30 Cdo 901/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, protože bylo podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Soud se opřel o § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, podle nichž dovolání podané po uplynutí lhůty není přípustné. Dovolání bylo podáno více než tři roky po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Soud nepřijal žádné další důvody pro přijetí dovolání, včetně možnosti doplnění důkazního řízení.
Rubrum
30 Cdo 901/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M. K. proti žalovanému JUDr. L. N., správci konkursní podstaty úpadce J. K., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 C 262/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 8. února 2000, č.j. 15 Co 919/99-70, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobkyně rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 10. září 1999, č.j. 4 C 262/98-42, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na vypořádání společného jmění manželů způsobem ve výroku blíže označeným a žádnému z účastníků nepřiznáno právo na náhradu nákladů řízení, potvrdil, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně v podaném dovolání, v němž požaduje doplnění důkazního řízení, navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci Okresnímu soudu v Táboře k novému projednání. Žalovaný ve vyjádření navrhl odmítnutí dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jehož právní moc nastala dne 10.3.2000, pro opožděnost. Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně. Podle ustanovení § 240 odst. 1 věta první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu, neobsahující poučení o dovolání, byl vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů; zástupci žalobkyně byl doručen dne 10. března 2000, jak spolehlivě plyne z doručenky rozsudku, založené ve spise a téhož dne byl doručen též žalovanému. Žalobkyně podala dovolání přímo dovolacímu soudu jako doporučenou listovní zásilku na poště v P. dne 26. července 2001. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 10. března 2000 (§ 159 odst. 1 o.s.ř.) a že lhůta k dovolání uplynula podle ustanovení § 243c a § 57 odst. 1, 2 o.s.ř. dnem 10. dubna 2000 (pondělí). Dovolání žalobkyně bylo tedy podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, a proto bylo podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž bylo možno se zabývat dalšími okolnostmi - odmítnuto. Pro úplnost lze dodat, že podle usnesení Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 1997, sp. zn. III. ÚS 312/97, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 9, ročník 1997 – III. díl, č. 21, z absence poučení o možnosti podat dovolání z rozhodnutí odvolacího soudu nelze vyvozovat procesní pochybení odvolacího soudu, ani to, že tímto postupem byla dovolateli znemožněna soudní ochrana. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (bod 10 části dvanácté hlavy 1 zák. č. 30/2000 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. dubna 2003 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.