Nejvyšší soud · Usnesení

7 Tdo 528/2002

Sbírka: R 48/2003

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-08-27 · ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.528.2002.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, protože bylo zjevně neopodstatněné. Soud uznal, že absence obhájce v určité fázi řízení neměla vliv na jeho výsledek, protože během této doby nebyly činěny relevantní úkony. Důvod nutné obhajoby nebyl naplněn, protože orgány řízení nečinily kroky směřující k vydání rozhodnutí. Soud zdůraznil, že hodnocení kvality obhajoby nebo skutečností v záležitostech, které nejsou dovolacími důvody, není předmětem dovolání.

Právní věta

Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním.

Rubrum

7 Tdo 528/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 8. 2002 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 6 To 906/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 10/2001 t a k t o :

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. o d m í t á .

Odůvodnění

: Obviněný J. B. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 6 To 906/2001, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 10. 2001, sp. zn. 2 T 10/2001. Obviněný odkázal na to, že dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Namítl, že v průběhu řízení, které předcházelo napadenému unesení, byl ve vazbě a poté ve výkonu trestu odnětí svobody ve Slovenské republice, že důvod nutné obhajoby vznikl dne 23. 12. 2000, že obhájce mu byl ustanoven dne 12. 3 2001 a že šlo jen o formální obhajobu, protože s obhájcem neměl fakticky žádný kontakt. Vyjádřil názor, že v důsledku tohoto stavu se nemohl řádně hájit, navrhovat či vyhledávat důkazy svědčící o jeho nevině a jinak aktivně v řízení působit. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i předcházející rozsudek. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Obviněný byl stíhán a odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se podle zjištění Okresního soudu v Lounech dopustil v podstatě tím, že řídil osobní automobil v době, kdy u něho byl vykonáván trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen soudem. Z povahy trestného činu, pro který byl obviněný stíhán, tedy nevyplýval důvod nutné obhajoby. V době od 23. 12. 2000 do 23. 6. 2001 byl obviněný v jiné věci ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody ve Slovenské republice, a to v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Skalici pod sp. zn. 1 T 14/01. Po uvedenou dobu tedy u obviněného v projednávané věci trval důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. O tom, že jde o nutnou obhajobu a že si může obhájce zvolit, byl obviněný poučen dne 27. 2. 2001, a protože si obhájce nezvolil, byl mu podle § 39 odst. 1 tr. ř. ustanoven dne 12. 3. 2001. Ustanovení obhájce pak bylo zrušeno dne 11. 7. 2001 s ohledem na to, že důvod nutné obhajoby mezitím odpadl. Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod je třeba vykládat tak, že je dán jen tehdy, jestliže po tu část řízení, kdy obviněný neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, orgány činné v trestním řízení prováděly úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí, které bylo posléze napadeno dovoláním. Pokud se orgány činné v trestním řízení takových úkonů zdržely a vůbec je neprováděly, není uvažovaný dovolací důvod naplněn. V posuzovaném případě obviněný za okolností, kdy tu byl důvod nutné obhajoby, obhájce v řízení neměl v době od 23. 12. 2000 do 11. 3. 2001. Tato skutečnost však průběh ani výsledek řízení žádným způsobem neovlivnila ani nemohla ovlivnit, protože po uvedenou dobu nebyly činěny žádné úkony, které by byly jakkoli relevantní z hlediska rozsudku Okresního soudu v Lounech či z hlediska usnesení krajského soudu v Ústí nad Labem o odvolání obviněného. Hlavní líčení, které skončilo rozsudkem, se konalo ve dnech 3. 9. 2001 a 8. 10. 2001 a veřejné zasedání, v němž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného, se konalo dne 19. 3. 2002. Přitom v době konání hlavního líčení a veřejného zasedání o odvolání důvod nutné obhajoby neexistoval. Pro úplnost je třeba dodat, že vyšetřování skončilo dne 15. 12. 2000, kdy bylo obviněnému umožněno v přiměřené době prostudovat si spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001). Obžaloba pak byla podána dne 5. 1. 2001. Po podání obžaloby nebyly činěny žádné úkony, které by měly nějaký vliv na budoucí rozsudek či usnesení o odvolání. Byly činěny úkony směřující k ověření důvodu nutné obhajoby a k tomu, aby došlo ke zvolení nebo ustanovení obhájce. Z uvedeného je mimo jakoukoli pochybnost jasné, že pokud byl po určitou část řízení obviněný bez obhájce, ačkoli byl dán důvod nutné obhajoby, zůstalo to absolutně bez sebemenšího vlivu na průběh a zejména výsledek řízení. Námitka obviněného, že pokud mu byl nakonec obhájce ustanoven, šlo jen o formální obhajobu, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Tento důvod spočívá v tom, že obviněný obhájce neměl, ač ho mít měl, a nikoli v tom, jaký byl způsob či úroveň obhajoby. Lze jen poznamenat, že např. písemnému styku mezi obviněným a obhájcem nic nebránilo, zvláště když obviněný byl vyrozuměn o tom, který advokát mu byl ustanoven jako obhájce. Způsob obhajoby není soud oprávněn nijak hodnotit a nemůže do něho nijak zasahovat, protože jde výlučně o vztah mezi advokátem jako obhájcem na straně jedné a klientem jako obviněným na straně druhé. To platí i v případě, kdy byl obhájce ustanoven soudem. Obviněný má i za takové situace právo kdykoli si zvolit jiného obhájce podle vlastního výběru. Nejvyšší soud proto nemohl žádným způsobem přihlížet k té části dovolání, v níž byla namítána pouhá formálnost obhajoby vykonávané ustanoveným obhájcem. Mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je také ta část dovolání, v níž obviněný poukázal na to, že v řízení nebylo zjišťováno, komu patřil automobil, který podle zjištění obou soudů řídil. Důvody dovolání jsou v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až 1) tr. ř. koncipovány tak, že dovoláním nelze napadat skutková zjištění ani hodnocení důkazů. Jinak považuje Nejvyšší soud za nutné zmínit se o tom, že trestní stíhání obviněného bylo z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 zastaveno usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 2 T 10/2001, avšak toto usnesení bylo z podnětu stížnosti státního zástupce zrušeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 6 To 334/2001, s tím, že okresnímu soudu v Lounech bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesení Okresního soudu v Lounech bylo vydáno a stížnost státního zástupce byla podána v době, kdy obviněný neměl obhájce. Je však třeba konstatovat, že opis usnesení byl doručen obviněnému dne 27. 2. 2001 a obhájci (poté, co byl dne 12. 3. 2001 ustanoven) dne 11. 4. 2001. Opis stížnosti státního zástupce byl obhájci doručen dne 2. 5. 2001. Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Ústí nad Labem o stížnosti rozhodl dne 17. 5. 2001, byl tu dostatečný časový úsek, v němž se mohl jak obviněný, tak obhájce ke stížnosti vyjádřit. Skutečnost, že obviněný byl v době od 23. 12. 2000 do 11. 3. 2001 bez obhájce, ačkoli tu byl důvod nutné obhajoby, tedy evidentně nelze hodnotit tak, že by mohla v neprospěch obviněného nějak ovlivnit výsledek řízení o stížnosti státního zástupce proti usnesení, jímž soud původně zastavil trestní stíhání obviněného, a takto zprostředkovaně i pozdější rozsudek či usnesení o odvolání. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. srpna 2002 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Dotčená ustanovení

Trestní zákon 140/1961 Sb.
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) 141/1961 Sb.

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (83)

Zobrazeno prvních 50 podle data.