5 Tz 298/2000
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 8. 2. 2001
Nejvyšší soud neshledal porušení zákona ve výroku okresní státní zástupkyně, který zastavil trestní stíhání za zanedbání výživné povinnosti, protože nebylo prokázáno zavinění ve formě úmyslu ani nedbalosti. Soud upozornil, že rozhodnutí záviselo na nesprávném posouzení důkazů, včetně nevyslechnutí klíčových svědků a nesprávnému použití názoru správního orgánu. Zákon byl porušen zejména v § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu a v § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, které upravují způsob zjišťování skutkového stavu. Rozsudek byl vydán jako akademický výrok, protože stížnost byla podána po uplynutí lhůty.
Rubrum
5 Tz 298/2000 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 17. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Františka Púryho stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného K. M., proti usnesení okresní státní zástupkyně ve Strakonicích ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. Zt 1296/99, a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř. t a k t o :
Výrok
Pravomocným usnesením okresní státní zástupkyně ve Strakonicích ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. Zt 1296/99, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného K. M.
Odůvodnění
Usnesením okresní státní zástupkyně ve Strakonicích ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. Zt 1296/99, bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného K. M. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Skutku se měl obviněný dopustit tím, že od června 1998 až do sdělení obvinění, tj. do 22. 9. 1999, neplnil svou vyživovací povinnost k dceři A. M., bytem u matky A. S., která mu byla stanovena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1997, č. j. 6 Co 924/97-98, který nabyl právní moci dne 15. 10. 1997, a obviněný měl platit od 1. 9. 1997 částku 1.500,- Kč vždy do pátého dne běžného měsíce předem, přičemž vyživovací povinnost byla dále upravena rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 9. 1999, č. j. P 224/97-136, na částku 2.000,- Kč měsíčně, kterou měl obviněný platit k rukám matky vždy do pátého dne v měsíci, a výživné nezaplatil ani za květen 1998. Okresní státní zástupkyně zastavila trestní stíhání obviněného proto, že tento skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 1. 2000. Ministr spravedlnosti České republiky podal dne 8. 12. 2000 proti tomuto usnesení stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného K. M. Poukázal na to, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že obviněný v červnu 1998 převedl na matku dítěte A. S. traktor za částku 80.000,- Kč, a to za účelem úhrady výživného. K převodu došlo vystavením dvou fingovaných listin. Za prvé to byla kupní smlouva ze dne 22. 6. 1998, kterou obviněný K. M., jako prodávající, A. S. prodal za částku 80.000,- Kč traktor, přičemž prodávající měl podle smlouvy převzít uvedenou částku v hotovosti. K tomu ve skutečnosti nedošlo a A. S. namísto toho vystavila obviněnému dne 22. 6. 1998 písemné potvrzení, že uvedeného dne přijala od obviněného 80.000,- Kč "jako výživné pro dceru A. M., že tato částka takřka dvakrát přesahuje stanovené výživné, které je tímto zcela vyrovnáno". A. S. však peníze od obviněného nepřevzala a popsaným způsobem mělo dojít k započtení pohledávky z prodeje traktoru proti pohledávce výživného. Matka dítěte A. S. byla přesvědčena, že obviněný takto uhradil pouze dlužné výživné, a obviněný si tyto úkony vyložil tak, že tím bylo uhrazeno i běžné výživné do budoucna do dosažení 18 let věku dcery, tedy do konce roku 2000, a proto od června 1998 vědomě výživné neplatil. Ministr spravedlnosti poukázal také na to, že Okresní soud ve Strakonicích ve svém rozhodnutí ze dne 15. 9. 1999, č. j. P 224/97-136, kterým rozhodl o zvýšení výživného, odmítl výše uvedený postup zejména s poukazem na ustanovení § 97 odst. 1, 3 zákona o rodině, podle nichž je výživné třeba platit v pravidelných opětujících se částkách a že proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není započtení pohledávek přípustné. Dále okresní soud konstatoval, že kupní smlouva uzavřená v červnu 1998 mezi obviněným a matkou dítěte odporuje zákonu a obchází zákon a je proto ve smyslu § 39 občanského zákoníku neplatná. Okresní státní zástupkyně dovodila, že chybí subjektivní stránka trestného činu, byť i jen ve formě nedbalosti a vzhledem k okolnostem případu není naplněn ani materiální znak trestného činu podle § 213 odst. 1 tr. zák. Ministr spravedlnosti vyslovil nesouhlas s výše uvedeným závěrem okresní státní zástupkyně, protože napadené usnesení nevychází podle jeho názoru ze spolehlivých skutkových zjištění ohledně obsahu ústní dohody mezi obviněným a matkou dítěte. Svědkyně A. S. uvedla jednoznačně, že podle dohody s obviněným mělo být převodem traktoru uhrazeno pouze dlužné výživné za předchozí období. Totéž uváděla i v řízení občanskoprávním, jak vyplývá ze spisu Okresního soudu ve Strakonicích, sp. zn. P 224/97. V tomto řízení výpověď své matky potvrdila i samotná vyživovaná osoba, dcera A. M., podle níž nebylo řeči o tom, že by obviněný měl přestat platit výživné. Tato důležitá svědkyně však v trestním řízení nebyla vyslechnuta a v tomto směru zůstalo tedy dokazování neúplné. Dále ministr spravedlnosti namítl, že okresní státní zástupkyně dostatečně nezohlednila ani skutečnost, že skutková podstata trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. je formulována z hlediska zavinění alternativně, tedy že uvedený trestný čin může být spáchán jak úmyslně, tak i z nedbalosti. Závěry okresní státní zástupkyně ohledně subjektivní stránky jednání obviněného by bylo možno akceptovat, pokud by se jednalo o trestný čin úmyslný. Nelze však souhlasit s tím, že zavinění obviněného nebylo ani nedbalostní. Z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1997, č. j. 6 Co 924/97-98, obviněný věděl, že výživné je povinen platit k rukám matky vždy do pátého dne v měsíci předem. Pochybnosti ohledně subjektivní stránky jednání obviněného by mohla vzbuzovat okolnost, že výše uvedenou smlouvu i potvrzení obviněnému sepsal advokát JUDr. Z. S., který potvrdil, že sepsal potvrzení v tom smyslu, že částkou 80.000,- Kč bylo uhrazeno výživné i dopředu. Ministr spravedlnosti uvedl, že teprve po doplnění dokazování v naznačených směrech by mohla okresní státní zástupkyně náležitě posoudit subjektivní stránku jednání obviněného, a tím i naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 213 odst. 1 tr. zák. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením okresní státní zástupkyně ve Strakonicích ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. Zt 1296/99, jakož i v řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, byl v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 213 odst. 1 tr. zák. porušen zákon ve prospěch obviněného K. M. Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného z důvodů, na něž poukazuje stížnost pro porušení zákona. Z výroku napadeného usnesení není zřejmé, zda obviněný měl skutek spáchat úmyslně či z nedbalosti. Okresní státní zástupkyně ve Strakonicích v odůvodnění napadeného rozhodnutí správně uvedla, že u trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. musí být kromě objektivní stránky trestného činu prokázána i subjektivní stránka, tedy zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti. K otázce zavinění dále uvedla, že nebyla zjištěna ani nedbalost. Takové zjištění dovodila jednak z obsahu smlouvy ze dne 22. 6. 1998 o prodeji traktoru a jednak z potvrzení z téhož dne. Dále uvedla, že při posouzení věci z hlediska trestní odpovědnosti obviněného bylo nutno se přiklonit k názoru v rozhodnutí Okresního úřadu, referátu sociálních věcí ve Strakonicích ze dne 7. 4. 1999, č. j. Om 271/95, RSv 2976/99, který zamítl žádost o příspěvek na výživu pro nezletilou A. M. vzhledem k tomu, že její otec Karel Matyáš dne 22. 6. 1998 uhradil částku 80.000,- Kč jako výživné pro dceru A. M. Nejvyšší soud České republiky zjistil, že kupní smlouva uzavřená dne 22. 6. 1998 mezi obviněným K. M. a A. S. o prodeji traktoru za částku 80.000,- Kč neobsahuje ani zmínku o tom, že smlouva je uzavírána kvůli placení výživného obviněným (č. l. 22). Z potvrzení ze dne 22. 6. 1998 plyne, že A. S., přijala dne 22. 6. 1998 od K. M., částku 80.000,- Kč jako výživné pro dceru A. M., které bylo určeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1997, č. j. 6 Co 924/97-98 částkou 1.500,- Kč měsíčně. Dále se v něm uvádí, že tato částka takřka dvakrát přesahuje stanovené výživné, které je tímto zcela vyrovnáno. Podpisy obviněného a A. S. byly ověřeny a ze samotného potvrzení neplyne, že skutečně obviněný u notáře předal částku 80.000,- Kč na běžné a dlužné výživné A. S., jak uvedl na č. l. 7, což A. S. popřela. Podpisy ověřovala I. F., pověřená notářkou, takže k předání peněz před notářem nemohlo dojít. K tomu, zda obviněný předal dne 22. 6. 1998 Aleně Stádníkové 80.000,- Kč na výživné pro dceru A. M., měla být A. M. vyslechnuta jako svědkyně. K okolnostem uzavření kupní smlouvy ze dne 22. 6. 1998 bylo třeba vyslechnout jako svědka JUDr. Z. S., který smlouvu sepsal. Ten jako svědek nebyl vyslechnut a do spisu byl nesprávně zařazen protokol o podání vysvětlení podle § 12 zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Obviněnému K. M. byla doručena řada rozhodnutí ohledně jeho vyživovací povinnosti k nezletilé dceři A. M., z nichž je zcela zřejmé, že obviněný věděl, že má platit výživné v částkách soudem určených vždy do pátého dne v měsíci předem. Bylo nutno vzít v úvahu i ustanovení § 97 odst. 3 zák. č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není započtení vzájemných pohledávek dohodou přípustné. Závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplývat (srov. č. 19/1971 Sb. rozh. tr.). Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu, vyplývajících z provedeného dokazování stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. č. 62/1973, č. 41/1976 Sb. rozh. tr.). Okresní státní zástupkyně ve Strakonicích však takto nepostupovala a porušila svým rozhodnutím zákon v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a dále v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu věci a při hodnocení důkazů. Posuzování trestní odpovědnosti ze zákona přísluší jen orgánům činným v trestním řízení a nemohou se "přiklánět" k názorům správních nebo jiných orgánů, které v řízení postupují podle správního řádu, případně jiných předpisů. Je proto v rozporu se zákonem, když okresní státní zástupkyně v odůvodnění napadeného rozhodnutí mimo jiné uvedla, že při posuzování trestní odpovědnosti obviněného se "přiklonila" k názoru Okresního úřadu ve Strakonicích, referátu sociálních věcí. Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením okresní státní zástupkyně ve Strakonicích byl porušen zákon v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného K. M. Protože stížnost pro porušení zákona byla podána po uplynutí šestiměsíční lhůty od právní moci napadeného rozhodnutí a ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona ani nenavrhoval postup podle § 269 odst. 2 tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. tzv. akademickým výrokem porušení zákona, aniž by napadené rozhodnutí zrušil (§ 272 odst. 1 tr. ř.).
Poučení
Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná. V Brně dne 17. ledna 2001 Předseda senátu: JUDr. Jindřich Urbánek
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.