7 Tdo 491/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Spisová značka: 7 Tdo 491/2026 Datum rozhodnutí: 01.07.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Dovolání, Krádež, Řízení o odvolání, Prohlášení viny Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, § 265k odst. 1,2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř., § 206c odst. 1 tr. ř., § 254 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí: C 7 Tdo 491/2026-182 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 7. 2026 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněných 1. Z. S. a 2. V. M. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2026, sp. zn. 3 To 447/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 T 42/2025, takto:

Výrok

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2026, sp. zn. 3 To 447/2025. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění

I. Stručné shrnutí dosavadního řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 30. 7. 2025, sp. zn. 6 T 42/2025, byli obvinění Z. S. a V. M. uznáni vinnými ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025), a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Podkladem pro rozhodnutí o vině obviněných bylo jejich prohlášení viny, které soud prvního stupně přijal postupem podle § 206c odst. 4 tr. ř.

2. Uvedeného trestného činu se obvinění měli dopustit zjednodušeně tím, že dne 5. 5. 2025 v prodejně T. v XY po předchozí domluvě společným jednáním odcizili hovězí maso v hodnotě nejméně 2 032,96 Kč, ačkoli byli za takový čin v posledních třech letech odsouzeni, resp. potrestáni (v detailu viz popis skutku ve výroku o vině prvostupňového rozhodnutí).

3. Za uvedený trestný čin uložil soud prvního stupně shodně každému obviněnému podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, k jehož výkonu je podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Společně s tím uložil soud prvního stupně oběma obviněným podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozené společně a nerozdílně náhradu škody ve výši 2 033 Kč.

4. Proti odsuzujícímu rozsudku podali oba obvinění odvolání do výroku o trestu s odůvodněním, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Odvolání obviněných byla Krajským soudem v Českých Budějovicích jako soudem odvolacím usnesením ze dne 26. 1. 2026, sp. zn. 3 To 447/2025, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

5. Již zde Nejvyšší soud doplňuje, neboť to bude relevantní pro posouzení věci, že v období mezi vyhlášením prvostupňového rozhodnutí a rozhodnutím odvolacího soudu vešla dne 1. 1. 2026 v účinnost novela trestního zákoníku provedená zákonem č. 270/2025 Sb., kterou byla (vedle mnoha dalšího) přesunuta skutková podstata přečinu krádeže podle dříve § 205 odst. 2 tr. zákoníku nově do ustanovení § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, a v důsledku toho nově s mírnější trestní sazbou odnětí svobody až na 2 roky (bez hranice dolní trestní sazby), oproti předchozí trestní sazbě 6 měsíců až 3 roky. Na tuto změnu upozornila v rámci veřejného zasedání konaného v odvolacím řízení i intervenující státní zástupkyně, která proto navrhla, aby odvolací soud překvalifikoval jednání obviněných, právě s ohledem na změnu trestní sazby (viz bod 5 odvolacího rozhodnutí). Odvolací soud však tomuto návrhu nevyhověl a ponechal výrok o vině beze změny, s odkazem na předchozí přijetí prohlášení viny obviněných a na právní moc (a tedy nezměnitelnost) výroku o vině, který totiž nebyl odvoláním obviněných napaden (viz bod 13 odvolacího rozhodnutí).

II. Obsah dovolání

6. Proti odvolacímu rozhodnutí podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání ve prospěch obou obviněných, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

7. Pokud jde o přípustnost uplatněného mimořádného opravného prostředku, nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že ačkoli odvolání obviněných nesměřovala do výroku o vině, s ohledem na § 254 odst. 2 tr. ř. měl odvolací soud přezkoumat i tento výrok, neboť obviněnými vytýkaná vada směřující do stanovení druhu a výměry trestu v něm měla původ. Uplatnění jiné (mírnější) právní kvalifikace by totiž mohlo vést k uplatnění mírnější trestní sazby, v jejímž rámci by se tresty ukládaly. Výrok o vině tak měl být předmětem odvolacího přezkumu, čímž se stává způsobilým být předmětem i přezkumu dovolacího. K tomu odkázala i na vyvíjející se judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, která zcela nevylučuje přezkum výroku o vině, pokud je založen na prohlášení viny obviněného.

8. Návazně pak nejvyšší státní zástupkyně namítla, že odvolací soud pochybil, pokud nepřihlédl ke změně právní úpravy účinné k 1. 1. 2026, a to v části týkající se změn v rámci ustanovení § 205 tr. zákoníku (viz shora). Změna právní úpravy měla odvolací soud vést k překvalifikování skutku na přečin krádeže z původního znění podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku na znění podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku účinné od 1. 1. 2026, neboť jde v takovém případě o příznivější znění trestního zákona (viz § 2 odst. 1 tr. zákoníku), s ohledem na mírnější trestní sazbu odnětí svobody. Uvedená změna právní úpravy by mohla, jak již bylo řečeno, mít vliv i na podobu výroku o trestu, neboť výměra trestu odnětí svobody byla orientovaná na dolní hranici trestní sazby, přičemž obvinění v odvolacím řízení namítali právě proti výroku o trestu.

9. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací rozhodnutí, stejně jako kterákoli další obsahově navazující rozhodnutí, pokud by vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

10. Obviněným byla poskytnuta možnost se k dovolání nejvyšší státní zástupkyně vyjádřit. Této možnosti však obvinění nevyužili.

III. Přípustnost dovolání

11. Nejvyšší soud nejprve posoudil, zda je dovolání přípustné. K tomu uvádí, že dovolání směřuje proti rozhodnutí ve věci samé [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

12. Rovněž pak byla naplněna podmínka vyplývající z § 265a odst. 1 tr. ř., podle které může dovolání směřovat jednak jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně, ale jednak také jen v tom rozsahu, ve kterém mohl druhostupňový soud vést věcný přezkum. V této souvislosti vyvstala otázka, zda odvolací soud mohl v dané věci na podkladě odvolání obviněných, která mířila výlučně do výroku o trestu, zasáhnout rovněž do výroku o vině, a to za situace, ve které se výrok o vině opíral o prohlášení viny obou obviněných.

13. Obecně přitom platí, že samotná skutečnost, že obvinění směřují své odvolání pouze proti výroku o trestu, ještě sama o sobě nevylučuje, aby odvolací soud přezkoumal také výrok o vině. Případné vady výroku o trestu totiž mohou mít svůj původ právě ve výroku o vině. Má-li pak být vada výroku o trestu skutečně odstraněna, může být nezbytné napravit i vadu výroku, na který výrok o trestu navazuje. Tomu odpovídá § 254 odst. 2 tr. ř., podle něhož platí, že mají- li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.

14. Pokud jde o názor odvolacího soudu o právní moci výroku o vině prvostupňového rozhodnutí, Nejvyšší soud uvádí, že ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. v podstatě rozšiřuje devolutivní účinek odvolání, který odkládá nabytí právní moci rozhodnutí, i na ty výrokové části rozhodnutí soudu prvního stupně, které sice oprávněná osoba svým odvoláním výslovně nenapadla, avšak na které napadený výrok obsahově navazuje, jestliže i proti nim mohla tato osoba podat odvolání. Takové výroky proto nenabývají bez dalšího právní moci pouze proto, že proti nim podané odvolání přímo nesměřovalo.

15. Tím se však otázka v této věci ještě nevyčerpává. Ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. totiž ještě předpokládá, že oprávněná osoba mohla proti takovému navazujícímu výroku podat odvolání. Právě v tomto ohledu bylo třeba posoudit, zda obvinění v této věci mohli podat odvolání proti výroku o vině, jestliže tento výrok vycházel z jejich prohlášení viny. Podle § 206c odst. 7 věty druhé tr. ř. totiž platí, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem; jednou z takových skutečností je přitom podle § 206c odst. 1 tr. ř. i samotná právní kvalifikace skutku (k tomu viz rozhodnutí č. 13/2023, 50/2025-I. nebo 58/2025 Sb. rozh. tr.). Podle § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. pak obviněný může napadnout rozsudek soudu prvního stupně odvoláním pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny.

16. Ustanovení § 206c odst. 7 věty druhé tr. ř. však nelze vykládat tak, že by bez dalšího a za všech okolností vylučovalo jakýkoli přezkum výroku o vině, který má podklad v prohlášení viny podle § 206c tr. ř. Jak totiž vyplývá z judikatury, zejména pak z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí pod č. 50/2025-II. Sb. rozh. tr.) a Ústavního soudu (např. nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. II. ÚS 1873/23-2, nebo ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. I. ÚS 2299/23), nelze bez dalšího vyloučit, aby i odvolací soud z určitých, byť zejména procesních, důvodů, přezkoumal a případně zasáhl do výroku o vině, a to i tehdy, má-li tento výrok podklad v prohlášení viny podle § 206c tr. ř. Vždy je totiž třeba respektovat obecné principy trestního řízení (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 31/2022 Sb. rozh. tr.). Ani dovolací řízení se v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (viz zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované ve svazku 72 ročník 2014 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Obdobně je potom nutné vyložit ustanovení § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř., a to totiž právě s ohledem na jeho nutný soulad s ustanovením § 206c odst. 7 tr. ř., neboť by postrádalo smyslu, aby každé z nich omezovalo možnost podání odvolání jiným způsobem. Tedy je třeba je vyložit tak, že prohlášení viny podle § 206c tr. ř. je nepochybně dobrovolným vyjádřením obviněného, které činí po řádném poučení soudem na základě své vůle o skutku kladeném mu za vinu, jímž souhlasí, že ho spáchal, i s tím, jak je v obžalobě právně posouzen (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 13/2023 Sb. rozh. tr.) a s jeho podstatou a zákonem provedených návazností by se jistě míjelo, pokud by s ním (tímto prohlášením, pokud je soudem přijato) mohl obviněný volně nakládat ve smyslu jeho následných změn či rušení. Nicméně dojde-li ke změně právní úpravy, takové, jako zasáhla § 205 odst. 2 tr. zákoníku ve znění do 31. 12. 2025, obviněný by domáháním se souladu obsahu svého prohlášení s aktuální právní úpravou žádnou změnu ve své podstatě nepožadoval, ale šlo by pouze o podřazení shodného skutkového děje opatřeného shodnou právní větou pod jiný odstavec téhož ustanovení (tedy nezměnil-li by zákonodárce zmíněné ustanovení, žádný modifikační požadavek by ze strany obviněného nemohl být relevantně uplatněn).

17. Pro mírně odlišnou situaci (odvolání státního zástupce, nicméně také za přijatého prohlášení viny) Nejvyšší soud v rozhodnutí pod č. 50/2025-II. Sb. rozh. tr. pak již dříve výslovně uvedl, že odvolací soud může napravit vady ve výroku o vině podloženém prohlášením viny i z podnětu odvolání, které oprávněná osoba podala proti výroku o trestu, má-li vytýkaná vada napadeného výroku o trestu původ právě v takto vadném výroku o vině (§ 254 odst. 2 tr. ř.).

18. Z těchto důvodů dochází Nejvyšší soud k závěru, že § 206c odst. 7 věta druhá tr. ř. ani § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. za daných konkrétních okolností nevylučuje, aby odvolací soud na podkladě odvolání obviněného proti výroku o trestu přezkoumal i výrok o vině, byť by tento výrok vycházel z prohlášení viny podle § 206c tr. ř., pokud se jeví, že vada výroku o trestu může pramenit ve vadě výroku o vině (srov. § 254 odst. 2 tr. ř.). Tento posun bude nakonec zdůrazněn i tím, že novelou provedenou zákonem č. 270/2025 Sb. se s účinností od 1. 1. 2027 druhá věta ustanovení § 206c odst. 7 tr. ř. ruší a stanoví se vymezený okruh situací, v nichž je přípustné odvolání i pokud soud prvního stupně rozhodl po přijetí prohlášení viny (§ 245 odst. 3 tr. ř., opět ve znění s účinností od 1. 1. 2027).

19. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně je tedy přípustné.

IV. Důvodnost dovolání

20. Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

21. Pod uplatněný dovolací důvod byla podřaditelná námitka nejvyšší státní zástupkyně směřující do výroku o vině, konkrétně že odvolací soud měl na podkladě odvolání obviněních skutek překvalifikovat podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2026, která je pro obviněné příznivější. Tato námitka je důvodná.

22. Nejvyšší soud na úvod uvádí, že obecně skutečně platí, že skutek má být kvalifikován podle právní úpravy účinné v době spáchání trestného činu, případně podle pozdější právní úpravy, je-li pro pachatele příznivější (§ 2 odst. 1 tr. zákoníku). Takto je přitom třeba postupovat až do právní moci odsuzujícího rozsudku za tento trestný čin, tedy nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale i v řízení před soudem odvolacím.

23. Dále je namístě připomenout, že s účinností od 1. 1. 2026 bylo novelou provedenou zákonem č. 270/2025 Sb. přistoupeno k omezení postihu recidivního jednání, a to jednak v některých případech úplným zrušením souvisejících kvalifikovaných skutkových podstat (např. § 206 odst. 2 nebo § 209 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025), anebo v případě trestného činu krádeže potom přesunem dosavadní kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku do nové části základní skutkové podstaty podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Naposledy uvedená změna přitom nepřinášela žádný věcný posun stran rozsahu postihovaného jednání, ale právě jen omezení trestní represe (dosavadní formulace i současná formulace znaků skutkové podstaty je zcela shodná).

24. Žádný z trestních zákonů, ať už trestní zákoník, nebo jeho novela provedená zákonem č. 270/2025 Sb., kterou došlo k přesunutí skutkové podstaty dříve upravené v § 205 odst. 2 tr. zákoníku do ustanovení nově podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, pak výslovně neřeší, jak postupovat v situaci, ve které obviněný prohlásí svou vinu, soud toto prohlášení postupem podle § 206c odst. 4 tr. ř. přijme, ale ještě před právní mocí rozhodnutí nabyde účinnosti nové znění trestního zákona, které je pro obviněného příznivější.

25. V takové situaci se tedy nesouladně potkávají dvě východiska. Na jedné straně by soudy měly podle pravidel časové působnosti trestního zákona rozhodnout podle pozdější právní úpravy, je-li pro pachatele příznivější. Na straně druhé však může být tato nově účinná právní úprava v rozporu s již přijatým prohlášením viny, které má být, obecně vzato (viz výše), neměnné a nezrušitelné (viz § 206c odst. 7 věta druhá tr. ř.).

26. Při zvážení všech shora uvedených východisek dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v této věci musí převážit uplatnění pravidel časové působnosti trestního zákona podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku. Opačný závěr by totiž v zásadě znamenal přitížit v této a obdobných situacích obviněným, kteří se rozhodli prohlásit vinu, přičemž je evidentní, že trestní zákony by měly spíše být uplatňovány způsobem, který tyto obviněné spíše odměňuje. Toto znevýhodnění by navíc bylo zcela beze smyslu, za situace, v níž prohlášení viny směřovalo ke konsenzu na tom, že obvinění (v daném případě) jednak odcizili určité zboží v obchodě, ač byli v posledních třech letech pro takový obdobný čin odsouzeni či potrestáni, a jednak že takto vymezený útok je trestným činem (recidivní) krádeže podle § 205 tr. zákoníku, a v důsledku legislativního zásahu byla „pouze“ formulace skutkové podstaty přesunuta do nižšího odstavce – tedy jinak řečeno onen konsenzus může ve své podstatě trvat a přijaté prohlášení nemusí být nijak odvoláváno, pouze může nastat jeho upřesnění respektující popsanou změnu zákona. Proto je na posuzované jednání zapotřebí vztáhnout pravidlo časové působnosti obsažené v § 2 odst. 1 věta za středníkem tr. zákoníku, působící ve prospěch obviněných.

27. Zároveň je třeba i zohlednit, že obvinění v předchozím řízení podali odvolání pouze proti výroku o trestu. Pravomoc odvolacího soudu zasáhnout do výroku o vině tak byla limitována tím, zda se případně chybná právní kvalifikace skutku mohla projevit také jako vada výroku o trestu (§ 254 odst. 2 tr. ř.). K tomu Nejvyšší soud uvádí, že v této věci je z odůvodnění rozhodnutí soudů zřejmé (body 10 a 13 prvostupňového rozhodnutí, resp. bod 11 odvolacího rozhodnutí), že soudy směřovaly k uložení trestu odnětí svobody v blízkosti spodní hranice trestní sazby. Ta se však podle pozdější právní úpravy snížila z rozmezí šesti měsíců až tří let na rozmezí (od nuly) do dvou let. Za této situace nelze vyloučit, že by soudy nového prostoru pro vyměření trestu odnětí svobody využily, což mohlo vést k uložení mírnějšího trestu [srov. § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.]. Jinak řečeno, skutečnost, že skutek nebyl kvalifikován podle pravidel časové působnosti trestního zákona, se mohla projevit i jako vada ve výroku o trestu. Tím však Nejvyšší soud nepředjímá, jaký druh nebo výměra trestu budou obviněným uloženy v dalším řízení.

28. Odvolací soud proto měl v této věci projednat odvolání obviněných, a za součinnosti stran, které by měly mít možnost se k takovému postupu vyjádřit (což státní zástupkyně intervenující v odvolacím řízení učinila a výslovně modifikaci závěrů soudu prvního stupně navrhla, srov. také rozhodnutí uveřejněné pod č. 50/2025-I. Sb. rozh. tr.), zrušit výrok o vině v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně a sám obviněné uznat vinnými ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. V návaznosti na to pak měl stanovit druh a výměru trestu podle mírnější trestní sazby obsažené v tomto ustanovení.

29. Nejvyšší soud k tomu opakuje, že takovým postupem není popřena konsenzuální povaha prohlášení viny. Soud totiž v takovém případě pouze promítá dříve projevenou vůli obviněného, a to v jeho prospěch, do nově účinné právní úpravy, aniž by tím překročil podstatu toho, s čím obviněný souhlasil. To platí beze zbytku ve vztahu ke skutkovému základu věci a v zásadě také ve vztahu k jejímu právnímu posouzení. V posuzované věci totiž dochází toliko ke změně zákonného označení skutkové podstaty, nikoli ke změně jejího obsahu, a navíc při současném zmírnění trestní sazby.

30. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak byl naplněn.

V. Závěr

31. Z důvodů shora vyložených Nejvyšší soud rozhodl podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. o zrušení odvolacího rozhodnutí, uvedeného ve výroku tohoto rozhodnutí, a také o zrušení dalších rozhodnutí na zrušené odvolací rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V návaznosti na to přikázal Nejvyšší soud Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud tak znovu projedná odvolání obviněných, a to za vázanosti právním názorem Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.), popsaným výše.

32. Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.

33. Nakonec lze dodat, že bylo vydáno kasační rozhodnutí za situace, kdy byl obviněným uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který nicméně není obviněnými aktuálně vykonáván, a proto nebylo namístě rozhodovat o vazbě podle § 265l odst. 4 tr. ř.

Poučení

Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 1. 7. 2026 JUDr. Radek Doležel předseda senátu