5 Tdo 301/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Spisová značka: 5 Tdo 301/2026 Datum rozhodnutí: 29.04.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Ochranná opatření, Zabrání věci, Zásada přiměřenosti trestní sankce Dotčené předpisy: § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, § 96 odst. 1,2 tr. zákoníku, čl. 11 předpisu č. 2/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí: B 5 Tdo 301/2026-1262 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2026 o dovolání, které podala obviněná právnická osoba obchodní společnost Mototrading, spol. s r. o., v likvidaci, IČ: 17049695, se sídlem Tiskařská 257/10, Praha 10 – Malešice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 10. 2025, sp. zn. 2 To 212/2025, jenž rozhodoval jako soud stížnostní v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 51/2021, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické osoby Mototrading, spol. s r. o., v likvidaci, odmítá.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 6. 2025, sp. zn. 1 T 51/2021, bylo v trestní věci vedené proti obviněné právnické osobě obchodní společnosti Mototrading, spol. s r. o., v likvidaci, IČ: 17049695, se sídlem Tiskařská 257/10, Praha 10 – Malešice (dále ve zkratce jen „Mototrading“, nebo jen obviněná či jen právnická osoba), bylo této právnické osobě uloženo ochranné opatření zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoníku“), a to ve výroku konkrétně vypočtených jízdních kol, jejich rámů a vidlic, forem pro sítotisk, listů s nálepkami a samolepek, neboť tyto věci náležely pachateli, kterého nelze stíhat.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala obviněná právnická osoba stížnost, o níž rozhodl v neveřejném zasedání Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci svým usnesením ze dne 23. 10. 2025, sp. zn. 2 To 212/2025, tak, že tuto stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

3. Na úvod je třeba uvést, že obviněná právnická osoba Mototrading byla v této trestní věci stíhána pro přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku ve společném trestním řízení vedeném též proti fyzické osobě, obviněnému J. K., jehož jednání jako osoby jednající na základě plné moci udělené obviněnou právnickou osobou jí bylo přičítáno. Pro uvedený přečin byli oba obvinění (právnická i fyzická osoba) původně uznáni vinnými rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 4. 2024, sp. zn. 1 T 51/2021, nicméně z podnětu odvolání obou obviněných odvolací soud, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, svým usnesením ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 55 To 266/2024, napadený rozsudek podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil ohledně obou obviněných v celém rozsahu a podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání z důvodu promlčení trestní odpovědnosti zastavil. Obviněná právnická osoba (na rozdíl od obviněného J. K.) neprohlásila, že na projednání věci podle § 11 odst. 4 tr. ř. trvá. Okresní soud v Šumperku poté rozhodl o zabrání věcí, které předtím byly předmětem trestu propadnutí věci uloženého zmíněným odsuzujícím rozsudkem, který ale byl pro promlčení trestní odpovědnosti zrušen odvolacím soudem.

4. Pro úplnost je možno uvést, že obviněné právnické osobě Mototrading bylo v této věci (zjednodušeně uvedeno) kladeno za vinu, že v blíže nezjištěné době nejméně od 24. 8. 2017 do 11. 12. 2019 prostřednictvím obviněného J. K. zhotovila, přechovávala a do distribuční sítě dodávala jízdní kola neoprávněně označená ochrannými známkami registrovanými u Úřadu průmyslového vlastnictví, a to slovní ochrannou známkou „FAVORIT“. Tato jízdní kola a jejich součásti zhotovila ve svých výrobních prostorech v Petrově nad Desnou, načež je označila polepy značkou „Favorit“, následně je přechovávala ve svých skladovacích prostorech, odkud je distribuovala do obchodní sítě prostřednictvím jednotlivých prodejen společnosti. Takto prostřednictvím obviněného J. K. konala, ačkoli si byla vědoma, že předmětné ochranné známky byly u Úřadu průmyslového vlastnictví registrovány na jiného majitele, neboť pro obdobné jednání z let 2013 a 2014 byl obviněný J. K. odsouzen společně s předchozím jednatelem obchodní společnosti Mototrading René Benešem (a to rozsudkem Okresního soudu Břeclav ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 3 T 115/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 9 To 301/2017). J. K. si tak byl vědom, že ochranné známky „Favorit“ užívá neoprávněně, neboť právnická osoba nebyla majitelkou těchto ochranných známek a ani nedisponovala licenční smlouvou. Svým jednáním tak obvinění způsobili škodu majiteli ochranných známek obchodní společnosti FAVORIT 1951, s. r. o.

II. Dovolání obviněné

5. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podala obviněná dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. k) a h) tr. ř.

6. Obviněná nejprve zrekapitulovala dosavadní řízení před soudy nižších stupňů. Svým dovoláním nejprve soudům nižších stupňů vytkla, že jí bylo nesprávně uloženo ochranné opatření, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení a její trestní věc byla nesprávně právně posouzena.

7. Obviněná právnická osoba vytkla, že jí bylo uloženo ochranné opatření podle § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, avšak soudy nižších stupňů měly správně uložit, aby ze zabraných věcí odstranila jejich označení a provedla jejich změnu, popřípadě pozměnila tyto věci tak, aby je nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu v souladu s § 101 odst. 4 tr. zákoníku. Postup spočívající v zabrání věcí byl podle ní vzhledem k okolnostem nepřiměřený a zasahoval do ústavního práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Podle obviněné právnické osoby bylo možno přistoupit k mírnějšímu zásahu, který by byl v dané situaci plně dostačující, tedy uložení povinnosti podle § 101 odst. 4 tr. zákoníku, jež by měla mít přednost před zabráním věci. Z důvodu, že neměla statutární orgán schopný usnášet se a že přes výzvu nedošlo k nápravě tohoto stavu, bylo rejstříkovým soudem rozhodnuto o zrušení obchodní korporace s likvidací a byl jmenován likvidátor. Lze tak mít za to, že jmenováním osoby likvidátora došlo k nápravě tohoto závadného stavu. Takový postup by byl i v zájmu věřitelů likvidované právnické osoby, když doposud nebyl zjištěn žádný majetek likvidované právnické osoby, a to vyjma souboru movitých věcí, které byly napadenými usneseními zabrány této likvidované právnické osobě. Obviněná právnická osoba naopak eviduje pohledávky, které věřitelé uplatnili v rámci likvidace a které likvidátor považuje za důvodné. Proto má za to, že jsou dány podmínky pro jím navrhovaný postup.

8. Ze všech uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení stížnostního soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a přikázal věc soudu prvního stupně v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

9. Dovolání obviněné bylo zasláno nejvyšší státní zástupkyni k vyjádření, načež státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k věci nebude věcně vyjadřovat. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí.

III. Posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání a) Obecná východiska

10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.

12. Obviněná uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a k) tr. ř., nicméně svým dovoláním napadala usnesení stížnostního soudu, jímž byla zamítnuta její stížnost. Bylo tak namístě uplatnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť se obviněná domáhala přezkumu rozhodnutí stížnostního soudu, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, stížnosti, proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo uloženo ochranné opatření, tj. proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř., přestože byly podle jejího přesvědčení v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a k) tr. ř. I přes zmíněný nedostatek podaného dovolání v podobě neuplatnění jediného relevantního dovolacího důvodu, jímž lze zpochybnit rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí stížnosti, připustil Nejvyšší soud jeho projednání z hlediska věcného a zabýval se konkrétními vznesenými námitkami.

13. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně.

14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. b) K jednotlivým námitkám obviněné právnické osoby Mototrading, spol. s r. o.

15. Nejprve je třeba uvést, že dovolací námitky obviněné právnické osoby představují její dosavadní obhajobu, kterou uplatňovala jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v rámci svého řádného stížnostního prostředku. Oba soudy nižších stupňů se s ní také vypořádaly, takže na odůvodnění jejich rozhodnutí lze plně odkázat. Protože Nejvyšší soud s takovým vypořádáním námitek obviněné právnické osoby souhlasí, není třeba tuto argumentaci znovu zevrubně opakovat (obviněné je vypořádání těchto argumentů dobře známo), přesto nad uvedený rámec se Nejvyšší soud k námitkám dovolatelky stručně vyjádří.

16. Obviněná právnická osoba setrvala i v dovolání na dříve opakovaně uplatněných námitkách, že jí bylo nesprávně uloženo ochranné opatření podle § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, že soudy nižších stupňů měly postupovat podle § 101 odst. 4 tr. zákoníku a uložit jí jen některou z tam uvedených povinností, aniž by bylo třeba věci zabírat, protože zabrání věcí představovalo nepřiměřený zásah do jejího ústavního práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. S touto její obranou se již vypořádaly oba soudy nižších stupňů, také Nejvyšší soud s takovým vypořádáním souhlasí a dovolací námitky obviněné tak shledal zjevně neopodstatněnými.

17. Nejvyšší soud v obecné rovině uvádí, že zabrání věci je právním následkem trestného činu nebo činu jinak trestného, poskytující ochranu společnosti tím, že odnímá pachatelům, ale i jiným osobám, obecně nebezpečné věci (např. zbraně, střelivo, výbušniny, omamné nebo psychotropní látky, jedy, prekurzory, jaderný materiál, zvláštní štěpný materiál, zejména jde-li o věc vyloučenou z obchodování – res extra commercium), věci použité nebo určené k páchání trestných činů (např. padělatelské náčiní, kasařské nebo jiné zločinecké nástroje, peníze určené k financování terorismu atd.) jako tzv. instrumenta sceleris (nástroje trestné činnosti), anebo věci získané trestnými činy nebo jako odměna za ně (např. věci pocházející z trestné činnosti, peníze nebo jiné hodnoty pocházející z trestné činnosti) jako tzv. producta sceleris (výnosy z trestné činnosti), a to s cílem odstraňovat nebezpečné věci, ale i prostředky sloužící k páchání nebo podporování trestné činnosti nebo opatřené trestnou činností ku prospěchu pachatelů nebo jiných osob.

18. Soudy nižších stupňů v odůvodnění svých usnesení vysvětlily své úvahy, které je vedly k uložení tohoto ochranného opatření. Zabrání věcí předcházelo jejich zajištění policejním orgánem, šlo o věci ve vlastnictví obviněné právnické osoby, která je zjevně použila k trestné činnosti spáchané obviněným J. K. jednajícím za obviněnou právnickou osobu v její prospěch a v rámci její činnosti. Šlo přitom zjevně o nástroj trestné činnosti, které se obviněný J. K. dopouštěl navíc v rámci různých právnických osob (jako umělých konstruktů) opakovaně, nynější trestné činnosti přičítané právě obviněné právnické osobě (dovolatelce) se dopustil dokonce poté, co byl v jiné trestní věci pro totéž odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, a to navíc přímo ve zkušební době podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody. Obviněný J. K. se tak opakovaně dopouští stejnorodé trestné činnosti, jen postupně zaměňuje (řetězí) právnické osoby, které využívá k páchání této trestné činnosti. Přitom zabrané věci jsou nezbytným nástrojem pro provedení takové trestné činnosti. Zabrané věci byly původně předmětem trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který byl obviněné právnické osobě uložen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 4. 2024, sp. zn. 1 T 51/2021, jenž ovšem odvolací soud zrušil z důvodu promlčení trestní odpovědnosti a z téhož důvodu trestní stíhání zastavil. O tom, že se skutek stal, že jinak naplňuje znaky trestného činu a že se jej dopustil obviněný J. K., který přitom jednal za obviněnou právnickou osobu Mototrading, jíž bylo toto jednání též přičitatelné, nebylo v tomto trestním řízení jakýchkoliv pochyb. Ostatně to vyplývá i z dalších navazujících rozhodnutí, a to jednak z odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 2. 2025, sp. zn. 55 To 266/2024, jímž byl odsouzen obviněný J. K., který (jediný) požádal o pokračování v trestním stíhání podle § 11 odst. 4 tr. ř., jednak i z usnesení soudů nižších stupňů, jimiž bylo rozhodnuto o zabrání věcí náležejících obviněné právnické osobě, proti čemuž obviněná brojila též svým dovoláním. Ostatně tyto skutkové závěry a právní posouzení skutku obviněná ani ve svém dovolání nijak nezpochybňovala, takže těmto předpokladům pro vyslovení zabrání věci není třeba věnovat pozornost (obviněná právnická osoba ani před soudy nižších stupňů nežádala o pokračování v trestním stíhání s tím, že by jí nebylo jednání J. K. přičitatelné, popř. že by se skutek nestal, nebyl trestným činem, nespáchal jej obviněný J. K.).

19. Obviněná právnická osoba v podstatě v dovolání uplatnila jedinou námitku, a sice nepřiměřenou přísnost sankce zabrání věcí s tím, že by plně postačoval postup podle některé z variant uvedených v § 101 odst. 4 tr. zákoníku, nejlépe pak odstranění označení věcí nálepkami s ochrannou známkou „Favorit“ ve smyslu § 101 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, který má mít podle obviněné právnické osoby přednost před uložením ochranného opatření zabrání věci.

20. Touto námitkou se již zabývaly soudy nižších stupňů, které pro takový postup neshledaly důvod. Obviněná právnická osoba Mototrading neměla od 9. 8. 2019 statutární orgán, nevyvíjela žádnou činnost, nebyla ekonomicky činná, byla na ni vedena řada exekucí a byl zahájen prodej jejího majetku. Posledním jejím jednatelem byl podle obchodního rejstříku Antonín Ivan, a to právě do 9. 8. 2019. Od 3. 9. 2015 za ni jednal obviněný J. K. na základě plné moci. Soudy nižších stupňů se v tomto trestním řízení zabývaly otázkou, komu zajištěné věci v době jejich rozhodování náležely, tedy kdo ve vztahu k nim vykonával vlastnické právo. Dospěly k závěru, že uvedené věci patřily obviněné právnické osobě, kterou v tu dobu na základě plné moci zastupoval obviněný J. K., proto přicházelo v úvahu jejich zajištění a následně i jejich propadnutí, resp. posléze zabrání, když obviněná právnická osoba nemohla být odsouzena z důvodu promlčení trestní odpovědnosti. Obviněná právnická osoba neměla nejen žádného zaměstnance, ale ani statutární orgán, a proto rozhodl (ovšem až po pravomocném rozhodnutí o zabrání věcí) rejstříkový soud, Městský soud v Praze, o jejím zrušení s likvidací a jmenoval likvidátora – obchodní společnost VPI CZ, v. o. s., a to usnesením ze dne 19. 9. 2025, sp. zn. 85 Cm 1131/2023, které nabylo právní moci dne 7. 10. 2025. K zápisu likvidátora do obchodního rejstříku pak došlo dne 21. 10. 2025.

21. Jde-li o přiměřenost sankce v podobě zabrání věcí, lze uvést následující. Je pravdou, že v judikatuře Ústavního soudu zejména v poslední době rezonuje důraz na princip přiměřenosti při ukládání ochranného opatření zabrání věci jako tzv. druhé koleje sankcí (ve smyslu § 96 tr. zákoníku), upřednostňuje se v mnohých rozhodnutích postup podle § 101 odst. 4 tr. zákoníku před samotným zabráním věci, s tím, že případný zásah do základního práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod musí být náležitě odůvodněn konkrétními okolnostmi případu a nesmí být ve vztahu k nim nepřiměřený. Nicméně jde zpravidla o případy od nyní projednávaného skutkově i právně odlišné.

22. Předně volil takový postup Ústavní soud v případech zabrání věcí třetí osobě odlišné od pachatele trestného činu nebo činu jinak trestného, tedy osobě, která se na trestné činnosti nijak nepodílela, ale byly na ni takové věci jako bezprostřední nebo zprostředkovaný výnos z trestné činnosti pachatelem převedeny nebo je taková osoba jinak nabyla ve smyslu § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. K takovému případu lze odkázat zejména na nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 807/19, uveřejněný ve svazku 97 pod č. 190/2019 na straně 64 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále ve zkratce jen „SbNU“), v němž přímo v právní větě Ústavní soud uvedl, že „zvláště při zabrání věci, která náleží osobě odlišné od pachatele trestného činu, zejména pak oběti trestného činu (poškozenému), je nutno zohlednit, zda stanoveného cíle nelze dosáhnout jiným způsobem, který by do ústavně zaručených práv zasahoval mírněji, případně vůbec“, což jej nakonec vedlo k upřednostnění postupu podle (současného) § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku v podobě pozměnění věci tak, aby jí nebylo možno použít ke společensky nebezpečnému účelu, před zabráním věci. Právě ale skutečnost, že věci (v daném případě padělané obrazy) měly být v trestním řízení zabrány poškozeným, kteří za ně řádně zaplatili, byla pro Ústavní soud klíčová pro jeho rozhodnutí. V této kauze pak s ohledem na posléze podanou stížnost pro porušení zákona rozhodoval ohledně dalších poškozených Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. 5 Tz 17/2024, který byl posléze uveřejněn pod č. 22/2025 Sb. rozh. tr., a to mimo jiné i s (třetí) právní větou, podle níž postup podle § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spočívající v pozměnění věci (např. trvalým označením padělaného obrazu jako padělku) má z důvodu principu přiměřenosti přednost před uložením ochranného opatření zabrání věci (např. padělaného obrazu), je-li též způsobilý dosáhnout sledovaného účelu v podobě ochrany společnosti. Zmíněné obecné východisko široce formulované právní věty je ovšem třeba vztáhnout primárně k projednávanému případu uložení zabrání věci třetím osobám, které se na trestné činnosti nebo činnosti jinak trestné nijak nepodílely a které byly dokonce naopak trestnou činností (souběžně páchaným trestným činem podvodu) poškozeny. O takový případ ovšem v nyní projednávané věci nešlo, protože v této věci bylo ukládáno toto ochranné opatření pachateli trestného činu, kterého již nelze pro trestný čin odsoudit.

23. Další významná část judikatury vztahující se k přiměřenosti ochranného opatření a přednosti pozměnění věcí před jejich zabráním se týká zabrání věcí obecně nebezpečných ve smyslu § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, u kterých postačilo je pozměnit tak, aby věc nemohla být užita ke společensky nebezpečnému účelu. V takových případech však nešlo o výnos z trestné činnosti, který by bylo třeba odčerpat, ani o nástroj trestné činnosti náležející pachateli trestného činu nebo činu jinak trestného, důvodem zabrání byla obecná nebezpečnost věcí. Bylo-li možno vyřešit potenciální nebezpečnost věci jejím pozměněním, měl takový postup dostat přednost před jejím zabráním. Odkázat v tomto směru lze zejména na nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2328/22, uveřejněný ve svazku 119 pod č. 118/2023 na straně 112 SbNU. V uvedené věci šlo o přednostní postup spočívající v oddělení a odstranění části dat a vrácení zbývajících dat a zařízení – výpočetní techniky, a to ve věci trestního řízení proti stěžovatelovu synu, jenž v průběhu řízení zemřel, takže zabrání věcí bylo uloženo jeho právnímu nástupci (stěžovateli), který se na trestné činnosti nijak nepodílel, ani nebyla žádná zjištění, že by věci hodlal užít zločinným způsobem. Též tato věc je zcela nesrovnatelná s nyní projednávaným případem, v němž je ukládáno ochranné opatření osobě původně trestně stíhané jako pachatel trestného činu, kterého ale nelze za tento trestný čin odsoudit, navíc ani nejde o obecně nebezpečné věci, ale přímo o nástroj trestné činnosti, který byl k trestné činnosti touto osobou využit k trestnému činu. Stejného druhu věcí (obecně nebezpečných) se týkal i jiný nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 2046/19, uveřejněný ve svazku 96 pod č. 160/2019 na straně 69 SbNU. Také v něm shledal Ústavní soud porušení vlastnického práva stěžovatele a jeho práva na soudní ochranu zabráním souboru nejrůznějších věcí, které podle soudů byly potenciálně nebezpečné, protože mohly sloužit ke spáchání zločinu, a sice pěstování konopí, ovšem mezi zabranými věcmi pocházejícími z provozovny byly i ryze kancelářské potřeby, jakož i pěstební pomůcky sloužící k pěstování jakýchkoliv rostlin. Ústavní soud mimo jiné kritizoval paušální přístup ke všem zajištěným věcem, a to bez jakékoliv konkretizace i k věcem běžné potřeby. Ani toto rozhodnutí se tak s ohledem na zmíněné okolnosti netýká případu srovnatelného s nyní posuzovaným.

24. Nejvyšší soud v této spojitosti upozorňuje, že dovolatelce bylo uloženo ochranné opatření spočívající v zabrání věcí nikoli proto, že by šlo o věci obecně nebezpečné, stejně tak jí neukládal toto ochranné opatření jako osobě odlišné od pachatele trestného činu, na niž byly takové věci převedeny nebo která je jinak nabyla. Toto ochranné opatření bylo uloženo namísto trestu propadnutí věci osobě, kterou již nelze trestně stíhat a odsoudit jako pachatele trestného činu. Jde přitom o instrumenta sceleris, tedy nástroje trestné činnosti. Věci neoprávněně označené ochrannou známkou se doposud standardně v aplikační praxi propadají nebo zabírají a ničí, neumožňuje se s nimi nakládat nikomu, natožpak označenému pachateli trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 tr. zákoníku, stejně tak se mu neponechávají s tím, že postačí odstranit neoprávněně užitou ochrannou známku. Postupuje se tak v aplikační praxi zcela standardně např. u tabákových výrobků, oblečení či módních doplňků, nebo třeba i pracích prášků a jiných podobných výrobků (z četných rozhodnutí srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. 5 Tdo 1086/2024, ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1057/2023, nebo ze starší doby ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 5 Tdo 38/2011, jde-li o propadnutí věcí, resp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. 5 Tdo 748/2025, ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1223/2020, ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 5 Tdo 863/2020, nebo ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1005/2019), a proto není žádného důvodu tento postup nezvolit jen proto, že v daném případě šlo o jízdní kola či rámy jízdních kol. Kromě toho jde o věci, které fyzická osoba J. K., jehož jednání bylo obviněné právnické osobě přičítáno, opakovaně zneužívala k páchání stejnorodé trestné činnosti spočívající v porušování práv k ochranným známkám. Kdyby tyto věci byly ponechány obviněné právnické osobě, reálně by opět hrozilo nebezpečí, že by se obviněný J. K. znovu nějakým způsobem dostal k těmto jízdním kolům a rámům jízdních kol a znovu je využil (třeba i prostřednictvím jiné obchodní společnosti) k opětovnému spáchání téže trestné činnosti.

25. Z důvodů konkrétních okolností případu uvedených výše, se jeví zabrání věcí, které byly nástrojem trestné činnosti, a to konkrétně přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, jako zcela adekvátní a přiměřené ochranné opatření i ve smyslu § 96 tr. zákoníku, a to i když si (teoreticky) lze představit jako možný i postup namítaný dovolatelkou a spočívající v odstranění nálepek Favorit či přestříkáním těchto nápisů, aby bylo odstraněno označení věcí ve smyslu § 101 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Takové alternativní opatření namísto zabrání věcí je však ryze fakultativním postupem, který soud může ve vhodných případech využít a které též obecně má dostat přednost před zabráním. To však platí primárně v případech zvažovaného zabrání věci ukládaného třetí osobě, která se na trestném činu nijak nepodílela, především pak byla-li jím sama poškozena, anebo v případech zabrání (zvláště pak třetím osobám) věcí obecně nebezpečných. Aplikační přednost postupu podle některé z alternativ uvedených v § 101 odst. 4 tr. zákoníku před zabráním věci (ve smyslu rozhodnutí č. 22/2025-III. Sb. rozh. tr.) se však neuplatní v případech, v nichž jde o věci užité nebo určené k trestné činnosti (nástroje trestné činnosti ve smyslu § 135a tr. zákoníku) pachatelem této trestné činnosti, kterého pro ni již nelze stíhat nebo odsoudit, tedy jde-li o zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jež je ukládáno namísto trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Důvodně tak v tomto případě soudy nižších stupňů nepostupovaly podle § 101 odst. 4 tr. zákoníku, jak se domáhala obviněná právnická osoba, ale uložily ochranné opatření zabrání věcí označených ve výroku usnesení soudu prvního stupně, což též následně náležitě vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí, s nimiž Nejvyšší soud i ze shora uvedených důvodů souhlasí.

26. Soud prvního stupně tak správně shledal v době svého rozhodování zákonné podmínky pro uložení zabrání věcí (tj. jízdních kol, rámů, vidlicí jízdních kol s označením Favorit, formy pro sítotisk, listů s nálepkami a logy s označením Favorit, samolepek s nápisem Favorit a dalšími nápisy v papírovém kartonu) podle § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení tohoto ochranného opatření, což potvrdil i stížnostní soud. Nejde o ochranné opatření nepřiměřené okolnostem případu, povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům (ve smyslu § 96 odst. 1 tr. zákoníku), jak bylo vysvětleno shora. Stejně tak obviněné právnické osobě nebyla způsobena újma větší, než bylo nezbytné k dosažení účelu ukládaného ochranného opatření ve smyslu § 96 odst. 2 tr. zákoníku, jak též vyplývá ze shora uvedeného. Naopak ponechání označených věcí užitých a určených ke spáchání trestného činu obviněné právnické osobě jako pachateli, kterého již nelze pro tuto trestnou činnost trestně stíhat nebo odsoudit, by se jevilo jako postup zcela neadekvátní (a to i v porovnání se sankcionováním obdobné trestné činnosti v jiných případech). Zásah do vlastnického práva, které je chráněno čl. 11 Listiny základních práv a svobod byl odůvodněn konkrétními okolnostmi a byl respektován i princip přiměřenosti, jak bylo vysvětleno shora. Ze všech uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud námitky dovolatelky zjevně neopodstatněné.

IV. Závěrečné shrnutí

27. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud dovolání obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Mototrading odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. předseda senátu