7 Tdo 746/2004
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 30. 7. 2004
- KS Brno 7 To 138/2004
- NS 7 Tdo 746/2004
Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného proti rozhodnutí krajského soudu, které rozhodlo o výkonu zbytku trestu odnětí svobody po podmíněném propuštění. Soud uvedl, že rozhodnutí o výkonu zbytku trestu není rozhodnutím ve věci samé v smyslu § 265a odst. 1 tr. ř. Proti němu není přípustné dovolání. Ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. výčet přípustných rozhodnutí, proti nimž lze podat dovolání, nezahrnuje rozhodnutí o výkonu zbytku trestu po podmíněném propuštění. Soud proto rozhodnutí nepřezkoumal, protože dovolání bylo nepřípustné.
Rubrum
7 Tdo 746/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 6. 2004 o dovolání obviněného V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 7 To 138/20004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 PP 54/98, t a k t o :
Odůvodnění
: Obviněný V. Š. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 7 To 138/2004, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 2 PP 54/98. Nejvyšší soud shledal, že dovolání není přípustné. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov bylo podle § 64 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto, že obviněný vykoná zbytek trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 1997, sp. zn. 33 T 7/95, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 1997, sp. zn. 1 To 86/97, a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 2 PP 54/98. Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o tom, že se vykoná zbytek trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl obviněný předtím podmíněně propuštěn, není rozhodnutím ve věci samé v tom smyslu, v jakém ho pojímá ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. Otázku, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé, upravuje ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. tak, že taxativním výčtem pod písm. a) až g) uvádí jednotlivé typy rozhodnutí, přičemž pod písm. h) uvádí ještě rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutím uvedeným pod písm. a) až g). V uvedeném výčtu rozhodnutí, proti kterým je přípustné dovolání, není rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ani rozhodnutí o tom, že se vykoná zbytek trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl obviněný podmíněně propuštěn. Z toho à contrario vyplývá, že proti takovému rozhodnutí, resp. proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut opravný prostředek proti takovému rozhodnutí, není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě napadené usnesení přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. června 2004 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec