1 Afs 351/2021

Rubrum

1 Afs 351/2021 - 94 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: VEMEX s.r.o., se sídlem Na Zátorce 289/3, Praha 6, zastoupen Mgr. Ladislavem Štorkem, advokátem se sídlem V Celnici 1034/6, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2016, č. j. 49250/16/5300-22443-711377, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2021, č. j. 3 Af 4/2017 - 312, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) vydal dne 12. 2. 2016 (dodatečné) platební výměry č. j. 34332/16/4200-12775-506413, č. j. 34335/16/4200-12775-506413, č. j. 34340/16/4200-12775-506413, č. j. 34342/16/4200-12775-506413, č. j. 34352/16/4200-12775-506413 a č. j. 34356/16/4200-12775-506413, jimiž žalobci vyměřil (doměřil) DPH za zdaňovací období prosinec 2014 a leden 2015 – květen 2015 a stanovil povinnost uhradit související penále.

2. Odvolání žalobce proti uvedeným platebním výměrům žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 11. 2016, č. j. 49250/16/5300-22443-711377 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl.

3. Žalobu proti napadenému rozhodnutí Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) nejprve rozsudkem ze dne 9. 4. 2021, č. j. 3 Af 4/2017 - 221, zamítl. Citovaný rozsudek však Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 9. 2021, č. j. 1 Afs 129/2021 - 63, 1 Afs 351/2021 zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Ten poté napadené rozhodnutí v záhlaví specifikovaným rozsudkem zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný („stěžovatel“) kasační stížnost, neboť se domnívá, že se městský soud dopustil nesprávného právního hodnocení při posouzení otázky zapojení žalobce do podvodu na DPH.

5. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti krom jiného upozornil na skutečnost, že stěžovatel vydal dne 8. 12. 2021 rozhodnutí č. j. 46583/21/5300-22443-712892, jímž zrušil dodatečné platební výměry ze dne 12. 2. 2016, č. j. 34332/16/4200-12775-506413, č. j. 34335/16/4200-12775-506413, č. j. 34340/16/4200-12775-506413 a č. j. 34342/16/4200-12775-506413 a řízení v daném rozsahu zastavil. Téhož dne vydal rozhodnutí č. j. 46587/21/5300-22443-712892, jímž změnil platební výměry ze dne 12. 2. 2016, č. j. 34352/16/4200-12775-506413 a č. j. 34356/16/4200-12775-506413 tak, že uznal žalobcem uplatněný nárok na odpočet DPH za zdaňovací období měsíců duben a květen 2015 a daň vyměřil na základě podaného daňového přiznání.

6. Jakkoliv podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 120 s. ř. s. téhož zákona vychází Nejvyšší správní soud při svém rozhodování ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, splnění podmínek řízení zkoumá kdykoliv v průběhu řízení, a to z úřední povinnosti. V případě nesplnění těchto podmínek totiž nemůže o věci meritorně rozhodnout. Jednou z podmínek je také existence předmětu řízení.

7. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud je žalobou napadené rozhodnutí pravomocně zrušeno, nahrazeno jiným, nebo změněno v jiném řízení, odpadl tím předmět řízení o žalobě podle § 65 s. ř. s. Odpadnutí předmětu řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který vede k odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 Ads 147/2015 - 24, totiž platí, že „soudní přezkum a řízení o kasační stížnosti nemá sloužit k tomu, aby si kterýkoliv z účastníků řízení ‚ověřoval správnost‘ rozhodnutí správního orgánu či správního soudu, ale k domáhání se obrany před nezákonným rozhodnutím správního orgánu či správního soudu, a zejména k účinné nápravě takového stavu.“

8. Totožné důsledky nastanou také v případě zrušení, nahrazení či změny napadeného rozhodnutí v průběhu řízení o kasační stížnosti. Ani v takovém případě totiž nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí ve věci samé z důvodu neexistence předmětu řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Afs 143/2006 - 95, a ze dne 30. 6. 2014, č. j. 4 As 16/2014 - 65, či usnesení ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 Ads 147/2015 - 24). V usnesení ze dne 12. 9. 2018, č. j. 9 As 218/2018 - 72, kasační soud shrnul, že v případě meritorního přezkumu by „nerozhodoval o konkrétních veřejných subjektivních právech, neboť napadené rozhodnutí, které veřejná subjektivní práva stěžovatele mohlo zasáhnout, již neexistuje. I pokud by Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti a zrušil rozsudek krajského soudu, krajský soud by nemohl řízení dále vést pro neexistenci předmětu řízení a musel by žalobu odmítnout bez věcného projednání. Nejvyšší správní soud by nemohl případně uplatnit ani svou pravomoc podle § 110 odst. 2 s. ř. s. a zrušit napadené rozhodnutí sám, neboť nelze zrušit již zrušené, a tedy neexistující rozhodnutí. 1 Afs 351/2021 - 95 pokračování Soudní přezkum věci samé by tedy nemohl vést k účinné ochraně veřejných subjektivních práv stěžovatele“ (obdobně například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2017, č. j. 1 Afs 332/2016 - 39, či ze dne 26. 6. 2019, č. j. 8 Azs 4/2019 - 36).

9. V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel vydal po zrušení napadeného rozhodnutí městským soudem nová rozhodnutí ze dne 8. 12. 2021 č. j. 46583/21/5300-22443-712892, a č. j. 46587/21/5300-22443-712892, jimiž zrušil čtyři dodatečné platební výměry a řízení v daném rozsahu zastavil, a dále změnil zbylé dva platební výměry tak, že žalobci uznal jím uplatněný nárok na odpočet daně a daň vyměřil na základě podaných daňových přiznání. Platební výměry, proti nimž žalobce brojil, ani napadené rozhodnutí žalovaného, již neexistují, neboť došlo buďto k jejich úplnému zrušení, či jejich změně do té míry, že nadále nepředstavují v řízení o žalobě namítaný zásah do práv žalobce. Předmět řízení před správními soudy tedy odpadl (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2021, č. j. 4 Ads 312/2020 - 39).

10. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z § 60 odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.), podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. března 2022 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu