7 Tdo 567/2026

Rubrum

7 Tdo 567/2026-532 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 7. 2026 o dovolání obviněného F. H., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2026, sp. zn. 6 To 383/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 48/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. odmítá.

Odůvodnění

I. Stručné shrnutí dosavadního řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 9. 2025, sp. zn. 1 T 48/2025, byl obviněný shledán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 (body 1., 2. a 3.), přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (body 1. a 4.) a zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (body 4. a 5.). Za tyto trestné činy uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let, k jehož výkonu ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Vedle toho obviněnému uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost uhradit poškozeným náhradu škody, přičemž některé z těchto poškozených s jejich nároky nebo jejich částmi odkázal podle § 229 odst. 1, příp. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních (v detailu viz výrok o trestu prvostupňového rozhodnutí).

2. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2026, sp. zn. 6 To 383/2025, odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu a nově obviněného uznal vinným ze spáchání shora uvedených útoků, které v podstatě shodně právně kvalifikoval, pouze v případě přečinu krádeže přistoupil k mírně odlišné právní kvalifikaci skutku, a to proto, že v období mezi vyhlášením prvostupňového rozhodnutí a rozhodnutím odvolacího soudu nabyla dne 1. 1. 2026 účinnosti novela trestního zákoníku provedená zákonem č. 270/2025 Sb., kterou byla mimo jiné skutková podstata přečinu krádeže podle dosavadního § 205 odst. 2 tr. zákoníku přesunuta do § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, tedy s mírnější trestní sazbou. Návazně, po posouzení bodů 1., 2. a 3. jako přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), f) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2026, pak obviněnému uložil shodný trest a rovněž shodně rozhodl o jeho povinnosti k náhradě škody, případně o odkázání poškozených na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. S ohledem na povahu a rozsah dovolací argumentace Nejvyšší soud nebude rekapitulovat skutková zjištění soudů v předchozím řízení, neboť by to pro dovolací řízení nemělo význam.

II. Obsah dovolání a vyjádření k němu

4. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Své dovolání obviněný zaměřil pouze proti bodu 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, v němž byl shledán vinným dílčím útokem přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), f) tr. zákoníku (míněno ve znění účinném od 1. 1. 2026). Stran tohoto dílčího skutku soud prvního stupně neprováděl žádné dokazování, neboť přijal jeho prohlášení viny. Změna právní úpravy, která působila v jeho prospěch, pak měla skutečně vést k zásahu do výroku o vině, a tedy dílem se obviněný s postupem odvolacího soudu ztotožnil, nicméně tento zásah nemohl spočívat v jednostranné změně právní kvalifikace skutku, nýbrž měl vést k závěru, že k dříve učiněnému prohlášení viny již nelze přihlížet. Podle obviněného proto mělo být postupováno tak, jako by prohlášení viny nebylo přijato, a soud měl provést řádné dokazování k okolnostem významným pro naplnění znaků trestného činu, stejně jako měl provést jím navrhované důkazy o těchto okolnostech. Právě v absenci takového dokazování obviněný spatřoval zjevný rozpor ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, a následně tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem dovolání neztotožnil, neboť se míjela s účelem dotčených právních norem. Odvolací soud správně upravil výrok o vině tak, aby odpovídal účinné právní úpravě, působící ryze ve prospěch obviněného. Novelizace trestního zákona navíc v této věci nijak nevyloučila platnost a závaznost do té doby přijatých prohlášení viny, přičemž opačný závěr nemá oporu v trestním zákoně. Samotné prohlášení viny pak nebylo zatíženo žádnou vadou, což nakonec obviněný ani netvrdí. Státní zástupce zdůraznil, že postupem odvolacího soudu zůstal skutkový základ právní kvalifikace zcela zachován a sama právní kvalifikace zůstala v zásadě nedotčena, pouze došlo k jejímu zmírnění v rámci téhož typu trestného činu. Změna výroku o vině nemohla mít v této věci žádný, natož negativní dopad na právní postavení obviněného, což ostatně ani obviněný netvrdil, nýbrž jen formalisticky hledal důvod pro zrušení pravomocného odsouzení.

8. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.

9. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.

III. Důvodnost dovolání

10. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

11. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, na kterou také odkázal obviněný v dovolání, je naplněna v případech tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovým zjištěním, které je na jejich základě učiněno. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily.

12. Pod uplatněný dovolací důvod nebyla podřaditelná žádná z dovolacích námitek. To platí i pro námitku, podle níž skutkové závěry týkající se skutku, kterým se měl obviněný dopustit přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), f) tr. zákoníku, nemají oporu v provedeném dokazování. S ohledem na prohlášení viny učiněné obviněným a přijaté soudem prvního stupně totiž žádná z okolností významných pro naplnění znaků trestného činu, jehož se toto prohlášení týkalo, nebyla předmětem dokazování. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tak k těmto okolnostem nemůže ze své podstaty vztahovat (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2026, sp. zn. 6 Tdo 1074/2025).

13. S určitou mírou tolerance pak Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolací argumentace obviněného směřovala (byť mimo možnosti uplatněného dovolacího důvodu) k tomu, že i přes dříve učiněné prohlášení viny mělo být vedeno k bodu 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu dokazování, neboť k tomuto prohlášení již s ohledem na změnu právní úpravy nemělo být přihlíženo. Ani takovému závěru by však nebylo možné přiznat jakékoli opodstatnění.

14. K tomu Nejvyšší soud odkazuje na své usnesení ze dne 1. 7. 2026, sp. zn. 7 Tdo 491/2026, ve kterém vysvětlil, že v případech, kdy stejně jako v nyní posuzované věci došlo v době mezi vyhlášením rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodnutím odvolacího soudu ke změně právní úpravy ve prospěch obviněného týkající se právní kvalifikace skutku, ohledně něhož bylo dříve postupem podle § 206c odst. 4 tr. ř. přijato prohlášení viny obviněného, může mít přednost pravidlo časové působnosti obsažené v § 2 odst. 1 větě za středníkem tr. zákoníku. V takových případech (zejména pokud změna spočívá v pouhém přesunu určité skutkové podstaty z jednoho odstavce do jiného, bez zásahu do jejího obsahu) proto lze po odvolacím soudu požadovat, aby zrušil výrok o vině, případně jeho dotčenou část, a na podkladě dříve učiněného prohlášení viny uznat obviněného vinným ze spáchání daného trestného činu podle nové právní kvalifikace, resp. podle nového ustanovení trestního zákona. Zmíněným postupem není popřena konsenzuální povaha prohlášení viny, nýbrž soud pouze promítá dříve projevenou vůli obviněného, a to v jeho prospěch, do nově účinné právní úpravy, aniž by tím překročil podstatu toho, s čím obviněný souhlasil.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nemohl být naplněn.

IV. Závěr

16. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Nejvyšší soud dovolání obviněného F. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

17. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení

Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. 7. 2026 JUDr. Radek Doležel předseda senátu