8 Tdo 482/2009
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání obviněného, protože jeho námitky se týkaly skutkových zjištění a hodnocení důkazů, nikoli nesprávného právního posouzení skutku. Soud upozornil, že dovolací řízení nesmí přezkoumat důkazní postup nižších soudů ani zpochybnit jejich skutková zjištění. Uvedené námitky proto nevyhověly podmínkám dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud se opřel o principy vymezené v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a uznal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než je uvedeno v zákoně.
Rubrum
8 Tdo 482/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2009 o dovolání obviněného F. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2008, sp. zn. 9 To 528/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 391/2007, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. S. o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 2 T 391/2007, byl obviněný F. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že „v přesně nezjištěné době od srpna 2007 do 17. 10. 2007 z nezajištěného areálu bývalého JZD v obci H., okr. M., bez použití násilí odcizil přesně nezjištěným způsobem z volně přístupné stodoly požární výsuvný žebřík, který je ve vlastnictví obce H., v hodnotě nejméně 10.000,- Kč a způsobil tak obci H., škodu odcizením ve výši 10.000,- Kč“. Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle § 247 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou O. H. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 30. 12. 2008, sp. zn. 9 To 528/2008, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. J. H. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž jeho naplnění spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. V podrobnostech namítl, že soudy obou stupňů pochybily, když při svém rozhodování vycházely ze závěru znaleckého posudku, v němž znalec ocenil výsuvný žebřík částkou 10.000,- Kč. Poukazoval na to, že předmětný žebřík byl vyroben v roce 1971 a podle hospodářské smlouvy č. 1/91 měl ke dni 1. 4. 1991 hodnotu 10.480,- Kč. Z toho důvodu nemůže cena tohoto žebříku po šestnácti letech činit 10.000,- Kč. Obviněný tyto své úvahy dále rozvedl a namítal, že soudy se s těmito závěry znalce spokojily, aniž zkoumaly zjevnou nepřiměřenost a nesprávnost takového odhadu, neprovedly přitom žádný další důkaz o tom, v jakých cenových relacích se pohybují výsuvné žebříky v dnešní době. Pokud by cena byla určena podle zásad uvedených v ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák., nemohla by v roce 2007 dosáhnout částky 10.000,- Kč a jeho jednání by mohlo být posouzeno maximálně jako přestupek. V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a poukázal v něm nejprve na skutečnost, že obviněný byl pro uvedený skutek uznán vinným již rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 4. 2008, č. j. 2 T 391/2007-123, který byl z podnětu odvolání obviněného usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2008 (sp. zn. uvedena nebyla) podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí právě proto, aby dokazování bylo doplněno o přesné vyčíslení škody znalcem. Okresní soud v Mělníku podle § 105 odst. 1 tr. ř. ke stanovení hodnoty předmětné věci a toho, zda došlo k jejímu poškození jednáním obviněného, přibral soudního znalce z oboru ekonomika, strojírenství, strojírenství všeobecné, stroje a zařízení, Ing. F. B., který svůj znalecký posudek zpracoval písemně v souladu se znaleckými standardy, přičemž hodnotu věci stanovil nejen na základě vyhodnocení dostupných dokladů, nýbrž i na základě vlastní obhlídky ohodnocované věci. Soud prvního stupně uvedeného znalce též vyslechl v hlavním líčení a do detailů verifikoval správnost jeho postupů vedoucích k ohodnocení věci způsobem, který byl v naprostém souladu s hledisky v § 89 odst. 12 tr. zák. Státní zástupce proto konstatoval, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení norem trestního práva hmotného a navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Zároveň souhlasil s tím, aby takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného nežli navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též “jiné nesprávné hmotně právní posouzení”. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.). Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany. Obviněný ve svém dovolání v podstatě nesouhlasil s provedeným dokazováním a zpochybnil skutková zjištění soudu o výši škody na odcizeném výsuvném žebříku, která byla stanovena na podkladě znaleckého posudku. Trval na tom, že jeho cena musí být nižší než 10.000,- Kč, že mohla dosahovat maximálně 5.000,- Kč a že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako přestupek. Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Lze tak shrnout, že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 6. května 2009 Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.