1 Azs 177/2021

Rubrum

1 Azs 177/2021 - 34 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: M. H., zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2021, č. j. OAM-165/LE-VL17-VL11-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2021, č. j. 19 Az 4/2021 – 39, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

IV. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Ladislavu Bártovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3.400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 1. 2021, č. j. OAM-165/LE-VL17-VL11-2020, zamítl podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodnou žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce pochází ze západní části Ukrajiny (Ternopolská oblast), přičemž jako důvod své žádosti uvedl skutečnost, že je v zemi původu ohrožen osobou z kriminálních struktur, vůči níž má dluh. Podle žalovaného je Ukrajina považována na základě § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, za bezpečnou zemi původu, přičemž problémy, které žalobce uvedl jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu, může řešit v zemi původu a využít ochrany příslušných státních orgánů. Navíc žádost podal dle žalovaného účelově až poté, co mu bylo v roce 2020 uloženo správní vyhoštění a vydán výjezdní příkaz. 1 Azs 177/2021

2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Ztotožnil se přitom s jeho hodnocením, že Ukrajina je bezpečnou zemí původu a její zařazení do vyhlášky představuje vyvratitelnou domněnku. Žalovaný přitom založil do spisu dostatečné množství informací podporujících závěr, že žalobce se může domoci efektivní ochrany proti soukromé osobě, o níž tvrdí, že pochází z kriminálního prostředí (mafie). Pokud se žalobce domnívá, že tomu tak není, bylo na něm, aby prokázal opak. Žalobce však ke svému tvrzení, že dluží osobě z kriminálního prostředí a že využití ochrany ze strany státních orgánů je pouze iluzorní, nic dalšího nedoložil ani v řízení před žalovaným, ani v řízení před soudem.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle stěžovatele bylo správní řízení zatíženo vadou, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž žalovaný vycházel, nemá oporu ve spisech. Krajský soud se dopustil zásadního pochybení, neboť nedostatečné a nesprávné hodnocení žalovaného převzal, resp. sám nedostatečně a nesprávně posoudil otázku, zda je Ukrajina bezpečnou zemí původu ve vztahu ke stěžovateli a dokáže mu poskytnout účinnou ochranu před místní mafií. V těchto skutečnostech také stěžovatel shledává přijatelnost kasační stížnosti.

4. Stěžovatel zdůraznil, že v jeho případě se jedná o vyhrožování ze strany mafie, což činí jeho případ relativně závažným. Je tak osobou, kterou není možné srovnávat s běžnými žadateli o mezinárodní ochranu z Ukrajiny. Nemůže se proto ztotožnit s hodnocením krajského soudu, který odmítl stěžovatelovy námitky týkající se neúčinnosti ochrany a neefektivního fungování státních orgánů. Svá tvrzení stěžovatel mohl jen těžko dokázat, neboť je jako žadatel o azyl omezen na osobní svobodě. Nemůže tak vycestovat do své vlasti, aby získal podklady tam. Stěžovatel proto navrhl, aby kasační soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel ve správním řízení neprokázal, že Ukrajinu nelze považovat za bezpečnou zemi původu, resp. rozsah a obsah jím sdělených informací neodůvodňoval závěr, že by Ukrajina pro něj nepředstavovala bezpečnou zemi původu. Stěžovatelem uváděné potíže s osobou, jíž stěžovatel dluží, jsou zcela řešitelné za pomoci ukrajinského právního řádu a před tamějšími státními orgány. Rozhodnutí žalovaného i napadený rozsudek krajského soudu jsou založeny na dostatečném množství relevantních informací a krajský soud postupoval ve shodě s ustálenou judikaturou. Žalovaný proto navrhl, aby kasační soud stížnost odmítl jako nepřijatelnou, případně zamítl pro její nedůvodnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a podaná oprávněnou osobou. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a proto se soud podle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs pokračování 1 Azs 177/2021 - 35 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., ve kterém vymezil typové situace, v nichž je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

7. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatele podmínky přijatelnosti kasační stížnosti splněny nejsou. Sám stěžovatel spatřuje přijatelnost kasační stížnosti v pochybení krajského soudu, který měl akceptovat nedostatečně zjištěný skutkový stav, pokud jde o účinnost ochrany stěžovatele v zemi původu. Kasační soud však takové pochybení, zvláště má-li být zásadní, neshledal a nenalezl ani jiné důvody pro přijatelnost kasační stížnosti.

8. Stěžovatel založil žádost o mezinárodní ochranu na svých obavách z pronásledování ze strany soukromé osoby, jíž dluží finanční prostředky a která má podle stěžovatele pocházet z kriminálního prostředí (jak uvedl v žalobě, má příslušet k místní mafii). K otázce pronásledování nestátními aktéry a požadavkům účinnosti ochrany ze strany země původu však již existuje početná judikatura kasačního soudu, s níž je napadený rozsudek v souladu (viz např. rozsudky ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003–65, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 3 Azs 48/2008-57, ze dne 24. 11. 2016, č. j. 5 Azs 251/2016-19, nebo ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 312/2016–31 a další). Podle ní musí u soukromých osob jako původců pronásledování nebo vážné újmy přistoupit k samotnému pronásledování také záměrná nečinnost státních orgánů či jejich neschopnost poskytovat ochranu před původci pronásledování (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004-41, ze dne 14. 6. 2007, č. j. 9 Azs 49/2007-68, nebo ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008-62). Vyhrožování ze strany soukromých osob nelze považovat za pronásledování nebo vážnou újmu ve smyslu zákona o azylu, jestliže ze zpráv, které byly podkladem pro rozhodnutí správního orgánu, vyplývá, že politický systém v zemi původu dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti nebyly v řízení vyvráceny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2008, č. j. 4 Azs 38/2003–36).

9. Nejvyšší správní soud se již také zabýval specifickou situací, kdy žadatel o mezinárodní ochranu namítal obavy ze strany příslušníků kriminálních skupin (mafie) na Ukrajině (usnesení ze dne 7. 6. 2021, č. j. 1 Azs 50/2021-42). I v tomto případě zopakoval, že vyčerpání prostředků ochrany nelze po žadateli o mezinárodní ochranu požadovat pouze tehdy, pokud informace o zemi původu ukazují na opodstatněnost žadatelovy nedůvěry (rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70).

10. Nejvyšší správní soud také vyslovil, že uvedené závěry plynoucí z citované judikatury jsou použitelné i v případě, kdy je předmětem soudního přezkumu nikoliv věcné projednání azylové žádosti stěžovatele, ale rozhodnutí o zamítnutí žádosti podle § 16 odst. 2 zákona o azylu (srov. usnesení ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 Azs 87/2021-37). V takovém případě pak leží hlavní odpovědnost za prokázání toho, že se o bezpečnou zemi původu nejedná, na žadateli (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2020, č. j. 10 Azs 232/2020-32, ze dne 23. 9. 2020, č. j. 6 Azs 209/2020-29, ze dne 1 Azs 177/2021 24. 9. 2020, č. j. 1 Azs 49/2020-32, ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Azs 185/2020-30, ze dne 24. 11. 2020, č. j. 4 Azs 229/2020-32, ze dne 4. 12. 2020, č. j. 3 Azs 129/2020-68, ze dne 11. 11. 2020, č. j. 6 Azs 240/2020-34, či ze dne 17. 2. 2021, č. j. 7 Azs 347/2020-23). Pokud se tedy udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země náležející mezi bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že žádost nelze zamítnout podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu.

11. Napadený rozsudek krajského soudu je s touto předchozí judikaturou v souladu: Ukrajina je považována za bezpečnou zemi původu a žalovaný navíc shromáždil a založil do spisu informace obecně dokládající (systémovou) efektivitu ochrany ze strany státních orgánů. V řízení pak nevyšlo najevo nic, co by toto hodnocení zpochybnilo a ani sám stěžovatel kromě obecného a paušálního tvrzení, že dluží osobě z kriminálního prostředí (teprve v žalobě označil tuto osobu za příslušnou k místní mafii), nepředložil žádná další tvrzení podporující to, že má obavy z pronásledování místní mafií a že je ochrana ze strany státních orgánů v tomto konkrétním případě nedostačující. Jinak řečeno to byl stěžovatel, kdo měl prokázat, že Ukrajinu za bezpečnou zemi ve vztahu k jeho osobě považovat nelze; rozsah a obsah jím sdělených informací však v daném případě takový závěr neodůvodňoval (srov. obdobně usnesení ze dne 24. 6. 2021, č. j. 7 Azs 65/2021-32). Pokud v kasační stížnosti stěžovatel namítá, že byl omezený na osobní svobodě a nemohl vycestovat na Ukrajinu, aby zde shromáždil poklady, pak je třeba uvést, že v takové situaci se ocitá každý žadatel o mezinárodní ochranu. Unesení důkazního břemene žadatele pocházejícího z bezpečné země původu nevyžaduje hledat důkazní prostředky v zemi původu; postačí přinejmenším konkrétněji tvrdit a prokazovat, že v případě žadatele je domněnka bezpečné země původu vyvrácena. V daném případě však stěžovatel ani blíže neuvedl, z čeho dovozuje, že jeho věřitel pochází z kriminálního (či přímo mafiánského) prostředí.

12. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle § 104 odst. 1 s. ř. s.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28). Stěžovatel s kasační stížností nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává, neboť náklady mu nad rozsah jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

14. Usnesením krajského soudu ze dne 11. 2. 2021, č. j. 19 Az 4/2021-16, byl stěžovateli ustanoven jako zástupce advokát Mgr. Ladislav Bárta. Ustanovenému zástupci platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Zástupci stěžovatele náleží odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], ve výši 3.100 Kč [§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a dále 300 Kč jako paušální náhrada pokračování 1 Azs 177/2021 - 36 hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy ustanovenému zástupci náleží odměna ve výši 3.400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 1. září 2021 JUDr. Ivo Pospíšil předseda senátu