8 Tdo 535/2026

Rubrum

8 Tdo 535/2026-1520 USNESENÍ Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2026 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 4. 9. 2025, sp. zn. 1 Tmo 18/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, pod sp. zn. 63 Tm 3/2023, takto:

Výrok

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 4. 9. 2025, sp. zn. 1 Tmo 18/2025, a rozsudek Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 63 Tm 3/2023, v celém rozsahu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Praze, soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 63 Tm 3/2023 (dále „soud prvního stupně“ nebo „městský soud“), byl obviněný P. K. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024), kterého se dopustil tím, že 1. v přesně nezjištěné době od konce září 2020 do března 2021 v Praze XY - XY, XY, v bytě užívaném L. N., a jejími dětmi, v úmyslu se sexuálně uspokojit, v jednom případě, pravděpodobně počátkem října 2020, v pokoji, kde na manželské posteli ležela poškozená nezletilá AAAAA (pseudonym), se svlékl do naha, klekl si k ní a svlékl i ji do naha, pak ji osahával rukou na přirození a zasunul jí dva prsty do pochvy, přitom ji druhou rukou držel, aby zůstala ležet, neboť se po celou dobu jeho jednání bránila slovně i fyzicky, říkala mu, že to nechce a aby přestal, kopala nohama a odstrkovala ho rukama, pak jí provázkem přivázal jednu ruku k čelu postele, silou jí roztáhl nohy, nalehl na ni a vykonal na ní soulož, AAAAA se tomuto jednání nadále slovně i fyzicky bránila, křičela a volnou rukou obviněného fackovala, čehož nedbal a ve svém jednání pokračoval až do svého vyvrcholení mimo tělo AAAAA, dále v jednom případě přišel nahý za AAAAA do pokoje, kde ležela na manželské posteli, a začal jí svlékat kalhotky, čemuž se bránila tak, že obviněného kopla nohou, pak jí kalhotky silou strhnul a hrozil jí, že pokud mu nebude po vůli, tak to odnese její nejmladší bratr BBBBB (pseudonym), AAAAA neustále opakovala, že to nechce a aby odešel, obviněný toho nedbal, jednou rukou chytil obě její ruce a držel jí je za hlavou, druhou rukou jí silou roztáhl nohy od sebe, nalehl na ni a vykonal na ní soulož, AAAAA se po celou dobu snažila obviněnému vysmeknout, což se jí pro jeho fyzickou převahu nepodařilo, po chvíli obviněný svého jednání zanechal a AAAAA řekl, že pokud o tom někomu řekne, tak na to její bratr BBBBB doplatí, v jednom případě přišel za AAAAA do pokoje s palandou, kde ležela na matraci na zemi a dívala se na televizi, lehl si k ní a začal ji objímat a hladit, pak jí jednu ruku zasunul pod kalhotky na přirození a zasunul jí prsty dovnitř, AAAAA se proti tomu ohradila a dala obviněnému facku a on odešel, a tohoto jednání se dopustil přesto, že znal skutečný věk AAAAA a věděl, že jí dosud nebylo 15 let, 2. v přesně nezjištěné době v období od srpna 2020 do června 2021 tamtéž v úmyslu se sexuálně uspokojit přišel do pokoje poškozené nezletilé CCCCC (pseudonym), která seděla na posteli, svlékl jí tričko a kalhoty, položil ji na postel, nalehl na ni, rukou jí držel její ruce, aby se nemohla bránit, a snažil se jí zasunout svůj ztopořený penis do pochvy, což se mu díky aktivní fyzické obraně CCCCC podařilo jen částečně, neboť kopala nohama tak silně, až ho shodila z postele, přitom mu říkala, že to nechce a snažila se mu utéct, dále ji nejméně ve dvou případech v době, kdy s ní byl sám v pokoji, osahával přes oblečení na prsou, zadku a na přirození a snažil se ji líbat, CCCCC před jeho dotyky uhýbala a odešla z pokoje, a tohoto jednání se dopustil přesto, že znal skutečný věk CCCCC a věděl, že jí dosud nebylo 15 let.

2. Za tento zločin byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 63 Tm 1/2023, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 1 To 14/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného odčinit nemajetkovou újmu způsobenou poškozeným.

3. Vrchní soud v Praze, soud pro mládež (dále „odvolací soud“ nebo „vrchní soud“), rozsudkem ze dne 4. 9. 2025, sp. zn. 1 Tmo 18/2025, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 19. 7. 2024, sp. zn. 1 KZV 84/2023, pro výše uvedené skutky, neboť shledal, že nebylo prokázáno, že se tyto skutky staly. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na odčinění nemajetkové újmy. Odvolání nezletilých poškozených AAAAA a CCCCC podaná rovněž proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání

4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného z důvodů § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, neboť zprošťující výrok považuje za nesprávný. Závěry odvolacího soudu, že výpovědi poškozených se „jeví jako v zásadě pravdivé“, avšak nelze jejich verzi přijmout bez důvodných pochybností, které se nepodařilo vyvrátit, a proto bylo nutno postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo a obviněného obžaloby zprostit, podle ní nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování a je ve zjevném rozporu s obsahem prvotních výpovědí poškozených, které odvolací soud nehodnotil, ač v nich je dostatek podkladů pro závěr o tom, že se skutek stal a že jde o trestný čin, byť jiný, než byl užit obžalobou.

5. Dovolatelka zdůraznila, že odvolací soud ve veřejném zasedání dne 4. 9. 2025 přečetl prvotní výpovědi poškozených učiněné dne 4. 10. 2021, provedl k důkazu (přehráním jejich záznamu) pozdější výpovědi AAAAA ze dne 2. 8. 2023 a CCCCC ze dne 14. 8. 2023. Při vlastních závěrech však hodnotil tyto pozdější výpovědi, v nichž na rozdíl od první ze dne 4. 10. 2021 hovořily o násilím vykonané souloži, jež vyhodnotil jako nevěrohodné, což samo o osobě nepostačuje k vyslovení zprošťujícího výroku podle § 226 písm. a) tr. ř. Pokud odvolací soud při hodnocení skutkového stavu nebral v úvahu obsah prvotních výpovědí ze dne 4. 10. 2021, které zmínil jen v tom smyslu, že odlišnost tam popisovaného jednání obviněného zakládá pochybnost o tvrzeních rozvedených v pozdějších výpovědích, jde o vadu, pro níž zprošťující rozsudek nemůže obstát, když se obsahem prvotních výpovědí nezabýval, a to ani z toho hlediska, zda údaje v nich obsažené nemohou být podkladem pro možnou trestní odpovědnost obviněného za zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku (což by bylo v souladu s původně v obžalobě uvedenou právní kvalifikací).

6. Vrchní soud zatížil své rozhodnutí nedostatky dopadajícími na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jeho závěr, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je obviněný stíhán, je ve zjevném rozporu s prvotní výpovědí poškozených, neodpovídá všem zajištěným a provedeným důkazům, zejména tomu, že poškozené vždy hovořily o nevhodném sexuálním chování obviněného. Dovolatelka konkrétně poukázala na to, že AAAAA ve své prvotní výpovědi ze dne 4. 10. 2021 popsala v době mezi zářím 2020 a březnem 2021 celkem tři případy, kdy ji měl obviněný osahávat. Poprvé k ní přistoupil a začal ji „pusinkovat“ na obličeji a sahat na ni, zvedl ze židle a přenesl na postel, kde ji svlékal, sahal jí na prsa a snažil se jí sahat na přirození. Poškozené se podařilo jej odstrčit a z pokoje utéct. Asi po půl měsíci za ní přišel do jejího pokoje, zavřel okna, odhodil jí telefon a svlékl jí kalhoty, pak jej poškozená odkopla a utekla před ním do jiného pokoje, kde se zamkla. Po této události ještě jednou došlo k tomu, že spala na jedné posteli s obviněným a svou sestrou DDDDD (pseudonym), obviněný jí sáhl mezi nohy pod spodní prádlo, ona mu řekla, ať toho nechá a překulila se přes sestru. Věděl, že jí je jedenáct let. CCCCC ve své prvotní výpovědi ze dne 4. 10. 2021 popsala, jak po ní obviněný několikrát chtěl, aby si k němu lehla do postele a sahal jí mezi nohy a na prsa. V jednom případě se tak stalo, když se dívala na televizi, obviněný za ní přišel a lehl si k ní nejprve zády, poté se otočil a začal jí sahat na prsa, zadek a mezi nohy. Sahal na ni přes oblečení, ale snažil se rukou dostat i pod tričko. V jiném případě, když všichni spali na matracích, tak jí zase sahal na zadek a prsa a snažil se rukou dostat pod tričko. CCCCC se proto zvedla a odešla. K takovému jednání mělo dojít několikrát, z toho jednou v bytě u otce sestry DDDDD a jednou u obviněného v bytě. Obviněný přitom věděl, že je poškozené deset let.

7. Úvahy odvolacího soudu vyjadřující pochybnosti o tom, že se skutek stal, budované jen na podkladě obsahu pozdějších výpovědí nezletilých, nelze bez dalšího vztáhnout na obsah výpovědí prvotních, jež však hodnoceny a brány do úvahy odvolacím soudem nebyly, přestože ostatními provedenými důkazy, na něž jinak odvolací soud poukazoval, věrohodnost prvotních výpovědí zpochybněna nebyla, a nemohou ji zvrátit ani skutečnosti podávající se z lékařských zpráv z oboru gynekologie, o něž odvolací soud zejména své pochybnosti o věrohodnosti dívek opřel k jimi později tvrzené nedobrovolné souloži. Rovněž závěr znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie o snížení obecné či specifické věrohodnosti poškozených je třeba vztahovat především k později uskutečněným výpovědím, protože u prvotních výpovědí znalkyně nevyloučily reálný podklad vyšetřované události. Pro přijetí věrohodnosti obsahu prvních výpovědí nezletilých není určující zdůrazňovaná pochybnost ohledně existence zakrvácených kalhotek CCCCC a nepravdivost tvrzení AAAAA o přivázání k posteli, protože o těchto skutečnostech nezletilé hovořily až v pozdější výpovědi. O nevěrohodnosti první nemohou svědčit skutečnosti, o kterých nezletilé nad rámec původně uvedeného hovořily až v pozdější výpovědi.

8. Vady v posuzování skutkových okolností, resp. vyhodnocení provedených důkazů na podkladě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dopadají podle dovolatelky i na nesprávnost právních závěrů, protože kdyby odvolací soud hodnotil výpovědi nezletilých učiněné dne 4. 10. 2021, kde popsaly, jak je obviněný pohlavně zneužil, že je ohmatával či sahal na prsa nebo pod kalhotky či jinak na přirození, mohl uvažovat o naplnění znaků skutkové podstaty zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku (srov. též rozhodnutí č. 31/1964 nebo č. 17/1982 Sb. rozh. tr.). Odvolacímu soudu v té souvislosti vytkla, že se tímto jiným možným právním posouzením nijak nezabýval. Toto nedostatečné uvážení všech rozhodných skutečností považovala za problematické i s přihlédnutím k právu na účinné vyšetřování (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. II. ÚS 1689/25), jehož obsahem je zajistit, aby příslušné státní orgány jednaly kompetentně, efektivně a vynaložily veškerou snahu, kterou po nich lze rozumně vyžadovat, aby věc řádně prošetřily, objasnily a aby jejich konání bylo v obecné rovině způsobilé vyústit v potrestání odpovědných osob (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. II. ÚS 2468/24, ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 3196/12, ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 993/21, ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. I. ÚS 443/23, nebo ze dne 10. 7. 2025, sp. zn. III. ÚS 1252/24). Tyto povinnosti však splněny nebyly, jestliže obě nezletilé dívky ve své první výpovědi vznesly hájitelné a relativně ucelené tvrzení, že se vůči nim obviněný dopustil jednání narušujícího jejich důstojnost v sexuální oblasti (k tomu srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 17/24). Uvedené zásady však odvolací soud nebral na zřetel, ze všech učiněných skutkových zjištění nevyvodil správné závěry, které by směřovaly k právnímu posouzení činu jako pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, jak ostatně zněla i původní obžaloba sp. zn. 1 KZV 154/2021, v níž byl sice popis skutku částečně jiný než při podání nové obžaloby po vrácení věci státnímu zástupci k došetření, avšak i nadále byla zachována totožnost jednání i následku.

9. Pro uvedené nedostatky nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ze dne 4. 9. 2025, sp. zn. 1 Tmo 18/2025, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřila i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

10. Obviněný, jemuž bylo prostřednictvím obhájce dovolání nejvyšší státní zástupkyně zasláno, svého práva se k němu vyjádřit před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání nevyužil.

III. Přípustnost dovolání a jeho formální podmínky

11. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

12. Po posouzení obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že splňuje požadavky na formální vymezení dovolacích důvodů, neboť vznesené argumenty s označenými důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. korespondují. Dovolání obsahuje konkrétní tvrzení, které je dostatečné pro přezkum Nejvyšším soudem, jenž je vázán dovolacími důvody a jejich odůvodněním (viz § 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006; přiměřeně též usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

13. Námitky dovolatelky proti vadně provedenému dokazování a proti skutkovým závěrům učiněným v rozporu se zajištěnými důkazy, jež vykazují extrémní vady, odpovídají vymezení důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.).

14. Nejvyšší státní zástupkyně tím, že vytýkala, že se odvolací soud nezabýval možností jiného právního posouzení, zejména jako trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 tr. zákoníku, vyhověla podmínkám pro uplatnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž slouží k odstranění vad rozhodnutí spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vzhledem k tomu, že posouzení podle uvedeného důvodu spočívá i na tom, zda z hlediska hmotněprávních podmínek trestnosti stanovených v obecné a zvláštní části trestného zákoníku jde o trestný čin, výhrady, že soudy nezvažovaly právní kvalifikaci podle § 187 tr. zákoníku, s uvedeným důvodem korespondují.

15. Nejvyšší soud, když zjistil, že dovolání netrpí vadami, pro které by je mohl podle § 265i odst. 1 tr. ř. odmítnout, přezkoumal na podkladě § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.

IV. K dovolacím námitkám

16. Vzhledem k tomu, že námitkami proti učiněným skutkovým zjištěním dovolatelka zásadně vytýkala nedostatky při hodnocení výpovědí nezletilých při nerespektování zásad plynoucích z § 2 odst. 6 tr. ř., Nejvyšší soud připomíná, že v dovolacím řízení není oprávněn sám hodnotit či přehodnocovat důkazy provedené soudy nižších stupňů, ale je jeho povinností zabývat se správností jimi provedeného hodnocení z hledisek a principů stanovených v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, i usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03). Proto posuzuje, zda proces dokazování a jeho výsledky odpovídají zákonem stanoveným principům a zásadám, zejména zda nenesou znaky jednostrannosti, tendenčnosti či libovůle ve smyslu porušení zásad spravedlivého procesu.

17. V posuzované věci námitky souvisejí s posouzením výpovědí poškozených, které se dělí do dvou časových úseků (prvotní ze dne 4. 10. 2021 a pozdější ze dne 2. 8. a 14. 8. 2023), proto je třeba poukázat na to, že na obviněného byla původně podána obžaloba dne 31. 1. 2023 sp. zn. 1 KZV 154/2021 (č. l. 881 až 914 spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 63 Tm 1/2023), a to pro devět činů posouzených jako pět provinění znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, provinění ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Význam má pro projednávanou věc, že v bodech 7. a 8. šlo o dva zločiny pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a jeden zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Skutky pod body 7., 8. této obžaloby týkající se totožného jednání, pro které je vedeno trestní řízení v nyní posuzované věci (jichž se obviněný dopustil vůči poškozeným AAAAA a CCCCC), se mimo jiné opíraly o svědecké výpovědi těchto nezletilých učiněné v přípravném řízení dne 4. 10. 2021. Když Městský soud v Praze obžalobu obdržel, usnesením ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 63 Tm 1/2023 podle § 23 odst. 1 tr. ř. tyto dva skutky (7. a 8.) ze společného řízení vyloučil, a podle § 221 odst. 1 tr. ř. je vrátil státnímu zástupci k došetření (č. l. 1198 až 1201 spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 63 Tm 1/2023). Podle odůvodnění se tak stalo proto, aby byly objasněny nejasnosti ve výpovědi zejména AAAAA a podle výsledku došetření uvážit i přísnější právní kvalifikaci. Soud za tím účelem zejména uložil doplnit dokazování.

18. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství zajistila potřebné došetření, mimo jiné opakovaný výslech nezletilých tak, že dne 2. 8. 2023 byla vyslechnuta AAAAA a dne 14. 8. 2023 CCCCC, provedla další potřebné důkazy a dne 24. 7. 2024 podala novou obžalobu pod sp. zn. 1 KZV 84/2023 [č. l. 1264 až 1286 spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 63 Tm 3/2023 (dále jen „spis)], pro uvedené dva skutky, v nichž spatřovala zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a podala v tomto duchu i novou obžalobu.

19. Nyní posuzovaný rozsudek soudu prvního stupně vychází z této druhé obžaloby a jak plyne z jeho odůvodnění, provedl dokazování a pro své závěry vyšel ze svědeckých výpovědí (odborné pracovnice dětského domova I. M., sestry poškozených DDDDD, jejich matky L. N., vychovatelky M. S.) a z výpovědí poškozených učiněných dne 2. 8. 2023 (AAAAA) a 14. 8. 2023 (CCCCC), které k důkazu přehrál za podmínek § 102 odst. 2 tr. ř. (č. l. 1309 až 1312; 1313 spisu). Provedl další důkazy, mimo jiné znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví dětská klinická psychologie, zpracovaný PhDr. Jindřiškou Záhorskou, Ph.D., na obě poškozené, tuto znalkyni také v hlavním líčení vyslechl (č. l. 1375 až 1378 spisu), dále znalecký posudek z odvětví psychiatrie, sexuologie a klinická psychologie, na obviněného, psychologickou zprávu DDŠ XY k poškozené AAAAA.

20. Z odůvodnění nyní přezkoumávaného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud, když přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, mu důvodně vytýkal, že pochybil, když neprovedl důkaz výpověďmi nezletilých AAAAA a CCCCC z přípravného řízení ze dne 4. 10. 2021, ale opíral se jen o jejich pozdější výpovědi, ač je měl k dispozici a jejich provedení postupem podle § 102 odst. 2 tr. ř. navrhoval státní zástupce v obžalobě. Rovněž dodržel postup podle § 259 odst. 3, 7 tr. ř., a pokud znovu sám rozsudkem rozhodoval, provedl dokazování, když zejména za souhlasu stran přečetl výpovědi AAAAA i CCCCC ze dne 4. 10. 2021 (viz č. l. 299 až 315, 316 až 334), přehrál videozáznam o jejích výpovědích ze dne 2. 8. 2023 (č. l. 1003 až 1029, DVD na č. l. 1029) a ze dne 14. 8. 2023 (č. l. 1099 až 1120, DVD na č. l. 1120), znalecký posudek znalkyně PhDr. Jindřišky Záhorské (č. l. 1036 až 1076, č. l. 1122 až 1151) i protokol o výslechu této znalkyně u hlavního líčení (č. l. 1375 až 1378). Zopakoval také některé listinné důkazy, které byly předloženy stranám (č. l. 356-366 včetně přílohových barevných fotografií ze spisu sp. zn. 63 Tm 1/2023, lékařské zprávy z gynekologie na č. l. 1081 až 1082 a č. l. 1154 až 1155).

21. Vadou, jíž se dopustil, a pro níž nemohl jeho rozsudek obstát, je způsob, jakým postupoval při vlastním hodnocení provedených důkazů a při formulování závěrů, jež z nich učinil, jak mu je důvodně v dovolání vytýkáno. Když sám po takto provedeném dokazování dospěl k závěru, že soud prvního stupně nesprávně vinu obviněného opřel pouze na výpovědích nezletilých ze dne 2. 8. a 14. 8. 2023, ale již nezohlednil ostatní důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2022, sp. zn. II. ÚS 3044/22), sám se dopustil obdobné chyby. Soudu prvního stupně vytýkal rozdílnost ve výpovědích učiněných poškozenými v průběhu trestního řízení a sám dospěl k závěru, že jsou pozdější výpovědi ze dne 2. 8. a 14. 8. 2023, z nichž vycházel soud prvního stupně, nevěrohodné. K tomu vysvětlil, že nejprve (ve výpovědi ze dne 4. 10. 2021) obě popisovaly jednání obviněného pouze jako osahávání a dotýkání na intimních partiích, aby po téměř dvou letech (výpovědi ze dne 2. 8. a 14. 8. 2023) přišly obě s novou verzí, která zahrnovala i nedobrovolnou soulož. Přestože AAAAA vysvětlila, proč se až později rozhodla říct celou pravdu, i v tomto zdánlivě logickém vysvětlení odvolací soud spatřoval závažný rozpor, když při změněné, pozdější výpovědi popisovala zcela jiná jednání. Poškozená CCCCC žádné takové vysvětlení dokonce ani neposkytla. Vyjádřil proto pochybnosti o pravdivosti jejich pozdějších výpovědí i s ohledem na jejich načasování a velmi blízký vztah obou dívek. Nadto shledal rozpory i mezi jejich vzájemnými výpověďmi, a to zejména ohledně události, kdy poškozená CCCCC měla vyběhnout z pokoje se zkrvavenými kalhotkami. Dospěl k závěru, že výpověď poškozené AAAAA nekoresponduje ani se závěry gynekoložky, která nevylučovala u této poškozené možnost průniku cizího tělesa panenskou blánou bez jejího porušení, a tedy bez krvácení, nicméně při absenci aktivní obrany a kladení odporu. U CCCCC gynekoložka soulož vůbec nepřipustila, a tedy vyloučila, že by tato poškozená mohla krvácet v důsledku protržení panenské blány. Zmínil, že u dívek byla snížena obecná i specifická věrohodnost. Odvolací soud ve výpovědi zejména poškozené AAAAA ze dne 2. 8. 2023 shledal i další nesrovnalosti, které však s ohledem na dobu (asi 3 roky) uplynuvší od spáchání činu nelze odstranit doplněním dokazování, když i svědek M. V. vyloučil tvrzení AAAAA, že právě jemu se měla svěřit (srov. body 8. až 17. napadeného rozsudku). Odvolací soud učinil nakonec závěr, že „byť se výpovědi dívek jeví v zásadě pravdivé, nelze jejich verzi přijmout bez důvodných pochybností, které se nepodařilo vyvrátit“, a proto postupoval podle zásady in dubio pro reo a obviněného zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který bylo trestní řízení vedeno (srov. bod 18. rozsudku).

22. Uvedené závěry odvolacího soudu, jež učinil na podkladě vlastního dokazování, opodstatněně vyvolaly kritiku a nesouhlas dovolatelky, která důvodně poukázala na jednostrannost, nekomplexnost a neúplnost hodnocení skutečností, jež vyplynuly z celého dokazování, a proto lze plně přisvědčit jejím výhradám popsaným v dovolání, zejména pokud vytýkala, že odvolací soud opomněl vzít důsledně v úvahu i obsah prvotních výpovědí poškozených ze dne 4. 10. 2021, resp. není zcela jasné, do jaké míry je v úvahu vzal. Dívky totiž sexuální praktiky obviněného nikdy nezpochybnily, a ve všech popisovaly, že na nich obviněný sexuální chování vykonával, resp. to, že je zneužíval, nikdy nevyloučily. Šlo jen o to, na jakém jeho chování se soudy ustálí, a jak je právně posoudí.

23. Nejvyšší soud v souladu s dovoláním dospěl k závěru, že soudy obou stupňů přistupovaly k postupně složeným výpovědím nezletilých nesystematicky a neanalyzovaly z nich plynoucí skutečnosti pečlivě a ve vzájemných souvislostech.

24. Odvolací soud nesprávně své neucelené a rozporuplné závěry o nevěrohodnosti, avšak současně částečné pravdivosti výpovědí nezletilých, vtělil do závěru o nutnosti postupovat podle zásady in dubio pro reo, který jej vedl k tomu, že je třeba obviněného obžaloby zprostit, protože nebylo prokázáno, že se skutek stal. Podle Nejvyššího soudu právě tento závěr vzbuzuje pochybnosti a je třeba plně přisvědčit dovolatelce, že při srovnání obsahů postupně skládaných výpovědí nezletilých je zřejmé, že sexuální chování obviněného, od něhož však v žádné z výpovědí neustoupily, nebylo vyvráceno ani zpochybněno, ale bylo jen třeba posoudit a stanovit jeho rozsah, případně intenzitu, což bylo třeba promítnout nikoliv do závěru o tom, že se skutek nestal, ale do příslušné skutkové podstaty konkrétního trestného činu, jenž by odpovídal skutkovým okolnostem, které by byly řádně ve smyslu důsledného zhodnocení všech rozhodných skutečností podle pravidel vymezených v § 2 odst. 6 tr. ř. ustáleny. Takto však zejména odvolací soud nepostupoval. Nejvyšší soud jím vyjádřené závěry nepovažuje za dostatečné ani správné a přisvědčil dovolatelce, že jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jeho závěr vyúsťující ve zprošťující rozsudek, jak byl odůvodněn, je nepřezkoumatelný, když ani důvod zproštění nekoresponduje s jím popsanými tvrzeními.

25. Důvod zproštění podle § 226 písm. a) tr. ř., jak již zmínila v dovolání nejvyšší státní zástupkyně, neodpovídá faktickým důvodům, které z učiněných závěrů plynou. Podle § 226 písm. a) tr. ř. lze obviněného obžaloby zprostit, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i na základě návrhů ostatní stran, nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. Tento důvod se uplatní, když soud po vyčerpání všech dosažitelných důkazů opatřených a provedených za součinnosti stran a na základě výsledků provedeného dokazování nemůže spolehlivě (bez rozumných a důvodných pochybností, konkrétně ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.) uzavřít, že se vůbec stal skutek uvedený v žalobním návrhu, tedy že se neuskutečnilo to, co se uvádí v popisu skutku, anebo jsou po provedeném dokazování důvodné pochybnosti o tom, zda se skutek stal (srov. rozhodnutí č. 22/1968-II rozh. tr.).

26. K tomu je vhodné uvést, že pojmem skutek je třeba rozumět událost ve vnějším světě vyvolanou zásahem člověka. Obsah pojmu „skutek“ je popsán v trestním řádu, a to v ustanoveních § 120 odst. 3 a § 177 odst. 1 písm. c) tr. ř. Podstatu skutku je třeba vidět především v jednání a v následku, který z něho vyplynul: Totožnost skutku bude zachována, pokud se zachová totožnost jednání nebo totožnost následku (srov. rozhodnutí č. 33/1974 Sb. rozh. tr.). Vycházeno z těchto stručně v obecné formě vyjádřených zásad, odvolací soud své úvahy k tomu, že jsou dány důvody pro zproštění podle § 226 písm. a) tr. ř., neboť se nestal skutek, pro který byla podána obžaloba, nevyjádřil důsledně v tom, zda nenastalo jednání, jež bylo obviněnému kladeno za vinu, anebo následek, jenž jím byl předpokládán. Pro takový závěr totiž nestačí jen jeho stručně uvedené závěry v bodě 18. jeho rozhodnutí (viz výše), protože nejenomže pro ně není potřebný podklad ve výsledcích provedeného dokazování, ale ani nekorespondují s tím, z jakých důvodů lze důvod zproštění podle § 226 písm. a) tr. ř. použít.

27. Jestliže se obviněný dopustil jednání popsaného v obžalobě, stal se skutek, pro který je stíhán, a není možné jej zprostit podle § 226 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 37/1989-II. Sb. rozh. tr.). Z uvedeného plyne, že soud musí mít jasně výsledky dokazování určeno, že se skutek nestal, což v posuzované věci odvolací soud nekonstatoval, protože se opíral o pochybnosti a zásadu in dubio pro reo, ovšem s tím, že odvolací soud připustil, že jsou výpovědi poškozených do „určité míry pravdivé“ (viz bod 18. jeho rozsudku).

28. Je totiž třeba poukázat na to, že pravidlo in dubio pro reo, o něž odvolací soud tento závěr opřel, lze použít, pokud není v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/08, ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1073/15 a další). Toto pravidlo by bylo možné použít jen tehdy, kdyby soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěl k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze skupiny odporujících si důkazů, takže zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2042/08, ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 698/19, či ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2718/21).

29. Tak tomu však v této věci nebylo, protože odvolací soud svůj úsudek o tom, že se skutek údajně nestal, nevystavěl na všech ve věci provedených a zhodnocených důkazech ani na všech výpovědích nezletilých, které byly zásadními přímými důkazy v této věci, ale jen na některých, které si pro svůj závěr vybral.

30. Nutné je v této souvislosti upozornit i na to, že existence rozporů mezi důkazy sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001).

31. Za tento nedostatek odvolacího soudu je třeba považovat zejména to, že pominul obsah prvotních výpovědí obou nezletilých ze 4. 10. 2021, které zmínil jen v tom smyslu, že odlišnosti mezi nimi a pozdějšími výpověďmi zakládá pochybnost o jejich specifické věrohodnosti. Nezvažoval však, že určitá změna výpovědi zejména AAAAA nemusí nutně znamenat nepravdivost původně uváděných skutečností. Jestliže soud vycházel pro své závěry jen ze dvou uvedených výpovědí, které jsou v rozporu s původními, bylo jeho povinností tyto obě výpovědi porovnat, zjistit rozpory a pro jejich odstranění volit konkrétní procesní postup. Toto však odvolací soud neučinil.

32. Nutné je zmínit, že podle obsahu přezkoumávaného rozhodnutí je zjevné, že odvolací soud pominul, a tedy nebral do úvahy, že podle výpovědí poškozených ze dne 4. 10. 2021 měl obviněný poškozenou AAAAA, a to opakovaně, osahávat, „pusinkovat“ na obličeji a sahat na ni, svlékal ji, sahal jí na prsa a snažil se jí sahat na přirození. Vůči poškozené CCCCC podle této prvotní výpovědi obviněný několikrát chtěl, aby si k němu lehla do postele, a sahal jí mezi nohy a na prsa a zadek přes oblečení, snažil se rukou dostat pod její tričko. Pokud však tyto výpovědi nehodnotil a nezkoumal je se zřetelem na pozdější výpovědi, nezabýval se jimi co do jejich obsahu, nemohl aplikovat pravidlo in dubio pro reo, neboť to je možné použít jen tehdy, když soud po „vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěl k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze skupiny odporujících si důkazů“. Neadekvátně odvolací soud rovněž odkazoval na závěry znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, ohledně obecné i specifické věrohodnosti poškozených, jež však bylo třeba vztahovat primárně k výpovědí ze dne 2. 8. a 14. 8. 2023, podle níž měl na nich obviněný vykonat soulož. Ve vztahu k výpovědím nezletilých ze dne 4. 10. 2021 však tato znalkyně uvedla, že nelze vyloučit základní reálný podklad vyšetřované události, neboť jejich věrohodnost nebyla nulová, nýbrž pouze snížená, nadto u poškozené CCCCC jen mírně, s prvky sebereflexe, opravy nepřesností, připuštění toho, že některé momenty si přesně nepamatuje, není si jistá apod., což odvolací soud zcela ignoroval.

33. V tomto směru, pokud jako nevěrohodná byla odvolacím soudem shledána pouze pozdější výpověď nezletilých, resp. její část týkající se údajné soulože (zakrvácené kalhotky CCCCC a přivázání AAAAA k posteli) nebylo možné tvrdit, že se skutek vůbec nestal, neboť i zprošťující výrok musí být výsledkem procesu dokazování provedeného v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

34. Dovolání směřuje vůči skutkovým závěrům odvolacího soudu, ale je třeba při uváděných nedostatcích poukázat i na námitku, že odvolací soud pominul možnost zabývat se splněním skutkových okolností pro právní závěry z hledisek naplnění znaků zločinu pohlavního zneužití provedeného jiným způsobem nežli souloží, za něž je třeba podle ustálené praxe považovat právě i ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů, které směřují k sexuálnímu vzrušení pachatele (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 31/1964 nebo č. 17/1982 Sb. rozh. tr.), které by bylo možné dovozovat z obsahu výpovědí nezletilých ze dne 4. 10. 2021, k nimž odvolací soud žádné zásadní negativní poznatky neuvedl (ostatně jejich vlastním obsahem se vůbec nezabýval). Lze tedy konstatovat, že tím ani nezpochybnil argumenty soudu prvního stupně podrobně popsané v jeho rozsudku.

35. Jestliže odvolací soud takto formálně a bez dodržení zásad spravedlivého procesu, zejména využití pravidla in dubio pro reo, nerespektoval nutnost brát do úvahy všechny důkazy a posuzovat je pečlivě jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, je třeba trvat na tom, že neposoudil výpovědi nezletilých kontextuálně a neprovedl podrobnou analýzu každé z výpovědí zvlášť i ve vzájemném souhrnu, a to jak u každé nezletilé, tak i provázaně mezi nimi. Rezignoval i na to, že šlo o děti, které byly frustrovány prostředím, v němž vyrůstaly, a jimi uváděné skutečnosti nebral do úvahy i s ohledem na rozvrácené rodinné poměry. Důležité bylo i to, že obě byly obzvláště chráněnými oběťmi, jimž měla být věnována mimořádná pozornost i s ohledem na jejich ochranu, a proto i proto bylo namístě postupovat velmi obezřetně s potřebou šetření všech práv těchto obětí a volit pro jejich ochranu náležitý a efektivní přístup (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. II. ÚS 1689/25). Ze všech hledisek byl povinen vynaložit veškerou snahu, kterou po něm lze rozumně vyžadovat, aby věc řádně prošetřil, objasnil všechny rozhodné skutečnosti způsobilé vyústit v potrestání odpovědné osoby (srov. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 993/21, ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. I. ÚS 443/23, ze dne 10. 5. 2023, a sp. zn. III. ÚS 1252/24, ze dne 10. 7. 2025). V daných souvislostech je třeba rovněž připomenout, že požadavek na náležitou pečlivost je v tomto kontextu neodmyslitelnou součástí záruky účinnosti řízení [viz například rozsudky ESLP ze dne 7. 2 2023 ve věci M. B. a ostatní proti Slovensku (č. 2), č. 63962/19, bod 55, a ze dne 21. 1. 2025 ve věci Panayotopoulos a další proti Řecku, č. 44758/20, bod 104].

36. Nejvyšší soud při vytčení uvedených nedostatků poukazuje rovněž na to, že odvolací soud výslovně nezpochybnil úvahy soudu prvního stupně, jak ostatně uvedl i sám v bodě 13. svého rozsudku, kde s odkazem na závěry soudu prvního stupně (popsané v bodě 12.) vyjádřil, že „uvedené závěry považoval v zásadě za správné, zejména to, že výpověď AAAAA působí věrohodně, avšak pro rozhodnutí o vině postačuje“. I tento závěr ve vazbě na ten, jejž konstatoval v bodě 18., svědčí o nejasnosti, rozporuplnosti a určité zmatečnosti úvah i závěrů odvolacího soudu.

37. K tomu je třeba dodat, že, jak ze závěru vyjádřeného v bodě 13. přezkoumávaného rozhodnutí vyplývá, nevyvrátil skutečnosti zjištěné soudem prvního stupně, který uzavřel, že po zhlédnutí výpovědí obou poškozených a jejich vyhodnocení dospěl, na rozdíl od znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví dětská klinická psychologie, která obecnou věrohodnost poškozené AAAAA vyhodnotila jako sníženou, její specifickou věrohodnost jako významně narušenou, zatímco poškozenou CCCCC posoudila jako specificky věrohodnou se sníženou věrohodností obecnou, k závěru, že tyto výpovědi jsou s ohledem na věk a psychický stav obou poškozených věrohodné a popisují to, co obě skutečně prožily, a to zejména s ohledem na detailní popis rozvržení bytu, ve kterých místnostech a v jakých časech k popisovaným událostem mělo dojít, podrobný popis pozice těl při útoku ze strany poškozené AAAAA, v jejíž výpovědi soud shledal „popisy emocí, zmatení, studu, traumatu, snahy zapomenout“, stejně jako určité nelogičnosti, které svědčí podle něj o její důvěryhodnosti. Ve prospěch věrohodnosti poškozené AAAAA soud vyhodnotil i její postupné přiznání, kdy „o útocích nejdříve mlčí, pak o nich mluví pouze v náznacích a co se opravdu stalo, byla schopna uvést až poté, co se ocitla v bezpečném prostředí dětského domova, během cílené terapie. Výpověď poškozené AAAAA je vnitřně konzistentní, výpověď je dlouhá, ale jednotlivé části do sebe zapadají bez zásadních logických rozporů, zmiňuje se i o detailech, které nemají důvod k vymýšlení, např. „kapesníky“, které pod ni obviněný podestlal, aby krví neušpinila lůžko. Soud zdůraznil, že poškozená „se v průběhu výslechu spontánně opravuje, uvádí, co si nepamatuje, co si myslí, že se mohlo stát, není si jistá“ apod. Detaily uváděla nekonzistentním způsobem, který podporuje autenticitu její výpovědi. Pokud jde o věrohodnost výpovědi poškozené CCCCC, tu soud vyvodil z existence výrazně selektivní paměti, což bývá u traumatizovaných dětí velmi časté, že si pamatují jen fragmenty události a nepamatují si události chronologicky. CCCCC navíc podle zjištění soudu velmi věrohodně popisovala obranné chování, kdy křičela, kopala, utekla. Z její výpovědi je zřejmá neochota o událostech mluvit, což je běžný rys dětí po traumatu. Soud proto uzavřel, že „výpověď poškozené AAAAA je vysoce detailní, vysoce konzistentní, spontánní (kdy nesrovnalosti v její výpovědi podporují autenticitu výpovědi), emoční reakce poškozené je výrazná, odpovědi na doplňující dotazy jsou přirozené“. K výpovědi poškozené CCCCC soud konstatoval, že je „výrazně méně detailní (což však vzhledem k jejímu věku nelze hodnotit jako prokázání nevěrohodnosti výpovědi), je také méně konzistentní, avšak emoční reakce poškozené je vysoká, výpověď je spontánní, na doplňující dotazy odpovídal nepřesně, ale není zde přítomná snaha vyhnout se odpovědi či uvést něco nepravdivého“. Soud rovněž neshledal důvod, pro který by poškozené mohly chtít obviněnému ublížit (srov. body 20., 21. rozsudku soudu prvního stupně).

38. S ohledem na tyto závěry soudu prvního stupně je nutné zdůraznit, že jsou pečlivě zpracované a že odvolací soud vlastními závěry nevyvrátil (sám nehodnotil výpovědi ze dne 4. 10. 2021), že by se vůči nim obviněný nedopustil jednání narušujícího jejich důstojnost v sexuální oblasti (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 17/24).

39. Nejvyšší soud na základě posouzení všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil, jestliže poté, co sám provedl dokazování, vadně a v rozporu se zásadami uvedenými v § 2 odst. 6 tr. ř. postupoval při hodnocení výpovědí nejen nezletilých i dalších důkazů, protože neuvážil všechny okolnosti případu jednotlivě i v souhrnu, nezkoumal, zda jsou výpovědi nezletilých logické, případně které z těch, jež byly postupně podány, a které nikoli. Neposuzoval, zda a která z nich je založena na objektivně seznatelných okolnostech, ani nezkoumal, v jakých situacích a z jakých důvodů se od předchozí výpovědi odchylují. Nedodržel, že v případě odchylek měl dotazem zjišťovat, proč k nim ve výpovědi došlo. V daném případě, s ohledem na věk nezletilých a časový odstup od posledních výslechů i činu, měl zvažovat i přes podmínky stanovené v § 102 odst. 2 tr. ř. možnost poškozené znovu vyslechnout, což však rovněž nedodržel. Při hodnocení důkazů měl vycházet z celé škály výpovědí svědkyň, tzn. nikoliv jen z jedné z nich (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 30/1966-I. Sb. rozh. tr.). Pro toto závažné nedodržení procesního postupu při provádění a hodnocení důkazů nemůže obstát jeho závěr o postupu podle pravidla in dubio pro reo, protože pro něj nebyly splněny stanovené podmínky, je byly výše rozvedeny. Uvedená skutečnost vedla k neoprávněnému závěru o tom, že se skutek nestal, a tedy nemohl a neměl být aplikován důvod pro zproštění podle § 226 písm. a) tr. ř.

V. Závěr

40. Z těchto důvodů Nejvyšší soud, když shledal, že soudy obou stupňů nedodržely zákonem předepsané podmínky pro náležité objasnění věci, rozsudky soudu prvního i druhého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. IV. ÚS 386/2000, ze dne 29. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/2002, nebo ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/2004).

41. Věc se vrací soudu prvního stupně, jenž bude povinen respektovat všechny výše uvedené výtky, jež sice dopadají na rozhodnutí odvolacího soudu, avšak mají význam i pro jím prováděné dokazování a hodnocení důkazů. Nejvyšší soud, jak popsal shora, konstatoval správnost závěru odvolacího soudu, že soud prvního stupně postupoval při posuzování výpovědí nezletilých jednostranně a neúplně, když nezkoumal všechny poškozenými složené výpovědi, případně rozpory mezi nimi sám potřebným zákonným postupem neodstranil. Vada v postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. byla shledána u soudů obou stupňů.

42. Zjištěné nedostatky bude třeba napravit, zejména se zaměřit na to, aby učiněná skutková zjištění byla v souladu s provedenými důkazy, při jejichž hodnocení bude nezbytné důsledně vycházet z hledisek § 2 odst. 6 tr. ř. Důvod zrušení se týká dokazování, jehož těžiště je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Teprve po pečlivém odstranění výše vytčených vad a vyvození správných právních závěrů bude možné dojít k závěru o tom, zda obviněný svým jednáním naplnil znaky některého v úvahu přicházejícího, sexuálně motivovaného trestného činu.

43. Nejvyšší soud v této věci, v níž jsou stěžejní výpovědi obou dívek, které požívají ochranu dopadající na děti, a je si toho vědom, nevylučuje, že by soud, aby odstranil všechny posuzované a uváděné nejasnosti a rozpory mezi jejich postupně učiněnými výpověďmi, při respektu k zásadám uvedeným v § 102 odst. 2 tr. ř. tyto dívky jako svědkyně k soudu znovu předvolal, byť tento postup lze považovat za krajní prostředek pro případ, že vzniklé rozpory nebude možné vyjasnit a odstranit jinou cestou. Pro takový postup, shledá-li jej soud potřebným a nutným, může být výslech dívek realizován např. prostřednictvím videokonference tak, aby se nemusely s obviněným osobně setkat. Přestože jde o trestnou činnost týkající se zvlášť zranitelných osob, zejména pro relativně nízký věk poškozených a sexuální charakter trestné činnosti, je třeba mít současně na paměti, že výpovědi svědků, zvláště poškozených a obětí, mohou být zásadním důkazem sloužícím k objasnění trestných činů a zjištění jejich pachatelů, a tedy k naplnění účelu trestního řízení. Pro takový případ by bylo vhodné vyžádat si od příslušných osob či orgánů zprávu o jejich aktuálním stavu a rodinné či sociální situaci.

44. Pro případný výslech dívek mimo jejich účast v jednací síni lze připomenout, že soud musí obhajobě poskytnout dostatečný prostor vyjádřit se k výpovědi oběti a její důvěryhodnosti, případně se jí doptat, a to buď již během výslechu např. prostřednictvím soudu, nebo i v pozdějších fázích trestního řízení (srov. rozsudek ESLP ze dne 15. 12. 2011 ve věci Al-Khawaja a Tahery a další proti Spojenému království, č. 26766/05 a 22228/06, bod 118; rozsudek ze dne 10. 5. 2012 ve věci Aigner proti Rakousku, č. 28328/03, bod 3.; rozsudek ze dne 27. 5. 2021 ve věci J. L. proti Itálii, č. 5671/16, bod 128; rozsudek ze dne 28. 5. 2015 ve věci Y. proti Slovinsku, č. 41107/10, bod 106). Zajistit lze i „bezkontaktní“ přítomnost domnělých pachatelů při provádění výslechu, neboť prostřednictvím moderních technologií mohou i nadále v reálném čase pozorovat či jinak vnímat chování oběti, poslouchat její vyjádření, reagovat na něj, klást otázky prostřednictvím svého obhájce, soudu či specializovaného pracovníka, mohou zpochybňovat věrohodnost oběti jako svědka atd. [srov. např. nález ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3206/08; přiměřeně též nález sp. zn. III. ÚS 2916/15; rozhodnutí ESLP ze dne 20. 1. 2005 ve věci Accardi a další proti Itálii, č. 30598/02]. Opatření tedy přispívají i k naplnění účelu trestního řízení [ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2617-2629, citováno podle Beck-online (právní informační systém); srov. též nález Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. III. ÚS 2615/23].

45. Pro úplnost Nejvyšší soud zmiňuje, že když bude prováděno další dokazování, nemůže Nejvyšší soud předběžně učinit žádné závěry vztahující se k dalšímu případnému právnímu posouzení, avšak toliko s ohledem na obsah podaného dovolání je možné zmínit, že neprokáží-li se takové skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly právní posouzení v duchu závěrů soudu prvního stupně učiněných v posuzovaném rozsudku, tj. podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024), bude třeba zvažovat jiné možné právní posouzení (např. podle § 187 tr. zákoníku), k němuž se klonila dovolatelka, pro něž budou svědčit zjištěné skutkové okolnosti naplňující znaky dané skutkové podstaty.

46. Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že podle § 265s odst. 1 tr. ř. je soud prvního stupně vázán shora uvedenými právními názory vyslovenými v tomto rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení nařídil. Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí byla zrušena v důsledku dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, nebrání v novém řízení zákaz reformationis in peius případné změně rozhodnutí v jeho neprospěch (srov. § 265s odst. 2, § 265p odst. 1 tr. ř.).

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 15. 7. 2026 JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu