33 Cdo 1025/2009
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze, kterým jí byla uložena povinnost vydat osobní automobil, není přípustné. Dovolání bylo odmítnuto, protože nebyly splněny podmínky pro jeho přípustnost podle občanského soudního řádu, jelikož žalovaná ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v daném případě použít.
Citované zákony (9)
Rubrum
33 Cdo 1025/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) V. J., a b) Z. J., zastoupených opatrovnicí JUDr. Jitkou Kvěchovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Žerotínova 32, proti žalované Ing. V. M., zastoupené JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mikovcova 7, o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 82/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 19 Co 301/2008-221, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.230,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
: Dovolání žalované proti shora uvedenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. dubna 2008, č. j. 12 C 82/2002-192, kterým byla žalované uložena povinnost vydat žalobcům osobní automobil zn. Škoda Forman 135 LS, SPZ PEC 77-60, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť zhodnocením argumentace uvedené v dovolání nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s . ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem. Přestože žalovaná v dovolání ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti uplatnila - jak vyplývá z obsahu její argumentace předestřené v dovolání - dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. použít (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu jí tvrzené skutečnosti, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci. Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům vznikly náklady, na jejichž náhradu mají právo. Náklady představují odměnu jejich opatrovnici (§ 29 odst. 4 o. s. ř.) – advokátce za vyjádření k dovolání a podle § 1 odst. 1, § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15, § 16 odst. 2, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí 2.930,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 3.230,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 2, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně 28. dubna 2011 JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.