1 As 162/2023

Rubrum

1 As 162/2023 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: P. S., zastoupen Mgr. Radkou Prokopcovou, advokátkou se sídlem Bezděkovská 53, Strakonice, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2022, č. j. 58233/2022-83, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 7. 2023, č. j. 57 A 3/2023-69, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský úřad Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 8. 4. 2022, č. j. KUJCK 34752/2022, sp. zn. OREG/13911/2022/jibu, zamítl žádost žalobce o obnovu řízení ve věci žádosti o dodatečné povolení změn stavby. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl. Řízení o dodatečném povolení změn stavby, jehož obnovy se žalobce žádostí domáhal, bylo pravomocně ukončeno rozhodnutími krajského úřadu jako odvolacím správním orgánem ze dne 5. 6. 2019, č. j. KUJCK 58602/2019 a dne 18. 11. 2019, č. j. KUJCK 126464/2019. Krajský úřad jimi řízení zastavil pro nepřípustnost, jelikož ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto – bylo vydáno rozhodnutí o odstranění změn stavby postavených v rozporu se stavebním povolením (dále jen „rozhodnutí o odstranění stavby“). 1 As 162/2023

2. Žalobce předložil v řízení o žádosti o obnovu řízení jako důkaz usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 20. 9. 2021, č. j. 6 EXE 1613/2021 - 110 (dále jen „usnesení exekučního soudu“), kterým soud zastavil exekuci na odstranění stavby, neboť prekludovalo právo nařídit exekuci podle § 108 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Z tohoto důkazu podle žalobce vyplývají nové skutečnosti o materiální nevykonatelnosti rozhodnutí o odstranění stavby a o podjatosti úředních osob v řízení o odstranění stavby.

3. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojil žalobou, kterou krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) zamítl. Krajský soud uvedl, že usnesení exekučního soudu nelze považovat za skutečnost, která by existovala v době původního řízení, odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu o podmínkách obnovy řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Nadto důvodem zastavení exekuce nebyla materiální nevykonatelnost rozhodnutí o odstranění stavby, jak žalobce tvrdil, a ani z ničeho neplyne, že ve věci rozhodovaly podjaté úřední osoby. I pokud by ovšem žalobce usnesení exekučního soudu bylo důkazem o podjatosti úředních osob, nejednalo by se o novou dříve neznámou skutečnost, ani o skutečnost, která by automaticky způsobila nezákonnost vydaného rozhodnutí.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

5. Stěžovatel je toho názoru, že podmínky pro obnovu řízení byly dány, neboť předložil nové skutečnosti ve smyslu § 100 odst. 1 správního řádu. Tyto skutečnosti svědčí o nevymahatelnosti rozhodnutí o odstranění stavby. Rozhodnutí o odstranění stavby bylo materiálně nevykonatelné, neboť z něj nebylo zřejmé, jaká část stavby měla být odstraněna. Skutečnost, že Městský úřad Vimperk nepřistoupil k exekuci rozhodnutí, napovídá, že rozhodující úřední osoby již v té době o materiální nevykonatelnosti věděly. Není jiného důvodu, pro který by Městský úřad Vimperk nechal prekludovat vykonatelnost rozhodnutí, které sám vydal, ačkoli byl na hrozbu prekluze vícekrát upozorněn.

6. Stěžovatel souhlasí s krajským soudem v tom, že usnesení okresního soudu v době řízení o odstranění stavby neexistovalo. Existovala ovšem skutečnost, že rozhodnutí o odstranění stavby bylo materiálně nevykonatelné. Důvodem pro zastavení řízení o dodatečném povolení změn stavby byla právě existence rozhodnutí o odstranění stavby. Jeho prekluzí přitom došlo ke změně jeho vlastností a k jeho nevykonatelnosti, tedy k fakticky stejným následkům, jako by bylo zrušeno, a proto je zde dán také důvod pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Tato skutečnost by přitom odůvodňovala jiný výsledek řízení o odstranění stavby, neboť to by již nemohlo být zastaveno.

7. Usnesení exekučního soudu také přináší druhou novou skutečnost, a tou je podjatost úředních osob, neboť ty nepřistoupily včas k exekuci rozhodnutí o odstranění stavby a řízením o odstranění stavby chtěly stěžovatele jen „potrápit“. Podle stěžovatele také 1 As 162/2023 - 28 pokračování vykazuje odůvodnění napadeného rozsudku nedostatky. Není zde uvedeno, že stěžovatel zaslal soudu repliku k vyjádření žalovaného a chybí zde také informace o tom, že proběhlo jednání, při kterém stěžovatel navrhl jako důkaz projektovou dokumentaci, která měla prokázat materiální nevykonatelnost rozhodnutí o odstranění stavby. Krajský soud v rozporu s § 157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neuvedl, proč neprovedl další důkazy.

8. Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem a odkázal na napadené rozhodnutí a jeho odůvodnění a na své vyjádření k žalobě. Tvrzení stěžovatele o materiální nevykonatelnosti a podjatosti jsou zavádějící a nepodložené fakty. Stěžovatel žádné důvody obnovy neprokázal, a proto žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná, má rovněž požadované náležitosti, byla podána včas a oprávněnou osobou. Důvodností kasační stížnosti se soud zabýval v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Po takto provedeném posouzení dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

10. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu o tom, že usnesení exekučního soudu, kterým byla zastavena exekuce rozhodnutí o odstranění stavby z důvodu prekluze, nelze v řízení o obnovu považovat za skutečnost, která by existovala v době původního řízení, a není proto důvodem pro povolení obnovy řízení o dodatečné povolení změn stavby. Z usnesení exekučního soudu neplyne ani jedna ze stěžovatelem tvrzených skutečností, které podle něj existovaly již v řízení o odstranění změn stavby, a to ani materiální nevykonatelnost rozhodnutí o odstranění stavby, ani podjatost úředních osob.

11. Nadto považuje kasační soud za nutné doplnit, že i pokud by takové skutečnosti z usnesení exekučního soudu vyplývaly, nejednalo by se o důvody pro obnovení řízení o odstranění stavby. Řízení o dodatečném povolení změn stavby bylo zastaveno na základě pouhé existence pravomocného rozhodnutí o odstranění stavby a ani kdyby skutečnosti tvrzené stěžovatelem byly známy již v průběhu tohoto řízení, neměl by tehdy rozhodující správní orgán jinou možnost než rozhodnout stejným způsobem. Z toho vyplývá, že nejenže stěžovatel nepředložil nové skutečnosti pro povolení obnovy řízení, ale ani skutečnosti, které by mohly být podkladem pro jiné řešení otázky původního řízení a mít tak vliv na jeho výsledek.

12. Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou neprovedeného důkazu projektové dokumentace v řízení před krajským soudem. Ze soudního spisu zjistil, že stěžovatel navrhl jeho provedení při jednání dne 19. 7. 2023, krajský soud ovšem tuto skutečnost ve svém rozsudku neuvedl a nijak se nevypořádal s tím, že důkaz neprovedl. 1 As 162/2023

13. Problematikou důkazů, o nichž nebylo v řízení rozhodnuto, se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval ve své judikatuře (například rozsudky ze dne 1. 4. 2008, č. j. 9 Azs 15/2008 - 108, ze dne 28. 5. 2009, č. j. 6 Azs 26/2009 - 100, ze dne 2. 9. 2009, č. j. 2 Azs 26/2009 - 123, či ze dne 15. 12. 2011, č. j. 1 As 84/2010 - 72). Jak shrnul v rozsudku ze dne 28. 4. 2020, č. j. 4 As 372/2019 - 42: „soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, avšak je vždy povinen náležitě odůvodnit, z jakých důvodů navrhovaný důkaz neprovedl. Na splnění výše uvedených podmínek je nutné trvat, neboť jsou zárukou práva na spravedlivý proces […]. V opačném případě jde o tzv. opomenutý důkaz, jenž zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2008, č. j. 4 As 21/2007 - 80). Neakceptování návrhu na provedení důkazů lze současně založit pouze argumentem, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dále je myslitelný argument, podle kterého důkaz není způsobilý vyvrátit nebo potvrdit tvrzenou skutečnost, tzn. nedisponuje vypovídací potencí. Odmítnutí provedení důkazu může být konečně zdůvodněno jeho nadbytečností, a to tehdy, byla-li již skutečnost, která má být dokazována v dosavadním řízení, bez důvodných pochybností postavena najisto (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 - 89). Absence věcné úvahy soudu, proč považuje navrhované důkazy za nadbytečné, pak může být překlenuta pouze v případě zjevně irelevantních důkazních návrhů“.

14. Důkaz projektovou dokumentací je proto opomenutým důkazem a krajský soud jej měl provést, nebo v odůvodnění rozsudku odůvodnit, proč takový důkaz neprovedl. Jak ovšem Nejvyšší správní soud již výše uvedl, některé stěžovatelovy námitky zcela vybočují z předmětu nynějšího řízení, a jednou z nich je právě materiální nevykonatelnost rozhodnutí o odstranění stavby, kterou měl podle stěžovatele podpořit právě jím navržený důkaz. Jedná se tak právě o případ zjevně irelevantního důkazního návrhu, který by v žádném případě nemohl zvrátit výsledek řízení, tj. prokázat nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného. Krajský soud tak sice pochybil, tato vada ovšem nezpůsobuje nezákonnost ani nepřezkoumatelnost jeho rozsudku.

IV. Závěr a náklady řízení

15. Kasační soud z výše uvedených důvodů posoudil napadený rozsudek krajského soudu jako zákonný a kasační stížnost stěžovatelky v souladu s § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. března 2024 1 As 162/2023 - 29 pokračování Ivo Pospíšil předseda senátu