5 Tdo 1128/2025-1725

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovoláních, která podali obvinění 1. Ing. Edita Žižlavská, 2. Štěpán Dohnal, a obviněné právnické osoby – 3. obchodní společnost MADEX TRADING, s. r. o., IČ: 25621556, se sídlem Roklinka č. p. 578, Psáry – Dolní Jirčany a 4. obchodní společnost Pastin group, s. r. o., IČ: 04550391, se sídlem Křížovnická č. p. 86/6, Praha 1 – Staré Město, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 12 To 26/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 8/2024, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. Edity Žižlavské, Štěpána Dohnala, právnických osob – obchodních společností MADEX TRADING, s. r. o., a Pastin group, s. r. o., odmítají.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 73 T 8/2024, byli obvinění Ing. Edita Žižlavská, Štěpán Dohnal, právnické osoby – obchodní společnosti MADEX TRADING, s. r. o., a Pastin group, s. r. o., uznáni vinnými jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jenž spáchali ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, který rovněž spáchali ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl obviněné Ing. Editě Žižlavské uložen podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo dále obviněné uloženo, aby podle svých sil uhradila ve zkušební době podmíněného odsouzení způsobenou škodu. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněné rovněž uložen peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 500 Kč, celkem ve výši 300 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích, včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu 3 let. Obviněný Štěpán Dohnal byl za uvedené zločiny odsouzen podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému rovněž uloženo, aby podle svých sil uhradil ve zkušební době podmíněného odsouzení způsobenou škodu. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, celkem ve výši 100 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích, včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu 3 let. Obviněné obchodní společnosti MADEX TRADING, s. r. o., byl uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a § 18 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t. o. p. o.“), peněžitý trest v počtu 120 denních sazeb, s výší denní sazby 3 500 Kč, celkem ve výši 420 000 Kč. Dále byl uložen této obviněné právnické osobě podle § 22 odst. 1 t. o. p. o. i trest zákazu přijímání dotací a subvencí na dobu 5 let. Obviněné obchodní společnosti Pastin group, s. r. o., byl uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a § 18 odst. 2 t. o. p. o. peněžitý trest v počtu 80 denních sazeb, s výší denní sazby 3 500 Kč, celkem ve výši 280 000 Kč. Rovněž této obviněné právnické osobě byl uložen podle § 22 odst. 1 t. o. p. o. i trest zákazu přijímání dotací a subvencí na dobu 3 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným stanovena povinnost nahradit poškozené České republice – Ministerstvu financí společně a nerozdílně na náhradě škody částku 2 800 355,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. od 6. 3. 2024 do zaplacení.

2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni obvinění. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 12 To 26/2025, tak, že z jejich podnětu napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněným uložil povinnost nahradit poškozené České republice – Ministerstvu financí společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody částku ve výši 2 800 355,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. od 2. 10. 2024 do zaplacení. V ostatních výrocích zůstal odvoláními napadený rozsudek nezměněn.

3. Skutku, jímž byli obvinění uznáni vinnými, se ve stručnosti dopustili tím, že ve společném úmyslu a po předchozí vzájemné dohodě obviněná obchodní společnost MADEX TRADING, s. r. o., (dále jen „MADEX TRADING, s. r. o.“), za kterou jednala v období od 5. 6. 2009 do 5. 11. 2020 její jednatelka, obviněná Ing. Edita Žižlavská, podala dne 28. 6. 2017 u Ministerstva průmyslu a obchodu v rámci operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, který byl předmětným poskytovatelem dotace vypsán za účelem podpory opatření přispívajících k úspoře konečné spotřeby energie s cílem podpořit snížení energetické náročnosti podnikatelského sektoru, žádost o podporu projektu s názvem „Kovošrot Petrovice-snížení energetické náročnosti provozovny“ evidovanou pod registračním číslem CZ.01.3.10/0.0/0.0/16_061/0011019, na základě které dne 14. 8. 2018 vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu pod č. j. MPO 56256/18/61400 Rozhodnutí o poskytnutí dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Následně v rámci předmětného dotačního projektu vyhlásila MADEX TRADING, s. r. o., výběrové řízení na zhotovitele podpořeného projektu, do něhož se přihlásila obviněná obchodní společnost Pastin group, s. r. o., (dále jen „Pastin group, s. r. o.“), zastoupená obviněným Štěpánem Dohnalem, který byl od 7. 3. 2016 jejím jednatelem, přičemž tato přihláška zpracovaná Štěpánem Dohnalem obsahovala mimo jiné i položkový rozpočet celého projektu. Společnost Pastin group, s. r. o., byla vybrána jako zhotovitel projektu, o čemž byla mezi oběma společnostmi dne 26. 4. 2019 uzavřena Smlouva o dílo č. 20190301, jejíž přílohu tvořil položkový rozpočet celého projektu předložený poskytovateli dotace. V rámci spolupráce se společností MADEX TRADING, s. r. o., obviněný Štěpán Dohnal jednající za Pastin group, s. r. o., vedle zajišťování realizace stavebních prací, které byly předmětem projektu, průběžně zpracovával, vyhotovoval a předával MADEX TRADING, s. r. o., doklady sloužící k prokazování způsobilosti vynaložených výdajů v jednotlivých etapách realizace schváleného projektu poskytovatelem dotace, konkrétně typu a množství použitých materiálů a druhu provedených prací, přičemž obviněný Štěpán Dohnal nechal vyhotovit faktury, které předal odběrateli MADEX TRADING, s. r. o., s vědomím, že budou sloužit této společnosti jako podklady k žádostem o vyplacení dotace v rámci výše specifikovaného dotačního řízení, neboť již z výběrového řízení, kterého se Pastin group, s. r. o., účastnila, byl seznámen se skutečností, že jím vyhotovené dokumenty jsou rozhodné pro stanovení konkrétní výše dotačních prostředků, které budou MADEX TRADING, s. r. o., ze zdrojů Evropské unie vyplaceny. Takto vystavil daňový doklad č. 190809 ze dne 26. 8. 2019 a jeho součást označenou jako „Stavební úpravy objektu č. p. 1, 1. etapa – položkový rozpočet DUN a DNN“ a č. 141407 ze dne 12. 5. 2020 a jeho součást označenou jako „Etapa č. II – příloha k faktuře č. 141407“, které obviněná Ing. Edita Žižlavská za MADEX TRADING, s. r. o., předložila dotačnímu orgánu: - dne 30. 9. 2019 s žádostí o platbu číslo 1, a to s přílohou daňovým dokladem č. 190809 ze dne 26. 8. 2019, vystaveným Pastin group, s. r. o., včetně jeho součásti označené jako „Stavební úpravy objektu č. p. 1, 1. etapa – položkový rozpočet DUN a DNN“, kterými byly prokazovány způsobilé výdaje vynaložené a zaplacené zhotoviteli v rámci 1. etapy realizace předmětného projektu, konkrétně typ a množství použitých materiálů a druh a rozsah provedených prací, přičemž na základě této žádosti a jejích příloh byly MADEX TRADING, s. r. o., vyplaceny za účelem úhrady způsobilých výdajů dne 20. 11. 2019 finanční prostředky pocházející z Evropského fondu pro regionální rozvoj v celkové výši 1 227 848,98 Kč, - dne 28. 7. 2020 s žádostí o platbu číslo 2, a to s přílohou daňovým dokladem č. 141407 ze dne 12. 5. 2020, vystaveným Pastin group, s. r. o., včetně jeho součásti označené jako „Etapa č. II – příloha k faktuře č. 141407“, kterými byly prokazovány způsobilé výdaje vynaložené a zaplacené zhotoviteli v rámci 2. etapy realizace předmětného projektu, konkrétně typ a množství použitých materiálů a druh a rozsah provedených prací, přičemž na základě této žádosti a jejích příloh byly MADEX TRADING, s. r. o., vyplaceny za účelem úhrady způsobilých výdajů dne 21. 9. 2020 finanční prostředky pocházející z Evropského fondu pro regionální rozvoj v celkové výši 1 654 316,12 Kč. Obvinění přitom věděli, že daňové doklady č. 190809 ze dne 26. 8. 2019 a č. 141407 ze dne 12. 5. 2020 i jejich přílohy obsahují údaje, které jsou nepravdivé nebo hrubě zkreslené, neboť jsou v nich vykázány údaje o způsobilých výdajích projektu, které se nezakládají na pravdě, protože tyto nebyly Pastin group, s. r. o., provedeny nebo byly provedeny v jiném než tvrzeném rozsahu, neboť: 1) přílohou daňového dokladu č. 190809 ze dne 26. 8. 2019 označenou jako „Stavební úpravy objektu č. p. 1, 1. etapa – položkový rozpočet DUN a DNN“, podanou spolu s žádostí o platbu číslo 1, byly jako způsobilé výdaje určené k proplacení vykázány práce a použitý materiál konkretizované ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, u nichž plnění nebylo provedeno v rozsahu a stavu vykázaném v předloženém položkovém rozpočtu, jak je opět konkretizováno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a uvedený rozdíl odpovídal způsobilým výdajům vykázaným k proplacení v celkové výši nejméně 85 758,83 Kč, 2) přílohou daňového dokladu č. 141407 ze dne 12. 5. 2020, označenou jako „Etapa č. II – příloha k faktuře č. 141407“, podanou spolu s žádostí o platbu číslo 2, byly jako způsobilé výdaje určené k proplacení vykázány práce a použitý materiál uvedené pod písm. a) až d) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž rozdíl odpovídal způsobilým výdajům k proplacení pod písm. a) ve výši 22 265,52 Kč, pod písm. b) ve výši 189 186,96 Kč, pod písm. c) ve výši 424 255,83 Kč, pod písm. d) ve výši 48 618,91 Kč, pod písm. e) byla uvedena na řádku 144 položka „textilní zásobník paliva o objemu 5,5 m3 Atmos ATZ 5 (H0505)“ v ceně 28 600 Kč, ačkoli následně po ukončení projektu byl na místě zjištěn objemem i cenou neodpovídající zásobník paliva s objemem 250 l, pod písm. f) na řádku 138 byla uvedena položka „zplynovací kotel s úpravou pro hořák na pelety Atmos DC50s“ v ceně 52 600 Kč, ačkoli následně po ukončení projektu byl na místě zjištěn nevyhovující typ kotle Atmos C20s, r.v. 2006, na spalování dřeva a uhlí. Neoprávněně tak byla vyplacena poskytovatelem dotace částka 959 310,40 Kč. Přitom obviněné Ing. Edita Žižlavská a MADEX TRADING, s. r. o., takto postupovaly v úmyslu získat pro společnost MADEX TRADING, s. r. o., neoprávněně od poskytovatele dotace maximální možnou výši schválených dotačních prostředků, ačkoli měly povinnost v žádostech o platby a jejich přílohách jako způsobilé vykázat pouze takové výdaje, které byly zhotovitelem v řádném termínu fakticky provedeny. Obviněný Štěpán Dohnal a Pastin group, s. r. o., takto jednali v úmyslu umožnit MADEX TRADING, s. r. o., neoprávněně získat od poskytovatele dotace maximální možnou výši schválených dotačních prostředků, a současně získat na úkor dotačních prostředků neoprávněný prospěch pro Pastin group, s. r. o., za plnění, které nebylo poskytnuto, resp. nebylo poskytnuto v řádném termínu, přičemž v případě plnění pod body 1) a 2) písm. a), c), d), f) výroku o vině se jedná o natolik závažný nedostatek plnění a natolik podstatnou odchylku od projektu a položkového rozpočtu předložených dotačnímu orgánu, že v případě uvedení pravdivých a nezkreslených údajů by dotace nebyla poskytnuta vůbec. Obvinění tak svým společným jednáním způsobili České republice, zastoupené Ministerstvem financí, škodu ve výši 2 882 165,10 Kč, přitom z této částky společnost MADEX TRADING, s. r. o., Ministerstvu financí uhradila pouze částku ve výši 81 810 Kč.

II. Dovolání obviněných

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění Ing. Edita Žižlavská, Štěpán Dohnal a obviněné MADEX TRADING, s. r. o., a Pastin group, s. r. o., v zákonné lhůtě prostřednictvím svého společného obhájce dovolání, která opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obvinění soudům nižších stupňů vytkli, že dospěly k závěru o nenaplnění účelu dotace, konkrétně o nedosažení energetické úspory (viz zejména bod 53. odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu), aniž by tato otázka byla předmětem dokazování. Podle názoru dovolatelů bylo dokazování zaměřeno výlučně na realizaci jednotlivých položek z položkového rozpočtu (konkretizovaných na straně 2, 3 a 4 rozsudku odvolacího soudu) a určitých prací (vyčíslených na částku 912 676 Kč), které neměly být realizovány, nikoli na zjištění skutečného energetického efektu projektu. V této souvislosti uvedli, že jednotlivé práce a položky z položkového rozpočtu byly částečně nahrazeny jinými a lépe funkčními (např. silikonové omítky), některé nebyly realizovány z objektivních důvodů (zateplení části střechy, které by vedlo k destrukci izolace) a jiné byly realizovány, ale později opotřebeny (viz výměna podlah, jejíž realizaci podle dovolatelů prokázala výpověď svědka J. M.). Závěr o nedosažení energetické úspory a snížení emisí, resp. o nenaplnění účelu dotace, tak neměl oporu v provedených důkazech. Žádný z provedených důkazů se nevyjadřoval k energetické úspoře, pouze vypovídaly o realizaci konkrétních stavebních prací.

6. Obvinění dále poukazovali na rozpor mezi výrokem o vině a odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu. Ve výroku o vině byl totiž skutek vymezen tak, že v žádosti o platby z dotačních prostředků byly uplatněny položky, které neměly být realizovány, zatímco v odůvodnění svých rozhodnutí soudy nižších stupňů dovodily, že dotovaný projekt nebyl realizován vůbec a škodu proto představuje celá výše proplacené dotace. Tyto závěry jsou podle obviněných vzájemně neslučitelné.

7. V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění namítli nesprávnou aplikaci § 212 a § 260 tr. zákoníku soudy nižších stupňů. Podle jejich názoru skutková podstata § 212 odst. 1 tr. zákoníku dopadá výhradně na nepravdivé údaje uvedené v žádosti o dotaci či žádosti o platbu, nikoli na následné plnění dotačních podmínek či indikátorů. Otázka naplnění energetické úspory byla podle nich otázkou správního práva, která mohla být posuzována pouze v režimu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), tj. zda má dojít k odvodu za porušení rozpočtové kázně. Není přitom rozhodné pro účely trestního řízení, jak by správce daně rozhodl o povinnosti uhradit odvod za porušení rozpočtové kázně z titulu nenaplnění parametru energetické úspory, ale rozhodná je pouze rovina samotné žádosti o dotaci nebo žádosti o platbu. Následné plnění dotačních podmínek není podle dovolatelů předmětem trestního práva.

8. Dále obvinění nesouhlasili s určenou výší náhrady škody, resp. se závěrem soudů nižších stupňů, že škodou byla celá výše poskytnuté dotace. Obvinění odkazovali na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž byl soud povinen v mezích zákona o rozpočtových pravidlech zkoumat, v jakém rozsahu by poskytovatel dotace dotaci krátil, resp. zda by přistoupil k odnětí celé dotace, pokud by znal skutečný stav věci. Konkrétně ohledně korektivu proporcionality poukazovali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 5 Tdo 1082/2023, ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 59/2022 (uveřejněné pod č. 35/2024 Sb. rozh. tr.), usnesení ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1132/2021 a ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 5 Tdo 640/2021, z nichž podle dovolatelů vyplývá, že škodou ve smyslu § 138 tr. zákoníku, od níž se odvíjí příslušná právní kvalifikace trestného činu dotačního podvodu podle § 212 tr. zákoníku je pouze ta část dotace, která by nebyla poskytnuta nebo by byla odňata v případě, pokud by poskytovatel dotace byl obeznámen s tím, že některé práce nebyly realizovány, a že v souladu se zásadou přiměřenosti (proporcionality), jež se projevuje při posuzování daňové roviny odvodů za porušení rozpočtové kázně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 7 Afs 107/2008, ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. 7 Afs 91/2013, a ze dne 26. 9. 2014, sp. zn. 2 As 106/2014), je trestní soud povinen tyto skutečnosti aktivně zjišťovat. Podle obviněných soudy nižších stupňů byly povinny ověřit (ať již vlastní přezkoumatelnou úvahou nebo formou dotazu na poskytovatele dotace nebo příslušný orgán Finanční správy České republiky), jaký by byl postup na straně poskytovatele dotace nebo správce daně v případě zjištění, že určité údaje (zde v žádosti o platbu) mají být uvedeny nesprávně. Za nepravdivý označili závěr soudů, že při uvedení pravdivých údajů by nemohla být obviněné MADEX TRADING, s. r. o., dotace vůbec přiznána (viz bod 62. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 53. a 57. odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu), neboť podle dovolatelů byla investována a realizována drtivá většina položkového rozpočtu, který byl předmětem dotace. V této souvislosti dovolatelé zmínili skutečnost, že Finanční úřad pro Středočeský kraj provádějící daňovou kontrolu možného porušení rozpočtové kázně, v jejímž rámci zkoumal i dosažení účelu dotace, stanovil odvod pouze ve výši 81 810 Kč, tedy pouze v rozsahu „neproinvestovaných“ nákladů. Přesto odvolací soud s odkazem na výsledky zmíněné zprávy o daňové kontrole konstatoval, že dotační projekt nebyl nikterak realizován a má být vrácena částka 2 800 000 Kč. Obvinění uvedli, že dokazování bylo v předmětné věci vedeno pouze stran nerealizace několika položek z položkového rozpočtu, avšak nikdy nebylo předmětem dokazování, v jaké výši by dotace byla ex post odňata v případě, že by v žádosti o platbu nebyly uplatněny položky, které byly znaleckým posudkem označeny jako nerealizované. Dodali, že nesprávné vykázání určitých položek by vedlo pouze k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech. Odvolací soud navíc ani nijak nevysvětlil na podkladě jakých ustanovení Rozhodnutí o poskytnutí dotace měla být dotace „nerealizována“, neboť nebylo vedeno dokazování ohledně naplnění účelu dotace a realizace projektu jako celku. V bodech 56. a 57. odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud odkázal na obecné teze rozhodnutí o poskytnutí dotace a na bod 1 odst. 2 čl. VI Rozhodnutí o poskytnutí dotace, podle kterého je poskytovatel dotace oprávněn odejmout dotaci, nebo její část, pokud k datu ukončení projektu není projekt realizován. Z uvedeného podle obviněných vyplývá, že příslušný orgán je povinen zkoumat, zda došlo k realizaci dotačního projektu, a následně až podle toho posoudit, zda by odvod byl uložen ve výši celé dotace, nebo pouze její části. Pouze v této části může být částka stanovená v souladu s rozhodnutím o poskytnutí dotace škodou ve smyslu § 138 tr. zákoníku. Otázka následného posouzení realizace projektu v termínu nemůže mít a nemá přímou souvislost s otázkou, zda stavební práce deklarované v žádosti o platbu jsou pravdivé. Porušení podmínek příjemce dotace je tak podle obviněných pouze správním deliktem (porušením rozpočtové kázně), a nemůže jím být naplněna skutková podstata trestného činu dotačního podvodu podle § 212 tr. zákoníku, která míří výhradně na údaje obsažené v žádosti o platbu nebo v žádosti o dotaci. Bylo povinností soudů nižších stupňů zkoumat, zda by poskytovatel dotace (při znalosti výstupů dokazování) odejmul dotaci v celé výši, nebo jen její část. Pokud by i přes uvedené dovolací soud měl za to, že v těchto případech je trestní postih namístě, je nutno přesně určit v jaké výši by dotace byla odňata nebo nevyplacena. Odvolací soud podle obviněných totiž na jednu stranu konstatoval vznik škody ve výši celé dotace z důvodu nenaplnění parametru energetické úspory (viz bod 53. odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu), na druhou stranu označil za nerelevantní otázku postihu pro nenaplnění energetického parametru (indikátoru stran naplnění energetické úspory) podle čl. III odst. 2 hlavy II. Rozhodnutí o poskytnutí dotace (viz bod 59. odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu). Naplnění rozhodného indikátoru se soudy nižších stupňů podle obviněných nevěnovaly, pouze zkonstatovaly, že absence některých stavebních prací (v rozsahu cca desíti procent ostatních realizovaných prací) má za následek automatické odnětí dotace v celé výši, a tedy i dotace v celé výši je způsobenou škodou, přestože Rozhodnutí o poskytnutí dotace prokazatelně stanoví něco jiného. Soudy tedy podle obviněných neprovedly dokazování ve shora naznačeném směru (tj. ve vztahu k zásadě proporcionality), odmítly (viz bod 45. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) jejich návrhy na doplnění dokazování (tj. provedení znaleckého posudku, výslech pracovníka poskytovatele dotace nebo písemný dotaz na poskytovatele dotace) a bez dalšího označily celou dotaci za škodu.

9. Ve vztahu k výroku o jejich solidární povinnosti k náhradě škody, obvinění s poukazem na odbornou literaturu dále namítli, že soudy neuvedly konkrétní hmotněprávní ustanovení, na jehož základě jim byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu, což je podle nich v rozporu s § 125 tr. ř. Odvolací soud se k otázce náhrady škody vyjádřil pouze obecně (viz bod 52. a 53. odůvodnění jeho rozsudku), pouze ohledně problematiky úroků z prodlení odkázal na občanský zákoník (viz bod 94. odůvodnění jeho rozsudku). Neuvedl, jaké konkrétní hmotněprávní ustanovení zakládá odpovědnost obviněných. V této souvislosti poukázali dovolatelé na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1251/2020, i na nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 1320/08. Zdůraznili, že podle hmotněprávní úpravy zákona o rozpočtových pravidlech je subjektem povinným k úhradě výhradně a pouze příjemce dotace. Dodali, že ani nebylo vedeno dokazování k prokázání, že by obvinění způsobili škodu porušením zákonné či smluvní povinnosti, popř. že byli ručiteli za závazky příjemce dotace.

10. Podle přesvědčení dovolatelů soudy nižších stupňů nezohlednily faktickou výši škody vzhledem k tomu, že dotace financovaly pouze 44 % nákladů projektu. Předmětem řízení bylo nesprávné uplatnění položek v hodnotě 912 676 Kč, přičemž podle obviněných nebylo prokázáno nic nad rámec této částky a energetické parametry nebyly dokazovány. Opětovně zdůraznili, že otázka energetické úspory neměla být posuzována v rámci přezkumu trestní odpovědnosti podle § 212 tr. zákoníku. Podotkli, že žádost o platbu obsahovala položky za téměř 6 milionů Kč (dle smlouvy o dílo 5 995 796 Kč), přičemž vytýkané položky tvoří jen zhruba šestinu této částky. Hlavní část nerealizované stavby představuje střecha, která přitom nebyla realizována pouze v malé části celkového rozsahu. Vzhledem k tomu, že dotace činila 44 % realizovaných stavebních investic, by škoda měla být vypočtena jako 44 % z nerealizovaných položek (tj. z částky 912 767 Kč). Podle dovolatelů by pak škoda činila 401 617 Kč (tj. 14 % z celkové škody 2 882 164 Kč, která byla podle soudu prvního stupně způsobena). Vzhledem k tomu by podle názoru dovolatelů mělo být jejich jednání kvalifikováno podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku a podle § 260 odst. 3 tr. zákoníku. Za této situace by muselo dojít i k výraznému snížení výše dovolatelům uložených peněžitých trestů. V případě, pokud by výše způsobené škody nedosáhla částky 500 000 Kč, nebylo by možno akceptovat, aby celková výše peněžitých trestů převyšovala tuto částku dvojnásobně. Soudy však stanovily škodu jako celou výši poskytnuté dotace 2 882 164 Kč, což podle obviněných neodpovídá skutečnosti. Výrok o náhradě škody musí podle obviněných odpovídat skutečné škodě, která podle nich činí jen poměrnou část dotace. Odvolací soud podle názoru dovolatelů nesprávně aplikoval hmotné právo v otázce výše škody a rozhodl v rozporu s obsahem spisu.

11. Dále podle obviněných ani nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými. Závěr o existenci úmyslu u obviněných nemá oporu v provedeném dokazování. Svou obranu stavěli dovolatelé především na tom, že soudy opomenuly jejich argument, že se materiálně neobohatili. V této souvislosti zdůraznili, že většina prací byla realizována a některé položky byly nahrazeny položkami obdobné kvality či funkčně vhodnějšími variantami. V některých případech výměna položek ani nevyžadovala notifikaci dotačnímu orgánu. Ve vztahu k hlavní nerealizované položce (izolace střechy) zdůraznili, že nebyla realizována z funkčních důvodů souvisejících s poškozením části střechy, což by vedlo ke zničení izolace, pokud by byla nainstalována. Soudy nižších stupňů nepřihlédly k tomu, že po dohodě mezi objednatelem a zhotovitelem byl dodán pouze materiál, nebyla provedena montáž, přičemž hodnota nerealizovaných montážních prací činila 81 229 Kč u tepelné izolace a 21 226 Kč u parotěsné zábrany. Tyto skutečnosti jsou podle obviněných významné pro úvahu, zda u dovolatelů byl přítomen úmysl se neoprávněně obohatit a zda bylo záměrem dovolatelů obohatit se na úkor veřejného rozpočtu. V této souvislosti poukázali na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 5 Tdo 1082/2023, podle něhož měly soudy posuzovat, zda jednání obviněných bylo vedeno zlým úmyslem, či zda se jednalo o formální pochybení v žádosti o platbu. K tomu podotkli, že Pastin group, s. r. o., a její jednatel obviněný Štěpán Dohnal neměli žádnou roli v dotačním řízení ani v podávání žádostí o platbu, neměli možnost obsah těchto žádostí ovlivnit ani kontrolovat, jejich jedinou povinností bylo řádné splnění smlouvy o dílo. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1101/2018, zdůraznili, že pokud Pastin group, s. r. o., a její jednatel obviněný Štěpán Dohnal měli mít postavení spolupachatelů, pak bylo ve vztahu k administraci dotačního programu potřeba dovodit jejich úmysl, který však podle nich prokázán nebyl. Závěr o jejich dohodě s příjemcem dotace mají za nepodložený a neprokázaný.

12. Obvinění dále namítli, že jejich trestní věc nepředstavuje případ nejzávažnějších dotačních podvodů. Odvolací soud opřel svůj závěr v tomto směru o zprávu o provedeném auditu Ministerstvem financí a daňovou kontrolu provedenou Finančním úřadem pro Středočeský kraj (viz bod 58. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), které konstatovaly pouze administrativní pochybení a možné porušení rozpočtové kázně, které je řešeno ex post po udělení dotace na rozdíl od skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu § 212 tr. zákoníku. Správce daně přitom zjistil nesrovnalosti v částce nepřevyšující 100 000 Kč, přesto touto zprávou odvolací soud argumentuje jako důkazem o dotačním podvodu se škodou dosahující částky téměř 3 000 000 Kč. Závěry těchto kontrolních orgánů mohou být podle obviněných podkladem pouze pro odvod za porušení rozpočtové kázně, rozhodně neřeší otázku, zda měla být dotace udělena a zda byly v žádosti o dotaci uvedeny pravdivé údaje. Nelze z nich dovodit soudy nižších stupňů učiněný závěr, že by dotační orgán přistoupil k odnětí dotace v celé její výši. Obvinění dovodili, že v projednávané věci byla namístě aplikace zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a měl být stanoven ve správním řízení pouze odvod za porušení rozpočtové kázně.

13. Závěrem svého dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Obviněné právnické osoby současně podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 12. 12. 2025 navrhly, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil, popř. přerušil, výkon dovoláním napadeného rozsudku, neboť okamžitý výkon peněžitých trestů by pro ně mohl mít fatální důsledky. Rovněž uvedly, že ohledně náhrady škody s Ministerstvem financí již uzavřely dohodu o splátkovém kalendáři. V případě uložených peněžitých trestů přitom soud prvního stupně u nich neshledal důvody pro možné rozložení úhrady do splátek, čímž se ocitly v ohrožení své samotné existence.

III. Vyjádření evropské pověřené žalobkyně k dovoláním obviněných

14. K dovoláním obviněných se vyjádřila evropská pověřená žalobkyně, která uvedla, že faktickým obsahem dovolacích námitek obviněných je mylná interpretace odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se náležitě vypořádal se všemi uplatněnými námitkami. V tomto směru poukázala na příslušné části napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. V projednávané věci podle jejího názoru nelze ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy řádně zjistily skutkový stav věci bez důvodných pochybností, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., přičemž provedené důkazy pečlivě hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky podle § 2 odst. 6 tr. ř.

15. K námitkám, které obvinění uplatnili v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podotkla, že jde o totožné námitky, s nimiž se soudy nižších stupňů již vypořádaly. Opět odkázala na příslušné části odůvodnění rozsudků těchto soudů. Otázka náhrady škody a stanovení její výše byla podle jejího názoru v napadeném rozsudku podrobně řešena, včetně odkazu na použitá zákonná ustanovení. Soudy současně vysvětlily, proč je v tomto případě obviněným kladeno za vinu způsobení škody ve výši celé částky vyplacené dotace. Obdobně bylo vysvětleno, jaké důkazy vedly soudy k závěru o naplnění subjektivní stránky jednání obviněných, včetně odkazů na příslušná zákonná ustanovení. Dostatečně přesvědčivě bylo i zdůvodněno, proč byli obvinění uznáni vinnými předmětnými zločiny.

16. Závěrem svého vyjádření evropská pověřená žalobkyně s poukazem na závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, konstatovala, že obvinění v dovolání vesměs jen opakovali námitky, které uplatňovali již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy dostatečně a správně vypořádaly, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

IV. Posouzení důvodnosti podaných dovolání a) Obecná východiska

17. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

18. Obvinění Ing. Edita Žižlavská, Štěpán Dohnal a právnické osoby – obchodní společnosti MADEX TRADING, s. r. o., a Pastin group, s. r. o., svá dovolání opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

19. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).

20. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod dopadá na případy, v nichž soudy nižších stupňů pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených s právem na spravedlivý proces, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, a situaci, že skutková zjištění nemají návaznost na výsledky provedeného dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se o situace, v nichž se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. b) Ke konkrétním dovolacím námitkám 22. K uplatněným dovolacím námitkám obviněných Nejvyšší soud úvodem podotýká, že z velké části jde pouze o opakování obhajoby dovolatelů z předchozích stadií trestního řízení, s nimiž se soudy nižších stupňů náležitým způsobem vypořádaly v odůvodněních svých rozsudků, na které lze v tomto směru zcela odkázat. Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).

23. V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a s níže rozvedenými námitkami obviněných je nutno připomenout, že není povinností soudů vyhovět všem důkazním návrhům obhajoby. Uplatněnému dovolacímu důvodu proto nemohla odpovídat námitka obviněných, že byl opomenut (resp. zamítnut) jejich návrh na doplnění dokazování výslechem pracovníka poskytovatele dotace, resp. nebyl proveden znalecký posudek či písemný dotaz na poskytovatele dotace. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že důkazní prostředky, jejichž provedení soudy nižších stupňů odmítnou a své rozhodnutí náležitě zdůvodní v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, nelze hodnotit jako tzv. opomenuté důkazy. Zásada volného hodnocení důkazů totiž neznamená, že by soud při svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí, a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře, a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, publikovaný pod č. 26/2004 ve svazku č. 32 na str. 239 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněný pod č. 91/2004 ve svazku č. 33 na str. 377 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikovaný pod č. 172/2004 ve svazku č. 35 na str. 315 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V projednávané věci soudy nižších stupňů dostatečně přesvědčivě zdůvodnily, proč považovaly výše zmíněné důkazní návrhy obviněných za nadbytečné (viz např. bod 19. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 45. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Vzhledem k výše uvedenému se proto nejedná o opomenutý důkaz.

24. K námitkám obviněných, v nichž nesouhlasili s rozsahem provedeného dokazování a se správností skutkových zjištění, lze uvést, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpce neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem. Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. Pokud soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obvinění, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů. Výhrady obviněných uvedené v dovolání nepřesahují charakter prosté polemiky s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů, jejímž prostřednictvím se obvinění snaží prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné závěry ohledně naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

25. Konkrétně obvinění popírali naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými, avšak svými výhradami brojili výlučně proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, a nikoli proti jejich právním závěrům, když namítali, že tyto soudy při posuzování, zda bylo jejich jednání úmyslné, opomenuly jejich argument, že se materiálně neobohatili, poukazovali na dodaný materiál a hodnotu nerealizovaných montážních prací, jakož i na skutečnost, že obviněný Štěpán Dohnal a obviněná Pastin group, s. r. o., neměli vliv na administraci dotačního programu. Stejné výhrady ostatně uplatnili již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s jejich námitkami náležitě vypořádaly. Neopodstatněné jsou i námitky, že soudy neučinily předmětem dokazování otázku naplnění účelu dotace, resp. nezkoumaly naplnění účelu dotace, a to dosažení energetické úspory a snížení emisí. Vzhledem k tomu obvinění tvrdili, že jejich pochybení je pouze formální, jde o administrativní nedostatky, které by mohly odůvodnit vrácení toliko poměrné části dotace. Těmito dovolacími námitkami v zásadě dovolatelé zpochybňovali správnost a úplnost zjištění skutkového stavu věci soudy nižších stupňů. Tyto soudy se totiž uvedenou otázkou důsledně zabývaly a správně dovodily, že cílem dotace byly energetické úspory a snížení emisí, přičemž ke splnění tohoto cíle bylo nutno provést zateplení objektu (zejména izolaci střechy a podlahy), výměnu oken a instalaci odpovídajícího systému vytápění, avšak k těmto klíčovým opatřením nedošlo, a tudíž zůstal zcela nenaplněn základní účel dotace.

26. Takovéto námitky dovolatelů proto nebyly způsobilé naplnit uplatněné dovolací důvody § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ale ani žádný jiný důvod dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř. Tyto námitky totiž svým obsahem směřovaly výlučně do skutkových zjištění, a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pouhé odlišné hodnocení obviněných proto ani v případě, že by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).

27. Nejvyšší soud neshledal ani zjevný rozpor, natožpak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. O takový rozpor se ve smyslu jeho výkladu jedná v případě, že by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, tedy že tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna. Zjevný nesoulad je tak dán pouze v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, pokud skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněných na spravedlivý proces (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014). Soudy nižších stupňů se však věcí řádně zabývaly, kromě jiného i náležitě zkoumaly výši způsobené škody, jakožto i odpovědností obviněných za ni. Ve věci provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které odpovídají § 2 odst. 6 tr. ř. a nalezly svůj odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů. V tomto směru lze na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i soudu odvolacího zcela odkázat.

28. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění namítli nesprávnou aplikaci § 212 a § 260 tr. zákoníku s tím, že skutková podstata § 212 odst. 1 tr. zákoníku dopadá výhradně na nepravdivé údaje uvedené v žádosti o dotaci či žádosti o platbu, nikoli na následné plnění dotačních podmínek či indikátorů. Nejvyšší soud v obecné rovině předně připomíná, že trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo takové doklady nebo údaje zatají, a tím umožní nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu. Přísněji bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu [srov. § 260 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a § 212 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku]. V rámci právního posouzení skutku ve vztahu k oběma trestným činům podřadil odvolací soud skutková zjištění alternativě znaku jednání spočívajícího v tom, že obvinění uvedli v žádosti o poskytnutí dotace nepravdivé údaje. Za nepravdivé údaje ve smyslu § 212 a § 260 tr. zákoníku jsou přitom považovány takové údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnosti, resp. skutečnému stavu, o němž je podávána informace v žádosti o poskytnutí dotace, resp. v přílohové dokumentaci, a to, byť jde jen o některé důležité skutečnosti pro poskytnutí této dotace (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2740-2741 a s. 3440 a násl.). Naopak, za nepravdivé údaje nelze zúženě považovat pouze fyzické sepsání nebo vyplnění žádosti o dotaci, ale i jednání bezprostředně související s touto činností, které fakticky určí nepravdivý obsah žádosti o dotaci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1463/2013), navíc tyto nepravdivé údaje obsažené v dokumentaci vztahující se k výdajům z rozpočtů spravovaných Evropskou unií musí být způsobilé vyvolat hrozbu nesprávného použití finančních prostředků některého z evropských rozpočtů. Je třeba doplnit, že oba citované přečiny jsou ohrožovacími delikty, v nauce označované za tzv. předčasně dokonané delikty, k jejichž dokonání postačuje pouhé ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, v daném případě poskytování dotací a jejich účelové určení a ochrana finančních zájmů Evropské unie, aniž by skutečně musela být konkrétní dotace poskytnuta, resp. žadateli vyplacena. Obě základní skutkové podstaty těchto přečinů dopadají rovněž na takové případy, v nichž pachatel např. uvede nepravdivé údaje v žádosti, na jejímž základě následně získá dotaci a použije ji na stanovený účel, který bude mít společensky prospěšný efekt. U obou základních skutkových podstat přitom není třeba, aby došlo ke vzniku škody.

29. Ačkoliv obvinění v rámci své argumentace tvrdili, že soudy při svých úvahách o naplnění objektivní stránky projednávaných trestných činů vzaly v úvahu toliko následné plnění dotačních podmínek, nelze uvedenému přisvědčit. V projednávané věci se soudy velmi pečlivě zabývaly otázkou, zda údaje uvedené v žádosti byly pravdivé a jaký vliv měly nepravdivé údaje uvedené v žádostech na poskytnutí dotací. Na podkladě provedených důkazů odvolací soud dospěl k závěru, že bylo plně prokázáno, že obvinění v rámci dotačního projektu, jenž měl být podpořen finančními prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj, v rozporu s dotačními podmínkami předkládali poskytovateli dotace Ministerstvu průmyslu a obchodu žádosti o platby, které obsahovaly nepravdivé údaje o výdajích vynaložených a zaplacených zhotoviteli dotačního projektu. Obviněnými předložené nepravdivé informace přitom byly pro poskytnutí dotace klíčové. Nejednalo se o pouhé drobné nesrovnalosti, ale o značný rozsah nepravdivě vykázaných výdajů. Pokud obvinění požádali o dotaci a dotace jim byla přiznána, bylo jejich povinností postupovat v souladu s dotačními podmínkami stanovenými v rozhodnutí o poskytnutí dotace, což se prokazatelně nestalo a všichni obvinění si toho byli vědomi.

30. Jak již bylo uvedeno výše, obvinění rovněž zpochybnili, že jednali v požadované úmyslné formě zavinění, která je obligatorním znakem subjektivní stránky skutkových podstat obou trestných činů. I tuto svou obranu ale stavěli primárně na jiné verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů. K těmto jejich námitkám lze nad rámec argumentace soudů nižších stupňů pro úplnost dodat, že z verze skutkového děje, k němuž důvodně dospěly soudy nižších stupňů, je zřejmé, že obvinění jednali v přímém úmyslu, a to i s vědomím, že podmínky pro poskytnutí dotačních prostředků nejsou naplněny, resp. že žádosti o platbu obsahují nepravdivé nebo neúplné údaje, na jejichž základě bude žadateli neoprávněně vyplacena dotace. Zejména v případě obviněné Ing. Edity Žižlavské soud prvního stupně uzavřel, že svou aktivitou v rámci obviněné MADEX TRADING, s. r. o., vytvořila podmínky pro to, aby bylo žádáno o poskytnutí dotace v rozporu se skutečným stavem. Obviněná jednala s vědomím všech relevantních okolností, včetně toho, že prostředky nebudou sloužit výhradně pro potřeby žadatele o dotaci. Motivem takového jednání byla snaha o obohacení. Přitom není podstatné, zda se mělo jednat o obohacení její vlastní, společnosti MADEX TRADING, s. r. o., nebo dalších osob. V případě obviněného Štěpána Dohnala soud prvního stupně sice připustil jeho určitou naivitu a důvěřivost, jakož i jeho nedostatečné odborné znalosti, avšak rovněž dospěl k závěru o jeho přímém úmyslu. Bylo totiž prokázáno, že si byl vědom, že některé práce nebyly provedeny, přesto je zahrnul do fakturace. Některé výdaje vědomě označil za způsobilé k proplacení, ačkoli tomu tak nebylo. S ohledem na shora popsané jednání obviněných se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, že u obviněných bylo nepochybně prokázáno jednání v přímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

31. K výhradě obviněného Štěpána Dohnala, resp. obviněné Pastin group, s. r. o., podle nichž jejich pachatelství vylučuje skutečnost, že nebyli žadatelem o dotaci, je nutno připomenout, že k trestní odpovědnosti pachatele u trestného činu podle § 260 tr. zákoníku není třeba, aby byl nositelem nějaké speciální vlastnosti, postačuje pouhé zatajení údajů, resp. uvedení nepravdivých údajů v souvislosti s dotačním řízením, k čemuž z jejich strany nepochybně došlo. Rovněž dotační podvod podle § 212 tr. zákoníku je spáchán osobou, která v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Také pachatelem tohoto trestného činu tedy může být kterákoli fyzická nebo právnická osoba. V praxi se jej sice nejčastěji dopustí žadatel o dotaci (subvenci, příspěvku apod.), avšak není vyloučeno, aby pachatelem dotačního podvodu byla i jiná osoba, která se bezprostředně nebo zprostředkovaně podílí např. na zpracování podkladů k žádosti o dotaci, příspěvek apod. a v souvislosti s tím uvede vědomě nepravdivé údaje nebo podstatné údaje zamlčí, ač ví, že tyto podklady budou použity při přípravě takové žádosti nebo jejích příloh (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 2741, 2742). U spolupachatelství tohoto trestného činu je tedy lhostejné, zda subjektem podávajícím a vyplňujícím žádost o dotaci jsou všichni spolupachatelé či jen někteří z nich. Je tudíž evidentní, že pachatelství u dotčeného trestného činu je vykládáno soudní praxí a právní teorií široce, není omezeno výhradně na žadatele o dotaci, který však jako jediný nese odpovědnost vůči dotačnímu orgánu. Pokud se tedy na jednání, v jehož důsledku má být neoprávněně vylákána dotace, či jiná forma finanční podpory, podílí více osob, jež koordinují své jednání, může v rámci spolupachatelství na trestném činu dopadat trestní odpovědnost podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku na všechny z nich, byť pod žádostí o dotaci je podepsána pouze jedna osoba.

32. Dále v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění namítali, že soudy při posuzování výše škody nerespektovaly ustálenou judikaturní praxi Nejvyššího soudu a zejména v rozporu s usnesením ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 5 Tdo 1082/2023, neaplikovaly korektiv proporcionality. K tomu lze konstatovat, že již soud prvního stupně v rámci svých úvah zohlednil závěry vyjádřené ve shora citovaném rozhodnutí. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu i navazující judikatury Nejvyššího správního soudu totiž není porušení dotačních pravidel vždy důvodem pro krácení dotace v plné výši, tedy neposkytnutí ani části dotace, resp. důvodem pro požadavek na vrácení celé poskytnuté dotace. K takovému krácení v plné výši by mělo docházet jen v nejzávažnějších případech porušení dotačních pravidel či za existence zvláštních okolností, jak uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1344/23. Je přitom třeba zvažovat i hledisko proporcionality a legitimního očekávání příjemce dotace. Takové závěry vyplývají i z dřívější judikatury Nejvyššího správního soudu, z níž je možno odkázat především na usnesení rozšířeného senátu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017-33, které bylo uveřejněno pod č. 3854/2019 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále ve zkratce jen SbNSS), a na něj navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 4 Afs 253/2020-31, který byl uveřejněn pod č. 4176/2021 SbNSS, jakož i na celou řadu dalších nepublikovaných rozhodnutí uvedeného soudu (např. rozsudek ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 Afs 246/2018-32, nebo rozsudek ze dne 4. 2. 2021, č. j. 7 Afs 44/2020-59). Již v minulosti akceptoval tento přístup také Nejvyšší soud, který již v usnesení ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 5 Tdo 640/2021, vyjádřil názor, že ani v případě záměrného klamání jen ohledně relativně méně závažné (dílčí) části dotace (ve fázi uplatňování nároku na proplacení vynaložených peněz) není důvodu považovat za škodu celou výši dotace, ale jen onu část, která byla podvodně uplatněna.

33. V projednávané věci soudy nižších stupňů vyšly při svých závěrech z výsledků auditu Ministerstva financí č. OPPIK/2021/O/009, s názvem „Kovošrot Petrovice – snížení energetické náročnosti provozovny“ u auditovaného subjektu MADEX TRADING, s. r. o., podle kterého byl porušen závažným způsobem bod Hlavy II. rozhodnutí o poskytnutí dotace týkajících se podmínek způsobilosti výdajů a k porušení Hlavy I., Článku VI., bodu (1), (2) týkající se neproplacení dotace, podle nichž poskytovatel dotace je oprávněn dotaci nebo její část neproplatit, pokud příjemce prokazatelně k datu plánovaného ukončení projektu nerealizoval projekt v souladu se žádostí o podporu, která byla podkladem pro Rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. MPO 56256/18/61400 vydané podle § 14 zákona o rozpočtových pravidlech, v rámci Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, kterými se stanovují podmínky pro poskytování finanční podpory vycházející z nařízení Rady (EU) č. 1303/2013. Stejně tak v kontextu s tímto auditem zohlednily i závěry daňové kontroly provedené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Oddělení zvláštních činností I., jakož i závěry znaleckého posudku z oboru stavebnictví (k tomu srov. bod 54. až 58. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) s výsledkem, že obvinění uplatili nároky, které neodpovídaly realitě, čímž bylo dosaženo neoprávněné výplaty dotačních prostředků, a bylo tudíž i bezpředmětné se zabývat sankcemi za neplnění indikátorů podle Článku III Rozhodnutí o poskytnutí dotace, jakož i zprávami o zajištění udržitelnosti projektu. Oba soudy tedy dospěly k závěru, že v projednávané věci je porušení dotačního programu třeba považovat za porušení s nejzávažnějším charakterem, resp. pochybení obviněných nelze považovat za pouhé formální či administrativní nedostatky, které by mohly odůvodnit vrácení toliko poměrné části dotace. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke klíčovým opatřením, neboť stěžejním cílem projektu bylo zateplení objektu, zůstal zcela nenaplněn základní účel dotace. Pokud nebyl dosažen deklarovaný přínos dotace, totiž úspora energií a snížení emisí, je třeba dovodit, že celá výše poskytnuté dotace byla získána a čerpána neoprávněně. Není tak důvodu aplikovat judikaturní korektiv proporcionality, který je určen pro případy dílčích, méně závažných pochybení. Za tohoto stavu se Nejvyšší soud ztotožňuje s názorem, že závěr o výši majetkové škody odpovídající celé výši poskytnuté dotace je plně v souladu s aktuální judikaturou a nevybočuje ze zákonných rámců trestněprávního posuzování majetkové škody. V této souvislosti jsou dále rovněž bez významu námitky obviněných ohledně nesprávnosti výpočtu způsobené škody stran nezohlednění skutečnosti, že dotace nebyla určena k proplacení všech vynaložených způsobilých nákladů, ale pouze do určité výše (konkrétně 44 %). S ohledem na uvedené současně nelze ani přisvědčit námitce obviněných, že výrok napadeného rozsudku odvolacího soudu, resp. rozsudku soudu prvního stupně, je v rozporu s jejich odůvodněním, když ve výroku je obviněným kladeno za vinu uplatnění položek, které nebyly realizovány. Soudy nižších stupňů proto zcela důvodně učinily závěr, že projekt nebyl realizován ani zčásti a za škodu označily celou výši dotace.

34. K námitkám obviněných ohledně nedostatečného odůvodnění adhezního výroku lze obecně poznamenat, že rozhodnutí soudu v trestním, resp. v adhezním řízení o nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem musí mít hmotněprávní podklad v příslušných ustanoveních právních předpisů upravujících náhradu škody. Soud musí při rozhodování o povinnosti obviněného nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným činem aplikovat všechny příslušné hmotněprávní předpisy, které se na projednávaný případ vztahují (srov. rozhodnutí č. 17/1973, č. 29/1965 Sb. rozh. tr., dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 7 Tdo 676/2007, uveřejněné pod T 1026 v sešitě 39 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 4 Tdo 460/2011, uveřejněné pod T 1404 v sešitě 77 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). Odvolací soud v napadeném rozsudku vysvětlil konkrétní použití příslušných hmotněprávních předpisů, jak z hlediska důvodnosti nároku jako takového, tak i výše, rozsahu, způsobu náhrady škody, a též vzájemného podílu obviněných na náhradě škody. Konkrétně dovodil, že protiprávním jednáním způsobená škoda je vyčíslena jako součet celkových finančních prostředků vyplacených žadateli o podporu, tedy obviněné MADEX TRADING, s. r. o., z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci podané Žádosti o platbu 1 a Žádosti o platbu 2. Vzhledem k tomu, že všichni obvinění jednali úmyslně, tedy se vědomě účastnili na způsobení škody, nebylo možné aplikovat dílčí odpovědnost, a tudíž odvolací soud zavázal všechny obviněné k náhradě škody solidárně, tj. společně a nerozdílně, přičemž své závěry o solidární odpovědnosti obviněných k náhradě škody opřel o ustanovení § 2915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Nutno dodat, že za situace, v níž se na vzniku škody obvinění svým koordinovaným jednáním podíleli jako spolupachatelé, je bez významu, kdo byl faktickým příjemcem dotace, tj. všichni obvinění odpovídají za škodu společně a nerozdílně. Solidárně odpovědný škůdce je tak povinen k náhradě celé škody, třebaže míra jeho viny na vzniku škody byla nižší (vychází se z principu ochrany práv poškozeného a z principu „jeden za všechny, všichni za jednoho“).

35. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídaly i námitky obviněných týkající se aplikace zásady subsidiarity trestní represe v projednávané věci, kterou vymezili tvrzením, že v projednávané věci měl být příslušným správním orgánem stanoven toliko odvod za porušení rozpočtové kázně, což soudy v dané věci nezkoumaly. Namítli, že proběhlé jednání nepředstavuje nejzávažnější případ dotačních podvodů a že s ohledem na zjištění správce daně jsou nesprávné závěry soudů o vzniklé škodě (resp. obvinění rozsah protiprávního jednání marginalizovali). K tomu lze uvést, že soudy nižších stupňů správně zohlednily všechny významné okolnosti jednání obviněných a aplikovaly § 12 odst. 2 tr. zákoníku ve shodě s jeho výkladem přijatým ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu, které je publikováno pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr., neboť s vědomím všech okolností spáchání trestného činu nemohl stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů fyzických a právnických osob s odkazem na primární existenci institutů občanského práva či jiných právních odvětví. Sama existence jiné právní normy, umožňující nápravu závadného stavu způsobeného obviněnými, totiž ještě nezakládá nutnost postupu podle této normy. Ve vztahu k nyní posuzovanému případu pak lze uzavřít, že obvinění svým jednáním naplnili všechny znaky zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, které jim byly kladeny za vinu. Přitom nebyly zjištěny žádné významné skutečnosti, které by vylučovaly vyvození trestní odpovědnosti a s ní spojených trestněprávních důsledků vůči jejich osobám. Lze přisvědčit závěru přijatému soudem prvního stupně (viz bod 47. až 49. odůvodnění jeho rozsudku), že ve věci nebylo možné postupovat jen podle předpisů daňového práva, resp. nejednalo se o delikt, který by měl být řešen pouze cestou daňového řízení, neboť se nejednalo o porušení rozpočtové kázně, nýbrž o zcela vědomé a úmyslné uvádění poskytovatele dotace v omyl. Zaměření daňové kontroly provedené v dané věci, jejímiž výsledky obvinění argumentovali, bylo výrazně užší, což potvrdil i následný audit, který shledal významnější pochybení, a vedl k podání trestního oznámení v dané věci. Jednání obviněných mělo charakter zvláštní formy podvodu v dotačním řízení, což jejich jednání odlišuje od daňového deliktu nebo nesprávného nakládání s poskytnutými finančními prostředky. Obvinění vědomě uváděli nepravdivé údaje v žádostech o platbu z dotačního programu, čímž zasáhli do systému kontroly a účelného čerpání veřejných prostředků. Jednalo se o systematické a promyšlené jednání, nikoliv o pouhou administrativní chybu či nedorozumění. V důsledku tohoto jednání byly veřejné rozpočty vystaveny riziku značné finanční újmy a byla narušena důvěra v efektivní a transparentní nakládání s dotačními prostředky, přičemž na výše uvedených závěrech nemůže nic změnit ani argumentace obviněných, že dotační prostředky byly investovány „smysluplně“ nebo že některé nedodané prvky byly alespoň zakoupeny. Jejich jednání se tedy nikterak nevymykalo běžně se vyskytujícím činům subsumovaným pod uvedené skutkové podstaty zmíněných zločinů. Proto uplatnění citované zásady vůbec nepřicházelo v úvahu, neboť se rozhodně nejednalo o trestné činy, které by neodpovídaly ani nejméně závažným běžně se vyskytujícím případům a nějakým způsobem se vymykaly typově podobným případům. Navíc obvinění spáchali oba trestné činy v jejich kvalifikované skutkové podstatě podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, když uvedeným jednáním způsobili značnou škodu. Námitky obviněných v tomto směru tak byly shledány jako zjevně neopodstatněné.

36. K podnětu obviněných, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o přerušení nebo odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř., přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaných dovoláních ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.

V. Závěrečné shrnutí

37. Obvinění v projednávané věci uplatnili námitky, které byly v zásadě totožné s těmi, které již uplatňovali v předcházejících fázích tohoto trestního řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím, které se s nimi věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádaly. Takto uplatněné námitky zčásti vůbec neodpovídaly uplatněným dovolacím důvodům a ve zbytku byly zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných odmítnout, a to z důvodů, které jsou výše uvedeny, aniž by podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Takovéto rozhodnutí mohl Nejvyšší soud učinit za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení

I. Dosavadní průběh řízení II. Dovolání obviněných III. Vyjádření evropské pověřené žalobkyně k dovoláním obviněných IV. Posouzení důvodnosti podaných dovolání a) Obecná východiska b) Ke konkrétním dovolacím námitkám V. Závěrečné shrnutí Poučení: