25 C 377/2019

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Nohelovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající anonymizováno 7 slov sídlem adresa adresa pro doručování: anonymizováno 7 slov územní pracoviště obec , ulice a číslo PSČ obec obec o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 900 000 Kč, se zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2019 a doplněnou podáním doručeným soudu dne 16. 12. 2019 domáhal po žalované zaplacení náhrady škody ve výši 900 000 Kč, přičemž požadoval 450 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu a 450 000 Kč z důvodu nezákonného soudního rozhodnutí. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce zastoupený svou matkou jako zákonnou zástupkyní podal dne 29. 10. 2015 ke Krajskému soudu v Ostravě podání označené jako " Správní žaloba na zrušení rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na péči", a to v návaznosti na doručení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací] – [spisová značka] [anonymizováno] ze dne 21. 10. 2015 ve věci příspěvku na péči tehdy nezletilého žalobce. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Této žádosti bylo vyhověno usnesením ze dne 11. 1. 2016, č.j. [číslo jednací]. Úkony, které následně ustanovený zástupce činil, byly Krajským soudem v Ostravě odmítnuty s tím, že ke dni 23. 12. 2015 uplynula žalobci lhůta k podání správní žaloby. Nesprávný úřední postup spatřuje žalobce v tom, že Krajský soud v Ostravě nevyhodnotil správně jeho podání ze dne 29. 10. 2015 jako správní žalobu a řádně jej nepoučil o odstranění vad tohoto podání. Dále vytýkal Krajskému soudu v Ostravě, že proces ustanovování zástupce z řad advokátů trvalo nepřiměřeně dlouho, což ohrozilo žalobce v možnostech podat bezvadnou správní žalobu proti rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na péči. V důsledku tohoto nesprávného úředního postupu, který byl následně konzumován nezákonným rozhodnutím, a to rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, č.j. [číslo jednací], vznikla žalobci škoda na jeho právech, jejíž náhradu vůči žalované uplatňuje. Svůj požadavek žalobce uplatnil vůči ministerstvu spravedlnosti jakožto orgánu příslušnému ke náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím podáním ze dne 3. 7. 2019, přičemž žalovaná mu nic neuhradila.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani k vydání nezákonného rozhodnutí, žalobce navíc nevylíčil, v čem by měla vzniklá škoda spočívat. Doplnila, že žalobce dne 8. 7. 2019 uplatnil u žalované žádostí ze dne 3. 7. 2019 z důvodu popsaných v žalobě nárok na náhradu škody ve výši 900 000 Kč. Žalovaná žádost projednala dne 19. 2. 2012 a konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu a ke vzniku škody nedošlo. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. je porušení právní povinnosti (nesprávný úřední postup), vznik škody a příčinná souvislost mezi uvedenými. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, která nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou. Je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně posuzuje a podobně, jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V případě rozhodovací činnosti soudu tak nelze uvažovat o nesprávném úředním postupu jako o titulu pro náhradu škody a na takový případ je třeba aplikovat ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o nezákonném rozhodnutí. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016 č. j. [číslo jednací], však nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. Kasační stížnost, kterou proti tomuto rozhodnutí žalobce podal, byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 24. 10. 2017, č. j. [číslo jednací], zamítnuta, přičemž v odůvodnění soud uvedl, že Krajský soud v Ostravě správně posoudil podání zákonné zástupkyně žalobkyně ze dne 20. 9. 2015 jako žádost o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků, neboť v tomto nebyly formulovány žádné žalobní body, a proto se nemohlo jednat o žalobu proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 21. 10. 2015 Krajský soud tak nebyl povinen vyzývat žalobce k odstranění vad žaloby a stanovovat mu k tomu lhůtu dle § 37 odst. 5 s. ř. s., jak tvrdí žalobce. Nejvyšší správní soud také připomněl, že od 1. 1. 2012, kdy nabyl účinnosti zákon č. 303/2011 Sb., je možné podat proti rozhodnutí správního orgánu žalobu pouze u věcně a místně příslušného krajského soudu a nikoliv u správního orgánu. Dle Nejvyššího správního soudu lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 10. 2015 uplynula v březnu 2016, tedy cca půl roku před doručením podání žalobce ze dne 2. 9. 2016.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané:

4. Z žádosti žalobce ze dne 3. 7. 2019, že žalobce se touto obrátil na Ministerstvo spravedlnosti ČR s požadavkem na zaplacení částky 900 000 Kč z titulu nároku na náhradu škody způsobené při výkonu státní moci nesprávným úředním postupem ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Nesprávný úřední postup měl dle žalobce spočívat v nesprávném postupu Krajského soudu v Ostravě, který zdlouhavým postupem při ustanovení zástupce z řad advokátů na základě žádosti zákonné zástupkyně tehdy nezletilého žalobce způsobil zmeškání lhůty pro podání správní žaloby a dále v tom, že Krajský soudu v Ostravě nesprávně vyhodnotil podání zástupkyně nezletilého žalobce ze dne 29. 10. 2015 jako pouhou žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů a nikoliv jako správní žalobu.

5. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 19. 2. 2020, že v tomto byl posouzen nárok žalobce na uplatněnou náhradu škody za nesprávný úřední postup, přičemž ministerstvo za nesprávný úřední postup nepovažuje rozhodovací činnost soudu zahrnující posouzení podání žalobce ze dne 29. 10. 2015. V případě náhrady škody za nezákonné rozhodnutí pak nebyla splněna podmínka zrušení či změny pravomocného rozhodnutí příslušným orgánem.

6. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka], že dne 29. 10. 2015 byla soudu doručena žádost zákonné zástupkyně tehdy nezletilého žalobce o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2016, č. j. [číslo jednací], bylo této žádosti vyhověno a žalobci bylo jednak přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl mu k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce. Dne 29. 7. 2016 se matka nezletilého žalobce obrátila na soud písemným přípisem, ve kterém namítala, že ustanovený zástupce nebyl vyzván k doplnění žaloby, kterou včas za žalobce podala. Dne 8. 8. 2016 byl matce žalobce zaslán soudem přípis, ve kterém ji informuje, že podání ze dne 29. 10. 2015 bylo vyhodnoceno jako žádost o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce. Dne 8. 9. 2016 doručil soudu ustanovený zástupce žalobce podání ze dne 2. 9. 2016, kterým se domáhal pokračování v řízení. Součástí tohoto podání bylo podání zákonné zástupkyně tehdy nezletilého žalobce ze dne 13. 11. 2015, které bylo doručeno Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR dne 16. 11. 2015 a které obsahovalo stížnost ohledně rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí sp. zn. [spisová značka] [anonymizována tři slova] [spisová značka] – [anonymizováno] ze dne 21. 10. 2015 7. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka], že dne 8. 9. 2016 byl soudu doručen návrh zástupce žalobce ze dne 2. 9. 2016 s označením„ Návrh na pokračování v řízení nezl. [celé jméno žalobce], [datum narození] proti [anonymizováno] [obec]. Návrh na připojení spisu KS [obec] sp. zn. [spisová značka] a žádost o vydání spisu [anonymizováno], pracoviště [obec] sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací] [spisová značka]“, spolu s podáním matky žalobce ze dne 13. 11. 2015, které bylo dne 16. 11. 2015 doručeno Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Zástupce žalobce v tomto podání uvedl, že podání matky žalobce je včasnou žalobu nezletilého žalobce podanou proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] – [anonymizováno] ze dne 21. 10. 2015. Ve spise je dále založeno vyjádření Ministerstva práce sociálních věcí ČR ze dne 11. 10. 2016 určené ke sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, č. j. [číslo jednací], bylo podání ze dne 2. 9. 2016 odmítnuto v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s . s tím, že u věcně a místně příslušného soudu nebyla podána správní žaloby. Dále soud v rozhodnutí uvedl, že podání matky žalobce ze dne 29. 10. 2015 nebylo správní žalobou, ale pouze žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce a podání ze dne 13. 11. 2015 doručené Ministerstvu práce a sociálních věcí, nebylo soudu doručeno ve lhůtě k podání žaloby, která skončila dne 23. 12. 2015. Dne 28. 11. 2016 byla do spisu doručena kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, č. j. [číslo jednací], která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2017, č. j. [číslo jednací], zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že obsahem podání zákonné zástupkyně žalobce ze dne 29. 10. 2015 nazvaného„ Správní žaloba na zrušení rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na péči“ a„ Žádost o podání žaloby“ byla žádost o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků. V tomto podání nebyly formulovány žádné žalobní body, nebylo označeno napadené rozhodnutí ani den jeho doručení stěžovateli. Podání nesplňovalo ani další náležitosti žaloby podle § 71 odst. 1 s. ř. s . Krajský soud proto toto podání správně posoudil jako žádost o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků, které vyhověl usnesením ze dne 11. 1. 2016, č. j. [číslo jednací]. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud ČR shodně jako soud krajský toto podání nepovažovali za žalobu z důvodu absence jejich náležitostí, nebyl krajský soud povinen vyzývat stěžovatele k odstranění vad žaloby a stanovovat mu k tomu lhůtu podle § 37 odst. 5 s. ř. s . Dále Nejvyšší správní soud ke lhůtě pro podání žaloby uvedl, že rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR převzala matka žalobce dne 26. 10. 2015 a nikoliv dne 23. 10. 2015, přičemž při úvaze o včasnosti podání žaloby je třeba zohlednit skutečnost, že od podání žádosti o ustanovení zástupce (29. 10. 2015) do právní moci rozhodnutí o ní (18. 1. 2016) lhůta pro podání žaloby neběží dle § 35 odst. 8 věta třetí s. ř. s . Po nabytí právní moci usnesení o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků tak mohlo být podání z 29. 10. 2015 doplněno o náležitosti žaloby, a to ve lhůtě téměř celé 2 měsíce, neboť ze lhůty pro podání žaloby před podáním žádosti o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků uplynulo jen několik dní. Toto pochybení však nemohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí krajského soudu, neboť ani při zohlednění stavění lhůty pro podání žaloby nebyla žaloba podána včas. Lhůta pro doplnění podání z 29. 10. 2015, tedy pro podání řádné žaloby při zohlednění jejího stavění uplynula v březnu 2016. Podání ze dne 2. 9. 2016, k němuž bylo připojeno i podání z 13. 11. 2015, bylo však krajskému soudu doručeno 8. 9. 2016 Ani samotné podání z 13. 11. 2015 by nebylo možno považovat za včasnou žalobu, neboť toto bylo adresováno a doručeno správnímu orgánu dne 16. 11. 2015 Krajskému soudu bylo doručeno až dne 8. 9. 2016 (spolu se podáním z 2. 9. 2016), přičemž právní úprava, podle které byla lhůta pro podání žaloby zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje, byla zrušena s účinností od 1. 1. 2012. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 11. 2017.

8. Po provedené dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žádostí ze dne 3. 7. 2019 se žalobce obrátil na Ministerstvo spravedlnosti ČR s požadavkem na zaplacení částky 900 000 Kč z titulu nároku na náhradu škody způsobené při výkonu státní moci nesprávným úředním postupem ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Nesprávný úřední postup měl dle žalobce spočívat v nesprávném postupu Krajského soudu v Ostravě, který zdlouhavým postupem při ustanovení zástupce z řad advokátů na základě žádosti zákonné zástupkyně tehdy nezletilého žalobce způsobil zmeškání lhůty pro podání správní žaloby a dále v tom, že Krajský soudu v Ostravě nesprávně vyhodnotil podání zástupkyně nezletilého žalobce ze dne 29. 10. 2015 jako pouhou žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů a nikoliv jako správní žalobu. Ministerstvo žádost žalobce projednalo dne 19. 2. 2020 a konstatovalo, že k nesprávnému úřednímu postupu ani k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo. Ohledně věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že dne 29. 10. 2015 matka tehdy nezletilého žalobce podala k soudu žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 11. 1. 2016, č. j. [číslo jednací], bylo této žádosti vyhověno a žalobci bylo jednak přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl mu k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce. Dne 29. 7. 2016 se matka nezletilého žalobce obrátila na soud písemným přípisem, ve kterém uvedla, že ustanovený zástupce nebyl vyzván k doplnění žaloby, kterou včas podala. Dne 8. 8. 2016 byl matce žalobce zaslán přípis, ve kterém byla informována, že podání ze dne 29. 10. 2015 bylo vyhodnoceno jako žádost o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce. Dne 8. 9. 2016 bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno podání zástupce žalobce ze dne 2. 9. 2016 s označením„ Návrh na pokračování v řízení v řízení [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [datum narození] proti [anonymizováno] [obec]. Návrh na připojení spisu KS [obec] sp. zn. [spisová značka] a žádost o vydání spisu [anonymizováno], pracoviště [obec] sp. zn. [spisová značka], č. j. [anonymizováno] [spisová značka]“ Součástí podání bylo podání matky žalobce ze dne 13. 11. 2015, které bylo dne 16. 11. 2015 doručeno Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto návrhu žalobce uvedl, že podání matky žalobce ze dne 13. 11. 2015 je včasnou žalobu nezletilého žalobce podanou proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] – [anonymizováno] ze dne 21. 10. 2015. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, č. j. [číslo jednací], bylo podání ze dne 2. 9. 2016 odmítnuto v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s tím, že u věcně a místně příslušného soudu nebyla podána správní žaloba. Podání matky žalobce ze dne 29. 10. 2015 nebylo správní žalobou, ale pouze žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Podání ze dne 13. 11. 2015 doručené Ministerstvu práce a sociálních věcí, nebylo soudu doručeno ve lhůtě k podání žaloby, která skončila dne 23. 12. 2015. Dne 28. 11. 2016 byla soudu doručena kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, č. j. [číslo jednací], která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2017, č.j. [číslo jednací], zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že obsahem podání zákonné zástupkyně žalobce ze dne 29. 10. 2015 nazvaného„ Správní žaloba na zrušení rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na péči“ a„ Žádost o podání žaloby“ byla žádost o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků, které bylo vyhověno. V tomto podání nebyly uvedeny náležitosti žaloby (žalobní body, napadeného rozhodnutí, den doručení stěžovateli), soud tak nebyl povinen vyzývat žalobce k odstranění vad žaloby a stanovovat mu k tomu lhůtu. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] – [anonymizováno] ze dne 21. 10. 2015, bylo doručeno žalobci dne 26. 10. 2015. Od 29. 10. 2015 (kdy byla podána žádost o ustanovení zástupce) do 18. 1. 2016 (právní moc usnesení, kterým byl zástupce ustanoven) se stavěla dvouměsíční lhůta pro podání žaloby. Lhůta pro doplnění podání ze dne 29. 10. 2015 tak uběhla v březnu 2016. Podání zástupce žalobce ze dne 2. 9. 2016 spolu s podáním matky žalobce ze dne 13. 11. 2015 byla soudu doručena dne 8. 9. 2016.

9. Na shora zjištěný stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 82/1998 Sb.), zejm. ustanovení § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1 a 2 a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup či z nezákonného rozhodnutí je dána za současného splnění tří podmínek, a to existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu je třeba uvést, že zákon č. 82/1998 Sb. jeho definici neuvádí, z judikatury a praxe se dovozuje, že tímto se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou; je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje a podobně, jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že soud nesprávně posoudil jeho podání ze dne 29. 10. 2015 jako„ pouhou“ žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, ačkoli se dle žalobce jednalo o žalobu dle správního řádu soudního. Vzhledem k povaze tohoto podání (žádost o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků) lze konstatovat, že toto nevedlo k zahájení samostatného řízení (ve věci samé), ale pouze k zahájení řízní o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Později byla úvaha o tomto podání obsažena v přípise ze dne 8. 8. 2016, který byl odeslán matce žalobce. Tento postup soudu se neprojevil přímo v rozhodnutí, žalobce tak neměl možnost se proti tomuto postupu soudu, kterým vyhodnotil povahu podání žalobce, nijak bránit. Soud je toho názoru, že proto je třeba tento postup soudu podřadit pod pojem úřední postup ve smyslu § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Nelze však dospět k závěru, že by tento úřední postup byl nesprávný. Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozsudku ze dne 24. 10. 2017, č. j. [číslo jednací], posoudil povahu podání žalobce ze dne 29. 10. 2015 a dospěl k jednoznačnému závěru, že není správní žalobou. Soud nemá důvod (ani možnost) se od uvedeného závěru odchýlit. Nebyl tak splněna podmínka existence nesprávného úředního postupu. Podmínky pro odpovědnost žalované za způsobenou škodu nejsou dány ani v případě nezákonného rozhodnutí. Tím má dle žalobce být usnesení ze dne 7. 11. 2019, č. j. [číslo jednací]. Rozhodnutí přitom může být považováno za nezákonné jedině v případě, že bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu či jeho vadnost, pokud jde o správní akt vydaný v mezích pravomoci příslušeného správního orgánu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/1997, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/99). Zrušení či změna rozhodnutí, které žalobce považoval za nezákonné, však v projednávané věci nebylo prokázáno. Naopak kasační stížnost proti předmětnému rozhodnutí byla rozhodnutím Nejvyššího správního soudu zamítnuta. Ani u tohoto nároku tak není splněna první podmínka, a to existence nezákonného rozhodnutí. Proto se soud již dále nezabýval dalšími podmínkami potřebnými pro náhradu škody a s ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl 10. Výrok II. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. a skutečností, že žalovaná byla ve věci procesně úspěšná, proto jí náleží náhrada nákladů řízení, které jí v této souvislosti vznikly. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., neboť žalobce je osobou s dlouhodobě nepříznivým zdravotní stavem ([anonymizováno 5 slov]), který je poživatelem invalidního důchodu, přičemž stupeň invalidity a od toho odvozená výše invalidního důchodu je předmětem správních řízení.