32 Cdo 3040/2018

Rubrum

32 Cdo 3040/2018 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 9. 2018 Spisová značka:32 Cdo 3040/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:

32. CDO.3040.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad vykonatelnosti Dotčené předpisy:§ 243 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 9. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3040/2018-347 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně BVD PECE spol. s r. o., se sídlem v Sadově, Podlesí 57, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 25240340, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, PSČ 360 01, proti žalované SIMUL trust a. s., se sídlem v Komorní Lhotce 27, PSČ 739 53, identifikační číslo osoby 27827259, zastoupené Mgr. Lenkou Hnilicovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 6/55, PSČ 120 00, o zaplacení částky 94 867,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Cm 23/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2017-306, takto:

Výrok

Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2017-306, se zamítá.

Odůvodnění

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem označeným v záhlaví potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2016, č. j. 11 Cm 23/2012-244, v té části výroku pod bodem I, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částky 94 867,20 Kč a 109 500 Kč, a ve výroku pod bodem III (první výrok). V části výroku pod bodem I týkající se úroku z prodlení z částky 94 867,20 Kč a ve výroku pod bodem II změnil tento rozsudek tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 94 867,20 Kč od 28. 3. 2012 do zaplacení (druhý výrok). Uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 118 951 Kč (třetí výrok) a na nákladech odvolacího řízení částku 28 898 Kč (čtvrtý výrok). Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním a navrhla, aby dovolací soud odložil jeho vykonatelnost. Uvedla, že vydáním napadeného rozhodnutí došlo k nepřiměřenému zásahu do výkonu jejích podnikatelských aktivit, když vyplacení přisouzených částek by mělo zásadní vliv na výkon jejího dalšího podnikání a ohrozilo by její další existenci. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“). Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř., může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (dostupném na http://www.nsoud.cz), ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech. V souzené věci se z obsahu dovolání reálná hrozba závažné újmy dovolatelky, k níž by mělo dojít zaplacením přisouzených částek, nepodává. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 78/2016). Dovolatelka v návrhu neuvádí své majetkové poměry, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí, a její majetkové poměry odůvodňující takovou hrozbu nevyplývají ani z obsahu spisu. Nejvyšší soud proto žádost dovolatelky o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodnou zamítl.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. 9. 2018 JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu