6 Tdo 542/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Spisová značka: 6 Tdo 542/2026 Datum rozhodnutí: 07.07.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Ohrožení pod vlivem návykové látky, Trest Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 39 odst. 4 tr. zákoníku, § 55 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 6 Tdo 542/2026-272 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 7. 2026 o dovolání, které podal obviněný V. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2026, č. j. 13 To 10/2026-211, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 T 115/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 22. 10. 2025, č. j. 6 T 115/2025-154, byl obviněný V. T. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 21. 6. 2025 okolo 6:55 hodin po předchozím požití alkoholu, kdy již nebyl schopen motorové vozidlo v silničním provozu ovládat bezpečně a s jistotou, minimálně v obci XY, u domu čp. XY, řídil na pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW, rzv XY, přičemž při dopravní kontrole se podrobil dechové zkoušce pomocí přístroje Dräger, a to v 6:58 hodin s výsledkem 1,63 promile alkoholu v dechu a v 7:07 hodin s výsledkem 1,69 promile alkoholu v dechu, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 144/2020 ze dne 18. 1. 2021, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2021, odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku mimo jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do výkonu trestu s ostrahou, ze kterého byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 PP 82/2024 ze dne 18. 9. 2024, které nabylo právní moci téhož dne, podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby do 18. 9. 2029 s dohledem.

2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu třiceti šesti měsíců.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 3. 2026, č. j. 13 To 10/2026-211, jímž ho podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu – jeho výroku o trestu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to na podkladě tvrzení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení výroku o trestu.

5. Obviněný namítá nesprávnou aplikaci § 39 odst. 4 tr. zákoníku, k čemuž odkazuje na souhrn nevykonaných zbytků předchozích trestů, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn. Odvolacímu soudu vytýká, že nedostatečně zvážil reálný dopad celkového souhrnu trestů, které bude muset vykonat, přiměřenost takového potrestání a dosažení účelu takového trestu. Z hlediska způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody zmiňuje, že odvolací soud nesprávně aplikoval § 55 odst. 2 tr. zákoníku, pokud mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, k čemuž odkázal na své osobní a rodinné poměry. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 315/2024 ve vztahu k nutnosti posuzovat celkovou přísnost trestu uzavírá, že výrok o trestu je zatížen nesprávným hmotněprávním posouzením.

6. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2026, č. j. 13 To 10/2026-211, zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Samostatným podáním vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že toto obsahově uplatněnému ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Připomenul, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze ve vztahu k výroku o trestu namítat tzv. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, které umožňuje vytýkat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu (např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod.). Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

8. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je možno dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

9. Rovněž úvaha soudu o naplnění podmínek pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody podle § 55 odst. 2 tr. zákoníku podle názoru státního zástupce spadá pouze pod kategorii přiměřenosti trestu a stojí tak mimo meze dovolacího přezkumu. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2024, sp. zn. 4 Tdo 538/2024, je třeba za podstatné považovat pouze tu okolnost, že odvolací soud provedl odpovídající posouzení naplnění omezujících podmínek vyplývajících z § 55 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž zohlednil i obviněným uplatňované okolnosti osobní a rodinné povahy.

10. Zásah dovolacího soudu do výroku o trestu mimo nad rámec zákonných dovolacích důvodů lze připustit toliko výjimečně, pokud by uložený trest byl v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17).

11. Posuzováno posledně uvedenými hledisky má státní zástupce za to, že v předkládané věci žádné podobné okolnosti umožňující mimořádný přezkum uloženého trestu dány nejsou. Obviněnému byl ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody výrazně v dolní polovině zákonné trestní sazby, přičemž odvolací soud dostatečným způsobem přihlédl i k délce doposud nevykonaných zbytků trestů odnětí svobody, u nichž lze očekávat nařízení jejich výkonu. Vzhledem ke kriminálnímu profilu obviněného a k míře jeho ovlivnění alkoholem dospěl k přiléhavému závěru, že osoba obviněného je do té míry narušena, že by jej uložení jiného trestu zjevně nevedlo k řádnému životu. Osobní a rodinné poměry přitom dostatečným způsobem zohlednil ve své úvaze o snížení výměry trestu oproti rozsudku soudu prvního stupně. Takto uloženému trestu podle názoru státního zástupce nelze nic vytknout z hledisek relevantních v dovolacím řízení. Obviněnému přitom nijak nesvědčí ani jeho poukaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 5 Tdo 315/2024, neboť toto rozhodnutí obsahově řeší zcela odlišnou otázku a pro posouzení obviněným vznesených námitek je zcela nepřiléhavé.

12. Učinil-li obviněný dále podnět (formulovaný jako „žádost“) k odkladu výkonu uloženého trestu odnětí svobody, státní zástupce se s ním neztotožňuje již proto, že uplatněné dovolací námitky nepovažuje za relevantní. Pokud jde o tvrzené humanitární a procesní důvody, podle názoru státního zástupce stojí mimo hlediska rozhodná pro uplatnění postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. K rozhodnutí o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí tak není věcný důvod.

13. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

15. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, neboť pouze v případě kladného závěru je namístě se zaobírat otázkou, zda jim lze přiznat důvodnost.

16. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

17. První variantu tohoto dovolacího důvodu obviněný neuplatňuje, neboť proti výroku o vině (ve shodě s omezením původně podaného odvolání v řízení o řádném opravném prostředku) nebrojí. Pokud jde o variantu druhou, nelze než poukázat na to, co odeznělo ve vyjádření státního zástupce k dovolání obviněného (výše body 8. až 12.). Nejvyšší soud setrvale a jednotně interpretuje, že pod druhou alternativu dovolacího důvodu podle písm. h) nelze účinně podřazovat námitky týkající se přiměřenosti trestu (zejména z hledisek § 39 tr. zákoníku) a že tyto námitky nemohou naplnit ani dovolací důvod podle písm. i), který je určen (jak rovněž správně zmínil již státní zástupce) k nápravě vad spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

18. Nejvyšší soud sdílí hodnocení státního zástupce, že námitka obviněného týkající se tvrzené nesprávné aplikace § 55 odst. 2 tr. zákoníku je obsahově rovněž výhradou týkající se problematiky přiměřenosti trestu, tedy okruhu, který je vně zákonem upravených dovolacích důvodů. Není proto důvodu k tomu, aby na tuto námitku dovolací soud (v části věnované posouzení vznesených námitek z hlediska zákonných dovolacích důvodů) reagoval. Lze nicméně poukázat na to, že i z hlediska odkazovaného ustanovení trestního zákoníku odvolací soud své stanovisko vyložil (body 13. a 14. odůvodnění jeho rozsudku). Nesouhlas obviněného s jeho vývody je z hlediska řízení o dovolání, resp. naplnění zákonných dovolacích důvodů, irelevantní.

19. Správně ve vyjádření státního zástupce odeznělo i to, že z pohledu práva na spravedlivý proces může být výrok o trestu přezkoumán jen z úhlu, zda nebyl uložen očividně excesivní trest, jenž se zcela vymyká hlediskům, které je třeba zohlednit v rámci požadavku na soudní individualizaci postihu pachatele trestného činu. K přezkumu a případné následné kasaci výroku o trestu (není-li naplněn příslušný dovolací důvod) může Nejvyšší soud přistoupit jen tehdy, pokud by byl odůvodněn závěr, že uložený trest vykazuje vadu jeho neslučitelnosti s ústavním principem proporcionality trestní represe. V tomto směru (tedy jako očividně excesivní) však trest uložený obviněnému odvolacím soudem, zmírněný na podkladě jeho odvolání při zohlednění skutečností obsahově odpovídající námitkám vzneseným v podaném dovolání, hodnotit nelze. Důvod k vyslovení porušení základního práva obviněného – s ohledem na výměru trestu (jeden rok v rámci trestní sazby šest měsíců až tři roky) na straně jedné a poznatky k osobě obviněného (coby osoby recidivující, na niž již bylo působeno výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody, výši jeho ovlivnění alkoholem při řízení motorového vozidla, spáchání činu 47 dní poté, co bylo podmíněně upuštěno od výkonu předcházejícího zbytku zákazu činnosti) na straně druhé – zjevně dán není, a to ani při uvážení právních následků, které odsuzující odsouzení vyvolává ve vztahu k obviněnému dříve uloženým trestům, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn. Skutečnosti dovolatelem namítané dostatečně zohlednil soud odvolací, trest obviněnému uložený je nezbytné považovat za adekvátní.

20. Pokud jde o obviněným odkazované rozhodnutí publikované pod č. 41/2024 Sb. rozh. tr., sám dovolatel si je vědom toho, že jeho podstata „spočívá primárně v problematice zákazu reformace in peius“. Dovolává-li se v jeho souvislosti znění § 39 odst. 4 tr. ř., již výše dovolací soud vyložil, že otázka přiměřenosti trestních sankcí je vně zaměření zákonem upravených dovolacích důvodů. Nadto je nezbytné poukázat na fakt, že právě s oporou o toto ustanovení uložil odvolací soud obviněnému trest mírnější – trest odnětí svobody v trvání jednoho roku namísto šestnácti měsíců. Jeho užití proto nebylo v řízení před soudy nižších stupňů (konkrétně soudem odvolacím) opomenuto.

V. Způsob rozhodnutí

21. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř (ale rovněž s dalšími zákonem upravenými důvod dovolání) věcně rozešly. Důvod pro kasaci napadeného rozhodnutí soudu druhého stupně nevyvstává ani z hlediska potřeby ochrany základních práv obviněného. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

22. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

23. Podnětu obviněného, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon trestu odnětí svobody nebylo vyhověno. Podle citovaného ustanovení sice předseda senátu Nejvyššího soudu může před rozhodnutím o dovolání odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, avšak případné pozitivní rozhodnutí je podmíněno úvahou o možné důvodnosti podaného dovolání. K takovému předběžnému závěru však předseda senátu nedospěl. S ohledem na zjištění, že obviněný dne 21. 4. 2026 nastoupil výkon uloženého trestu odnětí svobody, který v současné době vykonává ve Vazební věznici Praha Ruzyně, by přicházelo v úvahu rozhodnutí o přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, jeho vydání však není věcně opodstatněno, a to s ohledem na posouzení námitek dovolatele, které – jak bylo vyloženo výše – vůbec nenaplňují obsahové zaměření vzneseného dovolacího důvodu (a ani žádného dalšího dovolacího důvodu upraveného zněním § 265a tr. ř.).

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 7. 7. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu