33 Cdo 3258/2007

Rubrum

33 Cdo 3258/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václavy Dudy ve věci žalobce R. V., proti žalovanému M. V., o zaplacení částky 360.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v N. J. pod sp. zn. 13 C 383/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v O. ze dne 17. srpna 2006, č. j. 42 Co 424/2006-58, ve znění opravného usnesení ze dne 26. října 2006, č. j. 42 Co 424/2006-65, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Krajský soud v O. usnesením ze dne 17. srpna 2006, č. j. 42 Co 424/2006-58, ve znění opravného usnesení ze dne 26. října 2006, č. j. 42 Co 424/2006-65, odmítl odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v N. J. ze dne 9. března 2006, č. j. 13 C 383/2005-24, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že odvolání obou účastníků i přes výzvu soudu a náležité poučení vykazují vady, jež brání pokračovat v odvolacím řízení. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř. Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), se zaměřil na posouzení otázky jeho přípustnosti. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jelikož v uvedeném případě je dovoláním napadáno usnesení ve výroku, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. Podle § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž dána není, neboť posuzovanou věc nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Zbývá proto přípustnost podle § 239 odst. 3 o. s. ř. Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a § 75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d). Jelikož napadené rozhodnutí není usnesením, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), není dovolání žalobce přípustné ani podle § 239 odst. 3 o. s. ř. Obdobně Nejvyšší soud ČR rozhodl již v usnesení ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 72/2005. Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti nákladovému výroku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; proto je dovolací soud odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 23. srpna 2007 JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu