8 Tdo 744/2010
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno z důvodů, které nejsou uvedeny v § 265b tr. ř. Dovolání může být přijato pouze v případě nesprávného hmotně právního posouzení, nikoli z důvodů týkajících se skutkových zjištění nebo hodnocení důkazů. Soud se nezabývá úplností dokazování ani správností hodnocení důkazů, protože to spadá do kompetence soudů druhého stupně. Rozhodnutí bylo založeno na nesprávném výkladu dovolacího důvodu, který neodpovídá požadavkům zákona.
Rubrum
8 Tdo 744/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2010 o dovolání obviněného P. J., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 9 To 40/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 99/2009, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 5 T 99/2009, byl obviněný P. J. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že: „dne 3. 10. 2006 z přesně nezjištěného místa zaslal, po předchozí dohodě, s dosud neztotožněnými osobami, s úmyslem se neoprávněně obohatit, společnosti Ekvita Euro, a. s., se sídlem K., n. S., prostřednictvím internetu, mailem, žádost o půjčku ve výši 450.000,- Kč, a to jménem svých rodičů P. J. a J. J., bez jejich vědomí, přičemž na základě této žádosti se dne 12. 10. 2006 sešel u nemovitosti ve F. L. - H. L., ulici K., okr. Ch., v majetku jeho rodičů, se zástupcem společnosti Ekvita Euro, a. s., za účelem prohlídky nemovitosti, neboť v případě schválení půjčky, měla být zastavena k zajištění závazku a následně dne 23. 10. 2006 v K., ulici T. G. M., v notářské kanceláři, shora uvedené, dosud neztotožněné osoby, uzavřely, po předchozí dohodě s obžalovaným J., se společností Ekvita Euro, a. s., smlouvu o půjčce na částku 450.000,- Kč, která měla být dle smluvních podmínek splacena do 23. 1. 2007 a dále zástavní smlouvu na pozemky st. parc., pozemek parc. a budovu v H. L. na st. parc., vše zapsáno na LV pro katastrální území H. L. u Katastrálního úřadu pro K. k., k zajištění shora uvedené pohledávky, přičemž se vydávaly za manžele P. J. a J. J., jejichž jmény uvedené smlouvy podepsaly, a takto jednaly bez jejich vědomí, přičemž na základě shora uvedených smluv byla dne 23. 10. 2006 na pobočce Československé obchodní banky, a. s., v K., v ulici V., shora uvedenému muži vydávajícímu se za poškozeného J., vyplacena z účtu společnosti Ekvita Euro, a. s., částka ve výši 450.000,- Kč, kterou do současné doby obžalovaný J. nesplatil, přičemž pohledávka je soudně vymáhána po jeho rodičích J., a takto od počátku jednal s úmyslem poskytnutou půjčku nesplácet“. Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), jednak jako trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a uložil mu podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 9 To 40/2010, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 7. 2009, č.j. 4 T 23/2009-259, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Kučery podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že „rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení výpovědi svědka“. Dovolatel spatřuje pochybení soudu především v tom, že považoval za věrohodnou výpověď svědka O. T. i přes výhrady, které k jeho výpovědi vznesl, a také v tom, že neučinil ve věci úplná a správná skutková zjištění, když zejména v řízení nebylo prokázáno, že by dne 3. 10. 2006 z přesně nezjištěného místa zaslal po předchozí dohodě, s dosud neztotožněnými osobami, s úmyslem se neoprávněně obohatit, společnosti Ekvita Euro, a. s., se sídlem K., n. S., prostřednictvím internetu, mailem, žádost o půjčku ve výši 450.000,- Kč, a to jménem svých rodičů P. J. a J. J. Nebylo prý ani zjištěno, že by byl uživatelem mailu, ze kterého žádost o půjčku byla zaslána, ani to, že by k němu měl přístup, a ani to, že by byl vlastníkem nebo uživatelem telefonu, na který volal svědek O. T., když si sjednával schůzku na prohlídku nemovitosti ve F. L., v ulici K. ve vlastnictví jeho rodičů; takové telefonní číslo nezná a nikdy je nevlastnil. Dovolatel rovněž poukazoval na to, že nebyla ani prokázána předchozí dohoda mezi ním a neztotožněnými osobami, které dne 23. 10. 2006 se společností Ekvita Euro, a. s., podepsaly smlouvu o půjčce na částku 450.000,- Kč a zástavní smlouvu. Stejně tak nebyla prokázána žádná dohoda v této věci s kýmkoliv, ani to, že by uvedenou částku 450.000,- Kč nebo její část od někoho převzal a použil pro vlastní potřebu a tím se obohatil. Stejně tak nebylo prokázáno, že by občanské průkazy a rodné listy rodičů, použité neztotožněnými osobami při podpisu smlouvy o půjčce a zástavní smlouvy, odcizil, že by mu byly poskytnuty, nebo že by k odcizení naváděl jiné osoby, případně by je jinak zneužil. V závěru podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a podle § 265m tr. ř. jej svým rozhodnutím zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci, naopak je povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Lze tak shrnout, že na podkladě uvedeného dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Pokud by Nejvyšší soud přezkoumával a posuzoval postup hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů, dostával by se do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.). Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají toliko rozsah (neúplnost) provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany (především výpovědi svědka O. T.). Obviněný ve svém podání v návaznosti na takovéto námitky konstruoval vlastní skutkovou verzi případu, která byla zcela odlišná od zjištění soudů (tvrdil, že neužíval telefonní číslo, že nebyla prokázána jeho předchozí dohoda s neztotožněnými osobami, že nepřevzal částku 450.000,- Kč nebo její část a nepoužil ji pro vlastní potřebu …), a teprve v závislosti na ní (tedy až sekundárně) zpochybňoval závěry odvolacího soudu o správnosti použité právní kvalifikace a vyvozoval vlastní skutkové a právní závěry o své vině, resp. nevinně. Je tak zjevné, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a ve vztahu k dovolateli učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. V této souvislosti je rovněž vhodné uvést, že pokud by námitky obviněného měly být považovány za výhrady proti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, pak podle § 265a odst. 4 tr. ř. platí, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil určité výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 30. června 2010 Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.