30 Cdo 1932/2026

Rubrum

30 Cdo 1932/2026-53 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 400 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 90/2025, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2026, č. j. 36 Co 364/2025-39, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 8. 2025, č. j. 15 C 90/2025-23, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 12. 2025, č. j. 15 C 90/2025-33, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 400 000 000 Kč s příslušenstvím, (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 2. 2026, č. j. 36 Co 364/2025-39, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu včasným dovoláním, kterým se domáhal, aby Nejvyšší soud změnil napadený rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobě se vyhovuje. V dovolání vznesl námitky týkající se projednatelnosti žaloby a poučovací povinnosti soudu, které vznášel v jiných řízeních, v nichž však byla jeho žaloba odmítnuta a nikoli zamítnuta jako v projednávané věci. Dovolání neobsahuje žádnou dovolací otázku, která by se vztahovala k napadenému rozhodnutí, a ani vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Posuzované dovolání tak neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). K ústavní konformitě požadavku na vymezení důvodů přípustnosti dovolání se Ústavní soud vyjádřil ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS- st. 45/16. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 8. 2026 Mgr. Vít Bičák předseda senátu