32 Cdo 3211/2017

Rubrum

32 Cdo 3211/2017 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2018 Spisová značka:32 Cdo 3211/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:

32. CDO.3211.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad vykonatelnosti Dotčené předpisy:§ 243 písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 2. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3211/2017-442 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně SERVIND s. r. o., se sídlem v Tuchoměřicích, Ke Kopanině 488, PSČ 252 67, identifikační číslo osoby 48024546, zastoupené Mgr. Davidem Maříkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Americká 177/35, proti žalovanému P. H., se sídlem v Hradci Králové – Moravském Předměstí, zastoupenému JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437/4, o zaplacení částky 549 780 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 154/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2017, č. j. 8 Cmo 148/2016-421, takto:

Výrok

Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2017, č. j. 8 Cmo 148/2016-421, se zamítá.

Odůvodnění

: Ve shora označené věci Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 2. 2016, č. j. 36 Cm 154/2008-365, zamítl žalobu na zaplacení částky 549 780 Kč s úroky z prodlení (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit na náhradu nákladů řízení žalovanému částku 348 735,20 Kč (výrok II) a České republice částku 10 527,50 Kč (výrok III). Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 2. 2017, č. j. 8 Cmo 148/2016-421, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 29 933,80 Kč (druhý výrok). Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu včasným dovoláním a navrhla, aby dovolací soud odložil jeho vykonatelnost ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Argumentuje, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a náklady řízení, jejichž náhradu odvolací soud žalovanému přiznal, v případě její výhry ve sporu pouze navýší její pohledávku za žalovaným. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“). Podle § 243 písm. a) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (dostupném na http://www.nsoud.cz), ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech. V souzené věci se z obsahu dovolání reálná hrozba závažné újmy dovolatelky, k níž by mělo dojít zaplacením náhrady nákladů řízení přisouzené žalovanému, nepodává. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 78/2016). Dovolatelka nejenže v návrhu na odklad vykonatelnosti neuvádí své majetkové poměry, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí, nýbrž hrozbu závažné újmy ani netvrdí. Nejvyšší soud proto žádost dovolatelky o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 24. 2. 2018 JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu