29 Cdo 2303/2013
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze je nepřípustné. Dovolání bylo odmítnuto, protože žalobce nenapadl jeden ze dvou samostatných důvodů pro zamítnutí návrhu, což znemožňuje věcný přezkum ostatních právních otázek.
Citované zákony (4)
Rubrum
29 Cdo 2303/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce S. P., zastoupeného Mgr. Lucií Oršulovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, PSČ 120 00, proti žalovanému M. Č., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Stašem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, L. B. Schneidera 414/2, PSČ 370 01, o uložení povinnosti umožnit nahlížet do dokladů společnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1278/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2013, č. j. 14 Cmo 435/2011-147, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 1. června 2011, č. j. 13 Cm 1278/2009-109, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému předložit ve výroku specifikované dokumenty žalobci (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a změnil ho ve výroku II. (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř. I podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud uzavřel, že návrh v projednávané věci není důvodný již proto, že směřuje proti jednateli a nikoliv proti společnosti. Současně dovodil, že „požadavku“ navrhovatele nelze vyhovět i proto, že „jde nad rámec ustanovení § 122 odst. 2“ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Přestože každý z těchto závěrů obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí návrhu, dovolatel první z nich nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá. Za této situace pak dovolání není přípustné ani k přezkoumání druhého ze závěrů odvolacího soudu (srov. výše). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. října 2013 JUDr. Petr Š u k předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (367)
Zobrazeno prvních 50 podle data.
- NS 23 Cdo 2108/2025
- NS 23 Cdo 2252/2025
- NS 30 Cdo 143/2026
- NS 22 Cdo 622/2026
- NS 23 Cdo 524/2025
- NS 30 Cdo 885/2026
- NS 22 Cdo 310/2026
- NS 22 Cdo 849/2026
- NS 23 Cdo 1011/2025
- NS 23 Cdo 489/2026
- NS 23 Cdo 2540/2025
- NS 22 Cdo 2394/2025
- NS 26 Cdo 2872/2025
- NS 33 Cdo 53/2026
- NS 30 Cdo 3262/2025
- NS 22 Cdo 888/2025
- NS 22 Cdo 825/2024
- NS 21 Cdo 2149/2025
- NS 8 Tdo 1139/2025
- ÚS IV.ÚS 2962/25
- NS 28 Cdo 1043/2025
- NS 21 Cdo 1182/2025
- NS 22 Cdo 2232/2025
- NS 30 Cdo 2193/2025
- NS 23 Cdo 2268/2025
- NS 22 Cdo 2495/2025
- NS 22 Cdo 1565/2025
- NS 22 Cdo 2581/2025
- NS 20 Cdo 1728/2025
- NS 23 Cdo 1764/2025
- NS 30 Cdo 1836/2025
- NS 21 Cdo 1572/2025
- NS 21 Cdo 1205/2025
- NS 23 Cdo 1656/2025
- NS 21 Cdo 2302/2024
- NS 22 Cdo 1536/2025
- NS 22 Cdo 1120/2025
- NS 33 Cdo 2138/2024
- NS 22 Cdo 1386/2025
- NS 22 Cdo 2934/2024
- NS 20 Cdo 1350/2025
- NS 28 Cdo 1245/2025
- NS 23 Cdo 1282/2025
- NS 22 Cdo 1278/2025
- NS 26 Cdo 816/2025
- NS 30 Cdo 535/2025
- NS 33 Cdo 1170/2023
- NS 23 Cdo 3586/2024
- ÚS III.ÚS 3017/24
- NS 23 Cdo 3249/2024