33 Cdo 1291/2025

Rubrum

33 Cdo 1291/2025-585 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové, ve věci žalobkyně JORK, spol. s r.o., se sídlem v Praze 5, Řeporyje, K Třebonicům 100/34, identifikační číslo osoby 40763617, zastoupené JUDr. Martinem Doubravou, advokátem se sídlem v Praze, U První baterie 643/1, proti žalované Seyfor, a. s., se sídlem v Brně, Ponava, Drobného 555/49, identifikační číslo osoby 01572377, zastoupené Mgr. Barborou Musilovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96, o zaplacení 268 368 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 102/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2024, č. j. 4 Cmo 120/2023-507, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 894,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Martina Doubravy.

Odůvodnění

1. Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. 4 Cmo 120/2023-507, potvrdil rozsudek ze dne 23. 3. 2023, č. j. 36 Cm 102/2012-456, kterým Krajský soud v Brně (soud prvního stupně) žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 268 368 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 5. 10. 2012 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech státu; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

2. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 13. 9. 2011 strany (účastnice) uzavřely smlouvu o dílo č. MS400469, v níž se žalovaná jako zhotovitelka zavázala provést pro žalobkyni jako objednatelku implementaci informačního systému Money S4 za sjednanou cenu 276 060 Kč včetně daně z přidané hodnoty (DPH). V průběhu provádění díla žalobkyně zjistila, že systém Money S4 neodpovídá jejím potřebám, proto jí žalovaná nabídla informační systém Money S5 a dne 22. 9. 2011 uzavřely dodatek ke smlouvě označený jako požadavek na změnové řízení implementace systému Money S4 - dodatek č. 1 (dále též „dodatek č. 1“), v němž (mimo jiné) sjednaly, že od ceny díla implementace Money S5 bude odečtena v plném rozsahu částka již uhrazená žalobkyní za licenci Money S4. Dne 8. 12. 2011 strany uzavřely smlouvu o dílo č. MS500464, v níž se žalovaná jako zhotovitelka zavázala provést pro žalobkyni jako objednatelku implementaci informačního systému Money S5 s tím, že instalace systému měla být provedena do 28. 12. 2011 a podpora ostrého provozu od 4. 1. 2012 do 9. 1. 2012. Cena díla byla sjednána ve výši 400 284 Kč včetně DPH. Dne 28. 12. 2011 žalobkyně odmítla potvrdit převzetí (akceptaci) jednotlivých netestovaných a nefunkčních částí díla pracovníku žalované, dne 3. 1. 2012 se pokusila použít dotyčný software tzv. ostrým startem, avšak zjistila, že systém není funkční, a proto v lednu 2012 obnovila licenci na původní informační systém. Dopisem ze dne 21. 2. 2012 (doručeným žalované 22. 2. 2012) žalobkyně odstoupila od smlouvy č. MS500464 z důvodu, že ke dni 4. 1. 2012 nedošlo k naplnění předmětu smlouvy a současně požádala žalovanou o vrácení peněžitého plnění za uhrazené faktury v celkové výši 253 668 Kč.

3. Odvolací soud ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), právně věc posoudil podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“). Co se týče vztahu mezi smlouvou č. MS400469, jejímž předmětem bylo nasazení informačního systému Money S4 a poskytnutí licence k jeho užívání, a smlouvou č. MS500464, jejímž předmětem byla implementace informačního systému Money S5 a poskytnutí licence, odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že sice jde o dvě samostatné smlouvy, které však jsou určitým způsobem vzájemně provázané. Jejich provázanost vyplývá z dodatku ke smlouvě č. MS400469 označeného požadavek na změnové řízení implementace systému Money S4 - dodatek č. 1, v němž strany (výslovně) dohodly „ukončení fáze nasazení Money S4“ a zároveň „započetí kroků k nasazení Money S5“ a že částka, která již byla uhrazena na licenci Money S4, bude odečtena z ceny za implementaci Money S5 v plném rozsahu, nadto toto ujednání je uvedeno v odstavci označeném odhad změn při realizaci požadavku z hlediska rozpočtu projektu (obsahujícím ujednání týkající se ceny díla, resp. její výše). Navíc vůle stran vyjádřená v dodatku č. 1 byla následně smluvními stranami zakotvena i do smlouvy o dílo č. MS500464, konkrétně do čl. V – označeného cena díla a platební podmínky –, kde strany ujednaly (v odst. 1), že „v rámci díla je objednatel povinen uhradit fakturu č. 1012100475 vystavenou dle smlouvy o dílo MS400469“. Odvolací soud zdůraznil, že závazek k zaplacení ceny za provedené dílo je jednou z podstatných náležitostí smlouvy o dílo (bez ní smlouva nevznikne) a dovodil, že strany cenu ve smlouvě č. MS500464 nepochybně dohodly, přičemž – podle formulace ujednání v jejím čl. V odst. 1 – žalobkyní zaplacená částka 253 668 Kč není platbou za dílo podle smlouvy č. MS400469, nýbrž tato částka byla zakomponována do ceny díla, které se žalovaná coby zhotovitelka zavázala provést na základě smlouvy č. MS500464 a tedy má charakter zálohy na cenu díla. Vzhledem k takto pregnantně vyjádřené vůli stran, nelze souhlasit s žalovanou, že částka 253 668 Kč byla platbou ceny díla podle smlouvy č. MS400469. Vzhledem k tomu, že žalovaná neprovedla dílo ve sjednané době, tj. do 3. 1. 2012, žalobkyni podle čl. VIII odst. 2 a 3 smlouvy č. MS500464 vzniklo právo od smlouvy odstoupit, což učinila dopisem ze dne 21. 2. 2012. Odvolací soud s odkazem na § 351 obch. zák. (ve spojení s § 349 odst. 1 obch. zák.) ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v důsledku odstoupení vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni částku 253 668 Kč představující zaplacenou část ceny díla dle faktury č. 1012100475. Žalobkyně žádné plnění od žalované neobdržela. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně žalobkyni přiznal i nárok na náhradu škody (podle § 373 obch. zák.) ve výši 14 700 Kč.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení následujících otázek: 1) „zda odstoupením od právního úkonu, konkrétně smlouvy o dílo (v podmínkách projednávané věci smlouvy č. MS500464) mohou být dotčeny závazky smluvních stran vzniklé na základě dříve sjednané smlouvy o dílo (v podmínkách projednávané věci smlouvy č. MS400469)“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. 2) „zda je v souvislosti s vypořádáním závazků z pozdější smlouvy o dílo (v podmínkách projednávané věci smlouvy č. MS500464) třeba brát v potaz přetrvávající závazky smluvních stran sjednané dřívější smlouvou o dílo (v podmínkách projednávané věci zejména závazek k úhradě ceny díla žalobkyně založený smlouvou č. MS400469 ve znění Dodatku č. 1), kdy pozdějším právním úkonem (v podmínkách projednávané věci odstoupením žalobkyně od smlouvy č. MS500464) nedošlo ke zrušení ani modifikaci závazků založených dřívějším právním úkonem (tj. závazků založených smlouvou č. MS400469 ve znění Dodatku č. 1), a to za situace, kdy soudy obou stupňů dospěly k dílčímu právnímu závěru o provázanosti obou smluv o dílo“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. 3) „vzájemného vypořádání účastnic po odstoupení žalobkyně od smlouvy č. MS500464“, při jejímž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1650/98. K otázce dodala, že její řešení (potažmo i rozhodnutí ve věci) je založeno na nesprávném výkladu smluv č. MS400469 (zejména jejího dodatku č. 1) a č. MS500464, který – dle jejího přesvědčení – je v rozporu s jejich skutečným obsahem a významem. 4) „vzájemného vztahu smluv jako dvou samostatných smluv určitým způsobem vzájemně provázaných.“ Rozhodnutí soudů obou stupňů „jsou, pokud jde o ujednání účastnic v dodatku č. 1 ve vztahu k posuzování této otázky, nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť soudy obou stupňů nevysvětlily, proč nepovažovaly citované ujednání účastnic obsažené v dodatku č. 1 za rozhodné pro právní posouzení věci“. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že částka 253 668 Kč uhrazená žalobkyní na základě faktury č. 1012100475 vystavené podle smlouvy č. MS400469, představovala zálohu na cenu díla sjednaného ve smlouvě č. MS500464. Odvolací soud dovodil z dodatku č. 1 ke smlouvě č. MS400469 a z čl. V. smlouvy č. MS500464 skutečnosti a závěry, které z nich nevyplývají a tedy nepřípustně mění vůli stran (účastnic) vyjádřenou ve zmíněných smlouvách. Namítá, že v důsledku odstoupení žalobkyně od smlouvy č. MS500464 zanikl (s účinky ex tunc) a pozbyl právních účinků její článek V., tudíž je nerozhodné ujednání stran (účastnic) o případném odečtení platby (253 668 Kč) provedené žalobkyní na základě smlouvy č. MS400469, což odvolací soud pomíjí. Uvedeným odstoupením nebyla nikterak dotčena smlouva č. MS400469, ve znění Dodatku č. 1, tedy ani povinnost žalobkyně uhradit cenu díla na základě smlouvy č. MS400469, což soudy nezohlednily. Z provedených důkazů, zejména z akceptačních protokolů A1 až A3 ke smlouvě č. MS400469, vyplývá, že žalobkyně obdržela na základě smlouvy č. MS400469 funkční informační systém Money S4 a uhradila práce provedené na základě této smlouvy, vyúčtované fakturou č. 1012100475, v souladu s „výslovnou“ dohodou stran obsaženou v Dodatku č.

1. V něm (v jeho odstavci „odhad změn při realizaci požadavku z hlediska rozpočtu projektu“ bodě 2) totiž strany sjednaly, že „bod 2 odstavce „popis požadavků“ (odstavec upravující dohodu stran o započetí kroků k nasazení Money S5) nebude mít vliv na cenu díla specifikovanou ve smlouvě o dílo MS400469“, tj. dohoda stran o ceně díla podle smlouvy č. MS400469 „má přetrvat i po ukončení implementace informačního systému Money S4“. Uvedené ujednání, resp. jeho první část však soudy při rozhodování „zcela opomenuly“, když zohlednily pouze jeho druhou část, a to, že „částka, která již byla uhrazena na licence Money S4, bude odečtena z ceny za implementaci Money S5 v plném rozsahu.“ Prosazuje, že ze smlouvy č. MS400469 – zejména jejího dodatku č. 1 – a z čl. V. smlouvy č. MS500464, vyplývá, že žalobkyní uhrazená částka 253 668 Kč byla platbou ceny díla podle smlouvy č. MS400469. „Žádná výslovná dohoda o povaze dotyčné platby jako zálohy ze smluv č. MS400469 a č. MS500464 nevyplývá. Jediné, co bylo stranami ve vztahu k plnění poskytnutému žalobkyni na základě faktury č. 1012100475 dle smlouvy č. MS400469 sjednáno, bylo „odečtení“ již uhrazené ceny licencí informačního systému Money S4 od ceny díla. Smyslem uvedeného ustanovení bylo poskytnutí výhody žalobkyni v tom smyslu, že nebude hradit cenu licencí informačního systému Money S5 (tj. že jí poskytne fakticky slevu na cenu díla sjednanou smlouvou č. MS500464), pokud se rozhodla pro upgrade na vyšší verzi informačního systému z Money S4 na Money S5. Výsledkem uvedené dohody stran nemělo být v žádném případě dosažení stavu, kdy neobdrží žádnou odměnu za práce vykonané v souvislosti s implementací informačního systému Money S4, když jak pořízení informačního systému Money S4, tak jeho “upgrade“ na vyšší verzi v podobě informačního systému Money S5, bylo obchodním rozhodnutím žalobkyně, které učinila již s detailní znalostí funkcionalit informačního systému Money S4 poté, co měla možnost si tyto sama vyzkoušet, přičemž dospěla k závěru, že její podnikatelské činnosti bude lépe vyhovovat informační systém Money S5“. Konečně vytýká soudům, že řízení zatížily vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, konkrétně, že jejich rozhodnutí jsou stižena nepřezkoumatelností, nedostatečně odůvodněná a že soudy nesprávně hodnotily důkazy, což „se týká zejména úplného opomenutí obsahu“ akceptačních protokolů A1 až A3 ke smlouvě č. MS400469 provedených k důkazu.

5. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. zamítl. Zdůraznila, že obě smlouvy (č. MS400469 a č. MS500464) tvoří jeden obchodní celek poté, co informační systém Money S4 shledala nedostatečným a žalovaná ji nabídla vyšší verzi systému, tj. Money S5. Vzájemná závislost a provázanost smluvních ujednání obou smluv (v průběhu dodávky) je zřejmá zejména z dodatku č. 1.

6. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

8. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

9. Dovolání není přípustné.

10. K otázce první: Dovolatelkou předestřená otázka [„zda odstoupením od právního úkonu, konkrétně smlouvy o dílo (v podmínkách projednávané věci smlouvy č. MS500464) mohou být dotčeny závazky smluvních stran vzniklé na základě dříve sjednané smlouvy o dílo (v podmínkách projednávané věci smlouvy č. MS400469)“] přípustnost dovolání nezakládá proto, že odvolací soud posuzoval právo žalobkyně na vrácení plnění po odstoupení od smlouvy; tím, jak se odstoupení od smlouvy dotklo závazků vyplývajících ze smlouvy č. MS400469, se nezabýval. Dovolatelka ani sama neuvádí, jakým způsobem a které závazky smlouvy č. MS400469 měly být odstoupením od smlouvy č. MS500464 dotčeny. Dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013).

11. K otázce třetí: Podle přesvědčení dovolatelky otázka posouzení vypořádání účastnic po odstoupení žalobkyně od smlouvy o dílo č. MS500464 spočívá na nesprávném výkladu smluv č. MS400469 a č. MS500464 odvolacím soudem, který dovodil, že žalobkyní zaplacená částka 253 668 Kč není platbou za dílo podle smlouvy č. MS400469, nýbrž byla zakomponována do ceny díla (coby její část), které se žalovaná zavázala provést na základě smlouvy č. MS500464. Dovolatelce nelze přisvědčit, že se odvolací soud při výkladu předmětných právních úkonů odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Její poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, není přiléhavý již proto, že v něm šlo o korekci názoru nalézacího soudu, že výklad právního úkonu podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“, nepřichází v úvahu za situace, kdy výraz použitý ve smlouvě připouští různý výklad a účastníci jej vykládají rozdílně (pročež dotyčný soud shledal dotyčný právní úkon neplatný), což však není případ nyní projednávané věci.

12. Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil, že při pochybnostech o obsahu právního úkonu vyjádřeného slovy je třeba jeho obsah zjistit za použití výkladových pravidel (§ 35 odst. 2 obč. zák. a pro obchodní závazkové vztahy též § 266 obch. zák.), která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem založeným nejen na jazykovém vyjádření právního úkonu, ale též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil (podle úmyslu jednající osoby v okamžiku uzavírání smlouvy). Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud na základě provedeného dokazování posoudí, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1569/99, ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001, ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2081/2007, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3563/2014, a ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4318/2015).

13. Ústavní soud pak tyto závěry korigoval tak, že text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Vůli je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, z následné judikatury Nejvyššího soudu srov. rozsudky ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2178/2016, a ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5196/2017).

14. Pro právní úkony v oblasti obchodních závazkových vztahů tedy platí, že při výkladu projevu vůle podle § 266 obch. zák. je v první řadě určující úmysl jednající smluvní strany, a to za předpokladu, že její úmysl byl druhé straně znám anebo jí musel být znám (tj. podle tzv. subjektivního hlediska). Nebyl-li druhé smluvní straně úmysl jednajícího znám a ani jí nemohl být znám (tedy není-li možné skutečnou nebo předpokládanou znalost vůle jednajícího prokázat), vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení adresáta, popř. podle toho, jaký význam se výrazům použitým v právních úkonech v obchodněprávním styku s ohledem na obchodní zvyklosti přikládá (tj. podle tzv. objektivního hlediska). Při výkladu projevu vůle podle subjektivního nebo objektivního hlediska současně platí, že musí být přihlédnuto jednak ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jednak k následnému chování stran, připouští-li to povaha věcí (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 32 Odo 860/2005, ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3477/2006, ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4119/2007, ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3404/2008, ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 268/2012, ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3348/2020, nebo ze dne 20. 10. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2518/2024). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zároveň vychází ze závěru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za použití uvedených zákonných interpretačních pravidel obsahu právního jednání, není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury dovolacího soudu by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního jednání) dospěl, tedy např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, nebo ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 563/2019, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2026, sp. zn. 23 Cdo 1171/2025). Odvolacímu soudu však z popsaného pohledu nelze odklon od ustálené judikatury Nejvyššího soudu vytknout, když na podkladě skutkových okolností případu, mapujících vedle obsahu vlastní uzavřené smlouvy i dodatek č. 1 ke smlouvě č. MS400469 a vzájemnou komunikaci účastnic týkající se budoucího závazkového vztahu účastnic, dospěl na základě zákonem ustavených interpretačních pravidel ke zcela logicky a přesvědčivě vyznívajícímu závěru, že žalobkyní zaplacená částka 253 668 Kč byla zakomponována do ceny díla (jako její část mající charakter zálohy na cenu díla), které se žalovaná zavázala provést na základě smlouvy č. MS500464.

15. Názoru dovolatelky, že zaplacení částky 253 668 Kč bylo platbou ceny díla podle smlouvy č. MS400469, tedy plněním povinnosti žalobkyně splnit závazek (zaplatit cenu za provedení díla) ze smlouvy č. MS400469, přisvědčit nelze, neboť její argumentace vychází výlučně ze znění první věty bodu 2) odstavce dodatku č. 1 označeného „odhad změn při realizaci požadavku z hlediska rozpočtu projektu“ dodatku č. 1, pomíjí však zcela větu druhou tohoto ujednání („při předání zkrácené implementační studie bude přesně určena cena a již uhrazená částka za licence Money S4 bude od této ceny odečtena v plném rozsahu“), tedy nezohledňuje celý obsah dotyčného ujednání. V souvislosti s námitkou, že ujednání čl. V smlouvy č. MS500464 – „o případném „započtení“, resp. odečtení platby uskutečněné žalobkyní“ – „pozbylo v důsledku odstoupení žalobkyně jakýchkoli právních účinků“, dovolatelka pomíjí, že k úhradě částky 253 668 Kč došlo před odstoupením od smlouvy a že „odečtení“ sjednané v dodatku č. 1 dotyčné ujednání čl. V smlouvy zohledňuje.

16. K otázce druhé: Otázka druhá je parafrází (jinou formulací) otázky třetí (viz výše) s tím, že dovolatelka opět prosazuje existenci závazku žalobkyně zaplatit cenu díla podle smlouvy č. MS400469. Zde platí již výše uvedené.

17. K otázce čtvrté: Prostřednictvím otázky (čtvrté) a výtkami, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, že je nepřezkoumatelné a že soudy nesprávně hodnotily důkazy (zejména došlo k „úplnému opomenutí obsahu“ akceptačních protokolů A1 až A3 ke smlouvě č. MS400469), dovolatelka neuplatnila způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nýbrž namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž však jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) pouze, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě pak takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.

18. K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud dodává, že napadené rozhodnutí odpovídá (v tom smyslu, že takovou vadou netrpí) závěrům formulovaným k námitce (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 100/2013.

19. Namítá-li dovolatelka, že v řízení došlo k „úplnému opomenutí obsahu“ akceptačních protokolů A1 až A3 ke smlouvě č. MS400469 provedených k důkazu (což podpořila citací závěrů nálezu sp. zn. II. ÚS 1318/23 týkajících se tzv. opomenutých důkazů), nejde o tzv. opomenuté důkazy ve smyslu nálezů Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. I. ÚS 549/2000, ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, nebo ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 1912/07, nýbrž tato námitka vychází z jejího vlastního (subjektivního) úsudku o závažnosti, pravdivosti a věrohodnosti provedených důkazů (zde akceptačních protokolů A1 až A3 ke smlouvě č. MS400469, které provedl k důkazu soud prvního stupně; srov. body 67 – 69 odůvodnění jeho rozsudku). Samotné hodnocení důkazů soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (srovnej např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné po č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).

20. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 26. 8. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu