33 Cdo 786/2025

Rubrum

33 Cdo 786/2025-281 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně ATREA s.r.o., se sídlem Československé armády 5243/32, Jablonec nad Nisou, Rýnovice, identifikační číslo osoby 63144476, zastoupené Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem Pobřežní 667/78, Praha 8, proti žalované VEDES s.r.o., se sídlem Chelčického 131/4, Jablonec nad Nisou, Jablonecké Paseky, identifikační číslo osoby 64051501, zastoupené Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem se sídlem Valdštejnská 381/6, Liberec, o zaplacení 491 577,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 100/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 11. 2024, č. j. 29 Co 36/2024-244, ve znění usnesení ze dne 7. 11. 2024, č. j. 29 Co 36/2024-250, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 007,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Martina Mládka.

Odůvodnění

(podle § 243 odst. 3 o. s. ř.)

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení škody vzniklé v důsledku neodborné manipulace s jejím strojem při jeho stěhování.

2. Okresní soud v Jablonci rozsudkem ze dne 7. 11. 2024, č. j. 10 C 100/2021-175, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 274 342,71 Kč a rozhodl o nákladech řízení.

3. Žalovaná odvoláním napadla výrok o věci samé rozsudku soudu prvního stupně co do částky 774 342,71 Kč a příslušenství, přičemž v průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 282 765,47 Kč s příslušenstvím, tudíž předmětem odvolacího řízení zůstala částka 491 577,24 Kč s příslušenstvím. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 11. 2024, č. j. 29 Co 36/2024-244, ve znění usnesení ze dne 7. 11. 2024, č. j. 29 Co 36/2024-250, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ukládají žalované povinnost zaplatit žalobkyni 491 577,24 Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 118 212,33 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 123 515,73 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 291 316 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

4. Odvolací soud aproboval závěr soudu prvního stupně, který dovodil, že účastnice dne 17. 12. 2019 uzavřely platnou smlouvu o dílo, jíž se žalovaná zavázala provést stěhování výrobního stroje TruBend 7036 (dále jen „stroj“), že byť si žalovaná jako odborník byla vědoma specifického režimu, jemuž podléhá manipulace s daným typem zařízení, přesto si nezajistila potřebnou dokumentaci. Škodu vzešlou z nevhodně zvoleného způsobu stěhování, je povinna nahradit. Na odpovědnost žalované jakožto odborníka nemůže mít vliv ani případný nevhodný pokyn žalobkyně, ohledně něhož by měla informační povinnost vyplývající z § 2594 odst. 1 o. z., kterou nesplnila. Protože žalobkyně neměla kontrolu nad prováděním stěhování ani se na něm sama nepodílela, nebyly zjištěny žádné okolnosti mající vliv na vznik škody nebo její zvětšení přičitatelné žalobkyni.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na doposud dovolacím soudem neřešené otázce posouzení, zda lze na danou věc aplikovat § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), za situace, kdy žalobkyně neseznámila zaměstnance žalované s riziky stěhování stroje, nepředala jim technickou dokumentaci stroje, návod výrobce k provádění jeho stěhování, ani transportní přípravky určené ke stěhování, v důsledku čehož nemohli vědět, jaký je výrobcem doporučený postup stěhování, nemohli zjistit fyzikální vlastnosti stroje a přizpůsobit tomu postup stěhování. Dále na přípustnost dovolání usuzuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem dosud nevyřešené otázce posouzení porušení odborné péče při jednání zaměstnanců žalované, jimž nebyl předán návod výrobce k provádění stěhování stroje a technická dokumentace, ani transportní přípravky určené ke stěhování stroje, pročež použili obecný běžný postup pro stěhování strojů.

6. Žalovaná má za to, že se odvolací soud odchýlil od závěrů prezentovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 371/2007, jež se týkají spoluzavinění poškozeného, a od závěrů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2308/2005, týkajících se tzv. prevenční povinnosti.

7. Nesprávné právní posouzení věci žalovaná spatřuje v závěru odvolacího soudu o její odpovědnosti za porušení smluvního závazku bezpečného přestěhování stroje a způsobení škody na majetku žalobkyně, aniž bylo shledáno, že se žalobkyně na vzniku škody podílela. Prosazuje, že bylo-li prokázáno, že žalobkyně nepředala žalované technickou dokumentaci stroje nebo manuál k němu, nýbrž v minulosti obdržela pouze manuál k jinému stroji, podle něhož bylo možné stěhování i pomocí tzv. válečků, měla dostatečný důvod předpokládat, že stroj lze stěhovat bez transportních přípravků. Dovolatelce bylo známo, že k předmětnému stroji existují transportní přípravky, které lze pro stěhování použít, ale její zaměstnanci neměli žádný důvod se domnívat, že šlo o jediný přípustný způsob, neboť jim nebyl předán manuál a bylo jim navíc známo, že obdobný stroj takto stěhovat lze.

8. Dovolatelka prosazuje, že okolností přičitatelnou žalobkyni ve smyslu § 2918 o. z. je zejména skutečnost, že žalované nebyla předána technická dokumentace stroje, z níž mohla zjistit jeho fyzikální vlastnosti a přizpůsobit jim postup stěhování, i to, že jí nebyl předán návod výrobce k provádění stěhování, pročež nemohla vědět, jaký je výrobcem doporučený postup stěhování; žalobkyně jí neseznámila s riziky stěhování troje a nepředala jí transportní přípravky určené ke stěhování. Nesprávné právní posouzení dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud neaplikoval § 2918 o. z. Vyjadřuje přesvědčení, že je sice odborníkem v oboru stěhování, ale v daném případě nelze dovodit, že by jednala bez odborné péče, neboť jen z toho, že je profesionálem v oboru, nelze automaticky dovozovat, že musí vždy vědět, že daný stroj lze nebo nelze nějakým konkrétním způsobem stěhovat, a že třeba nelze použít obecný běžný postup pro stěhování; to s přihlédnutím k tomu, že neobdržela manuál ke stroji a nebyly jí vydány transportní přípravky. Podle dovolatelky tak nebyla vzniklá škoda v plném rozsahu výsledkem jednání žalované, ale na jejím vzniku se podílelo i jednání žalobkyně, takže bylo namístě aplikovat § 2918 o. z. Rovněž bylo v možnostech a schopnostech žalobkyně škodu odvrátit, neboť jí bylo zřejmé, že bez transportních přípravků stroj stěhovat nelze a hrozí jeho pád.

9. Odvolací soud se rovněž odchýlil od závěrů uvedených v citovaném usnesení 25 Cdo 2308/2002, neboť neaplikoval § 2901 o. z.

10. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout jako nepřípustné.

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a zabýval se nejprve jeho přípustností.

13. Nejvyšší soud se setrvale vyslovuje k otázce tzv. spoluzpůsobení si újmy poškozeným tak, že úvaha, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, resp. okolnosti na jeho straně, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, se odvíjí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3287/2019, uveřejněného pod číslem 24/2021 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2248/2020). I nadále (tj. za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) je přiměřeně použitelný dříve vyslovený judikatorní závěr, že úprava tzv. spoluzavinění patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud je proto oprávněn přezkoumat úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se na vzniku újmy podílely okolnosti přičitatelné poškozenému a jednání škůdce, jen v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. přiměřeně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/2010, ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 25 Cdo 244/2015, a ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2544/2020).

14. Závěr odvolacího soudu, který v projednávané věci žádnou okolnost přičitatelnou žalobkyni neshledal, je správný. Argumentace žalované, která existenci takových okolností spatřuje v tom, že jí žalobkyně nepředala technickou dokumentaci stroje za účelem zjištění jeho fyzikálních vlastností k přizpůsobení postupu stěhování, že jí nepředala návod výrobce k provádění stěhování, a že tudíž nemohla vědět, jaký je výrobcem doporučený postup stěhování, neboť jí žalobkyně neseznámila s riziky stěhování stroje a nepředala jí transportní přípravky určené ke stěhování, pomíjí, že žalovaná si uvedené informace měla sama opatřit či od žalobkyně vyžádat, neboť měla povinnost postupovat s odbornou péčí. Škoda vznikla v důsledku vadného plnění žalovanou, která při provádění díla postupovala neodborně. Dovolatelka uplatněnou argumentací přisuzuje žalobkyni nesplnění povinnosti, kterou sama měla - jednat s odbornou péčí (§ 5 o. z.). Jak podotkl odvolací soud, znalost a dodržení správného způsobu přepravy byla imanentní součástí řádného plnění smluvní povinnosti žalovanou; jedná-li odborník bez potřebné péče, jde to k jeho tíži. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalovaná porušila povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám; o případ, kdy bylo v jejích možnostech a schopnostech škodu odvrátit, nejde.

15. Co se týče předestřené otázky, zda v daném případě lze posoudit jednání zaměstnanců žalované coby porušení odborné péče, v této části je dovolání vadné, neboť dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje nesprávnost právního posouzení uvedené otázky dovolacím soudem (dovolací důvod - § 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolacím důvodem není pouhé přesvědčení dovolatelky, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ale musí být uvedeno, v čem tato nesprávnost spočívá.

16. Přípustnost dovolání nezakládá námitka, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu prezentované v jeho usnesení ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2308/2005, v otázce aplikace ustanovení o tzv. obecné prevenční povinnosti. Závěry rozhodnutí, na něž dovolatelka odkazuje, nejsou pro projednávanou věc pro skutkovou i právní odlišnost přiléhavé. Dovolatelkou předestřené rozhodnutí (jde o odmítací rozhodnutí) se týká úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, která na danou věc nedopadá.

17. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 21. 7. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu