1 As 308/2019

Rubrum

1 As 308/2019 - 152 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Mgr. D. D., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2019, č. j. MSP-3/2019-OSV-OSV-5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 10 A 118/2019 – 56, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 10 A 118/2019 – 56 s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným usnesením postoupil Krajskému soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2019, č. j. MSP-3/2019-OSV-OSV-5. Tímto rozhodnutím žalovaný jako nadřízený orgán zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově coby povinného subjektu podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ve věci žádosti žalobce o informace (výrok I.) a dále zamítl stížnost žalobce na postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace (výrok II.). Městský soud dospěl k závěru, že místně příslušným k projednání žaloby je Krajský soud v Brně. Odkázal na § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně 1 As 308/2019 příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Rozhodnutí ve věci vydal v prvním stupni Okresní soud v Prostějově, který sídlí v obvodu Krajského soudu v Brně.

II. Obsah kasační stížnosti a řízení o ní

2. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Namítá, že ve věci žaloby na Ministerstvo spravedlnosti byla žaloba stěžovatele skoro 3 měsíce vedena jako žaloba na nečinnost a následně (poté, kdy žalovaný vydal napadené rozhodnutí) změněna na žalobu proti rozhodnutí. Po dalších 2 měsících byla nezákonně zaslána k rozhodnutí Krajskému soudu v Brně. Spolu s kasační stížností požádal stěžovatel o ustanovení zástupce z řad advokátů.

3. Usnesením ze dne 31. 10. 2019, č. j. 1 As 308/2019 – 115, Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatele o ustanovení zástupce, neboť stěžovatel ani přes výzvu soudu nedoložil své majetkové poměry. V nynější věci však není zastoupení advokátem vyžadováno, neboť předmětem přezkumu není rozhodnutí krajského soudu ve věci samé či rozhodnutí o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, bod 29].

4. V doplnění kasační stížnosti ze dne 19. 11. 2019 stěžovatel uvedl, že Krajský soud v Brně řízení o stejné žalobě zastavil usnesením ze dne 16. 10. 2019, č. j. 62 A 134/2019 – 94. Řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti tomuto usnesení je vedeno u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 As 303/2019 a stěžovatel navrhuje spojení uvedeného řízení s nyní projednávanou věcí.

III. Posouzení Nejvyššího správního soudu

5. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná.

6. V prvé řadě se soud zabýval splněním podmínek řízení, neboť žalobu proti témuž rozhodnutí žalovaného podal žalobce ke Krajskému soudu v Brně, který usnesením ze dne 16. 10. 2019, č. j. 62 A 134/2019 – 94, řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.

7. Toto usnesení však ve vztahu k napadenému usnesení nepředstavuje překážku věci rozhodnuté, neboť bylo vydáno až po vydání napadeného usnesení a krom toho zároveň platí, že překážku věci pravomocně rozhodnuté představují pouze meritorní rozhodnutí v téže věci. Takovým rozhodnutím není procesní usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2016, č. j. 4 As 53/2016 - 10). V nynější věci není dána ani překážka věci zahájené (litispendence), neboť ta nastává pouze v případě žaloby, o níž bylo řízení zahájeno později. Rozhodný je okamžik, pokračování 1 As 308/2019 - 153 kdy žaloby došly soudu nebo soudům (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2004, č. j. 4 Azs 189/2004 - 49, publikovaný pod č. 381/2004 Sb. NSS). Podání, jehož obsahem je žaloba proti napadenému rozhodnutí, došla městskému soudu již dne 28. 6. 2019, zatímco Krajskému soudu v Brně až dne 31. 7. 2019.

8. Nejvyšší správní soud poté přistoupil k posouzení důvodnosti kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

9. Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.

10. Napadené rozhodnutí žalovaného obsahuje 2 samostatné výroky s odlišným předmětem. Žalobce výslovně ve svých podáních uvedl, že napadá oba výroky napadeného rozhodnutí.

11. Prvním výrokem žalovaný jako nadřízený orgán (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2008, č. j. 4 Ans 11/2007 – 102) rozhodl dle § 16 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, které vydal v prvním stupni Okresní soud v Prostějově coby povinný subjekt. Dle pravidla stanoveného v § 7 odst. 2 s. ř. s. je tedy k řízení o žalobě proti tomuto výroku napadeného rozhodnutí příslušný Krajský soud v Brně. Potud jsou závěry městského soudu správné.

12. Druhým výrokem napadeného rozhodnutí žalovaný rozhodl dle § 16a odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím o stížnosti stěžovatele na postup povinného subjektu, neboť ve vztahu k části žádosti povinný subjekt nevydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, neposkytl požadované informace ani nesdělil výši požadované úhrady spojené s poskytnutím informací. Rozhodnutí dle § 16a odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím je přitom rozhodnutím vydaným v I. stupni. Nadřízený orgán rozhoduje o informační stížnosti v postavení prvostupňového orgánu, neboť nerozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2013, č. j. Nad 65/2013 – 25, nebo rozsudek ze dne 22. 3. 2018, č. j. 2 As 50/2018 - 54). Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. by tedy místně příslušným k dalšímu postupu ve věci žaloby proti rozhodnutí dle § 16a odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím byl městský soud.

13. Nejvyšší správní soud si je navíc vědom usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2018, č. j. 5 As 18/2017 – 40, publ. pod č. 3847/2019 SbNSS, podle něhož potvrzení postupu povinného subjektu dle § 16a odst. 6 písm. a) o svobodném přístupu k informacím, vydané na základě stížnosti dle § 16a odst. 1 písm. b) nebo c) téhož zákona, není rozhodnutím o žádosti o poskytnutí informace a žadatel o informaci se může bránit vůči povinnému subjektu nečinnostní žalobou podle § 79 odst. 1 s. ř. s. Nadřízený orgán toliko konstatuje, že souhlasí s postupem povinného subjektu. Stížnost směřuje proti nečinnosti povinného subjektu, přičemž základem nečinnosti není rozhodnutí ve věci samé, ale právě jeho absence. V takovém případě je ovšem rozhodnutí o stížnosti toliko 1 As 308/2019 prostředkem ochrany, který je žalobce povinen před podáním nečinnostní žaloby vyčerpat, pasivně legitimovaným je pak přímo povinný subjekt, jehož nečinnost je tvrzena.

14. U městského soudu však v době vydání napadeného usnesení byla podána proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí žaloba proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s. Bude tedy na městském soudu, aby se nejprve s touto procesní situací vypořádal, případně stěžovatele vyzval k úpravě žaloby. Teprve až bude mít soud postaveno najisto, jakou žalobu (ve smyslu žalobních typů) či žaloby žalobce podal, vůči kterým správním orgánům směřují, čeho se domáhá, a jestli je žaloba přípustná, může se zabývat místní příslušností k projednání takové žaloby a případně ji postoupit místně příslušnému soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. Nad 311/2016 – 58).

IV. Závěr a náklady řízení

15. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadené usnesení městského soudu proto dle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je v souladu s ustanovením § 110 odst. 4 s. ř. s. právními závěry uvedenými v tomto rozsudku vázán.

16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. listopadu 2019 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu