33 Cdo 541/2026

Rubrum

33 Cdo 541/2026-115 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. Z., zastoupeného Mgr. Liborem Valentou, advokátem, se sídlem Brno, Pražákova 1024/66a, proti žalované Allwyn Česko a.s., se sídlem Praha 6, Vokovice, Evropská 866/69, identifikační číslo osoby 26493993, zastoupené Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem Praha, Na Strži 2102/61a, o zaplacení 63 304,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 272/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2025, č. j. 55 Co 251/2025-81, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 973,10 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Martina Dolečka.

Odůvodnění

: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 3. 2025, č. j. 27 C 272/2024-58 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 63 304,75 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 11. 2025, č. j. 55 Co 251/2025-81, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

3. Odvolací soud při rozhodnutí ve věci samé vyšel z následujícího skutkového stavu: Žalobce ve dnech 2. 5. 2024 a 3. 5. 2024 vsadil kurzové sázky na webových stránkách žalované, která je provozovatelem hazardních her, a to na základě povolení Ministerstva financí. Žalobce dne 2. 5. 2024 vsadil tiket č. O/0148868/0000001 ve výši 250 Kč na rugbyový zápas Cronulla-Sutherland Sharks – St George Illawarra Dragost, sázku 1. poločas: dvojtip: remíza nebo St George Illawarra Dragons, v kurzu 201. Sázka byla vyhodnocena jako úspěšná a žalobci mělo být vyplaceno 50 250 Kč. Následně dne 3. 5. 2024 vsadil žalobce tiket č. O/0148868/000006 na rugbyový zápas Newcastle Knights – New Zeland Warriors, sázku 1. poločas: dvojtip: Newcastle Knights nebo remíza, v kurzu 5,75. Sázka byla vyhodnocena jako úspěšná a žalobci mělo být vyplaceno 6 054,75 Kč. Dne 3. 5. 2024 vsadil žalobce poslední tiket č. O/0148868 na rugbyový zápas Cantenbury – Bankstown Bulldogs – West Tigers, sázku 1. poločas: dvojtip: remíza nebo West Tigers, v kurzu 14. Sázka byla vyhodnocena jako úspěšná a žalobci mělo být vyplaceno 7 000 Kč. K vyplacení výhry nedošlo, jelikož žalovaná sázky vyhodnotila s kurzem 1,00 s odvoláním se na § 18 bodu 1, písm. m) herního plánu, ve kterém je uvedeno, že dojde-li technickou chybou nebo jinou chybou k situaci, kdy nabízené kurzy na jednu sázkovou událost umožňují sázejícímu tzv. jistou výhru, tedy jde o situaci, kdy sázející vhodným rozložením sázek na jednotlivé sázkové příležitosti dané sázkové události může získat vyšší výhry, než byl součet příslušných sázek, a to i při uzavření kurzové sázky, byť i jen na jednu sázkovou příležitost dané sázkové události, bude uzavřená sázka zrušena a vklad sázejícímu vrácen.

4. Odvolací soud dal žalobci za pravdu, že nebylo zjišťováno, z jakého důvodu a jakým způsobem došlo k vypsání kurzů na předmětnou sázkovou událost, jestliže byly kurzy vypsány tak, že umožňovaly vsadit na událost kombinaci, při které sázející získá jistou výhru, jde o situaci, jež je v rozporu s povahou sázení (chybí nahodilá/nejistá budoucí událost, tedy sama podstata sázky). Lze uzavřít, že došlo k chybě, ať již povahy technické nebo jiné, na kterou dopadá § 18 bodu 1 písm. m) herního plánu. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 349/2023 Sb., o hazardních hrách (dále jen „ZHH“), i s přihlédnutím k důvodové zprávě cílí na situace, kdy příčinou jisté výhry není samotná vázanost kurzem (toliko nesprávně vypsaný kurz), nýbrž kombinace umožňující jistou výhradu při daných kurzech, správně vsazených částkách a možnostech sázky u konkrétní události. Přesně taková událost nastala v řešeném případě. Odvolací soud uzavřel, že sázkové události umožňovaly jistou výhru v důsledku chyby na straně žalované, která byla oprávněna tyto sázky i po sehrání zápasů zrušit. Toto právo je logické, odpovídající zákonu i hernímu plánu a nemá zneužívající povahu ve smyslu § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jelikož je založeno na objektivních okolnostech.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále taky jako „dovolatel“) dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny a na vyřešení jedné otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

6. Žalobce formuluje v dovolání celkem čtyři otázky, které doposud nebyly vyřešeny: 1) Jaký je vztah § 30 ZHH, ve znění k 1. 1. 2024 do 30. 6. 2025, a herního plánu provozovatele hazardní hry ve smyslu § 8 ZHH? Jak se posuzuje případný rozpor § 30 ZHH s herním plánem? Stanovuje zákonnost herního plánu provozovatele hazardních her a soulad se zákonem dozorující orgán nebo soudy? 2) Je možno odstoupit od smlouvy o sázce ve smyslu § 2873 o. z., až poté, co je smlouva uzavřena a sázka vyhodnocena jako výherní? Není ustanovení herního plánu zneužívajícím ujednáním, které poškozuje spotřebitele a je proto neplatné? Neodchýlil se Městský soud v Praze od své dosavadní rozhodovací praxe? 3) Otázka jisté výhry. Je možné v rámci hodnocení odstoupení od smlouvy hodnotit hypotetické právní jednání strany smlouvy, které nenastalo? 4) Je možné spravedlivě požadovat po spotřebiteli , aby při uzavírání smlouvy o sázce hodnotil otázku jisté výhry, respektive je možné klást na spotřebitele při uzavírání smlouvy o sázce spravedlivý požadavek hodnocení, zda jeho sázka neumožňuje jistou výhru? Ve vztahu k otázkám formulovaným pod bodem 1) dovolatel prosazuje, že § 18 bod 1 písm. m) herního plánu je v rozporu se zákonem, a to konkrétně s § 30 ZHH, když dává provozovateli sázek možnost, jak nebýt vázán kursem, ve kterém přijal sázku. Dle názoru dovolatele je rozpor se zákonem zřejmý z pouhého textového výkladu. Taktéž při užití teleologického výkladu je závěr stejný, když § 30 ZHH je ustanovením, jehož účelem je ochrana spotřebitele. Následně ve vztahu k otázce stanovení souladu herního plánu se zákonem má dovolatel za to, že odvolací soud pochybil, když zákonnost herního plánu dovozoval z povolení uděleného rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 22. 1. 2024, č. j. MF-17201/2018/34-115, PID: MFCREXADYC. Ve vztahu k otázkám formulovaným pod bodem 2) má dovolatel za to, že ze zákona nevyplývá žádná možnost, pro kterou by žalovaná mohla odstoupit od uzavřené smlouvy. Jestliže soudy vycházely z § 18 bodu 1 písm. m) herního plánu, pak uvedené ustanovení považuje žalovaná za zneužívající, jelikož v rozporu s požadavkem poctivosti zakládá mezi účastníky významnou nerovnováhu, a tedy v souladu s § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), musí být shledáno za absolutně neplatné. Ve vztahu k odstoupení od smlouvy dovolatel prosazuje, že Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 2. 2. 2024, č. j. 14 Co 393/2023-137 dovodil, že odstoupení od smlouvy o sázce je možné v případě, že sázková událost byla vypsána chybně a zároveň nebyly sázkové příležitosti odehrány. Jestliže odvolací soud v této věci dospěl k závěru, že žalovaná řádně odstoupila od smlouvy o sázce až v okamžiku, kdy sázky žalobce byly vyhodnoceny jako výherní, pak se odchýlil od své vlastní rozhodovací praxe. K otázce formulované pod bodem 3) dovolatel prosazuje, že pouhá možnost určitého jednání není dostatečná pro to, aby žalovaná měla právo odstoupit od smlouvy o sázce. Uvádí, že žalobce nepostupoval tak, že by rozložil vsazenou částku takovým způsobem, aby dosáhnul jisté výhry. K otázce formulované pod bodem 4) dovolatel namítá, že ujednání § 18 bod 1 písm. m) herního plánu je de facto i de iure ujednáním v neprospěch spotřebitele, když na něj neúměrně přenáší povinnost spočítat si dostupné kurzy před podáním sázky pro případ, zda u vypsané sázkové příležitosti není možné dát tzv. jistou sázku. Dále uvádí, že takováto početní operace jde zcela nad rámec toho, co by měl běžný spotřebitel zvládnout.

7. Žalobce v dovolání formuluje jednu otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: 5) Je možné rozhodnout o klíčové skutečnosti – vypsání kurzu omylem, bez jakýchkoliv prokazujících důkazů, respektive v extrémním nesouladu s důkazy? K otázce formulované pod bodem 5) dovolatel prosazuje, že žádný ze soudů neprovedl žádné důkazy, které by prokazovaly tvrzení žalovaného ohledně učiněné technické chyby, čímž se odchýlili od ustálené rozhodovací praxe vyšších soudů.

8. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. zamítl.

10. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

11. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

13. Dle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013).

14. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. a § 211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.

15. Otázky formulované pod bodem 1) nejsou sto založit přípustnost dovolání. Na otázce „Jaký je vztah § 30 ZHH a herního plánu provozovatele hazardní hry ve smyslu § 8 ZHH“ není napadené rozhodnutí založeno, jelikož odvolací soud vztah mezi uvedenými ustanoveními neposuzoval. Argumentaci týkající se otázky „Jak se posuzuje případný rozpor § 30 ZHH s herním plánem“ dovolatel staví na vlastním závěru, že § 18 bod 1 písm. m) herního plánu je v rozporu s § 30 odst. 1 ZHH. Odvolací soud však oproti přesvědčení dovolatele dospěl, s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, k závěru, že § 30 odst. 1 ZHH nedopadá na situaci, kdy byly kurzy na danou sázkovou událost vypsány tak, že umožňují tzv. jistou výhru, jelikož se jedná o skutečnost, která je v rozporu s povahou sázení, neboť chybí nahodilá/nejistá budoucí událost. Taktéž na poslední uvedené otázce „Stanovuje zákonnost herního plánu provozovatele hazardních her a soulad se zákonem dozorující orgán nebo soudy“ není napadené rozhodnutí založeno, jelikož odvolací soud neposuzoval soulad herního plánu se zákonem optikou povolení uděleného rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 22. 1. 2024, č. j. MF-17201/2018/34-115, PID: MFCREXADYC.

16. Otázky formulované pod bodem 2) taktéž přípustnost dovolání nezakládají: Otázku „Je možno odstoupit od smlouvy o sázce ve smyslu § 2873 o. z. až poté, co je smlouva uzavřena a sázka vyhodnocena jako výherní“ staví dovolatel na skutečnosti, že odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že ustanovení § 18 bod 1 písm. m) herního plánu stanovuje možnost sázkové společnosti jednostranně odstoupit od uzavřené smlouvy o sázce a tím způsobit zánik závazkového právního vztahu. Nicméně odvolací soud z § 18 bodu 1 písm. m) herního plánu žalované dovodil, že dojde-li technickou nebo jinou chybou k situaci, kdy nabízené kurzy na jednu sázkovou událost umožňují tzv. jistou výhru (což odvolací soud matematicky demonstroval v odst. 13 napadeného rozhodnutí), pak dojde ke zrušení sázky a vrácení vsazeného vkladu (v podstatě se jedná o vyhodnocení sázkové příležitosti v kurzu 1,00). Nejedná se tedy o právo jednostranně a svévolně odstupovat od uzavřených smluv o sázce, nýbrž o právo zrušit a vrátit vklad sázejícímu (vyhodnotit sázku s kurzem 1,00) v případě, nastane-li objektivní skutečnost – stav, kdy kurzy na danou sázkovou událost umožňují tzv. jistou výhru, kdy fakticky o výhře nerozhoduje náhoda nebo neznámá okolnost. Ve vztahu k dovolací otázce posouzení ustanovení herního plánu z pohledu, zda nejde o nepřiměřené ujednání, dovolatel pomíjí, že nejde o otázku doposud nevyřešenou. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ve vztahu k aplikaci § 1813 o. z. ustálena na následujících závěrech: Přezkumu podle citovaného ustanovení podléhají veškerá smluvní ujednání, z hlediska vymezení předmětu přezkumu je nepodstatné, zda se jedná o individuálně sjednané ujednání, či nikoliv. Tato skutečnost má význam při zkoumání přiměřenosti. (…) Přezkumu podléhají i smluvní ujednání s právními následky, které by mohl spotřebitel způsobit jednostranně. (…) Přezkumu podléhají i ujednání, která nestanoví žádná práva a povinnosti smluvních stran, ale obsahují pouze prohlášení o faktických okolnostech. (…) Posuzování významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran má dvě úrovně. Je možné posuzovat rozsah nerovnováhy v poměru smluvního ujednání a absence smluvního ujednání; je možné posuzovat rozsah rovnováhy v poměru práva jedné strany a strany druhé. (…) Postavení stran v rámci závazku se liší, je nutné posuzovat reálný význam ujednání pro postavení každé ze stran (např. riziko prodlení). Na druhou stranu pouhá skutečnost, že ujednání zakládá jedné ze smluvních stran odlišné postavení od postavení strany druhé, ještě neznamená, že musí jít o nepřiměřené ujednání. Z povahy závazku je zřejmé, že povinnosti stran jsou odlišné, stejně tak jsou odlišná rizika spojená s plněním dluhů (např. podnikatel je vlastníkem věci přenechané spotřebiteli k užívání), ujednání zakládající práva a povinnosti pouze jedné straně může být proto v souladu s požadavkem přiměřenosti (např. pouze podnikatel má právo kontroly užívání věci, pouze podnikatel má právo na smluvní pokutu pro případ prodlení s vrácením věci). Přiměřenost ujednání nemůže být přezkoumávána izolovaně, musí být zkoumána v souvislosti s dalšími ujednáními (srov. ESD ze dne 21. 2. 2013, Banif Plus Bank Zrt. proti Csabovi Csipaiovi, Viktórii Csipai, C-472/11). Podle čl. 4 odst. 1 směrnice 93/13/EHS se nepřiměřenost smluvní podmínky posuzuje s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s odvoláním na dobu uzavření smlouvy, s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a na všechny další podmínky smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází [srov. NS Cpjn 200/2013, kde Nejvyšší soud posuzoval přípustnost ujednání o prolongaci v souvislosti s následky, které byly s prolongací spojeny (§ 1813)]. (…) Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze nerovnováha v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. Konkrétní ujednání musí zhoršovat právní postavení spotřebitele. (srov. Hulmák, Milan. § 1813 [Zakázaná ujednání]. In: Hulmák, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 421–448). Jestliže odvolací soud uzavřel, že právo žalované „zrušit“ veškeré sázky vztahující se k určité sázkové události v důsledku technické či jiné chyby, jež zapříčinila, že sázkové události umožňovaly jistou výhru, je právem logickým, které odpovídá zákonu i hernímu plánu a nelze na něm shledat cokoli zneužívajícího, když je založeno na objektivních okolnostech, tak uvedeným závěrům dostál. Námitka dovolatele tak přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá.

17. Otázka formulovaná pod bodem 3) přípustnost dovolání nezakládá. Prosazuje-li dovolatel, že žalovaná od smlouvy (na základě právního jednání, které nenastalo) odstoupila, pomíjí, že odvolací soud takový závěr neučinil; vyšel z herního plánu, podle něhož se technická chyba nevztahuje pouze na situace, kdy sázející vhodně rozloží sázky takovým způsobem, že jistě vyhraje (tzn. využije technické chyby ve svůj prospěch), nýbrž na všechny situace, kdy nastane objektivní skutečnost (technická či jiná chyba), která je nezávislá na konkrétní sázce sázejícím. Jestliže z důvodu technické či jiné chyby existuje možnost, že daná sázková událost umožňuje sázejícím jistou výhru, dojde ke zrušení dané sázkové příležitosti (jako celku) a k navrácení vkladů sázejícím, resp. dojde k vyhodnocení sázkové události jako by byl vypsán kurz sázkové události 1,00.

18. Ani otázka formulovaná pod bodem 4) přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatel v rámci uvedené argumentace prosazuje, že ujednání herního plánu obsažené v § 18 odst. 1 písm. m) neúměrně přenáší povinnost na spotřebitele, když je to právě spotřebitel, který před vsazením musí počítat, zdali není možné vsadit tzv. jistou sázku, tedy musí vždy před vsazením počítat, zda nemůže žalovaný či jiný provozovatel sázek od smlouvy odstoupit. Uvedenou argumentací opět nevystihuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Ustanovení § 18 odst. 1 písm. m) herního plánu nepřenáší na spotřebitele žádné povinnosti, nýbrž uvádí výčet konkrétních situací, při kterých dojde ke zrušení sázky a k navrácení vkladů sázejícím.

19. Nejvyšší soud setrvale judikuje, že dovolatel je povinen v dovolání pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, kterou z podmínek přípustnosti považuje pro něj za splněnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, nebo ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 9/2014; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují. K projednání dovolání je naopak nezbytné, aby z něj bylo ve vztahu ke každé jednotlivé předkládané otázce zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).

20. Ve vztahu k otázce formulované pod bodem 5) spatřuje dovolatel přípustnost dovolání v tom, že se soudy obou stupňů odchýlily od ustálené rozhodovací praxe vyšších soudů. Uvedené námitky však přípustnost dovolání založit nemůžou, jelikož dovolatel rezignoval na vymezení ustálené rozhodovací praxe, resp. na vymezení konkrétních rozhodnutí dovolacího soudu a uvedení v nich konkrétně řešených právních otázek, od kterých se měl odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlit.

21. Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tj. i ve výroku o nákladech řízení. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

22. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jej odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

23. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 21. 7. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu