1 As 44/2014

Rubrum

1 As 44/2014 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: Ing. K. S., zastoupen Mgr. Janem Škopem, advokátem se sídlem Slivenecká 6, Praha 5, proti žalovanému: Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2013, čj. ČÚZK-07095/2013- 14/R, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2014, čj. 10 A 99/2013 – 65, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce ve svých přípisech ze dne 10. 11. 2012 a 19. 11. 2012 navrhl obnovu řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu týkající parcel č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou (dále jen „parcela č. 2457“) a č. 2843/4 v k. ú. Třitim (dále jen „parcela č. 2843/4“), jejichž je vlastníkem. Toto řízení bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím ze dne 11. 11. 2009, čj. ZKI-O-47/210/2009, kterým Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích (dále jen „inspektorát“) potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 26. 8. 2009, čj. OR-371/2009-301-38. 1 As 44/2014

2. Jako důvod obnovy uvedl žalobce jednak to, že zmíněné rozhodnutí katastrálního úřadu čj. OR-371/2009-301-38, kterým nebylo vyhověno nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy v údajích katastru nemovitostí, je neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 občanského zákoníku, a podklady uvedené v tomto rozhodnutí odporují listinám a výsledkům digitalizace. V tomto rozhodnutí je tvrzeno, že východní hranice parcely č. 2457 je vedena dle výsledků obnovy operátu z roku 1985, avšak rozhodnutí inspektorátu ze dne 28. 3. 2000, čj. O-14/97/2000 prokazuje, že obnova operátu z roku 1985 odporuje listinám a vyšetřila pouze užívací právo, nikoliv právo vlastnické. Část jím vlastněného pozemku tak byla převedena do vlastnictví jiné osoby. Dále je v uvedeném rozhodnutí tvrzeno, že západní hranice parcely č. 2843/4 je vedena dle výsledků obnovy operátu z roku 1985, což ovšem odporuje listinám a geometrickému plánu z roku 1975. Žalobce byl proto toho názoru, že došlo ke zneužití pravomoci úřední osoby a k porušení jeho vlastnického práva. Neplatnými a nicotnými právními úkony jsou také oznámení o opravě chyby katastrálního úřadu ze dne 20. 2. 2000 a následné rozhodnutí inspektorátu, které toto rozhodnutí potvrzovalo. Za nepravdivý důkaz žalobce rovněž považoval neměřický záznam podrobného měření změn č. 1842, který byl součástí oznámení o opravě chyb ze dne 3. 7. 2000. Jako důkaz dále žalobce předložil dva listy mapových podkladů v k.ú. Týn nad Vltavou pořízené z webové aplikace „nahlížení do katastru“.

3. O žádosti žalobce o obnovu řízení nejprve rozhodoval inspektorát, který ji rozhodnutím ze dne 21. 2. 2013, čj. ZKI-O-65/320/2012, zamítl, neboť neshledal důvody pro obnovu řízení ve smyslu § 100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. V souvislosti s předloženými mapovými podklady pořízenými z webové aplikace „nahlížení do katastru“ uvedl, že tyto podklady mají pouze informativní charakter. Ani další důkazy nelze považovat za důkazy dříve neznámé, neboť žalobce odkazoval na údaje uváděné v rozhodnutích vydaných v období až 10 let nazpět. Žalobce podal proti rozhodnutí inspektorátu odvolání, které žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítl a jeho závěry potvrdil.

4. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou krajský soud výše označeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Upozornil, že žalobou napadené rozhodnutí se netýká rozhodnutí správních orgánů, jímž bylo rozhodováno v původním řízení o věci samé, ale rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení pravomocně ukončené věci. Obnova řízení je na rozdíl od tzv. přezkumného řízení určena primárně k nápravě skutkových nesprávností. Krajský soud shodně se správními orgány neshledal, že by byly dány důvody pro obnovu řízení.

II. Argumenty kasační stížnosti žalobce

5. Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, ve které navrhuje, aby Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil z důvodu vady, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

6. Na úvod stěžovatel uvádí, že předložil krajskému soudu devět důkazů, které nejsou založeny ve spise, ale byly stěžovateli vráceny. Soud tyto předložené důkazy nehodnotil a neposuzoval závazné údaje v katastru nemovitostí týkající se parcel č. 2843/4 a č. 2457, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu. Následkem toho nebyl pokračování 1 As 44/2014 - 34 splněn požadavek spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

7. Stěžovatel konkrétně namítá, že soud nehodnotil geometrický plán č. zakázky 762-201-227-75 ze dne 30. 5. 1975, a dále ani rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 20. 2. 2002, čj. OR-285/1999/2, kde je na str. 4 a 5 uvedeno geometrické a polohové určení parcely č. 2843/4. Část parcely č. 2843/4 tvořená lomovými body č. 11-5, 11-6, 11-7, 11-8, 11-9, 520-135, 520-143, 520-136, 520-137, 520-138 a 45-7 byla Katastrálním úřadem v Českých Budějovicích převedena jinému vlastníkovi. Katastrální úřad přitom v rozhodnutí ze dne 20. 2. 2002 konstatoval, že tyto údaje zjištěné dle užívání nemovitosti odpovídají odchylkám a lze je považovat za vlastnické hranice. Škoda způsobená stěžovateli ztrátou 20 m2 výměry nemovitosti je ve výši 12.000 Kč.

8. Krajský soud dále nehodnotil rozhodnutí inspektorátu ze dne 28. 3. 2000, čj. O-14/972000, které prokazuje chybné geometrické a polohové určení parcely č. 2457. Katastrální úřad v rozhodnutí ze dne 20. 2. 2002 konstatoval, že odchylky na hranici pozemku p. č. 2457, (původně p. č. 2857), odpovídají odchylkám uvedeným v příloze č. 12 vyhlášky č. 190/1996 Sb., jde o odchylky 1,1 m a 2,05 m a výměře 23 m2. Škoda způsobená stěžovateli je ve výši 18.000 Kč. Předložený nový důkaz (grafické znázornění výsledků digitalizace), který byl vrácen soudem stěžovateli, zcizení části nemovitosti č. 2457 prokazuje.

9. Stěžovatel má za to, že na základě předložených důkazů a listin založených ve spise prokázal soudu, že údaje v katastru nemovitostí nejsou odrazem práv a závazků vážících se ke konkrétní nemovitosti, vyplývajících z listin, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 45/03). Katastrální úřad se do dnešního dne neřídí rozhodnutím čj. O-14/97/2000 a nepřevzal vlastnické hranice z mapy platné před obnovou operátu. Žalovaný na porušení zákonné povinnosti nereagoval a nadále vede hranici ztotožněnou s plotem ohraničujícím parcelu č. 2457 v terénu při obnově operátu. Tuto skutečnost ovšem soud nehodnotil.

10. Platnost geometrického plánu z roku 1975 byla potvrzena např. rozsudkem krajského soudu čj. 10 A 22/2013-75. Názor krajského soudu je nelogický, neboť v napadeném rozsudku platnost tohoto geometrického plánu naopak neuznává, přestože jím byla parcela č. 2843/4 vytvořena. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu (pozn. NSS: stěžovatel nesprávně uvádí v kasační stížnosti, že se jedná o rozsudek NSS) ze dne 26. 11. 2009, čj. 22 Cdo 389/99.

11. V řízení před soudem tak sice byla dána stěžovateli možnost navrhnout důkazy, jež považoval za potřebné pro povolení obnovy, nicméně soud tomuto procesnímu právu stěžovatele nevyhověl a ani ve svém rozsudku nevyložil, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Stěžovatel tedy shrnul, že z údajů v katastru nemovitostí a předložených důkazů stěžovatel prokázal, že postupem orgánů veřejné moci došlo ke zcizení dvou částí nemovitostí p. č. 2843/4 a p. č. 2457. Podle údajů katastru nemovitostí byly tyto části uvedených nemovitostí převedeny jinému vlastníkovi a stěžovateli vznikla škoda ve výši 30.000 Kč. 1 As 44/2014 III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti, stanovisko žalobce

12. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že předmětem odvolacího řízení v řízení o obnově řízení může být pouze posouzení právní otázky, zda orgán, který v prvním stupni rozhodoval o povolení nebo zamítnutí obnovy, postupoval v souladu s § 100 správního řádu při posuzování, zda jsou dány důvody jejího povolení. Žalovaný se ztotožňuje s názorem krajského soudu, že podmínky podle uvedeného ustanovení v daném případě dány nebyly. Ve vztahu k poukazům stěžovatele na to, že v soudním řízení nebyly provedeny důkazy, které stěžovatel navrhoval, resp., že soud předložené důkazy nehodnotil, žalovaný uvádí, že tyto důkazy se týkaly vlastního „věcného“ řízení, nikoliv řízení o povolení obnovy řízení. Je také třeba zcela odmítnout tvrzení, že postupem orgánů veřejné moci došlo ke zcizení dvou částí nemovitostí p. č. 2843/4 a p. č. 2457. V daném případě byl totiž předmět řízení o opravě chyby zcela v intencích ustanovení tehdy platného § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, tedy týkal se pouze toho, zda jsou splněny podmínky pro opravu chybného údaje v katastru nemovitostí. Jednalo se tedy o to, jak budou jednotlivé nemovitosti evidovány v katastru nemovitostí, eventuálně, kdo zde bude evidován jako vlastník určitých nemovitostí. Takové rozhodnutí ovšem nemá vliv na vlastnické právo k dotčeným nemovitostem. Podle konstantní judikatury (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 45/03) rozhodnutí vzešlé z takového řízení nemá hmotněprávní, nýbrž jen evidenční účinky.

13. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.

14. Stěžovatel ve svém stanovisku k vyjádření žalovaného uvedl, že v návrhu na obnovu řízení splnil podmínky obsažené v § 100 správního řádu. Připomněl další důkazy, které představují důvody pro povolení obnovy řízení, a zopakoval některá svá tvrzení uvedená již v kasační stížnosti. Odkázal na judikaturu Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 2. 9. 2010, sp., zn. II. ÚS 2193/10 nebo nález ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. III. ÚS 3162/12) týkající se situace, kdy je výklad právních předpisů provedený orgány veřejné moci v extrémním rozporu s požadavky ústavnosti. Stěžovatel je toho názoru, že správní orgány neoprávněně zasáhly do jeho ústavně garantovaných základních práv a dokonce část nemovitostí zcizily, tj. převedly na vlastnický list jiného vlastníka. V příloze svého stanoviska stěžovatel zaslal také výsledky digitalizace ze závěru roku 2010, které získal z veřejného webu ČÚZK dne 18. 2. 2011. Jde o důkaz, který byl soudu předložen jako nový důkaz.

IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

15. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost.

16. Kasační stížnost není důvodná. pokračování 1 As 44/2014 - 35

17. Jako důvod své kasační stížnosti stěžovatel uvádí vadu, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, tedy důvod odpovídající § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Z obsahu kasační stížnosti je však patrné, že stěžovatel brojí spíše proti nezákonnosti napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] spočívající v nesprávném posouzení právní otázky důvodnosti (ne)povolení obnovy řízení a také proti jeho nepřezkoumatelnosti [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] tkvící v nedostatku odůvodnění a nevypořádání se s některými důkazy.

18. Shodně s krajským soudem a žalovaným považuje Nejvyšší správní soud za podstatné zdůraznit, že předmětem přezkumu v nyní posuzované věci je rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o obnovu řízení ve smyslu § 100 správního řádu. Obnova řízení představuje procesní prostředek, jehož účelem je dosáhnout nápravy pravomocných správních rozhodnutí za splnění zákonem stanovených podmínek. Tyto podmínky jsou uvedeny v § 100 odst. 1 správního řádu, podle kterého lze správní řízení ukončené pravomocným rozhodnutím na žádost účastníka obnovit pokud: „a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování“.

19. Řízení o povolení obnovy je nutné odlišit od řízení o řádném opravném prostředku, se kterým stěžovatel toto řízení zcela nesprávně zaměňuje. Argumentace stěžovatele totiž ve skutečnosti směřuje proti domnělé nezákonnosti dříve vydaných rozhodnutí, kterými správní orgány vyhověly jeho žádosti o opravu chyb v katastrálním operátu. Kasační soud však upozorňuje, že účelem obnovy řízení není přezkum a případná náprava nezákonnosti rozhodnutí na základě posouzení okolností a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí. Důvodem pro povolení obnovy tak nemůže být polemika s právními názory vyjádřenými v původních rozhodnutích, neboť tu lze uplatnit v rámci odvolání či ve správní žalobě a následně v kasační stížnosti. Pro povolení obnovy řízení jsou naopak rozhodné nové skutkové a právní okolnosti existující již v době původního řízení, které však vyšly najevo po právní moci rozhodnutí. Je však třeba vzít v úvahu, že ne každá dříve neznámá skutečnost či důkaz, a nikoliv každý důkaz, který se posléze ukázal být nepravdivým, automaticky znamená povolení obnovy řízení. Musí se totiž jednat o důkazy či skutečnosti, jež mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem původního řízení (viz VEDRAL, Josef. Správní řád. Komentář. II. vyd. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, 2012, s. 859). Zároveň kasační soud připomíná, že pojem „dříve neznámá skutečnost“ nelze chápat subjektivně, tj. jako skutečnost neznámou tomu, kdo obnovu řízení navrhuje, ale v objektivním smyslu, tedy jako skutečnost, kterou účastník správního řízení znát nemohl a nemohl ji tak v původním řízení uplatnit (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2011, čj. 8 As 18/2010 – 113).

20. Nejvyšší správní soud se proto při přezkumu napadeného rozsudku zabýval tím, zda krajský soud správně posoudil otázku, jestli zde byly dány důvody pro obnovu řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu. Hodnotil tedy, zda stěžovatel předložil či navrhl nové skutečnosti nebo důkazy ve smyslu § 100 odst. 1 správního řádu. 1 As 44/2014

21. Ve své kasační stížnosti stěžovatel uvádí jako důvody pro obnovu řízení především závěry, které vyplývají z rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 20. 2. 2002, čj. OR- 285/1999/2, rozhodnutí inspektorátu ze dne 28. 3. 2000, čj. O-14/972000, z geometrického plánu č. zakázky 762-201-227-75 ze dne 30. 5. 1975 a z grafického znázornění výsledků digitalizace (tj. mapových podkladů získaných z webové aplikace ČÚZK „nahlížení do katastru nemovitostí“). Pokud se týká zmíněných správních rozhodnutí, jde o rozhodnutí, která byla vydána již před zahájením původního řízení o opravě chyby v katastrálním operátu (toto řízení bylo zahájeno žádostí stěžovatele ze dne 29. 5. 2009). To stejné platí i ohledně geometrického plánu z roku 1975. Stěžovatel taky uvedenými rozhodnutími i geometrickým plánem již v původním řízení argumentoval. Nemůže se proto jednat o skutečnosti či důkazy, které vyšly najevo až po vydání pravomocného rozhodnutí v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Jediným novým důkazem bylo podle stěžovatele grafické znázornění výsledků digitalizace, které získal z veřejného webu ČÚZK dne 18. 2. 2011. Ohledně tohoto důkazu Nejvyšší správní soud přisvědčuje krajskému soudu a správním orgánům, že se nejedná o důkaz, ze kterého by bylo možné dovodit konkrétní skutková zjištění rozhodná pro posouzení skutkového stavu. V nápovědě k této webové aplikaci je totiž uvedeno, že „že veškeré hodnoty souřadnic, délek a ploch poskytovaných tímto grafickým klientem jsou pouze informativní a nemohou sloužit jako podklad pro případné zjišťování nebo vytyčování v průběhu hranic terénu nebo jiné aktivity související s obsahem katastru nemovitostí“. Ani grafické znázornění výsledků digitalizace proto nebylo možné považovat za relevantní důkaz pro povolení obnovy řízení.

22. Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel nepředložil žádné důkazy či skutečnosti, které by splňovaly podmínky uvedené v § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Nedoložil ani žádné rozhodnutí ve smyslu § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu, které by rušilo či měnilo rozhodnutí, jež bylo podkladem pro rozhodnutí v původním řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Je tak nezbytné dospět k závěru, že jeho žádost o obnovu řízení nemohla být úspěšná.

23. Za nepřípadnou považuje kasační soud námitku stěžovatele, že krajský soud předložené důkazy nehodnotil ani nevyložil, z jakých důvodů je neprovedl. Kasační soud znovu zdůrazňuje, že předložené důkazy mohl krajský soud, stejně jako správní orgány, hodnotit toliko v ohledu, zda se jedná o důkazy či skutečnosti splňující podmínky § 100 odst. 1 správního řádu. Krajský soud přitom dostatečně a správně vysvětlil, proč se o takové důkazy či skutečnosti nejedná, s čímž se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje (viz body [21] a [22] tohoto rozsudku). Bylo by tedy zcela nad rámec řízení o žádosti o obnovu řízení, resp. jeho přezkumu, aby správní orgány a soud prováděly navržené důkazy, posuzovaly jejich správnost a případně hodnotily, zda svědčí o nezákonnosti rozhodnutí vydaných v původním řízení. Stejně tak nemohly posuzovat ani námitku stěžovatele, že mu postupem správních orgánů v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu byly zcizeny části nemovitostí p. č. 2843/4 a p. č. 2457 a bylo tak zasaženo do jeho ústavně garantovaných práv. S těmito námitkami se již vypořádaly správní orgány v příslušných rozhodnutích (ze dne 26. 8. 2009, čj. OR-371/2009-301-38, a ze dne 11. 11. 2009, čj. ZKI-O- 47/210/2009) a následně také krajský soud (rozsudek ze dne 10. 3. 2010, čj. 10 Ca 141/2009 – 35) a Nejvyšší správní soud (rozsudek ze dne 30. 9. 2010, čj. 6 As 18/2010 – 67) v rámci soudního přezkumu. Tyto námitky by připadaly v úvahu také v novém řízení ve smyslu § 101 správního řádu, ke kterému ovšem v tomto případě pokračování 1 As 44/2014 - 36 nedošlo, neboť obnova řízení nebyla z důvodu nesplnění podmínek podle § 100 odst. 1 správního řádu povolena.

24. Nejvyšší správní se neztotožňuje ani s tím, že by bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud a správní orgány postupovaly správně, pokud hodnotily pouze přípustnost předložených důkazů a skutečností z hlediska § 100 odst. 1 správního řádu a nezabývaly se konkrétními námitkami směřujícími proti rozhodnutím vydaným v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, které byly již vyřešeny i v rámci soudního přezkumu těchto rozhodnutí.

V. Závěr a náklady řízení

25. Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační námitky stěžovatele nejsou důvodné. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 4. června 2014 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu