5 Tdo 72/2024-26881

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. Ing. Simona Štěpánek (dříve Voňková, rozená Laurynová), bytem K rybníku 337, Břehy, okres Pardubice, 2. Ing. Petr Pejcha, bytem Chotěnice 5, Heřmanův Městec, okres Chrudim, 3. Ing. Petr Flaška, bytem Plamínkové 1596, Praha 4, 4. Ing. Martin Havelka, bytem Dykova 1127/22, Hradec Králové, 5. Ing. Přemysl Zeman, bytem Hyacintová 3208, Praha 10, 6. Ing. Ladislav Čech, bytem Hornopolní 2957/39, Ostrava, 7. Ing. Václav Vejvoda, bytem Pod Spravedlností 1357, Praha 5, 8. P. T., bytem XY, 9. obviněná právnická osoba – obchodní společnost Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., IČ: 25253361, se sídlem K Vápence 2677, Pardubice, a 10. nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Vladimíra Nového, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera a obviněných právnických osob – obchodních společností Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 5/2018, takto:

Výrok

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022, a. z podnětu dovolání obviněných Ing. Simony Štěpánek, dříve Voňkové, Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody ohledně nich v celém rozsahu, b. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Petra Pejchy, právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., Ing. Martina Havelky, Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera, ohledně nich v celém rozsahu, c. z podnětu dovolání obviněného Ing. Petra Flašky a rovněž z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch tohoto obviněného ohledně něj v celém rozsahu.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na všechny zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. Přemysla Zemana, P. T., Ing. Petra Pejchy, právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a Ing. Martina Havelky a dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, právnických osob DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s., odmítají.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 3. 2022, sp. zn. 62 T 5/2018, byla obviněná Ing. Simona Štěpánek (dříve Voňková, rozená Laurynová, dále jen jako „Ing. Simona Štěpánek“) uznána vinnou pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „tr. zákoník“), pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (u posledně citovaného ustanovení byl nadbytečně označen i odstavec 7) [bod 5) výroku o vině]. Obviněný Ing. Vladimír Nový byl uznán vinným dvojnásobným dokonaným zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku [body 1) a 2)], pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku [bod 4)], trojnásobným pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku [body 1), 4) a 5)], pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku [bod 2)], přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku [body 1), 4) a 5)] a zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [bod 2)], obvinění Ing. Přemysl Zeman a P. P. byli uznáni vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku [vše pod bodem 1)]. Obvinění Ing. Ladislav Čech a Ing. Václav Vejvoda byli uznáni vinnými zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku [bod 2)]. Obviněný P. T. byl uznán vinným zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku [bod 2)]. Obviněný Ing. Petr Pejcha a obviněná právnická osoba – obchodní společnost Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. (dále též jen jako „obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s.“), byli uznáni vinnými pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku [bod 5)], dvojnásobným pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku [body 5) a 6)], přípravou dvojnásobného zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku [body 5) a 6)] a zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [bod 6)]. Obvinění Ing. Petr Flaška, Ing. Pavel Ludvík, Ing. Martin Fischer, Ing. Martin Havelka a obviněné právnické osoby – obchodní společnosti DOB CONSTRUCTION, a. s., (dříve GEOSAN GROUP, a. s., dále ve zkratce též jen „DOB CONSTRUCTION, a. s.“) a STRABAG, a. s. (dále také jen jako „STRABAG, a. s.“), byli uznáni vinnými zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku [vše bod 6)]. Za tuto trestnou činnost soud prvního stupně uložil obviněným podle § 212 odst. 6, § 43 odst. 1, § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku úhrnné tresty odnětí svobody, a to Ing. Simoně Štěpánek na dobu 3 let, Ing. Petru Pejchovi na dobu 2 let a 9 měsíců, Ing. Petru Flaškovi a Ing. Přemyslu Zemanovi na dobu 2 let a 6 měsíců, Ing. Martinu Havelkovi a P. P. na dobu 2 let, jejichž výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let u obviněných Ing. Simony Štěpánek a Ing. Petra Pejchy, v trvání 4 let u obviněných Ing. Petra Flašky, Ing. Přemysla Zemana a P. P., v trvání 3 let u obviněného Ing. Martina Havelky. Dále soud odsoudil obviněné Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvodu a P. T. podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku (resp. podle § 257 odst. 2 tr. zákoníku ohledně obviněných Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody, resp. podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku ohledně obviněného P. T.) a podle § 43 odst. 1, § 67 odst. 1, 3 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k úhrnným peněžitým trestům ve výměře 200 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výměře 200 000 Kč, a to obviněným Ing. Pavlu Ludvíkovi a Ing. Martinu Fischerovi, resp. ve výměře 300 denních sazeb po 200 Kč, tj. v celkové výši 60 000 Kč obviněným Ing. Ladislavu Čechovi a Ing. Václavu Vejvodovi, resp. ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 100 000 Kč obviněnému P. T. Obviněným právnickým osobám Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s., soud prvního stupně uložil podle § 212 odst. 6, § 43 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 7, § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „t. o. p. o.“), úhrnné peněžité tresty ve výměře 200 denních sazeb po 10 000, tj. v celkové výši 2 000 000 Kč, resp. ve výměře 250 denních sazeb po 5 200 Kč, tj. v celkové výši 1 300 000 Kč ohledně druhé a třetí jmenované obviněné právnické osoby. Obviněného Ing. Vladimíra Nového Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích za uvedené trestné činy a za zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 62 T 5/2018, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020, odsoudil podle § 212 odst. 6, § 43 odst. 2, § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon soud podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let, a podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výměře 100 000 Kč, přičemž současně soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z citovaných rozhodnutí včetně dalších rozhodnutí na tyto zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích odkázal poškozenou Českou republiku, zastoupenou Ministerstvem financí, s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zároveň rozhodl též o vině a trestu původně spoluobviněných Ing. Jiřího Jehličky a Ing. Štěpána Plodka.

2. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích byl napaden odvoláními jak ze strany obviněných, tak i státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Vrchní soud v Praze nejprve usnesením ze dne 17. 8. 2022, č. j. 5 To 44/2022-25878, vyloučil ze společného řízení věc vedenou proti obviněným Ing. Jiřímu Jehličkovi a Ing. Štěpánu Plodkovi, jež byla dále u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 5 To 51/2022.

3. Následně Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022, o odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch všech obviněných jednak v rozsahu výroku o vině pod body 1 až 3 a v celém výroku o trestu, a o odvoláních obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera, Ing. Martina Havelky, Ing. Přemysla Zemana, P. P., Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, P. T. a obviněných právnických osob DOB CONSTRUCTION, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a STRABAG, a. s. Podle § 258 odst. 1, 2 a § 261 tr. ř. odvolací soud částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 3. 2022, sp. zn. 62 T 5/2018, a to v bodech 1), 2), 5) a 6) výroku o vině a v celém výroku o trestu. Nově odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil také výrok o vině v bodě 4) odvoláními napadeného rozsudku a dále částečně zrušil výrok o vině v bodě IV. (pozn. Nejvyššího soudu: tento bod se však obviněného Ing. Vladimíra Nového vůbec netýkal, viz níže v tomto usnesení) rozsudku Krajského soudu – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 62 T 5/2018, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020, jimiž byl obviněný Ing. Vladimír Nový pravomocně odsouzen za zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, tj. zrušil příslušné části výroku o vině citovaných rozhodnutí a celý výrok o trestu, který byl uložen obviněnému Ing. Vladimíru Novému, jakož i další výroky týkající se jmenovaného obviněného, které mají ve zrušovaných výrocích o vině svůj podklad. Současně odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o vině obviněných tak, že obviněného Ing. Vladimíra Nového uznal vinným pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 [body 1) až 5) výroku o vině], pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 [bod 3)], pomocí k pokusu ke zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 [bod 4)], přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a), odst. 7 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 [body 3) a 4)], obviněné Ing. Přemysla Zemana a P. P. uznal vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011 [bod 1)]. Na jednání dalších obviněných odvolací soud aplikoval již vždy pouze tr. zákoník ve znění účinném od 1. 10. 2020. Obviněné Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvodu a P. T. uznal vinnými pomocí ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku [bod 2)]. Obviněnou Ing. Simonu Štěpánek uznal vinnou pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, pomocí k pokusu zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 24 odst. 1 písm. c) a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a), odst. 7 tr. zákoníku [bod 4)]. Obviněného Ing. Petra Pejchu a obviněnou právnickou osobu Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., uznal vinnými pomocí k pokusu zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a), odst. 7 tr. zákoníku [bod 4)]. Obviněné Ing. Petra Flašku a Ing. Martina Havelku uznal vinnými zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, pomocí k přípravě zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a), odst. 7 tr. zákoníku [bod 4)]. Obviněné Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera uznal vinným zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a podle § 256 odst. 1, 3 tr. zákoníku [bod 4)]. Za uvedenou trestnou činnost odvolací soud jednotlivým obviněným uložil tresty následovně. Obviněný Ing. Vladimír Nový byl odsouzen podle § 212 odst. 6, § 45 odst. 2 a § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon odvolací soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let, a podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 200 000 Kč. Obvinění Ing. Simona Štěpánek, Ing. Petr Pejcha, Ing. Petr Flaška a Ing. Martin Havelka byli podle § 212 odst. 6, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku odsouzeni k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání 3 let (ohledně obviněné), resp. 2 let a 9 měsíců (u obviněného Ing. Petra Pejchy), resp. 2 let a 6 měsíců (u obviněného Ing. Petra Flašky), resp. 2 let (u obviněného Ing. Martina Havelky). Výkon těchto trestů odvolací soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let (u obviněných Ing. Simony Štěpánek a Ing. Petra Pejchy), resp. 4 let (u obviněného Ing. Petra Flašky), resp. 3 let (u obviněného Ing. Martina Havelky). Obvinění Ing. Pavel Ludvík a Ing. Martin Fischer byli podle § 256 odst. 3, § 67 odst. 1, 3 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzeni k peněžitým trestům ve výměře 200 denních sazeb po 1 500 Kč, tj. v celkové výši 300 000 Kč, obvinění Ing. Přemysl Zeman, P. P. a P. T. byli podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni k trestům odnětí svobody, a to v trvání 2 let a 3 měsíců ohledně obviněného Ing. Přemysla Zemana, resp. v trvání 2 let ohledně obviněných P. P. a P. T., přičemž výkon těchto trestů odnětí svobody odvolací soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Obvinění Ing. Ladislav Čech a Ing. Václav Vejvoda byli podle § 256 odst. 2, § 67 odst. 1, 3 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzeni k peněžitým trestům ve výměře 200 denních sazeb po 1 000 Kč, resp. po 300 Kč, tj. v celkové výši 200 000 Kč, resp. 60 000 Kč, a obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., byla podle § 212 odst. 6, § 43 odst. 1, § 68 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 7 a § 18 odst. 1, 2 t. o. p. o. odsouzena k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 10 000 Kč, tj. v celkové výši 2 000 000 Kč. V adhezním řízení odvolací soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou Českou republiku, zastoupenou Ministerstvem financí České republiky, Letenská 15, Praha 1, s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále odvolací soud rozhodl ohledně obviněných právnických osob DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s., tak, že je podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž obžaloba spatřovala zločin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravu ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a), odst. 7 tr. zákoníku (obžaloba, č. l. 19270 verte).

4. Skutkové okolnosti charakterizující naplnění znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byli jednotliví obvinění uznáni vinnými, jsou stranám dobře známy, Nejvyšší soud je proto nebude podrobně opakovat, pouze je stručně shrne. Všechny skutky, které jsou předmětem tohoto trestního řízení se týkají postupně vyhlašovaných veřejných zakázek zadavatele Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem, s. p. o., (dále též jen jako „NHKL“, nebo „hřebčín“) souvisejících s rekonstrukcí jeho objektů, přičemž financování nákladů mělo být zčásti uhrazeno z prostředků státního rozpočtu České republiky a zčásti z fondů Evropské unie. Šlo jednak o méně finančně významné zakázky na projekční práce, zajištění technického dozoru investora, a dále o stěžejní veřejnou zakázku na realizaci samotné rekonstrukce zhruba 20 objektů hřebčína, jejíž odhadovaná cena se pohybovala okolo 250 mil. Kč. Společným prvkem těchto výběrových řízení je fyzická osoba, obviněný Ing. Vladimír Nový, který získal důvěru zadavatele, a na základě plné moci ze dne 20. 9. 2011 byla jím zastoupené obchodní společnosti CETTUS, a. s., zadavatelem svěřena technická stránka zadávacích řízení veřejných zakázek souvisejících s projektem „Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem, II. etapa projektu“, jejichž administraci po právní stránce zajišťovala advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners, s. r. o. (dále jen jako „advokátní kancelář Havel a Holásek“). V rámci zadávacích řízení na uvedené veřejné zakázky obviněný Ing. Vladimír Nový spolu s dalšími obviněnými jednali proti principům hospodářské soutěže a pravidlům zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, který byl od 1. 10. 2016 nahrazen zákonem č. 134/2016, o zadávání veřejných zakázek (dále jen jako „z. v. z.“), neboť s nimi manipulovali tak, aby jednotlivé veřejné zakázky byly zadány předem vybraným dodavatelům. V případě veřejné zakázky na rekonstrukci hřebčína se součástí zákulisních dohod mezi dodavateli stala i nabídka úplatku jinému dodavateli za spolupráci. U tohoto skutku pod bodem 4) výroku o vině navíc zadávací dokumentace spolu s nabídkami dodavatelů zdánlivě dokládající řádný průběh zadávacího řízení představovaly nepravdivé doklady určené jako podklad pro poskytovatele dotace, na jejichž podkladě hrozilo, že bude umožněno neoprávněné použití finančních prostředků z evropských zdrojů, a současně tyto nepravdivé údaje měly tvořit součást obsahu žádosti o dotaci, která nakonec v důsledku policejního zásahu předložena nebyla. V podrobnostech viz rozsáhlý popis jednotlivých bodů výroku o vině rozsudku odvolacího soudu.

5. Nejvyšší soud úvodem pro úplnost připomíná, že v posuzované trestní věci rozhodovaly soudy prvního a druhého stupně již podruhé. Jejich výše uvedeným rozhodnutím, jež byla napadena dovoláními, předcházel rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 9. 2019, č. j. 32 T 5/2018-23550, a dvě kasační rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020, a ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020. Uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných Ing. Vladimíra Nového (body I. 1 až 5 výroku o vině) a obviněných Ing. Daniela Chrásky a Ing. Lukáše Pavlíka (bod I. 5), ostatní obvinění byli podle § 226 písm. a), resp. písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutky specifikované ve výroku o vině (rovněž je zde uvedeno, jaké trestné činy v nich obžaloba spatřovala). Odvolací soud nejprve usnesením ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 5 To 7/2020, vyloučil ze společného řízení věc proti obviněným Ing. Simoně Štěpánek (dříve Voňkové), Ing. Petru Pejchovi, Ing. Jiřímu Mottlovi, Ing. Petru Flaškovi, Ing. Pavlu Ludvíkovi, Ing. Martinu Fischerovi, Ing. Martinu Havelkovi, Ing. Přemyslu Zemanovi, P. P., Ing. Ladislavu Čechovi, Ing. Václavu Vejvodovi, P. T., a obviněným právnickým osobám Metrostav, a. s., Metrostav Infrastructure, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., STRABAG, a. s., a CETTUS, a. s. V této vyloučené věci rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020, tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu ohledně obviněných Ing. Simony Štěpánek (dříve Voňkové), Ing. Petra Pejchy, Ing. Jiřího Mottla, Ing. Petra Flašky, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera, Ing. Martina Havelky, Ing. Přemysla Zemana, P. P., Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, P. T., a obviněných právnických osob Metrostav, a. s., Metrostav Infrastructure, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., STRABAG, a. s., a CETTUS, a. s., a věc v rozsahu zrušení (jež se týkalo zprošťujících výroků o vině pod body II., III., V. a VI. výroku o vině) vrátil soudu prvního stupně. Ve společném řízení (ohledně obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Daniela Chrásky, Ing. Lukáše Pavlíka, Ing. Jiřího Jehličky a Ing. Štěpána Plodka) odvolací soud rozhodl rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020, tak, že zrušil výrok o vině pod body I. 1 až 5 a IV., celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody, pokud se týkaly obviněného Ing. Vladimíra Nového. V rozsahu zrušeného bodu I. 5 výroku o vině napadeného rozsudku odvolací soud nově odsoudil obviněné Ing. Vladimíra Nového, Ing. Daniela Chrásku a Ing. Lukáše Pavlíka za zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, resp. za pomoc k tomuto zločinu, resp. za pomoc k přečinu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, ve zbývající zrušené části výroku o vině týkající se obviněného Ing. Vladimíra Nového, ve výroku o náhradě škody a v celém rozsahu týkajícím se obviněných Ing. Jiřího Jehličky a Ing. Štěpána Plodka byla věc vrácena soudu prvního stupně, přičemž současně odvolací soud zamítl odvolání obviněných Ing. Daniela Chrásky a Ing. Lukáše Pavlíka. Poté bylo znovu rozhodováno soudy obou stupňů, jak je uvedeno výše pod body 1., 2. a 3. tohoto usnesení Nejvyššího soudu.

II. Dovolání obviněných a vyjádření k nim

6. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023., sp. zn. 5 To 44/2022, podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění Ing. Simona Štěpánek, Ing. Petr Pejcha, Ing. Petr Flaška, Ing. Martin Havelka, Ing. Přemysl Zeman, Ing. Ladislav Čech, Ing. Václav Vejvoda, P. T., a obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. Citovaný rozsudek napadl dovoláním také nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Vladimíra Nového, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera, a v neprospěch obviněných právnických osob Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s. a) Dovolání obviněného Ing. Přemysla Zemana 7. Obviněný Ing. Přemysl Zeman, který byl odsouzen za trestnou činnost popsanou v bodě 1) výroku o vině napadeného rozsudku, opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Nejprve předložil námitky týkající se prvního z citovaných dovolacích důvodů, který byl podle obviněného naplněn v jeho první a třetí alternativě. Rozhodné skutkové závěry soudů o tom, že dovolatel před zveřejněním výzvy k veřejné zakázce dne 22. 3. 2011 přednostně získal určité informace k ní (zadávací dokumentaci a listinu přítomných dodavatelů), jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Ani jeden z uvedených dokumentů totiž obviněný neobdržel před zahájením výběrového řízení, ale až poté, tj. po 22. 3. 2011. V trestním spise se nenachází jediný důkaz, který by prokazoval opak, a také Ing. Vladimír Nový a Ing. Jaroslav Pechman vyloučili, že by nějaké informace sdíleli s dovolatelem nebo někým jiným z obchodní společnosti HELIKA, a. s. Proto obviněný, resp. jím zastupovaná obchodní společnost HELIKA, a. s., nezískala v zadávacím řízení jakoukoli výhodu.

8. Obhajoba navrhla Vrchnímu soudu v Praze provést jako důkaz znalecký posudek č. 271-16 ze dne 15. 11. 2016 zpracovaný znaleckým ústavem ČVUT, podle jehož závěrů bylo hodnocení vítězného uchazeče pravdivé a objektivní, stejně jako připomínky k metodikám jednotlivých uchazečů vypracované P. P. Tento důkazní návrh stejně jako návrh na výslech znalců však odvolací soud nedůvodně zamítl, tudíž jde o vadu tzv. opomenutého důkazu.

9. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, jakým způsobem soudy obou stupňů vyhodnotily připomínky k metodikám jednotlivých uchazečů. Poukázal na vysokou odbornost a objektivitu připomínek, jejichž obsahem bylo pouze zjištění, zda (ne)vyhovují zadávací dokumentaci. Takto nestranně vypracované připomínky P. P. zaslal na pokyn dovolatele Ing. Vladimíru Novému „pro jeho potřebu“ (viz bod 17. dovolání). Rozhodně nešlo o hodnocení budoucí úspěšnosti uchazečů nebo o úpravu kvalifikačních podmínek veřejné zakázky, o konkrétní kvalitě metodik uchazečů rozhodovala až hodnotící komise. Tyto připomínky současně nemohly představovat jakoukoli přednost a ani nemohly žádným způsobem zvýhodnit vítězného uchazeče o veřejnou zakázku., resp. znevýhodnit jiného uchazeče. Obviněnému jako zástupci obchodní společnosti HELIKA, a. s., která ve sdružení ještě s obchodní společností CODE, s. r. o., nakonec veřejnou zakázku získala, nebyla zjednána přednost ani z hlediska informací k veřejné zakázce. Před vyhlášením výběrového řízení na veřejnou zakázku nedisponoval přednostně žádnými poznatky o parametrech soutěžené zakázky, a to ani od Ing. Vladimíra Nového ani od Ing. Jaroslava Pechmana.

10. Dále se obviněný ohradil proti právnímu závěru o kvalifikačním znaku členství v organizované skupině, který není podpořen žádným z provedených důkazů včetně odposlechů. Zdůraznil, že s Ing. Vladimírem Novým se neznal vůbec a s P. P. se stýkal pouze pracovně. Odvolací soud kromě toho ve svém rozsudku ani dostatečně nevymezil jeho roli v organizované skupině, jakým způsobem se přesně podílel na jejím fungování, jaká byla její hierarchie a jakým způsobem byla její činnost plánována a koordinována.

11. Na závěr svého dovolání obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. b) Dovolání obviněného Ing. Václava Vejvody 12. Skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu se týkala dovolání obviněných Ing. Václava Vejvody, Ing. Ladislava Čecha a P. T. Obviněný Ing. Václav Vejvoda uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Pod první důvod v jeho první alternativě (zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů) lze formálně podřadit jeho námitku, podle níž s Ing. Vladimírem Novým jednal v září roku 2011 zcela legitimně jako se zástupcem zadavatele veřejné zakázky. Zadávací dokumentaci, z níž mohl vyčíst, že Ing. Vladimír Nový není kontaktní osobou zadavatele ve výběrovém řízení, obdržel e-mailem až dne 14. 10. 2011 a do té doby tudíž nevěděl, že s ním v této záležitosti komunikovat nemá.

13. S odkazem na druhý z citovaných dovolacích důvodů obviněný vytýkal překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu. Zmínil judikaturu Ústavního soudu, z níž obsáhle citoval, a zdůraznil, že soud má povinnost obviněného upozornit na případnou změnu právní kvalifikace skutku i tehdy, pokud by uvažoval o použití mírnějšího ustanovení trestního zákona, a to pod podmínkou, že obviněný by mohl být v důsledku neupozornění zkrácen na svých obhajovacích právech. Podle obviněného k citované situaci došlo právě v jeho případě. Další obsáhlou citací z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu připomněl, že tento soud mu dal za pravdu v tom, že nebylo správné posoudit jeho jednání jako trestné činy pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži a poškození finančních zájmů Evropské unie. Proti vině za účastenství na trestném činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě ve formě pomoci, jak jeho jednání neočekávaně posoudil odvolací soud, se však již v odvolacím řízení bránit nemohl.

14. Proto obviněný Ing. Václav Vejvoda závěrem svého dovolání Nejvyššímu soudu navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc vrátit tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. c) Dovolání obviněného Ing. Ladislava Čecha 15. Obviněný Ing. Ladislav Čech podal dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž druhému z nich podřadil výhradu proti postupu odvolacího soudu, který změnil právní kvalifikaci téhož skutku bez předchozího upozornění. Svou výhradu podpořil obsáhlým odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03, a ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 251/04. Z jejich odůvodnění připomněl, že povinnost soudů informovat obviněného o možnosti změny právní kvalifikace Ústavní soud rozšířil i na situace, v nichž by mělo dojít k použití mírnějšího ustanovení trestního zákona za předpokladu, že takové poučení bude mít praktický význam pro obhajobu obviněného.

16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný Ing. Ladislav Čech uplatnil v jeho první a třetí alternativě. Z hlediska zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu a obsahem provedených důkazů dovolatel konkrétně nesouhlasil s tím skutkovým závěrem, podle něhož před datem 14. 10. 2011 disponoval neveřejnými informacemi o posuzované veřejné zakázce. Od Ing. Vladimíra Nového neobdržel žádnou elektronickou zprávu, obviněný pouze připustil, že k této veřejné zakázce se vztahoval obsah e-mailu, který mu zaslal Ing. Jaroslav Valkovič, avšak on na jeho sdělení nijak nereagoval. Zpochybnil dále, že by s Ing. Vladimírem Novým uzavřel jakoukoli dohodu, její existenci neprokazovala ani soudy zdůrazněná e-mailová komunikace ze dne 24. 10. 2011. Rovněž žádný důkaz nepodporoval závěr o jeho účasti v organizované skupině. Podle názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v jeho usnesení ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 155/2018, je k závěru o účasti pachatele na organizované skupině nutné zjištění, že tato osoba byla obeznámena s účelem koordinované činnosti skupiny, což u obviněného scházelo. Současně obviněný napadl způsob, jakým odvolací soud odůvodnil zjednání výhody obchodní společnosti CETTUS, a. s., zastoupené Ing. Vladimírem Novým. Odvolací soud se totiž vypořádal mj. s jeho obhajobou spočívající v tvrzení, že obviněný považoval Ing. Vladimíra Nového za zástupce zadavatele. Obviněný však v dovolání popřel, že by se někdy tímto způsobem hájil, doslova v dovolání uvedl, že on „…nikdy s Ing. Novým nejednal jakožto se zástupcem zadavatele a ani tuto obranu nikdy nepoužil při své obhajobě…“. Naopak předložil vlastní verzi, podle níž ho Ing. Vladimír Nový podvedl, neboť se mu ozval jako zájemce o subdodavatelskou činnost a zatajil mu účast jím zastupované obchodní společnosti CETTUS, a. s., v soutěži o tuto veřejnou zakázku na technický dozor investora.

17. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě si obviněný stěžoval v dovolání na to, že odvolací soud opomenul některé důkazy. Obviněný požadoval provést jako listinný důkaz metodiku předloženou obchodní společností ČECH – ENGINEERING, a. s., v zadávacím řízení. Tento dokument podle obviněného dokládá, že jmenovaná obchodní společnost zastoupená dovolatelem měla vážný zájem o získání veřejné zakázky na technický dozor investora, protože tato metodika dosahovala vyšší kvality než u vítězného uchazeče. Pokud by obviněný chtěl zjednat obchodní společnosti CETTUS, a. s., výhodu, jím zastoupená obchodní společnost by takto kvalitní metodiku nepředložila. Vrchní soud v Praze tento důkaz neprovedl s tím, že nemá relevantní souvislost s předmětem trestního řízení, s čímž obviněný nesouhlasil. K dalším důkazním návrhům obviněného týkajícím se splnění kvalifikačních předpokladů obchodní společností ČECH – ENGINEERING, a. s., se soud nevyjádřil vůbec. Tím však porušil právo obviněného na spravedlivý proces, k čemuž obviněný citoval odpovídající argumentaci z nálezů Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 1765/21, ze dne 23. 6. 2015, II. ÚS 2067/14, a ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2273/14. Zároveň namítl porušení práva na spravedlivý proces také v důsledku toho, že jeho věc nebyla projednána v přiměřené lhůtě, neboť soudní řízení trvalo neúměrně dlouhou dobu, a to bez jeho přičinění.

18. Vzhledem k uvedeným námitkám obviněný Ing. Ladislav Čech navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. d) Dovolání obviněného P. T.

19. Obviněný P. T., stejně jako většina spoluobviněných, uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. První alternativu důvodu pod písm. g) považoval za naplněnou tím, že žádný z provedených důkazů jej neusvědčil. Kompletní dokazování k jednání dovolatele bylo provedeno výhradně u prvního hlavního líčení před soudem prvního stupně, který jej původně obžaloby zprostil. Aniž by v dalším průběhu trestního řízení došlo ke změně či doplnění dokazování, po kasačním zásahu odvolacího soudu byl obviněný soudem prvního stupně odsouzen za trestnou činnost, které se měl dopustit v nepřímém úmyslu. Odvolací soud se však v napadeném rozsudku neztotožnil ani s tímto právním závěrem o subjektivní stránce a vyhodnotil ji tak, že obviněný jednal v úmyslu přímém. Skutková zjištění, z nichž při zkoumání zavinění odvolací soud vycházel, jsou podle obviněného zcela nepodložená. Například tvrzení odvolacího soudu v bodě 76. napadeného rozsudku (který se však týká skutku pod bodem 1), podle něhož obviněný P. T. byl členem komise pro otevírání obálek, nebylo nijak prokázáno a netvrdila to ani obžaloba. Dále v bodě 91. svého rozsudku odvolací soud tvrdí, že dovolatel poskytl Ing. Vladimíru Novému v srpnu 2011 informace k veřejné zakázce, avšak ani tato okolnost není podpořena konkrétním důkazním prostředkem. V bodě 93. napadeného rozsudku je uvedeno, že k zaslání výzev k podání nabídek došlo dne 24. 9. 2011, což je však v rozporu i se zněním skutkové věty této části výroku o vině.

20. Podle obviněného P. T. nebylo možné opřít o žádný z provedených důkazů zjištění, podle něhož by uzavřel s Ing. Vladimírem Novým nějakou dohodu o zvýhodnění obchodní společnosti CETTUS, a. s. Obviněný jednal s Ing. Vladimírem Novým jako zplnomocněným poradcem zadavatele, dokonce s ním byl povinen komunikovat, jak mu to ukládala smlouva uzavřená mezi zadavatelem a sdružením HELIKA, a. s., CODE, s. r. o.

21. Další zjevný rozpor obviněný spatřoval mezi obsahem e-mailů ze dne 24. 9. 2011 a 25. 10. 2011 a skutkovými zjištěními, jež z nich dovodil odvolací soud. První e-mail obsahoval 3 přílohy, z nichž k prvním dvěma obviněný připojil vlastní připomínky a poté je přeposlal Ing. Vladimíru Novému, který je podle něj jako technický poradce zadavatele měl mít k dispozici. Třetí přílohu vztahující se k výkonu technického dozoru investora obviněný neřešil, neměl důvod domnívat se, že by tuto přílohu Ing. Vladimír Nový neměl obdržet, protože nevěděl, že obchodní společnost CETTUS, a. s., se chce o tuto zakázku ucházet. Elektronickou zprávu ze dne 25. 10. 2011 dovolatel v kopii zaslal také Ing. Přemyslu Zemanovi a P. P., což dokazuje, že šlo o otevřenou komunikaci a nikoli o utajené sdílení informací, jak spekuluje odvolací soud. Tento e-mail obviněný o pár dní později zaslal ještě I. H. z hřebčína, což opět dokazuje, že nemůže jít o usvědčující důkaz, jinak by ho právníkovi zadavatele veřejné zakázky neposílal. Předmětem e-mailu ze dne 25. 10. 2012 byly navíc nevýznamné informace o osobách nominovaných do hodnotících komisí na dodavatele stavby a na výběr technického dozoru investora. Veškerá elektronická komunikace dokládá, jak hekticky probíhala příprava projektové dokumentace a zajišťování souvisejících úředních povolení, rozhodně však nepodporuje závěry o protiprávním jednání obviněného nebo jeho účasti v organizované skupině. Obecně vedle toho dovolatel vytkl odvolacímu soudu, který se přiklonil k verzi pro obviněného nepříznivější, že porušil zásadu in dubio pro reo, zásadu presumpce neviny a v konečném důsledku i jeho právo na spravedlivý proces.

22. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný P. T. namítl ve vztahu k naplnění znaků subjektivní i objektivní stránky trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Obviněný především netušil, že obchodní společnost CETTUS, a. s., bude soutěžit o veřejnou zakázku na technický dozor investora [jak obviněný argumentoval již výše v rámci námitek podřazených důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], a s Ing. Vladimírem Novým komunikoval, protože zastával pozici poradce zadavatele, s nímž byl podle smlouvy povinen sdílet informace. Jestliže by jemu vytýkané jednání mělo naplnit znaky objektivní stránky trestného činu, mohlo by se tak stát maximálně z nevědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Trestní odpovědnost podle § 256 tr. zákoníku však vyžaduje úmyslné zavinění, jehož naplnění nebylo prokázáno. Obviněný P. T. dále zpochybnil i výši škody, k níž by mělo dojít žalovaným jednáním. Zpochybnil, že by škoda mohla odpovídat plné ceně za dodané dílo, resp. té, která byla vysoutěžena. Při stanovení případné škody bylo totiž nutné zohlednit skutečnost, že zadavatel by získal protiplnění v určité hodnotě, které by tak nemohlo představovat způsobenou škodu. Odvolací soudu tedy podle obviněného posoudil tento znak objektivní stránky zločinu podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku nesprávně.

23. Závěrem svého dovolání obviněný P. T. učinil Nejvyššímu soudu návrh, aby ve vztahu k němu rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. e) Dovolání obviněné Ing. Simony Štěpánek 24. Obviněná Ing. Simona Štěpánek napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku o vině pod bodem 4) a v rozsahu výroku o trestu, které se jí týkaly, a opřela je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě. Své námitky obviněná směřovala i proti rozsudku soudu prvního stupně, z jehož zjištění odvolací soud plně vycházel a v podstatě je přejal. Rozhodnutí obou soudů označila za nepřezkoumatelná. Úvodem obviněná připomněla první rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla obžaloby zproštěna a který byl zrušen kasačním rozhodnutím odvolacího soudu. V opakovaném hlavním líčení Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích provedl dokazování zejména různými odposlechy, které se však vztahovaly k jiným skutkům než k tomu, za který byla odsouzena [skutek pod bodem 4)]. Obviněné se týkal pouze jediný listinný důkaz (k popisu její pracovní náplně) provedený před soudem prvního stupně po kasačním zásahu odvolacího soudu, jinak se stav dokazování ohledně její osoby nezměnil, proto Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích nebyl oprávněn odchýlit se od svých původních skutkových zjištění i právních závěrů. Tento soud podle obviněné tedy nepostupoval v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., nýbrž při nezměněném skutkovém stavu, který vyplynul z provedeného dokazování, pouze nekriticky přejal právní názor instančně nadřízeného soudu, aniž by jakkoli vysvětlil, proč se odchýlil od svého původního právního názoru, podle něhož obviněná žalované trestné činy nespáchala. Rovněž v řízení před odvolacím soudem nedošlo ke změně důkazní situace, dokazování bylo prováděno pouze ve veřejném zasedání konaném dne 1. 2. 2023, ale ke skutku, který je vytýkán obviněné, se vztahoval pouze jeden listinný důkaz, a to přehled jejích pracovních poměrů. Navrhované opětovné provedení telefonních odposlechů odvolací soud zamítl s tím, že tyto důkazy byly bezchybně provedeny již v prvním hlavním líčení před soudem prvního stupně, ačkoli ten na jejich podkladě obviněnou obžaloby zprostil. Tento stručně shrnutý postup soudů obou stupňů tudíž podle obviněné zakládá pochybnosti o správnosti jejich skutkových zjištění. Vedle toho obviněná rozsudku odvolacího soudu vytkla neúměrnou stručnost jeho odůvodnění a nedostatečnou individualizaci jednání obviněné ve vztahu k trestným činům, kterých se měla dopustit. Způsob odůvodnění výroku o vině ohledně obviněné v napadeném rozsudku odvolacího soudu vypovídá spíše o přístupu tzv. en bloc, neboť jí je automaticky přisuzováno trestné jednání, za které byl odsouzen Ing. Vladimír Nový.

25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná uplatnila v první a třetí alternativě. Většina jejích výhrad spadá nicméně pod tu první, tj. že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétně žádný důkaz nevypovídá o úmyslném zapojení obviněné do trestné činnosti Ing. Vladimíra Nového nebo o tom, že by si vůbec byla vědoma existence organizované skupiny, natož že by se sama jakýmkoli způsobem do takové skupiny zapojila a stala se její součástí. Obviněná ze své pozice manažerky projektu byla nucena komunikovat s Ing. Vladimírem Novým jako zástupcem technického dozoru investora, obchodní společnosti CETTUS, a. s., a současně i členem přípravného a realizačního týmu. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by obviněná Ing. Vladimíru Novému předala zadávací dokumentaci nebo kompletní výkaz výměr, sdělila mu informace o ceně veřejné zakázky, anebo že by mu vědomě poskytovala jmenné seznamy potenciálních uchazečů za účelem jejich předání některému z nich. Co se týká zadávací dokumentace, tu Ing. Vladimíru Novému předal Mgr. Josef Hlavička, který tuto skutečnost sám potvrdil u hlavního líčení. Informace o ceně veřejné zakázky Ing. Vladimíru Novému sdělil P. T., jak vyplývá z telefonního hovoru mezi Ing. Vladimírem Novým a Ing. Jiřím Mottlem ze dne 28. 3. 2013. Kompletní výkaz výměr Ing. Vladimíru Novému nechtěla poskytnout, jak zdůraznila v telefonním hovoru s P. T. ze dne 22. 4. 2013, pouze za účelem kontroly duplicitních položek mu předala dne 10. 4. 2013 část zadávací dokumentace týkající se zámku, kostela a kaple. Skutečnost, že Ing. Vladimír Nový nedisponoval kompletním výkazem výměr ani ke dni 3. 5. 2013, potvrzuje telefonický rozhovor z uvedeného dne, v němž si Ing. Vladimír Nový stěžoval P. T., že zadavatel mu nechce dát výkaz výměr, načež mu ho předal P. T. až dne 6. 5. 2013. Ani seznam potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku nezískal Ing. Vladimír Nový od obviněné, a to ve fyzické ani jiné podobě. Teoreticky se k němu mohla informace tohoto druhu dostat na jejich společné schůzce s tehdejším ředitelem hřebčína Ing. Jiřím Jehličkou konané dne 28. 3. 2013, na níž probírali mimo jiné i tuto otázku. Obviněná připustila, že se Ing. Vladimíru Novému dne 29. 3. 2013 zmínila o počtu potenciálních uchazečů, jichž bylo celkem 17, aniž by je však jmenovitě označila. Zároveň obviněná upozornila na rozdíl mezi potenciálním uchazečem a do veřejné soutěže přihlášeným dodavatelem s tím, že o potenciálních uchazečích v prvním výběrovém řízení Ing. Vladimíra Nového pravidelně informovala advokátní kancelář, která v takovém postupu nespatřovala nic nezákonného. Žádný z uvedených dokumentů tedy obviněná Ing. Vladimíru Novému neposkytla, resp. z důvodu kontroly duplicit mu předala pouze část výkazu výměr, soudy jí proto neoprávněně vytýkaly jednání, jehož se nedopustila. Naopak postupovala důsledně podle zákona, v mezích svých pravomocí a nenaplnila tak objektivní stránku žádného trestného činu, což ostatně v bodě 206. svého rozsudku konstatoval i soud prvního stupně, který tak evidentně i přes vyslovení její viny pochyboval o svých vlastních skutkových, resp. právních závěrech, a to zejména o její účasti v organizované skupině.

26. Podle přesvědčení obviněné tedy existovaly zjevné rozpory mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Obsah telefonních odposlechů zpochybnil vědomostní složku zavinění obviněné, neboť i podle vyjádření soudů obou stupňů Ing. Vladimíru Novému plně důvěřovala. Rovněž z nich nebylo možné dovodit její členství v organizované skupině, neboť se Ing. Vladimír Nový informace o veřejné zakázce primárně snažil získat od pracovníků advokátní kanceláře, která se na trestné činnosti nepodílela, a až poté se obracel na ni. Soudy však nesprávně dovodily, že obviněná jednala ve shodě s dalšími členy organizované skupiny. Skutková zjištění soudů o nezákonném poskytování informací k veřejné zakázce ze strany obviněné zpochybnily rovněž výpovědi Ing. Jiřího Mottla, Ing. Vladimíra Nového, Ing. Jiřího Jehličky a JUDr. Pavla Mališe (zmocněnce obchodní společnosti Metrostav, a. s.). Žádný z provedených důkazů tedy neposkytl podklad pro závěr o úmyslném zavinění obviněné. Nezáleželo jí na tom, aby stavební práce realizoval konkrétní dodavatel, jemuž by snad měla zjednat neoprávněnou výhodu, šlo jí výhradně o výsledek, jímž byla realizace oprav areálu hřebčína.

27. Co se týká odposlechů, obviněná současně upozornila na jejich přepisy, které obsahují nepřesnosti, z nichž těžila výlučně obžaloba. Apelovala v dovolání na Nejvyšší soud, aby se jimi neřídil a vycházel ze zvukových záznamů, které byly přehrány v prvním hlavním líčení a na jejichž podkladě byla obviněná obžaloby zproštěna.

28. Námitka opomenutých důkazů, která spadá pod třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se vztahovala opět k odposlechům. Odvolací soud nevyhověl návrhům obviněné na provedení některých z nich. Obsah odposlechů provedených u hlavního líčení soudy hodnotily osamoceně bez nutného kontextu s okolnostmi vyplývajícími z dalších záznamů, případně byl dokonce deformován (např. hovor ze dne 12. 4. 2013 mezi obviněnou a P. T.). Vedle toho obviněná vytkla odvolacímu soudu také selekci důkazů a porušení zásady hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř.

29. Z uvedených důvodů obviněná Ing. Simona Štěpánek Nejvyššímu soudu navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků o trestu i o vině, které se jí týkají, a dále zprostit ji obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Eventuálně obviněná navrhla po zrušení uvedené části rozsudku odvolacího soudu vrátit věc k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (aniž by však současně navrhla zrušit rozsudek soudu prvního stupně nebo jeho část – pozn. Nejvyššího soudu). Obviněná ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s projednáním jejího dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí. f) Dovolání obviněného Ing. Petra Pejchy 30. Podobně jako ostatní spoluobvinění také obviněný Ing. Petr Pejcha podal proti rozhodnutí soudu druhého stupně dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V samotném jeho textu mezi těmito důvody nerozlišoval a námitky předkládal souhrnně, aniž by je přiřadil konkrétnímu z uplatněných dovolacích důvodů. První z citovaných důvodů byl podle něj naplněn ve všech třech alternativách.

31. Obviněný se důrazně ohradil proti nedodržení zásad bezprostřednosti a ústnosti trestního procesu. Soudy rozhodovaly opakovaně a jejich postup vedl k vydání překvapivého rozhodnutí soudem prvního stupně, který při nezměněných skutkových zjištěních nejprve obviněného obžaloby zprostil a po kasačním zásahu odvolacího soudu naopak odsoudil. Odkázal na rozhodnutí č. 53/1992 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 7 Tz 276/2001, jimiž podpořil svou úvahu o tom, že odvolací soud nebyl oprávněn zrušit zprošťující rozhodnutí soudu prvního stupně, který při hodnocení důkazů postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. Interpretace odposlechů soudy v obou dovoláním napadených rozhodnutích vychází z jejich nepřesných přepisů, které ignorují skutečný obsah telefonních hovorů. Odvolací soud jednoduše vnutil svůj právní názor soudu prvního stupně, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, z níž obviněný obsáhle citoval.

32. Dále obviněný namítl nezákonnost provedených odposlechů a prohlídky jiných prostor a pozemků. Návrh státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu stanice užívané dovolatelem nebyl dostatečně zdůvodněn a stejnou vadou byl stižen i samotný soudní příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Rozhodnutí o prodloužení doby, na niž byly odposlechy povoleny, také nemohlo obstát. Jeho nedostatek spočíval v tom, že bylo vydáno na jinou než státním zástupcem navrhovanou dobu. V květnu roku 2013 se na základě soudního příkazu uskutečnila prohlídka jiných prostor obchodní společnosti Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., jejíž průběh obviněný také napadl. Prohlídka proběhla v jiných než v příkazu vymezených objektech a byla provedena nezákonným způsobem, protože policisté byli v objektu 37 hodin bez přítomnosti nezúčastněné osoby a kamery v objektu bezdůvodně zakryli. Před zahájením prohlídky prokazatelně došlo k manipulaci s pečetěmi na dveřích a podle znaleckého posudku Ing. Fialy bylo neodborně manipulováno také s mobilním telefonem dovolatele předtím, než byl předán znalci ke zkoumání. Uvedené nedostatky obviněný namítal již v předcházejících stadiích trestního řízení, ale soudy je vyhodnotily jako nedůvodné. V rozporu s tím však obviněný v dovolání současně tvrdil, že soudy tyto jím vytýkané procesní vady ignorovaly (viz str. 11 dovolání). Dále brojil proti způsobu provádění důkazů, kritizoval soudy, že jako důkaz použily úřední záznamy o podaných vysvětleních, avšak znalecké posudky provedly pouze jako listinné důkazy.

33. Zjevný rozpor obviněný spatřoval mezi obsahem odposlechů a závěrem soudů o jeho úmyslném zavinění. Obviněný připomněl, že po celou dobu vystupoval pasivně, po Ing. Vladimíru Novém žádné informace ani jiné služby nepožadoval. Žádný důkaz neprokazuje jeho zavinění, odposlechy byly vytrženy z kontextu, naopak verze obviněného, podle níž se vědomě na trestné činnosti nepodílel, je v souladu s výpověďmi ostatních obviněných, svědků, listinnými důkazy i znaleckými posudky.

34. Odvolacímu soudu obviněný vytkl také porušení zásady totožnosti a jednoty skutku nebo nedostatečný popis skutkových okolností charakterizujících jeho trestné jednání. V napadeném rozsudku odvolací soud nedokázal jasně popsat jednání dovolatele, jímž by měl konkrétně naplnit znaky skutkových podstat trestných činů, za něž byl odsouzen, především ty skutkové okolnosti, jež by měly charakterizovat jeho zavinění.

35. S ohledem na výše uvedené námitky obviněný Ing. Petr Pejcha navrhl v dovolacím řízení zrušit rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátit k novému projednání a rozhodnutí. g) Dovolání obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s.

36. Obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., podala své dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve všech jeho variantách, a rovněž z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Aniž by výslovně uvedla, ke kterému z nich vztahuje námitku překvapivosti rozhodnutí soudu prvního stupně, brojila proti tomu, že doplněné dokazování po prvním kasačním rozhodnutí odvolacího soudu nevedlo ke korekci původního skutkového zjištění, jež bylo podkladem pro zprošťující výrok, přesto byla soudem prvního stupně odsouzena. Sama přitom s ohledem na nezměněný skutkový stav legitimně očekávala, že bude opět zproštěna obžaloby. Současně si obviněná právnická osoba stěžovala na porušení zásady zachování totožnosti skutku odvolacím soudem, který ji v rámci druhého odvolacího řízení uznal vinnou i za jednání, pro které ve vztahu k ní nebylo zahájeno trestní stíhání.

37. Dovolatelka rovněž vytýkala procesně nepoužitelné důkazy, jak předpokládá druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Byla přesvědčena, že nebyly splněny formální ani materiální podmínky pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 4 Nt 12/2012. Okresní soud v Pardubicích rozhodoval o návrhu státního zástupce na podkladě trestního spisu, v němž byly tehdy založeny pouze úřední záznamy, z nichž nebyly patrny jakékoli informace o trestné činnosti obviněné právnické osoby, a to ani z materiálního hlediska, tj. z kontextu návrhu státního zástupce, podnětu policejního orgánu ani z dalších podkladů z trestního spisu. Dovolatelka předložila vlastní úvahu, podle níž musí být materiální podmínky pro povolení odposlechu dány předem, nelze akceptovat, aby byly zjištěny až dodatečně, tedy ex post ze samotného obsahu odposlechů. Dále obviněná právnická osoba napadla příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 2/2013, jímž byl povolen odposlech na dobu od 15. 1. do 15. 5. 2013, ačkoli navrhovaná doba státním zástupcem končila již dnem 14. 5. 2013. Zároveň vytkla odvolacímu soudu, že neuvedl důvody, pro které považoval její odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 4 Pzo 10/2015, za nepodstatný.

38. Výhrady měla dovolatelka také k prohlídce jiných prostor a pozemků, která se týkala jí užívaných nemovitostí. Prohlídka proběhla mj. i v budovách a na pozemku, které nebyly označeny v soudním příkazu, v němž byla identifikována pouze jedna budova na p. č. st. 8585 a nikoli i na p. č. st. 10286. Současně dovolatelka vytkla nesprávné označení parcely v soudním příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, v němž je parcela identifikována pouze jako p. č. 8585, avšak správně měla být označena jako p. č. st. 8585.

39. Ostatní námitky obviněné právnické osoby se vztahovaly k první alternativě dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž primárně odmítla závěr soudů, podle něhož se obvinění s výjimkou Ing. Vladimíra Nového k trestné činnosti doznali, což z důkazů vůbec nevyplývá. Dovolatelka naopak popřela, že by obviněným Ing. Petru Pejchovi nebo již zesnulému původně též obviněnému Ing. Liboru Joskovi byly poskytnuty jakékoli informace k veřejné zakázce, popř. že by takový druh informací jmenované osoby po někom požadovaly. Podle přesvědčení dovolatelky také tyto osoby nevyvíjely v tomto ohledu žádnou vlastní aktivitu, jak je vyžadováno v základní skutkové podstatě trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže obviněný Ing. Petr Pejcha jednal s Ing. Simonou Štěpánek, probírali podmínky odstoupení od smlouvy z prvního zadávacího řízení, které však bylo zrušeno. Co se týká telefonické komunikace ze dne 25. 2. 2013, slovní obrat „papíry kolem těch koní“ byl obviněným Ing. Petrem Pejchou užit pro podklady k prvnímu výběrovému řízení na rekonstrukci hřebčína, jak rovněž tento obviněný dostatečně vysvětlil v rámci své výpovědi. Nešlo o dokumenty s neveřejnými informacemi o veřejné zakázce před jejím zahájením, jak nesprávně dovodily soudy. Kromě toho držení zadávací dokumentace nepředstavovalo samo o sobě žádnou výhodu či přednost. Vzhledem k opakování téhož výběrového řízení již byly všem uchazečům prvního výběrového řízení zadávací podmínky známy a rozpočtovou cenu i kompletní výkaz výměr si mohl vyžádat každý uchazeč, který si vyzvedl zadávací dokumentaci. Jestliže soudy stanovily výši úplatku na 1 až 2 miliony Kč, učinily tak, aniž by pro takový závěr existoval jakýkoli důkazní podklad. Jedná se přitom o zásadní zjištění, které má vliv na právní kvalifikaci trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Další rozpor obviněná právnická osoba spatřovala v tom, že skutková zjištění soudu neodpovídají ani právnímu posouzení jednání fyzických osob, které bylo přičteno obviněné právnické osobě, tedy trestným činům podle § 212 odst. 1 a § 260 odst. 1 tr. zákoníku. Obvinění Ing. Petr Pejcha, Ing. Martin Havelka a Ing. Libor Joska se nepodíleli na přípravě žádosti o dotaci, proto uvedené trestné činy nemohli spáchat, v důsledku čehož nemohla být dovolatelce přičítána trestná činnost, k níž nedošlo. Z rozhodnutí soudů obou stupňů není ani zřejmé, o jaké nepravdivé nebo zkreslené informace ve vztahu k obviněné právnické osobě mělo jít. Pokud soudy považovaly za nepravdivou listinu označenou jako „prohlášení o dodržování ustanovení o zakázané dohodě“, obviněná právnická osoba odmítla přiznat této listině vlastnosti, na jejichž základě by mohla být považována za dokument vyžadovaný soudní judikaturou k naplnění trestnosti podle obou citovaných skutkových podstat. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1463/2012, může být pachatelem trestného činu dotačního podvodu každý, kdo se podílí na sepisování nebo vyplňování žádosti o dotaci a listin s ní bezprostředně spojených a uvede v nich nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, což v posuzovaném případě scházelo. Obviněná právnická osoba také nesouhlasila s tím, že by v trestním řízení byla prokázána existence jakékoli zakázané dohody mezi jednotlivými dodavateli, případně mezi některými z nich a zástupcem zadavatele.

40. S poukazem na druhý z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná právnická osoba brojila proti právnímu posouzení jednání obviněných fyzických osob, jež jí je přičítáno, jako trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. V roce 2013 podle ní neexistovala trestní odpovědnost podle § 256 tr. zákoníku. Ačkoli vládní návrh trestního zákoníku z r. 2008 obsahoval pojem „zjedná“, ve Sbírce zákonů bylo vyhlášeno ustanovení § 256 s pojmem „sjedná“, a to až do opravy tiskové chyby sdělením č. RS03/2015 Sb. dne 17. 9. 2015. Dovolatelka proto vyslovila názor, podle něhož je naprosto nepřijatelné, zvláště v oblasti trestního práva, aby bylo za protiprávní označeno jednání, které nebylo řádně schváleno Parlamentem České republiky. V souvislosti s tím se dovolatelka ohradila také proti nesouladu mezi zněním trestního zákoníku a t. o. p. o., resp. jeho ustanovením § 7 ve znění účinném do 30. 11. 2016. V rozhodné době byl ve výčtu trestných činů podle tohoto zákona uveden také trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě tam uveden nebyl a nebylo ho tedy možné přičítat obviněné právnické osobě, neboť jde o rozdílnou definici skutkové podstaty.

41. Dovolatelka se ohradila také proti své účasti na činnosti organizované skupiny. Soudům obou stupňů vytkla, že nepopsaly detailně fungování organizované skupiny a naplnění jejích jednotlivých pojmových znaků. Rovněž nebylo v rámci dokazování zkoumáno, jestli si jednotlivé osoby uvědomovaly svou účast na organizované skupině. Naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku proto nemůže podle dovolatelky obstát.

42. V další části svého dovolání se obviněná právnická osoba dožadovala vyvinění podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. a naopak nesouhlasila s přičitatelností jednání některých fyzických osob podle § 8 odst. 1 písm. a) t. o. p. o. Své postupy uvnitř i vně organizace označila za zcela srovnatelné s organizačním uspořádáním i jednáním navenek v rámci obchodních společností STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., které však byly obžaloby zproštěny. V bodech 199. a 200. rozsudku soudu prvního stupně je uvedeno, že spáchání trestného činu dokazuje neúčinnost compliance programů u obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., s čímž se dovolatelka neztotožnila. Podmínkou pro vyvinění podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. (lépe pro nepřičítání trestné činnosti fyzické osoby právnické osobě) totiž podle dovolatelky není okolnost, že nedošlo ke spáchání trestného činu, proto označila hodnotící úvahy soudů obou stupňů za absurdní. Obviněná právnická osoba musí vynaložit úsilí, které po ní lze spravedlivě vyžadovat, aby spáchání trestného činu osobami přičitatelnými zabránila, což podle svého přesvědčení také učinila. Vlastní argumenty na řádné fungování zavedených compliance programů, na něž v rámci obhajoby poukazovala, byly podle názoru dovolatelky dostatečné pro vyvinění. Pokud by některé fyzické osobě, jejíž jednání jí je přičítáno, dala výpověď, bylo by takové jednání následně posouzeno jako neplatné, podobně jak se tomu stalo ohledně ukončení pracovního poměru Ing. Simony Štěpánek jejím zaměstnavatelem. Dovolatelka zdůraznila, že učinila vše potřebné pro aplikaci § 8 odst. 5 t. o. p. o., avšak soudy obou stupňů toto ustanovení nepoužily, což podle jejího přesvědčení naplnilo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

43. Závěrem obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., stručně navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a věc vrátit tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. h) Dovolání obviněného Ing. Petra Flašky 44. Rozsudek odvolacího soudu obviněný Ing. Petr Flaška napadl dne 14. 11. 2023 dovoláním z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž první z nich uplatnil v jeho první a druhé alternativě, tedy proto, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a zároveň jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Obviněný později doplnil toto své včasné dovolání podáním ze dne 23. 2. 2024, tj. až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, která končila dne 20. 11. 2023. Tímto podáním se Nejvyšší soud nezabýval, protože veškeré modifikace včas a řádně podaného dovolání je obviněný oprávněn činit výhradně ve dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), jakékoli změny a doplnění dovolání učiněné po jejím uplynutí nemají právní význam a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1399/2019, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20, nebo také usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08).

45. V rámci včas doručeného dovolání a s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se obviněný ohradil proti překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, který ho předem neinformoval o možné změně právní kvalifikace. Neučinil tak nejpozději ani v rámci vyrozumění o konání veřejného zasedání ze dne 12. 12. 2022 ani v průběhu tohoto veřejného zasedání. Rozsudkem odvolacího soudu byl přitom odsouzen za zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zatímco soud prvního stupně jeho jednání posoudil jako zločin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Tímto překvapivým postupem došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces a práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť obviněný neměl čas na přípravu obhajoby proti použití jiného právního posouzení téhož skutku, který nebyl po celou dobu trvání trestního řízení vůbec zmíněn, nebylo o něm uvažováno. Pro úplnost dovolatel poukázal na bod 20. rozsudku odvolacího soudu, který podle něj v citované části sám upozornil na překvapivost rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoli se jí sám dopustil, což obviněný označil za paradoxní situaci.

46. Podle přesvědčení obviněného odvolací soud spojením původně dvou skutků do jednoho nedodržel zásadu totožnosti skutku, ale ani zásadu jednoty skutku. Obviněný nesouhlasil s tím, že by totožnost skutku byla zachována vzhledem ke stejnému následku obou skutků. Následek je totiž třeba posuzovat optikou prokázaného porušení nebo ohrožení hodnot chráněných trestním zákonem. Potom následkem jednání posouzeného podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku je zájem na řádném a zákonném provedení jakéhokoli zadání veřejné zakázky, zatímco u trestného činu podle § 332 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku je následkem protiprávního jednání porušení zájmu na ochraně podnikatelských vztahů před korupcí. Totožnost skutku byla dále narušena tím, že odvolací soud bez opory v jakémkoli důkazním prostředku, a to na rozdíl od obžaloby a soudu prvního stupně, tvrdil, že obviněný získával informace o veřejné zakázce od spoluobviněných Ing. Petra Pejchy nebo Ing. Vladimíra Nového, ačkoli podle zjištění soudu prvního stupně mu takové informace měl poskytovat Ing. Jiří Mottl.

47. Kromě výše uvedeného obviněný vytkl odvolacímu soudu nesoulad výroku o vině s příslušnou částí odůvodnění napadeného rozsudku. V něm odvolací soud konstatoval, že obviněný spáchal pokus zločinu podplacení, jehož se měl dopustit proti úřední osobě. K tvrzení o spáchání tohoto zločinu ve stadiu pokusu ani o naplnění znaku úřední osoby však výrok o vině neposkytl jakýkoli podklad.

48. K první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající ve zjevném rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů obviněný přiřadil několik námitek. Nesouhlasil s tím, že jediným důkazem, který soudy uvedly na podporu závěru o jeho vině zločinem podplacení, se staly některé odposlechy. Ty představují pouze nepřímý důkaz a ve skutečnosti nepodporují závěry o vině obviněného, jak soud prvního stupně správně konstatoval v prvním zprošťujícím rozsudku. Obsah odposlechů je tedy ve zjevném rozporu s rozhodnými skutkovými zjištěními. V opakovaném hlavním líčení doplněné odposlechy se obviněného vůbec netýkaly, nanejvýše jeho jméno bylo v některých hovorech pouze zmíněno, bez relevance na protiprávnost jeho počínání. V této souvislosti si stěžoval na postup soudu prvního stupně, který po kasačním zásahu odvolacího soudu rozhodl na podkladě totožných důkazů v rozporu se svým prvním rozhodnutím, porušil tedy zásadu právní jistoty „v podobě vázanosti soudu vlastním rozhodnutím“. K této výtce dovolatel odkázal na podrobnější argumentaci ze svého odvolání ze dne 16. 5. 2022 a jeho doplnění. Pokud za nezměněné důkazní situace soud prvního stupně obviněného po kasačním zásahu odvolacího soudu odsoudil, rozhodl překvapivě. Obviněný představil svou verzi průběhu skutku, podle níž spoluobviněné Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera oslovil za účelem nabídky vstoupit do sdružení s obchodními společnostmi Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. Obsah odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu podle obviněného umožňuje různý výklad, jeden v jeho neprospěch, který zvolila obžaloba a soudy v napadených rozhodnutích, avšak učinily tak zcela bez kontextu s ostatními odposlechy. Při užití druhého způsobu vyhodnocení obsahu odposlechů, tedy ve prospěch obviněného, bylo třeba rozhodnout o zproštění obžaloby. Podle obviněného totiž nastala procesní situace tzv. tvrzení proti tvrzení, ve které v souladu s názory Ústavního soudu vyslovenými např. v nálezech ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. III. ÚS 532/01, ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, ze dne 19. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 224/04, soud musí zvolit variantu pro obviněného nejpříznivější. Pokud tak neučiní, je povinností soudu důkladně zdůvodnit, proč se přiklonil k variantě pro obviněného nepříznivější, a to se zřetelem k zásadám in dubio pro reo a presumpce neviny, které však odvolací soud v posuzované trestní věci nerespektoval. Následně obviněný hojně citoval ještě další judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu k tomu, že ani vysoký stupeň podezření nepostačuje k odsouzení, vina obviněného musí být úplně a nepochybně prokázána. Odposlechy v této konkrétní věci týkající se dovolatele nejsou jednoznačné a jejich výklad zvolený soudy nepodporuje ani smlouva o sdružení, která je oficiálně datována dnem 26. 4. 2013. Dovolatel však trval na tom, že smlouva o sdružení byla fakticky podepsána až těsně před odevzdáním nabídky sdružení obchodních společností Metrostav, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., a IMOS Brno, a. s., do veřejné soutěže, tedy ve dnech 16. nebo 17. 5. 2013. To má dokládat plná moc udělená Ing. Petrovi Zábskému k podpisu této smlouvy až dne 15. 5. 2013. Odklad podpisu smlouvy o sdružení obviněný zdůvodnil tím, že po celou dobu probíhala ještě jednání již domluvených členů (Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s.) o přijetí dalšího možného člena sdružení, jímž se také nakonec stala obchodní společnost IMOS Brno, a. s.

49. Další zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, na který obviněný upozornil, se vztahoval k trestným činům dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie. Obviněný nesouhlasil se skutkovým zjištěním soudů o nepravdivosti písemného prohlášení uchazečů o zakázané dohodě, které podepsal i zástupce obchodní společnosti Metrostav, a. s., a je založeno na č. l. 2625 tr. spisu. Podle obviněného nebyla uzavřena žádná zakázaná dohoda ve smyslu § 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Prohlášení je tedy nutné posoudit jako pravdivé. K tomu ještě připojil námitku, jíž vytýkal odvolacímu soudu, že nevysvětlil jeho účastenství ve formě pomoci na zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie stejně jako pachatelství na přípravě zločinu dotačního podvodu. Ani v jednom případě není jasné, v čem jeho účast na takto kvalifikované trestné činnosti spočívala. Vadu zjevného rozporu podstatných skutkových zjištění s obsahem provedeného dokazování obviněný spatřoval také v závěru soudů o jeho zapojení do činnosti organizované skupiny. Odvolací soud shledal u všech obžalovaných osob účast na organizované skupině, aniž by však rozlišil, jestli všichni obvinění byli členy jedné organizované skupiny nebo bylo organizovaných skupin více, a jakou měli jednotliví členové dělbu úkolů. Konkrétně k dovolateli, který nanejvýše vyjednával pouze se subdodavateli a odběrateli, odvolací soud neuvedl nic konkrétního k jeho členství v organizované skupině. Také závěr o způsobené škodě není opřen o obsah provedených důkazů a výše škody byla stanovena v rozporu s obecnými východisky chápání škody v trestněprávním smyslu (§ 137 tr. zákoníku). Podle obviněného je podstatné, že majetek Evropské unie ani České republiky se nezmenšil a alokované finanční prostředky byly skutečně vynaloženy na realizaci cílového projektu zadávacího řízení. Nelze z tohoto důvodu vůbec uvažovat o vzniku škody, a dokonce ani nehrozilo, že by měla vzniknout, protože v případě hodnocení projektu jako nezpůsobilého by dotační prostředky byly přiděleny na jiný projekt jinému žadateli.

50. Pokud jde o vytýkanou procesní nepoužitelnost důkazů, týkala se tato námitka obviněného příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu a příkazů k prohlídkám jiných prostor a pozemků. Důvody jejich nezákonnosti obviněný popsal podrobně ve svých dřívějších podáních předkládaných v průběhu trestního řízení, na něž odkázal. V dovolání pouze stručně připomněl, že odůvodnění příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu obsahovala vykonstruované skutkové okolnosti, které vycházely z chybné interpretace odposlechu ze dne 12. 2. 2013 v 7:15 hod. mezi Ing. Simonou Štěpánek a Ing. Antonínem Němcem z Ministerstva zemědělství. Orgány činné v trestním řízení z něho dovodily, že dovolatel (spolu s dalšími obviněnými) měl v úmyslu na tzv. vícepracích získat 85 mil. Kč navíc, což se však neprokázalo, naopak ve skutečnosti celkem 85 mil. Kč v rozpočtu na realizaci veřejné zakázky chybělo. Tvrzení z odůvodnění nařízení odposlechu tedy obsahovalo zjevnou nepravdu, a proto bylo vůči dovolateli nezákonným nebo minimálně nespravedlivým důkazním prostředkem, a to tím spíše, jestliže jeho vina byla založena v zásadě výlučně na obsahu informací zaznamenaných v odposleších. Příkaz povolující prohlídku jiných prostor užívaných obchodní společností Metrostav, a. s., ze dne 29. 5. 2013, nebyl také řádně odůvodněn, a tudíž také tento důkaz označil obviněný za nezákonný. Prostory, které byly předmětem nařizovaných prohlídek, totiž nebyly v rozhodnutích soudů identifikovány nezaměnitelným způsobem, v odůvodnění samotného příkazu nebyly uvedeny skutečnosti odůvodňující neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu, navíc státní zástupce, který předložil soudu návrhy na vydání příkazů k prohlídce jiných prostor, k tomu nebyl věcně příslušný.

51. Dovolatel uplatnil ještě námitky, které podle něj odpovídají dovolacím důvodům v důsledku porušení jeho práva na spravedlivý proces. Mezi tyto okolnosti obviněný zařadil zejména nedostatečné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, dále porušení zásad dvojinstančnosti řízení, bezprostřednosti a ústnosti řízení, volného hodnocení důkazů a zákazu překvapivosti rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozsudku totiž schází podrobný popis důkazního postupu a logická a přesvědčivá argumentace ke skutkovým závěrům založená na obsahu provedených důkazů. Zásada dvojinstančnosti řízení nebyla dodržena v důsledku toho, že odvolací soud se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně a změnil popis skutku, o čemž se obviněný dozvěděl až při vyhlašování rozsudku, aniž by mu byl poskytnut prostor na tuto změnu reagovat.

52. S ohledem na uvedené důvody obviněný Ing. Petr Flaška Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů v celém jejich rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. i) Dovolání obviněného Ing. Martina Havelky 53. V rozsahu celého výroku o vině i celého výroku o trestu, které se týkají jeho osoby, napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním obviněný Ing. Martin Havelka. Shodně s ostatními spoluobviněnými je opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž první z těchto důvodů pod písm. g) uplatnil v jeho první a druhé alternativě. Z hlediska první alternativy spočívající ve zjevném rozporu rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů obviněný namítl, že žádný důkaz neprokázal jeho trestnou činnost. Zopakoval svou obhajobu, tedy popřel, že by prostřednictvím jiného nabídl úplatek, resp. umožnil jinému, aby vyhotovil nepravdivé doklady, nebo že by opatřoval nástroje k tomu, aby Ing. Simona Štěpánek uvedla v žádosti o dotaci nepravdivé údaje. Konkrétně u zločinu podplacení podle názoru obviněného nebyl v průběhu trestního řízení opatřen důkaz o tom, že by se on sám na nabídce úplatku jakýmkoli způsobem podílel. Jestliže u pomoci k pokusu zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie představovala nepravdivý doklad listina týkající se prohlášení o zakázané dohodě, pak rovněž nebyl opatřen a proveden důkaz jeho jakékoli participace na takovém protiprávním jednání. Obviněný zdůraznil, že pouhá znalost či vědomí o nepravdivosti tohoto prohlášení není trestná. Kromě toho se obviněný domníval, že společenská škodlivost nepravdivosti prohlášení o zakázané dohodě je mizivá, protože i zákonodárce v zákoně ponechal povinnost učinit takové prohlášení pouze po krátkou dobu čtyř let, podle aktuálně platné právní úpravy již není takový dokument od dodavatelů vyžadován.

54. Ve vztahu ke druhé alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle níž lze dovolání podat, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech, obviněný brojil proti příkazu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 2/2013, a jeho prodloužení ze dne 10. 5. 2013, proti příkazu ze dne 8. 10. 2012, sp. zn. 4 Nt 24/2012 a jeho prodloužení ze dne 29. 1. 2013 a proti příkazu ze dne 17. 5. 2013, sp. zn. 22 Nt 9/2013. Tvrdil, že ve všech těchto rozhodnutích schází uvedení konkrétních okolností, jež by odůvodňovaly jejich vydání, a rovněž náležité vysvětlení, proč nebylo možné sledovaného účelu v rozhodné době dosáhnout jinak. Rovněž není v příkazech odůvodněna délka doby trvání odposlechu, a jaké nové skutečnosti vedly soud k rozhodnutí o prodloužení doby u prvního příkazu k odposlechu. Podle přesvědčení obviněného soud vydal příkaz k odposlechu ze dne 15. 1. 2013 na jinou než státním zástupcem navrhovanou dobu. Státní zástupce požadoval nařídit odposlech od 14. 1. 2013 do 14. 5 2013, ale v příkazu je stanovena doba od 15. 1. 2013 do 15. 5. 2013, což obviněný vytkl.

55. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný směřoval proti závěru odvolacího soudu, že ve vztahu k jeho osobě došlo k naplnění objektivní i subjektivní stránky trestných činů, za něž byl odsouzen. Důrazně popřel, že by jednal protiprávně s úmyslem porušit zájmy chráněné dotčenými skutkovými podstatami. Byť by i věděl o nepravdivosti prohlášení o zakázané dohodě, resp. nabídky sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., nebylo možné z takové skutečnosti vyvodit jeho trestní odpovědnost za posuzovanou trestnou činnost. Především proto, že ohledně zavinění u něho scházel projev vůle.

56. V závěru svého dovolání obviněný namítl, že odvolací soud porušil zásadu totožnosti skutku tím, že spojil dva samostatné skutky do jednoho. Podle názoru obviněného byl v tomto ohledu odvolací soud veden snahou napravit vadu obžaloby, již převzal též soud prvního stupně, neboť původně vymezený skutek přičítaný obviněnému nezahrnoval okolnosti, jež by vyjadřovaly všechny zákonné znaky skutkových podstat podle trestných činů podle § 257, § 260 ani § 212 tr. zákoníku. Přestože spojením obou skutků mohlo dojít k nápravě uvedené vady, stalo se tak za cenu porušení jeho práva na obhajobu, neboť proti skutkovým okolnostem charakterizujícím jiný skutek, s nímž byl jemu vytýkaný původně samostatný skutek spojen, se až do zásahu odvolacího soudu ani neměl důvod bránit, přičemž po rozhodnutí napadeným rozsudkem tak již činit nemůže.

57. Z uvedených důvodů obviněný Ing. Martin Havelka Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně s pokynem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. j) Vyjádření k dovoláním obviněných a jejich repliky 58. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se vyjádřil k dovoláním obviněných ve dvou samostatných podáních. První se vztahovalo k obsahu mimořádných opravných prostředků obviněných Ing. Přemysla Zemana, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody a P. T., jichž se týkají skutky pod body 1. a 2. výroku o vině a příslušné výroky o trestech v rozsudku odvolacího soudu. Po zrekapitulování dovolací argumentace těchto obviněných státní zástupce souhrnně k námitkám konstatoval, že svým charakterem neodpovídají první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jejich podstatou je odmítnutí skutkových zjištění soudů a popírání existence důkazů svědčících o jejich vině, nikoli faktické rozpory mezi oběma skutky a obsahem provedených důkazů. Takový způsob argumentace zvolil z větší části obviněný Ing. Přemysl Zeman, který přitom zcela pominul, že se na trestné činnosti podílel jako spolupachatel, přičemž obchodní společnosti HELIKA, a. s., za niž jednal, a CODE, s. r. o., usilovaly o veřejnou zakázku od počátku společně v rámci tzv. sdružení. Proto postačovalo, že prokazatelně byla zadávací dokumentace zaslána před zveřejněním výzvy jedné z těchto obchodních společností. Státní zástupce nespatřoval důvod vyhovět ani požadavku tohoto obviněného na časové rozdělení děje na období před zveřejněním výzvy a období následující s tím, že pouze v prvním období bylo možné zjednat některému dodavateli přednost nebo výhodnější podmínky. Tyto znaky skutkové podstaty uvedené v § 256 tr. zákoníku lze naplnit kdykoli v průběhu zadávacího řízení, nikoli pouze před jeho zahájením. Obviněný Ing. Přemysl Zeman svou spoluúčast na trestné činnosti ve svém dovolání nepřípustně bagatelizoval. Již pouhé přeposílání osobních údajů zástupců ostatních dodavatelů, kteří se účastnili zadávacího řízení, představovalo významné upřednostnění dodavatele, který byl přímým adresátem takových informací. Předmětem e-mailové komunikace mezi obviněnými Ing. Přemyslem Zemanem, P. P. a Ing. Vladimírem Novým z období od 6. 5. 2011 do 12. 5. 2011 byly jednotlivé metodiky uchazečů o veřejnou zakázku, jež byly obviněnými podle dovolatele odborně připomínkovány a nikoli „jen“ vyhodnoceny, jak zjistily soudy obou stupňů. S tím státní zástupce také nesouhlasil, ostatně soudy vycházely z označení obsahu jejich komunikace, kterou užil jeden z obviněných. Odvolací soud sice neprovedl jako důkaz znalecký posudek, jak navrhoval obviněný Ing. Přemysl Zeman, avšak tento svůj procesní postup řádně zdůvodnil, proto nejde o opomenutý důkaz ve smyslu třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

59. Ani ve vztahu ke skutku pod bodem 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu obvinění Ing. Ladislav Čech, Ing. Václav Vejvoda a P. T. neuplatnili ve svých dovoláních námitky odpovídající vadě, k jejíž nápravě je určena první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný P. T. měl výhrady proti skutkovým tvrzením z odůvodnění napadeného rozsudku, jež nebyla podle státního zástupce sice zcela přesná, avšak zásadní je vycházet ze skutkových zjištění uvedených přímo v tzv. skutkové větě výroku o vině, mezi něž patří i podrobnosti o protiprávní kooperaci obviněného P. T. s Ing. Vladimírem Novým ještě před počátkem zadávacího řízení dne 14. 10. 2011. Obhajobu tohoto obviněného, podle níž probíral záležitosti týkající se veřejné zakázky s Ing. Vladimírem Novým jako technickým poradcem zadavatele veřejné zakázky, označil státní zástupce za nedůvodnou. K tomu především zdůraznil, že obviněný P. T. neměl komunikovat či dokonce vést jednání s jednotlivými dodavateli, čehož si byl nepochybně sám vědom, přesto opakovaně jednal se zástupcem jednoho z dodavatelů, a to Ing. Vladimírem Novým, jak podrobně vysvětlily soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích.

60. Za důvodné nelze podle státního zástupce považovat ani námitky obviněných, jimiž zpochybňovali správnost právního posouzení skutků pod body 1. a 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Znak členství v organizované skupině obsažený v kvalifikované skutkové podstatě podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl u všech těchto obviněných dostatečně prokázán. Pro jeho naplnění totiž není podstatné, jestli některý z obviněných zastával určitou podřadnou roli v rámci vnitřního uspořádání skupiny, ani to, zda mezi obviněnými panovaly vzájemné neshody. Konkrétní zapojení jednotlivých obviněných do činnosti organizované skupiny vyplývá přímo z popisu skutků, v obou z nichž vůdčí role připadla obviněnému Ing. Vladimíru Novému. Pouze obvinění Ing. Václav Vejvoda a Ing. Ladislav Čech namítli překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu, čímž se však minuli s vymezením všech taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. Nešlo totiž o takové rozhodnutí odvolacího soudu, které by na základě zjištěného skutkového stavu nebylo možné vůbec předvídat, tudíž se na ně obhajoba mohla připravit. Odvolací soud neporušil ustanovení § 225 tr. ř., ani § 259 odst. 3 tr. ř., neboť obvinění byli seznámeni s tím, pro jaké skutky jsou stíháni, pro shodné jednání byli také nakonec odsouzeni, a proto pro ně rozsudek odvolacího soudu nemohl být překvapivý.

61. Na závěr státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněných Ing. Přemysla Zemana, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody a P. T. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná a vyslovil souhlas s projednáním dovolání obviněných i nejvyššího státního zástupce v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a), resp. b) tr. ř., a dále pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

62. V rámci svého druhého podání ze dne 27. 2. 2024 se státní zástupce vyjádřil k dovoláním obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., která se týkala skutku pod bodem 4. výroku o vině a příslušných částí výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu. Státní zástupce nejprve shrnul dovolací námitky všech obviněných a následně je komentoval. Výtku překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu shledal mimo zákonné meze jakéhokoli dovolacího důvodu. Tuto námitku obvinění založili jednak na tom, že původně dva samostatné skutky odvolací soud posoudil překvapivě jako jediný skutek, a dále na nečekané právní kvalifikaci jednání obviněných Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., jako zločin podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Ve srovnání s předchozím právním posouzením podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jde o příznivější právní kvalifikaci, proto se na tento případ nevztahuje povinnost vyplývající z § 190 odst. 2 tr. ř., který ukládá soudu upozornit obhajobu na možné přísnější právní posouzení žalovaného skutku. Ačkoli ze soudní judikatury vyplývá nutnost seznámit obviněného i na možné použití mírnější právní kvalifikace, činí tak ale pouze za předpokladu, že takové poučení má praktický význam pro jeho obhajobu, což se v posuzované trestní věci nestalo. Od počátku obžaloba zvažovala právní posouzení jednání obviněných podle § 257 tr. zákoníku, které v alternativě pod písm. b) základní skutkové podstaty spojuje trestnost pletich v souvislosti se zadáním veřejné zakázky s poskytnutím, nabídkou nebo slibem úplatku. Ochranu totožným zájmům poskytuje i skutková podstata trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1 (alinea 2, pozn. Nejvyššího soudu) tr. zákoníku, jež trestnost slibu úplatku podmiňuje jeho souvislostí s podnikáním. Zadávacího řízení se totiž v praxi většinou účastní právě podnikatelé a není pochyb o naplnění této zákonné podmínky. Změna právní kvalifikace skutku se tedy dotýkala skutkových podstat, které pojí blízký vztah, a proto v jejím důsledku nemohl být rozsudek odvolacího soudu pro obviněné překvapivý.

63. Odvolací soud se nedopustil ani namítaného nepřiměřeného zásahu týkajícího se dodržení zásady totožnosti skutku. Nejde o případ soudního rozhodnutí o skutku, pro který by obvinění nebyli obžalobou vůbec stíháni. V posuzovaném případě došlo nanejvýše k jinému posouzení žalovaného jednání, což není v rozporu s ustanovením § 220 odst. 1 tr. ř. Stejně tak není v rozporu s obžalovací zásadou, resp. se zásadou totožnosti skutku, jestliže výrok o vině zahrnuje i jednání dalších pachatelů, které bylo původně kvalifikováno jako samostatný trestný čin, pro který ale bylo zahájeno trestní stíhání vůči těmto dalším (spolu)pachatelům, za předpokladu, že jejich jednání tvoří s jednáním obviněného, resp. se způsobeným následkem jeden skutek. Mezi pojmy „skutek“ a „popis skutku“ obvinění nerozlišovali, ačkoli je nelze směšovat. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo a popis skutku slovně odráží jeho průběh. V popisu skutku z obžaloby mohou některé okolnosti odpadnout nebo naopak být doplněny. Státní zástupce rovněž připomněl, že totožnost skutku zůstává zachována i v případě více způsobených následků, jestliže tyto byly alespoň částečně způsobeny jedním jednáním. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, neboť jednání obviněných vyvolalo nejprve určitý následek, bez něhož by ke způsobení druhého následku nedošlo. Nadto státní zástupce tuto námitku s odkazem na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu neshledal odpovídající vadám definovaným v jednotlivých dovolacích důvodech.

64. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obvinění uplatnili zejména v jeho první alternativě, avšak podle státního zástupce žádný zjevný nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestných činů nenastal. Snahou obviněných v rámci jejich námitek bylo především zpochybnit soudy zjištěný skutkový stav tak, aby se otevřel prostor pro jimi prezentovaný skutkový průběh, jež by vyústil v závěr o jejich nevině. Podle státního zástupce je takto zvolenou argumentaci nutné odmítnout. Naopak se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními soudů, jak jsou shrnuty v bodě 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, a to vyjma určení výše hrozící škody. Státní zástupce rovněž nesouhlasil s výhradami obviněných proti procesnímu postupu soudů při nařizování odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, jejich prodlužování i při nařizování prohlídek jiných prostor a pozemků, případně proti samotnému průběhu těchto úkonů. S prakticky totožnými námitkami se podle státního zástupce zcela dostatečně vypořádaly již soudy obou stupňů, na jejichž úvahy odkázal a poté je doplnil o některé další důvody na podporu správnosti postupu soudů.

65. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění v dovoláních brojili proti naplnění znaku kvalifikovaných skutkových podstat podle § 256 odst. 2 písm. a), § 212 odst. 5 písm. a) a § 260 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupce však nepochyboval, že jednání každého z obviněných bylo článkem celého řetězce a přispívalo postupně k páchání trestné činnosti v rámci organizované skupiny. Role obviněných i jejich nezastupitelná úloha, ale také jistá míra plánovitosti jejich společného postupu jsou zřetelně vyjádřeny v popisu skutku i odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Někteří z obviněných zlehčovali svou součinnost, avšak učinili tak vytržením svého dílčího jednání z řetězce na sebe navazujících úkonů, resp. jednání, což samo o sobě nemůže zvrátit soudy přijatý správný závěr o spáchání činu organizovanou skupinou.

66. V rozhodné době měl uchazeč o veřejnou zakázku zákonnou povinnost předložit zadavateli prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) z. v. z. Státní zástupce vyslovil názor, že prohlášení uchazeče o tom, že neuzavřel a neuzavře zakázanou dohodu podle zvláštního právního předpisu v souvislosti se zadávanou veřejnou zakázkou je třeba považovat za doklad ve smyslu § 260 odst. 1 a § 212 odst. 1 tr. zákoníku, který byl vzhledem ke svému obsahu zásadní pro posouzení oprávněnosti proplacení dotace. I když nová právní úprava zadávání veřejných zakázek uvedenou povinnost potenciálnímu dodavateli již explicitně nestanovuje, význam obsahu takového prohlášení zůstal zachován, protože podezření na uzavření zakázané dohody podle § 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže postačuje zadavateli k tomu, aby vyloučil z účasti v zadávacím řízení dodavatele, u něhož takové podezření vyvstalo (§ 48 odst. 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, dále jen jako „z. z. v. z.“). Byť tedy podle pozdější právní úpravy není nutné předkládat samotné prohlášení o zakázané dohodě, její případné uzavření a zamlčení její existence, resp. zatajení poskytovateli dotace nadále odpovídá podmínkám vyvození trestní odpovědnosti pachatelů trestných činů podle § 212 odst. 1 a § 260 odst. 1 tr. zákoníku.

67. Výtky proti výši způsobené škody, které v dovolání předložil obviněný Ing. Petr Flaška, podle státního zástupce nereflektovaly, že byl odsouzen za pokus zločinu, k jehož dokonání nedošlo, tudíž nemohl vzniknout škodlivý následek. Spekulace o nezpůsobilosti projektu a nevyhnutelném použití dotace na jiný projekt neměly vliv na skutečnost, že obvinění se dopustili protiprávního jednání, v jehož důsledku hrozilo způsobení škody. Tento obviněný se pozastavil nad tím, že na rozdíl od ostatních spoluobviněných byl odsouzen za pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie jako účastník ve formě pomoci, avšak současně za přípravu ke zločinu dotačního podvodu nikoli. Státní zástupce k tomu citoval rozhodnutí č. 1/1973 Sb. rozh. tr., v němž byl vysloven názor, že nepřekročí-li přímý pachatel stadium přípravy k trestnému činu, posoudí se i jednání účastníka jen jako příprava k trestnému činu. Nesoulad mezi výrokem o vině obviněného zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odůvodněním rozsudku, z něhož je patrno, že obviněný Ing. Petr Flaška měl spáchat zločin podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu, shledal státní zástupce ve shodě s uplatněnou námitkou nesprávným. Nicméně tuto skutečnost nepovažoval za zásadní vadu napadeného rozsudku (nesoulad jak vývojového stadia, tak naplnění kvalifikované skutkové podstaty), neboť v takové situaci má před odůvodněním vždy přednost znění výroku o vině.

68. Ve vztahu k výhradám obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., státní zástupce nepřijal její argumentaci, podle níž v důsledku tiskové chyby nebylo ustanovení § 256 tr. zákoníku platnou součástí právního řádu, tudíž že až do opravy této chyby ve Sbírce zákonů dne 17. 9. 2015 nebylo možné vyvodit u fyzických a právnických osob trestní odpovědnost za jednání popsané v citovaném ustanovení. Nesouhlasil ani s tím, že by v případě obviněné právnické osoby soudy měly postupovat podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. jako u obviněných právnických osob STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s. Podle přesvědčení státního zástupce totiž soudy neměly ani u těchto dvou právnických osob využít možnost vyvinění podle citovaného ustanovení t. o. p. o., jak je podrobně zdůvodněno v dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v jejich neprospěch. Pro naplnění exkulpačního důvodu totiž zásadně nepostačuje, pokud je systém prevenčních, detekčních a reakčních opatření (tzv. compliance systém) pouze tzv. na papíře, ale musí být zabezpečeno jejich faktické naplňování v rámci fungování právnické osoby.

69. S ohledem na výše uvedené státní zástupce učinil návrh, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná a udělil souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a), b) a c) tr. ř.

70. Vyjádření nejvyššího státního zástupce byla zaslána obviněným k případné replice, čehož využili pouze obvinění Ing. Martin Havelka a Ing. Petr Pejcha. Obviněný Ing. Martin Havelka ve svém podání setrval na právním názoru o překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, neboť byl napadeným rozsudkem odsouzen za skutek, pro který nebyl stíhán ani následně obžalován. Obviněný totiž překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu neshledával v odlišné právní kvalifikaci skutku, k níž se státní zástupce vyjadřoval, ale v novém vymezení stíhaného skutku. Touto novou formulací skutku současně odvolací soud porušil zásadu totožnosti skutku. Obviněný oponoval státnímu zástupci, že by v obžalobě byl vymezen skutek (něco, co se ve vnějším světě objektivně stalo) a nikoli popis skutku. Potom obviněný dovodil, že byl odsouzen za jiný skutek, než který původně popsala obžaloba, což je v rozporu se zásadou totožnosti skutku. Zároveň popřel, že by jakýkoli důkaz podpořil závěr o jeho vině, a odmítl, že by prohlášení o zakázané dohodě mělo být považováno za doklad ve smyslu § 212 odst. 1 a § 260 odst. 1 tr. zákoníku. Odposlechy byly nařízeny nezákonně, což státní zástupce ve svém vyjádření k dovoláním nevyvrátil. Celkově vyjádření státního zástupce podle obviněného doplňuje obraz činnosti všech orgánů činných v trestním řízení, které postupovaly v posuzované trestní věci svévolně a nedbali přitom na respektování práva na obhajobu obviněného.

71. Obviněný Ing. Petr Pejcha reagoval na vyjádření nejvyššího státního zástupce týkající se výše hrozící škody. Setrval na svém tvrzení, podle něhož nemohlo dojít ke způsobení či hrozbě vzniku škodlivého následku, protože v první řadě sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., skončilo až jako čtvrtý potenciální dodavatel veřejné zakázky a dále ani nesplňovalo stanovené kvalifikační podmínky, tudíž při správném běhu věcí mělo být vyloučeno ze zadávacího řízení. Obžaloba původně vytýkala nepravdivé údaje nabídkové ceně, jež však byla řádně spočítána a odrážela reálné náklady dodavatele. Obviněný Ing. Petr Pejcha dosud neví, jakým jednáním přesně měl naplnit jednotlivé skutkové podstaty kladené mu za vinu, žádný nepravdivý dokument nevyhotovil. Vyjednávání o úplatku slíbeném dalšímu dodavateli nebylo obviněnému prokázáno, což potvrzuje i postoj obžaloby, která od původních milionových úplatků sama v odvolacím řízení ustoupila a nahradila je tvrzením o slíbení jiného prospěchu, které však obviněný označil za čiré spekulace. Nesouhlasný postoj státního zástupce k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody obviněný zpochybnil a zdůraznil, že on sám vede po celou dobu řádný život a již probíhající trestní řízení je pro něj dostačujícím postihem. Na závěr svého podání obviněný setrval na jím učiněných návrzích, jež zahrnul nejprve do svého dovolání (viz výše), poté rovněž do svého vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce (viz níže).

III. Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření k němu a) Dovolání nejvyššího státního zástupce

72. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022, napadl dovoláním také nejvyšší státní zástupce, který je směřoval v neprospěch obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Vladimíra Nového, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera a v neprospěch obviněných právnických osob Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. a omezil je v rozsahu výroku o vině na body 2. a 4., dále pak na tu část výroku napadeného rozsudku, jíž byly obviněné právnické osoby DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s., zproštěny obžaloby. Výroky o trestu napadl v rozsahu, v němž byl obviněným Ing. Simoně Štěpánek, Ing. Vladimíru Novému, Ing. Petru Pejchovi, Ing. Petru Flaškovi a Ing. Martinu Havelkovi uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byli uznáni vinnými.

73. Odvolací soud ve výroku o vině pod bodem 2. rozhodoval o vině obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody a P. T. V rozsahu tohoto skutku tedy nejvyšší státní zástupce podal dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v neprospěch prvních třech jmenovaných obviněných a nikoli v neprospěch obviněného P. T. Namítl, že v rámci právního posouzení jednání obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody odvolací soud ve srovnání s rozsudkem soudu prvního stupně tzv. vypustil právní posouzení podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Tato právní kvalifikace podle dovolatele na jednání obviněných dopadá, a to konkrétně v té variantě skutkové podstaty podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, podle níž se dopustili pletich v souvislosti se zadáním veřejné zakázky tím, že na základě dohody s jiným uchazečem vyvíjeli činnost směřující k zadání veřejné zakázky za cenu jinak nevýhodnou. Následně k tomu dovolatel předložil vlastní výklad znaku „cena jinak nevýhodná“, který podle jeho přesvědčení obvinění svým jednáním naplnili v podstatě již tím, že vítěz veřejné zakázky byl předem určen, tudíž jím navržená cena za dodané dílo nemohla odpovídat výsledku řádného zadávacího řízení. Dále však pouze u obviněného Ing. Vladimíra Nového nejvyšší státní zástupce vyslovil návrh, jak přesně by jeho jednání mělo být kvalifikováno, a to jako jednočinný souběh zločinu podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se zločinem podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Lze se proto domnívat, že stejného právního posouzení oběma zločiny spáchanými v jednočinném souběhu se tento dovolatel domáhal i ve vztahu k obviněným Ing. Ladislavu Čechovi a Ing. Václavu Vejvodovi, neboť v závěru svého dovolání učinil závěrečný návrh na zrušení výroku o vině pod bodem 2. ohledně všech těchto tří obviněných a v tomto rozsahu navrhl vrácení věci odvolacímu soudu.

74. Co se týká skutku pod bodem 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, také v jeho rozsahu nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitky proti právnímu posouzení tohoto skutku směřovaly v neprospěch obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera, Ing. Martina Havelky a v neprospěch obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. Nejvyšší soud nejprve zrekapituluje výtky proti právnímu posouzení jednání obviněných Ing. Pavla Ludvíka, prokuristy obchodní společnosti STRABAG, a. s., a Ing. Martina Fischera, obchodního ředitele obchodní společnosti DOB CONSTRUCTION, a. s. Uvedení dva obvinění byli odvolacím soudem odsouzeni za zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 3 tr. zákoníku, k přísnějším peněžitým trestům, než jaké jim uložil soud prvního stupně. Nejvyšší státní zástupce se v dovolání dožaduje, aby soudy na jejich jednání aplikovaly vedle citovaného ustanovení také skutkovou podstatu zločinu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dále se domáhá posouzení tohoto skutku jako pokusu zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravu zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce odvolacímu soudu vytkl, že nezdůvodnil „vypuštění“ těchto trestných činů u obou jmenovaných obviněných. Podotkl k této otázce, že právní úvahy vyložené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, nelze na posuzovanou trestní věc použít, protože za zadavatele se na trestné činnosti podílela Ing. Simona Štěpánek. Podle dovolatele je namístě právně kvalifikovat skutek též podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku z toho důvodu, že obvinění Ing. Pavel Ludvík a Ing. Martin Fischer uzavřeli za sdružení STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., úplatnou nezákonnou dohodu o získání majetkového prospěchu ve výši 1 až 4 milionů Kč s obviněnými Ing. Petrem Flaškou, Ing. Petrem Pejchou a Ing. Martinem Havelkou, kteří v rozhodnou dobu vystupovali za jednotlivé členy sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s. Na základě takové nezákonné dohody začal obviněný Ing. Petr Flaška vyvíjet činnost k zadání veřejné zakázky za cenu jinak nevýhodnou. Proti trestům uloženým obviněným Ing. Pavlu Ludvíkovi a Ing. Martinu Fischerovi nejvyšší státní zástupce v dovolání nebrojil.

75. Ohledně skutku pod bodem 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu nejvyšší státní zástupce dále nesouhlasil ani s právní kvalifikací aplikovanou na jednání obviněných Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. V podstatě shodné námitky jako u obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera, pokud u nich požadoval použití § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, vznesl nejvyšší státní zástupce i ve vztahu k jednání obviněných Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., u nichž však dále navrhl posoudit skutek i podle § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to vedle soudem použité právní kvalifikace podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, eventuálně pouze podle ustanovení § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, které považoval za speciální ustanovení ve vztahu k § 332 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel v této souvislosti upozornil na to, že skutková podstata podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku má vyšší trestní sazby a vyžaduje, aby pachatel učinil nabídku úplatku v souvislosti s podnikáním a se zadáním veřejné zakázky, přičemž k dokonání tohoto trestného činu dojde samotnou nabídkou nebo slibem úplatku. Těmto znakům skutkové podstaty tedy jednání obviněných odpovídá, proto se jí dovolatel domáhá.

76. Nesprávné právní posouzení nejvyšší státní zástupce dále spatřoval u skutku pod bodem 4. ohledně všech obviněných, kteří se na tomto trestném jednání podíleli, a spočívá v tom, že odvolací soud nesprávně stanovil výši škody, k níž by při realizaci díla došlo, pokud by nebylo zadávací řízení zrušeno. Podle argumentace dovolatele směřovalo protiprávní jednání obviněných ke škodě odpovídající celé výši dotace.

77. Součástí výroku o vině byl i výrok, jímž byly obviněné právnické osoby STRABAG, a. s, a DOB CONSTRUCTION, a. s., zproštěny obžaloby. Proti tomuto výroku se však nejvyšší státní zástupce ohradil s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě. Připomněl části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, a to konkrétně body 143. až 146., v nichž tento soud zdůvodnil aplikaci exkulpačního ustanovení § 8 odst. 5 t. o. p. o. ohledně obou obviněných právnických osob. Odvolací soud především uvěřil tvrzením jejich zástupců, podle nichž nabídková cena byla sestavena a odsouhlasena zavedenými transparentními postupy při zachování obvyklé výše zisku, což soud považoval za důkaz, že kontrolní mechanismy v těchto právnických osobách skutečně fungovaly. Nejvyšší státní zástupce s tímto skutkovým závěrem důrazně nesouhlasil, neboť je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a vedl k nesprávnému použití ustanovení § 8 odst. 5 t. o. p. o. Dovolatel označil tři základní pilíře CMS (compliance management system), jimiž jsou prevence, detekce a reakce, přičemž neshledal, že by všechny tři byly u těchto obviněných právnických osob reálně zavedeny v praxi. Ani jedna z těchto právnických osob nebyla zejména schopna reagovat na porušení compliance systému, obviněný Ing. Martin Fischer stále působí na vysoké řídící pozici v obchodní společnosti DOB CONSTRUCTION, a. s., a obviněný Ing. Pavel Ludvík zůstal na pozici prokuristy dlouho po odhalení posuzované trestné činnosti. Proto podle nejvyššího státního zástupce nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 8 odst. 5 t. o. p. o. Kromě výše uvedeného měl dovolatel rozdílný názor i na to, zda obvinění Ing. Pavel Ludvík a Ing. Martin Fischer jednali v zájmu obchodních společností STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., či nikoli. Na rozdíl od odvolacího soudu je přesvědčen, že v jejich zájmu jednali, protože měli přislíbeno, že pokud budou souhlasit s nabídkou odměny za respektování předem dohodnutého vítěze, na oplátku jim bude dána přednost u jiných veřejných zakázek, jichž se všechny zainteresované právnické osoby v budoucnu zúčastní.

78. K použití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nejvyšší státní zástupce konstatoval, že tresty uložené obviněným Ing. Simoně Štěpánek, Ing. Vladimíru Novému, Ing. Petru Pejchovi, Ing. Petru Flaškovi a Ing. Martinu Havelkovi je třeba považovat za tresty uložené mimo zákonnou trestní sazbu. Konkrétně u žádného z vyjmenovaných obviněných nebyly splněny podmínky pro možnost aplikace § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku. Dovolatel zdůraznil, že protiprávní jednání těchto obviněných se vyznačovalo mimořádně vysokou společenskou škodlivostí, kromě Ing. Vladimíra Nového nikdo z nich neprojevil v průběhu trestního řízení známky sebereflexe, navíc význam nepříznivého zdravotního stavu obviněné Ing. Simony Štěpánek odvolací soud přecenil. Délku trestního řízení nejvyšší státní zástupce považoval za přiměřenou skutkové a právní složitosti věci, navíc se na ní projevila i pandemie Covid-19. Odvolacímu soudu současně vytkl, že se naplněním podmínek užití moderačního ustanovení § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku nezabýval individuálně ve vztahu ke konkrétním skutkům ohledně jednotlivých obviněných.

79. Na závěr svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání částečně zrušil rozsudek odvolacího soudu, a to v následujících výrocích. Jednak ve výroku, jímž ohledně Ing. Vladimíra Nového zrušil v rozsudku soudu prvního stupně výrok o vině pod body 2. a 5. a celý výrok o trestu týkající se tohoto obviněného. Dále navrhl zrušit rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, kterým odvolací soud ohledně obviněných Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera a právnických osob Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s., zrušil napadený rozsudek v celém jich se týkajícím rozsahu. Rovněž navrhl zrušit výrok o vině pod bodem 2. ohledně obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody, výrok o vině v bodě 4. ohledně obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera a ohledně obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a také ve výrocích o trestech týkajících se těchto obviněných. Poslední výrok rozsudku odvolacího soudu, který nejvyšší státní zástupce navrhl zrušit, je ten, jímž odvolací soud obviněné právnické osoby STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., zprostil obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. Vedle toho dovolatel navrhl zrušit také rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí odvolacího soudu, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a nakonec navrhl věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázat odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí v potřebném rozsahu. Pro případ, že by Nejvyšší soud v dovolacím řízení rozhodl jiným než nejvyšším státním zástupcem navrhovaným způsobem, udělil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Totožný souhlas následně učinil ještě státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství samostatným písemným podáním ze dne 25. 1. 2024. b) Vyjádření obviněných k dovolání nejvyššího státního zástupce 80. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím svých obhájců postupně vyjádřili obvinění Ing. Martin Havelka, právnická osoba STRABAG, a. s., Ing. Petr Pejcha, Ing. Simona Štěpánek, Ing. Petr Flaška, Ing. Vladimír Nový a společným podáním tak posléze učinili rovněž obvinění Ing. Martin Fischer a právnická osoba DOB CONSTRUCTION, a. s.

81. Obviněný Ing. Martin Havelka oponoval především názoru nejvyššího státního zástupce, který považoval za nesprávné použití moderačního ustanovení při stanovení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby stanovené zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. V tomto ohledu souhlasil s úvahami odvolacího soudu, podle něhož především doba, která uplynula od spáchání skutku, dostatečně odůvodňuje mimořádné snížení trestu obviněnému. Podotkl, že na délce trestního řízení se on ani ostatní spoluobvinění žádným způsobem nepodíleli, a jeho účast na trestné činnosti byla zcela mizivá, což je také pádným podkladem pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Na podporu svého tvrzení pak citoval úvahy z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 5 Tdo 23/2021, v nichž ke shodné dovolací námitce Nejvyšší soud vyjádřil stanovisko, v němž posoudil jako správný postup soudu v přezkoumávaném rozhodnutí, jehož výsledkem bylo použití moderačního ustanovení při ukládání trestu se zřetelem k nepřiměřené délce trestního řízení, k níž obvinění svým chováním nepřispěli. Ve stručnosti se obviněný ohradil také proti úvahám nejvyššího státního zástupce o určení výše škody s tím, že v tomto ohledu považuje úvahu odvolacího soudu za správnou. Proto obviněný závěrem svého podání navrhl odmítnout dovolání nejvyššího státního zástupce jako zjevně neopodstatněné nebo je zamítnout jako nedůvodné.

82. Obviněná právnická osoba STRABAG, a. s., označila námitky nejvyššího státního zástupce za nepřípustné. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že obviněná právnická osoba skutek nespáchala, nelze mu vytýkat nesprávné právní posouzení věci. Obviněná právnická osoba zdůraznila, že její bývalý zaměstnanec, obviněný Ing. Pavel Ludvík, trestný čin nespáchal v její prospěch, ale naopak na její úkor. Ani popis skutku v obžalobě neobsahuje vyjádření jakéhokoli prospěchu, který by obviněná právnická osoba mohla posuzovanou trestnou činností získat. Z nabídkové ceny sdružení, jehož členem byla i obviněná právnická osoba STRABAG, a. s., vyplývá, že sdružení vážně usilovalo o získání veřejné zakázky. Ačkoli si tedy obviněný Ing. Pavel Ludvík dal slíbit úplatek, jednání obviněné právnické osoby STRABAG, a. s., nebyl schopen ovlivnit, protože se nezdržela účasti v soutěži a její cenová nabídka byla nižší, než jak znělo doporučení dohodnuté mezi obviněnými Ing. Pavlem Ludvíkem a Ing. Petrem Flaškou. Obviněný Ing. Pavel Ludvík tedy svým jednáním mohl obviněnou právnickou osobu STRABAG, a. s., nanejvýše poškodit, protože by podle dohody mezi obviněnými přišla o možnost zvítězit v zadávacím řízení, zatímco konkurenční dodavatelé by získali zakázku a obviněný Ing. Pavel Ludvík zase úplatek. Na podporu svých tvrzení obviněná právnická osoba citovala odpovídající argumentaci z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 4 Tdo 355/2021, a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 4 Tz 43/2018. Námitky, jimiž nejvyšší státní zástupce v dovolání brojil proti efektivitě tzv. compliance systému u obviněné právnické osoby STRABAG, a. s., jsou liché, protože nejde o rozhodná skutková zjištění ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro úplnost obviněná právnická osoba doplnila, že tzv. compliance systém u ní fungoval, mj. právě rozdělení kompetencí v organizační struktuře zásadně ovlivňuje proces vytváření vůle této právnické osoby. Na její rozhodování nejen v rámci veřejných soutěží tudíž nemohl mít vliv jediný zaměstnanec a jeho konkrétní kroky. Obviněná právnická osoba také upozornila na zařazení exkulpačního ustanovení § 8 odst. 5 do zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, do právní úpravy s účinností až od roku 2016. Posuzovány přitom byly v trestním řízení vnitřní řády a směrnice z roku 2013, které tedy nemohly splňovat standardy na ně kladené později. Protože námitky nejvyššího státního zástupce neodpovídaly uplatněným dovolacím důvodům, obviněná právnická osoba STRABAG, a. s., navrhla, aby Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

83. Obviněný Ing. Petr Pejcha se s dovolacími námitkami nejvyššího státního zástupce také neztotožnil. Ve svém vyjádření nejprve vytkl obžalobě vadu nedostatečného popisu skutku, kterou se snažil v průběhu trestního řízení neustále napravovat, přičemž tak činí rovněž nejvyšší státní zástupce v dovolání. Tomuto postupu obžaloby zejména odvolací soud vyšel vstříc, čímž nedodržel rovnost stran trestního řízení. Své tvrzení obviněný Ing. Petr Pejcha podpořil odkazy na nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 670/05, ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03, a dále v textu vyjádření ještě na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 1980/13. Poté odmítl úvahy nejvyššího státního zástupce o výši škody, ale i úvahy soudu, neboť podle něj byla hrozba vzniku škody pouze teoretická, a to nejen s ohledem na stadium trestných činů, které nebyly dokonány, ale také proto, že sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., nesplňovalo kvalifikační předpoklady a mělo být ze soutěže správně vyloučeno. Dalším důvodem pro absenci škodlivého následku byla adekvátní cenová nabídka uvedeného sdružení, za niž by v případě zisku veřejné zakázky dílo skutečně dokázali realizovat. Nepravdivým údajem nebyla podle soudů cena, ale prohlášení o zakázané dohodě, s nímž obviněný Ing. Petr Pejcha neměl nic společného. Zopakoval také své výhrady proti překvapivému odsouzení za zločin podplacení. Kromě toho, že soudy jej na tuto právní kvalifikaci neupozornily předem, on sám se na žádném uplácení nepodílel. Další námitky nejvyššího státního zástupce z jeho dovolání v neprospěch obviněného se týkaly výroku o trestu, který považoval za nepřiměřeně mírný, a brojil proti úvahám odvolacího soudu o neúměrné délce trestního řízení, jež vedla ke snížení trestu odnětí svobody pod dolní zákonnou hranici příslušné trestní sazby. Obviněný Ing. Petr Pejcha zastával opačný názor, šlo o běžnou hospodářskou trestní kauzu, jež svým rozsahem nijak nevybočovala, a přesto trestní řízení trvalo přes 11 let, aniž by k tomu někdo ze spoluobviněných přispěl. Dovolání nejvyššího státního zástupce proto obviněný Ing. Petr Pejcha označil za nedůvodné a navrhl je odmítnout z důvodů stanovených v § 265i tr. ř., případně je zamítnout.

84. Obviněná Ing. Simona Štěpánek své vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v její neprospěch omezila na výhrady proti mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Nejprve obviněná přisvědčila námitkám nejvyššího státního zástupce proti nedostatečné individualizaci této části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Konkrétně u její osoby měl odvolací soud důsledně popsat její nepříznivý zdravotní stav. V důsledku útrap zažitých zejména ve vazbě obviněná trpí posttraumatickou stresovou poruchou, mívá záchvaty panické ataky a její psychický stav negativně ovlivnil i její fyzický stav ve formě zhoršené imunity a rozvinutí silných alergií. Vzhledem k tomu obviněná považuje eventuální nástup do výkonu trestu odnětí svobody za nerealizovatelný. Na podporu svých tvrzení obviněná doložila lékařskou zprávu, znalecké vyjádření a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Částečně se obviněná přiklonila také k výtce nejvyššího státního zástupce proti mizivému rozlišení různé míry zapojení jednotlivých obviněných do trestné činnosti. V té souvislosti podotkla, že ona neparticipovala na jakémkoli nezákonném předávání informací. Odvolací soud dokonce v bodě 112. odůvodnění rozsudku uvedl, že se měla účastnit na trestném jednání až v konečné fázi, nebo v bodě 133. zase dospěl k závěru, že nejednala ze zištného motivu. Sama připomněla, že žádný z trestných činů jí kladených za vinu nedospěl dále než do vývojového stadia pokusu. V otázce hodnocení délky trestního řízení a důsledků s ní spojených již obviněná s nejvyšším státním zástupcem výhradně nesouhlasila. Její trestní věc neskončila pravomocně v přiměřené lhůtě, za což rozhodně nenesla odpovědnost, s orgány činnými v trestním řízení vždy spolupracovala. Šlo tedy o okolnost, která zakládala důvod pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Dopady trestního řízení dosud měly na obviněnou značně neblahý vliv, případný výkon trestu odnětí svobody by za uvedených okolností měl výlučně represivní účel. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, jak navrhuje nejvyšší státní zástupce, by tedy představovalo nepřiměřeně přísný trest, nápravy obviněné lze dosáhnout trestem kratšího trvání, přičemž jejího potrestání již bylo fakticky dosaženo. Závěrem obviněná navrhla nevyhovět dovolání nejvyššího státního zástupce v rozsahu námitek proti výroku o trestu, který jí byl uložen.

85. Rovněž obviněný Ing. Petr Flaška reagoval především na dovolací námitky nejvyššího státního zástupce proti aplikaci moderačního ustanovení § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku, přičemž citoval odpovídající úvahy z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Podobně jako další spoluobvinění i on považoval délku trestního řízení za nepřiměřeně (až extrémně) dlouhou s tím, že jen tato pouhá okolnost mohla vést i k zastavení trestního stíhání. Soudy zcela správně při ukládání trestů obviněným přihlédly k této okolnosti, neboť již sama doba, po kterou bylo vedeno trestní řízení, byla pro obviněné trestem. Dále obviněný k námitkám nejvyššího státního zástupce proti určení výše škody odkázal na své dovolání, v němž argumentoval zjevným rozporem mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů o hrozbě vzniku škody, již soudy posoudily v rozporu s obecnými východisky chápání škody v trestněprávním smyslu. Požadavek nejvyššího státního zástupce na změnu právní kvalifikace jednání obviněného v souběhu se zločinem podplacení obviněný označil za nepřípustný. Proto obviněný Ing. Petr Flaška navrhl zamítnout dovolání nejvyššího státního zástupce a dále setrval na svém závěrečném návrhu z dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.

86. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil písemně také obviněný Ing. Vladimír Nový, který sám nevyužil práva podat řádný ani mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutím soudů obou stupňů. Shrnul svou motivaci, jíž bylo výlučně včas a profesionálně realizovat rekonstrukci hřebčína v Kladrubech nad Labem, a současně připustil svá určitá pochybení. Právě z tohoto důvodu přijal soudy uložený trest a proti rozsudkům nepodal odvolání ani dovolání. Samotné trestní řízení pro něj bylo zátěží a jeho přáním je, aby se již dále neprodlužovalo. Tento obviněný rovněž vyslovil zásadní nesouhlas s požadavkem nejvyššího státního zástupce na změnu výroku o trestu, který mu byl uložen a s nímž se smířil. Dovolání nejvyššího státního zástupce navrhl zamítnout jako nedůvodné.

87. Obviněný Ing. Martin Fischer a obviněná právnická osoba DOB CONSTRUCTION, a. s., kteří stejně jako obviněný Ing. Vladimír Nový nenapadli rozsudek odvolacího soudu dovoláním, podali společné vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce. To je podle jejich názoru zjevně neopodstatněné a nedůvodné, argumentace nejvyššího státního zástupce zvolené dovolací důvody nenaplňuje. Obviněný Ing. Martin Fischer zastupující obviněnou právnickou osobu DOB CONSTRUCTION, a. s., jednal zcela separátně bez spojitosti s dotačním i se zadávacím řízením. Tuto skutečnost trefně vyjádřil soud prvního stupně, který jeho jednání právně kvalifikoval výhradně podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, neboť obviněný Ing. Martin Fischer jednal pouze směrem k zadavateli veřejné zakázky podáním cenové nabídky jménem obchodní společnosti DOB CONSTRUCTION, a. s., resp. následně ve vyjádření svou účast omezil dokonce na „jednání jen mezi samotnými uchazeči“. Rozhodně jmenovaný obviněný ani jím zastupovaná obviněná právnická osoba nemohli nést odpovědnost za jednání jiných osob, která naplňovala znaky skutkových podstat trestných činů podle § 256, § 212 a § 260 tr. zákoníku. Proto bylo podle obviněného a obviněné právnické osoby rovněž vyloučeno, aby jim byla kladena za vinu hrozba vzniku jakékoli škody. Námitky nejvyššího státního zástupce proti způsobu stanovení výše škody odvolacím soudem tak jsou ve vztahu k obviněnému a obviněné právnické osobě irelevantní, přesto však vyjádřili nesouhlasné stanovisko k připisování hrozby způsobení škody odpovídající celé poskytnuté dotaci pachatelům trestných činů podle § 260 a § 212 tr. zákoníku. Dále se ohradili proti požadavku nejvyššího státního zástupce, aby jednání obviněného Ing. Martina Fischera, resp. obviněné právnické osoby DOB CONSTRUCTION, a. s., bylo posouzeno jako trestný čin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Zásadně popřeli, že by ve vztahu k oběma byla prokázána jakákoli dohoda s ostatními uchazeči o veřejnou zakázku, neboť jejich zjištěné konkrétní jednání tomu neodpovídá. Navíc nebyl najisto zjištěn obsah údajné dohody mezi oběma potenciálními dodavateli. Jestli spočívala v tom, že DOB CONSTRUCTION, a. s., nabídku vůbec nepodá, anebo jestli tento dodavatel měl podle dohody podat cenovou nabídku vyšší než sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s. V tomto ohledu je obžaloba rozporná, řádné objasnění této skutkové okolnosti nepřineslo ani dokazování, resp. soud prvního i druhého stupně rovněž neučinily jednoznačný závěr o této otázce. Přitom z provedeného dokazování, zejména odposlechů a výpovědí spoluobviněných, je podle obou obviněných patrno, že k dohodě ani v jedné z uvedených alternativ mezi dodavateli nedošlo. Pokud byl obviněný Ing. Martin Fischer v kontaktu s některým z dalších dodavatelů, předmětem jejich hovoru byla případná účast obviněné právnické osoby DOB CONSTRUCTION, a. s., ve sdružení. Ve skutečnosti pak tato obviněná právnická osoba podala cenovou nabídku ve sdružení s obviněnou právnickou osobou STRABAG, a. s., přičemž jimi stanovená cena byla zcela reálná a přiměřená, jak potvrzují znalecké posudky předložené v trestním řízení. Nelze tedy dospět k závěru o nevýhodnosti jejich cenové nabídky, nebo že by obsahovala nějaký nepravdivý údaj, a už vůbec nelze tvrdit, že by odpovídala dohodě se sdružením Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., které mělo požadovat po ostatních dodavatelích cenovou nabídku za soutěžené dílo ve výši nejméně 248 mil. Kč. V průběhu trestního řízení tedy nebyl opatřen důkazní podklad jak pro závěr o naplnění znaku dohody, tak znaku nepřiměřeně vysoké nebo jinak nevýhodné ceny ve smyslu § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. K naplnění této skutkové podstaty dále scházelo u obviněného Ing. Martina Fischera úmyslné zavinění a právní posouzení jednání obviněného i obviněné právnické osoby podle citovaného ustanovení je tudíž vyloučeno. Stejně tak nelze uvažovat o aplikaci ustanovení § 212 a § 260 tr. zákoníku. Jednak obviněný Ing. Martin Fischer nejednal směrem k poskytovateli dotace, k čemuž blíže odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, s níž je dovolání nejvyššího státního zástupce v rozporu, a dále scházel jakýkoli jím vyhotovený doklad určený pro poskytovatele dotace, který by bylo možné považovat za žádost o dotaci a který by byl nepravdivý. Společně obviněný Ing. Martin Fischer a obviněná právnická osoba DOB CONSTRUCTION, a. s., upozornili také na nepřiměřenou délku trestního řízení a připomněli zcela protichůdná rozhodnutí soudu prvního stupně, který nejprve oba obžaloby zprostil a po kasačním zásahu odvolacího soudu je uznal vinnými v rozsudku uvedenými trestnými činy, za které jim uložil tresty, ačkoli skutkový stav zůstal nezměněn.

88. Výhradně právnická osoba DOB CONSTRUCTION, a. s., se dále vyjádřila k té části dovolání nejvyššího státního zástupce, v níž tento kritizoval výrok odvolacího soudu o jejím zproštění obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. S touto dovolací argumentací zásadně nesouhlasila. Především nelze trestně stíhat právnickou osobu, jestliže jednání fyzické osoby (třebaže je v postavení podle § 8 odst. 1 t. o. p. o.) směřuje proti jejím zájmům, jako tomu bylo v posuzované trestní věci. Obviněný Ing. Martin Fischer totiž jednal zcela nezávisle na vůli obviněné právnické osoby tzv. „po vlastní ose“. Co se týká aplikace ustanovení § 8 odst. 5 t. o. p. o. odvolacím soudem, jež byla nejvyšším státním zástupcem zpochybněna, obviněná právnická osoba se s postupem odvolacího soudu ztotožnila. Popsala podrobně své tehdejší interní postupy a předpisy zajišťující fungující compliance systém, který na tehdejší dobu dosahoval velmi vysokých kvalit, a proto není pochyb, že obžaloby byla zproštěna zcela důvodně. Závěrem obviněný Ing. Martin Fischer a obviněná právnická osoba DOB CONSTRUCTION, a. s., společně navrhli odmítnout dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., eventuálně je zamítnout podle § 265j tr. ř. jako nedůvodné a připojili ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

89. Pouze na tu část dovolání nejvyššího státního zástupce, v níž brojil proti výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu, reagoval ve svém vyjádření obviněný Ing. Martin Havelka. Nejvyšší státní zástupce napadl důvody, pro něž odvolací soud aplikoval § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku, avšak zcela nedůvodně. Obviněný shodně s odvolacím soudem zdůraznil okolnosti jako nepřiměřenou délku trestního řízení, kterou nezavinili obvinění, stadium trestné činnosti a zanedbatelnou míru účasti obviněného Ing. Martina Havelky na posuzované trestné činnosti. Kromě toho obviněný odkázal také na výklad v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 5 Tdo 23/2021, v němž Nejvyšší soud ve skutkově obdobné věci shledal naplnění podmínek pro mimořádné zmírnění trestu odnětí svobody, a to i bez omezení osobní svobody. Proto obviněný Ing. Martin Havelka Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl jako zjevně neopodstatněné anebo je zamítl jako nedůvodné.

90. K dovolání nejvyššího státního zástupce se dále vyjádřila obviněná právnická osoba STRABAG, a. s., kterou odvolací soud napadeným rozsudkem obžaloby zprostil podle § 226 písm. c) tr. ř., tedy proto, že nebylo spolehlivě prokázáno, že by žalovaný skutek obviněná právnická osoba spáchala. Uvedený důvod zproštění vycházel ze skutkových zjištění, jejichž změny se nejvyšší státní zástupce v dovolání domáhá, avšak s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak činí nepřípustně. Důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však argumentace dovolatele také neodpovídá. Zaměstnanec obviněné právnické osoby Ing. Pavel Ludvík spáchal trestný čin nikoli v jejím zájmu, ale na její úkor, což zcela koresponduje s výsledky provedeného dokazování a nejvyšší státní zástupce ani neuvádí žádný konkrétní důkaz, s nímž by uvedené zjištění soudů mělo být ve zjevném rozporu. Názor vyslovený odvolacím soudem týkající se funkčnosti tzv. compliance systému zavedeného v rozhodné době obviněná právnická osoba kvitovala, avšak nepovažovala je za rozhodné skutkové zjištění ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Doplnila, že učinila vše, co po ní bylo možné v roce 2013 požadovat, aby spáchání trestného činu svým zaměstnancem zabránila, a nejvyšší státní zástupce vlastně ani neuvádí, co ještě měla učinit, aby vyhověla jeho představám o dostatečné prevenci. Z uvedených důvodů obviněná právnická osoba STRABAG, a. s., navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska

91. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení ohledně všech dovolatelů a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Část dovolacích námitek některých dovolatelů shledal Nejvyšší soud odpovídající uplatněným dovolacím důvodům, proto mohl na jejich podkladě přezkoumat napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející řízení v tomto rozsahu ve smyslu § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Dospěl k závěru, že některým z uplatněných námitek je třeba vyhovět, neboť jsou důvodné a vytýkají vady, k jejichž nápravě jsou určeny označené dovolací důvody. V tomto ohledu tak bylo namístě napadený rozsudek částečně zrušit v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto usnesení, přičemž ve zrušené části byla věc vrácena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí. Naproti tomu někteří z dovolatelů včetně nejvyššího státního zástupce předložili výhrady, jimž Nejvyšší soud nepřiznal jakékoli opodstatnění, případně se míjeli s vymezením jimi uplatněných důvodů dovolání. Jich se pak týká výrok Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání jako zjevně neopodstatněných.

92. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod byl včleněn do taxativního výčtu dovolacích důvodů s účinností od 1. 1. 2022 zákonem č. 220/2021 Sb. Při posuzování důvodnosti uplatněných námitek podřazených uvedenému dovolacímu důvodu je důležité skutečně pečlivě hodnotit, jaký význam mohly mít vytýkané vady dokazování na výsledek trestního řízení, eventuálně na zachování práva obviněného na spravedlivý proces. Tento dovolací důvod tak nemohou naplnit jen obecně formulované výhrady proti způsobu hodnocení důkazů soudy prvního či druhého stupně, nebo obecné námitky proti rozsahu dokazování a již vůbec nelze akceptovat námitky, které jsou primárně založeny na jiné verzi skutkového stavu, než kterou dovodily soudy, pokud z nich není zřejmý evidentní (zjevný) rozpor mezi obsahem důkazů a jejich hodnocením soudy, a to ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy akceptovat tvrzení o vadách ve skutkovém zjištění soudů, které se týkají skutkových okolností významných pro rozhodnutí o podané obžalobě a které jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty určitého trestného činu. Konkrétně musí dovolatel zdůvodnit existenci takové vady tím, že napadaná skutková zjištění nevyplývají ze žádného provedeného důkazu (jsou ve zjevném nesouladu s obsahem provedených důkazů), nebo že jsou primárně založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo že ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy (případ opomenutých důkazů), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení. Pouze vady takové povahy by odůvodňovaly mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem jeho přezkumné činnosti (viz rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr.).

93. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva, avšak na skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení ve věci rozhodujících soudů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od představ dovolatele. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněném ve Sbírce zákonů jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb.

94. Výhradně nejvyšší státní zástupce uplatnil navíc též dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ten lze relevantně naplnit tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z tohoto důvodu lze namítat dvě alternativní pochybení soudu: pochybení soudu při ukládání druhu trestu, který je nepřípustný, nebo při určení takové výměry trestu, která je mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za daný trestný čin.

95. Lze předeslat, že Nejvyšší soud se níže vypořádal s dovolací argumentací jednotlivých obviněných v první řadě podle skutků, jak jsou seřazeny ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. V rámci jednotlivých skutků rozlišil důvodné námitky, pokud takové některý z dovolatelů ve vztahu k danému skutku uplatnil, a až poté se zabýval námitkami neopodstatněnými. Přitom k těm výhradám, jež byly společné více dovolatelům, se Nejvyšší soud vyjádřil souhrnně. b) Skutek 1.: K námitkám obviněného Ing. Přemysla Zemana 96. Obviněného Ing. Přemysla Zemana se týká skutek popsaný pod bodem 1. výroku o vině, proto směřoval své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v tomto rozsahu. V tomto bodě byly popisovány skutkové okolnosti, k nimž došlo v průběhu zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Projekční práce na II. etapu projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem“. Vybraným uchazečem se stalo sdružení obchodních společností HELIKA, a. s., za niž mj. vystupovali obvinění Ing. Přemysl Zeman a P. P., a právnická osoba CODE, s. r. o., kterou zastupoval Ing. Jaroslav Pechman. Toto sdružení výrazně preferoval v zadávacím řízení další ze spoluobviněných v posuzované trestní věci, který si však nepodal dovolání, Ing. Vladimír Nový. Sdružení jako celek, byť někdy pouze některý z jeho členů, obdrželo od Ing. Vladimíra Nového před oznámením výzvy k podání nabídek dodavatelů a k prokázání splnění kvalifikace (dále jen „výzva“) zadávací dokumentaci, k jejímuž znění mohli členové uvedeného sdružení připojit vlastní poznámky. Dále v období po zveřejnění výzvy, k němuž došlo dne 22. 3. 2011, měli členové sdružení k dispozici od Ing. Vladimíra Nového seznam žadatelů o zadávací dokumentaci a protokol z prohlídky místa plnění se seznamem přítomných uchazečů včetně jejich osobních údajů. Především je ale významné to, že členům tohoto evidentně preferovaného sdružení byly poskytnuty metodiky plnění veřejné zakázky jednotlivých potenciálních dodavatelů za tím účelem, aby je tzv. odborně vyhodnotili, což za oba členy sdružení učinili zástupci obchodní společnosti HELIKA, a. s. Obvinění P. P. společně s Ing. Přemyslem Zemanem zaslali Ing. Vladimírovi Novému nejprve vyhodnocení metodik konkurenčních dodavatelů a později P. P. poslal dokonce i hodnocení metodiky sdružení HELIKA, a. s., a CODE, s. r. o., (dále také jen jako „sdružení HELIKA-CODE“), tj. posuzoval vlastní metodiku. Jak bylo za takového průběhu přípravy na vyhodnocení jednotlivých nabídek tímto sdružením očekávatelné, právě a jedině metodika předložená tímto sdružením byla označena samými pozitivy. Všechna vypracovaná hodnocení metodik poté Ing. Vladimír Nový předložil administrátorovi veřejné zakázky a vydával je jako své vlastní odborné stanovisko. Na základě tohoto podkladu, mimo jiné, komise při posuzování všech předložených nabídek vybrala jako vítěznou nabídku tu, kterou předložilo sdružení HELIKA-CODE, jemuž byla následně veřejná zakázka zadána, přestože v zadávacím řízení podalo až druhou nejnižší cenovou nabídku. Takto stručně shrnutý průběh skutkového děje zjištěného soudy nabízí poměrně zřetelný obraz porušení řádného a zákonného průběhu zadávacího řízení, na jehož počátku byl fakticky vybrán budoucí vítězný dodavatel, přičemž vůči ostatním dodavatelům byly porušeny základní principy zajišťující rovné podmínky všem uchazečům o veřejnou zakázku.

97. Jak správně poznamenal státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněného Ing. Přemysla Zemana, tento obviněný přednesl v dovolání vlastní interpretaci podmínek trestní odpovědnosti podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku na základě tvrzení, podle něhož přednost lze některému z dodavatelů zjednat pouze před zahájením zadávacího řízení. Tímto argumentem obviněný oponoval výroku o vině s tím, že před oznámením výzvy zadavatelem dne 22. 3. 2011 nezískal přednostně žádnou významnou informaci o veřejné zakázce. Poté mu Ing. Vladimír Nový sice určité údaje sdělil, avšak ze žádného provedeného důkazu nevyplynulo, že by tak jím zastupovaná obchodní společnost byla nějakým způsobem zvýhodněna nebo upřednostněna, a proto obviněný namítal zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě. Totožné výhrady uplatnil obviněný současně k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jimiž odmítl naplnění znaku zjednání přednosti. Dále vytýkal rovněž soudům nesprávné právní posouzení samotného zpracování připomínek k metodikám jednotlivých uchazečů, které podle dovolatelova přesvědčení nepředstavovaly pro sdružení HELIKA-CODE jakoukoli výhodu či přednost. Jeho argumentace však nemohla v dovolacím řízení obstát.

98. V první řadě je nutné odmítnout názor obviněného, podle něhož po zahájení zadávacího řízení není možné zjednat některému dodavateli přednost (soudy dovolateli nevytýkají zjednání výhodnějších podmínek) na úkor jiných dodavatelů. Ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku neomezuje trestnost jednání na dobu před a po zahájení zadávacího řízení, ale na „souvislost se zadáním veřejné zakázky“. Trestněprávně se tedy v citovaném ustanovení postihuje popsané jednání učiněné i při zadávání veřejné zakázky, přičemž zadáváním se rozumí celý proces, který vede k zadání veřejné zakázky (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 3401, 3402). Pojem „zadání“ je přitom třeba vykládat šířeji, než jak byl vymezen v § 17 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, nebo jak je užíván pro účely mimotrestní úpravy (viz rozhodnutí č. 1/2019 Sb. rozh. tr.). Stručně řečeno, přednost ve smyslu § 256 odst. 1 tr. zákoníku neznamená, že zvýhodněný uchazeč se určité informace dozvěděl výhradně před zahájením zadávacího řízení, může k tomu dojít i v průběhu zadávacího řízení. Významné je, že určité informace se k některému z dodavatelů dostaly například dříve nebo v širším či podrobnějším rozsahu než k ostatním, případně se některé informace na rozdíl od ostatních dodavatelů dozvěděl jako jediný.

99. Obviněnému je možné přisvědčit v tom, že jemu osobně skutečně Ing. Vladimír Nový před oznámením výzvy nepředal údaje o veřejné zakázce, protože elektronická komunikace do té doby probíhala pouze mezi Ing. Vladimírem Novým a Ing. Jaroslavem Pechmanem, jednatelem obchodní společnosti CODE, s. r. o. Podstatné však je, že právě tato obchodní společnost ve sdružení spolu s obchodní společností HELIKA, a. s., kterou zastupoval obviněný Ing. Přemysl Zeman, se zadávacího řízení účastnily jako jeden dodavatel. Jestliže tedy Ing. Vladimír Nový před zahájením otevřeného zadávacího řízení ve smyslu § 27 z. v. z. zaslal dne 10. 2. 2011 Ing. Jaroslavu Pechmanovi nekompletní zadávací dokumentaci a později dne 4. 3. 2011 upravenou zadávací dokumentaci s tím, že „to má poslat i do Prahy“, kde sídlila obchodní společnost HELIKA, a. s., zatímco CODE, s. r. o., měla sídlo v Pardubicích, je naprosto logická úvaha soudů obou stupňů, podle níž se s předávanými informacemi obeznámili zástupci obou sdružených právnických osob. Nicméně k naplnění znaku objektivní stránky základní skutkové podstaty § 256 odst. 1 tr. zákoníku, který spočívá v získání přednosti, došlo i v důsledku dalšího jednání spoluobviněných. Některé nikoli nevýznamné údaje se k dovolateli dostaly zcela jistě dříve než k ostatním dodavatelům, a to aktuální seznam žadatelů o zadávací dokumentaci, seznam všech subjektů přítomných na prohlídce místa plnění (viz č. l. 10433 tr. spisu) a zejména metodiky plnění veřejné zakázky, které vypracovali konkurující dodavatelé. Ing. Vladimír Nový uvedené dokumenty zaslal obviněnému tudíž přednostně. Je otázka, nakolik tyto dokumenty (metodiky plnění veřejné zakázky jednotlivých uchazečů) samy o sobě mohly představovat výhodu uvedenému sdružení (dovolatel zdůrazňuje, že nemohly), ale každopádně obviněný, resp. sdružení HELIKA-CODE je mělo jako jediný uchazeč k dispozici před výběrem nejvhodnější nabídky. Pro komplexní posouzení obdržených výhod pro sdružení je zcela zásadní skutečnost, že obviněný Ing. Přemysl Zeman zadal spoluobviněnému P. P. pokyn vypracovat připomínky k metodikám ostatních uchazečů o veřejnou zakázku. Přitom od Ing. Vladimíra Nového věděl, že ten jako odborný technický poradce zadavatele bude tyto připomínky vydávat za „vypracované spolupracovníky investora“ a předkládat je hodnotící komisi, aby je zohlednila při svém rozhodování o splnění zadávacích podmínek jednotlivými uchazeči. Ing. Vladimír Nový ve své výpovědi přiznal, že se na obviněného Ing. Přemysla Zemana obrátil s žádostí o výpomoc s posuzováním metodik (viz č. l. 21478 a 21478 verte tr. spisu). Tomuto požadavku poté dovolatel vyhověl ve spolupráci se spoluobviněným P. P., oba jednající za obchodní společnost HELIKA, a. s., dokonce tzv. připomínkovali i svou vlastní metodiku (resp. sdružení HELIKA-CODE), a to samozřejmě s kladným výsledkem (viz č. l. 10484). Všichni jmenovaní postupovali jednoznačně se záměrem, aby z hlediska tohoto hodnotícího kritéria vyšlo sdružení nejlépe ze všech uchazečů. Protože takovou možnost vyjádřit se k metodikám plnění veřejné zakázky ostatních uchazečů dostalo výlučně sdružení HELIKA-CODE, nemohlo jít o rovný přístup zadavatele k uchazečům o veřejnou zakázku. Současně je nepochybné, že tyto okolnosti nepochybně potvrzují porušení principů férové a transparentní soutěže, pokud se jeden z uchazečů fakticky podílel na hodnocení nabídek ostatních uchazečů, resp. jejich části včetně své vlastní. Jakékoli hodnocení nabídek nebo podklady k němu využité by měly pocházet výhradně od nestranné osoby, která nemá žádné personální či majetkové propojení s některým z potenciálních dodavatelů, natož pak konkrétní zájem na vítězství některého z nich, což se v tomto případě nestalo. Je až s podivem, že obviněnému se, byť v rámci uplatňování obhajoby, nejeví na popisovaném privilegiu, jímž bylo nadáno sdružení, nic závadného. Každopádně se s jeho náhledem na průběh zadávacího řízení ohledně projekčních prací ve vztahu k jasnému zvýhodnění sdružení HELIKA-CODE naprosto správně soudy obou stupňů neztotožnily a stejné stanovisko zaujal i Nejvyšší soud v dovolacím řízení.

100. Co se týká námitky opomenutého důkazu ve smyslu třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani tato výtka obviněného Ing. Přemysla Zemana nebyla důvodná. Odvolací soud ve veřejném zasedání dne 1. 2. 2023 zamítl mj. důkazní návrh obhájce tohoto obviněného na čtení jím předloženého znaleckého posudku a své rozhodnutí odvolací soud ústně zdůvodnil. Nutno dodat, že stejný důkazní návrh obviněného zamítl v hlavním líčení konaném dne 8. 3. 2022 (č. l. 25 217 tr. spisu) již soud prvního stupně. Soudy obou stupňů označily sporný znalecký posudek za nadbytečný důkaz, neboť objektivita připomínek, jimiž zástupci obchodní společnosti HELIKA, a. s., hodnotili metodiky plnění veřejné zakázky jednotlivých dodavatelů, byla zcela irelevantní z hlediska zjednání přednosti či poskytnutí výhody jednomu z dodavatelů na úkor těch ostatních. Upřednostnění či zvýhodnění vítězného sdružení HELIKA-CODE bylo zcela zřejmé, protože je zcela nepředstavitelné akceptovat, aby v transparentním soutěžním prostředí, v němž má být všem potenciálním uchazečům zajištěno rovné postavení, bylo jednomu z nich umožněno posuzovat splnění podmínek zadávací dokumentace ostatními uchazeči i sebou samým. Takové hodnocení by mělo být opatřeno zcela nezávislým subjektem, v jehož zájmu objektivně nebude, aby některého předkladatele metodiky v jakémkoli ohledu upřednostnil, či naopak se k němu stavěl s určitou mírou podjatosti. To vše podtrhuje skutečnost, že samotné vyhodnocení jednotlivých metodik bylo svěřeno přímo jednomu z uchazečů, a to nejen ve vztahu ke konkurenčním nabídkám, nýbrž dokonce k jeho vlastní metodice. Velmi podrobně se důvody pro zamítnutí tohoto důkazního návrhu zabýval odvolací soud v bodech 84. a násl. odůvodnění svého rozsudku. V tomto ohledu je možné se přiklonit k závěru soudů obou stupňů, že tento znalecký posudek nelze považovat za tzv. opomenutý důkaz, jak předpokládá označený dovolací důvod, neboť jeho provedení by nijak nepřispělo k modifikaci skutkového zjištění ani jeho následného právního posouzení.

101. Další výhradu obviněného týkající se naplnění kvalifikačního znaku členství v organizované skupině podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, lze sice obecně považovat za odpovídající vadám, k jejichž nápravě je určen zvolený dovolací důvod, avšak nebylo možné jí přiznat opodstatnění. Obecně k naplnění znaku spáchání činu členem organizované skupiny postačuje, pokud mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob (členů), že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované pod T 1325 v sešitě 69 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, přiměřeně též Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck. 2023, 858 s., dále například rozhodnutí č. 53/1976-II., č. 45/1986, č. 36/1995, č. 33/2023 Sb. rozh. tr.). Pro splnění této kvalifikační okolnosti není ani třeba, aby se jednotliví členové organizované skupiny znali, dokonce aby byli ztotožněni nebo byli výslovně akceptováni do organizované skupiny. Zcela postačuje, že se pachatel fakticky včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti a další začleněné osoby o takové další osobě vědí (viz rozhodnutí č. 22/2011-I. Sb. rozh. tr.). U organizované skupiny není dále nutná ani striktní dělba úkolů, nemusí vykazovat vyšší stupeň organizovanosti, vnitřní hierarchii pachatelů se vztahy nadřízenosti a podřízenosti, jak se domníval obviněný, pokud vytýkal odvolacímu soudu, že tyto okolnosti ve svém rozhodnutí nespecifikoval. Takové znaky jsou vyžadovány u kvalitativně závažnější zločinecké organizované skupiny, jež je zákonem definována v § 129 tr. zákoníku, na rozdíl od organizované skupiny, ohledně níž je třeba vycházet výlučně z výkladu soudní praxe a judikatury. Odvolací soud se pokusil značně zeširoka popsat činnost a vztahy organizované skupiny v bodě 112. svého rozsudku. V rámci části věnované shrnutí skutkových okolností charakterizujících trestnou činnost v bodě 1. výroku o vině se o naplnění znaku spáchání činu členy organizované skupiny nevyjádřil ve vztahu k žádnému z obviněných, pouze u Ing. Vladimíra Nového konstatoval, že se jednání dopustil jako člen hodnotící komise (bod 127. rozsudku). Nicméně podstatné je, že podrobněji se naplnění tohoto kvalifikačního znaku u skutku pod bodem I. zabýval soud prvního stupně, a to nejprve obecně v bodech 169. a 173. odůvodnění svého rozsudku charakterizoval organizovanou skupinu v souladu s výkladem soudní praxe. Poté však tento soud na str. 193 konkrétně popsal kooperaci mezi obviněnými Ing. Vladimírem Novým, Ing. Přemyslem Zemanem a P. P. Učinil tak především se zřetelem k vypracování připomínek, resp. hodnocení k metodikám plnění veřejné zakázky, čímž tito obvinění nepochybně ovlivnili výsledek celého zadávacího řízení ve prospěch sdružení HELIKA-CODE, které zastupovali a které získalo významnou výhodu ve srovnání s ostatními dodavateli. O naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě včetně okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, jímž byl obviněný Ing. Přemysl Zeman uznán vinným, nemá žádné pochybnosti ani Nejvyšší soud, a to v souladu s úvahami vyjádřenými v označené části rozsudku soudu prvního stupně, na něž lze v podrobnostech odkázat, neboť jsou dostatečně přesvědčivé. c) Skutek 2.: K námitkám obviněných Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody a P. T. a k námitkám nejvyššího státního zástupce c)

1. Překvapivost rozhodnutí a další výhrady obviněných Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody 102. Obvinění Ing. Ladislav Čech, Ing. Václav Vejvoda a P. T. podali svá dovolání v rozsahu výroku o vině pod bodem 2. napadeného rozsudku, který se týkal manipulací s veřejnou zakázkou „Zajištění technického dozoru investora veřejné zakázky Realizace I. a II. etapy projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem“, jejíž předpokládaná hodnota dosahovala částky 3 236 000 Kč a která byla zadavatelem vyhlášena dne 14. 10. 2011. Skutkové okolnosti lze ve stručnosti shrnout tak, že jmenovaní spoluobvinění po vzájemné dohodě spolupracovali s dalším spoluobviněným Ing. Vladimírem Novým na přípravě této veřejné zakázky všichni vedeni záměrem, aby se vítězným uchazečem stala obchodní společnost CETTUS, a. s., již zastupoval právě Ing. Vladimír Nový. Tato veřejná zakázka na zajištění technického dozoru investora (dále též jen jako „TDI“) byla vyhlášena dne 14. 10. 2011 ve zjednodušeném podlimitním řízení podle § 38 z. v. z., v němž veřejný zadavatel písemně vyzývá nejméně pět zájemců k podání nabídky a k prokázání splnění příslušné kvalifikace na dodání požadovaného díla. Ing. Vladimír Nový již v srpnu a září roku 2011, tj. před zasláním výzev potenciálním uchazečům v souladu s § 38 z. v. z., kontaktoval (buď přímo, či zprostředkovaně) více dodavatelů, mj. i obchodní společnosti ČECH – ENGINEERING, a. s., a Vejvoda, spol. s r. o., u nichž zjišťoval, jestli splňují ekonomické, finanční a technické kvalifikační předpoklady včetně příslušných autorizací a certifikátů. Tyto informace Ing. Vladimír Nový získal od P. T. zastupujícího obchodní společnost HELIKA, a. s., jež měla ve sdružení s CODE, s. r. o., na starosti vytvoření projektové dokumentace a výkon inženýrské činnosti na projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem. Obvinění Ing. Ladislav Čech a Ing. Václav Vejvoda souhlasili, že obchodní společnosti ČECH – ENGINEERING, a. s., a Vejvoda, spol. s r. o., za něž vystupovali, podají nabídky v tomto zadávacím řízení podle pokynů Ing. Vladimíra Nového, což se stalo dne 31. 10. 2011. Následně dne 14. 12. 2011 byly obě tyto obchodní společnosti komisí pro posouzení stanovené kvalifikace vyloučeny ze zadávacího řízení a dne 16. 12. 2011 zadavatel oznámil výběr nejvhodnější nabídky od dodavatele CETTUS, a. s., s nímž také uzavřel dne 10. 1. 2012 smlouvu o dílo. Podle soudy zjištěného skutkového stavu proto nelze mít žádné pochybnosti o tom, že posuzovaným jednáním spoluobviněných došlo k porušení pravidel zadávacího řízení ve smyslu § 6 z. v. z., a to minimálně porušením zásady rovného zacházení se všemi zájemci a uchazeči.

103. Úvodem lze předznamenat, že ke skutku pod bodem 2. výroku o vině odvolacího soudu uplatnili obvinění Ing. Ladislav Čech a Ing. Václav Vejvoda důvodnou námitku překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, která vyvolala nutnost kasačního výroku ze strany Nejvyššího soudu. Z toho důvodu se k ostatním námitkám obviněných Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody Nejvyšší soud bude vyjadřovat níže v tomto usnesení pouze velmi stručně.

104. V ustanovení § 225 odst. 2 tr. ř. zákon ukládá soudu povinnost upozornit obviněného na možnost přísnější právní kvalifikace skutku oproti obžalobě nebo návrhu na potrestání, jestliže soud hodlá žalovaný a zjištěný skutek posoudit jako trestný čin přísněji trestný. Zákon tak vyžaduje od soudu upozornění na změnu právní kvalifikace výslovně v případech, pokud obviněnému hrozí, že bude uznán vinným podle přísnějšího ustanovení trestního zákona, než jak skutek posuzovala obžaloba. Přestože u shora označených dovolatelů taková procesní situace nenastala, bylo nutné respektovat nejen konkrétní procesní pravidlo, ale současně se řídit i zásadami trestního procesu, jimiž jsou mj. realizovány též ústavní zásady ve vztahu k zajištění základních práv obviněných garantovaných ústavními předpisy, a to především komplexu práv na spravedlivý proces, jak jsou formulována v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V tomto ohledu je tedy nutné čerpat též z rozhodovací praxe Ústavního soudu, který ve svých rozhodnutích v podstatě rozšířil uvedenou povinnost upozornění na odchylné právní posouzení skutku i nad rámec situací předvídaných v § 225 odst. 2 tr. ř. Například ve svém nálezu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03, Ústavní soud mj. poukázal právě na zásady obžalovací a zachování totožnosti stíhaného skutku se zřetelem k zajištění spravedlivosti trestního řízení, z nichž vyplývá též zajištění možnosti obviněného vyvracet tvrzení obžaloby předtím, než soud dospěje k závěru o jeho vině. Rovněž zásada zajištění práva na obhajobu je součástí ústavních zásad (viz čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a již zmíněného čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), přičemž právo obviněného reagovat na tvrzení týkající se naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty, mu nesmí být v žádném stadiu řízení upřeno. Mají-li mít obžaloba a obhajoba rovné postavení, je třeba změnu právní kvalifikace provádět nejen na základě iniciativy obžaloby s umožněním procesní reakce obhajoby, ale stejně je třeba postupovat i poté, co rozhodující soud dospěje k odchylnému posouzení skutku, než jak jej kvalifikovala obžaloba. Z hlediska respektování zásady presumpce neviny je za takové procesní situace soud povinen poskytnout dostatečný prostor straně obhajoby (rovněž ale zástupci veřejné žaloby) k uplatnění případných návrhů na doplnění dokazování či jiné reakce na zvažovanou změnu právního posouzení, jež má zásadně za důsledek i dostatečné zjištění skutkových okolností odpovídajících znakům příslušné skutkové podstaty trestného činu, jehož použití soud v konkrétní věci zamýšlí. V případě změny právní kvalifikace skutku, tedy i na stejně přísnou či mírnější, je ze strany orgánů činných v trestním řízení, tj. i soudů, nezbytné obviněného na takovou situaci upozornit, zejména za předpokladu, že takové poučení bude mít praktický význam pro obhajobu obviněného, resp. pokud by mohla být jeho obhajoba v důsledku neupozornění na změnu právní kvalifikace skutečně krácena. Smyslem uvedeného přístupu k zachování především ústavně garantovaných práv je podle rozhodovací praxe Ústavního soudu, dát obviněnému možnost na takovou novou situaci reagovat a aktivně vyvracet tvrzení, že stíhané jednání naplnilo znaky určitého trestného činu. Stejně se k této otázce vyjadřuje i odborná literatura například při výkladu ustanovení § 190 odst. 2 tr. ř. pro řízení ve stadiu po podání obžaloby, v němž není stanovena povinnost soudu upozornit obviněného na odlišnou právní kvalifikaci skutku jen v případě jejího zpřísnění, nýbrž u jakéhokoli typu změny, přičemž upozornění musí být výslovné, tzn. odchylná právní kvalifikace musí být přesně označena zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákonů a všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 2502 s.). Uvedené tendence k extenzivnímu výkladu povinnosti orgánů činných v trestním řízení upozornit obhajobu na změnu právní kvalifikace skutku se odráží i v legislativní činnosti Parlamentu České republiky, neboť v současnosti je již projednávána příslušná legislativní změna trestního řádu tak, aby zákon přímo ukládal orgánům činným v trestním řízení povinnost informovat obviněného nejen o uvažovaném přísnějším právním posouzení stíhaného skutku, ale také o mírnější právní kvalifikaci. K otázce týkající se upozornění obviněného na odchylnou právní kvalifikaci, která nebyla dosud v průběhu trestního řízení zvažována, lze ještě doplnit, že nejen Ústavní soud, ale i Evropský soud pro lidská práva klade důraz na povinnost soudů dát obviněnému možnost reagovat na změnu v právním posouzení skutku. Podle čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod musí být obviněný neprodleně a podrobně „seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu“. Toto právo se podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva vztahuje na celé trestní řízení a zahrnuje povinnost informovat obviněného o změně právní kvalifikace skutků, které jsou mu kladeny za vinu (viz např. rozsudek velkého senátu ve věci Pélissier a Sassi proti Francii ze dne 25. 3. 1999 č. 25444/94, § 51–54 a 62; rozsudek ve věci Block proti Maďarsku ze dne 25. 1. 2001 č. 56282/09, § 20 a 24; rozsudek ve věci Varela Geis proti Španělsku ze dne 5. 3. 2013 č. 61005/09, § 41 a násl.). Obviněnému tedy musí být zajištěna možnost účinné obhajoby i ve vztahu k soudy zvažované právní kvalifikaci, a to i v případě, kdy se podle jejich názoru nemusí projevit ve výroku o vině v souladu se zásadou zákazu změny k horšímu (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1762/20). Zásadní z hlediska případné strategie obhajoby je skutečnost, že typové znaky nově a původně aplikovaného ustanovení trestního zákoníku o určitém trestném činu nejsou zcela identické, resp. se odlišují, což objektivně vylučuje možnost přípravy účinné obhajoby, jejímž významným cílem je zpochybnit naplnění znaků trestného činu, který ve skutku spatřuje obžaloba, resp. o jakém by mohl uvažovat soud ve svém rozhodnutí nejen na základě podané obžaloby, ale též se zřetelem na výsledky dokazování provedeného před soudem (přiměřeně také nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 251/04).

105. Obvinění Ing. Ladislav Čech a Ing. Václav Vejvoda byli soudem prvního stupně odsouzeni za zločin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a za pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku. Odvolací soud však posoudil tentýž skutek odlišně, a to jako pomoc ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, aniž by obviněné Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvodu předem upozornil na možnost, že jejich jednání bude posouzeno podle citovaného ustanovení trestního zákona. Podle zjištění Nejvyššího soudu odvolací soud během veřejného zasedání neinformoval ani ústně obviněné Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvodu či jejich obhájce o zamýšlené změně v právním posouzení skutku, stejně jako možnou změnu právní kvalifikace neavizoval v rámci vyrozumění o termínu konání veřejného zasedání písemně. Ani ve svém předchozím kasačním rozhodnutí ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020, odvolací soud neprojevil názor o uvažované změně právního posouzení skutku ohledně těchto obviněných. Pouze v bodě 111. citovaného usnesení popsal obecné podmínky uplatnění trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 256 tr. zákoníku, aniž by je však aplikoval na konkrétní žalované jednání, a to dokonce právě přičítané obviněným Ing. Ladislavu Čechovi a Ing. Václavu Vejvodovi. Vzhledem k absenci jakýchkoli úvah o právním posouzení jednotlivých skutků ve vazbě na konkrétní obviněné, zejména též při poměrně rozsáhlé trestné činnosti, resp. vyšším počtu skutků a obviněných fyzických i právnických osob, nelze obecný popis nezbytných skutkových okolností zakládajících jednotlivé skutkové podstaty trestných činů uznat za dostačující pro naplnění shora podrobněji zmíněných zásad spravedlivého procesu. Odvolací soud v bodech 129. a 130. napadeného rozsudku uvedl jen stručné důvody, pro které nesouhlasil s právní kvalifikací jednání obviněných Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody jako trestného činu podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V podstatě vůbec se však nevěnoval zdůvodnění jím provedené právní změny ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2. výroku o vině na pomoc ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Povinnost sdělit obviněným změnu v právním posouzení skutku tedy odvolací soud žádnou formou nereflektoval a v důvodech svého rozhodnutí kromě obecného konstatování nevyložil, co jej ke změně vedlo, ani proč by zjištěné skutkové okolnosti vyjadřovaly znaky skutkové podstaty právě tohoto trestného činu, resp. účastenství ve formě pomoci. Takový postup nelze označit za přijatelný a vyhovující dodržení základních práv obviněných garantovaných nejen v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na což zásadně nemá jakýkoli vliv fakt, že „překvapivá“ nová právní kvalifikace skutku je eventuálně pro obviněné příznivější, jak upozornil nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření k dovoláním obviněných. Z těchto důvodů nemohl rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku o vině pod bodem 2. ve vztahu k obviněným Ing. Ladislavu Čechovi a Ing. Václavu Vejvodovi, a v důsledku toho rovněž ve výrocích o trestech uložených těmto obviněným, v dovolacím řízení obstát.

106. Vzhledem k tomu, že obvinění Ing. Ladislav Čech a Ing. Václav Vejvoda již byli vynesením rozsudku odvolacího soudu reálně „upozorněni“ na to, že skutek, pro nějž jsou obviněni, byl posouzen odlišně od obžaloby i výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, není již nutné ze strany odvolacího soudu je v rámci nového odvolacího řízení výslovně upozornit na možnost kvalifikace skutku jako pomoci ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Od doby, kdy jim bude doručeno rozhodnutí Nejvyššího soudu, do nařízení nového veřejného zasedání odvolacím soudem, tedy budou mít dostatečný časový prostor pro přípravu strategie obhajoby ve vztahu k odlišné právní kvalifikaci, případně mohou zvážit a navrhnout provedení nových důkazů, event. zopakování důkazů již provedených týkajících se okolností nezbytných pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 256 tr. zákoníku, resp. účastenství na něm.

107. Jak již bylo avizováno shora, k ostatním námitkám těchto dvou obviněných se Nejvyšší soud bude vyjadřovat pouze stručně, protože v jejich věci bude konáno nové veřejné zasedání, v němž lze předpokládat mj. doplnění dokazování nebo zopakování již provedených důkazů a nelze ani zcela vyloučit určitou modifikaci skutkového zjištění. Za současného skutkového stavu však Nejvyšší soud neshledal další námitky uvedených dvou obviněných opodstatněnými.

108. Obviněný Ing. Ladislav Čech popřel, že by byl součástí organizované skupiny, jak uzavřely soudy obou stupňů. Jejich závěrům však ve věci dosud provedené důkazy odpovídají. Při zjišťování skutkového děje pod bodem 2. soudy vycházely z elektronické korespondence, listin a výpovědí obviněných či svědků, nikoli z odposlechů, které byly pořizovány až od září 2012. Pravděpodobně pro nadbytečnost tento důkaz u soudu nebyl proveden. Na podkladě elektronické komunikace (srov. č. l. 10617 a násl.tr. spisu) není pochyb o tom, že Ing. Vladimír Nový se již od srpna 2011 snažil získat spolupracující potenciální dodavatele, kteří by splňovali kvalifikační podmínky v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Zajištění technického dozoru investora veřejné zakázky Realizace I. a II. etapy projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem“. V rámci těchto aktivit Ing. Vladimíra Nového zaslal Ing. Jaroslav Valkovič z obchodní společnosti CENTROPROJEKT, a. s., dne 12. 9. 2011 e-mail obviněnému Ing. Ladislavu Čechovi s kvalifikačními podmínkami, aby se na to podíval, zda by se jím zastupovaná obchodní společnost ČECH - ENGINEERING, a. s., mohla ucházet o veřejnou zakázku na TDI (č. l. 10623 tr. spisu). Obchodní společnost ČECH - ENGINEERING, a. s., zjevně přikývla na účast v zadávacím řízení, protože dne 14. 9. 2011 jejich zaměstnankyně L. S. zaslala z pokynu Ing. Ladislava Čecha ml. e-mail Ing. Vladimíru Novému s identifikačními a kontaktními údaji této obchodní společnosti (č. l. 10626 tr. spisu). Po zahájení zadávacího řízení dne 14. 10. 2011 Ing. Vladimír Nový zaslal Ing. Ladislavu Čechovi e-mail s textem metodiky plnění veřejné zakázky a údajem „3 210 000,- + DPH“, na což dovolatel reagoval ve stejný den e-mailem s textem „OK a provedeme“ (č. l. 10654 tr.spisu). Na č. l. 14562 tr. spisu je přitom založená nabídková cena obchodní společnosti ČECH - ENGINEERING, a. s., která se shoduje s údajem z e-mailu, tj. 3 210 000 Kč bez DPH, což zdůraznil již soud prvního stupně na str. 196 svého rozsudku. Dohoda Ing. Vladimíra Nového s Ing. Ladislavem Čechem o podání nabídky podle instrukcí Ing. Vladimíra Nového je z této elektronické komunikace tudíž zcela zřejmá, stejně jako jeho znalost toho, že podobně jako on podle pokynů Ing. Vladimíra Nového podá nabídku do soutěže i další dodavatel či dodavatelé, jinak by jejich manipulace neměla v podstatě smysl. Z dosud zjištěných skutečností v rámci dokazování tudíž není pochyb, že obviněný Ing. Ladislav Čech jednal jako člen organizované skupiny. Nicméně, pro úplnost a celkový obraz o průběhu skutku se jeví jako vhodné doplnit dokazování o státním zástupcem již v obžalobě navrhovaný odposlech telefonického rozhovoru mezi Ing. Vladimírem Novým a Ing. Ladislavem Čechem ze dne 28. 11. 2012 v 10:12 hod., v němž Ing. Vladimír Nový děkuje za pomoc s akcí, která se donekonečna prodlužuje (v té době zadavatel řešil odstoupení od smlouvy na zhotovitele stavby) a vyjadřuje ochotu v budoucnu vrátit Ing. Ladislavu Čechovi jeho službu.

109. S ohledem na potřebu opakovat veřejné zasedání, v němž se dá předpokládat další důkazní řízení, je nyní předběžné zabývat se námitkou tzv. opomenutého důkazu. Nejvyšší soud k této otázce pouze zdůrazňuje povinnost soudu řádně zdůvodnit případné nevyhovění důkazním návrhům obhajoby.

110. Jestliže obviněný Ing. Václav Vejvoda v dovolání na svou obranu tvrdil, že s Ing. Vladimírem Novým jednal jako s poradcem zadavatele, šlo (za daného skutkového stavu) o účelovou a současně i mylnou obhajobu. Podobně jako je nežádoucí, aby jeden z uchazečů vypracovával nabídky za ostatní uchazeče o veřejnou zakázku, je rovněž zcela nemyslitelné, aby zástupce zadavatele veřejné zakázky vytvořil pro některého z dodavatelů část textu jeho nabídky, konkrétně metodiku plnění veřejné zakázky a další doplňující informace. Z trestního spisu vyplývá, že Ing. Vladimír Nový vypracoval dne 21. 10. 2011 metodiku plnění, kterou uložil pod názvem „metodika.doc“ (č. l. 10657 nebo 14603) a kterou dodavatel Vejvoda, s. r. o., uplatnil v podané nabídce do zadávacího řízení (č. l. 14563). Zaměstnankyně obchodní společnosti Vejvoda, s. r. o., přeposlala e-mailem Ing. Vladimírovi Novému dne 25. 11. 2011 dodatečnou výzvu obdrženou od zadavatele (č. l 10660), v níž byla tato obchodní společnost jako uchazeč o veřejnou zakázku vyzvána k doplnění některých informací a k níž připojila prosbu, aby Ing. Vladimír Nový zajistil požadovanou kompletaci údajů. Samotná obchodní společnost Vejvoda, s. r. o., zastupovaná obviněným Ing. Václavem Vejvodou evidentně neměla zájem vyvíjet snahu splnit požadavky zadavatele vlastními silami, iniciativu přenechávali na Ing. Vladimírovi Novém, který je v této záležitosti po celou dobu koordinoval. Ať už s dalším z dodavatelů nebo se zástupcem zadavatele, takové vztahy jednoho z dodavatelů byly v obou případech proti principům hospodářské soutěže, resp. zcela v rozporu se zásadami ovládajícími zadávací řízení. c)

2. K nedůvodným námitkám obviněného P. T.

111. Na rozdíl od obviněných Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody obviněný P. T. v dovolání nevznesl žádnou námitku, jíž by bylo možné přiznat důvodnost. Nanejvýše je možné souhlasit s jeho upozorněním na nedostatky odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, nicméně proti důvodům rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.), a proto tato pochybení nemohla sama o sobě založit přezkum či případný kasační zásah Nejvyššího soudu. Přesto lze obecně konstatovat, že soudy by se měly obdobných nedostatků v odůvodnění svých rozhodnutí vyvarovat. Konkrétně v posuzované věci dovolatel vytýkal hned několik pochybení, jež jsou obsažena v bodech 76., 91. a 93. rozsudku odvolacího soudu. Co se týká bodu 76. rozsudku, v němž odvolací soud uvedl, že obviněný P. T. byl členem komise pro otevírání obálek, je toto tvrzení v rozporu se zněním skutkové věty pod bodem 1., v níž je správně uvedeno, že P. T. se „pouze“ účastnil otevírání obálek. Nicméně jde o marginální chybu, neboť obviněný P. T. není stíhán, resp. odsouzen za skutek pod bodem 1. výroku o vině. Další nesprávnost z bodu 91. odůvodnění rozsudku se již přímo týká skutku pod bodem 2., a totiž tvrzení, že obviněný P. T. měl Ing. Vladimírovi Novému v srpnu 2011 poskytnout informace k veřejné zakázce na zajištění technického dozoru investora. Ačkoli časový údaj (srpen 2011) není podpořen konkrétním důkazem, v popisu skutku ve výroku o vině je uvedeno, že Ing. Vladimír Nový měl informace k zakázce od P. T. k dispozici před 14. 10. 2011 (toto datum je začátkem zadávacího řízení, neboť ten den byly rozeslány výzvy pěti dodavatelům), což je již podpořeno dokazováním, a to e-mailem z 24. 9. 2011, v němž P. T. Ing. Vladimírovi Novému zaslal v příloze mj. i kvalifikační podmínky k této veřejné zakázce, které P. T. k žádosti advokátní kanceláře Havel a Holásek připomínkoval. Posledním dovolatelem připomenutým pochybením odvolacího soudu je uvedení nesprávného data zaslání výzev dodavatelům, které je zaznamenáno v bodě 93. rozsudku. Skutečně v textu odůvodnění mělo být správně označeno datum 14. 10. 2011 a nikoli 24. 9. 2011. Přesto však tyto nedostatky nemohly vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Kromě toho, že z hlediska dovolacích důvodů nejde o relevantní námitky, jak již bylo uvedeno výše, jejich případná oprava by ani neměla vliv na rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu, resp. na právní posouzení skutku.

112. Zjevný rozpor ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval ve více okolnostech. Jednak ve způsobu, jakým odvolací soud vyhodnotil e-maily ze dne 24. 9. 2011 a 25. 10. 2011, neboť soud zvolil z více možných verzí tu, která vyzněla v neprospěch obviněného, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dále měl zjevný rozpor spočívat v závěru soudů o jeho koordinaci postupu s Ing. Vladimírem Novým, s nímž měl být domluven na nezákonných machinacích v zadávacím řízení. Obviněný P. T. se bránil, že s Ing. Vladimírem Novým, který byl poradcem zadavatele, byl v kontaktu při plnění svých pracovních povinností, neboť jím zastupované sdružení HELIKA-CODE bylo smluvně zavázáno k jednání s poradcem zadavatele. Obě tyto výhrady jsou neopodstatněné a úzce souvisí s jinou nedůvodnou námitkou proti naplnění subjektivní stránky uplatněnou pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a proto se s nimi Nejvyšší soud vypořádá souhrnně.

113. Nejprve je vhodné připomenout, že totožnými výtkami se zabýval již odvolací soud. V bodech 100. a 101. svého rozsudku dospěl k závěru, že dovolatel rozlišoval při komunikaci osoby zastupující zadavatele od Ing. Vladimíra Nového a že dovolatel věděl o účasti obchodní společnosti CETTUS, a. s., v zadávacím řízení i o tom, že tuto obchodní společnost zastupuje právě Ing. Vladimír Nový. Má to potvrzovat P. T. vypracovaná objednávka obchodní společnosti HELIKA, a. s., pro CETTUS, a. s., na poskytnutí služeb za účelem získání rozhodnutí, souhlasů nebo povolení jednotlivých souborů staveb v rámci projektu Obnova NHKL založená na č. l. 998 nebo 14018 tr. spisu (uzavřena oběma stranami byla dne 17. 10. 2011) a dále elektronická komunikace dovolatele. Ten zaslal zrevidované kvalifikační podmínky e-mailem separátně jak advokátní kanceláři Havel a Holásek, tak Ing. Vladimírovi Novému. Konkrétně tak učinil nejprve dne 23. 9. 2011, přičemž v kopii zaslal tento e-mail s připomínkovanými kvalifikačními podmínkami také zadavateli a P. P., až o den později dne 24. 9. 2011 odeslal stejný e-mail Ing. Vladimírovi Novému. Nejvyšší soud zjistil, že úvahy odvolacího soudu vyplývají z obsahu dokazování a poskytují poměrně jasný podklad pro vyvrácení obhajoby obviněného. Pouze na doplnění a podporu logického vyhodnocení těchto důkazů odvolacím soudem poukáže Nejvyšší soud na další poznatky vyplývající z obsahu trestního spisu.

114. V tzv. skutkové větě pod bodem 2. výroku o vině bylo obviněnému P. T. vytýkáno odeslání dvou e-mailů Ing. Vladimírovi Novému, a to ze dne 24. 9. 2011 (č. l. 10628, resp. 14617 tr. spisu) a ze dne 25. 10. 2011 (č. l. 10655, resp. 14686 tr. spisu). Na č. l. 10629 a násl. tr. spisu jsou založeny dvě vytištěné přílohy elektronické komunikace z 24. 9. 2011. Jednou z nich byla kompletní zadávací dokumentace k veřejné zakázce na zajištění technického dozoru investora, o jejíž revizi byl obviněný P. T. požádán Mgr. Kamilou Kulhánkovou z advokátní kanceláře Havel a Holásek dne 21. 9. 2011. Na tuto žádost obviněný reagoval odpovědí dne 23. 9. 2011, v níž vysvětlil některé, ze svého pohledu sporné, body (č. l. 10628 tr. spisu). Jak již zdůraznil Nejvyšší soud, tuto svou odpověď Mgr. Kamile Kulhánkové obviněný P. T. zaslal současně v kopii také I. H. a P. P., čímž naplnil svou povinnost projednávat aktivně svou projekční a inženýrskou činnost jak se zadavatelem, tak s jeho poradci. Na rozdíl od tohoto konstruktivního postupu řešení sporných otázek v zadávací dokumentaci obviněný den poté, tj. 24. 9. 2011 odeslal označený e-mail s přílohami výhradně Ing. Vladimírovi Novému s průvodním komentářem „zasílám dle dohody pro info“. Nelze přehlédnout, že při tomto kontaktu obviněný s adresátem neprobíral žádné z nedostatků zadávací dokumentace k veřejné zakázce zajištění technického dozoru investora, na něž naopak den předtím zadavatele a jeho spolupracovníky podílející se na tvorbě zadávací dokumentace k této veřejné zakázce upozornil. O projev plnění smluvních povinností podle Smlouvy na vytvoření projektové dokumentace a výkon inženýrské činnosti uzavřené mezi sdružením HELIKA-CODE a zadavatelem (čl. I. 6.3 smlouvy ukládal zhotoviteli „postupovat v koordinaci, spolupráci a nepřetržité každodenní komunikaci s Objednatelem, jeho poradci a ostatními zhotoviteli“), jak se obviněný P. T. bránil, tedy jednoznačně nešlo. Na sdělení údajů dne 24. 9. 2011 je třeba pohlížet jako na únik podstatných informací o veřejné zakázce ještě před zahájením zadávacího řízení dne 14. 10. 2011 rozesláním výzev pěti předem vybraným dodavatelům.

115. Z trestního spisu je dále patrno, že od 20. 9. 2011 byla obchodní společnost CETTUS, a. s., zplnomocněna k úkonům spojeným s investorsko-inženýrskou činností pro akci Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem, II. etapa projektu (plná moc je založena na č. l. 1003 tr. spisu). Předtím byl Ing. Vladimír Nový osobně odborným technickým poradcem zadavatele. Původně Ing. Vladimír Nový působil jako společník a zástupce ředitele ve veřejné obchodní společnosti V&N, v. o. s., jež k 1. 10. 2011 změnila právní formu na akciovou obchodní společnost CETTUS, a. s. (proběhla fúze sloučením s nástupnickou CETTUS, a. s.). Šlo tedy stále o stejnou právnickou osobu, za niž před i po změně právní formy a jejího názvu jednal Ing. Vladimír Nový. Obviněný P. T. přitom byl s Ing. Vladimírem Novým v kontaktu již delší dobu, o čemž vypovídá právě i průběh skutku pod bodem 1. výroku o vině, který zahrnuje mj. zjištění o tom, že dovolatel dne 3. 5. 2011 informoval elektronickou formou Ing. Vladimíra Nového na e-mailovou adresu odkazující na jeho organizační začlenění v obchodní společnosti V&N, v. o. s., o cenových nabídkách uchazečů o veřejnou zakázku na projekční práce na II. etapu projektu (viz č. l. 10439 tr. spisu). Poté, co vítězné sdružení HELIKA-CODE uzavřelo dne 3. 8. 2011 se zadavatelem smlouvu o dílo na projekční práce (viz č. l. 4637 a násl. tr. spisu), podílel se obviněný P. T. na zpracování textu a formy shora již citovaného listinného důkazu „Objednávka na poskytnutí služeb za účelem získání rozhodnutí, souhlasů nebo povolení jednotlivých souborů staveb v rámci projektu Obnova NHKL“ (č. l. 998 tr. spisu), jíž obchodní společnost HELIKA, a. s., přenechávala za úplatu výkon některých projekčních činností obchodní společnosti CETTUS, a. s. K podpisu objednávky došlo dne 17. 10. 2011 a příprava tohoto dokumentu tedy proběhla ještě dříve. Obviněný P. T. proto musel být obeznámen s faktem, že Ing. Vladimír Nový vystupuje za obchodní společnost CETTUS, a. s., a s tímto vědomím mu ještě před zahájením zadávacího řízení na veřejnou zakázku na zajištění technického dozoru investora sdělil údaje, které žádný z dodavatelů neměl správně znát (revidovanou zadávací dokumentaci k veřejné zakázce na zajištění technického dozoru investora), resp. mu takové informace s časovým předstihem sdělil i po zahájení zadávacího řízení (informace o složení komisí), a to e-mailem ze dne 25. 10. 2011. V něm obviněný P. T. sdělil Ing. Vladimírovi Novému nominaci Ing. Jaroslava Pechmana do komise na výběr technického dozoru investora za projektové sdružení a dále nominaci Ing. Přemysla Zemana (náhradníkem byl P. P.) za projektanta do hodnotící komise pro výběr dodavatele stavby. Vzhledem ke kontextu jednotlivých popsaných událostí Nejvyšší soud považuje obhajobu obviněného za jednoznačně vyvrácenou. Obsah uvedené elektronické komunikace tedy odvolací soud posoudil zcela opodstatněně v neprospěch obviněného z toho důvodu, že obviněný v ní při řešení některých otázek souvisejících s touto veřejnou zakázkou na zajištění TDI rozlišoval osoby, které skutečně jednaly za zadavatele, od Ing. Vladimíra Nového, jemuž jako zástupci jednoho z dodavatelů tytéž e-maily zasílal odděleně, jak je podrobně rozvedeno v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a doplněno v tomto usnesení Nejvyššího soudu.

116. Námitka obviněného proti výši způsobené škody nemohla důvodně směřovat proti nesprávnému právnímu posouzení skutku pod bodem 2. výroku o vině napadeného rozsudku. Jak vyplývá z tzv. právní věty týkající se tohoto bodu, odvolací soud shledal u obviněného (shodně též u obou spoluobviněných) naplněn tzv. druhý úmysl v té variantě, podle níž umožnili jinému, aby v souvislosti se zadáním veřejné zakázky s úmyslem opatřit jinému prospěch, zjednal některému dodavateli přednost na úkor jiných dodavatelů, tudíž nikoli v úmyslu způsobit jinému škodu. Eventuální způsobení škody tudíž nemá v posuzovaném případě žádnou relevanci, to znamená že ani případná výše škody nebyla hlediskem, které by mělo být vůbec zjišťováno pro odsouzení za pomoc ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Proto se Nejvyšší soud nebude více touto výhradou dovolatele zabývat. c)

3. K nedůvodným námitkám nejvyššího státního zástupce směřujícím v neprospěch obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody v rozsahu výroku o vině pod bodem 2.

