30 Cdo 497/2026

Rubrum

30 Cdo 497/2026-180 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně GR8 CZ s. r. o., IČO 01920065, se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, zastoupené JUDr. Josefem Srbou, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Mezibranská 1579/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 240 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 53/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2025, č.j. 14 Co 297/2025-129, t a k t o:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 240 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7. 5. 2024 do zaplacení jako náhrady škody, která jí měla být způsobena nezákonným rozhodnutím soudní exekutorky Mgr. Pavly Fučíkové, Exekutorský úřad Ostrava (dále jen „soudní exekutorka“) vydaným v rámci řízení vedeného proti povinné D. B. (dále jen „povinná“) pod sp. zn. 024 EX 2066/13, a to exekučním příkazem ze dne 26. 11. 2021, č. j. 024 EX 2066/13-149, který soudní exekutorka dne 6. 12. 2021 sama zrušila. Žalobkyni byl usnesením o příklepu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 8. 9. 2021, č. j. 203 EX 19389/13-117, udělen příklep na vydraženou nemovitou věc - bytovou jednotku č. XY včetně podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti 544/44285, vymezenou v budově č. p. XY, XY, XY, XY, zapsanou v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrálním pracovištěm XY na LV č. XY pro katastrální území XY, obec XY (dále jen „předmětná nemovitost“). Dne 22. 11. 2021 žalobkyně tuto nemovitost kupní smlouvou převedla na třetí osobu. Následně však soudní exekutorka exekučním příkazem předmětnou nemovitost v rámci exekuce vedené proti povinné, její původní vlastnici, postihla, což vedlo k zahájení řízení vedeného pod sp. zn. Z-3456/2021 u příslušného katastrálního úřadu, v důsledku čehož kupující od kupní smlouvy ze dne 22. 11. 2021 odstoupila a vůči žalobkyni uplatnila v ní sjednanou smluvní pokutu ve výši 240 000 Kč, kterou žalobkyně dne 6. 12. 2021 uhradila.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 5. 2025, č. j. 17 C 53/2024-93, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 240 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 7. 5. 2024 do zaplacení (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 89 090 Kč (výrok II).

3. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 9. 2025, č. j. 14 Co 297/2025-129, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1 500 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které dle svého obsahu směřovalo proti jeho výroku I. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro nepřípustnost.

5. Přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. nezakládá otázka existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, neboť jak sama žalobkyně v dovolání uvádí, obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti pak může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009, nebo ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015). Závěry odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí a tvrzenou majetkovou újmou) nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. V dovolání žalobkyně namítala, že odvolací soud chybně uzavřel, že v dané věci příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou dána není, neboť nezákonný exekuční příkaz byl prvotní příčinou vzniku škody. Žalobkyně tudíž nezpochybňuje stanovení okolností, mezi nimiž měla být existence příčinné souvislosti zkoumána, ale pouze závěr, že příčinná souvislost dána není (neboť příčinou vzniku škody bylo dle odvolacího soudu výhradně rozhodnutí žalobkyně smluvní pokutu dobrovolně uhradit, aniž na ni objektivně kupující vznikl nárok), čímž brojí toliko proti skutkovým závěrům odvolacího soudu a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Závěry odvolacího soudu uvedené v odstavci 61 odůvodnění jeho rozsudku pak žalobkyně v dovolání relevantně nezpochybnila.

6. Přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. není založena ani otázkou nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a zamítl žalobu jednak z důvodu absence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody a jednak z důvodu, že žalobkyně nebyla účastníkem exekučního řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a ani jako s účastníkem s ní v tomto řízení jednáno být nemělo, a nepodala excindační žalobu, není tedy dána její aktivní věcné legitimace k uplatnění nároku na náhradu škody v souladu s § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Výše uvedená otázka (při jejímž řešení se měl odvolací soud dle obsahu dovolání odchýlit od zde specifikované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu) přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. založit nemůže, neboť spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016).

7. Namítala-li žalobkyně současně vady v postupu odvolacího soudu spočívající v nedostatečném vypořádání její námitky, zda by v případě nezaplacení smluvní pokuty byla v soudním řízení úspěšná, tak k případným vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což však v daném případě splněno není.

8. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 450 Kč [§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 25. 8. 2026 JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu