32 Cdo 2992/2020
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze se odmítá jako bezpředmětné. Důvodem je, že řízení, do jehož pravomocného skončení mělo být původně řízení přerušeno, již bylo pravomocně skončeno po vydání napadeného rozhodnutí.
Citované zákony (1)
Rubrum
32 Cdo 2992/2020-962 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce B. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Honsou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, proti žalované Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 813/57, o zaplacení částky 494 496 966,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 80/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2020, č. j. 15 Co 82, 83/2020-852, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 25. 11. 2019, č. j. 10 C 80/2011-799, zamítl návrh žalobce na vrácení soudního poplatku ve výši 3 100 000 Kč a dalším usnesením ze dne 25. 11. 2019, č. j. 10 C 80/2011-802, připustil změnu žaloby ve znění podání ze dne 8. 10. 2019 (výrok I) a řízení přerušil do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 24 Cm 214/1999 (výrok II). Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2019, č. j. 10 C 80/2011-799 (první výrok), a usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2019, č. j. 10 C 80/2011-802, ve výroku II změnil tak, že řízení se nepřerušuje (druhý výrok). Usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho druhého výroku napadla žalovaná dovoláním, kterým se domáhala jeho změny tak, že bude potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o přerušení řízení, případně navrhovala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud v prvé řadě uvádí, že výrok II usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodováno o přerušení řízení, obsahuje zjevnou nesprávnost ve spisové značce označující věc, do jejíhož pravomocného skončení mělo být řízení přerušeno, neboť z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně je zcela zřejmé, že mělo jít o věc, v níž byl projednáván nárok žalobce vůči žalované na úhradu ušlého zisku, který měl vzniknout z důvodu neoprávněného odčerpání částky 62 000 000 Kč z jeho účtu v roce 1997 za období minimálně od 12. 5. 2001 do 30. 9. 2002. Taková věc však byla vedena u Městského soudu v Praze nikoliv pod sp. zn. 24 Cm 214/1999, ale pod sp. zn. 24 Cm 460/1999 (podle sdělení Městského soudu v Praze šlo o věc vyloučenou k samostatnému projednání z věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 214/1998, jež byla pravomocně skončena dne 30. 3. 2001). Ostatně o tom, že jde o věc projednávanou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 460/1999, neměl pochybnosti žádný z účastníků řízení ani odvolací soud, který v napadeném usnesení vycházel z okolností, k nimž došlo po vydání usnesení soudu prvního stupně právě v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 460/1999. Po úplnost lze dodat, že pod sp. zn. 24 Cm 214/1999 byla podle sdělení Městského soudu v Praze projednávána věc zcela jiných účastníků zahájená u Krajského obchodního soudu v Praze dne 12. 5. 1999 a pravomocně skončená již dne 19. 11. 1999. Ze sdělení obou účastníků řízení a též z listin vyžádaných od Městského soudu v Praze vyplývá, že v mezidobí již byla věc projednávaná u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 460/1999 pravomocně skončena (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 24 Cm 460/1999-1099, bylo řízení zastaveno a toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 12 Cmo 306/2020-1133, které nabylo právní moci dne 14. 1. 2021). Za tohoto stavu postrádá jakýkoliv smysl řešení otázek předložených v dovolání, jimiž žalovaná brojí proti závěru odvolacího soudu o nesplnění předpokladů pro přerušení řízení do pravomocného skončení shora označeného řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a domáhá se přerušení řízení. Dovolání žalované se tak stalo bezpředmětným v důsledku okolností, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 122/2017, a ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3205/2019, jež jsou veřejnosti dostupná na http://www.nsoud.cz). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako bezpředmětné. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 4. 2021 Mgr. Jiří Němec předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (7)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.