117. Ve vztahu k obviněným Ing. Vladimírovi Novému, Ing. Ladislavu Čechovi a Ing. Václavu Vejvodovi, kteří měli (spolu s obviněným P. T.) spáchat skutek popsaný pod bodem 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, nejvyšší státní zástupce v dovolání požadoval v jejich neprospěch změnu v právní kvalifikaci skutku. Odvolací soud posoudil tento skutek jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, resp. pomoc k tomuto zločinu. Konkrétně Ing. Vladimír Nový byl napadeným rozsudkem uznán vinným zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku [dále též pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku, pomocí k témuž zločinu a přípravou zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, a to v bodech 3., resp. 4. výroku o vině]. Obvinění Ing. Ladislav Čech a Ing. Václav Vejvoda společně se spoluobviněným P. T., v jehož neprospěch však nejvyšší státní zástupce dovolání překvapivě nesměřoval, byli odsouzeni shodně za pomoc ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil s tzv. vypuštěním právní kvalifikace zločinu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a považoval za odpovídající a správné právní posouzení, které vyslovil soud prvního stupně. Podle jeho názoru měli být obvinění správně uznáni vinnými uvedeným zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, resp. pomocí k němu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Uvedená námitka sice odpovídá vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale Nejvyšší soud ji shledal neopodstatněnou.

118. Odvolací soud vysvětlil důvody, pro které nespatřoval v jednání obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody zločin podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v bodě 129. svého rozsudku a Nejvyšší soud se s jeho argumentací v podstatě ztotožnil. Skutkové okolnosti popsané v tzv. skutkové větě neobsahují ani náznak toho, že by veřejná zakázka měla být zadána za nepřiměřeně vysokou či jinak nevýhodnou cenu, a neodpovídají tomu ani provedené důkazy, jak shrnul odvolací soud. Z žádného konkrétního skutkového zjištění ani nevyplynula nevýhodnost ceny nabídnuté vítězným uchazečem. V popisu skutku je výslovně uvedeno, že obvinění jednali „s úmyslem zajistit pro společnost CETTUS, a. s., nejvýhodnější nabídku“, což podle daného skutkového stavu ve výsledku znamenalo to, že nemusela o veřejnou zakázku reálně a férově soutěžit, ostatní oslovení (a předem dohodnutí) dodavatelé byli ze soutěže vyloučeni, protože nesplňovali kvalifikační podmínky. Takto bylo dosaženo zamýšleného a společnou dohodou předpokládaného výsledku, a to že vítězným uchazečem se stala předem určená obchodní společnost CETTUS, a. s. Zásadní z pohledu možnosti aplikace skutkové podstaty podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku je zjištěný skutkový stav, jak je popsán v tzv. skutkové větě pod bodem 2. výroku o vině. Jeho součástí není žádná okolnost, která by mohla vést rozumně k závěru, že obchodní společnost CETTUS, a. s., získala veřejnou zakázku za nepřiměřeně vysokou nebo jinak nevýhodnou cenu. Nejvyšší státní zástupce prosazoval své stanovisko, podle něhož v posuzované trestní věci obvinění naplnili znaky základní skutkové podstaty podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku v té variantě, že na základě dohody s jiným uchazečem (dodavatelem) vyvíjeli činnost směřující k zadání veřejné zakázky za „jinak nevýhodnou cenu“. Podle dovolatele tedy nešlo o alternativu spočívající v nepřiměřeně vysoké ceně, nýbrž o cenu „jinak nevýhodnou“. Naplnění tohoto alternativního znaku spatřuje dovolatel ve vytvoření takové nabídkové ceny, která byla dodavatelem uměle vykonstruována v rámci nezákonné dohody mezi soutěžiteli, tudíž v rozporu se zákonnými podmínkami zadávacího řízení s popřením soutěžního charakteru veřejného zadávání. Takový široce pojatý výklad znaku „cena jinak nevýhodná“ nebylo možné akceptovat.

119. Odborná literatura k tomuto znaku uvádí, že cenou jinak nevýhodnou je cena, která je sice obecně přiměřená, ale spočívá například v nevýhodných formách způsobu její úhrady nebo doby placení za zakázky zadavatelem (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, 3417 s.). Jiná nevýhodnost ceny než její nadhodnocení, jež charakterizuje nepřiměřeně vysokou cenu, tedy musí mít zcela konkrétní projev, který se zadavatele negativně dotýká, a také úzkou vazbu na konkrétní finanční podmínky plnění. Nelze ji spatřovat ve zjištěných nezákonných machinacích se zadávacím řízením vedených za účelem výběru předem určeného dodavatele, neboť ve vztahu k ceně a s ní přímo spjatými dalšími okolnostmi je takové zjištění příliš neurčité a zároveň vzbuzuje spíše dojem, že její nevýhodnost bude vycházet opět z jejího nedůvodného navýšení, jak ostatně argumentoval sám dovolatel v bodě 18. svého dovolání. Podle úvah předložených ve zmíněné části dovolání nejvyššího státního zástupce by v zásadě každá nabídková cena dodavatele, jež byla předložena zadavateli po předchozí manipulaci se zadáním veřejné zakázky či průběhem zadávacího řízení ve vztahu k preferování konkrétního dodavatele, byla cenou převyšující tzv. běžnou cenu za soutěžené dílo. Při akceptování tohoto výkladu by se však zcela vytrácel smysl či účel zakotvení obou alternativních charakteristik ceny díla, neboť by takto stanovená a „jinak nevýhodná cena“ byla vyčerpána znakem „nepřiměřeně vysoká cena“. Nelze bez dalšího tvrdit, že při jakémkoli protiprávním průběhu zadávacího řízení, bude vysoutěžená cena dodavatele, který se na pletichách při zadávání nebo v průběhu veřejné zakázky či veřejné soutěže podílel, nevýhodná pro zadavatele jinak než svou výší, aniž by bylo poukázáno na konkrétní dopad takových machinací mezi samotnými soutěžiteli, případně v kooperaci se zadavatelem, do finančních podmínek plnění. Jiná nevýhodnost ceny zakázky, než že půjde o cenu nepřiměřeně vysokou (taková cena, která výrazně převyšuje cenu zakázky v čase a místě obvyklou za stejné zboží nebo služby), musí tedy mít užší vztah k samotné ceně veřejné zakázky a způsobu jejího uhrazení. Takové charakteristice však neodpovídá průběh zadávacího řízení, při němž došlo k porušení „postupu za rovných podmínek pro všechny uchazeče v průběhu zadávacího řízení a porušení řádné a zákonné provedení veřejné zakázky“ (viz skutková zjištění ohledně všech spoluobviněných ve výroku o vině pod bodem 2. rozsudku odvolacího soudu). I přes všechny negativní stránky, které s sebou přináší nerespektování stanovených pravidel u veřejných soutěží obecně, je třeba vycházet z předpokladu, že každý dodavatel, tedy i ten preferovaný, bude konstruovat svou nabídkovou cenu se zřetelem k nákladům, které bude třeba vynaložit na realizaci soutěženého díla spolu s dosažením svého přiměřeného podnikatelského zisku. Nelze tudíž automaticky předpokládat, že nabídka předem „dohodnutého“ vybraného dodavatele bude nevýhodná pro zadavatele, aniž by byla zároveň zjištěna jakákoli nezákonná manipulace s určením výše nabídkové ceny tohoto upřednostněného dodavatele.

120. V posuzované trestní věci obžaloba nepředložila žádný důkaz, který by kromě zmanipulování zadávacího řízení k veřejné zakázce na zajištění technického dozoru investora v rámci I. a II. etapy projektu týkajícího se obnovy NHKL ve prospěch obchodní společnosti CETTUS, a. s., svědčil o tom, že nabídková cena, již tento dodavatel předložil, neodpovídala tzv. obvyklé ceně za provedení požadovaného plnění. Ani způsob její úhrady, doba splatnosti a další okolnosti spojené s plněním zadavatele vůči vítěznému dodavateli se nijak nevymykaly běžným obchodním zvyklostem, resp. v tomto ohledu ani obžaloba netvrdila a nedomáhala se zjištění ničeho, co by vedlo k nepochybnému naplnění druhé alternativy znaku zakotveného v § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a spočívajícímu v „jinak nevýhodné ceně“. Nejvyšší soud z uvedených důvodů nesdílí právní názor nejvyššího státního zástupce prosazovaný v dovolání o nutnosti rozšířit právní kvalifikaci skutku pod bodem 2. nad rámec ustanovení § 256 odst. 1, 2 písm. a), resp. za použití § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Nakonec ani v dovolání není v této souvislosti k dispozici jiný argument, natož důkaz, než kromě již výše vypořádané a odmítnuté úvahy o tzv. jiné nevýhodnosti každé nabídkové ceny, kterou učiní předem vybraný dodavatel. Za soudy zjištěných skutkových okolností byla vyloučena představa o nějaké „jiné nevýhodnosti ceny“ vítězného uchazeče ve smyslu skutkové podstaty podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, proto Nejvyšší soud shledal námitku nejvyššího státního zástupce zjevně neopodstatněnou. d) Skutek 4.: k dovolacím námitkám obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a nejvyššího státního zástupce 121. Nejprve je vhodné připomenout, že pod bodem 4. výroku o vině dovoláními napadeného rozsudku odvolací soud spojil původně dva samostatné skutky (označené ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako body 5. a 6.). Ačkoli někteří z obviněných v dovoláních shodně brojili proti porušení zásady totožnosti skutku, Nejvyšší soud považuje v tomto ohledu postup odvolacího soudu za správný, protože machinace se zadávacím řízením (původně jeden skutek) i korupční jednání zástupců sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., (též původně samostatný skutek), úzce souviselo se stejnou veřejnou zakázkou nazvanou „Realizace I. a II. etapy projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem“, pro niž měla obě jednání jednotný negativní následek, jímž bylo porušení zákonného postupu při zadávání této veřejné zakázky. Pro zachování totožnosti skutku přitom zjednodušeně řečeno postačuje jak úplná, tak alespoň částečná shoda v jednání nebo v následku. Odvolací soud vysvětlil svůj procesní postup a úvahy spojené s otázkou zachování totožnosti skutku v bodě 131. rozsudku, na který Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje. Jak již bylo konstatováno, Nejvyšší soud nesdílí výhrady některých dovolatelů a přiléhavé vysvětlení odvolacího soudu pouze stručně doplní o ustálené právní názory týkající se výkladu zachování totožnosti skutku. Obecně vzato pojem „skutek“ sice není v trestním řádu blíže definován, ustálená rozhodovací praxe v zásadě ve shodě s odbornou literaturou za něj považuje ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou kauzální pro trestněprávně relevantní následek, pokud jsou zahrnuty zaviněním (viz zejména rozhodnutí č. 8/1985 Sb. rozh. tr.). Totožnost skutku je zachována, pokud je shoda v jednání a v následku, nebo alespoň v jednání při rozdílném následku anebo alespoň v následku při rozdílném jednání (což je posuzovaný případ), postačí dokonce i částečná shoda jednání nebo i částečná shoda následku (případně obojího), pokud zůstala shoda v podstatných okolnostech (více k tomu např. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, zejména s. 2719 a násl.; JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, s. 587 a násl.; JELÍNEK, J., ŘÍHA, J., SOVÁK, Z. Rozhodnutí ve věcech trestních. 4. vydání. Praha: Leges, 2018, s. 202 a násl. a další; z judikatury např. rozhodnutí č. 6/1962, č. 64/1973, č. 13/1991, č. 17/1993, č. 1/1996, č. 40/2001 a č. 21/2010 Sb. rozh. tr.). Současně je vhodné připomenout, že vždy je třeba rovněž odlišovat samotný skutek od popisu skutku, který se v průběhu řízení může, resp. s ohledem na skutkové závěry vzhledem k hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků v nemalé většině případů musí korigovat, zůstane-li zachována totožnost skutku, jako tomu bylo u kritizovaného skutku pod bodem 4. výroku o vině odvolacího soudu.

122. Co se týká popisu skutku pod bodem 4. výroku o vině, nutno podotknout, že stejně jako i ostatní body výroku o vině, obsahuje nadbytečně velkou část informací a událostí či úkonů obviněných, které nemají zásadní význam jak pro pochopení průběhu děje, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem, ani pro vyjádření okolností charakterizujících jednotlivé znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu, který v něm obžaloba, resp. soudy spatřovaly. Například lze zmínit označení e-mailových adres účastníků tohoto typu komunikace, názvy souborů, citace z elektronické nebo telefonické korespondence apod. Jde o okolnosti, které sice blíže charakterizují jednotlivé kroky zejména obviněných, případně dalších osob, s nimiž byli v kontaktu, nicméně nemají v podstatě žádný význam pro naplnění znaků skutkových podstat trestných činů, ohledně nichž byla vyslovena vina. V rámci formulace popisu skutku však informace tohoto typu zbytečně odvádí pozornost od podstaty trestného jednání a přispívají k horší srozumitelnosti a zejména pochopení právě těch zásadních událostí, jednání i jeho důsledků, jež mají sloužit nezaměnitelnosti posuzovaného skutku. Je žádoucí, aby se již obžaloba soustředila právě na ty významné skutkové okolnosti, které jsou nezbytné pro zvolenou právní kvalifikaci, přičemž pokud výsledky dokazování provedeného před soudem povedou k určité modifikaci skutkových zjištění, bude na soudu, aby ve výroku o vině vyjádřil jen ty okolnosti, které odpovídají jednotlivým znakům skutkové podstaty trestného činu bez nevýznamných podrobností, jež bude případně vhodné zahrnout do příslušných částí odůvodnění soudního rozhodnutí.

123. Nicméně, ve stručnosti lze trestnou činnost spoluobviněných v bodě 4. výroku o vině shrnout tak, že proběhla v souvislosti se zadávacím řízením na veřejnou zakázku financovanou z prostředků Evropské unie s názvem „Realizace I. a II. etapy projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem“, uveřejněné 18. 3. 2013 ve Věstníku veřejných zakázek jako zakázka v otevřeném řízení podle § 27 z. v. z., s odhadovanou cenou zakázky 250 mil. Kč bez DPH a se lhůtou pro doručení nabídek do 13:00 hod. dne 6. 5. 2013. Obviněný Ing. Vladimír Nový jako technický poradce zadavatele podle soudů obou stupňů společně s Ing. Simonou Štěpánek po dohodě se samostatně trestně stíhaným Ing. Jiřím Mottlem, spoluobviněným Ing. Petrem Pejchou a zesnulým Ing. Liborem Joskou, v úmyslu získat pro sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., IMOS Brno, a. s., prospěch spočívající v samotné realizaci předmětu veřejné zakázky, poskytli zástupcům jmenovaného sdružení ještě před vyhlášením soutěže zadávací dokumentaci a po jejím vyhlášení také seznam přihlášených dodavatelů, cenu veřejné zakázky stanovenou projektantem, kompletní výkaz výměr s cenami jednotlivých položek a seznam potenciálních dodavatelů, čímž postupovali v rozporu se zásadami zadávacího řízení a současně si byli vědomi, že tímto jednáním mohly být na základě nepravdivých podkladů, jimiž bylo čestné prohlášení o nabídkové ceně sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., prohlášení o zakázané dohodě vystavené obchodní společností Metrostav, a. s., a prohlášení o zakázané dohodě vystavené obchodní společností Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., nesprávně a neoprávněně vyčerpány a použity finanční prostředky z evropských zdrojů, a to ve výši 25 % dotační částky, tj. celkem 60 647 574,25 Kč (85 % této částky ke škodě rozpočtu Evropské unie a 15 % částky ke škodě rozpočtu České republiky). Podrobně do nejmenších detailů jsou tedy okolnosti přednostního poskytování informací jmenovanému sdružení popsány ve výroku o vině, stejně jako okolnosti korupčního jednání, jehož se za sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., měli dopustit Ing. Petr Flaška, Ing. Petr Pejcha, a Ing. Martin Havelka (přičemž jednání posledních dvou obviněných je přičítáno obviněné právnické osobě Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s.), kteří se snažili se zástupci sdružení STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., Ing. Pavlem Ludvíkem a Ing. Martinem Fischerem, sjednat dohodu o podmínkách, za jakých by ovlivnili cenovou nabídku tohoto konkurenčního sdružení anebo by zařídili, že se toto sdružení vůbec nebude ucházet o realizaci této veřejné zakázky. Aniž by z tzv. skutkové věty bylo zřejmé, jak dopadlo toto korupční vyjednávání, je dále uvedeno, že Ing. Petr Flaška doporučil ostatním potenciálním dodavatelům, aby se jejich cenová nabídka pohybovala mezi 248 až 249 miliony Kč.

124. Vzhledem k tomu, že skutek pod bodem 4. se týká více obviněných (fyzických i právnických osob), kteří rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláními anebo v jejichž neprospěch podal dovolání nejvyšší státní zástupce, případně obojí, přičemž část dovolací argumentace více dovolatelů (obviněné Ing. Simony Štěpánek, obviněného Ing. Petra Flašky a nejvyššího státního zástupce) byla důvodná, Nejvyšší soud se níže bude nejprve zabývat námitkami, na jejichž podkladě částečně zrušil rozsudek odvolacího soudu, a teprve poté se vyjádří k neopodstatněným výhradám jednotlivých dovolatelů. d)

1. K důvodným námitkám obviněné Ing. Simony Štěpánek 125. Obviněná Ing. Simona Štěpánek v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnila primárně výhrady, jimiž prosazovala zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a obsahem provedených důkazů a současně poukázala na důkazy, které soudy nezahrnuly do svých úvah, což odpovídá zákonné variantě vady spočívající v tzv. opomenutých důkazech. Její dovolací argumentace významně narušila logiku obžaloby zejména ve vztahu ke kooperaci obviněné s Ing. Vladimírem Novým, kterou v zásadě převzaly i soudy obou stupňů, neboť obviněná konkrétními odkazy na jednotlivé důkazní prostředky v podstatě zpochybnila samotný podklad pro zjištění popsaná pod bodem 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu týkající se zejména její osoby. Za účelem získání bližšího náhledu na způsob a obsah vyjadřování obviněné Nejvyšší soud z podnětu jejího dovolání i z vlastní iniciativy přehrál v neveřejném zasedání konaném dne 2. 4. 2025 zvukové záznamy telefonních odposlechů z období 17. 10. 2012 v 15:05 hod., 9. 4. 2013 ve 14:30 hod. a v 15:35 hod., 11. 4. 2013 ve 13:05 hod., 22. 4. 2013 v 17:35 hod., 2. 5. 2013 ve 13:52 hod. a 3. 5. 2013 ve 13:03 hod. Na jejich podkladě a po přezkoumání obsahu dalších důkazních prostředků jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a ve vztahu k podstatným skutkovým okolnostem Nejvyšší soud shledal, že obžaloba nemá v důkazech dostatečnou oporu pro tvrzení o vině obviněné, aby jí bylo možno přisvědčit s takovou mírou jistoty, která je nezbytná pro odsouzení obviněné. Spisový materiál nejen, že přináší závažné pochybnosti o její trestní odpovědnosti za trestné činy, které jsou jí kladeny za vinu, což za dané situace vede k nutnosti použití zásady in dubio pro reo, dokonce se lze přiklonit k pochybnostem, jež obviněná vznesla již v rámci své obhajoby v průběhu trestního řízení a naposledy je podrobně formulovala v dovolání. Verze průběhu skutkového děje ve vztahu k její participaci na jednání dalších spoluobviněných, již zvolila obžaloba, resp. soudy obou stupňů, není založena na dostatečné jistotě, dokonce v několika zásadních aspektech vinu obviněné vylučuje. Z podnětu důvodných dovolacích námitek obviněné Ing. Simony Štěpánek proto Nejvyšší soud ohledně její osoby zrušil rozsudek odvolacího soudu.

126. V podstatě lze shrnout, že soudy při odsouzení obviněné vycházely z předpokladu, že byla domluvena s Ing. Vladimírem Novým a některými fyzickými osobami vystupujícími za dodavatele Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., na upřednostnění sdružení těchto dvou dodavatelů (k nimž později ještě přistoupil dodavatel IMOS Brno, a. s.) v zadávacím řízení na výběr zhotovitele rekonstrukce hřebčína. Na dosažení domluveného cíle, jímž mělo být vybrání sdružení těchto dodavatelů v zadávacím řízení, se obviněná jako členka organizované skupiny měla konkrétně podílet způsobem, který je popsán ve výroku o vině pod bodem 4. rozsudku odvolacího soudu. Z něj vyplývá, že obviněná Ing. Simona Štěpánek společně s Ing. Vladimírem Novým disponovali již před vyhlášením výzvy k podání nabídky v rámci otevřeného řízení, tedy přede dnem 18. 3. 2013, informacemi týkajícími se předmětné zakázky, které po předchozí vzájemné dohodě předali samostatně stíhanému Ing. Jiřímu Mottlovi a spoluobviněným Ing. Petru Pejchovi a Ing. Liboru Joskovi, dále, že obviněná v únoru 2013 měla sdělit Ing. Vladimíru Novému informaci o schválení zadávací dokumentace na ministerské úrovni, a že dne 29. 3. 2013 předala Ing. Vladimíru Novému seznam dodavatelů přihlášených do zadávacího řízení, přičemž byla srozuměna s předáním tohoto seznamu též Ing. Jiřímu Mottlovi. V neposlední řadě si obviněná měla dne 10. 4. 2013 od Ing. Jiřího Jehličky vyžádat flash disk obsahující položkové výkazy výměr a podle skutkových zjištění soudů jej předala téhož dne Ing. Vladimíru Novému a ten poté s jejím vědomím Ing. Jiřímu Mottlovi. Proti všem těmto rozhodným skutkovým zjištěním se však obviněná v dovolání zcela důvodně ohradila, neboť z dosud provedeného dokazování skutečně nevyplývají.

127. K úvahám o zavinění obviněné Nejvyšší soud považuje za nutné vyzdvihnout především objektivní okolnosti z rozhodného období, tj. od podzimu roku 2012 do května roku 2013, provázející zadávací řízení na zhotovitele rekonstrukce objektů v rámci veřejné zakázky „Realizace I. a II. etapy projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem“. Nelze totiž odhlédnout od toho, že předmětem skutku pod bodem 4. je již druhé (opakované) zadávací řízení k téže veřejné zakázce. První soutěž proběhla v letech 2011 a 2012 s tím výsledkem, že došlo dokonce k uzavření smlouvy o dílo dne 26. 9. 2012 s vítězným dodavatelem, jímž se stalo sdružení Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. Smlouvu podepsala za zadavatele obviněná Ing. Simona Štěpánek, která od června 2012, poté, co byl z funkce ředitele odvolán Ing. Jan Höck, zastávala až do 15. 11. 2012 pozici zastupující ředitelky hřebčína. Po jmenování Ing. Jiřího Jehličky novým ředitelem dne 15. 11. 2012 se obviněná stala vedoucí střediska Hřebčína ve Slatiňanech a Heřmanově Městci a manažerkou projektu „Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem“. Za manipulace s tímto prvním výběrovým řízením byl obviněný Ing. Vladimír Nový uznán vinným pod bodem 3. napadeného rozsudku za pokračující útok zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie a přípravu ke zločinu dotačního podvodu. Obviněná se na nezákonných machinacích v prvním zadávacím řízením nijak nepodílela, sice za zadavatele potvrdila rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky a podepsala smlouvu o dílo, to však podle soudů i obžaloby činila s plnou důvěrou v regulérnost průběhu veřejné soutěže. Následně se vítězné sdružení chystalo začít s realizací díla, na místo dopravilo příslušnou pracovní sílu i potřebné technické vybavení, v areálu hřebčína měl zhotovitel již připravené kanceláře, avšak z rozhodnutí Ministerstva kultury byla pozastavena realizace projektu “Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem“ a zastupující ředitelka, tedy obviněná, měla pod pohrůžkou odebrání dotačních prostředků zakázáno pokračovat ve spolupráci s dodavatelem podle uzavřené smlouvy. Namísto chybně vypsaného zadávacího řízení, které obsahovalo diskriminační zadávací podmínky a nesprávnosti v projektové dokumentaci, bylo rozhodnuto vypsat nové zadávací řízení, zatímco čas pro realizaci a proplacení projektu neúprosně běžel. Za takové situace dočasná ředitelka Ing. Simona Štěpánek viděla jako nejschůdnější cestu pro úspěšnou a včas dokončenou rekonstrukci s využitím dotace variantu, aby se vítězem stalo sdružení, které již bylo personálně a technicky připravené začít s prací na místě. To se pochopitelně jeví na první pohled jako nejsnazší a nejrychlejší způsob zrealizovat nezbytnou a rozsáhlou rekonstrukci objektů hřebčína. Soudy ve shodě s obžalobou obviněné vytýkaly, že následně úmyslně překročila základní zásady pro zadávací řízení tak, aby napomohla sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., získat veřejnou zakázku i ve druhém zadávacím řízení. Takové skutkové zjištění však dosud opatřené důkazní prostředky svým obsahem zásadně zpochybňují. V této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že přístup soudů k zavinění obviněné, a to jak k jeho volní, tak vědomostní složce u všech trestných činů, lze charakterizovat jako velmi zjednodušený a unáhlený, neboť v podstatě kopíruje úvahy o zavinění Ing. Vladimíra Nového. Odvolací soud nepřistupoval ke zkoumání naplnění znaků objektivní a subjektivní stránky trestných činů kladených obviněné za vinu individuálně a už vůbec nevyložil, v čem konkrétně obviněná postupovala způsobem, jaký předpokládají jednotlivé znaky skutkových podstat trestných činů. Lze konstatovat, že kromě obecných úvah nelze v příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu shledat konkrétní právní hodnocení skutkových zjištění ve vazbě na jim odpovídající znaky trestných činů, jimiž soud uznal obviněnou vinnou. Tento podstatný nedostatek se týká i ostatních spoluobviněných pod bodem 4., s výjimkou obviněných právnických osob STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., jak bude ještě vyloženo níže.

128. Pro posouzení případné motivace, resp. z hlediska zavinění obviněné jsou stěžejní především informace vyplývající z opatřených telefonních odposlechů jejích hovorů z tohoto převratného období, tj. z doby zrušení prvního zadávacího řízení a rozhodnutí vyhlásit nové výběrové řízení. Z nich je patrno, že obviněná se opakovaně vyjadřovala v tom smyslu, že dokončit rekonstrukci areálu hřebčína z dotačních prostředků je reálné pouze tehdy, pokud se zhotovitelem stane sdružení Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., které zvítězilo v prvním výběrovém řízení, a to proto, že právě s ohledem na omezenou lhůtu pro realizaci s využitím dotace, měli tito dodavatelé již připravené materiální i personální kapacity k zahájení stavebních prací. Například telefonní rozhovor mezi obviněnou a jejím tehdejším přítelem J. Š. ze 17. 10. 2012 v 15:05 hod. (přepis na č. l. 7951 verte), jehož zvukový záznam byl přehrán v průběhu neveřejného zasedání pátého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 2. 4. 2025, zachycuje jednak velmi otevřený popis průběhu ústního pohovoru obviněné před komisí, jež vybírala nového ředitele hřebčína, a kromě toho také v čase 5:40 rozhovoru, obviněná mimochodem sděluje, že se nejspíš bude konat nové výběrové řízení, je zvědavá, co na to budou říkat představitelé sdružení Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., ale „třeba to vyhrají, proč ne, mají na to největší dispozice“. Takto přednesený názor obviněné rozhodně nelze vyložit jako snahu upřednostnit vítězství sdružení Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., či zájem tomuto sdružení poskytnout jakoukoli výhodu v rámci nového zadávacího řízení, naopak lze mu přiznat logické jádro. Přitom lze důvodně předpokládat, že před svým tehdejším přítelem obviněná neměla důvod cokoli zastírat a mohla projevit svůj upřímný pohled na věc včetně obžalobou uvažovaného „spojenectví“ s dalšími obviněnými. S ohledem na podrobnosti, které mu sdělovala k absolvovanému ústnímu pohovoru, pokud by měla někomu odhalit své (nekalé) záměry, byl by to velmi pravděpodobně právě on jako osoba jí velmi blízká. Den před tímto ústním pohovorem před komisí, která vybírala nového ředitele (dne 16. 10. 2012) obviněná po telefonu hovořila v 17:56 hod. se zaměstnankyní hřebčína J. K., mj. i o zrušení původního výběrového řízení a vypsání nového. V čase 6:05 min. hovoru se J. K. ptala, co bude s těmi všemi lidmi, co už se pohybují v areálu, na což obviněná reaguje, že „…to stejně nikdo jiný nemůže vyhrát, kdo jiný za měsíc nastoupí na stavbu, dovedete si představit jinou firmu, pokud v podmínkách bude termín nastoupení a termín dokončení?“ Celý rozhovor se nese v tom duchu, že dojde ke zdržení, ale stále se celý projekt dá stihnout a obviněná nevidí jako reálné, že by jiný dodavatel mohl splnit podmínku dodržení brzkého termínu zahájení stavby a také jejího dokončení, které i přes zrušení prvního zadávacího řízení neměly být (poněkud nelogicky) posunuty. Ze zachyceného projevu obviněné lze spíše vyčíst určitý, a právě s ohledem na neprovedení změny termínů započetí a dokončení díla, do značné míry pragmatický přístup z její strany, než aby šlo o účelové a záměrné naplnění sledovaného cíle tvrzeného obžalobou, tedy, aby totéž sdružení zvítězilo i ve druhém výběrovém řízení, a to za poskytnutí výhod, které představovaly porušení pravidel zadávacího řízení při participaci obviněné s dalšími osobami, jež měly takové výhody zajistit, či přijmout. Samozřejmě jiná stránka věci je, že obviněná objektivně neměla dostatečné zkušenosti s projekční, inženýrskou ani stavební činností, aby mohla erudovaně dospět k adekvátnímu závěru, zda je či není v možnostech které stavební firmy (či jejich sdružení) splnit veškeré požadavky stanovené v nově vypsaném zadávacím řízení. Jak se také později ukázalo, obviněná se mýlila, jestliže původně usoudila, že kromě sdružení Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., doplněné později ještě o IMOS Brno, a. s., nebude nikdo schopen splnit zadávací podmínky, neboť cenovou nabídku podalo kromě jmenovaného sdružení hned dalších 5 dodavatelů, resp. jejich sdružení. Podle Nejvyššího soudu však nelze obviněnou činit trestně odpovědnou za profesně nesprávný úsudek, který navíc sdělovala pouze soukromě, resp. interně vůči jediné zaměstnankyni. Ve vztahu k zástupcům dodavatelů Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., i ve vztahu k Ing. Vladimírovi Novému vystupovala v zásadě nezaujatě, způsobem odpovídajícím postavení zadavatele vůči dodavateli, resp. zadavatele vůči spolupracujícímu poradci v technických otázkách zadávacího řízení. V době, během níž ještě nepadlo definitivní rozhodnutí o konání nového výběrového řízení, obviněná sice ujišťovala Ing. Jiřího Mottla jako zástupce smluvního partnera o tom, že pouze jejich sdružení je připraveno realizovat rekonstrukci hřebčína a že případná nová soutěž by v podstatě proběhla jen „pro papíry“ (srov. přepis hovoru ze dne 22. 10. 2012 v 10:32 hod. na č. l. 7953 tr. spisu), ale ani z toho podle Nejvyššího soudu nelze usuzovat na její záměr zjednat v budoucím zadávacím řízení sdružení Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., neoprávněnou výhodu. Nelze skutečně vyloučit, že podle jejího upřímného přesvědčení, jednoduše nešlo bez účasti a vítězství tohoto sdružení včas a důsledně stihnout provést jak zadávací řízení, tak samotné stavební práce, resp. dokončení soutěženého díla. Tomu odpovídá i přepis telefonátu z 15. 11. 2012 ve 14:53 hod. (č. l. 7962 tr. spisu), v němž obviněná informovala Ing. Jiřího Mottla o rozhodnutí Ministerstva kultury o zrušení prvního výběrového řízení na zhotovitele a vypsání nového, přičemž vyjádřila osobní přání, aby se jejich sdružení zúčastnilo i toho nového zadávacího řízení. Z jejího projevu však nelze vysledovat, že by současně Ing. Jiřímu Mottlovi přislíbila nebo alespoň naznačovala, že může očekávat nějaké konkrétní výhody nebo přednosti v zadávacím řízení ve prospěch sdružení, k jejichž poskytnutí by přispěla, či je dokonce aktivně zajistila. Mimochodem, Ing. Jiří Mottl již od 12. 11. 2012 tušil, že vypsání nového zadávacího řízení bude nevyhnutelné, protože ho o tom informoval textovou zprávou Ing. Vladimír Nový, který mu přeposlal zprávu právě od obviněné s upozorněním, že obviněná o sdílení této zprávy s ním nic neví! (viz č. l. 7961 tr. spisu). Ing. Vladimír Nový tedy zjevně jednal se zástupci sdružení Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., (později také včetně IMOS Brno, a. s.) tzv. „za zády“ obviněné, jak ostatně sám vypověděl u hlavního líčení (viz č. l. 21477 verte tr. spisu tr. spisu). Případná vyjádření obviněné, podle nichž pouze původní vítěz veřejné zakázky z prvního zadávacího řízení disponoval možnostmi a schopnostmi realizovat předmět plnění se tudíž vzhledem k výše uvedenému jeví jako důsledek jejího nesprávného úsudku, k němuž však dospěla na podkladě vlastní snahy fakticky v co nejkratší době dotáhnout rekonstrukci hřebčína do úspěšného konce, a nikoli na základě záměru upřednostnit ve výběrovém řízení právě a jen sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., IMOS Brno, a. s., jak nesprávně vyhodnotily soudy obou stupňů. V tomto ohledu nelze jednoznačně vyvrátit obhajobu obviněné o její snaze realizovat poměrně rozsáhlé stavební dílo, což vyžadovalo nejen vynaložení značných finančních nákladů, ale především z hlediska celkových nároků na organizaci průběhu jednotlivých etap též vysokou míru kooperace mezi všemi zúčastněnými, mezi nimiž měla být obviněná fakticky osobou s největší odpovědností.

129. Dále se Nejvyšší soud bude zabývat konkrétním jednáním obviněné, jímž se podle soudů měla s dalšími spoluobviněnými podílet na žalované trestné činnosti. Jestliže soudy dospěly ke skutkovému zjištění, podle něhož obviněná společně s Ing. Vladimírem Novým poskytli zadávací dokumentaci v předstihu jednomu z dodavatelů, nelze jim podle Nejvyššího soudu přisvědčit. K předání zadávací dokumentace Ing. Vladimíru Novému se vyjádřil svědek Mgr. Josef Hlavička u hlavního líčení před Krajským soudem v Hradci Králové – pobočkou v Pardubicích dne 11. 4. 2019 (viz č. l. 22206 a násl. tr. spisu). Potvrdil, že advokátní kancelář Havel a Holásek předala Ing. Vladimíru Novému zadávací dokumentaci ke druhému výběrovému řízení (viz č. l. 22209 tr. spisu), jak je ostatně uvedeno i přímo v popisu skutku. Tato skutečnost je dále zjevně patrná z textu e-mailu datovaného 21. 2. 2013 a založeného na č. l. 10849 tr. spisu, jehož odesílatel Mgr. Josef Hlavička zaslal Ing. Vladimíru Novému k „případné revizi“ aktuální verzi zadávací dokumentace k rekonstrukci hřebčína. Svědek Mgr. Josef Hlavička podle svých slov považoval Ing. Vladimíra Nového za člena přípravného týmu, a to od té doby, co mu jej takto představil bývalý ředitel hřebčína Ing. Jan Höck. Podobně přitom osobu Ing. Vladimíra Nového vnímala i sama obviněná, která po odvolání ředitele Ing. Jana Höcka, jenž dosadil Ing. Vladimíra Nového (resp. obchodní společnost CETTUS, a. s.) na místo technického konzultanta hřebčína, dočasně zastávala jeho funkci a později se stala manažerkou projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem. Z pohledu obviněné, která fakticky vstoupila díky své nové pozicí do již zaběhnutých vztahů a procesů uvnitř organizace hřebčína, jehož ředitel byl pro zjištěné nedostatky prvního zadávacího řízení na zhotovitele díla (stavební práce na obnově hřebčína) odvolán, lze pochopit, že neměla důvod nedůvěřovat Ing. Vladimíru Novému, jehož postavení a kompetence v rozhodné době nikdo nezpochybnil a který se, jak je patrno z odposlechů, uměl prezentovat jako schopný, zkušený a důvěryhodný poradce v technických otázkách. Na podkladě provedeného dokazování tedy nepochybně lze souhlasit s tím zjištěním, že kompletní zadávací dokumentaci poskytl Ing. Vladimíru Novému svědek Mgr. Josef Hlavička, přičemž o jejím definitivním schválení byl Ing. Vladimír Nový informován obviněnou. Na tom však s ohledem na postavení technického poradce zadavatele, které Ing. Vladimír Nový zastával, nelze bez dalšího shledávat nic podezřelého. Takové vzájemné sdílení informací bylo ostatně možné a pochopitelné očekávat. Na druhou stranu evidentně nemá ospravedlnění způsob, jakým Ing. Vladimír Nový následně naložil se zadávací dokumentací, neboť tak činil v rozporu se zásadou transparentnosti, rovného přístupu a zákazu diskriminace, pokud ji sdílel s dodavateli Metrostav, a. s., resp. Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. Spisový materiál však neposkytuje jediný věrohodný podklad pro závěr, že by obviněná Ing. Simona Štěpánek o takovém jednání Ing. Vladimíra Nového byla vůbec informována, natož že by se na něm aktivně podílela. Sám Ing. Vladimír Nový u hlavního líčení dne 21. 11. 2018 přiznal, že zadávací dokumentaci i slepý výkaz výměr před vyhlášením výběrového řízení na zhotovitele stavby sdílel s pracovníky sdružení Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. (č. l. 21477 tr. spisu). Současně vypověděl, že Ing. Simonu Štěpánek, Ing. Jiřího Jehličku ani I. H. neinformoval o tomto svém postupu, tj. že kooperoval se zástupci obchodních společností Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. (č. l. 21477 verte tr. spisu). Skutkový závěr, podle něhož obviněná spolupracovala s Ing. Vladimírem Novým na předávání zadávací dokumentace jednomu z dodavatelů před vyhlášením soutěže na veřejnou zakázku, případně, že o takovém záměru Ing. Vladimíra Nového alespoň věděla a byla s ním srozuměna, proto nemá v tomto stadiu trestního řízení v opatřených a provedených důkazech dostatečný podklad.

130. Obdobně není za daného skutkového stavu možné dospět k závěru o povědomí obviněné o tom, že Ing. Vladimír Nový dne 28. 3. 2013 telefonicky seznámil Ing. Jiřího Mottla s výší ceny díla vypočítanou projekční kanceláří. Informaci o ceně veřejné zakázky získal Ing. Vladimír Nový zcela nepochybně od P. T. Vyplývá to z telefonního hovoru Ing. Vladimíra Nového s Ing. Jiřím Mottlem z 28. 3. 2013 v 10:11 hod., na který obviněná správně poukázala v dovolání. Ing. Vladimír Nový v něm sděluje Ing. Jiřímu Mottlovi, že mu P. T. při osobním jednání sdělil celkovou cenu spolu s informací o 20% rezervě zahrnuté v ceně (viz č. l. 8039 tr. spisu). Současně je z tohoto rozhovoru patrno, že od obviněné se Ing. Vladimír Nový pokusí získat doplněný seznam žadatelů o zadávací dokumentaci a kompletní rozpočet (výkaz výměr), který má ředitel schovaný v trezoru na flash disku. Sám doslova říká: “jak to z ní vylovím, …, hned se Ti ozvu a dal bych ti to“. Následuje sled událostí, při nichž si obviněná opravdu od Ing. Jiřího Jehličky vyžádala flash disk, který měla zjevně v úmyslu též předat Ing. Vladimíru Novému, avšak, jak dovodil Nejvyšší soud, za účelem korekce duplicitních položek v zadávací dokumentaci, nikoli proto, aby ji Ing. Vladimír Nový předal k dispozici některému z potenciálních dodavatelů. Soudy odkázaly v tomto ohledu zejména na textovou zprávu obviněné adresovanou Ing. Vladimírovi Novému a telefonní rozhovor mezi nimi, obojí ze dne 10. 4. 2013. Obviněná Ing. Simona Štěpánek v nich informovala Ing. Vladimíra Nového, že pro něj má podklady připravené a že mu to chce dát rovnou do ruky (viz č. l. 8048 tr. spisu). Podle obhajoby obviněné však do telefonu hovořila o dokumentech potřebných ke správnímu řízení před stavebním úřadem, které se týkalo oprav jejího vyhořelého domu, s čímž jí Ing. Vladimír Nový vypomáhal a měl ji v tomto správním řízení zastupovat. Tuto argumentaci obviněné, jež konkuruje verzi soudů, podle níž měla pro Ing. Vladimíra Nového nachystaný flash disk obsahující výkaz výměr, nelze s ohledem na výstupy vyplývající z dalších odposlechů bez nejmenších pochybností odmítnout. K vyloučení skutkového závěru, že by obviněná Ing. Vladimíru Novému poskytla výkaz výměr s naceněnými jednotlivými položkami (rovněž označovaný soudy jako tzv. ostrý rozpočet), přispívá významnou měrou zejména rozhovor obviněné s P. T. z 22. 4. 2013 v 17:35 hod., jehož zvukový záznam byl přehrán v rámci dovolacího řízení u neveřejného zasedání dne 2. 4. 2025. V tomto telefonátu obviněná výslovně sdělila P. T., že Ing. Vladimíru Novému nechce dávat všechno, že by mu nanejvýše dali „flešku“ s názvem „právníci“, nic víc by mu nedávala, řekla doslova: „já prostě výkaz výměr nevydám, to je pro mě“, s čímž souhlasil i P. T., který přitakal, že rozpočet v žádném případě nebudou dávat. Z kontextu vyplývá, že jsou ochotni poskytnout Ing. Vladimíru Novému požadovanou projektovou dokumentaci ve stavu, v jakém ji předali advokátní kanceláři Havel a Holásek, vše mu má předat P. T. nebo někdo jiný z obchodní společnosti HELIKA, a. s., zajišťující ve sdružení s obchodní společností CODE, s. r. o., projekční činnost v souvislosti s tímto zadávacím řízením. Zdá se krajně nelogické, aby obviněná nejprve dne 10. 4. 2013 svěřila Ing. Vladimírovi Novému ostrý rozpočet, jak jí soudy kladou za vinu, a později dne 22. 4. 2013 s P. T. řešila požadavek Ing. Vladimíra Nového na poskytnutí tohoto dokumentu, natož pokud by mělo jít o vzájemnou součinnost těchto spoluobviněných vedených jednotným záměrem organizované skupiny. Dne 23. 4. 2013 pak obviněná Ing. Simona Štěpánek textovou zprávou sdělila Ing. Vladimíru Novému, že mu na e-mail poslala podklady ke stavebním povolením a zbytek mu dá P. T. (č. l. 8056 tr. spisu). Tento zaměstnanec projekční kanceláře ještě ten stejný den řešil po telefonu s J. K. (z obchodní společnosti CETTUS, a. s.) jeho požadavek na zaslání kompletní zadávací dokumentace, neboť od obviněné obdržel e-mail, který obsahoval pouze změny (viz č. l. 8057 tr. spisu). V hovoru z 2. 5. 2013 ve 13:52 hod. (č. l. 8060 tr. spisu), který byl také proveden k důkazu u Nejvyššího soudu v odročeném neveřejném zasedání dne 2. 4. 2025, se obviněná podivovala nad tím, že Ing. Vladimír Nový stále nemá projektovou dokumentaci od P. T., který mu to prý odmítl přehrát na flash disk, a proto obviněná slíbila Ing. Vladimíru Novému, že mu to tedy nahraje ona, byť si stejně myslí, že tam nejsou zachyceny všechny změny, ale třeba je najde Ing. Vladimír Nový, který má za úkol hlavně označit ty dokumenty, které je třeba vytisknout pro stavební úřad. Během tohoto telefonátu obviněná trvala na tom, že sepíšou protokol o předání flash disku, aby to měli potvrzeno formálně! Také tento hovor evidentně zpochybňuje skutkový závěr soudů, že Ing. Vladimír Nový měl již 10. 4. 2013 výkaz výměr k dispozici právě od obviněné. Z hlediska posouzení vůle obviněné umožnit někomu přístup k výkazu výměr jsou tudíž její telefonní rozhovory z 22. 4. 2013 v 17:53 hod. s P. T. a z 2. 5. 2013 ve 13:52 hod. s Ing. Vladimírem Novým velmi významné. Ing. Vladimír Nový se další den po hovoru s obviněnou, tj. dne 3. 5. 2013, ve 13:03 hod. telefonicky dotazoval P. T., jestli by mu na flash disk nenahrál „realizačku, co šla do soutěže“, ze zadavatele se to „marně snaží vyrazit“ (viz č. l. 8061 verte tr. spisu). Přitom až dne 7. 5. 2013 oznámil J. K. z obchodní společnosti CETTUS, a. s., P. T., že právě dostal ostrý rozpočet (č. l. 8063 tr. spisu). Podle obsahu těchto odposlechů je tudíž nanejvýše pravděpodobné, že ještě začátkem května Ing. Vladimír Nový neměl kompletní a definitivní výkaz výměr k dispozici. Sám Ing. Vladimír Nový přitom u hlavního líčení dne 22. 11. 2018 uvedl, že výkaz výměr u druhého výběrového řízení na zhotovitele stavby získal od P. T. (viz č. l. 21485 tr. spisu). Současně také sdělil, že mu flash disk s výkazem výměr předávala též Ing. Simona Štěpánek, avšak tento disk obsahoval pouze „záležitosti spojené s úpravou, doplněním a částečným přepracováním“ a dostal ho za účelem zpracovat v kooperaci s projektantem HELIKA, a. s., požadavky investora (č. l. 21485 tr. spisu). S ohledem na sebekritický přístup Ing. Vladimíra Nového, který připustil jisté oprávnění tvrzení obžaloby, ani jeho výpovědi nelze zcela opomenout. Dále obviněná při své obraně namítla nesprávnou interpretaci jejího telefonátu s Ing. Vladimírem Novým ze dne 11. 4. 2013 ve 13:05 (č. l. 8049 verte tr. spisu), jehož zvukový záznam provedl senát dovolacího soudu k důkazu v neveřejném zasedání konaném dne 2. 4. 2025. Z jeho obsahu soudy dovodily, že Ing. Vladimír Nový obviněné vyřizoval poděkování od zástupců dodavatelů Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., za dodaný výkaz výměr. S námitkou obviněné lze souhlasit, resp. není jakýkoli důvod jí nevěřit, že šlo ve skutečnosti o poděkování za lahev vína, kterou poslala partnerce Ing. Vladimíra Nového za návštěvu „Dámského dne“ ve Slatiňanech, ale odešla před koncem, na němž se lahve vína rozdávaly všem přítomným dámám. Poděkování bylo řečeno na konci téměř půlhodinového rozhovoru zcela okrajově, jako by šlo o něco nepodstatného (třeba právě o láhev vína), čemuž odpovídala i reakce obviněné, která odvětila krátce, že nešlo o nic velkého. Vysvětlení obviněné celé situace z jejího dovolání se proto, i s ohledem na kontext s dalšími zjištěnými okolnostmi, jeví věrohodné a rozhodně nebylo zcela vyvráceno. Nutno doplnit, že celkově z odposlechů, elektronické korespondence, svědeckých výpovědí ani jiných důkazních prostředků není patrno, že by Ing. Simona Štěpánek byla přes Ing. Vladimíra Nového propojena s osobami sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., IMOS Brno, a. s. Fyzické osoby vystupující za jmenované sdružení a obviněná si vzájemně přes Ing. Vladimíra Nového nic nevzkazovali ani jedním směrem, což by se však logicky dalo předpokládat, jestliže by obviněná opravdu měla spolupracovat na trestné činnosti celé organizované skupiny v takovém rozsahu, jak je jí obžalobou a soudy přičítáno. Tvrzení obžaloby a soudů o tom, že obviněná byla součástí organizované skupiny usilující o zvýhodnění sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., IMOS Brno, a. s., odporuje také způsob, jakým s ní skuteční členové organizované skupiny jednali. Zatímco mezi sebou otevřeně komunikovali o všech svých nezákonných aktivitách v rámci zadávacího řízení, ve vztahu k obviněné se k takové formě komunikace rozhodně neuchylovali. Názorně to lze představit například na odposlechu hovoru z 2. 4. 2013 v 7:50 hod., v němž Ing. Vladimír Nový sdělil Ing. Jiřímu Mottlovi, že se Ing. Simony Štěpánek zkusí opatrně zeptat na „číselnou část“, teď na to nebyl prostor (viz přepis na č. l. 8040 verte tr. spisu).

131. Výše uvedené úvahy proto výrazně zpochybňují skutková zjištění soudů o zapojení obviněné do organizované skupiny, jejímž cílem bylo primárně zmanipulování předmětné veřejné zakázky ve prospěch předem určeného dodavatele. Nejvyšší soud shrne okolnosti, jež souvisí s tvrzeným předáním výkazu výměr obviněnou, jenž byl určen Ing. Vladimíru Novému k předání zvýhodňovanému sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s. Přestože ta část tzv. skutkové věty, v níž je popsáno, jak si obviněná 10. 4. 2013 vypůjčila od ředitele Ing. Jiřího Jehličky flash disk s výkazem výměr s rozpočtem, odpovídá obsahu provedeného dokazování, nelze se ztotožnit s navazující částí popisu skutku, v níž je vyjádřen závěr, že obviněná po dohodě s ostatními spoluobviněnými (tj. jako členka organizované skupiny), v úmyslu získat pro sdružení Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., neoprávněný prospěch v tomto zadávacím řízení, poskytla tomuto sdružení kompletní výkaz výměr s naceněnými jednotlivými položkami, protože mezi tímto tvrzením a obsahem provedených důkazů (a také dalších podstatných důkazů, které opomenutím soudů nebyly provedeny) Nejvyšší soud spatřuje shodně s obviněnou zjevný rozpor.

132. Co se týká seznamu potenciálních uchazečů, který obviněná měla podle obžaloby a zjištění soudů také nezákonně předat Ing. Vladimíru Novému, lze připustit, že mu informaci o počtu a snad i o konkrétních dodavatelích zajímajících se o veřejnou zakázku skutečně poskytla. Ve spise se nachází stručný přepis krátkého hovoru obviněné a Ing. Vladimíra Nového ze dne 9. 4. 2013 ve 14:30 hod. (č. l. 8044 tr. spisu), který byl rovněž přehrán v neveřejném zasedání senátu Nejvyššího soudu dne 2. 4. 2025 a jehož předmětem je hlavně sjednání místa a času následné osobní schůzky. Okrajově obviněná prohodila mezi řečí, že toho má hodně, dodělává doplňující informace a do výběrového řízení se přihlásilo už 21 firem. Zdá se, že obviněná chce Ing. Vladimírovi Novému firmy vyjmenovat, ale pak stručně navrhne, že mu to ukáže až přijede. Nicméně hovor působí jako pracovní konverzace mezi kolegy, při níž si obviněná stěžovala technickému dozoru investora na potíže s probíhajícím zadávacím řízením, a nikoli jako vědomě konspirativní sdělování neveřejných informací. Ostatně právě v tomto duchu se nesl i rozhovor obviněné s ředitelem Ing. Jiřím Jehličkou z téhož dne asi o hodinu později v 15:35 hod., jenž byl také předmětem dokazování v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu dne 2. 4. 2025. Rovněž řediteli hřebčína obviněná frustrovaně sdělovala, kolik má práce, objevilo se plno dodatečných informací, které musí zpracovávat a zveřejňovat, že možná budou muset posunout termín otevírání obálek, přihlásilo se dokonce už 25 firem, za dodatečné dotazy může projektant, protože výkaz výměr mají špatně vypracovaný, advokátní kancelář Havel a Holásek už kvůli těm chybám musela odpracovat 45 hodin navíc (v trestním spise se na č. l. 8045 nachází pouze velmi stručný přepis tohoto hovoru). Obecně vzato není pochyb, že informace o konkrétních dodavatelích, kteří se o veřejnou zakázku zajímali, má svůj význam, a to zejména pro toho, kdo se následně snažil ovlivnit některé z nich, aby nabídku nepodali anebo ji podali podle jeho představ. Tak tomu bylo právě v posuzovaném případě, někteří ze spoluobviněných nabídli zástupcům sdružení STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., úplatek s cílem, aby toto konkurenční sdružení podalo vyšší cenovou nabídku než sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., resp. aby ji nepodalo vůbec. Tyto jen stručně připomenuté okolnosti však nebylo možné vyložit jednoznačně v neprospěch obviněné, to znamená, že by bez pochybností věděla o možnosti zneužití údajů o potenciálních uchazečích Ing. Vladimírem Novým, s nímž se o této otázce otevřeně bavil i administrátor výběrového řízení. Svědek Mgr. Josef Hlavička z advokátní kanceláře Havel a Holásek u hlavního líčení doslova uvedl, že „není porušení pravidel výběrového řízení, že byl Ing. Novému sdělen počet potenciálních uchazečů nebo konkrétní název firmy, která si požádala o zadávací dokumentaci; v podstatě jsme tyhle informace mezi sebou sdíleli“ (srov. č. l. 22208 verte tr. spisu). Za daných skutkových okolností proto není možné spatřovat ve sdílení údajů o potenciálních uchazečích s Ing. Vladimírem Novým ze strany obviněné protiprávní jednání, či jeho důležitou součást, jak učinily soudy obou stupňů v návaznosti na tvrzení obžaloby.

133. Podle Nejvyššího soudu jsou tedy v aktuální fázi trestního řízení výše uvedené skutkové závěry ohledně obviněné, zahrnuté v popisu skutku pod bodem 4. výroku o vině napadeného rozsudku a rozhodné pro naplnění znaků skutkových podstat celkem tří trestných činů, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jakož i důkazů, které ve vztahu k takovým podstatným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny, ačkoli obhajoba na ně poukazovala. Protože skutkové okolnosti připisované obviněné nemohly po přezkoumání napadené části rozsudku odvolacího soudu i jemu předcházejícího řízení na základě jejího dovolání obstát, není tak možné akceptovat ani jejich právní posouzení. V novém odvolacím řízení bude nezbytné některé vadně vyhodnocené důkazy zopakovat a dále doplnit dokazování, a to minimálně o ty zvukové záznamy telefonních hovorů, na něž poukázala obviněná a Nejvyšší soud v tomto usnesení. Poté bude třeba všechna zjištění vyplývající z komplexu všech důkazů velmi pečlivě vyhodnotit, jak samostatně, tak i s ohledem na obsah dalších důkazů včetně výpovědi Ing. Vladimíra Nového, který zřetelně odmítl zapojení obviněné Ing. Simony Štěpánek do zákulisního vyjednávání se zástupci dodavatelů Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., o machinacích v zadávacím řízení. Stejně jako ve vztahu ke shora zmíněným důkazům, tak například i k této části výpovědi spoluobviněného ani odvolací soud nezaujal žádné stanovisko, nezahrnul ji do hodnotících úvah, které jsou, jak již bylo zmíněno, ostatně velmi kusé na to, aby je bylo možné považovat za přesvědčivé. Tvrzení obžaloby, jež ve vztahu k obviněné soudy obou stupňů v zásadě převzaly, mají spíše spekulativní charakter směřující výlučně v neprospěch obviněné. Bylo však úkolem soudů, aby zhodnotily veškeré ve věci opatřené důkazy a vypořádaly se rovněž s těmi z nich, které nasvědčují verzi obhajoby obviněné uplatňované prakticky od počátku jejího trestního stíhání. Zapojení více osob do trestné činnosti a rovněž její rozsáhlost předpokládá pečlivé soustředění na konkrétní zjištění se zřetelem na skutečný obsah důkazů, neboť ani tyto skutečnosti nezbavují soudy povinnosti vysvětlit důsledně své úvahy jak o skutkovém zjištění, tak následně o jeho právním posouzení. V novém odvolacím řízení proto bude nezbytné doplnit dokazování minimálně v naznačeném směru, eventuálně k návrhům procesních stran či vlastní inciativě soudu provést další důkazy. V případě, že poté budou stále přetrvávat zásadní pochybnosti o tom, že by tvrzení obžaloby ohledně obviněné Ing. Simony Štěpánek měla reálný podklad v důkazním řízení, bude namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo a nelze vyloučit ani zproštění obviněné obžaloby. d)

2. Důvodná námitka obviněného Ing. Petra Flašky proti překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu 134. Podobně jako obvinění Ing. Ladislav Čech a Ing. Václav Vejvoda, také obviněný Ing. Petr Flaška se v dovolání oprávněně ohradil proti nezákonnému postupu odvolacího soudu, který jej předem neupozornil na možnost odlišného právního posouzení jeho jednání ve srovnání s tím, jaká ustanovení trestního zákoníku na jím spáchaný skutek použil soud prvního stupně, resp. státní zástupce v obžalobě či policejní orgán v průběhu přípravného řízení. Až do konce hlavního líčení orgány činné v trestním řízení aplikovaly ve vztahu k obviněnému výhradně ustanovení trestního zákoníku o trestných činech pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži, poškození finančních zájmů Evropské unie a dotačního podvodu, od čehož se odvolací soud ve veřejném zasedání nečekaně odchýlil. Totéž lze v rozsahu skutku pod bodem 4. vztáhnout také na obviněné Ing. Martina Havelku, Ing. Petra Pejchu a obviněnou právnickou osobu Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., kteří však výslovně vadu spočívající v překvapivé změně právní kvalifikace jim vytýkaného jednání ve svých dovoláních nenamítli. Obviněný Ing. Petr Pejcha sice vytýkal překvapivost odsuzujícímu rozsudku jako celku, avšak nečekaný výsledek vázal na původní výrok soudu prvního stupně, jímž jej zprostil obžaloby. Taková procesní situace však neodpovídá vadě spočívající v „překvapivosti“ rozhodnutí, jak je vnímána nejen procesním předpisem, ale především soudní praxí. Nejvyšší soud se v tomto ohledu ztotožnil s výkladem odvolacího soudu v bodech 20. až 24. napadeného rozsudku a pro stručnost na něj odkazuje. Protože tedy obviněný Ing. Petr Flaška uplatnil v dovolání důvodnou námitku, Nejvyšší soud ve výroku o zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce ohledně obviněného Ing. Petra Flašky doplnil, že ohledně něj se rozsudek odvolacího soudu zrušuje i z podnětu jeho dovolání. Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce bylo současně nutné zrušit rozsudek odvolacího soudu také ohledně obviněných Ing. Martina Havelky, Ing. Petra Pejchy a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. Ohledně těchto vyjmenovaných obviněných však Nejvyšší soud ve výroku tohoto usnesení nevyjádřil obdobný dovětek jako u obviněného Ing. Petra Flašky v tom smyslu, že napadený rozsudek se zrušuje ohledně nich také z důvodu svědčícím v jejich prospěch (s přiměřeným použitím zásady beneficium cohaesionis podle § 261 tr. ř.), aby již i tak poměrně složitý výrok nebyl zbytečně rozšiřován o informaci, kterou podle Nejvyššího soudu stačilo uvést v odůvodnění usnesení.

135. Konkrétně obvinění Ing. Petr Flaška a Ing. Martin Havelka byli soudem prvního stupně shodně uznáni vinnými zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravou zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud však každého z nich nově odsoudil za zločin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokus pomoci ke zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1, § 24 odst. 1 písm. c) a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a za přípravu zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1, § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný Ing. Petr Pejcha a obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., byli shodně uznáni vinnými soudem prvního stupně pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a dvojnásobným pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a dvojnásobnou přípravou zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud v jejich jednání spatřoval pomoc k pokusu zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, zločin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1, § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravu zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Zásadní nečekanou změnou, na niž jmenovaní obvinění nemohli z žádného projevu orgánů činných v přípravném řízení ani ze strany soudů obou stupňů do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu ničeho usuzovat, bylo právní posouzení jejich jednání jako zločinu podplacení, jehož objektivní stránka zahrnuje znaky typově odlišné od zločinu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Zákonným znakům zločinu podplacení se odvolací soud navíc věnoval velmi stručně v bodě 131. odůvodnění svého rozsudku, v němž zároveň prezentoval mylnou úvahu o spáchání pokusu zločinu podplacení, což neodpovídá právní větě výroku o vině, ale ani skutkovým okolnostem, protože samotná nabídka či slib úplatku, které byly uskutečněny, postačují k dokonání tohoto trestného činu, jde o tzv. předčasně dokonaný trestný čin (na tuto vadu odůvodnění upozornil také obviněný Ing. Petr Flaška v dovolání). Dále Nejvyšší soud podotýká, že v označení právní kvalifikace tohoto trestného činu chybí odkaz na konkrétní alinea, přestože § 332 odst. 1 tr. zákoníku obsahuje dvě její varianty. Ze slovního vyjádření tzv. právní věty však je patrno, že odvolací soud hodlal aplikovat alinea 2, na niž dále odkázal v příslušné části odůvodnění svého rozsudku. Přestože tyto nedostatky samy o sobě nevedly ke zrušení napadeného rozsudku, v novém odvolacím řízení se jich v případě opětovného odsouzení za stejný trestný čin bude třeba vyvarovat. Naopak důvodem pro kasační výrok této části napadeného rozsudku bylo zjištění, že obvinění Ing. Petr Flaška, Ing. Martin Havelka, Ing. Petr Pejcha a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., byli zkráceni na svém právu na spravedlivý proces, přesněji jeho součásti spočívající v právu na obhajobu, neboť jim odvolací soud v dostatečném předstihu před vyhlášením rozsudku žádnou formou nesdělil, že uvažuje o změně (a jaké) v právním posouzení skutku. V podstatě lze s ohledem na stručnost přiměřeně odkázat na body 104. až 107. tohoto usnesení, v nichž se Nejvyšší soud podrobněji vypořádal s otázkou posuzování povinnosti soudů obeznámit obviněné s konkrétní právní kvalifikací, kterou hodlá na jim vytýkané jednání použít, což odvolací soud ohledně těchto obviněných rovněž nesplnil. Upozornění na možnost odlišné právní kvalifikace v odvolacím řízení (nejen) musí být učiněno s dostatečným předstihem, a to buď již před konáním veřejného zasedání, případně v jeho průběhu s možností jeho odročení k žádosti obhajoby tak, aby obviněným byl poskytnut přiměřený čas pro přípravu obhajovací strategie z hlediska nové právní kvalifikace. Se zřetelem k tomu, že Nejvyšší soud v dovolacím řízení uznal důvodnost námitky překvapivosti shora označené změny v právním posouzení, lze považovat toto kasační rozhodnutí za dostatečnou možnost pro přípravu dotčených obviněných jejich obhajoby před novým odvolacím řízením, které bude ohledně nich znovu konáno. Není proto nutné další, výslovné upozornění, pokud však nedojde ke změně právního názoru odvolacího soudu, která by přinesla jinou než doposud užitou právní kvalifikaci ve vztahu k obviněným včetně ustanovení o trestném činu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. d)

3. Důvodná námitka nejvyššího státního zástupce proti výši škody 136. Nejvyšší státní zástupce vytkl odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení výše hrozící škody, kterou podle něj naopak správně stanovil soud prvního stupně jako částku odpovídající celé dotaci. S právním názorem nejvyššího státního zástupce a soudu prvního stupně se Nejvyšší soud ztotožnil, jeho dovolání proto shledal v této části důvodným.

137. V souvislosti s otázkou výše škody hrozící z nezákonného průběhu zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Realizace I. a II. etapy projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem“ Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že zcela stejnou námitkou (z dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Ing. Jiřího Mottla a dvou obviněných právnických osob) v rámci téže veřejné soutěže se zabýval ve svém nedávném usnesení ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 5 Tdo 63/2024. Šlo o dovolací řízení, které se týkalo posuzované trestní věci, avšak došlo k vyloučení věci ze společného řízení, a k samostatnému pokračování v řízení ohledně obviněných Ing. Jiřího Mottla, právnických osob – obchodních společností CETTUS, a. s., Metrostav, a. s. a Metrostav Infrastructure, a. s., přičemž dovolací řízení se nezabývalo skutkem obviněné obchodní společnosti CETTUS, a. s. Již v rámci označeného rozhodnutí Nejvyšší soud uznal výtku nejvyššího státního zástupce, která se rovněž týkala stanovení výše hrozící škody, za opodstatněnou. Nejvyšší soud vyložil svůj právní názor podrobně v bodech 87. až 94. citovaného usnesení, přičemž samozřejmě nemá žádný důvod na něm cokoli měnit a v zásadě na něj lze odkázat i v posuzované trestní věci. Přesto však Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce v citované věci odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněných a otázka, která měla být z podnětu dovolání řešena, nemá po právní stránce zásadní význam. V dovolacím řízení vedeném pod sp. zn. 5 Tdo 63/2024 tedy bez existence i jiné důvodné námitky nebylo třeba (z hlediska postavení obviněných a tvorby judikatury) učinit nové rozhodnutí nebo posuzovanou trestní věc po zrušení napadených rozhodnutí vracet soudu prvního nebo druhého stupně k dalšímu řízení. V tom se okolnosti citovaného a aktuálního dovolacího řízení podstatně odlišují a dávají podklad pro rozdílné výroky rozhodnutí o dovolání nejvyššího státního zástupce, byť v obou případech tento dovolatel uplatnil totožnou a důvodnou výhradu proti způsobu určení výše škody, k jejímuž vzniku bezprostředně směřovalo jednání obviněných, resp. k jejímuž způsobení si obvinění opatřovali prostředky.

138. V bodech 56. a 140. odůvodnění svého rozsudku odvolací soud poměrně stručně vysvětlil, proč se u skutku pod bodem 4. odchýlil směrem dolů od výše hrozící škody odpovídající celému rozsahu dotace. Přesto i po snížení zamýšlené výše následku o 30 procent, přesáhla škoda několikanásobně dolní hranici škody velkého rozsahu stanovené v § 134 odst. 1 tr. zákoníku, tudíž zůstal naplněn znak nejpřísněji kvalifikovaných skutkových podstat zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku, a to ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, resp. pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Svůj odlišný přístup oproti soudu prvního stupně, který za hrozící škodu považoval celou částku dotace, odvolací soud založil v zásadě na úvahách, jejichž podstata spíše odpovídá náhledu na zjištěné vady zadávacího řízení ze strany dotačního orgánu včetně předpokládaných sankcí, jež by tento správní orgán ukládal. Odvolací soud přitom vycházel z čl. III. odst. 15 písm. f) xi. Podmínek Rozhodnutí o poskytnutí dotace, podle něhož by dotace byla zkrácena o 25 %, přitom pominul, že aktuálně je rozhodováno v trestním, nikoli správním řízení. Správní řízení o vrácení nebo krácení dotace před dotačním orgánem je zcela odlišné a nezávislé na trestním řízení, jehož prostřednictvím dochází k faktickému poskytování ochrany specifickým zájmům vyplývajícím z jednotlivých ustanovení o trestných činech, a proto soudy rozhodující v trestních věcech by se primárně měly zaměřit na naplnění účelu a smyslu ustanovení trestního zákona (viz přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. II. ÚS 2742/23).

139. V rámci trestního řízení je nutné primárně zohlednit objekty skutkových podstat trestných činů podle § 260 odst. 1 a § 212 odst. 1 tr. zákoníku. Objektem trestného činu podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku je zájem na ochraně majetku a finančních zájmů Evropské unie, zejména zájem na řádném zacházení s tokem finančních prostředků spravovaných Evropskou unií a na řádném využívání majetku pořízeného z finančních zdrojů Evropské unie. Chrání se tak mimo jiné (a především) zájem na tom, aby prostředky z evropských rozpočtů byly účelně vynaloženy v předem schválených oblastech na projekty, které Evropská unie hodlá podporovat, a to v souladu s předem stanovenými pravidly. Nezbytným předpokladem pro vyplacení dotace je bezpochyby řádný průběh zadávacího řízení v souladu s právní úpravou z. v. z. Proto nedodržení podmínek stanovených pro zadávání veřejných zakázek bývá typickým příkladem porušení dotačních pravidel, jako tomu bylo i v posuzované trestní věci. Přestože je nezbytné posuzovat každý případ individuálně, lze vypozorovat, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu škoda u trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie zásadně odpovídá celé výši dotace, pokud by nebyla vůbec poskytnuta, jestliže by dotační orgán v době jejího vyplacení věděl, že došlo k protiprávnímu jednání, které by naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu podle § 260 tr. zákoníku (viz dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1010/2019, ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020, nebo ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 5 Tdo 990/2024). V tomto případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za předpokladu dokončení zmanipulovaného zadávacího řízení i realizace veřejné zakázky by na podkladě nepravdivých dokladů (zastírajících nezákonné machinace se zadávacím řízením) nepochybně nastal zákonem předvídaný důsledek v podobě porušení zájmu na ochraně finančních zájmů Evropské unie (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 995/2023). Skutková podstata trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, který měli někteří z obviněných připravovat, chrání mimo jiné též férovost „soutěžního“ systému poskytování dotací. Také podle názoru Ústavního soudu z jeho již výše citovaného usnesení ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. II. ÚS 2742/23, je tento systém zpravidla v šíři poskytovaných prostředků omezený, a tudíž obdržení dotace na základě podvodného jednání má nejen za důsledek „oklamání“ poskytovatele dotace, nýbrž rovněž protiprávně sníženou možnost zisku dotace pro ostatní subjekty. Jinak řečeno, dotace, kterou pachatel tohoto trestného činu podvodně získal, mohl v souladu s právem využít jiný dodavatel za dodržení všech soutěžních pravidel. I z tohoto důvodu Ústavní soud v odkazovaném usnesení akceptoval postup obecných soudů, které z hlediska právní kvalifikace protiprávního jednání pachatele považovaly v případě trestného činu dotačního podvodu za způsobenou škodu zásadně výši celé obdržené, či požadované dotace. Zdůraznil také, že v tomto směru nehraje roli, zda bude stát v civilním, správním či jiném řízení celou vyplacenou dotaci, případně její určitou část úspěšně vymáhat. Podstata řízení o vrácení dotace totiž může být z různých (zákonodárcem zohledněných) důvodů odlišná od účelu vyjádřeného v trestním zákoníku, k čemuž odvolací soud v posuzované věci opomenul přihlédnout.

140. Nejvyšší soud proto v otázce určení výše hrozící škody souhlasí s názorem nejvyššího státního zástupce, že skutková zjištění soudů obou stupňů nepochybně odůvodňovala přijmout závěr, že poskytovatel by dotaci vůbec nepřiznal, pokud by o zmanipulování zadávacího řízení věděl, a to zcela bez ohledu na případné možné rozhodnutí o jejím krácení, jež by eventuálně přicházelo v úvahu. Pro upřesnění je potřeba doplnit, že tato úvaha má pouze předběžný charakter, vzhledem k tomu, že předmětné zadávací řízení na veřejnou zakázku bylo zrušeno ještě před uzavřením smlouvy s vybraným dodavatelem, a nedošlo proto ani k částečnému vyplacení přiznané dotace. Proto zůstalo protiprávní jednání obviněných z hlediska naplnění skutkových podstat podle § 260 odst. 5 a § 212 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, resp. přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud jde o výši škody, ta představuje okolnost odůvodňující použití přísnější trestní sazby uvedených trestných činů, přičemž rozhodně bylo nutné vycházet při jejím určení z částky, jež představovala celou požadovanou a rozhodnutím o poskytnutí dotace schválenou výši. Právě k jejímu vylákání totiž od počátku směřoval záměr spoluobviněných, jehož mělo být dosaženo zmanipulováním zadávacího řízení ve prospěch předem určeného výběru vítězného dodavatele (viz též rozhodnutí č. 23/2024 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud pouze pro úplnost dodává, že zde nešlo o případ, v němž by se protiprávní jednání týkalo pouze samostatné, oddělitelné části dotačního řízení, což by případně umožňovalo určit výši škody pouze s ohledem na částku připadající na některou z dílčích částí dotačního projektu, v jejímž rámci by došlo k protiprávnímu jednání, jak dovodil v rámci své rozhodovací praxe ve skutkově odlišných případech (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 5 Tdo 640/2021).

141. Jak Nejvyšší soud již shora avizoval, konečná částka představující výši hrozící škody (ať jde o celkovou výši dotace v rozsahu 100 % anebo o 75 % celkové dotační částky) nemá vliv na užitou právní kvalifikaci skutku pod bodem 4., protože hranice škody velkého rozsahu (10 000 000 Kč) bude v obou případech několikanásobně překročena. Pokud by šlo o jedinou důvodnou výhradu uplatněnou v tomto dovolacím řízení, má Nejvyšší soud zato, že by bylo vhodné rozhodnout o takovém důvodném dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., jak se také stalo v dovolacím řízení, v němž Nejvyšší soud dne 26. 3. 2025 rozhodl usnesením sp. zn. 5 Tdo 63/2024, viz výše bod 137. tohoto usnesení, neboť by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněných a otázka, která by měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, jelikož se k ní Nejvyšší soud v dosavadní rozhodovací praxi vyjadřoval již opakovaně. Z předchozího výkladu v tomto usnesení však jasně vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu vykazuje i další nedostatky, které mu současně dovolatelé důvodně vytkli ve svých mimořádných opravných prostředcích, a důvodů k jeho zrušení je tedy několik, nejen nesprávně stanovená výše hrozící škody. Napadený rozsudek odvolacího soudu je zatížen několika více či méně závažnými vadami, pro které nemohl ve zrušených částech obstát. Nejvyšší soud částečně zrušil tento rozsudek a ohledně nesprávnosti v určení výše škody je odvolací soud v novém řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jestliže je totiž nezbytné napravit některé skutkové i právní závěry vyslovené v napadeném rozsudku odvolacího soudu ohledně skutku pod bodem 4., je nanejvýše žádoucí, aby byla napravena také nesprávně stanovená výše hrozící škody, již představuje celá výše dotace, k jejímuž vyplacení mělo dojít mj. na podkladě nepravdivých údajů deklarujících řádně provedené zadávací řízení na zhotovitele rekonstrukce hřebčína. V tomto ohledu tedy Nejvyšší soud zcela vyhověl odpovídající části dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem. d)

4. Nedůvodná námitka nejvyššího státního zástupce proti zprošťujícímu výroku ohledně obviněných právnických osob STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s.

142. Odvolací soud v dovoláními napadeném rozsudku podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby obviněné právnické osoby STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., s čímž nejvyšší státní zástupce nesouhlasil. Nejvyšší soud však neshledal jeho námitky důvodnými a přiklonil se k hodnotícím úvahám i právnímu závěru odvolacího soudu.

143. Důvody, které odvolací soud vedly k názoru, že v trestním řízení se nepodařilo prokázat, že žalovaný skutek spáchaly obviněné právnické osoby, resp. že jim byl obžalobou důvodně přičítán podle § 8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o. jako spáchaný některou z osob vyjmenovaných v § 8 odst. 1 písm. a) až d) t. o. p. o., jsou uvedeny v bodech 143. až 146. odůvodnění napadeného rozsudku. V této odkazované části odůvodnění odvolací soud nejprve rozvedl podmínky, jejichž splnění zákon spojuje s možností právnické osoby zprostit se vlastní trestní odpovědnosti podle § 8 odst. 5 t. o. p. o., resp. jí nemůže být přičítáno jednání některého z orgánů či z osob uvedených v odst. 1 téhož ustanovení. Dále pak odvolací soud konstatoval, že „…trestná činnost fyzických osob nesměřovala k zájmu právnické osoby…“, což představuje jednu z alternativních podmínek vymezujících možnost přičítání trestní odpovědnosti právnické osobě podle úvodní věty ustanovení § 8 odst. 1 t. o. p. o. (kromě spáchání protiprávního činu „v jejím zájmu“, jde o spáchání „v rámci její činnosti“). Nejvyšší státní zástupce v dovolání zpochybnil jak naplnění podmínek podle § 8 odst. 5 t. o. p. o., tak i zjištění soudu, že Ing. Pavel Ludvík a Ing. Martin Fischer nejednali v zájmu výše jmenovaných obviněných právnických osob. Primárně bylo tedy třeba zabývat se otázkou, zda za trestné činy spáchané Ing. Pavlem Ludvíkem a Ing. Martinem Fischerem nesou obviněné právnické osoby STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., trestní odpovědnost ve smyslu § 7 a § 8 odst. 1, 2 t. o. p. o. Ustanovení § 7 vymezuje okruh společenských vztahů, na které dopadá zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, jak byl aplikován odvolacím soudem (viz bod 9. napadeného rozsudku odvolacího soudu), což bylo v posuzované trestní věci splněno. Na rozdíl od toho však Nejvyšší soud neshledal stejně jako odvolací soud naplněnou další podmínku, která stanoví, že trestný čin byl protiprávním činem spáchaným fyzickou osobou v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti (pozn.: před novelou provedenou zákonem č. 183/2016 Sb., tj. do 30. 11. 2016 zákon obsahoval ještě alternativu, aby trestný čin byl spáchán jménem právnické osoby). Nejvyšší soud obecně připomíná, že k vyvození trestní odpovědnosti právnické osoby postačuje i jen jeden z alternativně stanovených vztahů jednání některé z osob uvedených v § 8 odst. 1 t. o. p. o. k právnické osobě, tedy jednání takové fyzické osoby v zájmu nebo v rámci její činnosti. Právnické osobě však nelze přičítat trestný čin ve smyslu § 8 odst. 2 t. o. p. o., pokud jednající fyzická osoba spáchala protiprávní čin v rámci činnosti právnické osoby, ale fakticky na její úkor, jako tomu bylo v posuzované trestní věci; v takovém případě sice platí, že právnická osoba obecně odpovídá za volbu fyzických osob oprávněných za ni jednat, avšak byla-li právnická osoba zneužita ke spáchání trestného činu fyzickou osobou jednající za ni, zpravidla nelze takové jednání právnické osobě přičítat (viz přiměřeně rozhodnutí č. 29/2017 Sb. rozh. tr.). Protiprávní čin je spáchán v zájmu právnické osoby ve smyslu § 8 odst. 1 t. o. p. o., má-li z něho právnická osoba buď majetkový prospěch, nebo jakýkoliv imateriální prospěch, či získá-li jakoukoliv jinou výhodu. Uvedený znak je třeba vykládat tak, že prospěch nebo výhoda právnické osoby plynoucí pro ni ze spáchaného trestného činu prostřednictvím benefitů dosažených tímto trestným činem jejími zaměstnanci či členy jejích orgánů musí mít takovou povahu, že benefitem některé z těchto fyzických osob jsou podmíněny prospěch nebo výhoda samotné právnické osoby (viz přiměřeně rozhodnutí č. 23/2016 Sb. rozh. tr.). Takový výklad však nebylo možno bez důvodných pochybností použít na soudy učiněná skutková zjištění, neboť pro něj nebyl dostatečný podklad ve výsledcích provedeného dokazování.

144. Záměr opatřit či získat jakoukoli výhodu nebo prospěch korupčním jednáním jejích zaměstnanců v zájmu obviněných právnických osob STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., totiž nebyly v tomto trestním řízení dostatečně přesvědčivě zjištěny, a to již v přípravném řízení, přičemž k bližšímu objasnění okolností významných pro posouzení jedné z podmínek přičitatelnosti v tomto ohledu nedoznaly žádné změny ani v opakovaném hlavním líčení, resp. odvolacím řízení. Nejvyšší státní zástupce sice konstruoval domněnku, podle níž měla být obviněným právnickým osobám STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., recipročně zjednána výhoda v jiném, budoucím zadávacím řízení. Pro takto vyslovenou hypotézu však veřejný žalobce nepředložil žádný konkrétní důkaz, což je nutné považovat za nedostatek ve skutkovém zjištění, který představuje v podstatě nejistou událost, a proto jí nelze přiznat jakoukoli váhu pro vyvození trestní odpovědnosti v trestním řízení. Jeho tvrzení se tedy jeví jako pouhá spekulace, která není vůbec obsažena v popisu skutku a zejména nemá podklad v některém z důkazních prostředků, ostatně sám dovolatel neoznačil konkrétní důkaz, o nějž by své tvrzení opřel. Z výsledků provedeného dokazování proto naopak nelze vyloučit verzi, podle níž zamýšlený majetkový prospěch, o který obvinění Ing. Pavel Ludvík a Ing. Martin Fischer usilovali, či si jej dali slíbit, mohl být určen výhradně pro ně samotné bez toho, aniž by z něho jakkoli profitovaly obě obviněné právnické osoby, jejich zaměstnavatelé. Z obsahu trestního spisu nelze dohledat důkaz, tedy nic nenasvědčuje tomu, že by předmětné peněžní prostředky měly být určeny ve prospěch právnických osob, u nichž například nebyly zjištěny jakékoli poznatky o existenci nějakého „černého fondu“, z něhož by financovaly svou činnost, nebo o interních pokynech v rámci organizační struktury obou právnických osob, jež by minimálně umožňovaly navýšení nabídkové ceny nad úroveň cenové hladiny uvažované sdružením Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s. To však za situace, pokud by vůbec bylo postaveno najisto, že nabídka úplatku směřovala právě k dodržení předtím uzavřené dohody s vybraným uchazečem, jehož cenová nabídka by byla výhodnější, nikoli k neúčasti konkurenčního sdružení obou obviněných právnických osob. V tomto ohledu však ani soudy, ani obžaloba neučinily jasný skutkový závěr, resp. nejvyšší státní zástupce v dovolání v rámci argumentace tvrdil, že nabídka úplatku byla spojena se žádostí nepodávat nabídku, tedy byla spojena s neúčastí obou obviněných právnických osob v posuzovaném zadávacím řízení. Naopak odvolací soud vycházel v tomto ohledu z názoru, že sdružení právnických osob STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., mělo vážný zájem získat posuzovanou veřejnou zakázku, zadávacího řízení se účastnilo s cílem podat konkurenceschopnou cenovou nabídku a jím vytvořená cena za odvedení soutěženého díla nebyla uměle nadhodnocená. Výše jeho cenové nabídky v částce 245 698 535 Kč byla dokonce nižší, než jakou „spřáteleným“ dodavatelům v tomto zadávacím řízení jménem vybraného sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., doporučoval obviněný Ing. Petr Flaška, a to v rozmezí 248 až 249 mil. Kč (viz text výroku o vině pod bodem 4.). Za takových zjištěných okolností skutečně nelze vyloučit, že obvinění Ing. Pavel Ludvík a Ing. Martin Fischer jednali excesivně na úkor obchodních společností STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., a nikoli v jejich zájmu, jak tvrdí nejvyšší státní zástupce v dovolání. Tudíž podmínka přičitatelnosti protiprávního jednání Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera obviněným právnickým osobám STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., podle § 8 odst. 1 t. o. p. o. splněna nebyla. Trestní odpovědnost těchto právnických osob proto vůbec nemohla být vyvozena. Základním předpokladem pro použití ustanovení o zproštění trestní odpovědnosti podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. je přitom právní závěr, že obviněná právnická osoba se dopustila trestného činu vymezeného v § 7 t. o. p. o., který jí však nelze přičítat proto, že vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby zabránila spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v § 8 odst. 1 t. o. p. o. Jak bylo vysvětleno výše, takový jednoznačný názor nebylo možné za současně zjištěného skutkového stavu v posuzované věci učinit, a proto nebylo v podstatě nutné zkoumat naplnění podmínek tzv. vyvinění právnických osob ve smyslu § 8 odst. 5 t. o. p. o., resp. příslušné úvahy soudů i nejvyššího státního zástupce rozebírající podrobně nastavení tzv. compliance programů či systémů dotčených právnických osob byly zcela nadbytečné. Z uvedených důvodů odvolací soud správně rozhodl podle § 226 písm. c) tr. ř. o zproštění obviněných právnických osob STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., obžaloby ze skutku, v němž obžaloba spatřovala zločin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku [pozn. Nejvyššího soudu: obžaloba omylem citovala nesprávné paragrafové znění podle § 260 odst. 1 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ] a přípravu zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. d)

5. Nedůvodná námitka nejvyššího státního zástupce, jíž se dožadoval užití ustanovení o zločinu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku 145. Podle nejvyššího státního zástupce odvolací soud pochybil, jestliže u skutku pod bodem 4. neposoudil jednání obviněných Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., mj. také jako zločin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. K naplnění znaků objektivní stránky tohoto zločinu podle názoru dovolatele došlo v příčinné souvislosti s vyjednáváním mezi sdružením Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., a sdružením STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., o „uzavření úplatné nezákonné dohody“ (viz bod 34. dovolání), v důsledku čehož měla být veřejná zakázka zadána za „cenu jinak nevýhodnou“. Nejvyšší státní zástupce pro bližší zdůvodnění této své dovolací námitky odkázal na argumentaci ke skutku pod bodem 2. výroku o vině odvolacího soudu, s níž se Nejvyšší soud shora vypořádal tak, že jí nepřiznal opodstatnění. Tento již vyslovený právní názor na naplnění znaku „jinak nevýhodná cena“ nemá Nejvyšší soud důvod jakkoli korigovat ani ohledně skutku pod bodem 4., proto v podrobnostech odkazuje na své úvahy, jež jsou obsaženy v bodech 119. a 120. shora. Na tomto místě lze jen ve stručnosti zdůraznit, že znak „cena jinak nevýhodná“ ve smyslu § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku nespočívá v samotné její výši, ale v jiných parametrech ceny, případně její platby, které lze považovat za nevýhodné pro zadavatele veřejné zakázky, resp. veřejné soutěže. Je vhodné poznamenat, že ani nejvyšší státní zástupce nepoukázal na konkrétní ukazatel jiné nevýhodnosti ceny než na jím prezumovanou neadekvátnost cenové nabídky se zřetelem ke zmanipulování zadávacího řízení. Z obsahu této části dovolací argumentace vyplývá, že „jinou nevýhodnost“ představují podle dovolatele zákulisní dohody mezi dodavateli o tom, zda některý z nich vůbec podá cenovou nabídku anebo v jaké výši ji podá, což by však primárně samo o sobě naplňovalo znak objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Je nutné však odmítnout názor, podle něhož v případech, v nichž dojde k nezákonnému „vyjednávání“ o účasti v zadávacím řízení je třeba považovat cenovou nabídku vybraného dodavatele a priori za nevýhodnou pro zadavatele. Pro vyvození trestní odpovědnosti za spáchání trestného činu podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku je dále vyžadováno zjištění, že pachatel své jednání uskutečňoval ve specifickém úmyslu dosáhnout zadání veřejné zakázky za nepřiměřeně vysokou nebo jinak nevýhodnou cenu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3417 a 3418), což z dosavadních skutkových zjištění rovněž nevyplývá, a touto podmínkou trestní odpovědnosti se dovolatel ani v rámci argumentace nezabýval. V první řadě však je třeba mít na zřeteli, že stejně jako u veřejné zakázky na technický dozor investora u skutku pod bodem 2. ani u veřejné zakázky na zhotovitele stavby nelze za daných skutkových zjištění vůbec uvažovat o naplnění znaku „cena jinak výhodná“, který je nutnou podmínkou trestní odpovědnosti podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Návrhu nejvyššího státního zástupce na právní posouzení jednání obviněných Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., kromě dalšího také jako zločin podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku proto není za daného skutkového stavu možné vyhovět. d)

6. K požadavku nejvyššího státního zástupce na použití právní kvalifikace podle § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku 146. Nejvyšší státní zástupce dále v dovolání napadl právní posouzení jednání obviněných Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., jako zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle jeho přesvědčení by bylo vhodnější aplikovat na jejich jednání spočívající v nabídce úplatku ustanovení o zločinu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť umožňuje obviněné potrestat přísněji a korupce souvisela jak s podnikáním, tak se zadáním veřejné zakázky ve smyslu citované skutkové podstaty. Alternativně nejvyšší státní zástupce navrhl posoudit skutek v jednočinném souběhu obou trestných činů, tj. podle § 332 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i podle 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ve vztahu k této námitce nebude Nejvyšší soud činit jednoznačné právní závěry, je poněkud předčasné posoudit důvodnost rozšíření právní kvalifikace předmětného skutku navrhovaným způsobem. Odvolací soud totiž téměř žádným, natož přesvědčivým a argumentačně podloženým způsobem neodůvodnil jím zvolené právní posouzení u jednotlivých obviněných, tudíž v dovolacím řízení není podklad pro případnou korekci právních úvah, jimiž byl tento soud veden, a to i se zřetelem k možnostem, které v dovolání alternativně navrhoval nejvyšší státní zástupce.

147. Trestný čin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí pletich v souvislosti se zadáním veřejné zakázky nebo s veřejnou soutěží tím, že jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži. Přísněji ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty podle § 257 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bude potrestán, kdo spáchá čin uvedený v odst. 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch. Ustanovení § 257 chrání zájem na řádném a zákonném provedení jakéhokoli zadání veřejné zakázky nebo provedení veřejné soutěže, zejména z hlediska, aby nedocházelo k ovlivňování zájemců nebo uchazečů v zadávacím řízení nebo soutěžících ve veřejné soutěži, čímž jsou chráněny zájmy všech těchto osob na rovnosti přístupu k veřejným zakázkám, resp. veřejným soutěžím, zprostředkovaně ale i majetkové zájmy zadavatelů veřejných zakázek a vyhlašovatelů veřejných soutěží, neboť ti především mají zájem na řádném průběhu zadávání veřejné zakázky či veřejné soutěže a dosažení nejvýhodnějších podmínek v neovlivněné veřejné soutěži. Objektivní stránka tohoto trestného činu předpokládá čtyři varianty jednání (pletich) pachatele, pro něž je společné to, že k němu dochází v souvislosti se zadáním veřejné zakázky (jako tomu bylo u posuzovaného skutku pod bodem 4. výroku o vině) nebo v souvislosti s veřejnou soutěží. Pletichy v alternativě základní skutkové podstaty popsané pod písm. b) mají formu aktivního úplatkářství, které je však omezeno v tom, že poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení majetkového nebo jiného prospěchu je učiněno za účelem, aby se uplácený dodavatel zdržel účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži. Jde o předčasně dokonaný čin, neboť v tomto směru není rozhodné, zda daná osoba pachateli skutečně vyhoví a zadávacího řízení, resp. veřejné soutěže, se nezúčastní. Naplnit typové znaky podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je možné i v případě, že ovlivňovaná osoba není způsobilá se řádně účastnit veřejné zakázky, protože k tomu nedisponuje potřebnými předpoklady. Pachatelem tohoto trestného činu bude zpravidla účastník zadávacího řízení či veřejné soutěže, není však vyloučeno, aby pachatelem byla i osoba odlišná. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži se vyžaduje úmyslné zavinění, které musí pokrýt všechny znaky objektivní stránky v tzv. návětí i v jednotlivých písmenech (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3414 a násl.).

148. S ohledem na shora uvedený stručný výklad znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku není pochyb, že tzv. pletichaření musí být uskutečňováno mezi dodavateli v souvislosti s určitým zadávacím řízením, v němž je chování jednoho (či více dodavatelů) ovlivněno poskytnutím, nabídkou či slibem úplatku v tom smyslu, že v rozporu s principy řádné soutěže na získání veřejné zakázky záměrně rezignuje tím, že se účasti v zadávacím řízení zdrží. Podle Nejvyššího soudu v tomto stadiu trestního řízení není možné dospět k jednoznačnému závěru o (ne)naplnění objektivní i subjektivní stránky tohoto trestného činu v posuzované části trestní věci. Je tomu tak zejména s ohledem na nejasnosti kolem skutkového zjištění pod bodem 4. výroku o vině napadeného rozsudku, tedy zda úplatek měl být skutečně nabídnut za zdržení se účasti v zadávacím řízení, jak tvrdí nejvyšší státní zástupce, anebo měla být podána vyšší cenová nabídka, než jakou mělo v úmyslu předložit sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s. Popis skutku totiž zahrnuje okolnosti související s oběma možnostmi nabídky úplatku. Navíc ani v příslušné části odůvodnění rozsudku odvolací soud srozumitelně nevysvětlil, na podkladě jakých důkazních prostředků a z nich vyplývajících skutečností ponechal ve skutkové větě obě zmíněné varianty uplácení či příslibu úplatku. Do jisté míry lze pochopit takový postup, pokud účel úplatku není znakem skutkových podstat těch trestných činů, které v uvedeném jednání obviněných odvolací soud spatřoval. Současně však lze doplnit, že v takové situaci se jeví jako nadbytečné uvádět tyto okolnosti v popisu skutku, jestliže nemají odraz v použité právní kvalifikaci. Avšak pro právní posouzení, jehož se v dovolání domáhal nejvyšší státní zástupce jde o zásadní otázku, jež by měla nejprve být nezpochybnitelně zodpovězena, pokud by v novém odvolacím řízení mělo být vyhověno návrhu na použití ustanovení § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Každopádně by mělo dojít k úpravě popisu skutkových okolností tak, aby nevyvolávaly různé výklady průběhu skutkového děje a s tím spojené pochybnosti o výsledku dokazování a jeho právní kvalifikaci ve vztahu k té části jednání obviněných, jež se váže k nabídce úplatku. Popis skutku by měl vždy navazovat na obsah provedených důkazů, hodnotící úvahy výsledků dokazování je pak třeba vyložit v odůvodnění soudního rozhodnutí stejně jako srozumitelně vysvětlit zvolenou právní kvalifikaci.

149. K otázce přiléhavosti právního posouzení jednání obviněných Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., jako trestného činu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tedy Nejvyšší soud za současného stavu dokazování nemůže přijmout jednoznačné stanovisko a ponechává ji proto otevřenou. Bude na odvolacím soudu, aby na podkladě dosavadního, resp. nového nebo opakovaného dokazování pečlivě zkoumal naplnění všech zákonných znaků citované skutkové podstaty, a to jednotlivě ve vztahu ke každému z obviněných. Z obecného hlediska je možné ještě doplnit, že všechny alternativy objektivní stránky základní skutkové podstaty § 257 odst. 1 tr. zákoníku uvedené v písmenech a) až d) mají poměrně úzce nastavené podmínky trestní odpovědnosti. Vzhledem k tomu není ustanovení o trestném činu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži v praxi tak často aplikované, ačkoli právě ono je primárně určeno k postihu protiprávních dohod mezi potenciálními dodavateli specifikovaných v alternativách základní skutkové podstaty. Jestliže na jednání pachatelů z řad dodavatelů trestní odpovědnost podle § 257 odst. 1 tr. zákoníku nedopadá a současně se na manipulacích v zadávacím řízení podílí i zadavatel, resp. osoba, jež reálně může zvýhodnit některého dodavatele, připadá zpravidla za splnění dalších podmínek v úvahu (spolu)pachatelství na trestném činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, jehož skutková podstata je vymezena obecněji, případně účastenství na něm nejčastěji v podobě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

150. Protože zejména odvolací soud u některých obviněných shledal naplnění podmínek trestní odpovědnosti podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, zatímco u jiných nikoli a současně jde v podstatě v tomto případě o „konkurující“ právní posouzení k požadavku dovolatele na aplikaci ustanovení o trestném činu podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, Nejvyšší soud se v tomto bodě svého usnesení bude podrobněji zabývat zejména znakem pachatelství prvně jmenovaného trestného činu, event. účastenstvím na něm. Jednání jako obligatorní znak objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku spočívá v tom, že některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby je zjednána přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů. Osoba vystupující za dodavatele se z povahy věci bez dalšího nenachází v pozici toho, kdo by mohl sám sobě nebo obchodní společnosti, již zastupuje, zjednat přednost či výhodnější podmínky v zadávacím řízení. Takovým subjektem je primárně (zpravidla) osoba na straně zadavatele, která disponuje určitými povinnostmi v zadávacím (výběrovém) řízení a má reálnou možnost poskytnout některému z dodavatelů časový předstih nebo mu jinak zajistit výhodnější podmínky. Nicméně obecně platí, že pachatelem trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku může být kdokoli (viz rozhodnutí č. 1/2019-III. Sb. rozh. tr.), tj. rovněž tzv. extraneus, který není zadavatelem veřejné zakázky, resp. žádným jiným způsobem (např. jako člen hodnotící komise) se nepodílí na výběru uchazeče o veřejnou zakázku ani na následném zadání zakázky. Také odborná literatura připouští, že pachatelem trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě může být kterákoli fyzická nebo právnická osoba, nevyžaduje se speciální nebo konkrétní subjekt ve smyslu § 114 tr. zákoníku. Byť zpravidla bude pachatelem osoba, která má určité povinnosti v zadávacím řízení týkajícím se veřejné zakázky nebo při organizování veřejné soutěže nebo veřejné dražby, není vyloučeno, aby to byl kdokoli jiný i mimo osoby podílející se na zadávání veřejné zakázky, organizování veřejné soutěže nebo veřejné dražby (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3407). Pro posouzení postavení obviněného je vždy nutné pečlivě zkoumat konkrétní jednání či úkony, které taková osoba odlišná od zadavatele činila a jaký vliv měly či mohly mít na celkový výsledek zadávacího řízení. Je vhodné připomenout některé případy z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, v nichž se v postavení (spolu)pachatele trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě či jeho účastníka nacházel tzv. extraneus. Například nevyvolávalo žádné pochybnosti, byla-li za spolupachatele trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku považována osoba, která v pozici zástupce dodavatele spolupracovala s jinými dodavateli na přípravě jejich nabídek do zadávacího řízení způsobem zvýhodňujícím právě dodavatele, jehož jménem vystupovala a jehož vítězství mělo být záměrem takové manipulace zadávacího řízení. Obdobně by mohlo jít o situaci, v níž osoba zastupující dodavatele ovlivnila průběh zadávacího řízení tím, že po uplynutí lhůty pro podání nabídek upravila v součinnosti se zástupcem zadavatele svou dříve podanou nabídku tak, aby byla vyhodnocena jako vítězná poté, co díky znalosti nabídek dalších uchazečů hrozilo, že by nebylo dosaženo původního cíle, tedy aby právě ona byla vybrána jako vítěz zadávacího řízení. Dalším nepochybným případem spolupachatelství by mohlo být zřejmé využití časové výhody získané v důsledku dřívější znalosti technické dokumentace na veřejnou zakázku, například přednostním zajištěním materiálu potřebného ke zhotovení díla či obstarání subdodavatelů nezbytných k jeho realizaci. Jak konstatoval Nejvyšší soud například ve shora již citovaném rozhodnutí č. 1/2019 Sb. rozh. tr., takovéto jednání, kterým obviněný pro sebe, resp. pro jím ovládané obchodní společnosti – budoucí dodavatele, zjednával ve spolupráci se zástupci zadavatele veřejných zakázek výhody, je třeba považovat za spolupachatelství na daném trestném činu, neboť obviněný svým jednáním přímo naplňoval znaky uvedeného trestného činu ve smyslu § 23 tr. zákoníku. V posuzované věci právě v tomto smyslu jako spolupachatelé trestného činu podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku jednali obvinění Ing. Přemysl Zeman a P. P., kteří jako zástupci jednoho z dodavatelů za podpory Ing. Vladimíra Nového jako osoby schopné ovlivnit výsledek zadávacího řízení za zadavatele vypracovali důležitý podklad (připomínky k metodikám jednotlivých uchazečů) pro rozhodování hodnotící komise při výběru vítězné nabídky. Obdobně lze v této souvislosti odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 811/2022, v němž bylo fakticky potvrzeno posouzení jednání zástupců (vybraného) dodavatele, spočívající ve spolupodílení se na vytváření zadávacích podmínek, které tomuto dodavateli vyhovovaly a eliminovaly okruh jiných potenciálních dodavatelů, jako pachatelství trestného činu podle § 256 tr. zákoníku. V některých případech je určitá participace na přípravě, průběhu či výběru vítězného uchazeče v zadávacím řízení v součinnosti se zadavatelem, resp. osobou jej zastupující, považována za účastenství na trestném činu podle § 256 tr. zákoníku, většinou ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Jde o situace, v nichž bylo zjištěno, že obvinění věděli o tom, že dochází k záměrné manipulaci výběrového řízení ze strany hlavního pachatele, přesto se podíleli na vyhotovení nepravdivých nebo hrubě zkreslených podkladů, které měly demonstrovat řádný průběh soutěže, věděli tudíž o podvodném úmyslu hlavních pachatelů a jednali rovněž v úmyslu záměr hlavních pachatelů uskutečnit (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 746/2014, a usnesení ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1106/2016). Posledně popsané jednání naplňující účastenství ve formě pomoci na trestném činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle Nejvyššího soudu za současných výsledků důkazního řízení nejlépe odpovídá tomu, jakým způsobem se na machinacích se zadávacím řízením na veřejnou zakázku na rekonstrukci hřebčína (skutek pod bodem 4.), ale i na technický dozor investora (skutek pod bodem 2.) podíleli jednotliví dodavatelé, resp. jejich zástupci, jak ostatně soud správně shledal u obviněných Ing. Petra Pejchy a obchodní společnosti Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. (u skutku pod bodem 2. tato skutku odpovídající právní kvalifikace u obviněných Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody nemohla obstát pro svou překvapivost, resp. porušení práva obviněných na spravedlivý proces, viz výše). Co se týká skutku pod bodem 4. výroku o vině, k němuž nejvyšší státní zástupce vznesl námitku nesprávného právního posouzení, kromě obviněných Ing. Petra Pejchy a obchodní společnosti Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., odvolací soud u ostatních zástupců dodavatelů podílejících se na manipulaci se zadávacím řízením nedospěl k závěru o naplnění této formy účasti na trestném činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Takový právní názor nepovažuje Nejvyšší soud za správný zejména z toho pohledu, že přispění ke zjednání výhody vybranému uchazeči je žádoucí postihnout adekvátní právní kvalifikací (více k tomu viz níže) a také z toho důvodu, že ve svém celku působí rozhodování odvolacího soudu o vině obviněných nekonzistentně. Pokud odvolací soud obdobné jednání u více obviněných posoudil odlišně, nelze to obecně zcela vyloučit, avšak o to srozumitelněji a důkladněji je třeba právní posouzení vysvětlit v odůvodnění, jež je v tomto ohledu příliš strohé a z hlediska přezkoumatelnosti nedostačující.

151. Ustanovení § 256 tr. zákoníku stejně jako ustanovení § 257 odst. 1 tr. zákoníku mají s ohledem na zařazení ve stejné hlavě zvláštní části trestního zákoníku (hlava VI, trestné činy hospodářské) stejný primární objekt, tudíž chrání zájem na řádném a zákonném provedení jakékoli veřejné soutěže, zadání veřejné zakázky (pouze § 256 i jakékoli veřejné dražby), zejména pak zájem na dodržení stanoveného postupu za rovných podmínek pro jejich účastníky. Mají-li dvě ustanovení stejný primární objekt, obvykle se jejich jednočinný souběh nepřipouští. Odvolací soud považoval obviněného Ing. Petra Pejchu a obviněnou právnickou osobu Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., jíž je jednání Ing. Petra Pejchy přičítáno, za pomocníky k pokusu zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku s tím, že Ing. Petr Pejcha umožnil jinému (Ing. Vladimíru Novému a Ing. Simoně Štěpánek, o jejíž trestní odpovědnosti za daného skutkového stavu však má Nejvyšší soud shora zmíněné pochybnosti), aby v souvislosti se zadáním veřejné zakázky v úmyslu způsobit jinému škodu a opatřit jinému prospěch zjednal některému dodavateli přednost na úkor jiných dodavatelů, přičemž obviněný Ing. Petr Pejcha a obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., které bylo jeho jednání přičítáno, jednali jako členové organizované skupiny a k dokonání zločinu nedošlo. Vedle účastenství na tomto zločinu, resp. na jeho pokusu, čímž soud postihl nezákonné machinace se zadávacím řízením, odvolací soud uznal obviněného Ing. Petra Pejchu a obviněnou právnickou osobu Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., vinnými rovněž zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a vyjádřil tak jejich trestní odpovědnost za korupční jednání, neboť Ing. Petr Pejcha jednající za Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., nabídl úplatek jinému a pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného v úmyslu opatřit jinému značný prospěch. Na rozdíl od těchto obviněných však odvolací soud u obviněných Ing. Petra Flašky a Ing. Martina Havelky učinil právní závěr, podle něhož je třeba ohledně nich postihnout pouze nabídku úplatku, aniž by dále bylo nezbytné promítnout do právního posouzení také skutečnost, že svým jednáním se podíleli na ovlivňování výsledku zadávacího řízení, jež i v důsledku jimi vyvíjené činnosti proběhlo v rozporu s jeho zásadami uvedenými v § 6 z. v. z., čímž přispěli ke zvýhodnění sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s. Ačkoli ani soud prvního stupně u obviněných Ing. Petra Flašky a Ing. Martina Havelky očividně nezvolil adekvátní právní kvalifikaci podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebyl naplněn znak „jinak nevýhodná cena“ ve smyslu § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku (viz výše), neznamená to, že by objektivně nebylo vhodné vyjádřit ve výroku o vině také jejich přispění k nezákonným manipulacím se zadávacím řízením. Nejvyšší soud již v bodech 108. a násl. svého usnesení ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 5 Tdo 63/2024, vyložil přesvědčení, že hlavním cílem všech spoluobviněných u skutku pod bodem 4. výroku o vině (s výjimkou obviněné Ing. Simony Štěpánek a obviněných právnických osob STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s.) bylo zvýhodnit v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Realizace I. a II. etapy projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem“ sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s. Obvinění Ing. Petr Flaška a Ing. Martin Havelka svým aktivním úplatkářstvím, při němž využívali přednostně získané informace o potenciálních uchazečích o veřejnou zakázku, nepochybně přispívali rovněž k naplnění uvedeného primárního cíle, neboť fakticky napomáhali tomu, aby označenému sdružení byla v tomto zadávacím řízení zjednána výhoda. Z hlediska právní kvalifikace jednání obviněných Ing. Petra Flašky a Ing. Martina Havelky se tudíž za současného stavu dokazování jeví jako plně vyčerpávající jednočinný souběh účastenství na trestném činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) [eventuálně i b)] tr. zákoníku a trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Takový přístup k právnímu posouzení je rovněž v souladu s aktuálním názorem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu o možnostech jednočinného souběhu trestných činů tohoto typu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 5 Tdo 849/2024, o předložení věci velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, který rozhodl následně usnesením ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 15 Tdo 1111/2024). Nicméně hypoteticky není vyloučeno ani použití ustanovení o trestném činu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, eventuálně souběh tohoto trestného činu s trestným činem podplacení, jestliže bude důsledně vyloženo, z jakých důkazů vyplývají příslušná skutková zjištění, v nichž jsou spatřovány konkrétní znaky těchto skutkových podstat. V této souvislosti Nejvyšší soud v reakci na nedostatečně zdůvodněné, tudíž současně nepřezkoumatelné právní závěry odvolacího soudu vyplývající z výroku o vině jeho rozsudku znovu zdůrazňuje potřebu pečlivě se zabývat naplněním jednotlivých zákonných znaků objektivní stránky i naplněním subjektivní stránky veškerých trestných činů kladených obviněným za vinu, a to vždy ve vztahu ke každému z obviněných zvlášť. Nelze akceptovat pouze obecný výklad jednotlivých skutkových podstat, jaký učinil odvolací soud v bodech 114. až 125. napadeného rozsudku, bez konkrétní návaznosti na přijatá skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování a jejich individuální zdůvodnění se zřetelem ke znakům zvolené skutkové podstaty u každého z obviněných. Je nezbytné, aby odvolací soud v odůvodnění odsuzujícího rozsudku u každého obviněného přiřadil skutkové okolnosti, které dovodil na podkladě stávajícího či doplněného dokazování, k jednotlivým znakům příslušné skutkové podstaty trestného činu, jehož právní kvalifikaci označí. Takový individuální a pečlivý přístup k odůvodnění právních závěrů napadený rozsudek postrádá.

152. Jak vyplývá z uvedených úvah, Nejvyšší soud nebude v současném stadiu trestního řízení vyslovovat jednoznačný závěr o právní kvalifikaci, jež by odpovídala konkrétnímu podílu jednotlivých obviněných na spáchání skutku pod bodem 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Jak již bylo naznačeno, bude záležet především na jednoznačném a pochyby nevyvolávajícím zjištění všech okolností případu, k nimž odvolací soud na podkladě opakovaného či nového dokazování dospěje, teprve poté bude nutné zvolit odpovídající právní kvalifikaci u každého z obviněných. Obecně je možné připomenout, že v první řadě by mělo dostat přednost ustanovení s přísnější trestní sazbou, avšak veškeré úvahy v tomto smyslu jsou v posuzované věci pouhou akademickou diskuzí, jelikož odvolací soud již jednou (důvodně) ukládal tresty pod dolní hranicí trestní sazby stanovené zákonem a v novém odvolacím řízení tomu pravděpodobně nebude s ohledem na další prodloužení trestního řízení jinak, a zároveň u většiny obviněných pravděpodobně zůstane pro stanovení druhu a výměry trestu rozhodná jako nejpřísnější trestní sazba ta, již zákon stanoví za přípravu zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 6 tr. zákoníku. d)

7. K námitce nejvyššího státního zástupce proti právnímu posouzení jednání obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera 153. V další části svého dovolání se nejvyšší státní zástupce domáhal zpřísnění právní kvalifikace jednání obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera, které odvolací soud oba shodně uznal vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Dovolatel u obou obviněných shledával (shodně se soudem prvního stupně) ve skutku, kterého se dopustili, kromě dalšího také pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Se zřetelem k této dovolací námitce se jeví podstatným právní názor vyslovený soudem prvního stupně, který jednání obou obviněných posoudil právě mj. i jako pokus zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravu zvlášť závažného zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, s čímž se odvolací soud evidentně neztotožnil, ale svůj postup nijak nevysvětlil. Z příslušné části odůvodnění právního posouzení, která byla již několikrát zmíněna jako zcela nedostačující, tedy ani úvahy pro nepoužití této právní kvalifikace u obou obviněných nelze vůbec přezkoumat. Nejvyšší soud tak nemá jakýkoli podklad k reakci na případnou argumentaci, jež k takové změně odvolací soud vedla, neboť žádné vysvětlení tento soud nepodal. Proto Nejvyšší soud na podkladě nikoli zcela nedůvodné námitky nejvyššího státního zástupce zrušil napadený rozsudek také ohledně obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera.

154. Za účelem odpovídající právní kvalifikace jednání obou těchto obviněných bude rovněž nezbytné si nejprve ujasnit jednoznačné skutkové závěry, zejména zda jim byl nabízen úplatek za neúčast jimi zastupovaných obchodních společností v zadávacím řízení, anebo za to, že tyto obchodní společnosti podají ve sdružení vyšší cenovou nabídku než zvýhodňované sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s. Není ani vyloučeno, aby oba domlouvali s uplácejícími osobami obě uvedené varianty, avšak soud musí k jakémukoli takovému zjištění uvést důkazní podklad, z něhož jej dovodil. Jestliže by se nabídka úplatku vázala na zdržení se účasti v zadávacím řízení, pak by podle názoru Nejvyššího soudu zřejmě nepřicházelo v úvahu vyvodit trestní odpovědnost za přípravu trestného činu dotačního podvodu a za pokus trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie, neboť takovou pletichu v podobě dohodnuté prosté neúčasti ve veřejné soutěži o veřejnou zakázku, které se nikdo nemusí povinně účastnit, by nebylo možné označit za relevantní příčinu později způsobeného následku ve formě porušení zájmů chráněných ustanoveními § 212 a § 260 tr. zákoníku hlavními pachateli. Pokud však bude v novém odvolacím řízení postaveno najisto, že obvinění „na oplátku“ za finanční odměnu měli zařídit podání vyšší cenové nabídky (případně měli zařídit buď vyšší cenovou nabídku, nebo neúčast sdružení STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., v zadávacím řízení), pak by bylo možné uvažovat vzhledem k dosavadním ostatním okolnostem jak o pomoci k pokusu trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie, protože by tak ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku aktivně podpořili spáchání těchto činů hlavními pachateli, tak o přípravě trestného činu dotačního podvodu. Z hlediska pachatelství trestného činu podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku přitom Nejvyšší soud připomíná, že trestní zákoník nevyžaduje žádnou zvláštní vlastnost, postavení nebo způsobilost subjektu, proto tento trestný čin může jako (spolu)pachatel spáchat kdokoli, tedy i osoba, jež není žadatelem o dotaci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 995/2022). Současně je otázkou, zda právní posouzení jejich jednání mj. i jako pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie a příprava dotačního podvodu v opakovaném odvolacím řízení obstojí také z hlediska zapojení představitele zadavatele do trestné činnosti, neboť vyvstaly významné pochybnosti o spoluúčasti obviněné Ing. Simony Štěpánek na manipulaci se zadávacím řízením na posuzovanou veřejnou zakázku. Není ani jisté, jak odvolací soud vyhodnotí postavení obviněného Ing. Vladimíra Nového, jestli bylo v jeho kompetencích ovlivnit zadání veřejné zakázky předem vybranému sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., (ačkoli se takové postavení zjevně nabízí), tudíž by zůstala zachována participace kooperující osoby z řad zadavatele, jak pro aplikaci trestní odpovědnosti podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku v zásadě vyžaduje judikatura (viz rozhodnutí č. 34/2024 Sb. rozh. tr.).

155. Protože tedy o vině obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera bude odvolací soud rozhodovat znovu, Nejvyšší soud považuje za vhodné upozornit rovněž na vadu aplikace ustanovení o trestném činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 3 tr. zákoníku na jednání těchto dvou obviněných. Přestože, jak již bylo uvedeno shora v tomto usnesení (viz bod 150. shora), pachatelem trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku může být kdokoli, z jazykového výkladu této základní skutkové podstaty vyplývá předpoklad, že alespoň jeden ze spolupachatelů má faktickou možnost, resp. schopnost či kompetenci, zjednat některému z dodavatelů určitou přednost anebo výhodu, jež je způsobilá v jeho prospěch (a na úkor ostatních dodavatelů) ovlivnit výsledek zadávacího řízení. K naplnění znaku pachatelství či spolupachatelství (jakož i k ostatním znakům dané skutkové podstaty) obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera na dokonaném trestném činu podle § 256 odst. 1, 3 tr. zákoníku se odvolací soud v odůvodnění rozsudku vyjádřil ne více než jednou strohou větou v bodě 131., z níž ale nelze vyrozumět důvody pro použití tohoto právního posouzení. Zejména není zřejmé, s kterou osobou z řad zadavatele (či jinou osobou disponující určitými povinnostmi v zadávacím řízení a s reálnou možností ovlivnit jeho průběh tak, aby některý z dodavatelů byl upřednostněn, resp. zvýhodněn) a jakým způsobem se s ní podíleli na zjednání výhody či přednosti sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., což bylo u citované právní kvalifikace v tomto případě nezbytné. Podle § 256 odst. 3 tr. zákoníku je přísněji potrestán pachatel, který v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch, zjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů a přitom žádá, přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo jiný prospěch. Tento třetí odstavec § 256 tr. zákoníku stanoví další okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve vztahu k odstavci 1 (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3409). Bez závěru o (spolu)pachatelství podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku tedy není možné uvažovat o naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 256 odst. 3 tr. zákoníku. Pochybnosti o vyvození trestní odpovědnosti obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera jako pachatelů trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku přitom vyplývají nejen z dostupných skutkových zjištění, ale také z tzv. právní věty výroku o vině pod bodem 4., podle níž si měli obvinění Ing. Pavel Ludvík a Ing. Martin Fischer dát slíbit majetkový prospěch v souvislosti se zadáním veřejné zakázky v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch. Takto formulovaná právní věta, kromě toho, že nemůže obstát pro nedostatek vyjádření pachatelství ve smyslu základní skutkové podstaty podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, je tedy v evidentním vnitřním rozporu s právní kvalifikací skutku, podle níž obvinění Ing. Pavel Ludvík a Ing. Martin Fischer spáchali zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za daného skutkového stavu se vhodnějším právním posouzením jeví účastenství obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera na pokusu trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě hlavních pachatelů podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) [eventuálně i b) tr. zákoníku] v jednočinném souběhu s trestným činem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 2 [podle okolností i odst. 2, resp. 3 písm. a)] tr. zákoníku. Tímto postupem by byl obdobně jako u obviněných Ing. Petra Flašky a Ing. Martina Havelky vyčerpán trestní postih jak podpory machinací se zadáváním veřejné zakázky, tak korupčního jednání. Stejně tak nelze ani vyloučit posouzení skutku obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera podle § 257 odst. 1 písm. c) [při zjištění o výši úplatku minimálně ve výši 1 mil. Kč se nabízí také odst. 2 písm. a)] tr. zákoníku, jestliže odvolací soud dospěje ke skutkovému zjištění, podle něhož tito obvinění aktivně žádali či dokonce přijali majetkový nebo jiný prospěch od zástupců sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., jimž současně obvinění slibovali zajistit, aby se konkurenční sdružení STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., v zadávacím řízení vůbec neangažovalo. Z teoretického pohledu by na pletichaření pouze mezi dodavateli (bez zapojení osoby zastupující zadavatele, resp. schopné fakticky zjednat výhodu některému dodavateli) primárně měla být aplikována skutková podstata podle § 257 tr. zákoníku, jež je však vymezena velmi úzce, jak již bylo avizováno shora. Podle Nejvyššího soudu přitom nic nebrání případně použít právní kvalifikaci podle § 257 odst. 1 písm. c) [eventuálně i odst. 2 písm. a)] tr. zákoníku, a to jak samostatně, tak v jednočinném souběhu se skutkovou podstatou trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 2 [podle okolností i odst. 2, resp. 3 písm. a)] tr. zákoníku. To jsou však opět pouze hypotetické úvahy, jak již bylo opakovaně zmíněno, bude záležet na konkrétních okolnostech, k nimž odvolací soud dospěje v novém odvolacím řízení. Zbývá ještě doplnit, že zásada zákazu změny k horšímu (reformationis in peius) podle § 265s odst. 2 tr. ř. se zde neuplatní, neboť nejvyšší státní zástupce podal dovolání mj. i v neprospěch obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera. d)

8. K námitce nejvyššího státního zástupce o použití § 58 tr. zákoníku 156. Shora již bylo avizováno, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně při ukládání trestu obviněným Ing. Simoně Štěpánek, Ing. Vladimíru Novému, Ing. Petru Pejchovi, Ing. Petru Flaškovi a Ing. Martinu Havelkovi využil možnosti mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle ustanovení § 58 odst. 1 i odst. 6 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce ohledně jmenovaných obviněných v dovolání důrazně brojil proti aplikaci tohoto moderačního ustanovení, neboť podle něj důvody pro jeho užití, jak je formuloval odvolací soud, nekorespondují zákonným podmínkám podle § 58 odst. 1 ani odst. 6 tr. zákoníku. Kasační výrok Nejvyššího soudu se ohledně vyjmenovaných obviněných týká i výroků o trestech, jež jim byly napadeným rozsudkem odvolacího soudu uloženy, a to s ohledem na postup podle § 265k odst. 2 tr. ř. Především je nutné předeslat, že v této fázi trestního řízení Nejvyšší soud nemůže předjímat výsledky nového právního posouzení skutku pod bodem 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, tudíž nelze s jistotou vycházet z určité sazby příslušné právní kvalifikace, která bude v novém řízení odvolacím soudem zvolena ve vztahu k jednotlivým obviněným. Tomu adekvátně pak bude třeba teprve zvažovat u každého z nich druh i výměru trestní sankce. Proto je v zásadě předčasné se námitkou nejvyššího státního zástupce zabývat, přesto Nejvyšší soud v krátkosti pouze připomene obecné podmínky pro zmírnění trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku a související judikaturu, rovněž upozorní na zjištěné nedostatky týkající se odůvodnění výměry trestů odnětí svobody uložených dotčeným obviněným za použití moderačního ustanovení podle § 58 odst. 1 a § 58 odst. 6 tr. zákoníku.

157. Ustanovení § 58 tr. zákoníku je jedním z prostředků soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Umožňuje mimořádně zmírnit trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné sazby v situacích, v nichž by trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné trestní sazby neodpovídal okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele a jestliže dolní hranice tohoto trestu stanovená v zákoně by byla důvodně pociťována jako překážka, která brání uložení přiměřeného trestu v intencích obecných zásad § 39 tr. zákoníku. Soudy obou stupňů aplikovaly v posuzované věci § 58 odst. 1 a 6 tr. zákoníku. Ustanovení § 58 odst. 1 obsahuje obecné podmínky mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby v těch případech, které odpovídají okolnostem zvláštní úpravy uvedené v § 58 odst. 2 a 3, případně odst. 5 až 7, vůči nimž má subsidiární uplatnění (viz Šámal P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. C. H. Beck: Praha, 2023, s. 1078). Jestliže tedy soud například ukládá trest odnětí svobody za přípravu trestného činu a rozhodne se pro mimořádné snížení výměry pod zákonnou dolní hranici trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 6 tr. zákoníku, odkaz na § 58 odst. 1 tr. zákoníku je již obsoletní. Navíc i z praktického hlediska je soud při postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku limitován nepřekročitelnými hranicemi stanovenými v § 58 odst. 4 tr. zákoníku, které se však neuplatní při postupu podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Z § 58 odst. 1 tr. zákoníku vyplývají tři podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, a to, že jsou dány určité okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody (s ohledem na její dolní hranici) by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Všechny tři podmínky musí být splněny kumulativně. Vždy platí, že takové mimořádné zmírnění trestu nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (viz přiměřeně rozhodnutí č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Rovněž tak mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. Použití § 58 odst. 1 je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (viz str. 9 rozhodnutí pléna a presidia Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 1965, sp. zn. Pls 1/65, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, ročník 1965, kterou vydával bývalý Nejvyšší soud v Praze), což je však třeba přiměřeně vztáhnout na právní institut „mimořádné snížení trestu odnětí svobody“ jako celek. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu uloženého v rámci zákonem stanovené (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nepostačuje jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice. Současně závěr o existenci důvodů k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku nelze opírat o pouhou úvahu, která není podložena důkazy (viz přiměřeně rozhodnutí č. 12/1968 Sb. rozh. tr.). Pro bližší podrobnosti využití moderačního ustanovení lze odkázat na komentář k trestnímu zákoníku (Šámal P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. C. H. Beck: Praha, 2023, s. 1076 až 1080). Tato stručně připomenutá pravidla postupu podle § 58 tr. zákoníku však odvolací soud při zdůvodnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody obviněným Ing. Simoně Štěpánek, Ing. Vladimíru Novému, Ing. Petru Pejchovi, Ing. Petru Flaškovi a Ing. Martinu Havelkovi v napadeném rozsudku nerespektoval, důsledně nevysvětlil okolnosti, jimiž byl veden při ukládání trestů těmto obviněným, ani splnění zákonných podmínek u jednotlivých obviněných (viz níže bod 159. tohoto usnesení).

158. Podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy, pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání; omezením stanoveným v odst. 4 přitom soud není vázán. Pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku nepostačuje, že jde jen o pokus trestného činu (§ 21 odst. 1 tr. zákoníku), soud musí posoudit všechny okolnosti významné pro stanovení povahy a závažnosti pokusu, jeho přiblížení se k dokonání trestného činu, důvody, pro které k dokonání nedošlo, a další konkrétní okolnosti případu, jakož i osobu pachatele a jeho osobní a jiné poměry. Teprve na základě jejich komplexního zhodnocení lze odůvodnit postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku (viz rozhodnutí č. 12/2023 Sb. rozh. tr.). Použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku tedy sice není výslovně vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti, a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k trestnému činu. Zásady stanovené v ustanovení § 39 tr. zákoníku tedy soud musí zvažovat i při postupu podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Proto se přiměřeně též u ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku uplatní právní názor vyslovený v rozhodnutí č. 6/2014 Sb. rozh. tr., podle něhož je možné výrazně nepřiměřenou délku řízení kompenzovat především prostřednictvím § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť taková délka řízení má povahu okolnosti případu podle tohoto ustanovení. Povaha a závažnost přípravy, pokusu a pomoci se budou posuzovat především podle hledisek uvedených v § 39 odst. 7 písm. b), c) tr. zákoníku. Ohledně toho, kdy lze dovodit, že použití stanovené (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele přípravy a pokusu či pro pomocníka nepřiměřeně přísné a že jejich nápravy lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání, se vychází z obdobných hledisek jako při posuzování stejné podmínky podle § 58 odst. 1 v případě obecného ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (viz Šámal P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. C. H. Beck: Praha, 2023, s. 1086 až 1088). Okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu, k pokusu o něj nebo k pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě – bez ohledu na další významné skutečnosti – odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 6 (viz přiměřeně rozhodnutí č. 14/1965 Sb. rozh. tr.). Pro použití tohoto moderačního ustanovení nebude rovněž dostačující pouhé zjištění, že pachatel, jemuž je ukládán trest za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu, dosud vedl řádný život (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 7 Tz 302/2000, uveřejněný pod T 40 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).

159. Odvolací soud se k použití moderačního ustanovení § 58 tr. zákoníku vyjádřil v bodech 160. a násl. svého rozsudku. Paradoxně sám v bodě 162. odůvodnění vyzdvihl potřebu posuzovat splnění podmínek podle § 58 tr. zákoníku „přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a pachateli“, avšak následně se tímto pravidlem vůbec neřídil. Negativní dopady délky trestního řízení, jež se ještě po vrácení věci ke konání nového odvolacího řízení prohloubí, se nepochybně vztahují na všechny obviněné, avšak je nezbytné zkoumat tyto důsledky jednotlivě ve vztahu ke každému z obviněných, u nichž odvolací soud bude uvažovat o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Rozhodně nepostačuje poukázat výhradně u obviněné Ing. Simony Štěpánek konkrétně na její zdravotní komplikace a ohledně ostatních obviněných pouze obecně shrnout, že extrémně dlouhé trestní řízení ovlivní jejich profesní činnosti a osobní život. Úvahy odvolacího soudu při aplikaci ustanovení § 58 tr. zákoníku proto Nejvyšší soud shledal zjevně nedostatečnými, resp. nepřezkoumatelnými. V případě nového rozhodování o trestu v odvolacím řízení tedy nelze a priori vyloučit samotné ukládání trestů odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, a to buď podle § 58 odst. 1, nebo § 58 odst. 6 tr. zákoníku, v tomto ohledu se Nejvyšší soud nepřiklání k argumentaci nejvyššího státního zástupce v jeho dovolání. Nicméně bude nezbytné zkoumat podmínky uplatnění citovaného ustanovení důsledně individuálně. Přitom se odvolací soud nemůže omezit jen na některé dílčí okolnosti, ale musí komplexně vyhodnotit všechny podstatné okolnosti případu i osobu pachatele, jeho osobní a jiné poměry včetně všech v úvahu přicházejících polehčujících a přitěžujících okolností. Při uložení trestu s použitím § 58 odst. 6 tr. zákoníku soud musí v návaznosti na § 39 a násl. tr. zákoníku u každého z obviněných zhodnotit nejen povahu a závažnost pokusu či přípravy nebo pomoci, ale s ohledem na své skutkové zjištění též náležitě odůvodnit, proč by uložení trestu odnětí svobody v rámci trestní sazby stanovené trestním zákoníkem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, bylo nepřiměřeně přísné, a že k nápravě pachatele bude postačovat uložení trestu odnětí svobody kratšího trvání. Aniž by Nejvyšší soud předjímal výsledek opakovaného odvolacího řízení, již v současném stadiu trestního řízení se jeví pravděpodobné, že souhrn více okolností daného případu může vést k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a bude stačit i mírnější postih obviněných. Přesvědčivým způsobem snižuje závažnost trestného činu především skutečně dlouhá doba, která uplynula od spáchání posuzované trestné činnosti (§ 39 odst. 3 tr. zákoníku), aniž se na jejím trvání významným způsobem podíleli sami obvinění. Ve vztahu ke každému z obviněných, jichž se případné zmírnění trestu odnětí svobody bude týkat, musí být zřejmé, jak konkrétně neúměrná délka trestního řízení (v současnosti již zjevně při vydání rozhodnutí odvolacím soudem půjde o nepřiměřeně dlouhé trestní řízení) ovlivnila každého z obviněných, nejen z pohledu jeho osobních a rodinných poměrů, rovněž jaký podíl měl na protiprávním jednání určité povahy apod. Uvedené mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby může být rovněž kompenzováno uložením vedlejšího trestu, například trestu zákazu činnosti nebo peněžitého trestu (viz rozhodnutí č. 28a/2020 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud k této otázce ještě pro úplnost odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 30/24, podle něhož je účinným prostředkem nápravy porušení práva na přiměřenou délku trestního řízení zmírnění trestu tehdy, jestliže je výslovné a měřitelné (viz body 63. a násl. citovaného nálezu). d)

9. Souhrnně k dalším nedůvodným námitkám obviněných 160. Důvodné námitky obviněných a veškeré dovolací výhrady nejvyššího státního zástupce ke skutku pod bodem 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud vypořádal shora. S ohledem na zrušení části napadeného rozsudku mj. v rozsahu tohoto skutku a vrácení věci odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí je předčasné zabývat se většinou ostatních dovolacích námitek obviněných. Nutno také poznamenat, že převážnou část zbývajících výtek ani nelze podřadit žádnému z dovolacích důvodů, například námitky proti zákonnosti a použití příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků. K některým z nich se přesto Nejvyšší soud nad rámec dovolacího přezkumu stručně vyjádří, rovněž připojí obecné připomínky k některým zjištěným vadám rozsudku odvolacího soudu, jejichž opakování by se měl tento soud při novém rozhodování vyvarovat.

161. Proti nezákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor se ohradilo více obviněných. Šlo o námitky, které se v průběhu trestního řízení neustále opakovaly, soudy obou stupňů na ně reagovaly a vypořádaly se s nimi přijatelným a pro věc dostatečným způsobem. Ani Nejvyšší soud je z hlediska zachování ústavně garantovaných práv obviněných na spravedlivý proces neshledal opodstatněnými.

162. Soud prvního stupně se pořízenými odposlechy zabýval již ve svém prvním rozsudku v této trestní věci ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 62 T 5/2018, a to v bodech 92. až 97. Následně tak učinil v prvním odvolacím řízení i soud druhého stupně, a to v bodech 99. až 107. usnesení ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020. Opakovaně se ke stejné obhajobě obviněných soud prvního stupně vyjadřoval v bodech 148. až 155. rozsudku ze dne 11. 3. 2022, sp. zn. 62 T 5/2018, a naposledy odvolací soud v bodech 25. až 39. (odposlechy) a 40. až 50. (domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků) rozsudku ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022. Vše podstatné, zejména se zřetelem k zákonným požadavkům na nařízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků a dále s respektem k judikatuře, která podmínky jejich nařízení dále rozvádí, tak již v tomto trestním řízení bylo vyloženo a výhrady obhajoby byly soudy obou stupňů důsledně vypořádány. Konkrétní příkazy a návrhy, resp. podněty k vydání příkazů byly v této trestní věci podrobeny přezkumu ze strany soudů obou stupňů, přičemž v rámci opatření těchto důkazních prostředků nebyly shledány vady, pro které by mohly být posouzeny jako pořízené v rozporu s právní úpravou a tudíž by měly charakter nepoužitelných důkazních prostředků. Nejvyšší soud se s argumenty soudů obou stupňů ztotožnil a pro stručnost odkazuje na výklad z citovaných částí soudních rozhodnutí. Lze ještě v krátkosti znovu připomenout rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž soudy nemají přistupovat k posouzení odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti příkazu povolujícího zásah do soukromí ryze formálně, ale mají aplikovat formálně-materiální přístup, tedy zkoumat v rámci testu účinnosti trojí kontroly existenci materiálních důvodů pro nařízení předmětného opatření, které lze dovodit nejen z kontextu celého odůvodnění příkazu, ale i ze spisového materiálu včetně samotného návrhu státního zástupce, a z okolností případu, a to i z těch, které vyvstanou až následně v průběhu trvání trestního řízení (viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr., usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. I. ÚS 1694/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05, aj.). Také Evropský soud pro lidská práva se ve své rozhodovací praxi s prezentovaným přístupem k podmínkám použití těchto důkazních prostředků ztotožnil (např. rozsudek ze dne 14. 1. 2016 ve věci Maslák a Michálková proti České republice, č. 52028/13, a rozsudek ze dne 14. 1. 2016 ve věci Duong proti České republice, č. 21381/11). Pro úplnost Nejvyšší soud ještě připomíná jedno z publikovaných rozhodnutí (viz č. 5/2016 Sb. rozh. tr.), podle jehož právní věty nebrání použití záznamu telekomunikačního provozu jako důkazu v jiné trestní věci ani skutečnost, že řízení, v němž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, se již nekoná, nebo že právní kvalifikace skutku, která podle § 88 odst. 1 tr. ř. vedla k vydání příkazu k odposlechu, se v dalším řízení neprokázala a obviněný nebyl takovým trestným činem uznán vinným.

163. Podle Nejvyššího soudu tedy není pochyb o tom, že zákonné podmínky pro nařízení a provedení domovních prohlídek, prohlídek jiných prostor a pozemků i odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu v posuzované trestní věci u konkrétních obviněných byly splněny a odpovídají kritériím jejich posuzování ve srovnatelných případech. Jen ve vztahu k některým námitkám proti konkrétním příkazům Nejvyšší soud pro úplnost doplní jinak správné úvahy soudů obou stupňů.

164. Příkladem obviněný Ing. Petr Pejcha a obviněná právnická osoba – obchodní společnost Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., kritizovali shodně nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků užívaných obchodní společností Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků vydal Okresní soud v Pardubicích dne 29. 5. 2013 pod sp. zn. 22 Nt 920/213 (viz č. l. 1097 a násl. tr. spisu). Tato prohlídka proběhla podle obviněného v jiných než v příkazu vymezených objektech a dále byla podle obviněného provedena nezákonným způsobem. V protokole o provedení prohlídky jsou uvedeny tytéž prostory a pozemky jako v příkaze, tudíž podle těchto listin je vyloučeno, aby prohlídka proběhla i v jiných prostorách než povolených, jak si stěžoval dovolatel. Ostatně ani neuvedl, o jaké jiné prostory by se mělo jednat. Co se týká prohlídky jiných prostor a pozemků, z protokolu na č. l. 1109 a násl. tr. spisu je patrné, že u prohlídky své kanceláře dovolatel byl přítomen, měl možnost v jejím průběhu vznášet námitky, což dvakrát i učinil, avšak nešlo o tytéž výhrady, jež uplatnil v dovolání. Obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., si zase stěžovala na označení pozemku “p.č. 8585“ v příkaze a nikoli správně „p.č.st. 8585“, což však také nemohlo vést k závěru o nezákonnosti příkazu. Jiné prostory a pozemky musí být v příkaze označeny dostatečně přesně způsobem, který by nevyvolával možnost záměny takových jiných prostor nebo pozemku (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1128), a to splněno bylo, jak konstatoval již odvolací soud (viz bod 47. jeho rozsudku). Ačkoli soudní příkaz označuje dotčenou parcelu jako „parc. č. 8585“ a nikoli jako p. č. st. 8585, jak stavební parcely odlišuje katastr nemovitostí od pozemkových parcel, nejde o závažnou nepřesnost, která by mohla vést k záměně s jinou parcelou, protože v daném katastrálním území (717657 Pardubice) se pod p. č. 8585 žádná pozemková parcela nenachází. Okolnost, že šlo o zjevný písařský omyl pak podtrhuje i fakt, že v podnětu policejního orgánu k podání návrhu na provedení prohlídky jiných prostor a pozemků je výslovně uvedeno, že jde o stavební parcelu (viz č. l. 1082 tr. spisu). Co se týká nějakých dalších objektů na parcele č. st. 8585 zapsané na LV 58753, příkaz opravňoval k prohlídce i těch staveb ve vlastnictví obchodní společnosti Enteria, a. s., které nejsou zapsány na tomto listu vlastnictví. Přednesené námitky tedy nebyly opodstatněné, naopak se jeví spíše malichernými, a opět je možné zdůraznit, že na konci písemného protokolu o provedení prohlídky je uvedeno, že nikdo z přítomných nevyužil svého práva namítat průběh jejího provedení, přičemž ty výhrady, které obvinění vznesli později, byly soudy obou stupňů důsledně vypořádány.

165. Ani námitky obviněného Ing. Petra Flašky proti příkazu k prohlídce jiných prostor užívaných obchodní společností Metrostav, a. s., ze dne 29. 5. 2013, stejně jako i námitky proti jejímu provedení, nebyly důvodné. Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 22 Nt 923/2013, je zařazen na č. l. 1629 a násl. tr. spisu (svazek 10). Tento příkaz je dostatečně odůvodněn na téměř pěti stranách. Návrh na vydání uvedeného příkazu podal Okresnímu soudu v Pardubicích dne 24. 5. 2013 pod č. j. 7 VZN 1521/2012-430 (č. l. 1625 tr. spisu) JUDr. Adam Borgula, státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Věcná příslušnost tohoto státního zastupitelství byla zachována, neboť je v souladu s § 15 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, v němž je vymezena věcná příslušnost vrchního státního zastupitelství pro přípravné řízení trestní. Konkrétně v této věci jde o případ uvedený v § 15 odst. 1 písm. e) citované vyhlášky: šlo o úmyslný trestný čin, jímž byly dotčeny finanční nebo ekonomické zájmy Evropské unie, pokud jimi byla způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč. Co se týká identifikace prostor, které měly být předmětem prohlídky, v příkaze je uvedeno: „Podle § 83a odst. 1 tr. ř. se nařizuje prohlídka jiných prostor a pozemků - užívaných společností Metrostav, a. s., Divize 9, Pardubice, na adrese Pardubice, tř. Míru 90, a to prostor využívaných Ing. Jiřím Mottlem, M. P. a D. Ch., prostor určených k uskladnění a archivaci dokumentů a prostor, v nichž je umístěno centrální úložiště elektronických dat (server) spol. Metrostav, a. s., - podle výpisu z katastru nemovitostí v okrese Pardubice CZ0532, obec Pardubice 555134, na kat. území 717657 Pardubice, LV 12883, parc. č. 10322 (obč. vybavenost), včetně staveb na LV nezapsaných, vlastníka spol. Rozvojový fond Pardubice, a. s., se sídlem Pardubice – Zelené Předměstí, U Divadla 828…“. Navrhovatel tedy dostatečně přesně konkretizoval prostory i pozemky tak, aby nemohly být zaměnitelné s jinými objekty, okresní soud potom stejné označení prostor fakticky do svého příkazu převzal. Dovolatel ani sám neuvedl, v čem přesně spatřuje vadu, jaký údaj chybí nebo je nedostatečně specifikován a v důsledku toho způsobuje možnost záměny za jiné prostory. Námitky obviněného Ing. Petra Flašky proti označenému příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků tedy byly liché.

166. Obviněná právnická osoba – obchodní společnost Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., zpochybnila také splnění formálních a materiálních podmínek pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 4 Nt 12/2012, o němž rozhodoval Okresní soud v Pardubicích, který měl v době rozhodování k dispozici pouze úřední záznamy, z nichž podle dovolatelky nejsou patrny žádné poznatky o její trestné činnosti, a nevyplývaly ani z kontextu návrhu státního zástupce, podnětu policejního orgánu ani z dalších podkladů z trestního spisu. Dále obviněná právnická osoba tvrdila, že materiální podmínky musí být splněny před povolením odposlechů a nikoli až dodatečně, ex post. Příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 4 Nt 12/2012, je založen na č. l. 7353 tr. spisu (svazek 40.), předchází návrh státního zástupce ze dne 29. 8. 2012 (č. l. 7329 tr. spisu), resp. žádost policejního orgánu o podání návrhu na vydání příkazu k povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1, 2 tr. ř. (č. l. 7323 tr. spisu), a jednotlivé úřední záznamy z období od 2. 7. 2012 do 29. 8. 2012 (č. l. 7332 až 7352 tr. spisu). Nejvyšší soud je toho názoru, že obviněná právnická osoba obsah těchto úředních záznamů bagatelizuje a účelově vybírá pouze ty jejich části, jež zdánlivě konvenují obhajobě v tom smyslu, že nepoukazují na možné poškozování finančních zájmů Evropské unie. Například v úředním záznamu ze dne 17. 8. 2012 se nachází i další informace, které obviněná právnická osoba v dovolání vůbec nezmínila, a to, že I. H. upozorňoval policejní orgán na nestandardní jednání Ing. Simony Štěpánek, která vyžadovala projektovou dokumentaci, a dále podle jeho názoru na úkor hřebčína v Kladrubech vynakládala zbytečně milionové částky na investice ve prospěch hřebčína ve Slatiňanech (č. l. 7339 a 7342 tr. spisu). Také v úředním záznamu ze dne 23. 8. 2012 je zachyceno vyjádření I. H. o netypickém chování Ing. Simony Štěpánek, jež ho odstavila od informací a vše si v souvislosti s veřejnou zakázkou na opravu hřebčína chtěla koordinovat sama (č. l. 7343 tr. spisu). Součástí informací vyplývajících z prvotních zjištění přednesených v úředních záznamech je i skutečnost, že nedávno NHKL jako zadavatel vyhlásil výběrové řízení na veřejnou zakázku, jejímž předmětem je oprava 22 budov hřebčína, na což NHKL získal dotaci z evropských fondů ve výši zhruba 300 mil. Kč. Jestliže o takto minimálně po finanční stránce významném projektu mělo být rozhodováno zadavatelem, v jehož čele se právě střídali ředitelé a dočasně pověřená ředitelka byla před policejním vyšetřovatelem osočována z nestandardních postupů, pak ten měl pádný důvod k prověření podezření na nezákonné nakládání s penězi z evropských zdrojů. V tomto ohledu je třeba upozornit na to, že dotčeným příkazem byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu účastnické stanice, jejímž uživatelem byla právě Ing. Simona Štěpánek, proti jejímuž vystupování v NHKL se I. H. a Ing. Jan Höck před policejním vyšetřovatelem ohrazovali a vznášeli okolnosti vyvolávající určité domněnky z protiprávního jednání této obviněné. Okresní soud v Pardubicích tedy správně nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu na podkladě označených úředních záznamů, neboť z nich vyplývalo důvodné podezření na páchání závažné hospodářské kriminality, byť bylo ovlivněno zjevně zaujatým pohledem dvou jmenovaných informátorů, kteří s Ing. Simonou Štěpánek sdíleli vzájemné antipatie, jak vyplynulo z následného objasňování případu. Je vhodné také zopakovat, že nezákonnost odposlechu nezpůsobuje skutečnost, že právní kvalifikace skutku, která podle § 88 odst. 1 tr. ř. vedla k vydání příkazu k odposlechu, se v dalším řízení neprokázala a obviněný nebyl takovým trestným činem uznán vinným (viz přiměřeně rozhodnutí č. 5/2016 Sb. rozh. tr.).

167. Obviněný Ing. Petr Flaška zpochybnil odůvodnění příkazů k odposlechům, aniž by však konkrétně označil ty příkazy, jichž se jeho tvrzení týká. Odůvodnění příkazů podle něj obsahovalo vykonstruované skutkové okolnosti, které se později neprokázaly a které vycházely z chybné interpretace odposlechu ze dne 12. 2. 2013 v 7:15 hod. mezi Ing. Simonou Štěpánek a Ing. Antonínem Němcem z Ministerstva zemědělství. Protože obviněný napadl odůvodnění příkazů k odposlechům příliš obecně, není možné věcně reagovat na jeho výtky. Nejvyšší soud může pouze shrnout, že přepis telefonního rozhovoru mezi Ing. Antonínem Němcem a Ing. Simonou Štěpánek je zachycen na č. l. 8005 a násl. tr. spisu a Ing. Simona Štěpánek v něm mj. reprodukuje názor advokátní kanceláře Havel a Holásek, podle něhož „v případě, že bychom začali stavět, dělalo to 85 mil. vícepráce, …, byli bychom nuceni ukončit smlouvu s Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., popř. těch 85 mil. doplatit z vlastních zdrojů…“. Ačkoli skutečnost mohla být nakonec jiná, z obsahu hovoru lze pojmout podezření na snahu získat od zadavatele veřejné zakázky další finanční prostředky nad rámec vysoutěžené ceny, a to prostřednictvím tzv. víceprací. Tudíž Nejvyšší soud považuje za akceptovatelný názor soudů obou stupňů, podle něhož dotčený odposlech je možné interpretovat tak, že vzbuzuje podezření o možném spáchání trestné činnosti, k jejímuž odhalení by mohly přispět výhradně, resp. zásadní měrou právě odposlechy mezi podezřelými osobami. Také tato výhrada proto neměla opodstatnění.

168. Nezákonnost příkazů k odposlechům pro jejich nedostatečné odůvodnění namítal také obviněný Ing. Martin Havelka, který uvedenou vadu spatřoval u příkazu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 2/2013, a jeho prodloužení ze dne 10. 5. 2013, příkazu ze dne 8. 10. 2012, sp. zn. 4 Nt 24/2012 a jeho prodloužení ze dne 29. 1. 2013 a příkazu ze dne 17. 5. 2013, sp. zn. 22 Nt 9/2013. Také jeho námitky byly liché a Nejvyšší soud opět nad rámec dovolacího přezkumu k tomu stručně uvede důvody. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 2/2013, je založen na č. l. 7835 tr. spisu a týká se uživatele Ing. Petra Pejchy. V jeho odůvodnění sice nejsou uvedeny konkrétní okolnosti o podezření na páchání trestné činnosti spočívající v neoprávněném odčerpání evropských finančních prostředků v souvislosti s veřejnou zakázkou na rekonstrukci hřebčína, ty měly být zjištěny právě odposlechy jako nenahraditelným důkazním prostředkem. Samotný příkaz obsahuje okolnosti nasvědčující existenci organizované skupiny, jejíž členové zastávají vysoké funkce, mají kontakty a zkušenosti se zakrýváním vlastní trestné činnosti, k jejímuž odhalení mohou výrazně přispět právě odposlechy. Prodloužení tohoto odposlechu ze dne 10. 5. 2013, sp. zn. 0 Nt 1240/2013, je založeno na č. l. 7847 tr. spisu, jeho odůvodnění má šest stran a podstatný je zejména poslední odstavec na str. 3, v němž jsou shrnuty doposud zjištěné informace, z nichž je patrno, že nepochybně přispěly ke konkrétnějším poznatkům o podezřelém jednání, které s ohledem na stadium veřejné zakázky nebylo rozhodně u konce, a proto byl důvod prodloužit dobu trvání odposlechů. Příkaz ze dne 8. 10. 2012, sp. zn. 4 Nt 24/2012, je založen na č. l. 7691 tr. spisu a týká se uživatele Ing. Libora Josky (majitel účastnické stanice Enteria, a. s.). Prodloužení tohoto odposlechu je ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 0 Nt 1212/2013 (č. l. 7702 tr. spisu). Oba příkazy jsou odůvodněny, první vychází ze zjištění skutečností nasvědčujících o podezření z páchání trestné činnosti v souvislosti s veřejnou zakázkou na rekonstrukci NHKL, které se měli dopouštět Ing. Simona Štěpánek ve spolupráci s Ing. Vladimírem Novým. S ním často komunikoval právě též Ing. Libor Joska, kterého státní zástupce na návrh policejního orgánu požadoval také odposlouchávat, aby mohlo být rozkryto, jestli je zapojen do organizované skupiny. K prodloužení doby trvání odposlechu účastnické stanice užívané Ing. Liborem Joskou došlo poté, co bylo prověřováním zjištěno, že je osobou, která vyvíjí aktivity směřující k tomu, aby dotčenou veřejnou zakázku získala právě obchodní společnost Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. Jejím jediným akcionářem byla v rozhodné době obchodní společnost Enteria, a. s. V prvním odstavci na str. 4 odůvodnění tohoto příkazu je dostatečně konkrétně zdůvodněna i neodkladnost tohoto úkonu. Příkaz ze dne 17. 5. 2013, sp. zn. 22 Nt 9/2013, je založen na č. l. 7884 tr. spisu a týká se uživatele Ing. Petra Flašky. Cílem tohoto odposlechu je jednak zjistit, jestli Ing. Petr Flaška uposlechne pokynu Ing. Jiřího Mottla a kontaktuje fyzickou osobu jménem P. ze společnosti HELIKA, a. s., za účelem získání výkazu výměr. Dále odposlechy měly přispět k novým poznatkům o dosavadním nezákonném jednání Ing. Petra Flašky, který komunikoval s dalšími dodavateli o podmínkách jejich spolupráce při účasti v soutěži o veřejnou zakázku. Z uvedeného shrnutí obsahu odůvodnění všech zpochybňovaných příkazů k odposlechům je evidentní, že jakékoli výtky proti jeho nedostatečnosti ze strany obviněného jsou bezpředmětné.

169. Co se týká rovněž opakovaných výhrad proti době, na niž byly odposlechy povoleny, Nejvyšší soud je shodně se soudy obou stupňů shledal nedůvodnými. Jak poznamenal odvolací soud v bodě 34. rozsudku, soudce je při postupu podle § 88 odst. 2 a 4 tr. ř. vázán pouze maximální lhůtou 4 měsíců. Logicky samozřejmě soud nemůže povolit odposlech a záznam telekomunikačního provozu k datu, které by předcházelo dni jeho rozhodnutí, proto v některých případech, na něž obvinění mylně upozorňovali jako na vadné, nařídil odposlechy až ode dne vydání příkazu a neřídil se státním zástupcem navrženým počátečním dnem odposlechů, aniž by však soud překročil zákonem dovolenou maximální dobu trvání odposlechů (viz např. příkaz ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 2/2013, č. l. 7835 tr. spisu).

170. Souhrnně ke všem výtkám proti procesní použitelnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, domovních prohlídek nebo prohlídek jiných prostor a pozemků je možné zdůraznit, že jakékoli námitky proti úkonům provedeným v přípravném řízení měly být relevantně uplatněny ve stadiích trestního řízení přecházejících právní moci soudního rozhodnutí. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat po právní moci rozhodnutí ve věci samé, je určeno výhradně k nápravě těch nejzávažnějších pochybení, jak jsou vymezena v taxativním výčtu dovolacích důvodů v § 265b odst. 1 a 2 tr. ř., mezi něž vady úkonů trestního řízení, které jsou určeny k zajištění osob nebo věcí důležitých pro trestní řízení, nejsou zařazeny.

171. Jestliže některý z obviněných odkázal v textu svého dovolání na obsah řádného opravného prostředku, Nejvyšší soud k takto formulované argumentaci nepřihlížel, protože v dovolání nelze odkázat na text, který není jeho součástí. Nejvyšší soud se totiž zabývá pouze těmi námitkami, které jsou výslovně uvedeny v dovolání v souladu s jeho obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).

172. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná právnická osoba – obchodní společnost Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., namítla, že v roce 2013 neexistovala trestnost trestného činu podle § 256 tr. zákoníku podle nyní účinného znění, protože ve Sbírce zákonů byla formulována součást objektivní stránky základní skutkové podstaty § 256 tak, že jeho pachatel …. „sjedná“ některému dodavateli,…., a to až do opravy tiskové chyby sdělením Ministerstva vnitra publikovaným dne 17. 9. 2015 v částce č. 98/2015 Sb. Jde o opakovanou, a především již zcela správně vypořádanou obhajobu. Odvolací soud v bodě 135. svého rozsudku přiléhavě vysvětlil, že nahrazení slov „sjednání“ a „sjedná“ výrazy „zjednání“ a „zjedná“, představovalo opravu tiskových chyb, neboť původně publikované znění se neshodovalo s tím, které schválil Parlament České republiky. Ostatně sám obviněný v dovolání označil nesprávný pojem jako tiskovou chybu. Náprava chyby v tisku textu zákonné normy rozhodně nemohla měnit podstatu dotčeného ustanovení § 256 tr. zákoníku a podmínky, jež zákon vyžaduje pro vyvození trestní odpovědnosti za tento trestný čin. Předloženou námitku je proto nutné shledat irelevantní, je možné dodat, že po dobu téměř deseti let od provedení této opravy je v právní praxi také běžně akceptován způsob, jímž bylo napraveno tiskařské pochybení.

173. Dále se Nejvyšší soud stručně vyjádří k mylné námitce obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., jež nesouhlasila s tím, aby jí byla přičítána jednání obviněných fyzických osob podle § 8 odst. 2 t. o. p. o., a naopak požadovala zproštění své trestní odpovědnosti podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. Obviněná právnická osoba primárně považovala svou situaci včetně nastavení tzv. compliance programu za srovnatelnou s fungováním této vnitřní kontroly ze strany obviněných obchodních společností STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., které byly však obžaloby zproštěny. Odvolací soud se k trestní odpovědnosti obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., vyjádřil v bodech 141. a 142. rozsudku, přičemž poukázal především na její zištný motiv. Soud prvního stupně v bodech 199. a 202. odůvodnění svého rozsudku vysvětlil podrobněji, co ho vedlo k odmítnutí požadavku této obviněné právnické osoby na aplikaci ustanovení § 8 odst. 5 t. o. p. o. Mimo jiné uvedl, že zapojení jejích vedoucích pracovníků Ing. Petra Pejchy, předsedy představenstva Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a Ing. Martina Havelky, člena téhož představenstva, do trestné činnosti nasvědčuje tomu, že tzv. compliance program (nebo také compliance management systém, ve zkratce „CMS“) jednoduše nefungoval efektivně. Nejvyšší soud se s úvahami soudů obou stupňů ztotožnil, nad rámec jejich argumentů považuje za vhodné doplnit, že v posuzované trestní věci není bez významu ani fakt, že obviněná právnická osoba – obchodní společnost Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., byla dceřinou obchodní společností obchodní společnosti Enteria, a. s., jejíž tehdejší předseda představenstva Ing. Libor Joska, který byl mimochodem až do března 2008 dlouholetým předsedou představenstva této obviněné právnické osoby, byl do trestné činnosti rovněž zapojen (v průběhu trestního řízení zemřel). Je také zarážející, že po Ing. Liboru Joskovi se stal předsedou představenstva Enteria, a. s., právě obviněný Ing. Martin Havelka, nar. 27. 6. 1969, a to ke dni 6. 1. 2017, ačkoli byl v této době již trestně stíhán (od 30. 5. 2013), a trestní řízení proti němu vedené nebylo ke dni nástupu do funkce předsedy představenstva pravomocně skončeno (č. l. 3 tr. spisu). Nejen tato zarážející skutečnost podává poměrně jasný obraz o ryze formálním přístupu odpovědných osob, a to na vrcholných pozicích organizační struktury této obchodní společnosti k naplňování vlastních pravidel v rámci tzv. compliance programu, resp. jde o až nepochopitelné pohrdání nastavenými pravidly v tomto vnitřním systému. Byť obecně je nutné respektovat zásadu presumpce neviny, rozhodně nebylo ve vlastním zájmu obviněné právnické osoby ustanovit do nejvyšší funkce osobu aktuálně trestně stíhanou, dokonce již ve stadiu po podání obžaloby, tedy důvodně podezřelou ze spáchání poměrně závažné trestné činnosti. Uvedená skutečnost rovněž naznačuje, že CMS nevedlo ani později k efektivnímu zabránění páchání protiprávních jednání osobami, které bylo přičitatelné právnické osobě pro splnění podmínek v § 8 odst. 1 písm. a), resp. odst. 2 písm. a) t. o. p. o. Proto soudy obou stupňů správně vyhodnotily všechny významné okolnosti vyplývající z provedených důkazů tak, že zproštění trestní odpovědnosti podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. u obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., nepřipadalo v posuzované trestní věci v úvahu.

174. Veškeré další výhrady dovolatelů, zejména ohledně tvrzeného zjevného rozporu obsahu provedeného dokazování s rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu a proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, byť by i naplňovaly zvolené dovolací důvody, je v této fázi trestního řízení předčasné vypořádat, jak již bylo avizováno shora. Lze důvodně předpokládat, že v novém odvolacím řízení bude třeba některé důkazy zopakovat, nelze vyloučit ani doplnění dokazování o nové důkazy. Teprve po skončení dokazování odvolací soud učiní odpovídající skutkové závěry o okolnostech, za nichž došlo k žalované trestné činnosti. U každého z obviněných bude třeba v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, která konkrétní skutková zjištění mu lze přičíst a jak je soud právně vyhodnotil, resp. bude nutné odkazem na jednotlivé znaky vyložit skutkové okolnosti, jimiž došlo k naplnění určité skutkové podstaty jako celku včetně okolností podmiňujících použití přísnější trestní sazby. V rámci nového rozhodnutí o podané obžalobě bude třeba důsledně dbát na soulad právní věty s právní kvalifikací každého z trestných činů, a to individuálně u jednotlivých obviněných, jak již Nejvyšší soud upozornil například v bodech 133., 155. tohoto usnesení, resp. uvede níže v bodě 176. V těchto částech svého rozhodnutí Nejvyšší soud vytýká vnitřní rozpornost mezi právní větou a právní kvalifikací skutku u obviněných Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera a Ing. Vladimíra Nového. Striktně individualizovat bude třeba i úvahy o ukládaných trestech rovněž jednotlivě u každého z obviněných. V tomto ohledu je tudíž předčasné zabývat se případnými podmínkami naplnění dovolacího důvodu, jak jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve všech jeho alternativách, případně jen ohledně některé z nich. e) K dalším otázkám nad rámec výše uvedeného 175. Obviněný Ing. Vladimír Nový nepodal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, v jeho neprospěch tak učinil nejvyšší státní zástupce, a to v rozsahu skutků pod body 2. a 4. výroku o vině. Protože jeho výtka proti výši hrozící škody (jako následku přípravy trestného činu dotačního podvodu a pokusu trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie) pod bodem 4. byla důvodná a také proto, že skutky pod body 1. až 5. výroku o vině obviněný Ing. Vladimír Nový spáchal pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, a protože za veškerou trestnou činnost pod body 1. až 5. mu byl uložen společný trest, Nejvyšší soud ohledně tohoto obviněného zrušil rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. K důvodné výtce nejvyššího státního zástupce proti stanovení výše škody u skutku pod bodem 4. bude tedy třeba zjednat nápravu v tomto ohledu, avšak pouze pod podmínkou, že bude udržitelná kontinuita s naplněním podmínek pro vyvození trestní odpovědnosti podle § 260 a § 212 tr. zákoníku u tohoto obviněného (resp. za pomoc k pokusu zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie a za přípravu zločinu dotačního podvodu). Jinými slovy, bude-li i po případném zproštění obviněné Ing. Simony Štěpánek obžaloby prokázáno v rámci páchané trestné činnosti napojení na zadavatele, může citovaná právní kvalifikace při splnění dalších zákonných podmínek obstát. Jedinou osobou, jež by mohla vystupovat v postavení osoby jednající za zadavatele, by mohl být označen právě Ing. Vladimír Nový, a to především díky svému v určitém směru privilegovanému postavení, jež mu bylo poskytováno již pod vedením hřebčína předchozím ředitelem. Přestože administraci veřejné zakázky zadavatel svěřil advokátní kanceláři Havel a Holásek, technické záležitosti (nejen) kolem veřejné zakázky související s rekonstrukcí NHKL řešil Ing. Vladimír Nový, resp. jím zastupovaná obchodní společnost CETTUS, a. s. Každopádně definitivní skutkové závěry rozhodné pro zodpovězení této právní otázky stanoví až odvolací soud po eventuálním novém, resp. opakovaném dokazování, rovněž s přihlédnutím k již provedeným důkazům a z nich vyplývajícím významným skutečnostem.

176. Nicméně bude vhodné zachovat jistou konzistentnost v rozhodování tak, aby skutkově obdobná trestná činnost různých obviněných byla posuzována srovnatelně, samozřejmě vždy se zřetelem ke konkrétním zjištěním u každého z obviněných. Zároveň bude nutné dbát na soulad znění právní věty s právní kvalifikací skutku, aby se neopakovaly vnitřní rozpory mezi nimi. Ve vztahu k trestnému činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě je v napadeném rozsudku pachateli tohoto trestného činu Ing. Vladimíru Novému u některých dílčích útoků kladeno za vinu mj. i to, že se jednání odpovídajícího znakům základní skutkové podstaty podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku dopustil v úmyslu způsobit značnou škodu, avšak ke vzniku škody nedošlo, a dále že se tohoto jednání dopustil v úmyslu opatřit jinému značný prospěch, avšak k opatření značného prospěchu nedošlo (viz slovní vyjádření trestné činnosti v právní větě). První varianta okolnosti podmiňující přísnější právní kvalifikaci je obsažena v ustanovení § 256 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, která je ve výroku o vině výslovně citována, avšak druhá varianta obsažená v písm. c) téhož ustanovení již v rámci právní kvalifikace není označena. V odůvodnění rozsudku odvolací soud tyto dvě alternativy kvalifikovaných skutkových podstat vůbec nezhodnotil, dokonce se k nim ani nevyjádřil v bodech 114. až 125. rozsudku, v nichž odvolací soud přednesl pouze obecný výklad o těch skutkových podstatách trestných činů, jejichž použití zvažoval. Takový způsob vypracování vyhotovení rozsudku neodpovídá požadavkům podle § 125 odst. 1 tr. ř., které ukládá soudu v odůvodnění vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být dále mj. patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny i trestu. Jestliže i nadále bude podle odvolacího soudu skutkovým okolnostem odpovídat použití zmíněných kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, bude nezbytné v odůvodnění nového rozhodnutí náležitě podrobně a logicky na podkladě konkrétních důkazů vysvětlit, které z jím učiněných zjištění odpovídá naplnění znaku značné škody, resp. značného prospěchu, jako okolností podmiňujících použití přísnější trestní sazby, případně spáchaných ve stadiu pokusu. Dále je v obecné rovině možné připomenout přiléhavější slovní vyjádření pokračujícího deliktu, jehož některé dílčí útoky byly dokonány a jiné zůstaly ve stadiu pokusu, výrazem „…dílem dokonaným…dílem nedokonaným ve stadiu pokusu“, jak je vyloženo v rozhodnutí č. 15/1996 Sb. rozh. tr., eventuálně může jít pouze o pokus jeho spáchání s ohledem na naplnění okolnosti přísnější trestní sazby, pokud je třeba skutek posoudit jen jako pokus trestného činu.

177. Z hlediska nesprávností napadeného rozhodnutí musí Nejvyšší soud konstatovat, že jich kromě vnitřního nesouladu právní věty s právní kvalifikací zjistil více. Jelikož bude potřeba rozhodnout ve věci znovu, Nejvyšší soud poukazuje i na část kasačního výroku napadeného rozsudku týkající se rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 62 T 5/2018, v níž bylo vysloveno zrušení části výroku o vině v bodu IV. citovaného rozsudku, ačkoli ten se týkal zproštění obžaloby obviněných Ing. Jiřího Jehličky a Ing. Štěpána Plodka, a nikoli viny Ing. Vladimíra Nového, jak odvolací soud v tzv. návětí příslušné části zrušujícího výroku avizoval. Vzhledem k okolnostem, za nichž bylo toto částečné zrušení vysloveno, se Nejvyšší soud domnívá, že správně odvolací soud mínil zrušit bod I. 5) výroku o vině z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 62 T 5/2018. Také tohoto pochybení tedy bude nutné se vyvarovat, pokud odvolací soud bude podle § 259 odst. 3 tr. ř. a § 45 odst. 1 tr. zákoníku opět zrušovat část výroku o vině z citovaného rozsudku soudu prvního stupně za účelem ukládání společného trestu obviněnému Ing. Vladimíru Novému. Další příklady nedokonalostí napadeného rozhodnutí, na něž upozornili také někteří obvinění ve svých dovoláních, jako jsou chybějící alinea u trestného činu podplacení nebo chybné údaje v odůvodnění rozhodnutí, byly zaznamenány shora v rámci vypořádání se s námitkami dovolatelů. Celá tato trestní kauza je velmi komplikovaná, a to nejen z hmotněprávního ale také procesního hlediska, o to pečlivěji a uvážlivěji musí odvolací soud v opakovaném odvolacím řízení postupovat při zjišťování skutkového stavu, jeho právního posouzení a také při odůvodnění vyhotovení svého rozhodnutí.

V. Závěrečné shrnutí

178. S ohledem na všechny shora popsané skutečnosti Nejvyšší soud jednak odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných Ing. Přemysla Zemana, P. T., Ing. Petra Pejchy, právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a Ing. Martina Havelky a dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, právnických osob DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s. Dále Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, Ing. Petra Flašky a nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozsudku, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc v rozsahu zrušení podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

179. Důvodem kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu ve vztahu k bodu 2. odsuzujícího výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Praze bylo v případě obviněných Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody opomenutí včas a konkrétně tyto obviněné upozornit na změnu právní kvalifikace skutku. Ve vztahu k bodu 4. odsuzujícího výroku o vině rozsudku odvolacího soudu bylo více důvodů k jeho zrušení v závislosti na tom, kterého z obviněných se týkal, avšak kromě obviněných právnických osob – obchodních společností STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., jimž bylo obžalobou přičítáno protiprávní jednání spáchané obviněnými Ing. Pavlem Ludvíkem a Ing. Martinem Fischerem. Ohledně obviněné Ing. Simony Štěpánek bylo třeba zrušit napadený rozsudek v celém rozsahu pro zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů s rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a také proto, že ve vztahu k takovým rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ohledně obviněných Ing. Petra Pejchy, právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., Ing. Martina Havelky, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera a Ing. Petra Flašky Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v rozsahu výroku o vině pod bodem 4. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v jejich neprospěch, neboť shledal důvodnou námitku nesprávného hmotněprávního posouzení výše škody, o jejíž způsobení se tito obvinění pokusili, resp. si úmyslně vytvářeli podmínky pro její vznik. U obviněného Ing. Petra Flašky byla důvodem zrušení napadeného rozsudku také tímto obviněným namítaná překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu. Pro nesprávné stanovení výše hrozící škody bylo nezbytné zrušit napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu i ohledně obviněného Ing. Vladimíra Nového. Toho se však týká nejen výrok o vině pod bodem 4., ale všechny body výroku o vině včetně těch, které odvolací soud při ukládání společného trestu podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku vyslovil ve shodě s výroky o vině vyslovenými v předchozích rozsudcích ohledně tohoto obviněného. S ohledem na zrušení uvedených částí výroku o vině Nejvyšší soud zrušil také výroky o trestech, které byly uloženy jmenovaným obviněným. Proto bude třeba, aby Vrchní soud v Praze konal v rozsahu zrušujících výroků nové odvolací řízení, respektoval právní názory vyslovené ve vztahu ke skutkům, jichž se zrušení týká, při vyslovení viny obviněných se velmi důsledně věnoval jak formulaci samotného popisu jednotlivých skutků ve výroku o vině, tak následně i jejich zdůvodnění individuálně ve vztahu ke každému z obviněných tak, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní skutečnosti naplňují určitý znak skutkové podstaty trestného činu, za nějž bude odsouzen. Současně bude třeba také individuálně zkoumat podmínky pro ukládání příslušného druhu trestu, resp. podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Zároveň se odvolací soud musí pečlivě vypořádat se všemi dalšími odvolacími námitkami obviněných i státního zástupce, které tito uplatní v odvolacím řízení a rovněž bude vhodné upravit znění popisu skutku, především jej zestručnit a ponechat v něm pouze ty okolnosti, které jsou významné pro naplnění jednotlivých znaků skutkových podstat trestných činů, za něž budou obvinění případně odsouzeni. Jak již bylo zmíněno, stávající znění již obžaloba formulovala velmi rozvláčně, jsou v něm uváděny nadbytečné údaje, které nemají buď žádný, případně zásadní význam pro rozhodnutí ve věci samé, čímž se z obsahu skutků ztrácí srozumitelnost.

180. Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že Vrchní soud v Praze je při novém projednání a rozhodnutí věci vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.), a to především v případě, že dosavadní dokazování nebude doplňováno tak, aby bylo možné dojít k jiným skutkovým zjištěním, než z jakých Nejvyšší soud v dovolacím řízení vycházel.

181. Protože vady napadeného rozsudku nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů II. Dovolání obviněných a vyjádření k nim a) Dovolání obviněného Ing. Přemysla Zemana b) Dovolání obviněného Ing. Václava Vejvody c) Dovolání obviněného Ing. Ladislava Čecha d) Dovolání obviněného P. T. e) Dovolání obviněné Ing. Simony Štěpánek f) Dovolání obviněného Ing. Petra Pejchy g) Dovolání obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. h) Dovolání obviněného Ing. Petra Flašky i) Dovolání obviněného Ing. Martina Havelky j) Vyjádření k dovoláním obviněných a jejich repliky III. Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření k němu a) Dovolání nejvyššího státního zástupce b) Vyjádření obviněných k dovolání nejvyššího státního zástupce IV. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska b) Skutek 1.: K námitkám obviněného Ing. Přemysla Zemana c) Skutek 2.: K námitkám obviněných Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody a P. T. a k námitkám nejvyššího státního zástupce c)

1. Překvapivost rozhodnutí a další výhrady obviněných Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody c)

2. K nedůvodným námitkám obviněného P. T. c)

3. K nedůvodným námitkám nejvyššího státního zástupce směřujícím v neprospěch obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody v rozsahu výroku o vině pod bodem 2. d) Skutek 4.: k dovolacím námitkám obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a nejvyššího státního zástupce d)

1. K důvodným námitkám obviněné Ing. Simony Štěpánek d)

2. Důvodná námitka obviněného Ing. Petra Flašky proti překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu d)

3. Důvodná námitka nejvyššího státního zástupce proti výši škody d)

4. Nedůvodná námitka nejvyššího státního zástupce proti zprošťujícímu výroku ohledně obviněných právnických osob STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s. d)

5. Nedůvodná námitka nejvyššího státního zástupce, jíž se dožadoval užití ustanovení o zločinu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku d)

6. K požadavku nejvyššího státního zástupce na použití právní kvalifikace podle § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku d)

7. K námitce nejvyššího státního zástupce proti právnímu posouzení jednání obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera d)

8. K námitce nejvyššího státního zástupce o použití § 58 tr. zákoníku d)

9. Souhrnně k dalším nedůvodným námitkám obviněných e) K dalším otázkám nad rámec výše uvedeného V. Závěrečné shrnutí