57 A 3/2023

Rubrum

č. j. 57 A 3/2023-69 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj se sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2022, č. j. 58233/2022-83, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby

1. Městský úřad Vimperk (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 24. 9. 2014, čj. VÚP 19577/14-KLI-993/10, žalobci nařídil odstranění nepovolených Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 57 A 3/2023 změn hospodářského stavení na pozemku parc. č. XAv k. ú. X, postavených v rozporu se stavebním povolením, a to do 120 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Jednalo se o následující změny, které nebyly součástí ověřené projektové dokumentace:  dveřní otvor mezi místnostmi „sklad zahradního nářadí“ a „nemotorové stroje“,  otvor mezi místnostmi „nemotorové stroje“ a „domácí dílna“,  sociální zařízení v místnosti „domácí dílna“,  stavební prvky v prostoru označeném jako „Průjezd“, který je využíván jako prostor obytný (pracovna) a  prvky a konstrukce v objektu „skleník“.

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 2. 2015, sp. zn. OREG/73718/2014/jibu, čj. KUJCK 10022/2015/OREG, odvolání žalobce v této věci zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 24. 9. 2014 potvrdil. Žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl rozsudkem ze dne 16. 3. 2016, čj. 10 A 69/2015-44.

3. Žalobce podal dne 29. 7. 2016 žádost o dodatečné povolení ke všem změnám stavby hospodářského stavení, v počtu celkem osmi změn. Správní orgán prvního stupně řízení o této žádosti usnesením ze dne 2. 8. 2016, čj. VÚP 16441/16-KLI-993/10, zastavil pro zjevnou nepřípustnost z důvodu překážky řízení, jelikož ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto. Toto usnesení žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. OREG/111449/2016/jibu, čj. KUJCK 135156/2016, zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Důvodem zrušení byla skutečnost, že ačkoli se žalobcova žádost týkala nejen změn stavby, jejichž odstranění již správní orgán prvního stupně pravomocně nařídil (viz shora odstavec 1), nýbrž i některých změn dalších, správní orgán prvního stupně mezi těmito částmi žádosti nikterak nerozlišoval.

4. V řízení byla vydána řada rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a zrušujících rozhodnutí žalovaného, která nejsou pro tuto věc rozhodná. Správní orgán prvního stupně řízení procesně rozčlenil do samostatných rozhodnutí.

5. O první části této žádosti rozhodl správní orgán prvního usnesením ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. VÚP-993/2010-KLI, čj. MUVPK-VÚP 6828/19-KLI-993/10, tak, že dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu řízení o žádosti o dodatečné stavební povolení změn stavby hospodářského stavení pro zjevně nepřípustnou žádost zastavil. Zastavení se týkalo následujících změn stavby:  dveřní otvor mezi místnostmi „sklad zahradního nářadí“ a „nemotorové stroje“,  dveřní otvor mezi místnostmi „nemotorové stroje“ a „domácí dílna“,  sociální zařízení v místnosti „domácí dílna“ a  masivní (částečně zděná a trámová) konstrukce v objektu „skleník“.

6. Žalovaný k odvolání žalobce výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 26. 2. 2019 formulačně upřesnil a ve zbytku jej potvrdil.

7. Ve vztahu k třetí části správní orgán prvního stupně usoudil, že tuto změnu stavby nepovažuje za podstatnou odchylku od ověřené projektové dokumentace stavby a ani v rozporu s vydaným stavebním povolením (jednalo se o změnu spočívající Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 57 A 3/2023 v neprovedení okenních otvorů v obvodové zdi na severní straně). Správní orgán prvního stupně proto řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu pro zjevnou bezpředmětnost žádosti.

8. Dne 13. 1. 2020 obdržel Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu na zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně Městského úřadu Vimperk (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 29. 7. 2019, č. j. MUVPK-VÚP 23851/19-STE. Správní orgán I. stupně svým rozhodnutím ve výroku I. dle § 66 odst. 2 správního řádu rozhodl o tom, že řízení o odstranění stavby – „v obvodové zdi na severní straně nejsou provedeny okenní otvory“ se zastavuje, výrokem II. bylo rozhodnuto o tom, že dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu se zastavuje řízení o dodatečném povolení části stavby – neprovedení oken. Žalobou napadeným rozhodnutím byly tyto výroky včetně návětí a označení účastníků podle § 27 odst. 1 správního řádu, nahrazeny takto: „Městský úřad Vimperk, odbor výstavby a územního plánování, jako stavební úřad příslušný podle § 13 odst. 1 písm. č. j.) a d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební úřad“), v souladu s § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „správní řád“) zastavuje řízení o dodatečném povelní změny stavby hospodářského stavení na pozemku parc. č. X v katastrálním území X, která byla v žádosti podané dne 29. 7. 2016 P.S.nar. X, X č. p. X, X. (dále jen „stavebník“) specifikována takto: v obvodové zdi na severní straně nejsou provedeny okenní otvory (dále jen „část stavby neprovedení oken“). Stavba hospodářského stavení byla povolena, jako součást souboru staveb ozn.:‘Stavba rodinného domu s hospodářským stavením na pozemku parc. č. XA (dle PK X) v k. ú. X‘.“ Soud tuto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rovněž Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozsudku č.j. 51 A 5/2020-109 soudu zamítl.

9. O druhé části žádosti tedy správní orgán usoudil, že tuto změnu stavby nepovažuje za podstatnou odchylku od ověřené projektové dokumentace stavby a ani v rozporu s vydaným stavebním povolením, proto řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu pro zjevnou bezpředmětnost žádosti, jednalo se o neprovedení okenních otvorů v obvodové zdi na severní straně.

10. Žalobce dne 24. 1. 2022 žalobce podal žádost o obnovu řízení, které bylo zahájeno na základě žádosti žalobce dne 29. 7. 2016 ve věci žádosti o dodatečné povolení změn stavby provedených v rozporu se schválenou projektovou dokumentací, která byla ukončena pravomocným rozhodnutím, která byla vydána žalovaným dne 5. 6. 2019 pod č. j. KUJCK 58602/2019 a dne 18. 11. 2019 pod č. j. KUJCK 126464/2019, které bylo následně přezkoumáno i krajským soudem, a to v řízené vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod č. j. 61 A 1/2019 a pod č. j. 51 A 5/2020 – 109, kdy obě žaloby proti těmto rozhodnutím žalovaného byly zamítnuty a rovněž i kasační stížnost, která byla žalobcem podána proti rozsudku č. j. 61 A 1/2019 – 87 a č. j. 51 A 5/2020 – 109, byla jako nedůvodná zamítnuta.

11. Žádost o obnovu řízení žalobce odůvodnil tím, že rozhodnutí o zastavení řízení o dodatečném povolení změn stavby vydali podjaté úřední osoby, což se následně projevilo zastavením exekučního řízení na nepeněžité plnění – provedení prací a výkonů (odstranění stavby). Žalobce v souvislosti s tím odkázal na usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 20. 9. 2021 č. j. 6 EXE 1613/21 – 110, kterým byla zastavena exekuce ohledně výkonu rozhodnutí č. j. VÚP 9577/14 – KLI – 993/10 ze dne 24. 9. 2014, neboť toto rozhodnutí bylo důvodem, proč byla řízení o dodatečném povolení změn stavby zastaveno. Tuto skutečnost, Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 57 A 3/2023 jak tvrdí žalobce, nemohl v původním řízení dostatečně uplatnit, neboť námitky, které ve smyslu nevykonatelnosti rozhodnutí a namítané podjatosti úředníků při účelovosti jednání nebyly řádně vypořádány.

12. Žalobce dále uvedl, že žádost podává ve lhůtě od 3 let ode dne právní moci rozhodnutí, neboť v případě rozhodnutí č. j. KUJCK 58602/2019 ze dne 5. 6. 2019 uplyne tříletá lhůta dne 10. 6. 2022 a v případě rozhodnutí ze dne 18. 11. 2019 lhůta uplyne dne 22. 11. 2022. Rovněž žádost byla žalobcem podána ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy dozvěděl. Usnesení Okresního soudu v Prachaticích o zastavení exekuce ze dne 20. 9. 2021 nabylo právní moci dne 30. 10. 2021, z čehož žalobce dovozuje, že lhůta pro podání žádosti uplyne dne 30. 1. 2022.

13. Žalobci bylo nařízeno odstranit nepovolené změny stavby, a to rozhodnutím ze dne 24. 9. 2014 č. j. VÚP 19577/14-KLI-993/10, když dne 29. 7. 2016 následně požádal o dodatečné povolení stavby, přičemž v souvislosti s tím namítal podjatost úředních osob, a to Ing. V.K. a Ing. V.K. Žalobce má za to, že námitka podjatosti nebyla řádně vypořádána. Správním orgánem bylo rozhodnuto, že tito jmenovaní zaměstnanci nejsou vyloučeni z projednávání věci. O této námitce podjatosti, pak bylo rozhodováno i Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku č. j. 61 A 1/2019 – 87 a v rozsudku č. j. 51 A 5/2020 – 109. Dle žalobce nesprávným posouzením těchto námitek nebyly vytvořeny předpoklady pro to, aby ve věci mohlo být rozhodnuto meritorně. Což se pak i dle žalobce projevilo zastavením exekučního řízení, kdy usnesením č. j. 6 EXE 1613/2021-110 Okresního soudu v Prachaticích bylo řízení o exekuci o odstranění hospodářského stavení byla zcela zastaveno, neboť uplynula pětiletá prekluzivní lhůta, do které mohl exekutor vydat exekuční příkaz. Exekutor žádný exekuční příkaz ovšem ke dni 1. 7. 2021 nevydal.

14. Žalobce v žalobě nejprve zrekapituloval průběh řízení. Má za to, že jsou splněny důvody pro obnovu řízení, neboť skutečnosti, které vyšly najevo, svědčí o podjatosti úředníků Městského úřadu Vimperk a rovněž o nevymahatelnosti rozhodnutí o odstranění stavby z roku 2014, jestliže exekuční řízení ohledně odstranění stavby bylo zastaveno. Další skutečnost, která vyšla najevo je rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2014 č. j. 8 As 61/2013 – 15, ve kterém je stanoveno, že změny stavby povolené před rokem 2006 spočívající v nepodstatné odchylce odověřené projektové dokumentace, lze projednat i při kolaudačním řízení, nikoli postupem dle § 129 stavebního zákona. Jako hlavní důvod obnovy považuje žalobce zastavení exekuce na odstranění nepovolených změn hospodářských staveb Okresním soudem v Prachaticích.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

15. Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta, když ve vyjádření v žalobě zejména odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Má za to, že nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro povolení obnovy řízení. Žalobcem nebylo prokázáno, že by vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení, které nemohl žalobce v původním řízení uplatnit. Zastavení exekuce na odstranění nepovolených změn hospodářského stavení z důvodu prekluze v řízení o povolení obnovy nelze považovat za skutečnost, která by existovala v době původního řízení, kdy v tomto řízení bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby ze dne 24. 9. 2014, které nabylo právní moci dne 17. 2. 2015. Žalobce tedy nedoložil žádné nové skutečnosti či důkazy na jejichž by bylo možné obnovit řízení. Rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2014 č. j. 8 As 61/2013 – 50 nelze považovat za novu skutečnost. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 57 A 3/2023 IV. Právní hodnocení krajského soudu 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s.ř.s. přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Úvodem krajský soud předesílá, že není povinností moci soudní detailně odpovědět na každou žalobcem uplatněnou námitku. Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09, nebo ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 515/09 připouštějí možnost soudu reagovat komplexním a uceleným názorem na množství přednesených námitek, aniž by soud musel vypořádávat zvlášť každou jednotlivou žalobní argumentaci. Ústavní soud konstatoval, že: „(…) není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; obdobně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 – 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 – 30, bod 41). Úkolem krajského soudu je vypořádání se s obsahem a smyslem žalobní argumentace.

18. Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení ukončené pravomocným rozhodnutím na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Podle § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu je důvodem obnovy řízení, bylo-li zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno. Obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek, kterým je možné prolomit právní moc již vydaného rozhodnutí.

19. Povaha a účel tohoto institutu byl v minulosti správními soudy opakovaně vyložen. Stejně tak byly opakovaně vyloženy i podmínky jeho užití, kupříkladu Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 3. 2014 č. j. 4 Ads 125/2013-23 dospěl k závěru, že ustanovení § 100 odst. 1 správního řádu „slouží k odstranění nedostatků ve zjištění skutkového stavu, které byly způsobeny tím, že nebyly známy všechny skutečnosti a důkazy nutné pro náležité posouzení věci. Při uplatnění tohoto důvodu obnovy je tedy nutné označit skutečnosti a důkazy, které existovaly již v době původního správního řízení, avšak byly správním orgánům neznámé, a které by vedly k takovému zjištění stavu věci, jež by vzbudilo pochybnost o správnosti pravomocného rozhodnutí.

20. Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 4. 6. 2014 č. j. 1 As 44/2014-33, že „Důvodem pro povolení obnovy tak nemůže být polemika s právními názory vyjádřenými v původních rozhodnutích, neboť tu lze uplatnit v rámci odvolání či ve správní žalobě a následně v kasační stížnosti. Pro povolení obnovy řízení jsou naopak rozhodné nové skutkové a právní okolnosti existující již v době původního řízení, které však vyšly najevo po právní moci rozhodnutí. Je však třeba vzít v úvahu, že ne každá dříve neznámá skutečnost či důkaz, a nikoliv každý důkaz, který se posléze ukázal být nepravdivým, automaticky znamená povolení obnovy řízení. Musí se totiž jednat o důkazy či skutečnosti, jež mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem původního řízení (viz VEDRAL, Josef. Správní řád. Komentář. II. vyd. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, 2012, s. 859). Zároveň kasační soud připomíná, že pojem „dříve Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 57 A 3/2023 neznámá skutečnost“ nelze chápat subjektivně, tj. jako skutečnost neznámou tomu, kdo obnovu řízení navrhuje, ale v objektivním smyslu, tedy jako skutečnost, kterou účastník správního řízení znát nemohl a nemohl ji tak v původním řízení uplatnit (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2011, čj. 8 As 18/2010 – 113).“ 21. Obnova řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu je tedy určena k nápravě skutkových nesprávností. Případná změna, či ustálení judikatury Nejvyššího správního soudu spadá do oblasti právního posouzení věci a není tak skutečností či důkazem, z něhož by bylo možné dovodit konkrétní skutková zjištění podstatná pro objasnění skutkové stránky případu, proto soud neshledal důvodnou námitku žalobce, ve které je jím odkazováno na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2014 č. j. 8 As 61/2013- 50 a č. j. 7 As 276/2020-40, neboť v něm nelze v žádném případě považovat novou skutečnost. Žalobce se tedy zcela nedůvodně v rámci řízení o povolení obnovy řízení dovolává judikatury Nejvyššího správního soudu, neuplatňuje tedy v tomto směru adekvátní opravný prostředek.

22. Právní názor uvedený v citovaném rozsudku nemůže být skutečností, která nově vyšla najevo, neboť se netýká posouzení skutkových otázek, ale otázek právních v jiné věci. Obnova řízení je určena primárně k nápravě skutkových nesprávností, když k nápravě právních omylů a vad slouží institut přezkumného řízení. Správní řád pak stanoví důvody pro povolení obnovy taxativním způsobem, kdy teprve za splnění zákonem stanovených podmínek má účastník řízení právní nárok na povolení obnovy řízení. Obnova řízení je tedy mimořádným právním prostředkem prolamující účinek právní moci rozhodnutí, kdy do pravomocného rozhodnutí je možno zasáhnout jen zcela mimořádných a zákonem striktně specifických podmínek. Při uplatnění tohoto důvodu obnovy řízení je tedy nutné označit skutečnosti a důkazy, které existovaly v době původního správního řízení, avšak byly správnímu orgánu neznámé, a které by vedly k takovému zjištění stavu, jež by vzbudilo pochybnost o správnosti pravomocného rozhodnutí.

23. Předmětem obnovy řízení zejména bylo, zda usnesení Okresního soudu v Prachaticích, č.j. EXE 1613/2021-101 je důvodem postupu dle § 100 správního řádu či nikoli. Krajský soud je povolán v rámci řízení o obnovy pouze k posouzení zákonnosti rozhodnutí o obnově řízení, neboť jakékoli úvahy o odstranění stavby, eventuálně o dodatečném povolení stavby, krajskému soudu nepřísluší.

24. Dle krajského soudu usnesení Okresního soudu v Prachaticích o zastavení exekuce z důvodu prekluze v řízení o obnovu nelze považovat za skutečnost, která by existovala v době původního řízení. Skutečnost, že došlo k zastavení exekuce, nepředstavuje dříve neznámou skutečnost, která by existovala v době původního řízení, kdy důvodem zastavení exekuce v roce 2021 nebylo, že by rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 24. 9. 2014 bylo nevykonatelné, jak je tvrzeno žalobcem, ovšem důvodem byla skutečnost, že došlo k prekluzi ohledně vydání exekučního příkazu. Usnesení Okresního soudu č. j. 6 EXE 1613/2021 – 101 ze dne 20. 9. 2021, tedy není takovým důkazem, či skutečností, na základě kterého by mohla být povolena obnova řízení. Rovněž vydání tohoto usnesení není důkazem o tom, že by měla být předmětná rozhodnutí vydána podjatými úředními osobami, jak se mylně žalobce domníval. Soud proto uzavřel, že citované usnesení Okresního soudu v Prachaticích není skutkovou okolností či důkazem ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, když nenastal důvod obnovy podle § 100 odst. b) správního řádu, neboť citované usnesení, o které se žalobce opíral, nebylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 7 57 A 3/2023 25. K tvrzení žalobce o podstatě nesprávných původních rozhodnutích soud konstatuje, že žalobce neoznačil žádnou novou skutečnost, ale více méně v žádosti o povolení obnovy řízení vytýká nesprávné právní posouzení věci.

26. Rovněž tvrzení žalobce, že ve věci bylo rozhodováno podjatými pracovníky, které není jím důkazy, prokázáno, proč by uvedení pracovníci měli být podjati, je zcela nepřiléhavé, neboť nejde o novou dříve neznámou skutečnost. V rozsudku NSS č. j. 6 As 336/2020 – 28 bylo konečně rozhodnuto, že správně se soud namítanou podjatostí úředních osob nezabýval a neprovedl navržené důkazy s odůvodněním, že ani případná podjatost, by nemohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí žalovaného, neboť zákon v posuzované věci nepřipouští jiné rozhodnutí, než zastavení řízení podle § 66 odst.1 písm. b) správního řádu, když NSS v odst. 17 v citovaném rozsudku zejména odkázal na rozsudek NSS ze dne 9. 3. 2016 č. j. 3 As 15/2016 – 47, v němž konstatoval, že samotné vydání rozhodnutí vyloučenou úřední osobou obecně nemusí automaticky vést ke zrušení napadeného správního rozhodnutí. Nejvyšší správní soud tedy má právní názor, že i v případě podjatosti úředních osob je třeba posuzovat, zda taková vada řízení mohla mít v konkrétním případě vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí za obecně použitelný (viz rozsudek NSS ze dne 4. 7. 2019 č. j. 9 As 70/2019 – 34). Námitka žalobce ohledně podjatosti úředních osob nebyla správně shledána důvodnou pro obnovu řízení, když nejde o novou skutečnost.

27. Žalobce sice uvádí, že pro obnovu řízení jsou nově vyšlé skutečnosti, ovšem jak vyplývá z jeho podání, pouze zpochybňuje právní názor správních orgánů, nikoli nedostatky ve skutkovém zjištění, když ke své obraně dříve využil správní žalobu, o níž zdejší soud rozhodoval i kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu.

28. Za důvod obnovy rovněž nelze považovat nedostatečné odůvodnění rozhodnutí č. j. VÚP 19577/14-KLI-993/10 ze dne 24. 9. 2014.

29. Zcela nedůvodně je žalobcem navrhována nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť soud má za to, že žalovaný správní orgán vyjádřil ve svém rozhodnutí srozumitelně základní úvahu o věci, když uvedl, že obnovu řízení lze povolit pouze za splnění podmínek § 100 odst. 1 správního řádu, když v daném případě nevyšly najevo žádné skutečnosti či důkazy. Nedůvodná je námitka, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno, neboť žalovaný reagoval na všechny námitky žalobce.

V. Závěr a náklady řízení

30. S ohledem na shora uvedené krajský soud uzavřel že v daném případě neshledal důvody obnovy řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Proto dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady původně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 8 57 A 3/2023 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 19. července 2023 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.