3 Tdo 464/2025-652

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný Bc. Th. Simeon Hýbl, trvale bytem Bohumín 148, na doručné adrese 2203 Prestigious Lane, Apt N Charlotte 28269, North Carolina, USA, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 5. 2024, č. j. 55 To 292/2023–583, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 181/2020, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. Th. Simeona Hýbla odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 7. 2023, č. j. 2 T 181/2020–532, bylo rozhodováno o obviněném Simeonu Hýblovi a jím ovládané právnické osobě GOLD & BROTHERS PRODUCTION s.r.o. Osud této právnické osoby není pro dovolací řízení podstatný, neboť právnická osoba tento mimořádný opravný prostředek nepodala. Obviněný Simeon Hýbl byl citovaným rozsudkem uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 let. Poškozená společnost PT.PAVI s.r.o. byla s celým uplatněným a soudem nepřiznaným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný zločinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že jako jednatel firmy GOLD & BROTHERS PRODUCTION s.r.o. uzavřel komisionářské smlouvy jednak s firmou PT.PAVI s.r.o. (dále PT.PAVI) ovládanou Pavlou Turečkovou a jednak s firmou PRETIS s.r.o. (dále jen PRETIS) ovládanou Milanem Maršíkem, na základě nichž převzal od jmenovaných firem do komisního prodeje zlaté šperky, avšak následně · v průběhu prosince 2018 a ledna 2019 nereagoval na ústní telefonické ani písemné výzvy Pavly Turečkové k provedení vyúčtování a vrácení neprodaného zboží, uzavřel jím provozovanou prodejnu zlatnictví, ukončil svou činnost, zlaté šperky ani zčásti nevrátil, čímž přivodil poškozené firmě PT.PAVI škodu 1,27 milionů Kč, · poté, co část šperků převzatých od PRETISu prodal a PRETISu uhradil, zcela uzavřel prodejnu svého zlatnictví, ukončil svou činnost a zbylé šperky nevyúčtoval, neuhradil, nereagoval na výzvy k vrácení zboží a stal se nekontaktním, čímž PRETISu způsobil škodu ve výši 182 449 Kč. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek.

3. Proti němu podali odvolání jednak obviněný i jím ovládaná právnická osoba GOLD & BROTHERS PRODUCTION s.r.o. a jednak státní zástupce, který tak učinil v neprospěch obviněného Simeona Hýbla. Zatímco odvolání obviněného i právnické osoby byla zamítnuta, k odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 55 To 292/2023-583, prvostupňový rozsudek zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému Simeonu Hýblovi a znovu jej odsoudil k trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 let. V ostatním zůstal prvostupňový rozsudek nezměněn.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Rozsudek druhostupňového soudu napadl odvoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obviněný Simeon Hýbl. Opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Patrně písařskou chybou zaměnil paragrafové označení uplatněných dovolacích důvodů a jejich věcné vymezení. S obsahem provedených důkazů shledal zjevný rozpor, pokud nižší soudy učinily skutkové zjištění o naplnění objektivní stránky zločinu zpronevěry, ačkoliv jednatelka firmy PT.PAVI Turečková byla opakovaně vyzývána obhajobou, aby si svěřené zlato vyzvedla (a nemohlo tak dojít k „přisvojení“ cizí věci), a ačkoliv z faktury a dohody o narovnání uzavřené s PRETISem vyplývá, že předané zlato nepředstavovalo ve vztahu k obviněnému „věc cizí“. Obviněný dále dovodil nesprávné právní posouzení skutku ve vztahu jednak k chybnému výkladu soukromoprávní úpravy týkající se místa plnění nepeněžitých závazků, jednak k objektivizaci škody způsobené firmě PT.PAVI a konečně k otázce, kdy mělo dojít k úmyslnému dokonání zpronevěry vůči této poškozené firmě.

5. Obviněný upozornil, že výroková část popisu skutku nemá ve vztahu k datu údajného dokonání zpronevěry oporu v odůvodnění odsuzujícího rozsudku, případně absentuje jakýkoliv časový údaj, kdy měla zpronevěra být dokonána. U poškozené firmy PT.PAVI obsahuje popis skutku datum „31. 1. 2019“ jako moment dokonání zpronevěry, aniž by tento datum byl jakkoliv odůvodněn, byť i nepřímým odkazem na komisionářskou smlouvu, a to vše za situace, kdy se o tomto datu nezmiňuje ani svědkyně Turečková. Ve skutkové větě přitom nelze uvádět jiné skutečnosti než ty, které mají oporu v provedeném dokazování. V případě PRETISu pak časové vymezení dokonání zpronevěry zcela absentuje, což je důsledek nedostatečně provedeného dokazování, kdy ani při podrobnějším studiu svědecké výpovědi svědka Maršíka nelze konkrétní datum, kdy měl obviněný zlaté šperky vrátit, jakkoliv dovodit. Z hlediska naplnění objektivní stránky zpronevěry je přitom naprosto klíčové právě objasnění okamžiku, kdy mělo dojít k tzv. přisvojení cizí věci a tedy od kterého byli oba svěřitelé trvale vyloučeni z dispozice se svými věcmi.

6. Způsob, jakým pachatel zpronevěry naložil se svěřenou věcí, sice není relevantní pro naplnění subjektivní stránky, je však významný pro samotné posouzení, zda došlo k jejímu přisvojení. Obviněný se ohradil proti závěru, že se nemohl vyvinit z protiprávního jednání tím, že pověřil svého otce E. H., aby kontaktoval Turečkovou a vrátil jí zlaté šperky. Argumentace nižších soudů o tom, že obviněný byl nekontaktní, svědčí o nepřípustné selekci důkazů, neboť v řízení byly provedeny listiny osvědčující opakované výzvy obhájce obviněného, aby si Turečková zlaté šperky vyzvedla. Dovolatel odmítl, že by Turečkovou trvale vyloučil z dispozice se zlatými šperky, pokud požádal svého otce, aby ji kontaktoval a vyzval ji k vyzvednutí šperků. Za neobhajitelný označil dovolatel právní výklad nižších soudů, podle nichž měl jeho otec Turečkové dovézt zlato do její provozovny. Obviněný upozornil, že jeho otec dostal jasný pokyn, a to kontaktovat Turečkovou a vyzvat ji, aby si zlato vyzvedla, takže jakákoliv jiná dispozice z otcovy strany by byla jasným porušením pověření. Navíc takové jednání je v rozporu s § 1955 občanského zákoníku o plnění nepeněžitého dluhu v sídle dlužníka. Zde nižší soudy nesprávným výkladem soukromoprávního předpisu naplnily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

7. Výhrady obviněný vznesl i ke stanovení ceny šperků, kdy nižším soudům vyčetl, že neopatřily revizní znalecký posudek a spokojily se se znaleckým posudkem, který neobsahoval žádné komparativní materiály znalce a který navíc oceňoval pouze obvyklou cenu zlata od PT.PAVI a nikoliv též od PRETISu. Pochybnosti o škodě způsobené firmě PT.PAVI pak budí i to, že tato firma byla na civilní řízení odkázána s celým škodním nárokem, a nikoli jen v rozsahu převyšujícím škodu objektivizovanou znaleckým posudkem.

8. U PRETISu porušily soudy obou stupňů zásadu presumpce neviny, když v pochybnostech nerozhodly zprošťujícím rozsudkem a vyšly nekriticky pouze z výpovědi svědka Maršíka, jenž tvrdil, že zlato obviněnému bylo předáno za účelem komise, ačkoliv faktura o prodeji části zlata tuto svědeckou výpověď ani nepotvrzuje, ani nevyvrací. Také dohoda o narovnání setrvává na sporné povaze smluvního závazku, kdy PRETIS má za to, že šlo o závazek z komisního prodeje, zatímco dovolatelova firma GOLD & BROTHERS PRODUCTION s.r.o. zaujímala stanovisko, že zlato jí bylo prodáno. Přesvědčivé – tj. pochybnosti nevzbuzující – objasnění pojmu dispozice s věcí buď vlastní na straně jedné anebo cizí na straně druhé přitom bylo významné nejen z hlediska naplnění objektivní stránky zpronevěry, ale taktéž z hlediska subjektivní stránky tohoto trestného činu. Obviněný uzavřel, že z dokazování tak bez pochybností neplyne, zda v případě šperků od PRETISu nakládal s věcí cizí či vlastní.

9. Dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací rozsudek ve vztahu jak k němu, tak i ke společnosti GOLD & BROTHERS PRODUCTION s.r.o., a aby odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

10. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázal na to, že dovolatel oba uplatněné dovolací důvody směšuje, popřípadě i zaměňuje a námitky proti právnímu posouzení odvozuje z vlastních skutkových úvah a tvrzení.

11. Dovolatel nevyčetl žádnou konkrétní vadu odpovídající kategorii zjevného rozporu a pokud opakovaně namítal nepřezkoumatelnost, respektive absenci údajů o dokonání trestného činu, pak žádný konkrétní rozpor skutkových zjištění na straně jedné a obsahu provedených důkazů na straně druhé neuvedl. Na vysvětlenou státní zástupce upozornil, že ve skutkové větě týkající se poškozené firmy PT.PAVI není uvedeno, že skutek byl dokonán 31. 1. 2019, ale je zmíněno toliko, že od tohoto data obviněný šperky předané do komisního prodeje žádným způsobem nevyúčtoval, neuhradil apod.

12. Zjevný rozpor nemůže být založen ani na tom, že soudy hodnotily důkazy jinak, než jak by odpovídalo představám obviněného. Irelevantní je proto zpochybňování věrohodnosti svědka Maršíka ohledně charakteru ústně uzavřené dohody mezi PRETISem a firmou ovládanou obviněným. Prvostupňový soud pak dostatečným způsobem vyložil, proč dospěl k závěru, že ona ústně uzavřená smlouva byla smlouvu komisionářskou.

13. Pod kategorii tzv. opomenutých důkazů lze s jistou dávkou tolerance podřadit požadavek na opatření revizního znaleckého posudku. Za opomenutý důkaz však lze pokládat pouze takový, pokud nebyl soudem proveden bez adekvátního odůvodnění. Prvostupňový soud sice zdůvodnil nevyhovění důkaznímu návrhu na revizní znalecký posudek poměrně stroze, soud odvolací však obsáhle vyložil, proč nevznikají pochybnosti o správnosti již zpracovaného znaleckého posudku. Revizní znalecký posudek navíc připadá v úvahu pouze tehdy, jsou-li pochybnosti o správnosti posudku původního, popřípadě jde-li o posudek neúplný či nejasný a nedostatky nebyly odstraněny vysvětlením znalce. Takovými vadami však znalecký posudek oceňující šperky netrpí a zpracování revizního znaleckého posudku nemůže být odůvodněno pouze tím, že obviněný nesouhlasí se závěry posudku původního. Znalecký posudek pak není zpochybněn ani tím, že poškozená byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle výpovědi Turečkové totiž byla společnosti PT.PAVI blíže nespecifikovaná část škody nahrazena a za takové situace prvostupňový soud logicky poškozenou odkázal s celým nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení, neboť zjišťování výše dosud neuhrazené škody by přesahovalo potřeby trestního řízení.

14. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídají ani námitky týkající se nedostatečného časového vymezení skutku. Požadavek na označení trestného činu místem, časem a způsobem spáchání nelze chápat tak, že by musel být zjištěn přesný datum spáchání trestného činu – běžně bývá uváděno, že čin byl spáchán v přesně nezjištěnou dobu. Z obsahu skutkových vět plyne, že ke spáchání skutku došlo počátkem roku 2019, kdy obviněný prodejnu zlatnictví uzavřel a nevrátil zboží, což z hlediska časového vymezení skutku je dostačující.

15. Vůči skutku týkajícímu se PRETISu dovolatel v obecné rovině správně uvádí, že nakládání s věcí, která mu byla prodána, je nutno posuzovat jako nakládání s věcí vlastní. Soudy však učinily závěr, že šperky byly dovolateli předány na základě smlouvy komisionářské. To, že následně s větším časovým odstupem uzavřel dovolatel s poškozeným dohodu o narovnání, je z hlediska objektivních i subjektivních znaků zpronevěry irelevantní.

16. Ze skutkových zjištění soudů nevycházejí ani námitky týkající se poškozené společnosti PT.PAVI. V obecné rovině lze obviněnému přisvědčit, že by nemohlo jít o zpronevěru, pokud by osoba, jíž věc byla svěřena, tuto nevrátila osobně, ale zajistila by její vrácení prostřednictvím třetí osoby. Ve projednávaném případě by to však platilo pouze tehdy, pokud by šlo o spolehlivou třetí osobu, kterou by obviněný vybavil jednoznačnou instrukcí k tomu vrátit šperky poškozené a současně jednoznačně a nezaměnitelně označil šperky, kterých se pokyn k vrácení týká. Existence takové jednoznačné instrukce však z dokazování nevyplývá, a to ani z výpovědi dovolatelova otce, který sice měl být upozorněn, že na prodejně zůstalo i zlato firmy PT.PAVI, avšak nevěděl, o které zlato jde a část z něho dokonce prodal, což údajně zjistil až následně. Státní zástupce uzavřel, že obviněný, pokud šperky nevrátil, ponechal je mimo svůj dosah na uzavřené provozovně, pak takovým jednáním zmařil účel svěření a současně vyloučil vlastníka z dispozice s věcí, s čímž byl přinejmenším srozuměn. Protože znakem zpronevěry není obohacení, respektive majetkový prospěch pachatele, pak tento trestný čin může spáchat i osoba, která se svěřenou věcí naloží tak, že místo jejího vrácení oprávněnému ji ponechá jejímu osudu. Nejasné jsou odkazy obviněného na výzvy obhajoby k vyzvednutí věci, neboť pokud dovolatel činil nějaká opatření k vrácení věcí prostřednictvím obhájce v době vedení trestního stíhání, bylo by to z hlediska znaků zpronevěry irelevantní.

17. Státní zástupce sumarizoval, že všechny uplatněné námitky, pokud je vůbec lze podřadit pod formálně uplatněné dovolací důvody, jsou zjevně nedůvodné a navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265d odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil v neveřejném zasedání s oporou v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

18. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

19. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou z většiny opakováním argumentace vznášené již v dřívějším řízení. Oba soudy na ni patřičně reagovaly, vypořádaly se s ní a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč jí nedaly za pravdu. Na argumentaci obou soudů lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

20. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.

21. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

22. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24 odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

23. Zákonné znění prvé alternativy uvedeného dovolacího důvodu vyžaduje nejen, aby byl předmětem dovolacích námitek rozpor se skutkovými zjištěními rozhodnými pro právní kvalifikaci skutků, (to by námitky rozporující „přisvojení si“ šperků náležejících firmě PT.PAVI, jakož i námitky rozporující, že šperky od PRETISu byly „věcí cizí“, splňovat mohly), ovšem tento rozpor musí být zjevný v tom smyslu, že zjištění nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze 7. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 3297/21). Přitom stran zjevnosti se námitky obviněného s touto alternativou dovolacího důvodu spíše míjejí, neboť představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudu prvního stupně a obviněný v podstatě žádný rozpor neoznačuje a toliko vyjadřuje obecný nesouhlas se závěry, které soudy nižších stupňů učinily. Pokud by však tento okruh námitek bylo možno pod prvou alternativu zmíněného dovolacího důvodu s jistou mírou tolerance podřazovat, pak jde o námitky zjevně neopodstatněné.

24. Obviněný předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit, netvrdí však, že by z důkazů, které vzaly za věrohodné soudy nižších stupňů, nebylo možno činit skutkový závěr, jaký soudy učinily. Namítá „toliko“, že při jiném náhledu na opatřené důkazy by takový skutkový závěr možný nebyl, uplatňuje ovšem vlastní optiku, která soudy nižších stupňů akceptována nebyla. Na provedené důkazy přitom nazírá selektivně a jednotlivě, nikoli též v jejich vzájemném souhrnu. Upřednostňuje a zveličuje význam obsahu těch důkazů, které vyhovují jeho představám, a naopak upozaďuje či opomíjí skutečnosti vyplývající z důkazů, které se mu nehodí. Touto disproporcí naproti tomu úvahy nižších soudů netrpí, jsou dostatečně podrobné, přesvědčivé a zaobírají se provedenými důkazy nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné provázanosti. Neopomíjejí tedy žádný prvek provedeného dokazování, nevykazují žádnou logickou mezeru a vypořádávají se právě i s důkazy, které obviněný vyzdvihuje. Takto nižší soudy podrobně a přiléhavě vysvětlily, proč dovodily, že snahy obviněného o vrácení zboží firmě PT.PAVI nelze mít za validní, a proč zboží od PRETISu bylo v režimu smlouvy komisionářské a nikoliv kupní. Nad rámec jejich úvah lze dodat snad jen následující:

25. Nerozhodné (z hlediska znaků skutkové podstaty zpronevěry) jsou kroky obviněného činěné ve vztahu k vrácení zboží firmě PT.PAVI prostřednictvím obhájce v době, kdy již bylo zahájeno trestní stíhání. Tyto aktivity se temporálně zcela míjejí s dobou, kdy obviněný uzavřel provozovnu, ukončil své podnikání a vycestoval do ciziny. V průběhu trestního stíhání obhájcem činěné výzvy k vyzvednutí zboží tak mohou představovat maximálně snahy o odčinění již nastalého následku trestného činu, na jehož spáchání však nemohou mít žádný vliv.

26. Argument obviněného, že k vrácení zboží firmě PT.PAVI pověřil svého otce, sice výše zmíněnou časovou disproporcí netrpí, ani tyto kroky však nelze mít za aktivitu, která by obviněného vyviňovala či zpochybňovala znak „přisvojení si“. Obviněný, respektive jím ovládaná GOLD & BROTHERS PRODUCTION v pozici komisionáře sice byla oprávněná použít ke splnění smlouvy jinou osobu (§ 2462 občanského zákoníku), ovšem vzhledem k účelu komisionářské smlouvy i z principu, že smlouvy mají být dodržovány, je evidentní, že musí jít o takovou osobu, která svede účel smlouvy efektivně naplnit. Takovou osobou pověřený otec obviněného evidentně nebyl, neboť byl dovolatelem informován veskrze povrchně a obecně bez konkrétní identifikace věcí, k nimž se jeho pověření má vztahovat. Obviněný v tomto směru navíc pochybil ještě ve fázi před naprosto nedostatečným, neefektivním a neinformovaným pověřením svého otce. Podle § 2465 odst. 1 občanského zákoníku po dobu, kdy má komisionář u sebe věci převzaté od komitenta nebo pro komitenta má povinnosti jako skladovatel. Podle § 2420 občanského zákoníku skladovatel věc uloží odděleně od ostatních skladovaných věcí s označením, že se jedná o věci ukladatele. Obviněný uvedené povinnosti patrně sotva mohl dostát, pokud po uzavření prodejny a ukončení jeho podnikatelské činnosti zůstaly v objektu bez označení i věci poškozené PT.PAVI, vůči nimž měl povinnosti jako skladovatel. Díky tomu dovolatelův otec údajně pověřený vrácením těchto věcí se v materiálové směsi vůbec nesvedl zorientovat a část ze svěřených věcí měl prodat, aniž by věděl, že jde o věci svěřené. Lapidárně vyjádřeno, jestliže obviněný ponechal bez dostatečné a efektivní identifikace svému osudu různorodé věci s odlišným právním režimem, pak se ke všem z nich choval jako k věcem vlastním, s nimiž může nakládat zcela libovolně, ačkoliv ve skutečnosti takto široké dispoziční oprávnění neměl. Takové jeho jednání naplňuje znak „přisvojení si“, neboť tímto svým počínáním vyloučil vlastníka takových věcí z jakéhokoliv nakládání s nimi.

27. Pro úplnost stojí za zmínku, že všech zmíněných (ne)kvalit svého nakládání se svěřenými věcmi (neoddělené uložení bez označení, že jde o věc cizí + ukončení činnosti bez vypořádání závazků + pověření nekvalifikované, neinformované a nezpůsobilé osoby) si obviněný musel být vědom, neboť pokud věci náležející firmě PT.PAVI patřičně neoznačil, pak bez věšteckých či nadpřirozených schopností nebylo v lidských silách v podstatě jakékoliv pověřené osoby zajistit, aby došlo k vrácení právě těch věcí, které vráceny být měly. Obviněný byl s takovým následkem přinejmenším srozuměn, neboť neučinil žádný krok, kterým by rozptýlil mlhu, jež se díky jeho počínání snesla na množinu věcí s různorodým právním režimem.

28. Na naplnění znaku „přisvojení si“ nic nemění ani poukaz obviněného na ustanovení § 1955 občanského zákoníku o plnění nepeněžitého závazku. Obviněný tuto námitku sice podřazuje pod nesprávné hmotněprávní posouzení, obsahově ji však buduje na skutkové platformě, kdy se poukazem na zmíněné zákonné ustanovení snaží rozporovat skutkový závěr nižších soudů o tom, že si přisvojil věci náležející firmě PT.PAVI. Podle § 1955 odst. 1 občanského zákoníku nepeněžitý dluh plní dlužník v místě svého bydliště nebo sídla. Toto ustanovení určuje subsidiárně místo plnění pro případy, že není sjednáno a ani je nelze určit podle povahy závazku. Vzhledem k tomu, že komisionář má po dobu, kdy má u sebe věci převzaté od komitenta nebo pro komitenta, povinnosti jako skladovatel (§ 2465 odst. 1 občanského zákoníku), lze usuzovat, že i u komise půjde podobně jako u skladování o odnosný dluh. Z tohoto hlediska lze připustit, že ryze úzce nahlížená argumentace soudů, že dovolatelův otec mohl šperky dovést Turečkové, po právu není.

29. Platí to však pouze pro zúžený či izolovaný náhled (jaký vyznává obviněný a jaký naopak soudy správně neučinily), který nezohledňuje předpolí tvořené opakovanými snahami Turečkové zboží si odvézt. Ke splnění nepeněžitého dluhu totiž dlužník musí poskytnout patřičnou součinnost, protože bez ní by se jeho dluh stal v podstatě nesplnitelným. Respektive libovolnými obstrukcemi, diktátem termínu nepřijatelného pro protistranu či pouhou nekontaktností by dlužník snadno zabránil či nejméně oddaloval splnění svého závazku a ještě by mohl předstírat, že si počíná řádně. Taková „hra na schovávanou“, jež by nevyváženě zvýhodňovala jednu smluvní stranu, není obhajitelná a po druhé straně kontraktu nelze spravedlivě požadovat, aby ji snášela. Přitom právě k takovému jednání se obviněný uchýlil. Telefonická dohoda obviněného s Turečkovou na termínu vyzvednutí zboží se nezdařila, prodejna obviněného byla při příjezdu Turečkové uzavřená, telefonáty obviněný nepřijímal, popřípadě po zjištění identity volajícího zavěsil a pak odkázal na svého (pro splnění závazku zcela nekompetentního) otce, který k telefonické komunikaci přistoupil obdobně (viz výpověď Turečkové z č. l. 130). Teprve v tomto aranžmá a především na dokreslení (ne)vůle obviněného, potažmo jeho otce k poskytnutí součinnosti nižší soudy použily formulační zkratku, kterou vyjádřily, že měl-li by obviněný opravdový zájem překlenout těžkosti při hledání termínu splnění odnosného dluhu, mohl učinit vstřícný krok a dluh Turečkové donést. Zmíněná formulační zkratka je však pouze zjednodušeným vyjádřením, a nikoli stěžejní argumentací, na které by byl založen skutkový závěr nižších soudů o tom, že obviněný si věci firmy PT.PAVI přisvojil.

30. S kategorií zjevného rozporu se míjejí i námitky obviněného týkající se časového ukotvení obou skutků. Jak z popisu skutku samotného, tak z širších skutkových zjištění podchycených v odůvodnění rozhodnutí nižších soudů je dostatečně zřejmé, že skutek, respektive oba jeho dílčí útoky byly spáchány počátkem roku 2019, kdy obviněný zlatnictví uzavřel, ukončil svou činnost a zboží nevrátil. Takto stanovené časové usazení skutku je součástí skutkových zjištění plynoucích z odůvodnění rozhodnutí nižších soudů a ničím se nevymyká běžně se vyskytujícímu časovému vymezení děje. Tímto časovým usazením je skutek dostatečně identifikován a přesnější časová konotace často technicky ani není možná.

31. Kromě toho nelze tvrdit, že exaktní skutkové zjištění stran časového ukotvení skutku by bylo tím rozhodným z hlediska znaků skutkové podstaty. K vyloučení obou poškozených z dispozice s jejich věcmi došlo v době, kdy obviněný ponechal svůj obchod napospas nejistým událostem budoucím, odcestoval do ciziny, neučinil žádné kroky, jimiž by zajistil splnění svých povinností vůči poškozeným a stal se nekontaktním. Na naplnění znaků zpronevěry nic nemění, zda se tak stalo v prvý, druhý či jiný konkrétní den anebo zda k tomu došlo v obecněji určeném časovém úseku.

32. Pokud pak obviněný v případě zboží od firmy PT.PAVI brojí proti skutkovému závěru, že „…zlaté šperky, předané mu do komisního prodeje od 31. 1. 2019 dle smlouvy, žádným způsobem nevyúčtoval…“, pak tento časový milník neznamená nic jiného, než že jde o určení nejzazšího data, k němuž skončil komisionářský smluvní vztah. Ten totiž podle čl. 12.1 komisionářské smlouvy měl zaniknout uplynutím výpovědní lhůty trvající 30 dnů a běžící od prvého dne kalendářního měsíce po písemné výpovědi. Z popisu průběhu obchodní spolupráce je zřejmé, že obě smluvní strany k formální stránce plnění povinností ze smlouvy přistupovaly dosti novátorsky a ústními ujednáními či dokonce jednostrannými ultimáty modifikovaly její obsah. Komisionář takto nepodával podklady komitentovi podle čl. 5.1.1 a dále fakticky vypovídal smlouvu tím, že komitenta telefonicky (nikoliv písemně) vyzýval, aby si zboží převzal zpět (viz č. l. 98). Komitent postupoval zrcadlově obdobně, také rezignoval na písemnou formu výpovědi sjednanou ve smlouvě a oznamoval komisionáři, že končí se spoluprací k 31. 12. 2018 (viz č. l. 130). Nedodržování smluvně ujednaných forem vzájemné komunikace se tak stalo koloritem, který si oba obchodní partneři mezi sebou dobrovolně zavedli. Tento režim soudy respektovaly a vtělily jej do skutkových závěrů o nejzazším datu skončení komisionářské smlouvy. Jak komitent, tak komisionář shodně udali, že výzvy k ukončení spolupráce (formálně řečeno výpověď) učinili (byť nikoli v požadované formě) v prosinci 2018. Od 1. 1. 2019 (první kalendářní den následujícího měsíce) tak počala běžet třicetidenní výpovědní lhůta, jež uplynula 30. 1. 2019. Od následujícího dne, tj. od 31. 1. 2019 tak smluvní vztah již netrval. A právě to vyjadřuje dovolatelem napadaná pasáž skutkového popisu. Lze sice připustit, že díky ne zcela správně užité interpunkci může vyznívat jako hůře srozumitelná, respektive evokující, že šperky byly předány do komise až onoho 31. 1. 2019, je však třeba odlišovat popis skutku na straně jedné a skutková zjištění na straně druhé. A skutková zjištění soudu popsaná se správnou interpunkcí spočívající v tom, že „…zlaté šperky (předanému do komisního prodeje) od 31. 1. 2019 dle smlouvy žádným způsobem nevyúčtoval…“ Jinak řečeno, napadaný datum (31. 1. 2019) se nepojí k počátku komisionářského vztahu, nýbrž k jeho konci.

33. Pod třetí alternativu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v obecné rovině podřazovat poptávku obviněného po zpracování revizního znaleckého posudku vztahujícího se k rozhodnému skutkovému zjištění, jímž je hodnota zpronevěřených věcí a tudíž způsobená škoda. V projednávaném případě toto rozhodné skutkové zjištění bylo spolehlivě objasněno původním znaleckým posudkem, u něhož nižší soudy neshledaly žádné vady a logicky a přesvědčivě vysvětlily, že je nadbytečné revizním znaleckým posudkem zjišťovat něco, co již je spolehlivě zjištěno. Potřebu takového dalšího zjišťování přitom nemůže založit pouze to, že původní znalecký posudek neodpovídá tužbám a představám některé procesní strany.

34. Rozporoval-li obviněný původní znalecký posudek poukazem na to, že neobsahuje žádné komparativní znalecké materiály, pak ani této námitce přisvědčit nelze. Znalecká činnost spočívá v poskytnutí přidané hodnoty tvořené příslušnou znaleckou odborností, která vyvěrá z dosaženého vzdělání, získaných zkušeností a odborné erudice. Na základě těchto dovedností znalec svede zodpovědět na zadané otázky, aniž by pro každý jednotlivý případ potřeboval provádět rozsáhlé rešerše a snášet komparativní materiál. Znalecká činnost tak „uvnitř sebe“ nese jistou nástavbu, díky níž není zapotřebí detailně porovnávat zkoumanou kauzu s jinými jednoznačně identifikovatelnými případy. S přijatelnou nadsázkou jde o obdobnou situaci, jako když soudně lékařský znalec svede díky svému odbornému vybavení zodpovědět otázky týkající se mechanismu vzniku určitého poranění, aniž by komparací s jednoznačně identifikovanými jinými úrazy či dokladováním rozsáhlých medicínských studií (navíc pro laika zhusta nesrozumitelných a nepřezkoumatelných) dokládal, proč činí právě ten či onen závěr o mechanismu vzniku posuzované změny zdravotního stavu. V nynějším případě tak znalec právě na podkladě svých zkušeností a znalostí trhu s určitými komoditami svedl ocenit předmětné šperky svěřené firmou PT.PAVI a jeho znalecké závěry nikterak nedevalvuje to, že součástí znaleckého posudku nejsou materiály, jimiž znalec své zkušenosti a znalosti v průběhu času nabýval.

35. Pochybnosti o znaleckém posudku nevzbuzuje ani to, že PT.PAVI byla na civilní řízení odkázána s celým, nikoli jen částečným nárokem. Pro PT.PAVI negativní adhezní výrok totiž neznamenal, že soud by měl pochyby o výši trestněprávní škody (zjištěné znaleckým posudkem), a proto škodu nepřisoudil. Negativní adhezní výrok pramenil jen z toho, že bez dalšího dokazování nešlo stanovit, kolik z prokázané trestněprávní škody již bylo uhrazeno a kolik činí dosud nezaplacený deliktní závazek obviněného.

36. Znalecký posudek tedy soudy opodstatněně shledaly spolehlivým pro závěr týkající se rozhodného skutkového zjištění, totiž výše způsobené škody firmě PT.PAVI a logicky a přesvědčivě vyložily, že je nadbytečné zjišťovat již dostatečně objasněné z nějakého dalšího důkazního zdroje, totiž z poptávaného revizního posudku. Revizní znalecký posudek tak nepředstavuje opomenutý důkaz, neboť k jeho neprovedení soudy přistoupily s patřičným vysvětlením, proč takový důkaz zapotřebí není.

37. Ve vztahu k poškozenému PRETISu znalecký posudek zpracováván nebyl. Poptávka obviněného po revizním znaleckém posudku, jenž by se vztahoval k této materii, tak není namístě, neboť mělo-li by docházet k znaleckému oceňování šperků i tohoto poškozeného, pak by primárně připadalo v úvahu zadání nikoliv revizního, nýbrž „běžného“ znaleckého posudku. Formálně vzato tedy ani k této části škody nemůže poptávaný revizní znalecký posudek představovat opomenutý důkaz. A měl-li by Nejvyšší soud vybočit z mantinelů vymezených výše zmíněným usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, pak potřebným nelze shledávat ani „běžný znalecký posudek“, který by oceňoval věci PRETISu. Jejich hodnota totiž vycházela z podkladů tohoto poškozeného a nakonec v zásadě konsensuálně byla petrifikována v dohodě o narovnání (viz č. l. 102). Navíc její hypotetická nepřesnost by z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadala na rozhodné skutkové zjištění, neboť i kdyby tato hodnota teoreticky byla výrazně nižší, na znak skutkové podstaty spočívající v značné škodě by to nemělo žádný vliv. IV.2 K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

38. V mezích tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Správnost či nesprávnost hmotněprávního posouzení proto musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy, a nikoliv ze skutkové alternativy, kterou dovolatel buduje na podkladě svých představ o tom, jak by provedené důkazy měly být hodnoceny. Přitom právě toto obviněný činí, neboť své právní výhrady vznáší z platformy svého skutkového závěru i) o nepřisvojení si cizí věci (mimo jiné pro charakter dluhu coby dluhu odnosného), ii) o neobjektivizovaném zjištění způsobené škody (pro nesouhlas obviněného se znaleckým posudkem) a iii) o nejasném časovém ukotvení onoho přisvojení (čímž obviněný rozporuje úmyslné zavinění). Z platformy skutkových výhrad a své vlastní alternativy skutkového děje pak obviněný brojí i proti kategorizaci šperků pocházejících od PRETISu coby věci cizí.

V. Způsob rozhodnutí

39. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl jednak námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody míjejí, a jednak výhrady, které se s dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

40. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení

I. Dosavadní průběh řízení II. Dovolání a vyjádření k němu III. Přípustnost dovolání IV. Důvodnost dovolání IV./1. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. IV.2 K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí Poučení: