1 As 187/2021

Rubrum

1 As 187/2021 - 12 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Ing. M. Š., proti žalované: Česká advokátní komora, Národní 118/16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 11. 3. 2021, č. j. 10.01-000099/21-004, a č. j. 10.01-000100/21-004, a ze dne 12. 3. 2021, č. j. 10.01-000101/21-004, a č. j. 10.01-000102/21-004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, č. j. 14 A 76/2021 – 11, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná napadenými rozhodnutími nevyhověla žádostem žalobce o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). Žalobce proti napadeným rozhodnutím brojil žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl ustanovení zástupce z řad advokátů, což odůvodnil nedostatkem finančních prostředků.

2. Městský soud napadeným usnesením žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce zamítl. Konstatoval, že žalobce nedoložil svou 1 As 187/2021 nemajetnost jakožto základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce navíc podal k městskému soudu proti rozhodnutím žalované již mnoho typově obdobných žalob, přičemž není bez významu, že Nejvyšší správn í soud přímo ve vztahu k žalobci dospěl k závěru, že jím pokračování 1 As 187/2021 - 13 zahajovaná řízení nelze považovat za racionální postup k hájení jeho práv, a není proto případné přistupovat k výjimečnému institutu osvobození od soudních poplatků (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 As 91/2019 – 14). Žalobce má pochopitelně právo proti rozhodnutím žalované podávat žaloby, činí-li to však iracionálně a v mimořádné kvantitě, musí být připraven nést náklady takového řízení.

II. Obsah kasační stížnosti a žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce

3. Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž se domáhá jeho zrušení. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl ustanovení zástupce z řad advokátů. Uvedl, že je sice povinen znát zákon, ale není jeho povinností pročítat stovky či snad tisíce stran soudních rozhodnutí a hledat, jestli obsahují podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Každý má základní právo, aby jeho věc byla projednána spravedlivě nestranným soudem v přiměřené době. Kvůli nezájmu soudu je nucen žádat, aby soud plnil své povinnosti. Nevede spory podle své libosti. Není jeho vinou, že je ve svém úsilí o zjednání nápravy dostatečně vytrvalý a počet jeho žádostí se může zdát vysoký. Na zaplacení soudních poplatků nemá prostředky a soud neodůvodněně jeho žádosti zamítl, což stěžovatel dále doprovodil celou řadou vulgarit a invektiv vůči městskému soudu.

4. Soud se nejprve zabýval žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a návrhem na ustanovení zástupce. Jak uvedl rozšířený senát v usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19, „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích].“ V projednávaném případě městský soud nerozhodl o věci samé a stěžovateli tedy ani nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek. O jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti proto Nejvyšší správní soud nerozhodoval.

5. Výše uvedené závěry učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát v tomtéž usnesení i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele; konstatoval, že „je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Stěžovatel tedy nemusí být v tomto řízení vůbec zastoupen advokátem. Přesto ustanovení zástupce navrhl.

6. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. se pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce vyžaduje kumulativní naplnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytnou potřebu takového zastoupení k ochraně práv účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal naplnění druhé podmínky. Kasační stížnost má požadované základní náležitosti. Jakkoli obsahuje řadu irelevantních informací a tvrzení, přesto je z ní zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá. Stejně tak v ní stěžovatel vysvětlil důvody pro množství návrhů na ustanovení advokáta, resp. žádostí o určení advokáta žalovanou, které mu městský soud v napadeném usnesení vytýká. Jedná se navíc o posouzení nikterak komplikované otázky, o které může kasační soud rozhodnout již na základě kasační stížnosti sepsané stěžovatelem a podkladů obsažených ve spise městského soudu, aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovateli ustanovovat zástupce. Za této situace 1 As 187/2021 tedy Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení zástupce výrokem I. zamítl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 As 79/2018–11, ze dne 22. 11. 2018, č. j. 7 As 353/2018–38, či ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 As 91/2019–14).

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem a náklady řízení

7. Nejvyšší správní soud posoudil, zda byly splněny podmínky řízení. Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti dle § 106 s. ř. s.

8. Následně soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu a stěžovatelem uplatněných důvodů. Zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

9. Kasační soud předesílá, že v obdobných věcech téhož stěžovatele již rozhodl mnoha rozsudky, například ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 As 91/2019 – 14, ze dne 23. 5. 2019, č. j. 5 As 85/2019 – 14, ze dne 8. 10. 2020, č. j. 1 As 269/2020 – 13. Neshledal přitom důvody, proč by se měl od přijatých závěrů nyní odklonit.

10. Dle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“

11. Dále platí, že „i když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 – 66).

12. V projednávané věci bylo na stěžovateli, aby své majetkové poměry v souladu s § 36 odst. 3 s. ř. s. doložil, k čemuž byl vyzván přípisem ze dne 9. 4. 2021. Stěžovatel však na výzvu nereagoval, a proto jeho majetkové poměry nemohly být posuzovány. Ze soudního spisu v potřebném rozsahu aktuální údaje o příjmech a výdajích nevyplývají, proto jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků nemohl městský soud vyhovět (stěžovatel své příjmy a výdaje, resp. majetkovou situaci neprokázal). Jelikož primární podmínkou pro ustanovení zástupce je dle § 35 odst. 10 s. ř. s. předpoklad, aby stěžovatel byl osvobozen od soudních poplatků, stěžovateli není možné ustanovit zástupce z řad advokátů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s postupem městského soudu.

13. Nejvyšší správní soud pro úplnost odkazuje na své rozsudky ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 As 91/2019 – 14, a ze dne 23. 5. 2019, č. j. 5 As 85/2019 - 14, dle kterých se soud ztotožnil s postupem městského soudu, jenž stěžovatele neosvobodil od soudních poplatků ve sporech s žalovanou o neposkytnutí bezplatné právní služby určeným advokátem za situace, v níž stěžovatel doložil své majetkové poměry, jež by osvobození odůvodňovaly. pokračování 1 As 187/2021 - 14 Stěžovatel nebyl od placení soudního poplatku osvobozen s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 – 66, dle kterého „[o]svobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní spor vedly (neboť jde o věc skutečně se dotýkající jejich životní sféry), jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně.“

14. S ohledem na uvedenou judikaturu se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s městským 1 As 187/2021 soudem i v tom, že právě v projednávaném případě se jedná o výjimku, kdy je namístě osvobození od soudních poplatků nepřiznat. Podle odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí předloženého v řízení před městským soudem žalovaná v tu dobu evidovala ve svém systému více než 165 žádostí stěžovatele o určení advokáta k poskytnutí právní služby, přestože se jedná o institut sloužící k zajištění konkrétní právní služby v individuálním případě a v nezbytně nutném rozsahu, nikoliv o institut zajišťující poskytování generální právní pomoci ve všech stěžovatelem vedených sporech a řízeních. Osvobození od soudních poplatků přitom neslouží k tomu, aby bylo umožněno chudým osobám vést bezplatně bezpočet soudních sporů podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v situacích, kdy nemají dostatek prostředků, a současně je namístě, aby konkrétní soudní spor vedly, jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně. To ovšem není posuzovaný případ.

15. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené neshledal napadené usnesení městského soudu nezákonným, a kasační stížnost proto podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

16. O nákladech řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. července 2021 JUDr. Josef Baxa předseda senátu