Nejvyšší soud · Usnesení

7 Tdo 91/2002

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-04-25 · ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.91.2002.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud vysvětlil, že Vrchní soud v Olomouci v rozsudku nerozhodl o odvolání státního zástupce podaném ohledně jednoho z obviněných. Soud upozornil, že při zrušení rozsudku ohledně několika obviněných musí být výrok o odvolání státního zástupce uveden i v případě těch, u nichž je odvolání považováno za nedůvodné. Rozsudek Vrchního soudu byl proto zrušen kvůli chybějícímu výroku. Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu rozhodnout o odvolání státního zástupce v případě tohoto obviněného.

Rubrum

7 Tdo 91/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 4. 2002 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch i v neprospěch obviněného M. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 7/2001 a rozhodl t a k t o :

Výrok

Podle § 265l odst. 2 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci p ř i k a z u j e , aby rozhodl o odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podaném ohledně obviněného M. J. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001.

Odůvodnění

: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, uznal obviněné M. J. a M. L. vinnými trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák., uložil jim tresty, rozhodl o jejich povinnosti k náhradě škody a vyslovil zabrání věci. Zároveň rozhodl ve věci obviněného M. J. tak, že ho podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal odvolání v neprospěch všech tří obviněných s tím, že se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně a vrácení věci tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolání podali také obvinění M. J. a M. L. a matka obviněného M. J., L. J. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, rozhodl tak, že z podnětu odvolání státního zástupce, obviněného M. J., obviněného M. L. a matky obviněného M. J., L. J. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně obviněných M. J. a M. L. v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl ohledně obviněných M. J. a M. L. tak, že je uznal vinnými trestnými činy poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., uložil jim tresty, vyslovil zabrání věci a rozhodl o jejich povinnosti k náhradě škody. Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě ve prospěch i v neprospěch obviněného M. J. dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Odkázala na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítla, že výrokem tohoto rozsudku nebylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podaném ohledně obviněného M. J. Navrhla, aby Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci rozhodnout o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. J. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 5 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného M. J., jakož i řízení této části napadeného rozsudku předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné. Podstatou pochybení Vrchního soudu v Olomouci je to, že ve skutečnosti ve výroku svého rozsudku nerozhodl o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného M. J. Pokud Vrchní soud v Olomouci zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně obviněných M. J. a M. L. a pokud ve věci těchto dvou obviněných sám znovu rozhodl, učinil tak jednak z podnětu odvolání obviněných M. J. a M. L. a matky obviněného M. J., jednak z podnětu odvolání státního zástupce, avšak jen pokud bylo podáno ohledně těchto dvou obviněných, to znamená nikoli z podnětu odvolání státního zástupce, pokud bylo podáno ohledně obviněného M. J. Ve věci obviněného M. J. tedy Vrchní soud v Olomouci nerozhodl o odvolání státního zástupce vůbec žádným výrokem. Vadou napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci je tudíž to, že chybí výrok týkající se toho, jak bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného M. J. Jestliže je týmž rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto ohledně více obviněných a státní zástupce podá odvolání ohledně všech nebo několika obviněných a jestliže odvolací soud zruší nebo změní rozsudek jen ohledně některých z nich, protože jen ohledně nich považuje odvolání státního zástupce za důvodné, zatímco u zbývajících obviněných pokládá odvolání státního zástupce za nedůvodné, musí to ve svém rozhodnutí vyjádřit výrokem, jímž odvolání státního zástupce podané ohledně těchto zbývajících obviněných zamítne (k tomu viz č. 34/2000 Sb. rozh. tr.). V odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci jsou na str. 11 uvedeny úvahy, z nichž lze usuzovat na to, že Vrchní soud v Olomouci se ztotožnil s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pokud jde o obviněného M. J. S těmito úvahami však nekoresponduje žádný výrok, který by byl součástí rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Z těchto důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265l odst. 2 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby o chybějícím výroku rozhodl. Vrchní soud v Olomouci tedy v dalším řízení rozhodne o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného M. J. Nejvyšší soud tímto svým usnesením nijak neprejudikuje budoucí rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a nijak nehodnotí jeho úvahy uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku, pokud mají vztah k věci obviněného M. J. Podle § 265i odst. 3 tr. ř. je předmětem přezkumu Nejvyššího soudu zákonnost a odůvodněnost v ý r o k u rozhodnutí napadeného dovoláním. V posuzovaném případě však součástí napadeného rozhodnutí není žádný výrok týkající se obviněného M. J. Pokud by se Nejvyšší soud jakkoli vyjadřoval k úvahám Vrchního soudu v Olomouci, které jsou ve vztahu k věci obviněného M. J. uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, bylo by to v rozporu se zásadou, že dovolání jen proti d ů v o d ů m rozhodnutí není přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.). O dovolání nejvyšší státní zástupkyně rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., protože s tímto způsobem projednání předem výslovně souhlasili nejvyšší státní zástupkyně i obviněný M. J.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. dubna 2002 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Dotčená ustanovení

Trestní zákon 140/1961 Sb.
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) 141/1961 Sb.

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (17)