4 Tz 157/2005

Rubrum

4 Tz 157/2005 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. C h., proti trestním příkazům Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 2. 2003 sp. zn. 6 T 60/2002, a ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. 2 T 123/2004, a rozhodl t a k t o :

Výrok

I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 2. 2003 sp. zn. 6 T 60/2002, a v řízení, které mu předcházelo, p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 314g odst. 2 tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněného T. Ch. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona podaná proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. 2 T 123/2004, z a m í t á .

Odůvodnění

Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem vydaným dne 6. 2. 2003 sp. zn. 6 T 60/2002 byl obviněný T. Ch. uznán vinným třemi trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jichž se dopustil tím, že: 1) dne 9. 10. 2001 kolem 09.50 hodin v Ú. n. L., v ul. T., v obchodním centru L., v prodejně P. si uschoval do náprsní kapsy bundy 1 ks balení kávy Nescafé Gold v hodnotě 134,90 Kč a do postranních kapes 2 kusy balení vody po holení zn. Nivea v celkové hodnotě 279,80 Kč, tedy zboží v celkové hodnotě 414,70 Kč, a prošel pokladnou, aniž by zboží zaplatil, a to vše ke škodě poškozené společnosti P., ul. R., Ú. n. L., 2) dne 6. 10. 2002 kolem 19.30 hodin v Ú. n. L., ulice V O., před domem, nezjištěným způsobem vnikl do zde zaparkovaného osobního automobilu tov. zn. Škoda Favorit, odkud poškozenému P. N., odcizil autorádio zn. Blaupunkt v hodnotě 1 500,- Kč, přičemž krátce po činu byl na útěku z místa činu zadržen svědkem, odcizené autorádio bylo u něj zajištěno a vráceno poškozenému, 3) dne 26. 1. 2003 v době kolem 14.45 hodin odcizil na prodejní ploše obchodního centra B., v ulici H. v Ú. n. L., šroubovák s výměnnými nástavci v prodejní ceně 119,- Kč ke škodě B., a. s., T., P., toto zboží ukryl do límce bundy a aniž by je u pokladny předložil ke kontrole a zaplatil, opustil prodejní plochu. Těchto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 272/2000 ze dne 18. 12. 2000 odsouzen pro pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu do dne 24. 7. 2002. Za tyto trestné činy byl citovaným trestním příkazem obviněný odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, přičemž trestní příkaz byl obviněnému doručen a současně nabyl právní moci dne 5. 5. 2004. Dalším trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem vydaným dne 30. 8. 2004 pod sp. zn. 2 T 123/2004 byl T. Ch. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jehož se dopustil skutky spáchanými v době od 13.00 hod. dne 13. 3. 2004 do 12.00 hod. dne 19. 3. 2004 a v době od 15.00 hod. dne 5. 5. 2004 do 12.30 hod. dne 6. 5. 2004 v Ú. n. L. Za tento trestný čin byl T. Ch. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 2. 3. 2005 a právní moci nabyl dne 11. 3. 2005. Proti oběma výše uvedeným trestním příkazům Okresního soudu v Ústí nad Labem byla ministrem spravedlnosti podána stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného T. Ch. Pokud jde o první z těchto trestních příkazů ze dne 6. 2. 2003 sp. zn. 6 T 60/2002, stěžovatel poukazuje na okolnost, že Okresní soud v Ústí nad Labem v dané věci ohledně skutku pod bodem 1 rozhodl trestním příkazem vydaným dne 15. 3. 2002 pod sp. zn. 6 T 60/2002 a po jeho doručení obviněnému dne 14. 6. 2002 si tento proti trestnímu příkazu podal odpor. Okresní soud pak nařizoval a opakovaně odročoval hlavní líčení v průběhu let 2002 a 2003, která ale nebyla konána, neboť se nepodařilo obviněného k hlavnímu líčení předvolat. Soud pak vydal znovu trestní příkaz, který je shora podrobně citován. Ohledně dalších dvou trestných činů, označených v trestním příkaze jako body 2) a 3), byla původně vedena samostatná řízení, když k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem byla podána obžaloba státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem dne 28. 1. 2003 sp. zn. 2 Zt 1014/2002. Soud věc zapsal pod sp. zn. 6 T 20/2003, ale usnesením ze dne 31. 1. 2003 sp. zn. 6 T 20/2003 tuto věc spojil s věcí vedenou pod sp. zn. 6 T 60/2002 s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 6 T 60/2002. V další věci pak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem podal návrh na potrestání T. Ch. dne 31. 1. 2003 sp. zn. Zk 26/2003 a soud ji zapsal pod sp. zn. 6 T 21/2003. Usnesením ze dne 5. 2. 2003 sp. zn. 6 T 21/2003 okresní soud i tuto věc spojil ke společnému řízení s tím, že bude dále vedena pod sp. zn. 6 T 60/2002. V pořadí druhým napadeným trestním příkazem ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. 2 T 123/2004 byl podle stěžovatele zákon porušen v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť Okresní soud v Ústí nad Labem mohl zjistit ze spisu sp. zn. 6 T 60/2002 stav řízení po vydání trestního příkazu ze dne 6. 2. 2003. Dále potom též v ustanovení § 45a odst. 1 a § 36 tr. zák., neboť uvedený druh trestu byl uložen v celkové výměře 700 hodin, ačkoli v době vydání napadeného trestního příkazu T. Ch. nevykonal z dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin na základě trestního příkazu vydaného dne 6. 2. 2003 sp. zn. 6 T 60/2002 ani část. Teprve dne 20. 9. 2004 bylo totiž vydáno pod sp. zn. 6 T 60/2002 usnesení, jímž okresní soud nařídil výkon trestu obecně prospěšných prací. Následně pak usnesením ze dne 1. 11. 2004 sp. zn. 6 T 60/2002 vydal nové usnesení, jímž došlo ke změně místa výkonu trestu. Podle zpráv Probační a mediační služby České republiky, střediska Ústí nad Labem, ze dne 9. 12. a 18. 4. 2004 zahájil T. Ch. výkon trestu dne 13. 11. 2004 a ke dni 15. 4. 2005 odpracoval pouze 12,5 hodiny. V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 2. 2003 sp. zn. 6 T 60/2002 byl v bodě 1) porušen zákon v ustanovení § 314g odst. 2 tr. ř., v neprospěch obviněného. Dále pak že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. 2 T 123/2004 byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a v ustanoveních § 45a odst. 1 a § 36 tr. zák. Podle § 269 odst. 2 tr. ř., aby oba trestní příkazy byly zrušeny, a to včetně všech dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté pak, aby bylo postupováno v obou případech podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. Z obsahu trestního spisu sp. zn. 6 T 60/2002 vyplývá, že po podání obžaloby ze dne 19. 2. 2002 sp. zn. 2 Zt 158/2002, která se týkala výhradně skutku spáchaného obviněným T. Ch. dne 9. 10. 2001, kvalifikovaného jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., bylo v této věci rozhodnuto Okresním soudem v Ústí nad Labem formou trestního příkazu dne 15. 3. 2002 pod sp. zn. 6 T 60/2002. V důsledku odporu podaného obviněným došlo ke zrušení tohoto trestního příkazu (viz ust. § 314g odst. 2 tr. ř.). Ve věci byla poté nařizována hlavní líčení, ale obviněnému se předvolání ani v jednom případě nepodařilo doručit. Mezitím na obviněného T. Ch. byla dne 28. 1. 2003 u Okresního soudu v Ústí nad Labem podána další obžaloba pod sp. zn. 2 Zt 1014/2002, a to pro skutek spáchaný dne 6. 10. 2002, jenž byl kvalifikován jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Vzápětí byl dne 31. 1. 2003 u téhož soudu na obviněného podán návrh na potrestání sp. zn. Zk 26/2003 jenž obviněného vinil ze skutku spáchaného dne 26. 1. 2003 a byl v něm spatřován další trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Výše zmíněné věci byly u Okresního soudu v Ústí nad Labem vedeny pod sp. zn. 6 T 20/2003 a 6 T 21/2003. Jmenovaný soud svými usneseními ze dne 31. 1. 2003 a ze dne 5. 2. 2003 rozhodl o spojení všech tří výše uvedených trestních věcí obviněného T. Ch. ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že společná věc bude nadále vedena pod sp. zn. 6 T 60/2002. Okresní soud posléze dne 6. 2. 2003 vydal v uvedené věci trestní příkaz, jenž byl napaden stížností pro porušení zákona. Je třeba konstatovat, že Okresní soud v Ústí nad Labem pochybil, pokud v předmětné trestní věci opětovně vydal trestní příkaz, ačkoli trestní příkaz v téže věci ze dne 15. 3. 2002 sp. zn. 6 T 60/2002 byl zrušen ve lhůtě podaným odporem obviněného. Podle § 314g odst. 2 tr. ř. byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným. Ze znění tohoto zákonného ustanovení je naprosto zřejmé, že po zrušení trestního příkazu ve lhůtě podaným odporem oprávněnou osobou je povinen samosoudce ve věci nařídit hlavní líčení. V hlavním líčení pak samosoudce s poukazem na ustanovení § 290 a § 314b tr. ř. učiní některá z rozhodnutí uvedených v § 221 až § 225 tr. ř., mimo hlavní líčení učiní některá z rozhodnutí uvedených v § 231 tr. ř. V těchto zákonných ustanoveních trestní příkaz uveden není. Samosoudce tedy nemůže po zrušení trestního příkazu v zákonné lhůtě podaným odporem oprávněnou osobou vydat v téže trestní věci proti témuž obviněnému další trestní příkaz. Je sice pravdou, že v pořadí druhý vydaný trestní příkaz zahrnoval i skutky pod body 2) a 3), které první a v důsledku odporu obviněného zrušený trestní příkaz neobsahoval, ale vzhledem k tomu, že věci v nichž byl obviněný původně samostatně pro skutky pod body 2) a 3) stíhán, byly okresním soudem spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí v rámci věci pod sp. zn. 6 T 60/2002, v níž bylo vedeno stíhání obviněného pro skutek pod bodem 1), nebylo možné ani ohledně skutků pod body 2) a 3) vydat trestní příkaz, ale bylo nezbytné i tyto stejně jako skutek pod bodem 1), projednat v hlavním líčení a rozhodnout o nich způsobem, který trestní řád připouští. Je tedy zřejmé, že Okresní soud v Ústí nad Labem napadeným trestním příkazem ze dne 6. 2. 2003 sp. zn. 6 T 60/2002, porušil ustanovení § 314g odst. 2 tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněného T. Ch. Porušení zákona ve prospěch obviněného je třeba spatřovat ve skutečnosti, že ačkoli věc měla být projednána v hlavním líčení, přičemž by ve vztahu k obviněnému neplatil zákaz reformationis in peius, dalším vydáním trestního příkazu okresní soud sám sebe limitoval při případném ukládání trestu ustanovením § 314e odst. 2 tr. ř. Porušení zákona v neprospěch obviněného pak spočívá v tom, že obviněný se podáním odporu proti prvnímu trestnímu příkazu evidentně domáhal projednání věci v hlavním líčení, v němž mohl plně uplatnit svá obhajovací práva, což mu zvoleným postupem bylo znemožněno. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. výše citované porušení zákona vyslovil, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že ve věci bude nařízeno a provedeno hlavní líčení a poté bude vydáno rozhodnutí, které je podle trestního řádu přípustné. Okresní soud však musí mít na paměti, že podle § 273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, jelikož i když byl napadeným rozhodnutím a předchozím postupem řízení okresního soudu porušen zákon i ve prospěch obviněného, tak taková okolnost by sama o sobě Nejvyšší soud neopravňovala k aplikaci ustanovení § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. Ke zrušení napadeného rozhodnutí v daném případě došlo výhradně na základě porušení zákona v neprospěch obviněného, a proto v dalším řízení musí být respektován zákaz reformationis in peius. Pokud jde o přezkoumání trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. 2 T 123/2004, tak je evidentní, že ze strany samosoudkyně tohoto soudu při projednávání věci došlo k pochybení ve výroku trestního příkazu, jímž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací. Uložením dalšího trestu tohoto druhu ve výměře 400 hodin v době, kdy obviněný z trestu obecně prospěšných prací v délce 300 hodin, uloženého trestním příkazem téhož soudu pod sp. zn. 6 T 60/2002, neměl nic vykonáno, byla překročena nejvyšší přípustná hranice pro tento druh trestu, která činí 400 hodin (viz § 45a odst. 1 tr. zák.). Z ustanovení § 36 tr. zák. pak vyplývá povinnost tuto maximální přípustnou výměru trestu respektovat také tehdy, jestliže soud obviněnému ukládá stejný druh trestu, v tomto případě trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen dřívějším rozhodnutím soudu, přičemž předchozí trest nebyl dosud zcela nebo zčásti vykonán. K vytýkanému pochybení pak nesporně došlo v důsledku malé pozornosti samosoudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem, která na podané obžalobě, založené ve spise na č. l. 45 – 47, měla provedenu příslušnou lustraci k osobě obviněného a mezi uskutečněnými záznamy se nachází též ten pod sp. zn. 6 T 60/2002. Samosoudkyně si však nejenom neopatřila příslušný trestní spis, ale ani si nevyžádala opis vydaného a v té době již pravomocného rozhodnutí v této věci a pochopitelně tak nemohla zjistit, že obviněný dosud z předchozího trestu obecně prospěšných prací nic nevykonal. Ve věci sp. zn. 2 T 123/2004 tak bylo rozhodováno na základě neúplných důkazů a tím i nedostatečného skutkového zjištění (viz § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ve vztahu k ukládanému druhu trestu a jeho výměře. V daném případě byl nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahoval horní hranici zákonné trestní sazby o 300 hodin, ve zřejmém rozporu s jeho účelem. Nejvyšší soud však v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona zjistil, že obviněný T. Ch. byl mezitím rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2005 sp. zn. 2 T 95/2005, uznán vinným trestnými činy podle § 187 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. a), b), e), § 247 odst. 1 písm. b), e) a pokusem trestného činu podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s dozorem. Současně s tím došlo ke zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. 2 T 123/2004, jakož i všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 26. 5. 2005. S ohledem na uvedenou skutečnost, kdy uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin již byl obviněnému pravomocně zrušen výrokem o souhrnném trestu odnětí svobody z jiného soudního rozhodnutí, čímž zároveň došlo k napravení existujícího nezákonného stavu, založeného výrokem o trestu stížností pro porušení zákona napadeného trestního příkazu, nepokládá Nejvyšší soud již za potřebné zasahovat svým vlastním rozhodnutím do stávajícího stavu, který není v neprospěch obviněného T. Ch. Nejvyšší soud proto stížnost pro porušení zákona podanou proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. 2 T 123/2004, zamítl podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř., protože již není důvodná.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. listopadu 2005 Předseda senátu: JUDr. František Hrabec