5 Tdo 599/2020

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovoláních, která podali obvinění T. K., nar. XY v XY, bytem XY, R. K., nar. XY ve XY, bytem XY, M. J., roz. K., nar. XY v XY, bytem XY, J. K., nar. XY ve XY, bytem XY, M. H., nar. XY v XY, bytem XY, V. P., nar. XY v XY, bytem XY, D. K., nar. XY v XY, bytem XY, J. Š., nar. XY v XY, bytem XY a P. P., nar. XY v XY, bytem XY a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., M. H., V. P., R. M., D. K., J. Š. a I. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018, a v případě obviněného M. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 10/2014, takto:

Výrok

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují - v celém rozsahu ohledně obviněných T. K., R. K., M. J., J. K.,

V. P., D. K., J. Š. a za použití § 265k odst. 2 a § 261 tr. řádu i ohledně obviněných J. P., R. M.,

I. S., P. F. a P. H. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018, - usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněného P. P. odmítají.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 57 T 10/2014, byli uznáni vinnými obvinění T. K. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5, 8 a 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku (v bodě 4, 5 a 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5, 8 a 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, R. K., M. J., J. K. a D. K. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěží a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 1, 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 7 až 11), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 10 a 11), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5, 7 až 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, V. P., R. M. a M. H. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěží a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 1, 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 7 až 11), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 10 a 11), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5, 7 až 10), J. Š. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěží a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5 a 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku (v bodě 4, 5 a 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5 a 10), I. S. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěží a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 8), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 8), P. P. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku (v bodě 1), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, P. F. pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěží a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku (v bodě 7), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pomocí k pokusu zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (v bodě 7), P. H. pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku (v bodě 9), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pomocí k pokusu zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (v bodě 9).

2. Za to byl obviněný T. K. odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 730 denních sazeb při výši denní sazby 5 000 Kč, v celkové výši 3 650 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 let. Konečně byl tomuto obviněnému uložen podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zastoupení zadavatele při výkonu jeho práv a povinností souvisejících se zadávacím řízením nebo soutěží o návrh podle § 151 zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách na dobu 5 let. Obviněný R. K. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i peněžitý trest v počtu 730 denních sazeb při výši denní sazby 5 000 Kč, v celkové výši 3 650 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 let. Dále byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jak jsou konkretizovány v citovaném rozsudku. Obviněná M. J. byla odsouzena podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněné uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb při výši denní sazby 2 500 Kč, v celkové výši 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Obviněná J. K. byla odsouzena podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen i peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb při výši denní sazby 1 500 Kč, v celkové výši 600 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Obviněný M. H. byl odsouzen podle § podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 3 500 Kč, v celkové výši 1 750 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let. Obviněný V. P. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 3 500 Kč, v celkové výši 1 750 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let. Obviněný R. M. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 3 500 Kč, v celkové výši 1 750 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let. Obviněný D. K. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 600 denních sazeb při výši denní sazby 4 000 Kč, v celkové výši 2 400 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Obviněný J. Š. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 600 denních sazeb při výši denní sazby 4 000 Kč, v celkové výši 2 400 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Obviněná I. S. byla odsouzena podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen i peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb při výši denní sazby 5 000 Kč, v celkové výši 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Obviněný P. P. byl odsouzen podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb při výši denní sazby 10 000 Kč, v celkové výši 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Obviněný P. F. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb při výši denní sazby 5 000 Kč, v celkové výši 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Obviněný P. H. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb při výši denní sazby 2 500 Kč, v celkové výši 500 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Dále bylo rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto i podle § 229 odst. 1 tr. řádu o odkázání poškozených Krajského úřadu Jihočeského kraje, Ministerstva financí ČR a obce C. s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění T. K., J. P., R. K., M. J., J. K., M. H., V. P., R. M., D. K., J. Š., I. S., P. P., P. F., P. H., státní zástupce v neprospěch obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., M. H., V. P., R. M., D. K., J. Š., I. S. a poškozená obec C.. O těchto odvoláních, s výjimkou odvolání M. H. a státního zástupce v neprospěch tohoto obviněného (v tomto rozsahu došlo k vyloučení věci k samostatnému projednání a rozhodnutí), rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018 následovně. Odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil ohledně obviněných J. P., R. M., P. P., P. F. a P. H., a to ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl o tom, že se obviněnému J. P. ukládá podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon se podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 let. Obviněnému R. M. byl podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let, dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 1 700 Kč, celkem ve výši 850 000 Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, byl stanoven podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Obviněnému P. P. byl podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Obviněným P. F. a P. H. byl shodně uložen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl oběma obviněným podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 3 let. Odvolání obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., D. K., J. Š., I. S., státního zástupce a poškozené obce C. byla podle § 256 tr. řádu zamítnuta. Ohledně obviněného M. H. rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, tak, že podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání tohoto obviněného i státního zástupce.

4. Obvinění se shora uvedené trestné činnosti měli ve stručnosti dopustit tím, že v období od ledna 2011 do 18. 10. 2011 ovlivňovali proces zadávání veřejných zakázek tak, aby veřejnou zakázku získala předem určená obchodní společnost, a to tím, že při zadávacích řízeních na veřejné zakázky, financované zčásti z dotací z rozpočtu Evropské unie a zčásti z dotací z národních rozpočtů, v úmyslu obcházet podmínky pro udělení a čerpání těchto dotací a postupy dané zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), zejména při řízení o omezení počtu zájemců v užším řízení podle § 61 odst. 4 tohoto zákona tzv. náhodným výběrem za pomoci elektronického losovacího zařízení, ovlivňovali losování využitím nepřípustně upraveného losovacího zařízení, s jehož využitím byli do další účasti v zadávacím řízení, k podání nabídkové ceny, vyzváni výlučně již před losováním dohodnutí zájemci. Na tomto jednání se podíleli obviněný V. P., jako jednatel obchodní společnosti N., vlastnící licenci na programové prostředí U., obviněný R. M., jako programátor v prostředí U., přičemž oba vytvořili program losování, který umožňoval provádět náhodná losování i losování zmanipulovaná, u nichž po skončení losování byla veškerá data automaticky odstraněna. Tito obvinění takto vytvořený program postupně nainstalovali do čtyř notebooků, konkretizovaných v rozsudku, které obstaral obviněný M. H., jehož prostřednictvím byly předány R. K. a M. J. Obviněný M. H. rovněž zprostředkoval vzájemnou komunikaci mezi obviněným D. K., ředitelem obchodní společnosti I., specializované na provádění administrace zadávacích řízení i omezení počtu zájemců podle § 61 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, a obviněnými R. K. a V. P., přičemž fiktivní smluvní vztahy této obchodní společnosti a obchodních společností K., a Z., zastíraly původ losovacího zařízení. Obvinění R. K., M. J. a J. K. za obchodní společnost K., zajišťovali obsluhu takto upravených losovacích zařízení, prováděli s využitím takto upravených losovacích zařízení vlastní losování předem dohodnutých zájemců, přičemž R. K., člen představenstva této obchodní společnosti, řídil činnost těchto spoluobviněných, organizoval s obviněnými T. K., jednatelem obchodní společnosti T., specializované na administrace zadávacích řízení, a J. P., jednatelem obchodní společnosti S., a zástupcem obchodní společnosti S., společností rovněž specializovaných na administraci zadávacích řízení, zmanipulovaná losování v bodech 1 až 11 rozsudku, od těchto spoluobviněných dostával obviněný R. K. nebo obviněná J. K. pokyny, které obchodní společnosti mají či nemají být vylosovány. Tyto pokyny předávali obviněné M. J., místopředsedkyni představenstva obchodní společnosti K., která obsluhovala losovací zařízení. Obvinění T. K. (v bodech 3 až 6, 8 a 10) a J. P. (v bodech 1, 7 a 9) organizovali za výše uvedené obchodní společnosti, jejichž jménem jednali, administraci řízení při zastoupení zadavatele podle § 151 zákona o veřejných zakázkách, přičemž T. K. v bodě 8 a J. P. v bodě 1 a 7 působili i jako členové komise pro hodnocení cenových nabídek. Takto tito obvinění zvýhodňovali konkrétní zájemce o veřejné zakázky, jejichž zájmy prosazovali, jimž předávali i neveřejné informace o přípravě a průběhu jimi vedených zadávacích řízení. Tito další obvinění se na této trestné činnosti podíleli jako zájemci o veřejné zakázky nebo jako osoby jednající za tyto zájemce, přičemž jednali po vzájemné dohodě o tom, jaký subjekt bude ve zmanipulovaném výběrovém řízení vybrán k další účasti v zadávacím řízení. Takto jednal obviněný J. Š. v bodě 3, 4, 5 a 10, obviněná I. S. v bodě 6 a 8, obviněný P. P. v bodě 1, obviněný P. F. v bodě 7 a obviněný P. H. v bodě 9 rozsudku soudu prvního stupně. Všichni obvinění takto jednali v rozporu zejména s ustanovením § 6 zákona o veřejných zakázkách a obvinění T. K. a J. P. i v rozporu s ustanovením § 7 a § 151 odst. 1 tohoto zákona. Obvinění si přitom byli vědomi, že jednotlivá zadávací řízení na veřejné zakázky uvedená pod body 1) až 11) rozsudku soudu prvního stupně jsou či mají být hrazeny s využitím národních nebo i unijních dotací, že nezbytnou podmínkou pro přiznání a čerpání dotace je provedení výběrového řízení v souladu se zněním zákona o veřejných zakázkách, že v důsledku jejich protiprávního jednání dojde k nesprávnému použití finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie (v bodech 2, 4, 5, 10 a 11) a národních rozpočtů (v bodech 3, 6, 7, 8 a 9), neboť příjemce dotace byl povinen předkládat i dokumentaci zadávacího řízení, případně i čestné prohlášení o jeho zákonném průběhu. Přitom vylákání dotací od jejich poskytovatelů ve prospěch zadavatelů veřejných zakázek, z nichž měli zadavatelé uhradit dílo zvýhodněným dodavatelům, bylo nezbytnou podmínkou pro dosažení záměru obviněných. V důsledku jednání obviněných zadavatel dokládal poskytovateli dotace řádný průběh zadávacího řízení v mylném domnění o jeho zákonném průběhu, který nabyl ze zpracované dokumentace zadávacího řízení. Obvinění přitom jednali s vědomím, že jejich jednání je součástí zorganizovaného skrytého řetězce na sebe navazujících činností, rozdělených na základě dohod mezi zvýhodněnými zájemci, administrátory a osobami zajišťujícími losování. Takto došlo ke zmanipulování zadávacího řízení na veřejné zakázky v bodě 1) „Zvýšení kapacity koryta Vltavy v k. ú. XY a XY“, ev. č. zakázky 60058017, zadavatele Povodí Vltavy, s. p., v němž jako administrátor působila obchodní společnost S., s datem losování 26. 4. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 40 000 000 Kč bez DPH, která měla být financována z vlastních zdrojů zadavatele, přičemž došlo k dohodě mezi zástupcem administrátora obviněným J. P. a obviněným P. P., předsedou představenstva obchodní společnosti P., že zakázku získá tato společnost, při losování z 16 přihlášených zájemců bylo vylosováno 5 předem dohodnutých zájemců, mezi nimi i tato obchodní společnost, které byly vyzvány k podání cenové nabídky a hodnotící komise, jejímž byl obviněný J. P. členem, vybrala tuto společnost, která uzavřela se zadavatelem smlouvu o dílo za uvedenou cenu, kterou realizovala. V bodě 2) „Rekonstrukce a rozšíření využití budovy SDK“, ev. č. zakázky 60057327, zadavatele Statutárního města Kladno, v němž jako administrátor působila obchodní společnost EC Consulting, a. s., s datem losování 4. 5. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 135 000 000 Kč bez DPH, která měla být financována dílem z rozpočtu Evropské unie a dílem z národních zdrojů, přičemž při losování k omezení počtu zájemců obviněná M. J. chtěla využít po zkušebním losování instalovaný program umožňující zmanipulované losování, avšak k zamýšlenému následku nedošlo pro námitku zájemce obchodní společnosti HOCHTIEF CZ a administrátora i zadavatele zakázky, kteří rozhodli, že již první tzv. testovací losování bude považováno za platné. K neoprávněnému čerpání dotace pak nedošlo, neboť po odhalení trestné činnosti zadavatel dne 24. 10. 2011 zadávací řízení zrušil a k čerpání dotace nedošlo. V bodě 3) „Rekonstrukce silnice III/1508 a 15015, průtah obcí XY“, ev. č. zakázky 60060198, zadavatele Jihočeského kraje, v němž jako administrátor působila obchodní společnost T., s datem losování 21. 6. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 21 700 000 Kč, která měla být financována z rozpočtu Jihočeského kraje a z mimořádné účelové investiční dotace Ministerstva financí, přičemž zástupce zadavatele obviněný T. K. po dohodě s obviněným J. Š. ve spolupráci s obviněnými R. K., J. K. a M. J., která provedla losování s využitím upraveného losovacího zařízení, vylosovala z 13 zájemců 5 skrytě kooperujících zájemců, které obviněný T. K. vyzval k podání cenové nabídky, z nichž jako cenově nejvýhodnější byla vybrána hodnotící komisí nabídka obchodní společnosti SWIETELSKY stavební, s. r. o., následně byla mezi objednateli a tímto zhotovitelem uzavřena smlouva o dílo, stavba byla touto obchodní společností zhotovena a zadavatelem uhrazena v celkové výši 19 599 757 Kč (z toho 2 013 081 Kč z rozpočtu Jihočeského kraje a zbytek 17 586 676 Kč z mimořádné účelové investiční dotace Ministerstva financí ČR). V bodě 4-5) „Program modernizace komunikací II. a III. třídy Jihočeského kraje P3“ a „Program modernizace komunikací II. a III. třídy Jihočeského kraje P4“, ev. č. zakázky 60059872, resp. 60059873, zadavatele Jihočeského kraje, v němž jako administrátor působila obchodní společnost T., s datem losování 12. 7. 2011, resp. 13. 7. 2011, s předpokládanou cenou zakázky 321 503 838 Kč, resp. 251 070 066 Kč, bez DPH, kde příspěvek Evropského společenství činil 325 626 132 Kč, resp. 257 037 358 Kč, a finanční prostředky z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnost Jihozápad činily 28 731 717 Kč, resp. 22 679 766 Kč, a ve stejné výši měly být použity i finanční prostředky z rozpočtu Jihočeského kraje. V souvislosti s těmito veřejnými zakázkami obviněný T. K., jednající za zástupce zadavatele obchodní společnost T., poskytl neveřejné podklady a informace k zadávacímu řízení obviněnému J. Š., přičemž na základě jeho žádosti zajistil obviněný T. K. snížení kvalifikačního předpokladu pro zájemce o zakázku ohledně výše požadovaného finančního objemu významných staveb provedených zájemcem v posledních pěti letech, dále od obviněného J. Š. obviněný T. K. zjistil, kteří žadatelé mají být v rámci zmanipulovaného losování prováděném M. J. vybráni. Po takto zmanipulovaném výběru dne 12. 7. 2011 z 16 přihlášených zájemců 8 subjektů, bylo losovací zařízení zajištěno policejním orgánem, došlo k opatření téhož dne nového losovacího zařízení obviněným R. K. a M. J. od V. P., s nímž došlo k dalšímu losování dne 13. 7. 2011, opět z 16 zájemců bylo vylosováno 8 subjektů, kteří byli rovněž vyzváni k podání cenové nabídky, přičemž v prvním případě se vítězem zadávacího řízení stalo sdružení obchodních společností SWIETELSKY stavební, s. r. o., a EUROVIA CS, a. s., v druhém případě obchodní společnost STRABAG, a. s., nicméně k neoprávněnému čerpání dotací nedošlo, neboť zadavatel obě zadávací řízení zrušil po zjištění trestné činnosti obviněných ještě před uzavřením smluv o dílo s vítěznými subjekty. V bodě 6) „Revitalizace společenského zařízení“, ev. č. zakázky 60061947, zadavatele obce XY, v němž jako administrátor působila obchodní společnost T., s datem losování 27. 7. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 11 100 225 Kč bez DPH, u níž financování ve výši 10 000 000 Kč se mělo uskutečnit z účelové dotace ze Středočeského Fondu rozvoje obcí a měst, Velké projekty, se obviněný T. K. z podnětu obviněné I. S. ucházel o administraci tohoto zadávacího řízení, společnost T., se stala zástupcem zadavatele a v této roli na základě požadavku obviněné I. S. nejprve obviněný zkrátil termín ukončení zadávacího řízení, poté předal její požadavek na vylosování 5 zájemců, z nichž jedním měla být obchodní společnost F., R. K. a J. K., následně bylo uskutečněno dne 27. 7. 2011 losování 5 zájemců ze 7 uchazečů, kteří byli vyzváni administrátorem k podání cenové nabídky, přičemž obviněná I. S. zařídila, že z 5 uchazečů o veřejnou zakázku nejnižší cenovou nabídku podala obchodní společnost F., s cenou bez DPH 14 610 000,42 Kč, která byla vyhodnocena jako nejvhodnější, došlo k uzavření smlouvy o dílo dne 23. 8. 2011 a k financování díla byla využita dotace od shora uvedeného poskytovatele ve výši 7 500 000 Kč, která byla vyplacena v rozporu s podmínkami pro její udělení. V bodě 7) „Dokončení kanalizace XY, napojení části XY, intenzifikace ČOV XY“, ev. č. zakázky 60061992, zadavatele Městysu XY, v němž jako administrátor působila obchodní společnost S., s datem losování 9. 8. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 28 403 000 Kč bez DPH, která byla financována z rozpočtu zadavatele a z dotace Ministerstva zemědělství, programu 129 180, ve výši 15 891 000 Kč (z toho 12 891 000 Kč byl příspěvek ze státního rozpočtu a 3 000 000 Kč činil příspěvek z rozpočtu Pardubického kraje), se zástupcem zadavatele stala obchodní společnost S., za kterou jednal obviněný J. P., který po dohodě s P. F., členem představenstva a ředitelem obchodní společnosti A., že zakázku získá tato společnost, tomuto předal seznam zájemců o tuto zakázku s tím, aby obviněné J. K. v tomto seznamu vyznačil společnosti, jejichž vylosování požaduje a následně při losování dne 9. 8. 2011 bylo vybráno jím označených 5 zájemců z 11 přihlášených, které administrátor vyzval k podání cenové nabídky, obviněný J. P. se stal i členem hodnotící komise, která vybrala jako nejvhodnější nabídku obchodní společnosti A., s touto pak byla uzavřena smlouva o dílo dne 15. 9. 2011, k neoprávněnému čerpání dotace však nedošlo, neboť zadavatel po zjištění trestné činnosti od smlouvy odstoupil. V bodě 8) „Kanalizace XY, IV. etapa“, ev. č. zakázky 60063748, zadavatele obce XY, XY, v němž jako administrátor působila obchodní společnost T., s datem losování dne 7. 9. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 16 427 000 Kč bez DPH, přičemž podmínkou zadavatele bylo, že získá dotaci v rámci programu Ministerstva zemědělství ve výši 15 770 000 Kč, obviněná I. S., jednatelka obchodní společnosti F., vyzvala obviněného T. K., aby se ucházel o administraci zadávacího řízení, takže obviněný uzavřel se zadavatelem dne 20. 6. 2011 mandátní smlouvu, na základě níž se obchodní společnost T., stala zástupcem zadavatele, poté tento obviněný zvýhodnil oproti jiným zájemcům I. S. tím, že jí předal neveřejnou zadávací dokumentaci před jejím zveřejněním, tuto s ní projednal, obviněná mu sdělila své požadavky na výsledky losování a následně podle požadavků této obviněné proběhlo losování prováděné M. J., byli vylosováni jí vybraní uchazeči z 20 zájemců, následně T. K. vyzval vylosované zájemce k podání cenové nabídky, zúčastnil se jednání hodnotící komise jako její člen, která vybrala nabídku obchodní společnosti SWIETELSKY stavební, s. r. o., k uzavření smlouvy o dílo však nedošlo, neboť zadavatel požadovanou dotaci nezískal. V bodě 9) „Obnova rybníka XY v k. ú. XY“, ev. č. zakázky 60063922, zadavatele K. N. – L., v němž jako administrátor působila obchodní společnost S., s datem losování 21. 9. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 16 000 000 Kč bez DPH, s předpokladem financování z prostředků zadavatele i s využitím dotace ministerstva zemědělství, program 129 130, ve výši 17 139 000 Kč, J. P. za zástupce dodavatele S., uzavřel s P. H., který jednal za zadavatele jako ředitel této společnosti, dohodu, že zakázku získá obchodní společnost S., v níž byl jediným společníkem a jednatelem K. N., přičemž obviněnou J. K. měl kontaktovat obviněný P. H. s požadavkem jaké obchodní společnosti mají být vylosovány, k čemuž při losování dne 21. 9. 2011 došlo, ale k neoprávněnému čerpání dotace nedošlo, neboť ještě před výzvou vylosovaným zájemcům k předložení cenové nabídky zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího řízení. V bodě 10) „ZOO XY – nová setkání 3. etapa“, ev. č. zakázky 60064229, zadavatele Zoologická zahrada XY XY, v němž jako administrátor působila obchodní společnost T., s datem losování 16. 9. 2011 a 29. 9. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 33 925 485 Kč bez DPH, přičemž financování zakázky se mělo uskutečnit dílem z rozpočtu Evropské unie ve výši 26 742 481 Kč a dílem z rozpočtu regionální rady ve výši 2 359 630 Kč, obviněný T. K. se jako zástupce zadavatele opakovaně sešel s obviněným J. Š., jemuž předal neveřejné podklady k zadávacímu řízení, převzal od něj seznam subjektů, které mají uspět v losování, který dále předal J. K. a R. K.. M. J. měla v úmyslu provést losování zájemců s předem připraveným výsledkem podle přání obviněného J. Š., k čemuž však nedošlo, neboť před vlastním losováním dne 16. 9. 2011 policejní orgán losovací zařízení zajistil. Přes tuto skutečnost obvinění D. K., R. K., M. J. s vědomím obviněné J. K. a za pomoci obviněného M. H. obstarali od obviněných V. P. a R. M. třetí elektronické losovací zařízení s nepřípustně upraveným programem, umožňujícím předem určit následně vylosovaný subjekt, obvinění činili účelové kroky, aby nedošlo k opakovanému zmaření losování ze strany policejního orgánu, jak jsou popsány v rozsudku soudu prvního stupně, avšak dne 29. 9. 2011 k losování zájemců nedošlo, neboť policejní orgán i toto losovací zařízení ještě před vlastním losováním zajistil, tudíž k čerpání dotací nedošlo, neboť zadavatel od dalšího losování upustil a vyzval všechny zájemce k předložení cenové nabídky. V bodě 11) „Zajištění dostupnosti atraktivit ČR v obci XY“, ev. č. zakázky 60065712, zadavatele obce XY, v němž jako administrátor působila obchodní společnost CEP, a. s., s plánovaným datem losování dne 19. 10. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 22 482 252 Kč bez DPH, přičemž financování projektu mělo být dílem z rozpočtu Evropské unie v rámci programu ROP NUTS II – Severovýchod ve výši 25 326 765 Kč a z rozpočtu obce XY ve výši 4 469 429 Kč. K losování soutěžitelů mělo být využito v pořadí čtvrté losovací zařízení, které M. H. převzal od V. P. dne 2. 10. 2011 a předal je tentýž den R. K.. Následně 14. 10. 2011 M. J. dne 14. 10. 2011 zařízení připravila k losování tak, aby z 16 přihlášených zájemců vybralo 5 předem určených zájemců, avšak k vlastnímu losování dne 19. 10. 2011 nedošlo, neboť dne 18. 10. 2011 byl R. K. vyzván k vydání tohoto zařízení a zadavatel veřejné zakázky k námitce proti předpokládanému omezení počtu zájemců losem zadávací řízení zrušil a zakázku později zadal v rámci otevřeného podlimitního řízení, tudíž k neoprávněnému čerpání uvedené dotace nedošlo.

II. Dovolání obviněných a dovolání nejvyššího státního zástupce

5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018, podali dovolání prostřednictvím svých obhájců obvinění T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., D. K., J. Š. a P. P. a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., R. M., D. K., J. Š. a I. S.. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, podal dovolání prostřednictvím svého obhájce obviněný M. H. a nejvyšší státní zástupce v neprospěch tohoto obviněného. a) Dovolání obviněného T. K.

6. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, namítl, že rozsudek soudu odvolacího i soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

7. Podle obviněného T. K. v řízení nebyly provedeny procesně účinné důkazy, které by jej usvědčovaly z trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu. Důkazy odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu označil obviněný za nepoužitelné, resp. nezákonné důkazy, neboť první příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyl soudcem Obvodního soudu pro Prahu 5 řádně odůvodněn, jeho odůvodněníse vztahovalo k jinému typu losování, v rozhodnutí bylo tvrzeno, že omezení počtu zájemců o veřejnou zakázku bylo prováděno manipulací s losovacími lístky, tedy manipulací při mechanickém losování, nikoli při losování pomocí elektronického losovacího zařízení. Z odůvodněnípříkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ani nevyplývalo, z čeho plynulo podezření o páchání trestné činnosti právě obviněným. Na žádné veřejné zakázce pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se nepodílel, resp. v této věci byl zproštěn obžaloby, jednalo se o trestní věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 3/2013, v níž odvolací řízení proběhlo u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 To 83/2014. Dále obviněný v podaném dovolání polemizoval i se závěrem odvolacího soudu o použitelnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu jako důkazu v této trestní věci.

8. Ve vztahu ke znaleckým posudkům znaleckého ústavu Risk Analysis Consultants, s. r. o., obviněný namítl, že nesplňují požadavky na nezávislost znalce, neboť v přípravném řízení tento ústav spolupracoval s Policií ČR, které dal návod po zajištění prvního počítače, v jaké fázi zadávacího řízení má další počítač zajistit, aby v něm byla hledaná data, tedy před losováním. Obviněný poukázal na skutečnost, že znalecký ústav vypracovává 97 % svých posudků pro orgány činné v trestním řízení, i z této skutečnosti dovodil, že měl zájem na výsledku trestního řízení, což podle obviněného vyplynulo i z vyjadřování znalců. Výhrady obviněný uplatnil i ke skutečnosti, že nikdo nezávislý ani obvinění a jejich obhájci nebyli přítomni rozpečeťování počítačů. Znalec s nimi nakládal, mohl do nich cokoli vložit. Výpověď znalce a předvedení losování nebylo konzistentní a přesvědčivé, znalec měnil svoji výpověď, zejména když obhajoba namítla, že losování neprobíhalo tak, jak je předváděl, že čísla nebyla všem zájemcům přidělena jedním kliknutím, jak znalec tvrdil. V tomto směru dovolatel odkázal i na notářský zápis, který obsahoval popis losování. Obviněný vyslovil nesouhlas se závěry odvolacího soudu, který se otázkou zákonnosti znaleckých posudků zabýval v bodech 118. až 126., přičemž námitky obhajoby odmítl nebo je označil za neopodstatněné. V tomto směru obviněný dovodil porušení ústavních principů práva na spravedlivý proces. Znalci Risk Analysis Consultants, s. r. o., se nebyli schopni vyjádřit ke konkrétním losováním, hovořili o připojení USB flash disku k notebooku, avšak žádný takový disk neexistuje, nebyl zajištěn. Nebyla ani zjištěna souvislost mezi tvrzenými programy ovlivňujícími losování a obviněným. Znalci se vyjádřili pouze k jednomu konkrétnímu losování. Obviněný namítl, že obchodní společnost T., využívala nejprve metodu mechanického losování, poté možnosti elektronického losování, s využitím služeb obviněných R. K., M. J. a J. K.. Právě proto, aby předešel výhradám obchodní společnosti Skanska, a. s., přešel na elektronické losování a požádal svědka K. M. odborníka na IT, aby osvědčil, že je losovací zařízení v pořádku. Závěry soudu prvního stupně i soudu druhého stupně (v bodu 152. rozsudku) neodpovídají výpovědi tohoto svědka. Z výpovědi svědka K. M. totiž plyne, že postupoval jako administrátor pečlivě s potřebnou odbornou péčí.

9. Obviněný dovodil i tzv. extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem soudy nižších stupňů a provedenými důkazy, neboť soudy nehodnotily důkazy k jednotlivým veřejným zakázkám, ale pouze obecně, což mělo význam při posuzování otázky jeho viny. Závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího o jeho vině neodpovídají výsledkům dokazování. Soudy nižších stupňů některé důkazní prostředky nehodnotily vůbec, v některých případech z nich dokonce vyvodily opak toho, co z důkazního prostředku vyplývalo. Tyto výhrady však obviněný nijak nekonkretizoval ve vztahu ke konkrétním důkazům, pouze vytkl, že z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyl prokázán vztah jednotlivých zaznamenaných hovorů a SMS zpráv k jednotlivým veřejným zakázkám, když 39 zaznamenaných hovorů a SMS zpráv bylo použito ve vztahu k veřejným zakázkám pod body 6) a 8) výroku rozsudku o vině a 29 zaznamenaných hovorů a SMS zpráv k veřejným zakázkám pod body 3) až 5) rozsudku, 4 zaznamenané hovory byly použity jako důkaz ve vztahu k veřejným zakázkám pod body 8) a 10) rozsudku a 1 zaznamenaný hovor byl použit jako důkaz o vině k bodům 4), 5) a 8) rozsudku. Soudům obou stupňů v této souvislosti vytkl, že na tyto jeho námitky nijak ve svých rozhodnutích nereagovaly.

10. Podle tohoto obviněného je rozsudek soudu prvního stupně přes svoji obsáhlost nepřezkoumatelný, není z něj zřejmé, na podkladě jakých důkazů soud prvního stupně dovodil skutkový děj u jednotlivých veřejných zakázek, zejména pod body 3) až 6), 8) a 10) výroku o vině. Odvolací soud tuto vadu neodstranil ani v bodě 103. svého rozsudku, neboť zde pouze uvedl, jaké důkazy byly provedeny před soudem prvního stupně.

11. Ve vztahu k závěrům soudů nižších stupňů o jeho vině u jednotlivých soutěžených veřejných zakázek obviněný namítl, že v bodě 3) „Rekonstrukci silnice III/1508 a 15015, průtah obcí XY“ rozsudku nelze dovodit, že by si nechal předvést losovací zařízení umožňující zmanipulování losování zájemců o veřejnou zakázku, takový závěr je v rozporu se skutečnostmi uvedenými svědkem K. M. Dále vytkl oběma soudům nižších stupňů, že se průběhem veřejné zakázky a jeho námitkami uplatňovanými ve vztahu k této veřejné zakázce nezabývaly. Obviněný jakékoli ovlivnění tohoto výběrového řízení popřel a v tomto směru poukázal na výpovědi A. F., investiční techničky Krajského úřadu XY i na výpověď jeho asistentky Z. K. Ve vztahu k výroku o vině pod body 4) a 5) „Program modernizace komunikací II. a III. třídy Jihočeský kraj P3 a P4“, obviněný uvedl, že kvalifikační předpoklady i výši rozpočtových nákladů určil zadavatel, on sám aktivně konzultoval s odborníky, mimo jiné i s J. Š. Na podkladě konzultací s odborníky navrhl zadavateli změnu podmínek, a to v zájmu odstranění tvrdosti zadávacích podmínek. Zmírnění kvalifikačního předpokladu pro účast ve veřejné soutěži vedlo ke zvýšení počtu zájemců o tuto veřejnou zakázku, neznamenalo výhodu pro žádného zájemce. Společnost B., v níž byl J. Š. obchodním ředitelem, se předmětných veřejných zakázek neúčastnila, ani se jich účastnit nemohla. Obviněný poukázal i na skutečnost, že sám zadavatel veřejné zakázky mu zaslal pokyn k eliminaci rizika spojeného s losováním, který souvisel se sdělením Policie ČR. Tento pokyn před vlastním losováním předal oproti podpisu R. K. O tomto svém postupu informoval i zástupce zadavatele. Ani jedno z těchto losování nebylo nijak zpochybněno, není zřejmé, v čem mělo spočívat soudy tvrzené zjednání výhody na úkor jiného soutěžitele. Ve vztahu k bodu 6) rozsudku „Revitalizace společenských zařízení“ v XY, obviněný poukázal na výpověď svědkyně starostky této obce, která uvedla i důvod zkrácení termínu, tímto důvodem byla podmínka Středočeského fondu rozvoje obcí a měst mít všechny podklady pro čerpání dotace do 31. 8. 2011. Při předpokladu zahájení prací v září 2011 došlo i ke změně termínu dokončení prací, změnu si vyžádaly technologické postupy. Ve vztahu k předání I. S. zadávací dokumentace dne 1. 8. 2011, upozornil obviněný na to, že každý zájemce si mohl tuto dokumentaci vyzvednout od 29. 7. 2011. I jiní zájemci dokumentaci v uvedený den obdrželi. Obviněný rozhodně popřel, že by mu tato obviněná určila, kdo má v losování zájemců uspět. Ve vztahu k bodu 8) rozsudku „Kanalizace XY, IV. etapa“, obviněný namítl, že dne 1. 8. 2011 předal obviněné I. S. dokumentaci ve vztahu k předchozí veřejné zakázce uvedené v bodě 6) rozsudku, nikoli k veřejné zakázce uvedené pod bodem 8) rozsudku, ani z komunikace mezi nimi nevyplynulo, že by byly předávány podklady ke dvěma veřejným zakázkám. Odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, včetně zajištěných SMS zpráv v tomto směru nepotvrzují opak. Konzultaci s obviněnou I. S. uskutečnil proto, že obchodní společnost F., realizovala předchozí etapu kanalizace a měla tudíž praktické zkušenosti s realizací zakázky, žádné zvýhodnění této obchodní společnosti v této konzultaci nespatřoval. Obviněný zdůraznil, že ani tato obchodní společnost nebyla mezi vylosovanými firmami, které byly osloveny, aby podaly své cenové nabídky. S jeho činností byla starostka obce až do upozornění Policie ČR zcela spokojena. Ani I. S. nepotvrdila, že by tuto veřejnou zakázku jakkoli ovlivňovala, chybí jakýkoli důkaz, že by v souvislosti s touto veřejnou zakázkou kohokoli zvýhodnil. Konečně ve vztahu k bodu 10) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně „ZOO XY – nová setkání 3. etapa“ obviněný opět namítl, že žádné pokyny ve vztahu k výsledku losování ani v tomto případě nikomu nedal a neexistuje žádný důkaz o jeho vině.

12. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že opomenuly důkazy, výslechy osob, které navrhla obhajoba, jednalo se o svědky, kteří by mohli vypovídat k průběhu jednotlivých losování, zejména zástupci zájemců o účast na veřejných zakázkách, jejichž zmanipulování je mu s dalšími obviněnými kladeno za vinu. Nebyli ani vyslechnuti zástupci vylosovaných obchodních společností pod body 3) až 6), 8) a 10) rozsudku. Návrhy na jejich výslech byly soudem prvního stupně zamítnuty, provedení těchto důkazů odmítl i odvolací soud s poukazem na znalecký posudek z oboru kybernetiky. Obviněný znovu zopakoval, že žádné požadavky na vítěze losování nikomu nepředával ani obviněným R. K., M. J. a J. K., což výslech vítězných zájemců mohl prokázat. Neexistuje důkaz, o který by bylo možno závěr o takových dohodách opřít. Došlo proto k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

13. Konečně obviněný namítl i nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a v důsledku toho použití vyšší trestní sazby. Obviněný totiž nerozhodoval o tom, jak bude veřejná zakázka financována, o tom rozhodoval zadavatel, nikdo z obviněných nemohl proces získání dotace ovlivnit, žádost o dotaci nepodávali, s poskytovatelem dotace nejednali. Nevyplňovali ani nepravdivé či zkreslené informace o zakázce. Ve vztahu k trestnému činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, pak obviněný namítl, že podle odvolacího soudu je již účastenství ve formě pomoci na jednání postihovaném podle tohoto ustanovení kriminalizováno jako dokonaný trestný čin, nicméně on se nedopustil jednání, které je podle tohoto ustanovení postihováno.

14. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání. b) Dovolání obviněného R. K.

15. Obviněný R. K. rovněž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozsudek soudu odvolacího i soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

16. Rovněž tento obviněný zpochybnil zákonnost a použitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu mezi jeho osobou a dalšími osobami, neboť příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyl soudcem řádně odůvodněn. Navíc ani takto provedené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu nepřinesly žádný důkaz o jeho vině. Ani znalecké posudky znaleckého ústavu Risk Analysis Consultants, s. r. o., nejsou důkazem, který by jeho vinu prokazoval, zejména když znalec připustil, že protokoly o předání notebooků byly antidatovány. Přitom při předání notebooků znalci nebyli přítomni ani obvinění ani jejich obhájci, ani nebyl proveden otisk disků těchto notebooků, aby případně bylo možno závěry znaleckých posudků znovu přezkoumat. Přitom znalci svá zkoumání prováděli přímo na těchto noteboocích, nahrávali data z jednoho do druhého, prováděli pokusy se soubory a programy v nich. Závěry, které učinili, byly nesprávné, neodpovídající objektivně zjištěným skutečnostem. O nezávislosti a objektivitě znalců nesvědčí ani skutečnost, že se aktivně podíleli na operativní činnosti orgánů činných v přípravném řízení, kterým dávali rady, kdy má být zajištěna výpočetní technika používaná při losování. Znalci sice uvedli, že v zajištěných noteboocích nalezli program umožňující zmanipulování losování, ale současně nebyli schopni uvést, která losování a jak konkrétně byla zmanipulována. Obviněný poukázal i na skutečnost, že když měli zmanipulované losování znalci předvést, neodpovídalo jejich počínání notářským zápisům o provedených losováních. Teprve při opakované prezentaci postupu při manipulaci s losováním, při přehrání dat mezi notebooky, čímž došlo k znehodnocení těchto důkazů, byli znalci úspěšní. Požadavek na vypracování revizního znaleckého posudku byl přitom soudem prvního i druhého stupně odmítnut. Oba soudy nižších stupňů se s námitkami obhajoby o nezákonnosti postupu znalců vypořádaly zcela nedostatečně. Celé znalecké zkoumání bylo nepřesvědčivé, zmatečné a netransparentní, navíc výše uvedený postup znalců znemožnil přezkum správnosti jejich postupu i jimi učiněných závěrů.

17. Obviněný má za to, že v řízení předcházejícím rozsudku soudu druhého stupně došlo k hrubým procesním vadám, které mají vliv na správnost skutkových i právních závěrů soudů nižších stupňů. Došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy, některá zásadní skutková zjištění chybí, nejsou prokázána žádným důkazem a jsou ryzí spekulací soudů nižších stupňů, které nehodnotily provedené důkazy ve vztahu k jednotlivým skutkům ani ve vztahu k jednotlivým obviněným, ale pouze obecně tak, že pokud bylo zmanipulováno jedno losování, muselo být v dalších případech postupováno stejně. Závěry soudů nižších stupňů o vině obviněného proto neodpovídají výsledkům dokazování.

18. Obviněný rovněž vytkl soudům nižších stupňů, že neprovedly žádné důkazy navržené obhajobou, zejména výslechy svědků, kteří se účastnili losování, kteří mohli průběh losování popsat a prokázat tak nesprávnost závěrů znalců z oboru kybernetiky, pokud se tito vyjadřovali k jimi tvrzenému způsobu zmanipulování losování. V důsledku nevyslechnutí těchto svědků byl soudy učiněn i spekulativní závěr o dohodách o výsledcích jednotlivých losování. V tomto směru namítl obviněný zkrácení svého práva na obhajobu. Rovněž byla použita nesprávná právní kvalifikace na jednání obviněného jako zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku.

19. Podle obviněného R. K. byla provedeným dokazováním vyvrácena výpověď spolupracujícího obviněného J. P., např. ohledně jeho tvrzení o kontaktech obviněné J. K. s dalšími obviněnými, což vyvrátily záznamy v pečlivě vedeném plánovacím kalendáři této obviněné, z něhož vyplynulo, že žádné takové schůzky se spoluobviněnými se neuskutečnily. Tento spolupracující obviněný si tvrzení o jeho trestné činnosti a trestné činnosti osob s ním spolupracujících vymyslel, přičemž s Policií spolupracoval dávno před tím, než získal statut spolupracujícího obviněného, a to již od dubna 2010, nikoli až od 4. 12. 2012, jak chybně uvedl odvolací soud. Přitom tento spolupracující obviněný uvedl v řízení před soudem, že zástupci firem, které měly být vylosovány, po něm zmanipulování losování nechtěli, že pouze chtěli vědět, kdo bude losování provádět a on jim dal kontakt na obviněnou J. K. a teprve následně po poradě s obhájcem uvedl skutečnosti usvědčující ostatní obviněné. Nicméně i tak připustil, že nebyl u žádného jednání, kde by docházelo k dohodě o ovlivnění veřejné zakázky nebo k dohodě o zmanipulování losování. Obviněný namítl, že nebyl proveden žádný důkaz prokazující, že by obviněný T. K. jemu nebo jeho spolupracovnicím M. J. a J. K. předal nějaké požadavky soutěžitelů k tomu, jak má losování dopadnout, takový důkaz nebyl předložen ani ve vztahu k soutěžím organizovaným J. P., ani ve vztahu k soutěžím, v nichž působili další spoluobvinění. V tomto směru celý rozsudek soudu prvního a druhého stupně je založen na nepodložených spekulacích, které všichni obvinění shodně popřeli.

20. Obviněný R. K. rovněž poukázal na skutečnost, že konkrétní odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a SMS zprávy byly použity ve vztahu k různým dílčím útokům trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, a to zcela ve shodě s dovolacími námitkami T. K. uvedenými v bodu 9. tohoto rozhodnutí. Shodně s tímto dovolatelem poukázal i na výpověď svědka K. M. a nesprávné vyhodnocení jeho úlohy při ověřování elektronické formy losování soutěžitelů. I tento obviněný namítl nepřezkoumatelnost rozsudků soudů nižších stupňů a nedostatečné vyhodnocení provedených důkazů ve vztahu k jednotlivým zadávacím řízením pod body 1) až 11) rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti rovněž namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Shodně s obviněným T. K. i namítl nesprávné právní posouzení věci v souvislosti s právní kvalifikací jeho jednání jako zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku.

21. Závěrem odvolání obviněný R. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. c) Dovolání obviněné M. J.

22. Obviněná M. J. opřela své dovolání o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, namítla, že výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje taková skutková zjištění, která by přesvědčivě naplnila všechny zákonné znaky skutkových podstat, kterými byla uznána vinnou. Nebyla naplněna ani subjektivní stránka těchto trestných činů. Obviněná zopakovala svoji obhajobu, že neovlivnila žádnou veřejnou zakázku za účelem zisku či s cílem způsobit někomu škodu. Na sepsání žádostí o dotace se nijak nepodílela, nekompletovala podklady, nemohla ovlivnit obsah žádostí o dotaci, a to ani ve vztahu k dotacím z rozpočtů Evropské unie.

23. Podle obviněné je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů prvního a druhého stupně, rozsudky obou soudů jsou postaveny na zcela chybném vyhodnocení provedených důkazů. Obviněná namítla i nepoužitelnost důkazů zejména znaleckých posudků z oboru kybernetiky, při jejichž zpracování došlo ke zkrácení práva obviněných na obhajobu, neboť nebyli přizváni k rozpečetění zajištěných počítačů, na nichž bylo nebo mělo být prováděno losování, pořízená fotodokumentace toto pochybení nemůže odstranit. Není ani zřejmé, co se dělo s počítači od jejich zajištění do předání znalcům, ani následně, nelze zjistit, zda s nimi nebylo nějak manipulováno. Obviněná poukázala na zřejmé nesprávnosti při demonstrativním losování v soudním řízení, nejprve při hlavním líčení dne 4. 4. 2016, následně dne 14. 7. 2016. Znalci provedená demonstrace použití programu ke zmanipulování losování, neodpovídala notářským zápisům o losování (jedním kliknutím přiřazení pořadových čísel zájemcům, ve skutečnosti si každý zájemce sám vylosoval pořadové číslo, pokud zájemce nebyl přítomen, provedla přiřazení pořadového čísla zájemce ona, stejně tak k vylosování 5 zájemců nedošlo jedním kliknutím, ale samostatnými kliky, což vyplynulo i z notářského zápisu). Rozdíly mezi prvním a druhým demonstrativním losováním měly vést soudy k závěru o potřebě nového znaleckého posudku i o možné manipulaci s důkazem, zejména když data o losování byla následně po prvním demonstrativním předvedení losování znalci nalezena, ačkoli tvrdili, že po ukončení losování se automaticky smazala. Nalezení části souboru svědčí o ručním zkopírování souboru do notebooku někým, kdo k němu měl přístup, což umožnilo předvést zmanipulované losování přímo ze zajištěného notebooku. I při druhém předvedení losování znalci nejprve chybně přiřadili jedním enterovým klikem čísla všem zájemcům. Obviněné rovněž namítla antidatování předávacích protokolů k notebookům mezi PČR a znalci. K tvrzení o vkládání flash-disku do notebooku obviněná uvedla, že žádný takový disk nebyl zajištěn ani zkoumán, popřela, že by do notebooku vložila nějaký flash-disk s daty, přičemž je jen domněnkou soudů, jaká data by obsahoval a co by toto vložení umožnilo. Ve vztahu k znaleckému ústavu rovněž namítla jeho závislost na Policii ČR, která je jeho největším objednatelem zakázek, z toho obviněná dovodila, že znalecký ústav není nezávislý a objektivní, což se promítlo i do jeho znaleckého posudku.

24. Rovněž tato obviněná tvrdí extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a jejich právními závěry, pokud jde o hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného J. P.. V této souvislosti poukázala na skutečnost, že odvolací soud dovodil první jeho kontakt s Policií ČR v červenci 2012, což je v rozporu s tvrzením tohoto obviněného, že v kontaktu s Policií byl již od prosince 2010. Obviněná dovodila, že právě na objednávku Policie kontaktoval spoluobviněnou J. K. s dotazem, zda jejich obchodní společnost „umí losovat“ a z kladné odpovědi dovodil, že umí zmanipulovat výběr v rámci losování. Poté začal obviněný J. P. znovu působit jako administrátor veřejných zakázek a policii sliboval, že přinese seznam společností s tečkami, které označují předem dohodnuté zájemce, kteří budou vylosováni, nicméně nikdy takový seznam nepřinesl a u hlavního líčení tvrdil, že jej zničil po jeho převzetí. Dále obviněná poukázala i na rozpor v tvrzení spolupracujícího obviněného o tom, kolik obviněný R. K. dostával za zmanipulování losování, což se promítlo do usnesení o zahájení trestního stíhání, následně však u hlavního líčení tento spolupracující obviněný uvedl, že nevěděl, jakou dostával R. K. odměnu za zmanipulované losování, že se tuto skutečnost dozvěděl až z usnesení o zahájení trestního stíhání a tuto informaci jen zopakoval. Přes skutečnost, že obviněný J. P. soustavně měnil svoje výpovědi, byla na základě jeho výpovědi odsouzena. Přitom tvrzení J. P. jsou pouhými domněnkami, neboť sám uvedl, že nikdy nebyl osobně přítomen žádnému jednání, při kterém by se domlouvalo ovlivnění veřejné zakázky.

25. I tato obviněná namítla, že soudy neprovedly žádný důkaz navržený obhajobou (výslechy osob účastnících se losování, zástupců zadavatelů veřejných zakázek, zástupců společností přihlášených do veřejných zakázek). Obviněná poukázala i na to, že odsouzeni byli pouze tři zástupci společností, které se měly zmanipulovaných veřejných zakázek účastnit. Jinak byly soudy prováděny pouze důkazy obžaloby.

26. Ze stejných důvodů jako další obvinění namítla i nepoužitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, neboť vydané příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly řádně odůvodněny, nesprávně v nich bylo tvrzeno, že probíhá mechanické losování, které zákon nepřipouštěl. Nepravdivě bylo i tvrzeno, že v losování vyhrála stavební společnost z XY a hrozí možnost opakování takové výhry, ačkoli taková společnost nikdy nevyhrála a neprošla při losování do užšího výběru. Ani pořízené záznamy telefonních hovorů však podle obviněné neprokázaly její vinu, neboť se neuskutečnil žádný její kontakt se zájemci o veřejné zakázky a jen minimálně byla v kontaktu s administrátory. Jinak vedla jen běžné hovory s otcem o provozních záležitostech. Rozhodně nelze dovodit ani nějakou konspirativní mluvu mezi ní a dalšími obviněnými. Navíc přes její žádost nebyly soudům poskytnuty všechny hovory, pouze vybrané. I v tom spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces.

27. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněná poukázala na to, že jí byl uložen peněžitý trest, který označila za nepřiměřeně přísný, přitom její jednání spočívalo pouze v tom, že pomáhala otci, žádného protiprávního jednání se nedopustila. Vytkla oběma soudům, které ve věci rozhodovaly, že nezkoumaly její majetkové poměry, v této souvislosti uvedla, že je na rodičovské dovolené, jediným jejím příjmem jsou sociální dávky (rodičovská podpora měsíčně ve výši 7 100 Kč).

28. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a sám ji obžaloby zprostil, případně aby věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. d) Dovolání obviněné J. K.

29. Také obviněná J. K. opřela své dovolání o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že jí byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu.

30. Obviněná namítla, že skutková zjištění, která odvolací soud ve věci učinil, nebyla z hlediska hmotného práva správně posouzena, výrok o vině ve spojení s odůvodněním rozsudku neobsahuje skutková zjištění, která by naplnila zákonné znaky trestných činů, kterými byla uznána vinnou. Podle obviněné nebylo prokázáno, že by ovlivňovala zadávání veřejných zakázek tak, aby konkrétní subjekt zakázku získal či nezískal, žádným vědomým jednáním nenapomohla k ovlivnění jakékoli veřejné zakázky. Právní závěry, které odvolací soud učinil a před ním i soud prvního stupně, jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Obviněná uvedla, že nebyla statutárním orgánem žádné obchodní společnosti, která se účastnila soutěže o veřejnou zakázku jako soutěžitel, zadavatel nebo administrátor, neměla zájem ani motiv komukoli v tomto směru stranit. Byla pouhou sekretářkou obviněného R. K., pokud se podílela na přípravě a organizaci losování, bylo to podle jeho pokynů. Od žádné osoby nikdy nepřevzala pokyny, které by měly protiprávně ovlivnit průběh veřejné zakázky, zejména průběh losování omezujícího počet zájemců o veřejnou zakázku. Nikdy při losování s počítačem nepracovala. Veškerá jednání i schůzky si zapisovala do stolního diáře, pokud v něm žádný údaj nebyl, žádné jednání se neuskutečnilo. S obviněnými P. P., P. F. a P. H. se nesetkala.

31. Dále obviněná popřela, že by naplnila znaky skutkové podstaty zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, neboť se nepodílela na uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů v rámci žádosti o poskytnutí dotace, ani žádné údaje nezamlčela. Nepřipravovala ani žádnou dokumentaci, která by byla použita v rámci zadávacího řízení k veřejné zakázce nebo k žádosti o dotaci. Takovouto dokumentaci včetně následné žádosti o dotaci vždy připravoval administrátor, nikoli ona. Přičítat jí jednání třetí osoby, které ani nemohla ovlivnit, je odporující zákonu. Stejně tak ani nemohla ovlivnit, jak bude konkrétní zakázka financována, jaké zdroje budou použity k jejímu financování, způsob financování zakázky byl výlučně na úvaze zadavatele. Za situace, že se nepodílela na sepsání žádosti, kompletaci podkladů a příloh, nemohla nijak ovlivnit ani její obsah. Stejně tak odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že svým jednáním naplnila objektivní i subjektivní stránku zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, neboť se nijak nepodílela ani na uvedení nepravdivých, nesprávných nebo neúplných dokladů a nikdy neuvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů jí spravovaných. Neměla ani žádný vliv na určení, jakým způsobem bude konkrétní zakázka financována, bylo to na výlučné úvaze zadavatele.

32. Rovněž obviněná J. K. zdůraznila, že závěr o její vině byl soudy postaven pouze na výpovědi spolupracujícího obviněného J. P., ačkoli ten opakovaně měnil svoji výpověď. Mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů nižších stupňů proto i ona spatřuje extrémní rozpor, neboť výpovědi spolupracujícího obviněného jsou pouhé jeho ničím nepodložené domněnky. Nevěrohodnost jeho tvrzení pak rovněž dovozuje již z rozporných údajů o tom, od jaké doby s Policií spolupracoval, na což poukázali i další obvinění i z rozporných tvrzení tohoto obviněného (např. bod 24. tohoto rozhodnutí), který místo faktů uváděl ve své výpovědi ničím nepodložené domněnky, včetně té, že zadavatelé nebo žadatelé chtěli nelegálně ovlivnit průběh veřejné zakázky. Rovněž tato obviněná zdůraznila, že obvinění P. P., P. F. a P. H. popřeli jakýkoli kontakt se spolupracujícím obviněným J. P. Obviněná zdůraznila, že pouhá komunikace s tímto obviněným ohledně průběhu veřejných zakázek, které jako administrátor zajišťoval, nemůže z její strany naplnit skutkovou podstatu žádného trestného činu. Přitom ona se nijak na omezení počtu zájemců losem nepodílela.

33. Rovněž tato obviněná poukázala na pochybení znalců z oboru kybernetiky, kteří u počítače zajištěného u ní doma provedli otisk jeho paměti, zatímco v případě notebooků, které byly nebo měly být použity k losování, prováděli zkoumání dat přímo na těchto noteboocích a následně i demonstraci toho, jak mělo docházet k zmanipulování losování. I tato obviněná vytkla antidatování předávacích protokolů a převzetí notebooků znalci bez přítomnosti obviněných a jejich obhájců. Stejně tak ve shodě s dalšími obviněnými poukázala i na chyby při demonstrativním předvedení losování, které prováděli znalci, přičemž má za to, že rozpory mezi prvním a druhým demonstrováním losování měly vést k vypracování nových znaleckých posudků.

34. Pochybení spatřuje i v odmítnutí soudem prvního stupně i soudem odvolacím návrhů obhajoby na doplnění dokazování o výslech zástupců obchodních společností, které se přihlásily do jednotlivých zadávacích řízení na veřejné zakázky, čímž došlo ke zkrácení jejího práva na obhajobu.

35. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněná namítla, že jí byl uložen nepřiměřeně přísný peněžitý trest, který neodrážel její majetkové poměry, skutečnost, že je v invalidním důchodu, je jí vyplácena od ledna 2019 měsíčně částka 7 282 Kč a v rámci přivýdělku měla v roce 2019 příjem pouze 47 800 Kč. Tato svá tvrzení obviněná doložila příslušnými doklady.

36. Závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu odvolacího a sám ji obžaloby zprostil, nebo věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. e) Dovolání obviněného V. P.

37. Obviněný V. P. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl tzv. extrémní rozpor mezi právními závěry soudu druhého stupně i jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně a skutkovými zjištěními, které tyto soudy učinily, přičemž tato skutková zjištění nemají oporu ve výsledcích důkazního řízení, navíc tyto skutkové i právní závěry obou soudů jsou i nelogické.

38. Obviněný znovu zopakoval svoji obhajobu uplatněnou již v předchozím řízení, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, neměl povědomost o tom, k čemu má jeho společností vyvinutý program sloužit, což potvrdil i obviněný R. K., když uvedl, že ani V. P. ani R. M. nevěděli, k čemu mají jednotlivé počítače sloužit. Skutečnost, že jsou používány k zúžení počtu zájemců o veřejnou zakázku, nevěděli, ani je to nezajímalo, byli osloveni s tím, aby vytvořili jednoduchý software v ceně 25 000 Kč. Náklady na hardware platil z vlastních prostředků, takže zakázka byla spíše ztrátová a přistoupil na ni proto, že byl osloven známým. Sám se na vývoji softwaru nepodílel, to byla záležitost programátorů, detaily projektu neznal. Jednalo se o víceúčelové zařízení, což potvrdil i znalecký posudek. Podle obviněného R. K. měla zařízení sloužit k losování tomboly nebo pro nějakou televizní soutěž. Pouze obviněný R. K. tvrdil, že obvinění V. P. a R. M. měli přístup k zařízením před každým losováním, což je tvrzení nepravdivé. Obviněný namítl, že ani on ani obviněný R. M. nevěděli, že program a notebooky, v nichž byl nahrán, má sloužit k manipulaci s veřejnými zakázkami. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že s programem bylo po předání zadavateli zakázky dále manipulováno, ostatně předána byla jen testovací verze. On ani obviněný R. M. s programem nemanipulovali, aby byl využitelný k předmětné trestné činnosti. Navíc manipulace s daty byla možná až po vyplnění seznamu uchazečů. Pokud soudy nižších stupňů přijaly výpověď obviněného R. K. jako věrohodnou, považoval to obviněný za libovůli soudů při hodnocení důkazů. Software byl vyroben legálně ve vývojovém prostředí U., na jeho zpracování se podílelo několik zaměstnanců obchodní společnosti N. Obviněný popřel, že by věděl o záměně dodaného softwaru a o falsifikaci certifikátů obchodní společnosti Z., tuto ani nezná a nemá s ní nic společného. Zastírání původu programu i zásahy do programu prováděly jiné osoby, o čemž svědčí i podle soudu prvního stupně nevěrohodná výpověď svědka J. Ž., jednatele obchodní společnosti Z., kterému mělo být v XY předváděno obviněnou M. J. a M. H. losovací zařízení, přičemž svědek jej měl spravovat. Z důkazů prokazujících tyto skutečnosti podle obviněného vyplývá, že ani on, ani R. M. s programem nemanipulovali, nepodíleli se na zastírání původu softwaru. Opačný závěr, který učinily soudy nižších stupňů, nemá oporu v dokazování, stejně jako závěr, že vytvořili program na manipulaci s veřejnými zakázkami. Obviněný M. H. je absolventem Vyšší odborné školy aplikované kybernetiky, s. r. o., má tedy rovněž potřebnou odbornost k zásahům do programu, má i známosti mezi odborníky v této oblasti. Ani výše odměny za program 25 000 Kč, neodpovídá závažnosti jednání, na němž se měli podílet, navíc s vědomím hrozby přísného nepodmíněného trestu v případě odhalení trestné činnosti. Obviněný uvedl, že žádnou stálou servisní činnost na předmětných noteboocích, s výjimkou připojení tiskárny k jednomu z nich, což trvalo 10 minut, nedělal. Pokud by vytvářel sofistikované zařízení, musel by zákazníka učit s ním pracovat, tomu neodpovídá předání notebooku na autobusové zastávce 100 metrů od provozovny jejich společnosti. Z těchto důvodů proto závěr soudů nižších stupňů, že je autorem losovacího zařízení, s nímž bylo manipulováno při losování zájemců o veřejné zakázky, podle obviněného neodpovídá realitě. Z výše uvedených důvodů namítl, že nenaplnil ani po objektivní ani po subjektivní stránce skutkovou podstatu stíhaných trestných činů. Zásadní procesní pochybení soudů měla význam pro konečné hmotně právní posouzení skutku. Podle obviněného došlo v jeho případě ke zcela flagrantnímu porušení práva na spravedlivý proces a rozhodnutí soudů nerespektovalo princip presumpce neviny. Byla porušena i zásada volného hodnocení důkazů, neboť z provedených důkazů bylo možno učinit několik skutkových verzí, které by byly pro obviněného příznivější.

39. Obviněný V. P. dále vytkl soudům nižších stupňů i opomenutí pro rozhodnutí významných důkazů navržených obhajobou, aniž by je však konkretizoval, dále i vytkl nezjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností, přičemž podle něj ani odůvodněnírozhodnutí soudu prvního stupně neodpovídá požadavkům ustanovení § 125 tr. řádu a je zcela nedostatečné.

40. Podle obviněného popsaný skutkový děj v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ani nenaplňuje všechny zákonné znaky soudem zvolené právní kvalifikace, neboť nebyly naplněny a popsány znaky spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku k trestným činům podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku. Skutkový děj nevykazuje ani všechny znaky pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu dotačního podvodu. Odvolací soud podle obviněného jen paušalizoval námitky a vady vytýkané v odvolání a zamítl tento opravný prostředek bez řádného zdůvodnění, neboť odůvodněnírozsudku odvolacího soudu je jen obecné, nevztahuje se k dílčím námitkám uplatněným obviněným v odvolání. Z odůvodněnírozhodnutí soudů nižších stupňů nelze ani dovodit naplnění všech znaků skutkových podstat trestných činů, kterými byl uznán vinným po objektivní i subjektivní stránce. Nelze ani dovodit jeho úmyslné zavinění k trestněprávnímu následku i všem dalším znakům skutkových podstat (včetně kvalifikovaných), a to ani ve spolupachatelství, ani ve formě pomoci. Nebylo ani soudy nižších stupňů zkoumáno zavinění u každého obviněného zvlášť, a to ani ve vztahu k těžšímu následku. Nebyla mu ani prokázána pomoc k způsobení škody velkého rozsahu u trestného činu podle § 212 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku po subjektivní stránce.

41. Ve vztahu k uplatněnému dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný namítl, že trest, který mu byl uložen je v rozporu se zákonem. Za vytvořený software obdržel pouze částku 25 000 Kč, výše peněžitého trestu v kombinaci s podmíněným trestem odnětí svobody je nepřiměřeně přísná. Mělo být individuálně přihlédnuto k míře jeho účasti na předmětné trestné činnosti. Jeho míra účasti byla podstatně nižší než u dalších obviněných. Jemu uložený peněžitý trest nebyl ani řádně odůvodněn z hlediska závěru o jeho snaze získat majetkový prospěch trestnou činností. Soudy obou stupňů byly pouze obecně konstatovány zákonné podmínky pro ukládání peněžitého trestu, které nejsou nijak rozvedeny. Nebyly zohledněny v odůvodněnírozhodnutí při stanovení druhu a výše trestu ani přitěžující okolnosti [§ 39 odst. 6 písm. a) a b) tr. zákoníku]. Rovněž podle obviněného byly porušeny i zákonné podmínky pro ukládání peněžitého trestu v ustanovení § 68 odst. 3 a 6 tr. zákoníku, a to i z hlediska dobytnosti tohoto trestu, neboť nebyly náležitě zjištěny ani jeho majetkové poměry a jeho závazky.

42. Závěrem dovolání obviněný V. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc v nezbytném rozsahu znovu projednal a rozhodl. f) Dovolání obviněného D. K.

43. Obviněný D. K. opřel své dovolání o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu.

44. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný namítl, že soudy nižších stupňů byly odmítnuty důkazy navržené obhajobou (výslechy zástupců zadavatelů veřejných zakázek, ostatních uchazečů, administrátorů veřejných zakázek), ačkoli odvolací soud připustil, že by k objasnění věci mohly přispět, nicméně pro odstup času by si již tito svědci podstatné skutečnosti nepamatovali, nebo pokud stáli mimo systém fungování zmanipulovaných veřejných soutěží, nemohli by k věci nic podstatného uvést. Obviněný uvedl, že jako ředitele obchodní společnosti I., nemohl ovlivnit rozhodnutí zadavatelů o volbě druhu zadávacího řízení, v daném případě užšího řízení ve smyslu § 28 zákona o veřejných zakázkách. Nemohl ani ovlivnit tvorbu určitého kartelu, v rámci něhož došlo k dohodě o vítězi zadávacího řízení. Zdůraznil, že neměl nadstandardní vztahy s administrátory a ani neměl v úmyslu opatřit jinému prospěch či způsobit škodu. Nebyl proveden žádný důkaz prokazující, že ve své funkci se dopustil úmyslného protiprávního jednání, kterým byl uznán vinným. Realizoval jen běžnou podnikatelskou činnost, a to i s obchodními společnostmi K., a Z. Popřel, že by se podílel na zastírání původu vlastníka či dodavatele nepřípustně upravených elektronických losovacích zařízení, s policií spolupracoval při objasňování tvrzené trestné činnosti, potřebné doklady jí vydal. S dalšími spoluobviněnými R. K., M. J. a J. K. se znal ze standardní obchodní spolupráce, působil jako dodavatel či subdodavatel pro jejich obchodní společnost, žádný důkaz neprokázal opak. Na losování se nijak nepodílel, tuto činnost zajišťoval přes smluvního partnera, pokud by o trestné činnosti věděl, nepokračoval by v ní po zajištění prvního losovacího zařízení Policií ČR. Naopak, to že obvinění v činnosti pokračovali, svědčí pro jejich nevinu.

45. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný uvedl, že u něj nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení peněžitého trestu, neboť nebyly zjištěny soudy nižších stupňů jeho majetkové poměry, proběhlo jen finanční šetření v přípravném řízení. Obviněný poukázal na skutečnost, že trestní řízení trvalo 8 let, nijak se tvrzenou trestnou činnosti neobohatil. Trestní řízení vedlo k jeho profesní likvidaci, nedisponuje žádnými finančními prostředky, movitým či nemovitým majetkem, je na hranici nouze a závislosti na rodině.

46. S ohledem na výše uplatněné námitky obviněný dovodil i existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

47. Závěrem svého dovolání tento obviněný navrhl, aby rozsudek soudu druhého stupně byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. g) Dovolání obviněného J. Š.

48. Obviněný J. Š. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný shledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy, neboť učiněná skutková zjištění soudy z provedených důkazů nevyplývají. Podle obviněného není patrno, jaké skutečnosti a informace se dozvěděl od obviněného T. K. jako administrátora v souvislosti se zadávacími řízeními a veřejnými zakázkami, které tento zajišťoval. Nebylo prokázáno, že šlo o takové informace, které mohly ovlivnit průběh zadávacího řízení nebo výsledky veřejných zakázek. Není ani zřejmé, z čeho pramení závěr o vlivu obviněného na stanovení zadávacích kritérií u zadavatelů veřejných zakázek. Pokud by tento vliv měl, je otázkou, proč by informace získával od administrátora, když měl vliv na zadavatele, jehož rozhodnutí mohl ovlivnit. Absurdní je závěr soudů nižších stupňů, že měl stejně spolupracovat s T. K. i J. P., což i tento spolupracující obviněný popřel. Spolupracujícímu obviněnému lze buď věřit zcela, nebo vůbec, není možno z jeho výpovědi selektivně vybírat, čemu soudy uvěří a čemu nikoli. V této souvislosti obviněný připomněl, že odvolací soud shledal výpověď spolupracujícího obviněného pravdivou a věrohodnou, aniž by ovšem vysvětlil, že tento obviněný spolupráci s ním výslovně popřel, pokud by v tomto směru tento obviněný lhal, utrpěla by tím jeho věrohodnost i závěr o pravdivosti jeho výpovědi.

49. Obviněný rovněž zpochybnil zákonnost a použitelnost odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu s tím, že vydaný příkaz nebyl dostatečně odůvodněn, v tomto směru obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 4 Pzo 3/2013, podle něhož ve vydaném příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které odůvodňují vydání tohoto příkazu. Pokud je soud v příkazu neuvede a nevysvětlí, proč nelze sledovaného cíle dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztíženo a omezí se jen na popis skutku a obecné konstatování účelu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a splnění zákonných podmínek k jeho nařízení, porušuje tím ustanovení § 88 odst. 1, 2 tr. řádu. V jeho trestní věci podal policejní orgán dne 16. 6. 2011 podnět Městskému státnímu zastupitelství v Praze a žádal o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonním č. XY na dobu 4 měsíců, a to v souvislosti se zadávacím řízením administrovaným obchodní společností T., přičemž policejní orgán dospěl k závěru, že obviněný T. K. ovlivňuje omezování uchazečů losem a může předávat dovolateli informace v této souvislosti. Návrh státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl podán u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 21. 6. 2011, jak na toto telefonní číslo, tak i na číslo užívané S. T., a to na dobu 4 měsíců. Návrh byl odůvodněn podezřením na snahu ovlivnit přidělení nadlimitní veřejné zakázky zadávané Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ve prospěch obchodní společnosti eProjekty Praha, s. r. o., případně jiného podnikatelského subjektu s vazbami na podezřelé, k čemuž měla být využita obchodní společnost T. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu byl povolen příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. Nt 1437/2011, na 2 měsíce (od 23. 6. do 22. 8. 2011). Obviněný v podaném dovolání cituje odůvodněnítohoto příkazu a z něj dovodil, že toto odůvodněníje nedostatečné, neboť v něm nejsou uvedeny žádné konkrétní skutkové okolnosti ve vztahu k jeho osobě, které by odůvodnily vydání tohoto příkazu. Podle obviněného byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu na jeho telefonní číslo přidán k prověřování jiné, s ním nesouvisející trestné činnosti. Ve vydaném příkazu nejsou uvedeny žádné skutečnosti, které by se týkaly obviněného a podezření ve vztahu k jeho trestné činnosti. Příkaz k odposlechu jeho telefonního čísla má proto obviněný za nezákonný a zjištění, která z tohoto důkazního prostředku vyplynula, nemohou být v jeho trestním řízení použita, stejně jako následné odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu na jeho telefonním čísle, které byly pořízeny na základě prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu příkazem Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2011, sp. zn. Nt 1237/2011.

50. Obviněný nesouhlasil ani s postupem soudů obou stupňů, které odmítly jím navržené důkazy, výslechy zástupců vítězných uchazečů ve vztahu k tvrzenému ovlivnění veřejných zakázek, kteří by o ovlivnění výběru vítěze těchto veřejných zakázek museli vědět a účastnit se předchozí dohody o takovémto postupu. V této souvislosti obviněný i namítl, že obchodní společnost B., ve které působil, se až na výjimky o tyto zakázky nezajímala, neměl proto ani žádný důvod k účasti na tvrzené trestné činnosti. Z hlediska jeho viny soudy pouze dovodily, že působil jako zprostředkovatel, zajišťující realizaci dohod jiných subjektů, skutečných soutěžitelů. S ohledem na výše uvedené námitky pak obviněný dovodil, že se nemohl dopustit trestných činů, kterými byl uznán vinným, zejména ne trestných činů souvisejících s financováním veřejných zakázek a ani trestného činu týkajícího se vlastního zadávacího řízení.

51. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. h) Dovolání obviněného P. P.

52. Obviněný P. P. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

53. Obviněný rovněž dovodil tzv. extrémní nesoulad skutkových zjištění obou soudů a jimi učiněných právních závěrů s provedenými důkazy, neboť podle něj se skutek, který je mu kladen za vinu nestal, Soud prvního stupně i soud odvolací nerespektovaly princip presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo. K žádnému jeho setkání s obviněnými J. P. a J. K. nedošlo, tento spolupracující obviněný jej nebyl schopen popsat a ztotožnit, uskutečnění nějaké schůzky mezi nimi nebylo prokázáno ani žádným jiným důkazem. Obviněný zpochybnil věrohodnost spolupracujícího obviněného J. P. v zásadě stejnou argumentací jako ostatní obvinění, poukázal na hrubé rozpory v jeho výpovědi, které konstatoval i soud prvního stupně. Přitom závěr o jeho vině stojí jen na tvrzení obviněného J. P., který ke skutku pod bodem 1) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně prakticky nebyl schopen nic uvést, a to ani v rámci prováděné konfrontace. Dovolatel poukázal na skutečnost, že ostatní obvinění jej ani neznají, nesetkali se s ním. Ve vztahu k jeho podpisu smlouvy o dílo již dne 12. 5. 2011, když losování proběhlo až dne 18. 5. 2011 obviněný namítl, že ustanovení § 68 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách tehdy platného stanovilo, že „Nabídka obsahuje návrh smlouvy podepsaný osobou oprávněnou jednat jménem či za uchazeče.“ Zmíněná okolnost proto není důkazem o jeho vině, jak chybně dovodil soud prvního stupně. Ostatně odvolací soud v tomto připustil pochybení soudu prvního stupně, stejně jako ve skutečnosti, že na protokolu o osobním převzetí zadávací dokumentace ze dne 9. 9. 2011 není podpis dovolatele. Přes tyto skutečnosti však odvolací soud dovodil, že tato pochybení soudu prvního stupně nemohou mít zásadní vliv na správnost jeho rozsudku. S tímto závěrem odvolacího soudu obviněný vyslovil nesouhlas.

54. Dovolatel připomněl, že na rozdíl od ostatních obviněných byl stíhán pouze pro jediný skutek, přes tuto skutečnost byl zařazován rozsudkem soudu prvního stupně k ostatním obviněným, kteří se měli podílet na podstatně rozsáhlejší trestné činnosti. Podle obviněného skutková věta ve vztahu k jeho osobě neobsahuje takový popis skutku, který by naplnil všechny znaky trestného činu podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) tr. zákoníku, chybí znak „v úmyslu způsobit jinému škodu“, není uvedeno, komu měla být škoda způsobena, obviněný rovněž postrádá v tzv. skutkové větě uvedení znaku „opatřit sobě nebo jinému prospěch“ a „způsobí takovým činem značnou škodu“. V popisu skutku chybí údaj, komu měla být způsobena, jakým jednáním a v jaké výši, navíc způsobení takové škody bylo vyvráceno provedeným dokazováním. Dále obviněný namítl, že ve skutkové větě absentuje i popis znaku „na úkor jiných soutěžitelů“, není uvedeno, na úkor kterých konkrétních soutěžitelů měla být zjednána přednost. Obviněný rovněž vytkl rozsudku soudu prvního stupně, že je vadná i právní věta, ve které je v rozporu se skutkovou větou uvedeno „zjednání přednosti dodavatelů na úkor jiných dodavatelů“, přitom podle skutkové věty mělo dojít ke „zjednání přednosti soutěžiteli“. Trestní zákoník přitom v ustanovení § 256 striktně rozlišuje mezi soutěžiteli a dodavateli. Právní věta musí rozlišovat mezi úmyslem způsobit škodu, nebo opatřit prospěch sobě nebo jinému, součástí skutkové věty musí být jen ta z alternativ, která vyplynula z dokazování, která je obsažena ve skutkové větě, nikoli obecně obě alternativy současně. Obviněný zdůraznil, že pokud chybí vyjádření některého znaku skutkové podstaty trestného činu, není možné jeho existenci dovozovat pouze z odůvodnění(např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 182/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1328/2003).

55. Obviněný P. P. rovněž namítl neplatnost, neúčinnost a hmotně právní neaplikovatelnost ustanovení § 256 tr. zákoníku ve znění použitém soudem prvního stupně, neboť text zákona vyhlášený ve Sbírce zákonů není v souladu se zněním schváleným Parlamentem ČR a podepsaným prezidentem. Rozdíl ve schváleném a vyhlášeném znění zákona přitom byl zcela zásadní, neboť význam použitých pojmů (zjednání a sjednání) je odlišný, jde o pojmy různého významu. Obviněný dovodil, že ustanovení § 256 tr. zákoníku bylo v rozhodné době neplatné, neboť zákon nebyl vyhlášen ve znění schváleném Parlamentem ČR a podepsaném prezidentem, toto ustanovení nemohlo nabýt účinnosti. Oprava tiskové chyby byla uveřejněna ve Sbírce zákonů až dne 17. 9. 2015, proto v souladu se zásadou „nullum crimen sine lege“ od účinnosti tr. zákoníku až do zveřejnění opravy tiskové chyby bylo ustanovení § 256 tr. zákoníku neplatné. V roce 2011 jednání, které je mu kladeno za vinu, nebylo trestné.

56. Dále obviněný P. P. namítl, že v jeho případě nedošlo ani k naplnění objektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť trestného jednání podle tohoto ustanovení se může dopustit jen speciální subjekt (člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, licitátor nebo člen organizované skupiny), v ustanovení § 256 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je pak vyžadováno, aby zjednáním výhody došlo ke způsobení značné škody. Z hlediska naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu se u zjednání výhody v souvislosti se zadávacím řízením na veřejné zakázky jedná zpravidla o úkony v rámci přípravy zadávacích podmínek veřejné zakázky (přípravná fáze) nebo při posuzování a hodnocení nabídek uchazečů (výběrová fáze). Obviněný namítl, že nebylo prokázáno, že by mohl ovlivnit zadávací podmínky, neboť nebyl zadavatelem ani neměl přístup k zadávací dokumentaci. Přípravná fáze zadávacího řízení byla svěřena zadavatelem obchodní společnosti S. Obchodní společnost P., nesplňovala kvalifikační podmínky, potřebovala subdodavatele, kterým byla obchodní společnost PAS Natura, s. r. o., (dříve PAS Plus, s. r. o.). Podle rozsudku soudu prvního stupně k ovlivnění veřejné zakázky mělo dojít v průběhu losování, byli vylosování předem určení zájemci. Podle obviněného bylo chybou soudu prvního stupně i soudu odvolacího, že ostatní vylosovaní soutěžitelé nebyli vyslechnuti, aby byla prokázána jakákoli dohoda mezi nimi, že zakázku získá obchodní společnost P. V rámci trestního řízení bylo prověřováno 11 zadávacích řízení, z nichž u 10 zadávacích řízení došlo k zúžení výběru soutěžitelů losováním, v případě tvrzené dohody mezi soutěžiteli o vítězi, by stíhaných osob muselo být podstatně víc, pokud by došlo k existenci takovýchto tvrzených dohod mezi vylosovanými. Existence takovýchto dohod mezi soutěžiteli nebyla žádným důkazem prokázána. Obviněný dále poukázal i na skutečnost, že výsledná cena ve smlouvě o díle je nižší než předpokládaná cena podle kontrolního rozpočtu. Proti losování ze strany účastníků nebyly žádné námitky. Nebylo prokázáno, že by obviněný jakkoli ovlivnil průběh výběrové fáze zadávacího řízení. Právní závěry soudů nižších stupňů stojí podle obviněného pouze na nepodložených domněnkách.

57. Podle obviněného nedošlo ani k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, že čin uvedený v § 256 odst. 1 tr. zákoníku spáchal jako „člen organizované skupiny“. Obviněný vytkl soudům, které ve věci rozhodovaly, že při zkoumání naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty vycházely pouze z tvrzení spolupracujícího obviněného J. P., který měl dovolatele instruovat, aby se spojil s obviněnou J. K. Dovolatel zdůraznil, že žádné takové setkání se neuskutečnilo, neexistuje důkaz, který by prokázal opak. Obviněný další obviněné neznal, výběrové řízení, jehož se účastnil, bylo první, žádného dalšího se neúčastnil. Ani obviněný J. P. podle vlastní výpovědi nebyl před touto veřejnou zakázkou s obviněnými R. K. a J. K. několik let v kontaktu, za této situace je dohoda o manipulaci s veřejnou zakázkou nepravděpodobná. Podle obviněného nebylo prokázáno žádným důkazem, že by byl členem organizované skupiny ve smyslu ustanovení § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

58. Ve vztahu ke způsobení značné škody ve smyslu § 256 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, obviněný namítl, že nebylo prokázáno způsobení jakékoli škody. Dokonce znalec Ing. Radomil Kochánek uvedl, že výsledná cena zakázky byla spíše podhodnocena, přitom zakázka byla provedena řádně, včas a k plné spokojenosti zadavatele. Výše prospěchu obchodní společnosti P. byla nižší než 500 000 Kč. Argumentace odvolacího soudu, že škoda nevznikla zadavateli veřejné zakázky, ale vznikla dalším uchazečům o veřejnou zakázku jejich vyloučením z možnosti zakázku získat je podle obviněného chybná a závěr o značné škodě je spekulativní. Zákonné znaky nezbytné pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty zločinu podle § 256 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku tedy nebyly naplněny.

59. Obviněný P. P. dále dovodil v postupu soudů, zejména soudu prvního stupně pochybení, pokud se tento soud řádně nevypořádal s jeho obhajobou, v tomto směru vytkl neprovedení poznávacího řízení s J. P., pokud tento tvrdil, že se s ním dvakrát setkal, měla být proto v souladu s jeho návrhem provedena rekognice, při níž by tento spolupracující obviněný ztotožnil jeho osobu. Dále obviněný namítl, že odůvodněnírozsudku nesplňuje požadavky ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu a ani hodnocení důkazů neodpovídá požadavkům ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu. Obviněný poukázal na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ve vztahu k situaci existence jediného usvědčujícího důkazu, přičemž za této situace je nutno klást zvýšené nároky na věrohodnost výpovědi spolupracujícího obviněného. Podle dovolatele tyto požadavky v jeho trestní věci splněny nebyly a výpověď spolupracujícího obviněného J. P. pro závěr o jeho vině nemůže postačovat.

60. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu odvolacího i soudu prvního stupně v celém rozsahu a sám jej obžaloby zprostil. ch) Dovolání obviněného M. H.

61. Obviněný M. H. podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, z důvodů předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.

62. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný namítl existenci extrémního rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudem prvního stupně a soudem odvolacím a provedenými důkazy. Obviněný setrval na své obhajobě, kterou uplatňoval již v předchozím řízení, že nevěděl o účelu využití výpočetní techniky. Připustil, že zprostředkoval komunikaci mezi R. K., M. J. a V. P., vypomohl jim při předání výpočetní techniky, přitom věděl, že tato má být využita k losování ve výběrových řízeních. Bližší podrobnosti využití této techniky neznal, nevěděl, že losování uchazečů o veřejné zakázky má být zmanipulováno. Obviněný popřel závěr soudu prvního stupně i soudu odvolacího, že byl členem představenstva obchodní společnosti K., přičemž z této skutečnosti soudy vyvodily přesvědčení o jeho vědomí o tom, že dochází k zmanipulování losování při výběru uchazečů o veřejné zakázky. Podle obviněného byl členem představenstva této akciové společnosti jeho otec M. H., nar. XY. On ve věci vystupoval jen jako prostředník při předání techniky mezi R. K. působícím v XY, kde bydlí i dovolatel a V. P., který působil v XY, kam dovolatel často dojížděl. O jejich podnikatelských aktivitách přitom nijak nebyl informován, šlo jen z jeho strany o přátelskou výpomoc. Obviněný popřel, že by zajišťoval servis výpočetní techniky, kterou předal mezi těmito subjekty, popřel, že by vytvořil nějaký certifikát. Z obsahu těchto certifikátů přímo vyplývá, že je vytvořila obchodní společnost Z., což potvrdil i svědek J. Ž.

63. Obviněný dále i s ohledem na výše uvedené zpochybnil naplnění subjektivní stránky u trestných činů, kterými byl uznán vinným, není podle něj dána ani složka vědění (intelektuální) ani složka vůle (chtění nebo alespoň srozumění), k naplnění skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Závěr o zavinění je přitom právním závěrem, který naplňuje jím uplatněný dovolací důvod. Otázku jeho zavinění oba soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily. Nelze dovodit ani úmysl ve vztahu k znaku „způsobení jinému škody“ nebo „opatření sobě nebo jinému prospěch“. V tomto směru z jednání, kterého se dopustil, nelze dovodit naplnění subjektivní stránky trestných činů, kterými byl uznán vinným. Skutečnost, že výpočetní technika byla opakovaně zabavena Policií ČR mu byla R. K. vysvětlena tak, že si stěžoval neúspěšný uchazeč a Policie musí jeho stížnost prověřit. Stejně tak ani nevěděl a nebyl srozuměn s tím, že by docházelo k poškození finančních zájmů Evropské unie při poskytování dotací, že by v rámci tohoto procesu byly uváděny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, že by nějaké údaje byly zatajovány, nebo že by docházelo k jiným jednáním, kterým by byla naplněna skutková podstata tohoto trestného činu.

64. Obviněný rovněž popřel, že by se na trestné činnosti, která je mu kladena za vinu podílel jako spolupachatel, namítl, že v toto směru soud prvního stupně i soud odvolací nesprávně právně posoudily jeho jednání, opět zpochybnil i v této souvislosti, že by bylo možno dovodit jeho úmysl nebo alespoň srozumění s jednáním, které naplňuje skutkovou podstatu trestných činů, kterými byl uznán vinným.

65. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný uvedl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný peněžitý trest, přitom soudy nižších stupňů nezjistily jeho majetkové poměry. Obviněný zdůraznil, že není vlastníkem žádné nemovitosti, má vyživovací povinnost k synovi, manželka je na další mateřské dovolené, neměl z trestné činnosti žádný zisk, tento trest by měl pro něj a jeho rodinu likvidační následky. Z těchto skutečností dovodil, že peněžitý trest mu byl uložen v rozporu s ustanovením § 68 tr. zákoníku.

66. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. i) Dovolání nejvyššího státního zástupce 67. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněných: T. K., V. P., D. K., J. Š., M. J., R. K., J. K., R. M., I. S. a M. H., které opřel o důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. u všech shora uvedených obviněných s výjimkou obviněného R. M., u něhož uplatnil přímo dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť u tohoto obviněného byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu změněn odvolacím soudem.

68. Nejvyšší státní zástupce podrobně uvedl dosavadní průběh řízení, popsal trestnou činnost, pro kterou obvinění byli uznáni vinnými, rozvedl, jaké tresty byly obviněným uloženy a zpochybnil důvodnost aplikace ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž podrobně rozvedl zákonné podmínky pro použití tohoto ustanovení, které v případě těchto obviněných neshledal, neboť pouhá existence polehčujících okolností u jednotlivých obviněných použití tohoto ustanovení neospravedlňuje. Nejvyšší státní zástupce vytkl soudům nižších stupňů, že ani ve svých rozhodnutích konkrétně a podrobně nevysvětlily, v čem shledaly mimořádné okolnosti, atypické od obdobných případů trestné činnosti, které by právě u těchto obviněných ospravedlnily použití tohoto ustanovení. V tomto směru nejvyšší státní zástupce připomněl i judikaturu soudů ve vztahu k zákonným podmínkám pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, a to s vědomím, že odvolací soud tyto okolnosti odůvodnil výhradně s poukazem na okolnosti případu, nikoli na poměry obviněných. Přitom ani skutečnost, že zákon 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v tehdy platném znění, nedostatečně reflektoval problémy v oblasti zadávacího procesu, na což stavební trh reagoval nelegálními praktikami, nemůže ospravedlnit aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že pokud se trestná činnost v určité oblasti rozmáhá, je nutno na takovou okolnost reagovat důraznější trestně právní represí, neboť jde o okolnost zvyšující závažnost daného činu. Obvinění se totiž značně sofistikovanými a vzájemně koordinovanými postupy snažili cíleně obejít kontrolní mechanismy a nedostatky v právní úpravě zadávání veřejných zakázek, které umožnily nebo usnadnily odsouzeným páchání trestné činnosti v oblasti zadávání veřejných zakázek, což nelze považovat za výjimečné okolnosti případu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, které by měly obviněným jakkoli prospívat. Přitom se v této věci jednalo o výrazně závažnější a rozsáhlejší případ oproti jiným obvyklým případům této trestné činnosti.

69. Ve vztahu k argumentu délky trestního řízení pak nejvyšší státní zástupce připomněl, že sám odvolací soud v bodě 217 svého rozsudku uvedl, že orgánům činným v trestním řízení nelze vytýkat neodůvodněné průtahy, neboť se jednalo o věc obsáhlou a náročnou, s větším počtem obviněných, kteří v případě jednotlivých zakázek tvořili organizovanou skupinu a byli nejméně srozuměni s tím, že se účastní sofistikované, skryté a dobře organizované trestné činnosti více osob. Nelze akceptovat argumentaci, že by obvinění měli být zvýhodněni při jimi páchané složité a dobře organizované trestné činnosti aplikací § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud délka trestního řízení byla způsobena složitostí věci, která byla způsobena právě jednáním obviněného, nemůže tato okolnost zapříčinit použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 3 Tdo 463/2017). Zjištěné výrazně přitěžující okolnosti na straně obviněných tedy podle nejvyššího státního zástupce vylučují důvodnost aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Pominout ani nelze v této souvislosti skutečnost, že obvinění se podíleli na manipulacích s veřejnými zakázkami, u nichž hrozilo způsobení výše škody v objemu 880 milionů Kč, mnohonásobně převyšující hranici škody velkého rozsahu. Páchaní trestné činnosti s rozmyslem, se zvláštní lstí, při zneužití postavení obviněných, po delší dobu, míra organizovanosti jednání obviněných, vylučuje možnost úvah o aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce dále i zdůraznil, že žádný z obviněných, s výjimkou J. P., neprojevil kritický náhled na vlastní spáchanou trestnou činnost, což nesvědčí o výchovném vlivu vedeného trestního stíhání na obviněné, aby bylo možno aplikovat ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. V důsledku nesprávné aplikace tohoto zákonného ustanovení byl obviněným uložen trest odnětí svobody ve výměře pod dolní hranicí trestní sazby stanovené trestním zákoníkem na trestný čin, kterým byli uznáni vinnými. Podle nejvyššího státního zástupce tak byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, přičemž pochybení soudu prvního stupně nenapravil z podnětu odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných ani Vrchní soud v Praze. Pokud soud druhého stupně zamítl odvolání státního zástupce, zatížil tím své rozhodnutí vadou ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V případě obviněného R. M., u něhož odvolací soud sám znovu o trestu rozhodl, zatížil své rozhodnutí odvolací soud vytýkanou vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pokud nesprávně aplikoval ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

70. Závěrem svého dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018, i usnesení ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Vyjádření k dovoláním a repliky obviněných a) Vyjádření státního zástupce k dovoláním obviněných

71. K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce upozornil, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Ryze skutkové námitky uplatnili ve svých dovoláních obvinění M. J. a D. K.. Dovolací námitky ostatních obviněných pak jen zčásti odpovídají tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu, nicméně je nutno je vyhodnotit jako zjevně neopodstatněné. Dovolací námitky M. J., J. K., V. P., D. K. a M. H., pokud namítali nepřiměřenost uloženého peněžitého trestu, neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Za této situace nebylo možno úspěšně obviněnými namítat ani existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

72. Ve vztahu ke všem uplatněným dovoláním obviněných, kteří svá dovolání opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce namítl, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat revize skutkových zjištění, která učinily soudy nižších stupňů, ani přezkumu správnosti jimi provedeného dokazování. Podle tohoto dovolacího důvodu lze namítat pouze nesprávnou aplikaci hmotného práva, nikoli vady procesní, spočívající ve vadném provádění důkazů, v hodnocení důkazů, anebo pochybení soudů při vyvozování skutkových závěrů na podkladě provedených důkazů. Připustit lze pouze výjimečně zásah v případě extrémních vad procesu dokazování, které by mohly vést k věcně nesprávné aplikaci hmotného práva, nicméně o takovouto situaci v předmětné věci podle státního zástupce nejde. Skutková zjištění soudů nižších stupňů totiž mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy, které soud prvního stupně i soud odvolací hodnotily dostačujícím způsobem, v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, jak to předpokládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu. Oproti tomu obvinění izolovaně hodnotili pouze některé z důkazů, svědčících v jejich prospěch a takto se snažili činit skutková zjištění, přičemž převážná většina takto jimi uplatněných námitek je jen opakováním jejich předchozí obhajoby, se kterou se soud prvního stupně i soud odvolací ve svých rozhodnutích dostatečně vypořádaly. Pokud obvinění v dovolacím řízení jen opakují námitky, s nimiž se soudy nižších stupňů věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání podle judikatury Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněné. Podle státního zástupce v této trestní věci jsou závěry soudů nižších stupňů správné a žádné pochybnosti nevyvolávají.

73. Ve vztahu k opakujícím se námitkám obviněných k použitelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika zpracovaného Risk Analysis Consultants, s. r. o., i výpovědi spolupracujícího obviněného J. P. státní zástupce připomněl, že těmito námitkami obviněných se podrobně zabýval v odvolacím řízení již soud druhého stupně, přičemž na jeho závěry v bodech 115. až 117., 118. až 126. a 127. až 136. jeho rozhodnutí lze zcela odkázat. Správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně pak odvolací soud ve vztahu k námitkám obviněných rozebral v bodech 138. až 180. svého rozsudku. Námitky obviněných založené jen na zpochybňování jednotlivých důkazů, aniž by vyvrátily návaznost mezi takovými důkazy, nemohou založit žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu. Odvolací soud i dostatečně vysvětlil, proč jsou tyto důkazy pro rozhodnutí procesně použitelné a námitky obviněných v tomto směru nedůvodné. Ani odmítnutí provedení dalších důkazů podle státního zástupce nečiní z těchto důkazů tzv. opomenuté důkazy ve smyslu judikatury Ústavního soudu, neboť odvolací soud stejně jako před ním i soud prvního stupně vysvětlily, proč mají tyto další navrhované důkazy na nadbytečné. Právo na spravedlivý proces totiž ještě neznamená, že budou provedeny všechny důkazy navržené obviněnými a nezaručuje jim takový výsledek řízení, který odpovídá jejich představám. Námitky nerespektování zásady in dubio pro reo rovněž nemohou obstát, neboť jde o zásadu procesní, nikoli hmotně právní, přitom ani tato námitka nemůže obstát, neboť její aplikace je na místě v případě důvodných pochybností o skutkovém stavu věci, avšak takovéto pochybnosti nejsou v předmětné věci důvodné. Ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nelze dovodit jen z toho, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představovali obvinění. Takový závěr soudů nižších stupňů totiž není porušením zásady volného hodnocení důkazů a není ani v rozporu s principem in dubio pro reo a dalšími zásadami spjatými s právem na spravedlivý proces.

74. Odvolací soud se podle státního zástupce i náležitě vypořádal s trestně právním posouzením jednání obviněných i s naplněním znaků kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů, kterými byli obvinění uznáni vinnými. Z odůvodněnírozhodnutí tohoto soudu lze zjistit, proč odvolací soud dovodil úmyslné zavinění u jednotlivých obviněných ve vztahu k trestným činům, kterými byli uznáni vinnými, a to jak pokud jde o jejich vlastní jednání, tak i vědomí, že jednají v součinnosti s dalšími obviněnými. Správně byl dovozen i závěr o spolupachatelství jednotlivých obviněných na trestné činnosti, neboť jednání každého ze spoluobviněných bylo alespoň článkem řetězu, jednotlivá jednání obviněných působila současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřovala ke spáchání trestných činů, kterými byli uznáni vinnými. V této souvislosti státní zástupce citoval i z komentáře Trestního zákoníku, 2. vydání, autorů Šámal P., a kol., vydaného nakladatelstvím C. H. Beck, 2012.

75. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jimiž obvinění M. J., J. K., V. P., D. K. a M. H. zpochybňovali uložení peněžitého trestu, podle státního zástupce tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť obvinění v zásadě jen namítali nepřiměřenost tohoto trestu, resp. nezohlednění zákonných kritérií pro jeho ukládání.

76. Státní zástupce závěrem svého vyjádření z důvodů výše uvedených dospěl k závěru, že dovolání podaná obviněnými T. K., R. K., J. K., V. P., J. Š., P. P. a M. H. jsou zjevně neopodstatněná, a jako taková je navrhl odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Dovolání M. J. a D. K., která směřovala výlučně do oblasti skutkových zjištění, a neodpovídala žádnému dovolacímu důvodu, navrhl státní zástupce odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. b) Vyjádření obviněných k dovolání nejvyššího státního zástupce a repliky obviněných 77. Obviněný R. K., M. J. a J. K. k dovolání nejvyššího státního zástupce shodně uvedli, že je považují za neopodstatněné a navrhli je odmítnout, přičemž současně poukázali na svoji argumentaci uvedenou v jimi podaných dovoláních. Obviněný R. K. dále konstatoval, že sám dovolání podal jen z důvodu, že dovolání v jeho neprospěch podal právě nejvyšší státní zástupce.

78. Obviněný P. P. vyslovil nesouhlas se závěry státního zástupce v jeho vyjádření, že obvinění ve svých dovoláních akcentovali z celého důkazního řetězce pouze jimi vybraná dílčí skutková zjištění, obviněný namítl, že jeho vinu soudy nižších stupňů založily výhradně na výpovědi spolupracujícího obviněného J. P., který nebyl schopen uvést vzhled dovolatele v době jejich setkání. Neprovedení rekognice označil obviněný za fatální pochybení orgánů činných v trestním řízení. Znovu zopakoval, že soud prvního stupně chybně vyhodnotil podpis na smlouvě o dílo dne 12. 5. 2011, byť hodnotící komise zasedala až 18. 5. 2011, toto pochybení pramenilo z neznalosti ustanovení § 68 zákona o veřejných zakázkách, resp. procesu podávání nabídky v zadávacím řízení, což připustil v bodě 106. svého rozsudku i soud odvolací, který však chybně uvedl, že tyto nedostatky nemohou mít na celkovou správnost rozsudku soudu prvního stupně žádný zásadní vliv. Obviněný pak polemizoval i se závěrem státního zástupce, že se soud odvolací dostatečně a náležitě vypořádal s jeho námitkami uplatněnými v podaném odvolání, které znovu uplatnil i v podaném dovolání. Dále tento obviněný zopakoval svoji argumentaci uplatněnou v podaném dovolání a nesouhlasil se závěrem státního zástupce o logickém a přesvědčivém odůvodněnírozsudku soudů nižších stupňů, pročež setrval i na svém návrhu uplatněném v podaném dovolání.

IV. Posouzení důvodnosti podaných dovolání a) Obecná východiska

79. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

80. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatelů takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.

81. Všichni obvinění, kteří podali dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu shodně uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, obvinění M. J., J. K., V. P., M. H. a V. K. uplatnili i dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „tr. řádu“). S odkazem na tyto dovolací důvody uplatnili obvinění V. K. a J. Š. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě.

82. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání ve vztahu k obviněným, jak je rozvedeno již v bodě 67. tohoto rozhodnutí o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Přímo tento dovolací důvod uplatnil nejvyšší státní zástupce u obviněného R. M.

83. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

84. Pokud jde o rovněž uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ten může být naplněn ve dvou alternativách, spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen a) takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen b) trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se týká jen těch odstupňovatelných druhů trestu, které mají určitou sazbu vymezenou trestním zákoníkem. Tak tomu je např. u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, trestu vyhoštění uloženého na dobu určitou a u trestu zákazu pobytu. Přitom trest odnětí svobody má konkrétní hranice trestní sazby stanoveny v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku podle toho, o jaký trestný čin jde, a případně v jaké alternativě byl spáchán, nebo zda byl spáchán v souběhu s jiným trestným činem. Trest je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003). Nejvyšší soud však zejména poukazuje na to, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

85. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. řádu. Obvinění D. K. a J. Š. sice výslovně nepoukázali na konkrétní z uvedených alternativ, avšak vzhledem k tomu, že soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení přezkoumal jejich řádný opravný prostředek ve veřejném zasedání, nepřichází v úvahu použití první alternativy, nýbrž jen druhé z nich ve spojení s důvodem dovolání uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu u obviněného J. K. a s důvodem dovolání uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu o obviněného J. Š., na které současně obvinění poukázali. Ve vztahu k zamítnutým odvoláním rozsudkem odvolacího soudu obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., V. P. a ve vztahu k zamítnutému odvolání usnesením odvolacího soudu u obviněného M. H., je možno konstatovat, že tito obvinění měli uplatnit rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, s odkazem na jimi uplatňovaný dovolací důvod, nicméně toto formální pochybení podaného dovolání těmito obviněnými nijak nebrání přezkumu jeho důvodnosti. b) Ke konkrétním dovolacím námitkám a k důvodů zrušení napadených rozhodnutí odvolacího soudu 86. Pokud jde o námitky jednotlivých obviněných, bylo by možno souhlasit se státním zástupcem, že obvinění ve svých dovoláních vznesli ve značné míře námitky, které svým obsahem vůbec nebyly způsobilé uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu naplnit, případně vznášeli námitky, s nimiž se v dostatečné míře již vypořádaly soudy nižších stupňů. Obvinění totiž brojili především proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a zpochybňovali jimi provedené hodnocení důkazů, na jejichž základě dospěly soudy nižších stupňů k závěrům o skutkovém ději, který následně popsaly ve výrocích svých rozsudků. Jak vyplývá z výše uvedeného obecného úvodu, Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby prováděl plnohodnotný přezkum napadeného rozhodnutí, zásadně nepřezkoumává ani skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů a ani způsob, jakým k nim tyto soudy dospěly. Nejvyšší soud zásadně vychází při své přezkumné činnosti ze závěrů o skutkovém stavu, jak jej učinily soudy nižších stupňů. Nicméně Nejvyšší soud neshledal důvod pro odmítnutí jejich dovolání, jak státní zástupce navrhoval, neboť některé námitky obviněných, které uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídaly, shledal Nejvyšší soud důvodnými, jak bude vysvětleno níže. Protože dovolací soud shledal některé z námitek obviněných důvodnými, nebyl dán důvod pro odmítnutí jejich dovolání, naopak bylo třeba přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti výroků dovoláními napadeného rozsudku a usnesení, jak vyplývá z § 265i odst. 3 tr. řádu. Na základě tohoto přezkumu je možno souhlasit s některými dalšími námitkami obviněných, kterými brojili proti dalším skutkovým závěrům soudů nižších stupňů, které se mohou jevit jako spekulativní.

87. Předně je třeba uvést, že uplatněnému dovolacímu důvodu vůbec neodpovídají námitky obviněných proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů, nadto jsou některé z těchto námitek i zcela neopodstatněné.

88. Takovou ryze procesní námitkou jsou opakované výhrady obviněných proti procesní použitelnosti a zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž se zcela shodnými námitkami obviněných se podrobně vypořádal již odvolací soud ve svém rozsudku v bodě 116. a 117. Odvolací soud poukázal na okolnosti, za nichž došlo k vyslovení podezření z manipulací při zadávání veřejných zakázek, na důvody, pro které byly postupně podávány návrhy na povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu u jednotlivých obviněných, přičemž i konstatoval, že odůvodněníjednotlivých příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu i příkazů k prodloužení doby jejich trvání obsahovalo okolnosti, které ospravedlnily tento postup, a to podle aktuálních zjištění vyplývajících z výsledků objasňování věci. Současně byly splněny i zákonné podmínky pro vydání těchto příkazů s ohledem na charakter trestné činnosti, zjištěné vazby mezi obviněnými, způsob páchání trestné činnosti, kteréžto skutečnosti neumožňovaly zjištění a objasnění této trestné činnosti s využitím jiných důkazních prostředků, jimiž by do práv obviněných nebylo zasaženo.

89. S těmito závěry odvolacího soudu se Nejvyšší soud zcela ztotožnil. Obecně je nutno uvést, že každý příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí splňovat náležitosti předpokládané ustanovením § 88 tr. řádu ve znění platném v době jeho nařízení a realizace. Podmínky k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu upravuje ustanovení § 88 odst. 1 tr. řádu. V době vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu toto ustanovení trestního řádu požadovalo, aby bylo vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, za současného důvodného předpokladu, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení. Současně musel být splněn i požadavek, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak nebo že dosažení tohoto účelu by bylo jinak podstatně ztíženo. V odůvodněnípříkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo nezbytné vyjádřit konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu včetně doby jeho trvání odůvodňovaly, dále zde musel být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Podle § 88 odst. 2 tr. řádu byl oprávněn nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz musel být vydán písemně a obsahovat odůvodnění, včetně případného konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu pokud bylo vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazovala. Podle § 88 odst. 6 věty první tr. řádu, má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. Poslední věta odst. 6 § 88 tr. řádu upravuje podmínky užití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako důkazu v jiné věci, než ve které byl proveden. Takový postup je možný, jestliže je ve věci, v níž má být odposlech užit jako důkaz, vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v § 88 odst. 1 tr. řádu, anebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice.

90. Pokud jde o námitky nedostatečného odůvodněnívydaného příkazu, tato námitka byla uplatněna již v řádném opravném prostředku a odvolací soud se s ní dostatečně vypořádal. K této námitce je možno konstatovat, že dotčený příkaz sice, pokud jde o jeho odůvodnění, není perfektní, avšak přes nedostatky jeho odůvodněníje možné na jeho základě získané odposlechy a záznamy použít, protože byly splněny materiální podmínky pro jeho vydání. Nejvyšší soud považuje zhodnocení zákonnosti tohoto důkazního prostředku podrobně rozvedené v napadeném rozsudku odvolacího soudu za vyčerpávající a přesvědčivé. V tomto směru tento soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, které v těchto otázkách zastávají konzistentní názor, podle něhož soudy nemají k posouzení odůvodněnípříkazu povolujícího zásah do soukromí přistupovat ryze formálně, ale mají aplikovat formálně-materiální přístup. Je proto nutno zkoumat existenci materiálních důvodů pro nařízení předmětného opatření, které lze dovodit nejen z kontextu celého odůvodněnípříkazu, ale i ze spisového materiálu a z okolností případu (srov. nález Pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. I. ÚS 1694/17, rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.). Obdobný přístup zvolil i Evropský soud pro lidská práva (např. Maslák a Michálková proti České republice, rozsudek ze dne 14. 1. 2016, č. 52028/13; Duong proti České republice, rozsudek ze dne 14. 1. 2016, č. 21381/11). Úroveň obsahové preciznosti odůvodněnítakovéhoto příkazu se rovněž odvíjí od stadia trestního řízení, v němž je rozhodnutí vydáno. Je logické, že na samém počátku trestního řízení není a ani nemůže být objasněna páchaná trestná činnost natolik podrobně, jak je např. později popsána ve skutkové větě obžaloby (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. III. ÚS 554/03). Ve stadiu před zahájením trestního stíhání jsou proto nároky na podrobnost odůvodněnírozhodnutí orgánů činných v trestním řízení logicky o něco nižší (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2221/08). Nejvyšší soud proto neměl co vytknout odvolacímu soudu, pokud jde o jeho argumentaci, s níž se s těmito námitkami obviněných vypořádal. Ani rozdíl mezi elektronickým a mechanickým losováním nemůže zákonnost vydaného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zpochybnit, neboť z hlediska páchané trestné činnosti není zásadní.

91. Pokud jde o obdobné výhrady obviněných ve vztahu k objektivitě a nestrannosti přibraného znaleckého ústavu Risk Analysis Consultants, s. r. o., k vypracování znaleckých posudků z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky na zajištěné notebooky s programem, který umožňoval zmanipulované losování uchazečů o jednotlivé veřejné zakázky popsané pod body 1) až 11) rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud se s námitkami jednotlivých obviněných vypořádal v bodech 118. až 126. svého rozsudku, přičemž jeho závěry o použitelnosti těchto důkazních prostředků jsou správné. Rozhodně nelze dovodit podjatost znalců, kteří posudek zpracovávali, pouze ze skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení jsou významným zákazníkem tohoto znaleckého ústavu. Ani poskytnuté konzultace znalci orgánu činnému v trestním řízení ohledně okolností, za nichž mají být losovací zařízení zajištěna, nemůže být důvodem pro zpochybnění objektivity a nestrannosti znalců. Právě okolnost, že se policejnímu orgánu nepodařilo zajistit i přídavné zařízení (flash-disc) umožňující po připojení k notebooku zmanipulování losování ve prospěch předem vybraných uchazečů o veřejnou zakázku, nepochybně vedla k obtížnější demonstraci způsobu zmanipulování jednotlivých losování. Stejně jako odvolací soud, ani Nejvyšší soud neshledal v postupu policejního orgánu při předání zajištěných notebooků používaných k losování veřejných zakázek závažnější pochybení. Tato losovací zařízení byla po zajištění ihned zapečetěna, nebylo proto s nimi možno manipulovat, v tomto stavu byla podle předávacích protokolů předána znalcům a rozhodně pouhá neúčast obviněných a jejich obhájců při jejich předání policejním orgánem znalcům, nemůže odůvodnit znehodnocení důkazního prostředku, který byl využit ke znaleckému zkoumání. Jinou skutečností je způsob, jakým znalci postupovali, když ke zpracování svých závěrů využili přímo zajištěný hardware a software v něm obsažený, pokud dokonce přenášeli data v jednotlivých noteboocích. V tomto směru lze dovodit nevhodný postup znalců, který by ztížil přezkoumání jejich závěrů jiným znaleckým posudkem, vyžádaným např. obhajobou, rozhodně však ani tato manipulace se zajištěnými notebooky, na kterou obvinění poukazovali, by neznemožnila vypracování dalšího znaleckého posudku. Ani z této skutečnosti, vytýkané obviněnými, proto nelze dovodit neobjektivitu či nestrannost znalců, či nesprávnost jejich závěrů, kterou nelze dovodit ani z toho, že se dostatečně důsledně neseznámili s postupem při jednotlivých losováních před první demonstrací způsobu, jak k manipulování losování docházelo. Ostatně předvedení způsobu manipulace s losovacím zařízením bylo pouhou demonstrací tohoto jednání obviněných, resp. jednání obviněné M. J., která losování realizovala, nikoli vyšetřovacím pokusem ve smyslu § 104c tr. řádu. Obviněnými vytýkané chyby znalců při této demonstraci v detailech prováděného losování, rozhodně nemohly zpochybnit správnost ostatních pro rozhodnutí podstatných závěrů znaleckých posudků.

92. Ani výhrady obviněných ve vztahu k použitelnosti a věrohodnosti výpovědi obviněného J. P. nemohou obstát a naplnit obviněnými uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud někteří obvinění namítali, že tento spolupracující obviněný začal s Policií ČR spolupracovat již dříve a v zásadě vyprovokoval páchání tvrzené trestné činnosti, je možno v tomto směru odkázat na závěry učiněné odvolacím soudem v bodech 127. až 136. jeho rozsudku, Je nutno uvést, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací přistupoval k výpovědi tohoto svědka kriticky a rozhodně závěr o vině jednotlivých obviněných neučinil pouze a výlučně na podkladě výpovědi tohoto obviněného. V tomto směru lze poukázat nejen na již výše zmíněnou část rozsudku odvolacího soudu, ale i na další pasáže rozsudku soudu prvního stupně, kde je výpověď obviněného J. P. soudy nižších stupňů hodnocena.

93. K námitce obviněných, že soudy nižších stupňů nekonkretizovaly ve vztahu k jakému dílčímu útoku je konkrétní provedený důkaz usvědčujícím, v čemž spatřovali tzv. extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem soudy nižších stupňů a provedenými důkazy, je nutno připomenout, že obviněnými byl při páchání předmětné trestné činnosti využíván v zásadě shodný modus operandi, přičemž jednotliví obvinění měli i rozdělené funkce a činnosti, jimiž se na tvrzené trestné činnosti podíleli. Tento důvodný závěr soudů nižších stupňů jim pak umožnil použít podpůrně jednotlivé důkazy i ve vztahu k dalším útokům, které obviněným byly kladeny za vinu. Takovýto postup soudů vyplývající z konkrétních zjištění a závěrů, rozhodně nelze označit za činění jen hypotetických, nepodložených závěrů, jak namítali obvinění a nemůže odůvodnit ani existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a jimi učiněnými právními závěry na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.

94. Uplatněným dovolacím důvodům pak nemohly odpovídat ani námitky obviněných, že byly opomenuty jimi navržené důkazy, neboť ani soud prvního stupně ani soud odvolací neprovedl jimi navržené důkazy, především výpovědi svědků, kteří se jednotlivých losování účastnili a svědků, zástupců uchazečů o veřejné zakázky, ačkoli mohli potvrdit, že nedošlo k žádné dohodě mezi těmito vylosovanými obchodními společnostmi o tom, která z nich veřejnou zakázku získá. I s touto námitkou obviněných se v předchozím řízení vypořádal ve svém rozhodnutí jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, které vysvětlily, proč provádění dalších důkazů považovaly za nadbytečné a proč by nemohly tyto důkazní prostředky vést k jiným skutkovým závěrům, než které tyto soudy učinily. Pokud se pak jednotliví obvinění dovolávali konkrétní výpovědi některého svědka (např. K. M., provádějícího na žádost obviněného T. K. ověření funkčnost losovacího zařízení, A. F., investiční techničky Krajského úřadu XY, Z. K., asistentky obviněného T. K., starostky obce XY, případně výpovědi spoluobviněných), je nutno připomenout, že v tomto směru obvinění ignorovali další provedené důkazy, které je z trestné činnosti usvědčovaly, a závěry zpochybňující jejich vinu činili pouze na základě části provedených důkazních prostředků, ignorujíce důkazy další, které závěr o jejich vině prokazovaly. Důvodnost uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu totiž nelze opřít o skutečnost, že soudy nižších stupňů nerozhodly podle představ obviněných, pokud při svém rozhodování tyto soudy respektovaly ustanovení trestního řádu z hlediska rozsahu provedeného dokazování (§ 2 odst. 5 tr. řádu) a způsobu hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. řádu) a v odůvodněnísvých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. řádu stručně vyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané a o které důkazy opřely svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporovaly, jak se vypořádaly s obhajobou obviněných a proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídily při posuzování prokázaných skutečností podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

95. Pokud obviněný V. P. ve svém dovolání namítal, že jako jednatel obchodní společnosti N., pouze přijal nabídku na vytvoření jednoduchého programu na losování a nevěděl, co bude losováno, program vytvořili jeho zaměstnanci, programátoři, bez jeho účasti, hodnota programu činila 25 000 Kč. Pokud s vědomím těchto skutečností namítal, že již z této částky je zřejmé, že nemohl vědět, k čemu bude program využit a nijak se nepodílel ani na zastírání původu tohoto programu, který byl velmi jednoduchý, takže jej bylo možno předat M. H. bez instruktáže, jak s programem manipulovat. Tato okolnost svědčí o nesprávných skutkových a právních závěrech soudu prvního stupně i soudu odvolacího a o porušení jeho práva na spravedlivý proces i principu presumpce neviny a nerespektování zásady in dubio pro reo. K těmto námitkám obviněného je nutno připomenout, že soud prvního stupně z provedených důkazů dovodil jeho aktivní účast na činnosti organizované skupiny, a to mezi obviněnými, kteří zajišťovali ostatním obviněným technickou podporu, v podobě vytvoření software k losování a zajištění výpočetní techniky nezbytné k losování. Závěr o vědomé účasti tohoto obviněného na předmětné trestné činnosti pak soud prvního stupně opřel právě o okolnosti, za nichž tato technická podpora byla dalším obviněným poskytována i s vědomím charakteru programu, který umožňoval zmanipulování výběru konkrétních uchazečů o veřejnou zakázku v rámci omezení počtu uchazečů.

96. Obdobně je nutno hodnotit i námitky obviněného D. K., ředitele obchodní společnosti I., pokud namítal, že nemohl ovlivnit zadavatele ve volbě druhu zadávacího řízení, ani tvorbu kartelu, v němž došlo k dohodě o vítězi konkrétního výběrového řízení na veřejnou zakázku, že realizoval jen běžnou podnikatelskou činnost s obchodními společnostmi K., a Z., a že se ani nepodílel na zastírání původu vlastníka či dodavatele upravených losovacích zařízení. I v případě tohoto obviněného soud prvního stupně i soud odvolací poukázaly na konkrétní důkazy, z nichž dovodily závěr o vědomé účasti tohoto obviněného na jednání, které je mu kladeno za vinu. Uplatněný dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu pak nemůže naplnit ani námitka obviněného J. Š., že obchodní společnost B., se účastnila jen výjimečně soutěžních řízení o zadaných veřejných zakázkách, přičemž ignoroval závěr soudů nižších stupňů, opřený o konkrétní provedené důkazy v rozhodnutích konstatované, že mezi uchazeči o tyto veřejné zakázky působil jako zprostředkovatel, právě s ohledem na své známosti s administrátory veřejných zakázek, když od T. K. získával potřebné informace o jednotlivých veřejných zakázkách na jejichž zadávání se podílel.

97. V zásadě obdobné skutkové námitky uplatnil ve svém dovolání i obviněný M. H., který shodně se svojí předchozí obhajobou před soudem prvního stupně i soudem odvolacím namítal, že sice zprostředkoval kontakt mezi R. K. a jeho spolupracovnicemi, že i znal účel, k němuž budou pořízené notebooky a v nich instalovaný program na losování použity, ale nevěděl o zmanipulování losování uchazečů o veřejné zakázky. V tomto směru ovšem jeho obhajoba byla vyvrácena již soudy nižších stupňů, a to i přes pochybení k němuž došlo, pokud tento obviněný byl označen za člena představenstva obchodní společnosti K., která organizovala losování uchazečů o veřejné zakázky, neboť členem představenstva této společnosti byl jeho otec. Tyto námitky obviněného zpochybňující subjektivní stránku jeho jednání, složku vědomí o trestné činnosti, na níž se podílí, složku vůle k naplnění skutkové podstaty trestných činů, kterými byl uznán vinným, byly vyvráceny okolností, že sám obviněný připustil, že věděl o důvodech nutnosti opakovaného zajištění hardware i software k losování uchazečů o veřejné zakázky, losovací zařízení bylo celkem čtyřikrát zajištěno orgány činnými v trestním řízení. Pokud za této situace i s vědomím dalších důkazů dospěl soud prvního stupně i soud odvolací k závěru o jeho vědomé účasti na stíhané trestné činnosti i k závěru, že se dopustil jednání, které je mu přičítáno v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, je tento závěr podepřen výsledky provedeného dokazování. V tomto směru tedy námitky tohoto obviněného rovněž uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají, neboť jde o námitky směřující výlučně proti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů, učiněným v rozporu s představou a přáním obviněného.

98. V souvislosti s výše uvedenými námitkami obviněných i námitkami tvrdícími porušení jejich práva na spravedlivý proces ze strany soudů nižších stupňů, je nutno připomenout, že i Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře formuloval tři množiny případů, v nichž pochybení v průběhu dokazování před obecnými soudy mohou nabýt takové intenzity, že je nezbytný jeho kasační zásah z důvodu ochrany dotčených základních práv a svobod. V prvé řadě jde o situace, kdy důkaz, není získán procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového stavu věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 a usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Námitky obviněných tohoto druhu byly shledány nedůvodnými. Druhou skupinu případů tvoří tzv. opomenuté důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2001 sp. zn. I. ÚS 549/2000). Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodněnízamítnut, eventuálně opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále jde o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodněnímeritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Ani v tomto směru uplatněné námitky obviněných nebyly shledány důvodnými. Třetí skupinu vad důkazního řízení, jež jsou relevantní z ústavně právního hlediska, tvoří vady, spočívající v tom, že z odůvodněnírozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. že v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodněnísoudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za rozporné s čl. 90 Ústavy a s čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Stejně tak nutno považovat za rozpor s principy řádného procesu situaci, jsou-li skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95). Ani takováto pochybení nebyla Nejvyšším soudem v rozhodnutích soudů nižších stupňů zjištěna.

99. Dovolací námitky obviněného P. P., které uplatnil v podaném dovolání, nemohly obstát s vědomím, že tento obviněný byl uznán vinným pouze zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku za dílčí útok pod bodem 1) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Ani okolnost, že odvolací soud připustil pochybení soudu prvního stupně při hodnocení některých důkazů, zejména ohledně podpisu obviněným zadávací dokumentace a podpisu smlouvy o dílo ještě před výběrem uchazečů, k němuž došlo dne 18. 5. 2011, neboť podmínkou účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku byl předchozí podpis za soutěžitele návrhu této smlouvy, tudíž tyto skutečnosti nemohou být důkazem o vině obviněného, nesvědčí o důvodnosti podaného dovolání obviněným. Odvolací soud v bodech 139. až 144. svého rozsudku konstatoval, na základě jakých dalších důkazů a prokázaných skutečností učinil závěr o vině obviněného P. P. i závěr o vědomé účasti tohoto obviněného jako spolupachatele na trestné činnosti, kterou byl uznán vinným. Přitom není ani pochyb o naplnění všech znaků skutkové podstaty tohoto zločinu, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce, i ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty, neboť obviněný vědomě jednal jako člen organizované skupiny a byl si i vědom, že tímto jednáním způsobí značnou škodu. Obviněný tedy byl nejméně srozuměn s tím, že svým jednáním naplní nejenom všechny zákonné znaky skutkové podstaty tohoto zločinu, ale rovněž věděl, že tímto jednáním způsobí jinému škodu nebo opatří sobě nebo jinému prospěch (tzv. druhý úmysl). Obviněný při této zadané veřejné zakázce vystupoval jako jeden z uchazečů o dodání díla, které bylo předmětem zakázky, tedy jako jeden z možných dodavatelů, jak správně uzavřel i soud prvního stupně. Obviněný současně jednal s vědomím, že svým protiprávním jednáním naplní jak znak „způsobení škody jinému“, tedy soutěžiteli, který se v důsledku jeho jednání nestane úspěšným a zakázku nezíská, tak i znak „opatří sobě nebo jinému prospěch“, v daném případě přímý prospěch získala obchodní společnost P., která zakázku získala, realizovala a obdržela za ni dohodnutou odměnu. Tímto jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně obviněný i „zjednal tomuto dodavateli přednost na úkor jiných dodavatelů“. Učiněná skutková zjištění soudem prvního stupně obsahují ve skutkové větě popis všech znaků základní i kvalifikované skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a dovolací námitky obviněného, které v tomto směru uplatnil, byly shledány neopodstatněnými.

100. Pokud obviněný P. P. namítal neplatnost, resp. neúčinnost, a hmotněprávní neaplikovatelnost ustanovení § 256 tr. zákoníku s ohledem na rozdíl ve schváleném a vyhlášeném znění tohoto zákonného ustanovení, neboť k opravě tiskové chyby v tomto ustanovení došlo až uveřejněním ve Sbírce zákonů dne 17. 9. 2015 a dovolává se v této souvislosti zásady „nullum crimen sine lege“, je nutno k takto uplatněné námitce obviněného konstatovat, že znění ustanovení § 256 tr. zákoníku skutečně neodpovídalo dikci, v jaké bylo toto zákonné ustanovení schváleno Parlamentem České republiky při přijímání trestního zákoníku. V průběhu publikačního procesu trestního zákoníku ve Sbírce zákonů došlo k věcné změně původního znění schváleného ustanovení § 256 tr. zákoníku, a to v tom směru, že „zjednání výhody“ bylo při publikaci ve Sbírce zákonů nahrazeno pojmem „sjednání výhody“, který však má věcně jiný význam. Na základě tohoto zjištění bylo v částce č. 98 na str. 2987 Sbírky zákonů ze dne 17. 9. 2015 vyhlášeno Sdělení Ministerstva vnitra o opravě tiskových chyb v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, obsahující změnu znění § 256 tr. zákoníku ze „sjednání“ výhody na „zjednání“ výhody. Pokud jde o gramatický význam a rozdíl obou sloves, Nejvyšší soud již v dříve vydaných rozhodnutích konstatoval, že slovo „sjednat“ znamená ujednat, smluvit, domluvit; naproti tomu slovo „zjednat“ znamená získat za peníze nebo jinou odměnu, objednat, úsilím dosáhnout, zajistit. Zatímco „sjednání“ označuje uzavření dohody s někým, „zjednání“ označuje obstarání. Protiprávní jednání podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku tedy spočívá ve zjednání přednosti nebo výhodnějších podmínek některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby na úkor jiných soutěžitelů, tedy v zajištění nebo obstarání takových výhodnějších podmínek některé z uvedených osob, aniž by bylo nutné o tom uzavřít, byť konkludentní, dohodu. Předností je tu jakékoli zvýhodnění některého dodavatele, soutěžitele nebo některého z účastníků veřejné dražby, pokud jde o časový předstih. Může se jednat o časový předstih v tom smyslu, že některým dodavatelům, soutěžitelům nebo účastníkům je termín zahájení zadávacího řízení, veřejné soutěže či veřejné dražby oznámen dříve, ještě předtím než jsou veřejně vyhlášeny, což jim umožní se na ně lépe připravit (např. u zadávacího řízení se připravit k jednání v jednacím řízení nebo k podání nabídek, u veřejné soutěže mají lepší možnost zpracovat svůj návrh smlouvy či svůj projekt navrhovaný ve veřejné soutěži nebo u veřejné dražby si mohou již zajistit vyšší úvěry zpracováním podnikatelských záměrů apod.). Tento časový předstih může být ještě zvýrazněn pozdním oznámením zahájení zadávacího řízení, veřejné soutěže nebo veřejné dražby. Časový předstih však může být i při vlastním průběhu zadávacího řízení, dražby nebo soutěže. Výhodnějšími podmínkami jsou jakékoli jiné podmínky, které zvýhodňují některého či některé dodavatele, soutěžitele nebo účastníky před ostatními. Může to být např. u zadávacího řízení stanovení výhodnějšího způsobu podání nabídky pro některého dodavatele (uchazeče), sdělení mu určitých bližších podmínek nebo realizačních či cenových nabídek jiných dodavatelů (k tomu viz blíže Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha. C. H. Beck, 2012, s. 2622 a 2623). Skutková podstata „zjednání“ výhody je proto širší než „sjednání“ výhody, když k naplnění skutkové podstaty postačuje pouze jednostranné jednání, oproti „sjednání“, které vyžaduje jednání dvou stran. Pokud obviněný „sjednal“ ve významu dohodl s další osobou či osobami výhodu při zadání veřejné zakázky, z hlediska správného znění skutkové podstaty ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění shora uvedené tiskové opravy) by dostačovalo i její zjednání. K naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu totiž není vyžadována přímo vzájemná interakce jednajících stran, nýbrž postačuje pouze jednání ve formě „zjednání“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 5 Tdo 66/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 5 Tdo 279/2016).

101. Ani další námitky obviněného nebyly shledány důvodnými, když je třeba uvést, že ustanovení § 256 tr. zákoníku v základní skutkové podstatě nevyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele ve smyslu § 114 odst. 1 tr. zákoníku, pachatelem může být jakákoli osoba, která jedná v tomto ustanovení předpokládaným způsobem v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, v souvislosti s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou. Trestné je i jednání osoby, která se na této trestné činnosti podílela jako jeden z dodavatelů, soutěžitelů nebo dražitelů, pokud jedná jako spolupachatel v součinnosti s dalšími subjekty vystupujícími jako zadavatelé veřejné zakázky, veřejné soutěže nebo veřejné dražby nebo jako jejich zástupci. Ve vztahu k obviněným zpochybňované účasti na takovémto jednání naplňujícím skutkovou podstatu tohoto zločinu, případně obviněným zpochybňované jeho vědomí o takovémto protiprávním jednání, je v tomto směru nutno uvést, že jde o námitky proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, které neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a s nimiž se vypořádal soud odvolací. Totéž se týká i námitek obviněného proti naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty tohoto zločinu podle § 256 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, jejichž naplnění se obviněný rovněž snažil zpochybnit.

102. Ve vztahu k námitkám, jimiž se snažili obvinění dovodit existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, lze konstatovat, že argument uplatněný obviněnou M. J. a J. K. spočíval v tom, že jim byl uložen nepřiměřeně přísný peněžitý trest, který nezohlednil jejich majetkové poměry a příjmy. Stejně tak námitka obviněného V. P., spočívala v tom, že s ohledem na odměnu 25 000 Kč, kterou za vytvořený program obdržel, je kombinace podmíněného trestu odnětí svobody a peněžitého trestu nepřiměřeně přísná, a to i s vědomím jeho minimální účasti na tvrzené trestné činnosti, přičemž soudy nižších stupňů nezkoumaly ani jeho majetkové poměry z hlediska dobytnosti peněžitého trestu. Námitka uplatněná D. K. spočívala v tom, že se tvrzenou trestnou činností neobohatil a navíc ani nebyly zkoumány jeho majetkové poměry před uložením peněžitého trestu. Prakticky shodnou námitku uplatnil i M. H., který dovodil, že jemu uložený peněžitý trest je nepřiměřeně přísný, navíc nebyly ani řádně zjištěny jeho majetkové poměry, byla pominuta i okolnost, že má vyživovací povinnost k synovi a jeho manželka je na mateřské dovolené, takže peněžitý trest by pro něj byl likvidační, podle obviněného byl uložen v rozporu s ustanovením § 68 tr. zákoníku. Je nutno konstatovat, že takto uplatněné námitky obviněných neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jak bylo již rozvedeno v bodě 84. tohoto usnesení. Peněžitý trest, který byl obviněným uložen, není ani trestem, který by zákon nepřipouštěl, ani nedošlo k uložení těmto obviněným trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku ve vztahu k trestným činům, kterými byli obvinění uznáni vinnými. Námitky obviněných tedy neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a neodpovídají ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, neboť pouhá obviněnými tvrzená nepřiměřenost jim uložených peněžitých trestů, nemůže tento dovolací důvod naplnit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 5 Tdo 314/2016, nebo publikované rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

103. Nebýt dalších důvodů pro zrušení napadeného rozsudku, neodpovídaly by uplatněnému dovolacímu důvodu ani námitky chybných skutkových zjištění, jak je obvinění ve svých dovoláních uplatňovali, přičemž odvolací soud bude mít možnost zabývat se těmito i případnými dalšími výhradami obviněných, které se mohou ve spojitosti se závěry o jiných okolnostech dostat opět do zcela jiného světla.

104. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině připomíná, že zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, se dopustil ten, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjednal některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů. Kvalifikovanou skutkovou podstatu tohoto trestného činu podle § 256 odst. 2 písm. a) a b) tr. zákoníku naplnil ten, kdo a) spáchal čin uvedený v odstavci 1 jako člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, licitátor nebo jako člen organizované skupiny, b) způsobil takovým činem značnou škodu. Zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2017 se dopustil pachatel, který v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel. Kvalifikovanou skutkovou podstatu § 212 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku pachatel naplnil, pokud tento čin spáchal jako člen organizované skupiny a kvalifikovanou skutkovou podstatu § 212 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku pachatel naplnil, pokud takovým činem způsobil škodu velkého rozsahu. Zločinu poškození finančních zájmů Evropského společenství podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, neboť pozdější znění tohoto zákonného ustanovení není pro obviněné ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku příznivější, se dopustil ten, kdo vyhotovil, použil nebo předložil nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropských společenství nebo rozpočtů spravovaných Evropskými společenstvími nebo jejich jménem anebo takové doklady nebo údaje zatajil, a tím umožnil nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu. Kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 260 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku naplnil pachatel, který takový čin spáchal jako člen organizované skupiny a kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku pachatel, který způsobil tímto činem škodu velkého rozsahu.

105. Obvinění T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., D. K., J. Š. a M. H. vedle shora uvedených námitek, které nebylo možno podřadit pod jimi uplatněné dovolací důvody, uplatnili i další námitky, které již směřovaly proti právní kvalifikaci skutku, jenž jim byl kladen za vinu, resp. proti závěru o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestných činů kladených jim za vinu, a to především pokud jejich jednání bylo kvalifikováno jako zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a) a odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, u něhož se jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací zcela nedostatečně zabývaly otázkou časové působnosti tr. zákoníku. V této souvislosti obvinění především namítali, že nebylo na jejich rozhodnutí, z jakých zdrojů bude zadavatelem soutěžená veřejná zakázka financována, toto bylo výlučně na zadavateli, obvinění nemohli proces získávání dotace ať již z tuzemských prostředků nebo z prostředků Evropské unie ovlivnit, žádost o poskytnutí dotace obvinění nepodávali, s poskytovateli dotací nikdy nejednali. Nevyplňovali ani pravdivé, ani zkreslené informace o jednotlivých soutěžených veřejných zakázkách. Obvinění tedy ve svých dovoláních namítli, že použitá právní kvalifikace je nesprávná, skutkové podstaty těchto trestných činů svým jednáním nenaplnili ani jako spolupachatelé, ani jako účastníci na této trestné činnosti. V tomto směru shledal Nejvyšší soud dovolací námitky nejenom důvodnými, ale i odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, případně podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, pokud řádný opravný prostředek obviněných proti rozsudku soudu prvního stupně byl odvolacím soudem podle § 256 tr. řádu zamítnut.

106. Je nutno připomenout, že ustanovení § 212 odst. 1 tr. zákoníku zajišťuje ochranu poskytování dotací, subvencí nebo návratných finančních výpomocí nebo příspěvků, jakož i jejich účelovému určení, chrání tedy z pohledu pachatele cizí majetek, z něhož jsou takovéto dotace, subvence, návratné finanční výpomoci a příspěvky poskytovány, a to v prvním odstavci tohoto zákonného ustanovení, jehož naplnění je obviněným kladeno za vinu, proti pachateli, který v žádosti o dotaci, či obdobný příspěvek uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Skutková podstata ustanovení § 212 odst. 1 tr. zákoníku tedy poskytuje ochranu majetku a majetkovým právům poskytovatelů dotací a obdobných finančních příspěvků v zásadě před jednáním, kterým se žadatel o dotaci a obdobný finanční příspěvek snaží vylákat jeho poskytnutí s vědomím, že v žádosti uvádí nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo pro poskytnutí dotace či finanční výpomoci významné skutečnosti zamlčí. K trestní odpovědnosti pachatele přitom není nezbytné, aby poskytovatel dotace nebo jiného finančního příspěvku jednal v omylu, resp. došlo k jeho omylu, na základě něhož plnění poskytne. Tento trestný čin je dokonán již uvedením v žádosti nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů. Způsobení škody vylákáním dotace má význam z hlediska naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu. Skutečnost, že žádaná plnění zadavateli veřejných zakázek na jejich financování v části, v níž neměla být financována z prostředků zadavatele či z fondů Evropské unie, měla charakter dotací v zásadě ani obvinění nezpochybňují. Pachatelem tohoto trestného činu sice může být jakákoli fyzická nebo právnická osoba, v praxi je to však zásadně žadatel o dotaci, ať již přímo fyzická osoba, nebo takováto fyzická osoba jednající za právnickou osobu, která je žadatelem o poskytnutí dotace nebo obdobného finančního příspěvku, která za žadatele o dotaci žádost sepisuje či vyplňuje a přitom se dopustí jednání, které toto zákonné ustanovení postihuje. K trestnosti je přitom nezbytné i to, aby takováto osoba žadatele nebo osoby jednající za žadatele si byla vědoma skutečnosti, že v žádosti uvádí nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje pro poskytnutí dotace zamlčuje.

107. Obdobná je situace i u zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku, neboť toto zákonné ustanovení chrání v daném případě finanční zájmy Evropské unie. Přijetím tohoto do jisté míry speciálního ustanovení byla zajištěna implementace čl. 1 a 2 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, která (jak zdůrazňuje důvodová zpráva k § 260 tr. zákoníku) postihuje podvody poškozující finanční zájmy Evropské unie. Trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku je dokonán již v okamžiku, kdy jeho pachatel způsobem odpovídajícím jedné nebo více alternativám popsaného jednání přinejmenším vytvoří možnost (tj. „umožní nesprávné, resp. neoprávněné použití“), aby posléze nastal poruchový následek, aniž by však ke vzniku takového následku muselo dojít. Citovaným ustanovením je tedy kriminalizováno ve své podstatě účastnické jednání ve formě pomoci jako samostatný delikt. V oblasti výdajů rozpočtů Evropské unie je postihováno zejména neoprávněné přisvojení si, použití nebo zadržování dotací a podpory ze strany strukturálních fondů a rovněž neposkytnutí informací se stejnými následky. Podvodným jednáním na straně příjmů je zejména nedovolené snížení prostředků v souhrnném rozpočtu Evropské unie či v rozpočtech spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem. Pachatelův negativní právní omyl o těchto znacích se posuzuje podle zásad platných pro negativní omyl skutkový (§ 18 odst. 1 tr. zákoníku) a vzhledem k tomu, že k trestní odpovědnosti pachatele se vyžaduje v obou základních skutkových podstatách výlučně úmysl, pak by v případě zmíněného omylu nemohl být jeho pachatel stíhán. Dokladem se rozumí jakákoli listina, jejíž předložení je nezbytné pro účely získání finančních prostředků z evropských rozpočtů (může se jednat např. o žádost o poskytnutí dotace, žádost o platbu, čestné prohlášení, podklady k veřejné zakázce nebo výpis z obchodního rejstříku). Pachatel svým jednáním umožní nesprávné použití finančních prostředků z evropských rozpočtů tím, že vytvoří reálnou možnost k vyvolání těchto škodlivých následků, jež tedy nutně nemusí nastat (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2651 až 2652).

108. Stejně jako trestný čin dotačního podvodu i trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie tedy zahrnuje širokou škálu jednání dotýkajících se zájmů poskytovatelů dotací a u druhého uvedeného trestného činu zájmů Evropské unie ve finanční oblasti. Ostatně v praxi jsou nejběžnější případy poskytování dotací jak z národních zdrojů, na něž bývá primárně aplikována skutková podstata dotačního podvodu podle § 212 tr. zákoníku, tak i z rozpočtů spravovaných Evropskou unií, tudíž protiprávní jednání bývá právně posuzováno jako jednočinný souběh trestného činu dotačního podvodu podle § 212 tr. zákoníku a trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku. Široce koncipované skutkové podstaty těchto trestných činů, zejména skutkové podstaty podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku reflektují fakt, že ohrozit a poškodit finanční zájmy Evropské unie lze za určitých okolností již vyhotovením a použitím nepravdivých, nesprávných a neúplných dokladů různého typu, uvedením nepravdivých a hrubě zkreslených údajů v nich a zatajením určitých údajů nebo celých dokladů. Zákon neomezuje okruh osob, které mohou daný trestný čin spáchat, může jít i o osoby jednající jménem Evropské unie nebo jiné osoby, které nečerpají žádné finanční prostředky z evropských zdrojů. V takových případech je však třeba důsledně zvažovat společenskou škodlivost takového činu a v té souvislosti též zvlášť pečlivě zkoumat, zda vyhotovení, použití nebo předložení nepravdivého, nesprávného nebo neúplného dokladu nebo uvedení nepravdivého nebo hrubě zkresleného údaje v něm je objektivně vůbec způsobilé ohrozit chráněný finanční zájem Evropské unie (srov. Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, str. 1985 až 1990).

109. Pokud jde o právní rozbor vývoje právní ochrany finančních zájmů Evropské unie v rámci jí poskytovaných finančních prostředků ze souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo jí spravovaných rozpočtů, a to i z pohledu právní úpravy této ochrany v tuzemsku i z pohledu evropského práva, lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, zejména body 33. až 37. odůvodněnítohoto rozhodnutí, řešícího do jisté míry věc obdobnou věci nyní projednávané, v němž Nejvyšší soud dále konstatoval, že „Při zvažování právní kvalifikace je proto třeba respektovat skutek, podle něhož se obvinění ucházeli o veřejnou zakázku. Jejich zákulisní dohody o tom, kdo se stane účastníkem veřejné zakázky, jak budou nastaveny podmínky zadávacího řízení, jak budou sestavovány cenové nabídky jednotlivých uchazečů a případně o tom, kdo se bude na realizaci zakázky účastnit alespoň jako subdodavatel, směřovaly k jedinému cíli, a totiž zmanipulovat zadávací řízení tak, aby smlouvu o dílo se zadavatelem uzavřela jako vítěz a dodavatel díla konkrétní obchodní společnost. Obviněnými fyzickými osobami a jednou právnickou osobou v posuzované trestní věci jsou jen účastníci výběrového řízení, resp. u obviněné právnické osoby též její zástupce. Ačkoli větší část z ceny za vysoutěžené dílo byla uhrazena zadavatelem a současně příjemcem dotace z evropských zdrojů, neměla tato skutečnost žádný význam ani vliv na protiprávní jednání obviněných při přípravě a realizaci veřejné zakázky, která byla vlastně vytvořena podle předem daného scénáře. Tím také došlo k porušení všech zásad a pravidel zadávacího řízení. Jasným záměrem, který se obviněným podařilo uskutečnit, byla snaha provést veřejnou zakázku dohodnutým způsobem bez ohledu na to, zda vítěznému uchazeči bude cena za dílo vyplacena z prostředků pocházejících ze státního, krajského, obecního nebo evropského rozpočtu. Cenové nabídky byly vyhotoveny nepochybně zcela proti smyslu jakéhokoli konkurenčního boje mezi soutěžiteli, naopak ti jednali ve vzájemné shodě podle předem určeného plánu, při jehož dosažení obvinění neměli na zřeteli bezprostřední záměr vylákat evropské finanční prostředky. Obvinění v podstatě vystupovali „jen“ vůči zadavateli veřejné zakázky, před nímž předstírali konkurenční boj tak, aby smluvní partner příjemce dotace, obchodní společnost D., jejíž zástupce (P. J.) se podílel na zmanipulované veřejné zakázce, resp. ji v zásadě inicioval, demonstroval naplnění části smluvního jednání s obcí XY. K protiprávnímu jednání obviněných v posuzované trestní věci došlo určitým způsobem mimo rámec dotačního řízení, neboť bylo soustředěno v rámci zadávacího řízení zcela mimo administraci mezi příjemcem a poskytovatelem dotace. Stěžejní význam skutkových okolností, za nichž došlo ze strany obviněných k trestné činnosti, spočívá právě v manipulaci s veřejnou soutěží, primárně šlo o získání zakázky a dosažení podnikatelského zisku pro dodavatele díla s důvodným předpokladem uhrazení vyúčtovaných nákladů, ale bez ohledu na to, z jakých zdrojů bude objednavatel, resp. zadavatel hradit náklady vyúčtované dodavatelem za odvedené dílo.“ 110. Ve shodě se shora citovaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, je nutno konstatovat, že i v nyní projednávané věci, s výjimkou bodu 9) rozsudku soudu prvního stupně, není stíhán nikdo ze zadavatelů veřejných zakázek, stíháni jsou pouze obvinění T. K. a J. P., kteří jménem obchodní společnosti T., resp. S., organizovali administraci řízení jako zástupci zadavatele veřejných zakázek, a to ve smyslu § 151 zákona o veřejných zakázkách, přičemž z popisu skutku nijak nevyplývá, že by za zadavatele vystupovali i při žádosti o poskytnutí dotací, ať již z národních prostředků či z rozpočtů Evropské unie nebo rozpočtů jí zpravovaných. Dále jsou stíháni obvinění R. K., M. J. a J. K., kteří působili v obchodní společnosti K., která zajišťovala losování omezení počtu uchazečů o veřejnou zakázku, kteří následně byli vyzváni k podání cenové nabídky, obvinění V. P. a R. M., kteří se podíleli na dodání software i hardware umožňujícího zmanipulování losování, obviněný M. H., který zkontaktoval výrobce software a dodavatele hardware umožňujícího zmanipulování losování, přičemž zajišťoval i přepravu tohoto losovacího zařízení, obviněný D. K., který se podílel na zakrytí původu losovacího zařízení. Konečně byli stíháni i J. Š., I. S., P. P. a P. F., kteří jednali za jednotlivé soutěžitele, mezi nimiž mělo dojít k dohodě o vítězi zadané veřejné zakázky, případně i předcházející dohodě o výsledku losování omezujícího počet uchazečů o veřejnou zakázku. Pouze obviněný P. H. byl ředitelem firmy zadavatele K., IČ XY, která byla zadavatelem veřejné zakázky pod bodem 9) „Obnova rybníka XY v k. ú. XY“, přičemž financování zakázky mělo být nejenom z prostředků zadavatele, ale i z dotace Ministerstva zemědělství, programu 129 130. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně však ani v tomto případě nevyplývá, že by tento obviněný, kromě snahy ovlivnit zástupce zadavatele prostřednictvím J. P., jednajícího za obchodní společnost S., aby zadanou veřejnou zakázku získala obchodní společnost S., jejímž jediným jednatelem a společníkem byl K. N., se podílel na vypracování žádosti o poskytnutí dotace, že by v ní uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo v žádosti podstatné údaje pro poskytnutí dotace zamlčel. Skutková zjištění ohledně tohoto dílčího útoku totiž obsahují pouze tvrzení, že zadavatel předložil dne 2. 2. 2011 žádost o dotaci, kterou byl povinen po výběru zhotovitele doplnit o dokumentaci zadávacího řízení, k čemuž nedošlo, neboť po zjištění předmětné trestné činnosti zadavatel ještě před vyzváním vylosovaných soutěžitelů k podání cenové nabídky, dne 25. 10. 2011 rozhodl o zrušení zadávacího řízení. Zda se tedy P. H. podílel na jednání směřujícím k poskytnutí dotace, není ze skutkových zjištění patrno, stejně jako okolnost, zda věděl, že zadaná veřejná zakázka bude hrazena i z dotačních prostředků Ministerstva zemědělství. Z výše uvedeného, tedy neplyne, že by skutečně došlo k cílené snaze obviněných dosáhnout neoprávněného vylákání dotačních prostředků ať již z národních rozpočtů nebo z prostředků Evropské unie. Z rozsudku soudu prvního stupně i rozsudku a usnesení soudu odvolacího, s vědomím všech výše uvedených skutečností proto v zásadě není pochyb o naplnění jednáním obviněných skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Všichni obvinění se způsobem popsaným soudem prvního stupně a soudem odvolacím podíleli na zmanipulování výše uvedených veřejných zakázek, případně na pokusu o takovéto jednání, přičemž jednali ve vzájemné součinnosti jako členové organizované skupiny, přičemž tímto činem způsobili značnou škodu. V tomto směru o skutkových i právních závěrech soudů nižších stupňů nevznikají pochybnosti.

111. Ze skutkových okolností popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani z odůvodněnítohoto rozsudku a ani z odůvodněnírozsudku soudu druhého stupně neplyne, jak konkrétně se obvinění měli pokusit naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku, jaké nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady měli oni nebo jiné osoby jednající s nimi v součinnosti vyhotovit, použít nebo předložit, případně jaké v takových dokladech uvedli nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropského společenství nebo rozpočtů spravovaných Evropským společenstvím nebo jejich jménem, případně jaké doklady nebo údaje zatajili a jak tímto jednáním umožnili nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů takového rozpočtu. Nejvyšší soud je v tomto směru nucen konstatovat, že v posuzované věci nebylo objasněno (ale ani objasňováno), zda obvinění mohli vůbec vědět, že část peněžních prostředků na stavby v rámci zadávaných veřejných zakázek bude financována z rozpočtů Evropského společenství, přičemž jejich vědomostní složku zavinění bylo povinností soudů zkoumat individuálně u každého z obviněných, stejně tak i nejméně jejich srozumění s tím, že se na předmětném trestném činu podílí.

112. Obdobná situace je i ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť ani ve vztahu k tomuto trestnému činu z obsahu skutkových zjištění v rozsudku soudu prvního stupně ani z odůvodněníjeho rozsudku a rozsudku soudu odvolacího, není patrno, že by některý z obviněných sám či v součinnosti s jinou osobou u jednotlivých dílčích útoků v žádosti o poskytnutí dotace uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje pro poskytnutí dotace zamlčel. Takovéto zjištění nelze učinit ani ve vztahu k bodu 9) rozsudku soudu prvního stupně, jak bylo výše uvedeno. Ani ve vztahu k této skutkové podstatě trestného činu nebylo objasněno (ale ani objasňováno), zda obvinění mohli vůbec vědět, že budou alespoň z části uvedené stavby v rámci zadávaných veřejných zakázek financovány s využitím tuzemských dotačních programů. Opět bylo přitom povinností soudů zkoumat naplnění subjektivní stránky u jednotlivých obviněných ve vztahu k tomuto trestnému činu.

113. Nelze ani pominout, že zadavatelé veřejných zakázek jako případní žadatelé a posléze příjemci dotace, za účelem zajištění výběrového řízení na zhotovitele zakázky, jednali se zástupci obchodních společností, které vystupovaly jako administrátoři, jimž tito zadavatelé svěřili realizaci výběrového řízení na dodavatele díla, a to s využitím losování při omezení počtu uchazečů o veřejnou zakázku, nicméně z obsahu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně nevyplývá, že by těmto administrátorům, za které jednali stíhaní obvinění J. P. a T. K., svěřili i administrativu spojenou s dotací z prostředků tuzemských rozpočtů či rozpočtů Evropské unie. Není však pochyb o tom, že zadavatelé veřejných zakázek jednali s důvěrou v tyto administrátory, přičemž spoléhali na řádné a zákonné vystupování z jejich strany v rámci zadávacího řízení veřejné zakázky a očekávali plnění jimi převzatých smluvních závazků. Zjištění soudů nevypovídají o jakémkoli upřednostňování některého z uchazečů v rámci zadání veřejné zakázky ze strany zadavatelů. Naopak tito zadavatelé veřejných zakázek opakovaně rušili výběrová řízení uchazečů o veřejnou zakázku po zjištění, že tato řízení jsou zmanipulována. Nebylo prokázáno vědomí zadavatelů veřejných zakázek a současně žadatelů, případně i příjemců dotace, o nezákonných praktikách obviněných v rámci zadávacího řízení a nebylo ani zjištěno zapojení příjemců dotací do machinací v přípravě i samotném průběhu výběrového řízení.

114. Za této situace je nutno vycházet z předpokladu, že zadavatelé veřejných zakázek, resp. zástupci zadavatelů [až na případ pod bodem 9) rozsudku soudu prvního stupně] důvodně spoléhali na to, že administrátoři i společnost zajišťující omezení uchazečů o veřejnou zakázku budou jednat v souladu se zákonem, včetně zákona o veřejných zakázkách, jehož dodržování bylo jednou z podmínek poskytnutí dotace ať již z prostředků tuzemských nebo z rozpočtů Evropské unie. Zadavatelé veřejných zakázek tedy jednali v dobré víře, pokud žádali a případně i následně přijali dotaci na jednotlivé projekty, na které veřejnou zakázku vypsali. Pokud došlo k realizaci díla, zhotoviteli také vyplatili sjednanou odměnu. Přitom ani nebylo provedeným dokazováním zjištěno, že by dohodnutá cena díla byla nadhodnocena, nebo že by obvinění jednali s cílem dosáhnout nadhodnocené ceny za dílo, které bylo předmětem veřejné zakázky. Z pohledu ochrany finančních zájmů Evropské unie před podvodným jednáním poškozujícím výdaje souhrnného rozpočtu Evropské unie tedy není důvod domnívat se, že by oblast výdajů rozpočtu Evropské unie byla nějak bezprostředně ohrožena nebo eventuálně narušena. Stejný závěr lze v zásadě učinit i ve vztahu k poskytovatelům dotací z tuzemských rozpočtů, až na případ pod bodem 9) rozsudku soudu prvního stupně, kde však skutková zjištění z hlediska úlohy zástupce zadavatele ve vztahu k vylákání poskytnutí dotace jednáním, které naplňuje skutkovou podstatu dotačního podvodu, není dostatečně konkretizováno. Veřejná zakázka a soutěž na dodavatele díla, na jehož pořízení byly nebo měly být využity finanční prostředky z dotací, sice neproběhla podle zákonných pravidel, což je obecně jedna z řady podmínek pro schválení dotace, nicméně v posuzované věci je možno nahlížet na stíhané jednání obviněných jako na oddělenou součást příprav pro získání veřejných, resp. evropských finančních zdrojů žadatelem, který však žádnou formou neparticipoval na porušování pravidel v rámci realizace veřejné zakázky na výběr dodavatele díla, naopak k naplnění tohoto účelu pověřil odborný subjekt a důvodně spoléhal na to, že tento subjekt bude postupovat i v rámci veřejné soutěže na zhotovitele zakázky v souladu se zákonem.

115. S ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno, porušením povinností ze strany zadavatele, který by byl příjemcem dotace, který mohl jednat o poskytnutí dotace samostatně anebo mohl využít služeb dalších osob, a to nejenom v souvislosti s vlastním dotačním řízením, ale i v souvislosti s předcházejícím řízením o výběru zhotovitele díla, nelze dovodit závěr o jednočinném souběhu trestných činů zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku a dotačního podvodu podle § 212 tr. zákoníku. Jakákoli účast zadavatelů veřejných zakázek, resp. jejich zástupců, na protiprávním jednání obviněných v posuzované věci zjištěna nebyla [opět s výjimkou bodu 9) rozsudku soudu prvního stupně], v zásadě lze jen konstatovat, že zadavatelé si zvolili neseriózního smluvního partnera, což zadavateli veřejné zakázky nelze klást k tíži ve vztahu k dotačnímu řízení a k pravidlům tohoto řízení. Situaci, v níž se zadavatelé veřejných zakázek ocitli, nelze vykládat jako jejich snahu o neoprávněné vyplacení dotace, ať již z tuzemských nebo z evropských prostředků, při níž by jim obvinění napomáhali. V rozporu s tímto skutkovým stavem soudy nižších stupňů učinily součástí popisu skutku zjištění, že dotace byla vylákána nebo byl učiněn pokus o její vylákání. Takový závěr by ovšem vyžadoval kooperaci s příjemcem dotace, který by byl s vylákáním dotačních prostředků minimálně srozuměn, případně sám k tomuto následku záměrně přispěl. Takovému jednání (ani srozumění s takovým jednáním) zadavatelů veřejných zakázek a žadatelů nebo dokonce příjemců dotace zjištěné skutkové okolnosti neodpovídají. Nezákonně provedené výběrové řízení u zjištěných veřejných zakázek sice souviselo s čerpáním dotací z rozpočtů Evropské unie nebo tuzemských rozpočtů, nikoli však bezprostředně. Určitá kontinuita s naplněním smyslu ustanovení § 212 odst. 1 tr. zákoníku a § 260 odst. 1 tr. zákoníku byla v posuzovaném případě přetržena dobrou vírou zadavatele veřejných zakázek a žadatele, případně i příjemce dotačních prostředků. Z výše uvedených důvodů, v souladu se svojí rozhodovací praxí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020), proto Nejvyšší soud nepovažuje za odpovídající právně posoudit skutek obviněných jako zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ani jako zločin poškození finančních zájmů Evropského společenství podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku. Naopak přiléhavý a zákonu odpovídající je postih obviněných za zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku.

116. S ohledem na konstatované vady právní kvalifikace jednání obviněných a učiněný kasační výrok rozhodnutí, a to i ve prospěch dalších obviněných, se Nejvyšší soud již nezabýval námitkami uplatněnými v dovolání nejvyššího státního zástupce, který nesouhlasil s použitím ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody u jednotlivých obviněných podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť s vědomím učiněného rozhodnutí tyto námitky ztratily své opodstatnění.

V. Závěrečné shrnutí

117. Na závěr tak lze shrnout, že některé námitky obviněných obsažené v jejich dovoláních shledal Nejvyšší soud důvodnými, a proto na podkladě těchto dovolání podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně v celém rozsahu ohledně obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., D. K., J. Š. a za použití § 265k odst. 2 a § 261 tr. řádu i ohledně obviněných J. P., R. M., I. S., P. F. a P. H., neboť stejné důvody prospívají i těmto dalším spoluobviněným (zásada beneficium cohaesionis). Dále bylo zrušeno i usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného M. H.. Podle § 265k odst. 2 byla zrušena i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

118. Podkladem pro zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy bylo nesprávné hmotněprávní posouzení skutku jako zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a jako zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku. Proto bude třeba, aby v odvolacím řízení byla nově vyslovena vina obviněných bez použití těchto zákonných ustanovení, která z výše uvedených důvodů na jednání obviněných nedopadají. Právní námitky proti znakům skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku důvodné nebyly a ostatní výhrady obviněných zejména proti použitelnosti některých důkazů neměly opodstatnění.

119. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je v možnostech odvolacího soudu, aby výše konstatovaná pochybení v rámci nového odvolacího řízení napravil a z tohoto důvodu přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

120. Bude na Vrchním soudu v Praze, aby se v navazujícím řízení znovu důsledně zabýval předmětnou věcí, ve shora naznačeném směru, a to i s ohledem na případné další námitky obviněných.

121. Nejvyšší soud shledal neopodstatněným z výše uvedených důvodů dovolání podané obviněným P. P. i nejvyšším státním zástupcem, proto tato dovolání odmítl.

122. Nejvyšší soud za této situace upozorňuje, že rozsudek soudu druhého stupně i zrušené usnesení, kterým bylo zamítnuto odvolání M. H., zrušil výlučně z podnětu dovolání obviněných, a proto v dalším řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch, ani v neprospěch dalších obviněných, kterým důvody zrušení rozsudku odvolacího soudu rovněž prospívaly (§ 265s odst. 2 tr. řádu).

123. Při novém projednání a rozhodnutí věci je pak odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. řádu).

124. Protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu o dovolání obviněných v neveřejném zasedání.