3 Tdo 1137/2025-694

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný Z. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 8. 2025, č. j. 6 To 147/2025-641, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 13/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. B. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh jednání

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 6. 2025, č. j. 3 T 13/2025-601, byl obviněný Z. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným · pod body 1) – 9) pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným v bodech 6) a 9) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, · pod body 1) – 9) pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným v bodě 9) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, · pod body 1) – 3) pokračujícím přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, · pod bodem 9) pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 37 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trestu propadnutí věci. Rovněž bylo postupem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.

2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se trestných činů dopustil zkráceně tím, že 1) ve Zlíně, v době od 20:05 hod. do 20:10 hod. dne 6. 1. 2025, na ul. XY, vnikl do neuzamčeného půldomku, kde z kuchyně odcizil kabelku, která obsahovala peněženku, ve které se nacházely mj. doklady, finanční hotovost a platební karty, čímž způsobil M. L. škodu v celkové výši 13 800 Kč, 2) ve Zlíně, v době od 19:00 hod. do 20:00 hod. dne 7. 1. 2025, na ul. XY, vnikl do neuzamčeného půldomku, kde z kuchyně odcizil batoh, který obsahoval peněženku, kdy tato obsahovala finanční hotovost a doklady, černý látkový batoh, který obsahoval peněženku, ve které se mj. nacházely doklady, platební karta a finanční hotovost, čímž způsobil R. N. škodu v celkové výši 1 390 Kč a A. N. škodu v celkové výši 4 349 Kč, 3) ve Zlíně, v době od 17:00 hod. do 21:30 hod. dne 8. 1. 2025, na ul. XY, vnikl do neuzamčeného půldomku, kde z kuchyně odcizil kabelku, která obsahovala mj. dámskou peněženku s doklady, platební kartu a finanční hotovost, čímž způsobil D. G. škodu v celkové výši 4 580 Kč, 4) ve Zlíně, v době od 23:45 hod. dne 10. 1. 2025 do 00:25 hod. dne 11. 1. 2025, na ul. XY, vnikl do neuzamčeného domu č. p. XY, kde z předsíně z batohu odcizil peněženku, ve které se nacházely doklady a finanční hotovost, čímž způsobil M. T. škodu odcizením ve výši 740 Kč, 5) ve Zlíně, v době okolo 18:55 hod. dne 13. 1. 2025, na ul. XY, vnikl do neuzamčené přístavby půldomku, kde odcizil látkovou tašku, čímž způsobil V. B. škodu ve výši 1 099 Kč, 6) ve Zlíně, v době okolo 16:30 hod. dne 19. 1. 2025 na adrese XY, v úmyslu něco odcizit, vnikl přes neuzamčenou branku na oplocený pozemek u tohoto rodinného domu a dále po otevření neuzamčených vstupní dveří vnikl do domu, kde nic neodcizil, 7) ve Zlíně, v době od 18:30 hod. do 22:30 hod. dne 20. 1. 2025, na ul. XY, vnikl neuzamčenými dveřmi do rodinného domu, kde odcizil černou látkovou tašku, která obsahovala mj. peněženku, finanční hotovost, doklady, mobilní telefon, čímž způsobil J. P. škodu v celkové výši 3 550 Kč, 8) ve Zlíně, v době od 02:00 hod. do 03:00 hod. dne 10. 3. 2025, na ul. XY, po vypáčení neuzamčených vstupních dveří opatřených koulí, vnikl do rodinného domu, kde z peněženky odcizil finanční hotovost a z tašky kapesní nůž, čímž způsobil A. Z. škodu odcizením ve výši 750 Kč a Z. V. škodu poškozením ve výši 2 000 Kč, 9) ve Zlíně, v době okolo 22:25 hod. dne 10. 3. 2025, na ul. XY, se pokusil vniknout do rodinného domu, přičemž ho vyrušil vnuk majitelů domu D. S., obviněného se snažil na místě zadržet, tento jej šroubovákem bodnul dvěma po sobě jdoucími rychlými výpady do oblasti vlasaté části hlavy, kdy poté se poškozenému podařilo obviněného dotáhnout až ke dveřím domu, kde se poškozeného následně předmětným šroubovákem pokusil bodnout ještě jednou do oblasti hlavy, čemuž se poškozený instinktivně vyhnul a poté se obviněnému podařilo vymanit se ze sevření poškozeného a z místa utekl. Poškozený jej dostihl a poté si ho převzala hlídka Policie ČR, přičemž jednání pod body 1) – 9) se obviněný dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 3 T 154/2022, který téhož dne nabyl právní moci, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 10. 3. 2024.

3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně směřované odvolání obviněného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 7. 8. 2025, č. j. 6 To 147/2025-641, zamítl podle § 256 tr. ř.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce. Dovolání směřoval konkrétně proti té části výroku o vině, kterou byl obviněný uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, a proti všem navazujícím výrokům, zejména výroku o trestu. Dovolání opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil námitku spočívající v tom, že ačkoliv obhajoba v průběhu řízení před soudem prvního stupně navrhovala provedení rekonstrukce na místě činu, tento důkazní návrh byl zamítnut. Tím, že soud odmítl provést tento klíčový důkaz, dopustil se procesního pochybení.

6. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítal, že nelze dovodit správný právní závěr o existenci zavinění ve formě eventuálního úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Soudy dovodily eventuální úmysl primárně z faktu, že útok byl veden nástrojem proti hlavě, což je obecně vysoce rizikové. Tento závěr je však mechanický a nedostatečně zohledňuje další klíčové okolnosti, které soudy rovněž zjistily a které srozumění pachatele s následkem těžké újmy na zdraví vylučují. Jedná se o objektivně zjištěnou minimální intenzitu útoku, kdy soudy zjistily, že útok vyústil pouze ve dvě povrchové rány o délce 3–4 mm ve vlasaté části hlavy. Tato skutečnost je v logickém rozporu se závěrem, že obviněný byl vnitřně srozuměn s následkem proražení lební kosti a poškození mozku. Dalším důvodem je kontext dynamické potyčky, neboť obviněný se snažil aktivně vymanit ze sevření poškozeného.

7. Dovolatel dále poukázal na nesprávný postup soudu prvního stupně, který neumožnil dovolateli konfrontovat poškozeného s jeho podaným vysvětlením před policejním orgánem, aby objasnil zjevné rozpory. Takový postup soud prvního stupně odůvodnil principem, že podané vysvětlení před soudem nelze použít. Dovolatel ale má za to, že podané vysvětlení poškozeného nelze před soudem použít v neprospěch dovolatele, ovšem v jeho prospěch je lze použít vždy. Soud prvního stupně tak v řízení založil vadu, kterou odvolací soud nenapravil.

8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 8. 2025, č. j. 6 To 147/2025-641, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 6. 2025, č. j. 3 T 13/2025-601, a to ve výroku o vině pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku a ve všech souvisejících a navazujících výrocích, zejména výroku o trestu.

9. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud se týká námitky stran opomenutého důkazu, soudy řádně zjistily skutkový stav, a učinily tak bez důvodných pochybností, přičemž odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí pregnantně vyjádřil i k otázce realizace rekonstrukce. Navržený důkazní prostředek ve formě rekonstrukce tedy nemá povahu důkazu opomenutého, jak tvrdí dovolatel; faktická nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu.

10. K námitce týkající se subjektivní stránky státní zástupce uvedl, že útok obviněného vedený šroubovákem o délce 15 cm s hrotem dlouhým 5,3 cm (tedy s bodnou zbraní) vůči hlavě či obličeji poškozeného mohl bezpochyby vést ke vzniku zranění v podobě např. poškození mozku či ztrátě zraku [srov. § 122 odst. 2 písm. d), e) tr. zákoníku], což je skutečnost, kterou obviněný nepochybně chápal (nic nenasvědčuje opaku). Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vyplývá, že intenzita útoku obviněného popisovaná poškozeným byla větší, než by odpovídalo poraněním způsobeným jednáním obviněného na hlavě poškozeného; k této disproporci došlo v důsledku obranného jednání poškozeného, konkrétně jeho úhybných manévrů, resp. pádu na zem. Obviněný jednal s rozmyslem (proti hlavě poškozeného totiž zaútočil celkem třikrát, dvakrát v krátkém časovém sledu, jednou s delším časovým odstupem) a obviněný musel být srozuměn a v důsledku toho i připraven na situaci, že obyvatelé domu obývaného v rozhodné době i poškozeným, do kterého zamýšlel nedovoleně a násilně vniknout, se budou vůči takovému jednání obviněného bránit, a že se jej pokusí zadržet.

11. S přihlédnutím k výše popsaným skutečnostem a právním úvahám proto státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že soudy dospěly ke správným skutkovým zjištěním a těm přisoudily správnou právní kvalifikaci. Pokud jde o samotnou povahu dovolacích námitek, ty nejsou oprávněné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání

12. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

13. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou opakováním argumentace vznášené již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně. Druhostupňový soud na ně v návaznosti na odůvodnění soudu prvního stupně dostatečně reagoval, vypořádal se s nimi a obviněnému poskytl náležité vysvětlení, proč jim nedal za pravdu. Na jeho argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

14. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda obviněným vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

15. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

16. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho třetí alternativě, tj. že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, kdy namítal, že soudy odmítly provést rekonstrukci na místě činu, kterou považuje za podstatnou pro posouzení své verze a verze poškozeného D. S. a pro posouzení subjektivní stránky souzené trestné činnosti.

17. Obecně lze uvést, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08).

18. Je nicméně třeba mít na paměti, že uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Stěžejní je zde slovo podstatné, tedy takové, které se jeví nezbytnými k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Obviněný i poškozený prezentovali své verze vzájemných pozic v době útoku šroubovákem, obě jsou dle soudně-lékařské znalkyně z hlediska mechanismu vzniku zranění možné, a ta dovolatelem tvrzená je dokonce méně pravděpodobná. Pokud by za této situace byla rekonstrukce prováděná, nemohly by z ní vyplynout žádné nové poznatky. Rekonstrukce tak není způsobilá prokázat například technickou neproveditelnost jedné z verzí a za takové situace nemůže být důkazem podstatným.

19. Nelze rovněž opomenout, že dokazování není bezbřehé. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).

20. Z předloženého spisového materiálu je patrné, že v rámci hlavního líčení konaného dne 16. 6. 2025 (č. l. 591 a násl. spisu) byl návrh obhajoby na provedení rekonstrukce zamítnut (viz č. l. 597 verte spisu), rovněž z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2025 (č. l. 635 a násl. spisu) vyplývá, že obhajoba trvala na rekonstrukci, avšak i odvolacím soudem byl tento návrh na doplnění dokazování zamítnut (viz č. l. 637 spisu). V odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů je rovněž dostatečně vysvětleno, proč soudy považovaly tento důkazní návrh za nadbytečný a nepodstatný (srov. bod 9. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 12. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

21. S ohledem na výše uvedené je tedy možno konstatovat, že návrh obviněného na doplnění dokazování rekonstrukcí na místě nebyl soudy opomenut, a to ani stran odůvodnění jeho zamítnutí, byl však shledán nadbytečným, neboť jeho provedení by nebylo s to jakkoli vnést do věci nové světlo. Neprovedení nadbytečného důkazu přitom vadu opomenutých důkazů nezakládá. Možnost neprovedení důkazu navrženého obviněným je totiž dána mj. právě při jeho nadbytečnosti, tj. v situaci, kdy určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Obviněný se tak poptávkou po rekonstrukci zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

22. V mezích tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Jestliže nebyla shledána ani vada zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy, ani podstatný důkazní deficit k rozhodným skutkovým zjištěním, pak správnost či nesprávnost hmotněprávního posouzení musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy, a nikoliv ze skutkové alternativy, kterou dovolatel buduje na podkladě svých představ o tom, jak by provedené důkazy měly být hodnoceny, jako to činil obviněný.

23. Pod tento dovolací důvod lze podřadit námitku obviněného spočívající v tom, že nelze dovodit právní závěr o existenci zavinění ve formě eventuálního úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k pokusu trestného činu těžkého ublížení na zdraví. Jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou.

24. V dané souvislosti lze připomenout, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění nutno proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění musí být podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout, okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. například zprávy Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72, a ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76, uveřejněné pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12).

25. Odvolací soud navázal na závěry soudu prvního stupně (viz body 9. a 10. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) uvedením, že obviněný zaútočil na obličej poškozeného i potřetí, z čehož lze nepochybně dovozovat, že obviněný jednal s rozmyslem, pokud se jedná o nasměrování útoku šroubovákem, a že se tedy zaměřil na oblast hlavy. K tomuto rozmyslu pak patří i vědomí, jaké zranění lze takovým útokem způsobit. Onen třetí útok nasvědčuje tomu, že obviněný i v případech předchozích útoků věděl, čeho se dopouští. Obviněný musel být i přípraven k použití násilí, když – jak uvedl před odvolacím soudem – to riziko (tedy že by v bytě někdo byl) tam bylo. Pokud kdokoliv bodá ostrým šroubovákem jiného do oblasti hlavy či obličeje, dopouští se tak jednání, které bezprostředně směřuje ke způsobení těžkého ublížení na zdraví. V daném případě ke způsobení takové újmy na zdraví u poškozeného nedošlo jen proto, že rány dopadly do míst a způsobem, že ona těžká újma na zdraví sice natolik intenzivně nehrozila, stalo se tak ovšem nezávisle na vůli obviněného. Nelze totiž předpokládat, že ten by se ve chvílích, kdy jej poškozený (zcela důvodně) atakoval, zamýšlel nad směřováním (ve smyslu kam přesně by údery do oblasti hlavy či obličeje měly dopadnout) či intenzitou úderů, když obojí bylo dáno průběhem vzájemné potyčky. Obviněný tedy svůj útok vedl nikoli „chirurgicky přesným řezem zvažujícím všechny aspekty svého zákroku“, ale v zásadě primitivním a k následku lhostejným způsobem. Navíc je zde onen třetí pokus o zasažení obličeje, z něhož vyplývá, že obviněný na hlavu útočil zcela cíleně. Kdyby chtěl poškozeného bodnout do ruky nebo do hrudníku, jistě by mu v tom nic nebránilo (srov. bod 13. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

26. Úvahám soudů nižších stupňů nelze nic vytknout. Pokud se týká poukazované intenzity útoku, bylo prokázáno, že poškozený se bránil, a již s ohledem na umístění obou zranění je zřejmé, že v průběhu útoku musel učinit pohyb, kterým případně zabránil závažnějšímu poranění. Pokud dovolatel vyzdvihoval, že se jednání odehrálo v situaci, kdy se snažil vymanit z „kravaty“, v níž jej držel poškozený, je třeba připomenout, že vzájemné postavení obou aktérů v době útoku nelze určit. Přibraná znalkyně zkonstatovala, že s ohledem na odlišné lokalizace obou ran a s ohledem na to, že zde není rozpor s výpovědí poškozeného, že stáli čelem jeden k druhému, je verze dovolatele o držení v „kravatě“ méně pravděpodobná. Nejvyšší soud tedy nemůže přitakat úvahám obviněného stran minimální intenzity útoku a dynamičnosti potyčky. IV./3. Další dovolací námitky 27. Pod žádný uplatněný ani jiný dovolací důvod nespadají námitky obviněného, v nichž vytýká nesprávný postup soudu prvního stupně, který mu neumožnil konfrontovat poškozeného s jeho podaným vysvětlením před policejním orgánem, aby objasnil dle dovolatele zjevné rozpory. 28. „Podání vysvětlení“ je úkonem policejního orgánu ve fázi před zahájením trestního stíhání. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah, nemohou mu být předestírány rozpory (DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád: Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., str. 1166). Výjimku představuje pouze postup podle § 211 odst. 6 tr. ř., který však není vázán na podmínku, zda čtení (event. předestření) úředního záznamu je ve prospěch nebo naopak v neprospěch obviněné osoby. V projednávaném případě poškozený D. S. vypovídal jak v řízení před soudem prvního stupně (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 16. 6. 2025 na č. l. 591 a násl. spisu), tak i v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem (srov. protokol o veřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2025 na č. l. 635 a násl. spisu), při nichž byl přítomen i dovolatel, který tak měl dostatečný prostor pro jím uváděnou konfrontaci poškozeného. Obviněný se navíc ani v hlavním líčení ani odvolacím veřejném zasedání nedomáhal toho, aby poškozenému při jeho výslechu byl úřední záznam o podaném vysvětlení předestřen. V závěru každého z těchto soudních jednání také k dotazu na další důkazní návrhy poptával pouze rekonstrukci a nic o nyní vyzdvihovaném úředním záznamu nezmiňoval.

29. Dovolatel v úvodu svého mimořádného opravného prostředku vymezil, že jej směřuje rovněž proti výroku o trestu, ovšem nevznesl v tomto ohledu žádnou konkrétní námitku. Nejvyšší soud připomíná, že se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek je opravným prostředkem značně formalizovaným. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud nemůže za obviněného domýšlet, kam těmito úvahami mířil, a dotvářet tak za něj argumentaci, kterou měl v souladu s požadavkem § 265f odst. 1 tr. ř. v úmyslu použít.

V. Způsob rozhodnutí

30. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl dílem námitky, které se s dovolacími důvody míjejí, a dílem výhrady, které se s dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.

Poučení

I. Dosavadní průběh jednání II. Dovolání a vyjádření k němu III. Přípustnost dovolání IV. Důvodnost dovolání IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. IV./3. Další dovolací námitky V. Způsob rozhodnutí Poučení: