30 Cdo 51/2026
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolací řízení se zastavuje, protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani po výzvě soudu. Soud shledal, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů a opravných prostředků bez řádného odůvodnění.
Citované zákony (2)
Rubrum
30 Cdo 51/2026-54 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o přiměřené zadostiučinění za zdravotní a psychickou újmu a o zaplacení 2 815 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 223/2025 (původně u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 377/2024), o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 9. 2025, č. j. 29 Co 238/2025-30, takto:
Výrok
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění
Okresní soud v Liberci jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 6. 2025, č. j. 18 C 377/2024-23, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl o tom, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II). Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 10. 9. 2025, č. j. 29 Co 238/2025-30, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 24. 10. 2025 včasné dovolání (č. l. 37). Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 27. 11. 2025, č. j. 11 C 223/2025-45, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání, který činí 4 000 Kč. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků za podání předmětného dovolání ze dne 9. 12. 2025 (č. l. 47). O této žádosti soud prvního stupně nerozhodoval a předložil dovolání k rozhodnutí Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podáním dovolání ze dne 10. 10. 2025 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč. Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením soudu prvního stupně (viz výše), Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil. Dovolací soud vědom, že vyzval-li soud prvního stupně poplatníka k zaplacení soudního poplatku za dovolání, bylo rovněž na soudu prvního stupně, aby dovolací řízení zastavil ve smyslu § 9 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017. V daném případě však Nejvyšší soud z důvodu hospodárnosti řízení o dovolání zastavil, jak je shora uvedeno, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že dovolatel pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v dalších jím zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto usnesením se řízení ve věci samé nekončí a o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně ve svém konečném rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 1. 2026 JUDr. Jan Kolba pověřený člen senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.