1 As 173/2021

Rubrum

1 As 173/2021 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Tomaier Legal advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Černokostelecká 281/7, Praha 10, zastoupena Mgr. Tomášem Urbanem, advokátem se sídlem Vřesová 685/16, Praha 8, proti žalovanému: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zastoupen JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2019, č. j. 16087/2019-10000, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 8 A 131/2019 - 60, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 8 A 131/2019 - 60, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žádostí ze dne 23. 5. 2019 domáhala podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, po žalovaném poskytnutí „kopie znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně, Fakulty stavební, který byl pro [žalovaného] vypracován na základě Smlouvy o poskytování služeb ze dne 14. 3. 2019 uzavřené s VUT, č. ŘSD: OIST- 000596, č. VUT: 4255/2019/00, která byla uzavřena na základě veřejné zakázky ‚D1 modernizace, úsek 12 – posouzení stavu vozovky, soudně znalecký posudek‘, evidenční číslo (ISPROFIN/ISPROFOND) 500 155 0003.“

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 6. 2019, č. j. 13395-2019-10300, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uvedenou žádost podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím odmítl. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala, Ing. Radek Mátl, pověřený řízením žalovaného, následně rozhodnutím ze dne 14. 8. 2019, č. j. 16087/2019-10000 prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 1 As 173/2021 II. Rozsudek městského soudu

3. Proti rozhodnutí Ing. Radka Mátla se žalobkyně bránila žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Ten se nejdříve zabýval zákonností uplatnění důvodu pro odmítnutí dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle něj je možnost odmítnout poskytnutí informace fakultativní, nejedná se o kategorické pravidlo, které by povinnému subjektu přikazovalo odmítnout poskytnutí požadované informace. Povinný subjekt by tedy následně, poté co shledá naplnění všech tří podmínek, měl provést úvahu, zda shledává v daném případě legitimní důvod pro neposkytnutí požadované informace. Městský soud na základě posouzení uzavřel, že nebyly splněny podmínky dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím k neposkytnutí výše specifikovaného znaleckého posudku, jelikož nebyl pořízen jako podklad pro připravované rozhodnutí.

4. Dále se městský soud zabýval zákonností uplatnění důvodu pro odmítnutí žádosti o informace podle § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, který omezuje poskytnutí informace o rozhodovací činnosti soudů. Jelikož požadovaný znalecký posudek nebyl způsobilý být relevantním důkazem v žalovaným namítaných soudních řízeních, nevztahovala se na něj výluka stanovená zákonem.

5. Nakonec městský soud řešil, zda v posuzovaném případě nemohl být dán jiný důvod pro odmítnutí žádosti podle § 16 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Jelikož žádný takový důvod neshledal, přikázal žalovanému vydat žalobkyni kopii dotčeného znaleckého posudku.

III. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně

6. Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodu jeho nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

7. Stěžovatel upozornil na to, že městský soud měl jednat s Úřadem pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) jako s žalovaným podle § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 111/2019 Sb. Touto novelizací se stal Úřad příslušným k rozhodování v odvolacím řízení. Stěžovatel opřel svou argumentaci o rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2020, č. j. 10 As 217/2020 - 74, a ze dne 30. 4. 2021, č. j. 4 As 65/2021 – 44.

8. Dále se stěžovatel bránil proti posouzení samotné věci. Namítl, že městský soud dostatečně nezohlednil individuální skutkové okolnosti případu, kterými jsou zejména soudní spory vedené mezi ním a společnostmi, které zastupuje žalobkyně. Ta podanou žádostí sledovala jako jediný cíl získat informace pro účely vedeného soudního řízení a dosáhnout tak zvýhodnění pozice svého klienta v probíhajícím soudním řízení. Uvedený postup žalobkyně podle názoru stěžovatele představoval zneužití práva na informace. Městský soud pominul, že se jedná o kolizi dvou a priori rovnocenných ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž neplatí, že právo na informace by v takovém případě mělo být automaticky upřednostněno. pokračování 1 As 173/2021 - 35

9. K neposkytnutí informací ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím stěžovatel uvedl, že městský soud nesprávně posoudil, ke kterému rozhodnutí byl znalecký posudek jako podklad vypracován. Posudek se zabýval faktickým stavem díla (i jeho vadami) a nikoliv posouzením, v jakém režimu bylo možno zadat veřejnou zakázku. Stěžovatel tedy nebyl povinen na základě této zákonné výluky předmětnou informaci poskytnout jakémukoli subjektu, a to z důvodu ochrany práva žalovaného na spravedlivý proces, rovnosti účastníků soudního řízení a rovnosti zbraní v soudním řízení.

10. K neposkytnutí informací ve smyslu ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím stěžovatel konstatoval, že požadovaná informace bezprostředně souvisí se soudními řízeními vedenými u městského soudu, kde by mohly být žalobkyní jako zástupkyní protistrany využity. Takové informace nebyl stěžovatel povinen poskytnout, jelikož by to vedlo k narušení zásady rovnosti účastníků civilního řízení.

11. Stěžovatel spojil kasační stížnost s návrhem na přiznání odkladného účinku, jelikož poskytnutí požadovaného znaleckého posudku by jej mohlo poškodit v probíhajícím soudním řízení před civilními soudy.

12. Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti nejdříve uvedla, že žádost o přiznání odkladného účinku není důvodná, jelikož stěžovatel netvrdí újmu požadovanou zákonem pro jeho přiznání.

13. Dále rozporovala argumentaci stěžovatele, že se dotčený znalecký posudek týká soudních sporů vedených mezi stěžovatelem a klienty žalobkyně. V době podání žádosti o informace žádný takový spor neprobíhal.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

14. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

15. Kasační stížnost je důvodná.

16. Stěžovatel namítá vadu v řízení před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, již spatřuje v tom, že městský soud nejednal s Úřadem pro ochranu osobních údajů jako s žalovaným. V tomto bodě shledává Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou.

17. Zákonem č. 111/2019 Sb., který novelizoval zákon o svobodném přístupu k informacím, došlo ke změně v § 20 odst. 5 daného zákona. Ustanovení § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím tedy zní „[n]elze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů“. 1 As 173/2021

18. Nejvyšší správní soud při posouzení věci vycházel ze závěrů, k nimž dospěl v obdobné věci, v níž žalovaný (shodný jako stěžovatel v nyní posuzované věci) stejně jako v posuzované věci (částečně) neposkytl požadované informace. V této věci Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 11. 2020, č. j. 10 As 217/2020 - 74, vyslovil, že „[č]lánek XV bod 17 zákona č. 111/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, změnil § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Nebylo-li podle předchozí úpravy možné určit nadřízený orgán podle § 178 správního řádu, rozhodoval v odvolacím řízení a řízení o stížnosti ten, kdo stál v čele povinného subjektu. Podle novelizovaného znění § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím v takových případech rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů. Dřívější úpravu § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím bylo možné použít jen do 1. 1. 2020 (čl. XVI zákona č. 111/2019 Sb.), počínaje následujícím dnem se proto použije úprava nová, a to i na běžící řízení. Žalovaný, na kterého se stěžovatelka obrátila jako na povinný subjekt, je státní příspěvkovou organizací a v jeho případě není možné určit podle § 178 správního řádu, kdo je jeho nadřízeným správním orgánem, proto působnost k rozhodování projednávané věci přešla od 2. 1. 2020 na Úřad pro ochranu osobních údajů. Podle § 69 s. ř. s. je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Ustanovení § 69 s. ř. s. tak upravuje specifický případ procesního nástupnictví, odlišný od úpravy obsažené v § 107 a § 107a o. s. ř. Při přechodu působnosti v důsledku změny zákona proto městský soud musí jednat s orgánem, na který přešla působnost. Neučiní-li tak, zatíží řízení vadou, která má za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé (srov. k tomu detailně rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2020, čj. 4 As 155/2020-42, věc Kancelář prezidenta republiky, body 9 až 15).“

19. Žaloba byla podána k městskému soudu dne 18. 10. 2019 a městský soud o ní rozhodl dne 21. 4. 2021. Působnost rozhodovat o odvolání žalobkyně přešla dne 2. 1. 2020 na Úřad pro ochranu osobních údajů. Městský soud tedy měl od 2. 1. 2020 jako s žalovaným jednat nikoliv se stěžovatelem, ale s Úřadem pro ochranu osobních údajů. Městský soud však takto nepostupoval, tím zatížil řízení o žalobě vadou, která má za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé.

20. Nejvyšší správní soud dále považuje za vhodné zmínit rovněž závěry uvedené v rozsudku ze dne 26. 11. 2020, č. j. 10 As 217/2020 - 74, v nichž se vyjádřil k postavení původního žalovaného v dalším řízení před městským soudem: „Zákon o svobodném přístupu k informacím od 1. 1. 2020 určil jako orgán příslušný rozhodovat o odvoláních a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů. Za normálních okolností by nebyl problém s tím, že původní žalovaný správní orgán je nahrazen v pozici žalovaného Úřadem. Jak uvedeno výše, typický žalovaný správní orgán v řízení před správním soudem nemá z povahy věci žádná subjektivní práva, má jen pravomoci (je nositelem kompetencí podle příslušného veřejnoprávního předpisu). Ovšem v nynější věci nejde o takovýto případ. Jak NSS vysvětlil, původní žalovaný vystupoval v řízení před správním soudem v dvojjediné pozici. Jednak v pozici nositele kompetence (podle zákona o svobodném přístupu k informacím), tedy jako správní orgán, jednak v pozici osoby mající veřejné subjektivní právo (a povinnost) poskytovat informace jen způsobem a v rozsahu vyžadovaném zákonem o svobodném přístupu k informacím. pokračování 1 As 173/2021 - 36

21. V situaci, kdy žalovaný ztratil v řízení před městským soudem postavení žalovaného, je nutno uvažovat o jeho postavení osoby zúčastněné na řízení. Žalovaný totiž má v dané věci subjektivní práva (především výše uvedené právo na informační sebeurčení), ve smyslu § 34 odst. 1 s. ř. s. proto může být přímo dotčen na právech rozhodnutím soudu. Z pohledu ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces povinného subjektu si nelze představit situaci, kdy by správní soud takovémuto subjektu – právnické či fyzické osobě – uložil povinnost poskytnout informace, aniž by byl tento subjekt účasten na řízení a mohl se k věci vyjádřit. Situace nebude jiná ani v případě, kdy by správní soud „pouze“ rušil rozhodnutí vydané ve druhém stupni, neboť účastenství na řízení nemůže záviset pouze na konečném výroku ve věci samé. NSS tak uzavírá, že v projednávaném případě žalovaný jako povinný subjekt bude v dalším řízení před soudem osobou zúčastněnou na řízení.

22. Ze shora podaného výkladu též plyne, že žalovaný může podat žalobu proti rozhodnutí, kterým Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodl o odvolání či stížnosti proti rozhodnutí žalovaného a kterým byl žalovaný zkrácen na právech ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (ostatně jinak by mohl a musel podat rovnou ústavní stížnost, což by však bylo absurdní a jistě též protiústavní).“

23. Nejvyšší správní soud již nerozhodoval o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Dospěl totiž k závěru, že o ní není třeba rozhodovat, jelikož při bezodkladném rozhodnutí o samotné kasační stížnosti je rozhodnutí o této žádosti již nadbytečné; přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o kasační stížnosti.

24. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené nemůže v současnosti hodnotit ostatní námitky uplatněné v kasační stížnosti, neboť nelze předjímat další vývoj věci.

V. Závěr a náklady řízení

25. Soud proto uzavírá, že městský soud pochybil, jestliže v řízení jednal jako s žalovaným s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR namísto Úřadu pro ochranu osobních údajů

26. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek městského soudu zrušil, a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.), v němž bude vázán shora vysloveným právním názorem (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

27. Městský soud v souladu s § 110 odst. 3 s. ř. s. v dalším řízení rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. července 2021 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu 1 As 173/2021