Nejvyšší soud · Usnesení

30 Cdo 927/2009

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2010-12-16 · ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.927.2009.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce v řízení o ochranu osobnosti, neboť dospěl k závěru, že podání trestního oznámení žalovanou na žalobce je třeba považovat za výkon práva nepřekračující meze přípustnosti, což vylučuje neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce.

Citované zákony (6)

Plný text

30 Cdo 927/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Františkem Horáčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1544, proti žalované M. V., zastoupené JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 193/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2008, č.j. 1 Co 172/2008-67, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. února 2008, č.j. 16 C 193/2007-50, zamítl žalobu aby žalovaná byla uznána povinnou zaslat žalobci písemnou omluvu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 21. října 2008, č.j. 1 Co 172/2008-67, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že trestní oznámení, která podala žalovaná na žalobce, je třeba považovat za výkon práva nepřekračující meze přípustnosti, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu, a proto nelze dovodit neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce a v důsledku toho ani odpovědnost žalované podle § 13 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 22. ledna 2009 dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v podstatě každé podání trestního oznámení je třeba považovat za výkon práva, u kterého veřejný zájem převažuje nad zájmem jednotlivce, přičemž poukazuje na vzrůstající počet trestních oznámení, která nemají pravdivý reálný podklad a mají působit jako výhrůžka nebo zastrašení, přičemž v posuzované věci právě o takový případ jde. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 30 Cdo 2677/2006, rozsudek téhož soudu ze dne 28. února 2007, 30 Cdo 97/2007, nebo rozsudek ze dne 24. června 2008, sp.zn. 30 Cdo 146/2008). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (§ 41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn.

III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. prosince 2010 JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.