5 Tdo 265/2026

Rubrum

5 Tdo 265/2026 USNESENÍ Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu rozhodla dne 29. 4. 2026 v řízení o dovolání obviněného D. W., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. 3 To 37/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 8/2023, takto:

Výrok

Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se na dobu, než bude rozhodnuto o podaném dovolání, přerušuje výkon rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 81 T 8/2023, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. 3 To 37/2025.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 81 T 8/2023, byl obviněný D. W. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „tr. zákoník“), a přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 1 T 82/2020, byl podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku (ve výroku nesprávně označeno jako § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku – pozn. Nejvyššího soudu) byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práv a povinností statutárního orgánu v obchodních korporacích „a družstvech“ (správně jen v obchodních korporacích – pozn. Nejvyššího soudu) na dobu 5 roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 1 T 82/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným vyjmenovaným v tomto výroku na náhradu škody tam specifikované částky a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli vyjmenovaní poškození odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Uvedený rozsudek napadli odvoláními obviněný a poškozená M. T., o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. 3 To 37/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. z podnětu obou odvolání zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Olomouci po částečné úpravě skutku znovu rozhodl o vině obviněného oběma výše uvedenými trestnými činy, za něž mu uložil stejné druhy trestů ve shodné výměře jako soud prvního stupně (včetně nesprávného označení předmětu zakazované činnosti). Odvolací soud také z důvodu ukládání souhrnného trestu zrušil podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 1 T 82/2020 včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o nárocích vyjmenovaných poškozených a obviněnému byla uložena povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. některým z nich zaplatit stanovené částky na náhradu škody a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla část poškozených odkázána se zbytkem svých nároků na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dne 20. 2. 2026 dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., kterým se domáhá zrušení nejen napadeného rozsudku, ale též rozsudku soudu prvního stupně včetně obsahově navazujících rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně. Součástí svého dovolání učinil obviněný též návrh předsedovi senátu Nejvyššího soudu na odložení výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř. v části týkající se trestu odnětí svobody.

4. Obviněný není osobou oprávněnou k podání návrhu na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí a předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. Nejvyššímu soudu nepředložil. To však nebrání tomu, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí postupem předvídaným v ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř.

5. Nejvyšší soud dosud meritorně nerozhodl o podaném dovolání. Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu předběžně posoudila obsah mimořádného opravného prostředku obviněného i napadeného rozsudku a jemu předcházejícího řízení. Dovolací argumentace obviněného nevylučuje zrušení minimálně napadeného rozhodnutí, což je však v současném stadiu dovolacího řízení pouhou možností. Jak bylo zjištěno, obviněný dne 24. 4. 2026 nastoupil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen napadeným rozsudkem na dobu šesti let. Proto lze hypoteticky uvažovat o tom, že v případě vyhovění dovolání a vrácení věci k dalšímu řízení soudu druhého stupně eventuálně soudu prvního stupně by obviněný vykonával trest, který by byl Nejvyšším soudem zrušen. Z opatrnosti tak předsedkyně senátu Nejvyššího soudu rozhodla o přerušení výkonu rozhodnutí, které obviněný napadl svým dovoláním, aniž by tím ale předjímala samotný výsledek dovolacího řízení. Toto přerušení platí do doby, než bude rozhodnuto Nejvyšším soudem o dovolání obviněného.

Poučení

Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu