1 Afs 332/2016

Rubrum

1 Afs 332/2016 - 39 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Vysoké učení technické v Brně, se sídlem Antonínská 548/1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, in eventum proti rozhodnutí žalovaného – oznámení o nevyplacení části dotace ze dne 22. 1. 2015, č. S-0138/04/02, č. j. MSMT-40403/2014 – 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, č. j. 9 A 67/2015 – 46, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou ze dne 23. 3. 2015 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v protiprávním zadržování nárokových finančních prostředků ve výši 13.355.921,50 Kč na základě oznámení žalovaného o nevyplacení části dotace ze dne 22. 1. 2015, č. S-0138/04/02. Dotaci žalovaný poskytl žalobci rozhodnutím ze dne 28. 2. 2011, č. 0138/04/01, č. j. 5139/2010-45, ve znění dodatku ze dne 5. 1. 2012, v celkové maximální možné výši 481.613.649 Kč za účelem uskutečnění projektu: „Dostavba a rekonstrukce areálu Fakulty stavební VUT v Brně při ulici Veveří a Žižkova“. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že oznámení o nevyplacení dotace je rozhodnutím ve 1 Afs 332/2016 smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), domáhal se žalobce jeho zrušení.

2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem odmítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného (výrok I.) a zamítl žalobu proti rozhodnutí – oznámení o nevyplacení dotace č. S-0138/04/02 (výrok II.). Výrokem III. pak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud vyšel z předpokladu, že oznámení o nevyplacení dotace je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., jeho nezákonnost ovšem neshledal.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojil proti výrokům II. a III. rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesouhlasil především se závěry městského soudu o správnosti postupu žalovaného podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Žalovaný nebyl a nemohl být oprávněn konstatovat porušení zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, žalobcem bez předchozího rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornil, že dne 9. 12. 2016 vydal nové oznámení o nevyplacení části dotace č. S-0138/04/04, kterým napadené oznámení nahradil, resp. zrušil. V mezidobí se totiž změnily skutkové okolnosti. Oznámení napadené žalobou bylo vydáno za účelem, aby byly řádně a včas ochráněny veřejné prostředky ve výši dotčené pochybením stěžovatele. V rozhodné době bylo na zálohových platbách stěžovateli vyplaceno 455.402.937,44 Kč z celkové výše 481.613.649 Kč. Bylo tedy třeba počítat s možností, že stěžovatel ještě o zbývající nevyčerpané finanční prostředky požádá. Napadené oznámení o nevyplacení dotace bylo tedy vydáno s předpokladem jeho vykonatelnosti. Stěžovatel však o zbývající finanční prostředky následně nepožádal. Částka, jíž se domáhal žalobou, tedy nemohla být žalovaným fakticky zadržena.

5. Poté, kdy bylo provedeno závěrečné vypořádání projektu v souladu s vyhláškou č. 367/2015 Sb., o zásadách a lhůtách finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem (vyhláška o finančním vypořádání), bylo zřejmé, že stěžovatel nedočerpá dotčené finanční prostředky a předmětné rozhodnutí (oznámení ze dne 22. 1. 2015) tedy nebude možné v materiálním smyslu vykonat. Žalovaný proto vydal dne 9. 12. 2016 nové oznámení o nevyplacení dotace, kterým původní oznámení nahradil. Vzhledem k mimořádným okolnostem případu je žalovaný přesvědčen, že zrušení napadeného rozhodnutí nelze klást k jeho tíži, neboť od začátku jednal s úmyslem chránit veřejné prostředky a nemohl důvodně předpokládat, že rozhodnutí ze dne 22. 1. 2015 nebude možné fakticky vykonat. Nové oznámení o nevyplacení dotace ze dne 9. 12. 2016 žalovaný zaslal soudu spolu s vyjádřením.

6. Stěžovatel na zaslané vyjádření žalovaného nereagoval. 1 Afs 332/2016 - 40 pokračování III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.

8. Jakkoliv soud při svém rozhodování vychází podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, splnění podmínek řízení zkoumá kdykoliv za řízení z úřední povinnosti. Mezi podmínky řízení patří např. pravomoc a příslušnost soudu, procesní způsobilost účastníka, existence předmětu řízení a další. Bez jejich naplnění nemůže soud ve věci meritorně rozhodnout.

9. V souladu s usnesením rozšířeného senátu ze dne 18. 4. 2017, č. j. 6 Afs 270/2015 – 48, je třeba považovat oznámení o nevyplacení dotace vydané podle § 14e rozpočtových pravidel ve znění účinném do 19. 2. 2015 za rozhodnutí, proti němuž lze brojit žalobou podle § 65 s. ř. s.

10. Nezbytnou podmínkou řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 s. ř. s. je existence „rozhodnutí“ ve smyslu uvedeného ustanovení. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud je žalobou napadené rozhodnutí pravomocně zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno v jiném řízení, odpadl tím předmět řízení o žalobě podle § 65 s. ř. s. Odpadnutí předmětu řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro který soud žalobu odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (viz např. rozsudky ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Afs 143/2006 – 95, ze dne 28. 5. 2010, č. j. 2 Afs 125/2009 – 104, ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 As 39/2011 – 60, nebo ze dne 30. 6. 2014, č. j. 4 As 16/2014 – 65).

11. Totožné důsledky pak nastanou i v případě zrušení, nahrazení či změny napadeného rozhodnutí v jiném řízení v průběhu řízení o kasační stížnosti. Ani v tomto případě nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí ve věci samé z důvodu neexistence předmětu řízení (viz např. rozsudek ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 Ads 147/2015 – 24). Nejvyšší správní soud by případným věcným přezkumem kasační stížnosti nerozhodoval o konkrétních veřejných subjektivních právech, neboť napadené rozhodnutí, které veřejná subjektivní práva stěžovatele mohlo zasáhnout, již neexistuje. I pokud by Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti a zrušil rozsudek krajského (městského) soudu, krajský soud by nemohl řízení dále vést pro neexistenci předmětu řízení a musel by žalobu odmítnout bez věcného projednání. Nejvyšší správní soud by nemohl případně uplatnit ani svou pravomoc podle § 110 odst. 2 s. ř. s. a zrušit napadené rozhodnutí sám, neboť nelze zrušit již zrušené, a tedy neexistující rozhodnutí. Soudní přezkum věci samé by tedy nemohl vést k účinné ochraně veřejných subjektivních práv stěžovatele.

12. V nyní posuzované věci žalovaný nahradil napadené oznámení o nevyplacení dotace novým oznámením ze dne 9. 12. 2016, které Nejvyššímu správnímu soudu zaslal. V souladu s výše uvedenou judikaturou tak odpadly podmínky řízení o kasační stížnosti a tento nedostatek je neodstranitelný. 1 Afs 332/2016

13. Je třeba dodat, že ani za popsané situace stěžovateli nejsou odepřeny právní prostředky ochrany. V souladu s § 14e rozpočtových pravidel ve znění účinném od 20. 2. 2015 má stěžovatel možnost podat proti novému oznámení o nevyplacení dotace ze dne 9. 12. 2016 námitky, o nichž je žalovaný povinen rozhodnout. Toto rozhodnutí je následně možné přezkoumat prostřednictvím žaloby podle § 65 s. ř. s. za podmínek stanovených soudním řádem správním.

IV. Závěr a náklady řízení

14. S ohledem na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) za použití § 120 s. ř. s.

15. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 větou první za použití § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.

16. V souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátil stěžovateli zaplacený poplatek za kasační stížnost, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. června 2017 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu