5 Tdo 888/2021
Právní věta
I. Obviněný nesmí být nepřípustně nucen k využití tzv. konsenzuálních způsobů vyřízení trestních věcí (k dohodě o vině a trestu, prohlášení viny či označení nesporných skutečností), a to ani příslibem pro něj výrazně výhodnějšího rozhodnutí, než jakého by dosáhl, kdyby nevyužil takového postupu. Jinak by došlo k porušení zákazu nucení k sebeobvinění (nemo tenetur se ipsum accusare).
Před využitím tzv. konsenzuálních způsobů vyřízení trestních věcí jsou soudy povinny pečlivě zjišťovat jejich podmínky a především musí dbát, aby byla naplněna zásada materiální pravdy, která je i při takovém procesním postupu vůdčí idejí, na níž je postaven český trestní proces. To se v případě institutu označení nesporných skutečností (§ 206d tr. ř.) projevuje tím, že soud jej nesmí využít a upustit od dokazování skutečností označených stranami v jejich prohlášení, je-li s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti závažný důvod pochybovat o takových prohlášeních.
Nesporné skutečnosti ve smyslu § 206d tr. ř. musejí být jednoznačně identifikovány, a to jak ve vyjádřeních stran, tak v samotném usnesení soudu, jímž se upouští od dokazování takových skutečností. Je přípustné provést tuto identifikaci odkazem na jejich soupis obsažený ve spise (zpravidla na skutkovou větu žalobního návrhu v obžalobě).
II. Výrok o náhradě škody je třeba odůvodnit podobně, jako se odůvodňuje rozhodnutí v civilních věcech. Především je třeba takový výrok opřít o příslušné ustanovení hmotněprávního předpisu, z nějž vyplývá povinnost k náhradě majetkové škody, nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení.
Citované zákony (57)
- o trestním řízení soudním (trestní řád), 141/1961 Sb. — § 1 odst. 1 § 2 odst. 5 § 125 odst. 1 § 206a § 206b odst. 3 § 206c § 206c odst. 5 § 206d § 211 odst. 5 § 228 odst. 1 § 229 odst. 1 § 229 odst. 2 +28 dalších
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 135 odst. 1
- o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), 121/2000 Sb. — § 12 odst. 4 písm. a § 12 odst. 4 písm. f § 13 § 18 odst. 2 § 80 odst. 2 písm. a § 80 odst. 2 písm. e
- trestní zákoník, 40/2009 Sb. — § 24 § 24 odst. 3 § 39 odst. 7 písm. a § 70 odst. 2 písm. a § 81 odst. 1 § 82 odst. 1 § 270 odst. 1 § 270 odst. 3 § 270 odst. 3 písm. a § 270 odst. 3 písm. b
Rubrum
Adhezní řízení, Nesporné skutečnosti, Rozsudek, Zjišťování skutkového stavu věci I. Obviněný nesmí být nepřípustně nucen k využití tzv. konsenzuálních způsobů vyřízení trestních věcí (k dohodě o vině a trestu, prohlášení viny či označení nesporných skutečností), a to ani příslibem pro něj výrazně výhodnějšího rozhodnutí, než jakého by dosáhl, kdyby nevyužil takového postupu. Jinak by došlo k porušení zákazu nucení k sebeobvinění (nemo tenetur se ipsum accusare). Před využitím tzv. konsenzuálních způsobů vyřízení trestních věcí jsou soudy povinny pečlivě zjišťovat jejich podmínky a především musí dbát, aby byla naplněna zásada materiální pravdy, která je i při takovém procesním postupu vůdčí idejí, na níž je postaven český trestní proces. To se v případě institutu označení nesporných skutečností (§ 206d tr. ř.) projevuje tím, že soud jej nesmí využít a upustit od dokazování skutečností označených stranami v jejich prohlášení, je-li s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti závažný důvod pochybovat o takových prohlášeních. Nesporné skutečnosti ve smyslu § 206d tr. ř. musejí být jednoznačně identifikovány, a to jak ve vyjádřeních stran, tak v samotném usnesení soudu, jímž se upouští od dokazování takových skutečností. Je přípustné provést tuto identifikaci odkazem na jejich soupis obsažený ve spise (zpravidla na skutkovou větu žalobního návrhu v obžalobě). II. Výrok o náhradě škody je třeba odůvodnit podobně, jako se odůvodňuje rozhodnutí v civilních věcech. Především je třeba takový výrok opřít o příslušné ustanovení hmotněprávního předpisu, z nějž vyplývá povinnost k náhradě majetkové škody, nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení.
Výrok
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 5 Tdo 888/2021, ECLI:CZ:NS:2021:
5. TDO.888.2021.1
Odůvodnění
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů II. Dovolání obviněného III. Vyjádření k dovolání IV. Posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání a) Přípustnost dovolání b) Obecně k dovolání obviněného c) K procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení v této věci d) K vadám skutkových zjištění o výši škody e) K vadám formulace popisu skutku f) K vadám procesního postupu při využití konsenzuálních způsobů vyřízení trestní věci g) K chybnému postupu odvolacího soudu V. Závěrečné shrnutí
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.