30 Cdo 2324/2022

Rubrum

Podána ústavní stížnost. 30 Cdo 2324/2022-241 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce M. V., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Alexanderem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Ludvíka Podéště 1883/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 900 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 377/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2021, č. j. 71 Co 271/2021-149, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 4. 2021, č. j. 25 C 377/2019-67, zamítl žalobu o zaplacení částky 900 000 Kč (výrok I) a rozhodl, že se žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II). K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 11. 2021, č. j. 71 Co 271/2021-149, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Zaplacení částky 450 000 Kč se žalobce domáhal jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Ad 61/2015, resp. 18 Ad 57/2016, jenž spočíval v tom, že jeho podání ze dne 29. 10. 2015 nebylo posouzeno jako správní žaloba a soud nepřistoupil k odstraňování jejích vad, a že proces ustanovování zástupce trval nepřiměřeně dlouho, což ho ohrozilo v možnosti podat bezvadnou správní žalobu. Další částku 450 000 Kč žalobce požadoval z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, č. j. 18 Af 57/2016-33, ve které žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup vyústil a kterým byl odmítnut návrh žalobce ze dne 2. 9. 2016 na pokračování v řízení o správní žalobě s odůvodněním, že správní žaloba podána nebyla. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, doplněným jeho ustanoveným zástupcem, které dle svého obsahu směřovalo do rozhodnutí o věci samé, tedy do výroku I rozsudku odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen zamítavý výrok I rozsudku soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. Pokud žalobce spatřuje nesprávné právní posouzení věci v nesprávném vyhodnocení toho, že jeho podání ze dne 29. 10. 2015 obsahovalo náležitosti správní žaloby v takovém rozsahu, že soud mohl a měl vyzvat žalobce k odstranění vad žaloby, tak ze skutkových zjištění soudů obou stupňů takový závěr neplyne (viz odstavec 7 a 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odstavcem 5 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Dovolatel tedy konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá ani otázka, zda měl odvolací soud při posuzování nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím zohlednit i předcházející správní řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Ad 45/2013, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí, odvolací soud na jejím řešení svérozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, dostupné z www.nsoud.cz). Tato otázka leží mimo žalobou vymezený předmět řízení, jak je shrnut výše, a odvolací soud se k ní vyjadřoval jen nad rámec svých právních závěrů v reakci na odvolací námitky žalobce (viz odstavec 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 5. 10. 2022 JUDr. Pavel Simon předseda senátu