1 Azs 204/2019

Rubrum

1 Azs 204/2019 - 42 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: I. D., zastoupen JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2019, č. j. OAM-1110/ZA-ZA12-ZA19- 2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2019, č. j. 13 Az 14/2019 – 20, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M. s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 6.800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný vydal dne 26. 2. 2019 v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým zastavil řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť shledal jeho žádost nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Uvedl, že státem příslušným k posouzení žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „dublinské nařízení“), je Litevská republika.

2. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou městský soud neshledal důvodnou a zamítl ji. Žalovaný dle soudu správně určil příslušnost státu k posouzení 1 Azs 204/2019 žalobcovy žádosti podle čl. 12 odst. 2 dublinského nařízení, neboť žalobce byl v době podání žádosti držitelem víza vydaného Litevskou republikou. Skutečnost, že žalobce v Litevské republice nikoho nezná a že v České republice má kamaráda, přitom nezakládá povinnost žalovaného uplatnit diskreční oprávnění dle čl. 17 odst. 1 dublinského nařízení a rozhodnout o posouzení žádosti o mezinárodní ochranu v České republice.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

3. Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.

4. Stěžovatel nejprve uvedl své přesvědčení, že jeho podání splňuje podmínky přijatelnosti dle § 104a s. ř. s. Namítl, že správní orgán porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť nedostatečně zjistil skutkový stav a v rozporu s § 2 odst. 3 a 4 správního řádu nepřiložil váhu specifickým okolnostem jeho případu.

5. V případě stěžovatele existují skutečnosti, které zakládají důvod pro aplikaci čl. 17 odst. 1 dublinského nařízení. Stěžovatel vysvětlil, že Litva nikdy nebyla jeho cílová země, tamní vízum použil pouze za účelem cesty do České republiky, kde má zázemí. V případě nuceného vycestování by ztratil kontakt s jedinou osobou (se svým kamarádem), která mu v Evropě pomáhá s integrací do společnosti a překonáním jazykové bariéry. Městský soud nesprávně uvedl, že stěžovatel neměl v České republice žádné socioekonomické vazby. Absence zázemí na území Litvy tak zásadně hovoří proti přesunu stěžovatele, neboť tam bude muset setrvat v zařízení pro žadatele o azyl.

6. Byť může být Litva považována za bezpečnou zemi, neznamená to, že stěžovatelova žádost bude posouzena nestranně a že mu nehrozí nebezpečí. Stěžovatel není přesvědčen o řádném fungování azylového systému v této zemi. Vzhledem k těmto skutečnostem nemůže být stěžovateli odepřeno právo na meritorní projednání jeho žádosti. Městský soud měl jeho situaci posoudit i na základě pravidla non-refoulement.

7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že kasační stížnost není důvodná, a proto navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se soud podle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

9. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. pokračování 1 Azs 204/2019 - 43 O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

10. S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění Nejvyšší správní soud neshledal žádný z důvodů přesahu vlastních zájmů stěžovatele. Rozhodnutí žalovaného i městského soudu vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který byl ve světle konkrétních okolností případu řádně a správně vyhodnocen. Městský soud se dostatečně vypořádal se všemi žalobními námitkami a je zřejmé, proč dospěl k závěru o zamítnutí žaloby. Napadený rozsudek tak splňuje kritéria přezkoumatelnosti.

11. Městský soud vyložil čl. 17 odst. 1 dublinského nařízení v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudkem ze dne 5. 1. 2017, č. j. 2 Azs 222/2016-24), pokud dospěl k závěru, že stěžovatelův případ není zvláštního zřetele hodný, a nebylo proto namístě využít diskreční oprávnění žalovaného a rozhodnout o jeho žádosti v České republice. Zvláštní vztah stěžovatele k České republice nelze dovodit toliko ze skutečnosti, že se zde nachází jeden jeho kamarád z Uzbekistánu, který stěžovateli pomáhá s integrací v evropské společnosti.

12. Žalovaný i městský soud s odkazem na informaci OAMP (odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR) ze dne 31. 1. 2017 o litevském azylovém systému, jejíž obsah stěžovatel nezpochybnil, přesvědčivě vysvětlili, že v Litevské republice funguje azylový systém řádně a nejsou zde pochybnosti, že žádost stěžovatele bude vyřízena nestranně. Tento závěr odpovídá rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 17. 10. 2018, č. j. 10 Azs 197/2018 – 44).

13. Městský soud ani žalovaný proto nepochybili, pokud v souladu s výše citovanou judikaturou dospěli k závěru, že stěžovatelova žádost o mezinárodní ochranu je nepřípustná.

14. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3, větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

16. Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2019, č. j. 1 Azs 204/2019 - 21, ustanoven zástupcem advokát JUDr. Maroš Matiaško, LL.M. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Soud určil odměnu advokáta v souladu s § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), částkou 2 x 3.100 Kč za dva úkony právní 1 Azs 204/2019 služby (příprava a převzetí zastoupení, podání kasační stížnosti) a dále částkou 2 x 300 Kč, která představuje paušální náhradu hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše odměny tedy činí celkem 6.800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. srpna 2019 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu