10 Azs 197/2018

Rubrum

10 Azs 197/2018 - 44 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: A. S., , zast. Mgr. Anetou Bendovou, advokátkou se sídlem U Soudu 388/1, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2018, čj. OAM-955/ZA-ZA10-ZA15-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 6. 2018, čj. 30 Az 8/2018-57, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené zástupkyni Mgr. Anetě Bendové, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která jí bude proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím vydaným dne 26. 2. 2018 zastavil žalovaný řízení o žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu. Žádost považoval za nepřípustnou, protože k posuzování žádosti podle něj byla příslušná Litevská republika. Žalobce podal žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 7. 6. 2018.

2. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. V ní uvádí, že žalovaný měl projednat jeho žádost, přestože podle čl. 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (nařízení Dublin III) je státem příslušným k posouzení žádosti členský stát EU, jehož vízum stěžovatel obdržel (v tomto případě Litevská republika). Podle stěžovatele totiž azylové řízení v Litvě trpí zásadními systémovými nedostatky ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení s žadateli ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv EU. Informaci žalovaného o stavu azylového systému v Litvě z 31. 1. 2017 považuje stěžovatel za neaktuální. Žalovaný měl vzít v potaz stěžovatelovy obavy vyplývající z informací v médiích, že by se mu ze strany litevských státních orgánů nedostalo ochrany před jinými kyrgyzskými občany pobývajícími na území Litvy. Žalovaný mohl rovněž využít své diskreční pravomoci plynoucí z čl. 17 nařízení Dublin III. Stěžovatel je proto přesvědčen, že věc měla být meritorně projednána v České republice. 10 Azs 197/2018

3. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz č. 933/2006 Sb. NSS).

4. Kasační stížnost je nepřijatelná.

5. Stěžovatel nesplňuje podmínky pro to, aby se pro projednání jeho žádosti o mezinárodní ochranu staly příslušnými české státní orgány. Stěžovatel by nemohl být přemístěn do Litvy, která je státem příslušným k projednávání jeho žádosti podle čl. 12 nařízení Dublin III, pouze tehdy, pokud by žalovaný či krajský soud zjistili, že v Litvě dochází k systémovým nedostatkům v rámci azylového řízení, a v důsledku toho stěžovateli hrozí nelidské či ponižující zacházení. Nic takového se však neprokázalo, námitky týkající se systémových nedostatků formuloval stěžovatel pouze v obecné rovině. Naopak z informací žalovaného vyplynulo, že litevský azylový systém zajišťuje možnost odvolání proti rozhodnutí o žádosti, právní pomoc, ubytování v azylových střediscích apod. Nebyly tedy shledány systémové nedostatky, které by mohly zapříčinit nelidské či ponižující zacházení se stěžovatelem (viz rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2017, čj. 4 Azs 15/2017-25).

6. K otázce čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Azs 248/2014-27, z něhož vyplynula povinnost správních orgánů a soudů zabývat se hrozbou újmy, která by mohla žadateli o mezinárodní ochranu vzniknout při přesunu do státu příslušného k projednání jeho žádosti. Hrozbou újmy se žalovaný i krajský soud zabývali dostatečně a svá rozhodnutí podrobně zdůvodnili. V případě stěžovatele se nepotvrdila ani žádná individuální rizika, která musí správní orgán i soud posuzovat (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 16. 2. 2017, C-578/16 PPU, C. K. a další, a např. usnesení NSS ze dne 11. 9. 2018, čj. 5 Azs 240/2018–21). Rovněž nic nenasvědčuje tomu, že by zde měl být uplatněn čl. 17 nařízení Dublin III a že by se měly české státní orgány stát příslušnými na základě své diskreční pravomoci.

7. Zákon o azylu, nařízení Dublin III a judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s.

8. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

9. NSS ustanovené zástupkyni přiznal odměnu za zastupování (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). Jde o odměnu za jeden úkon právní služby, a to za písemné podání soudu ve věci samé (kasační stížnost) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu a dále 300 Kč paušální náhrady hotových 10 As 233/2018 - 13 pokračování výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupkyně je plátkyní DPH, proto jí rovněž náleží náhrada ve výši 21 % z částky 3 400 Kč, tj. 714 Kč. Celkem tedy odměna činí 4 114 Kč. Tato částka bude zástupkyni vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. října 2018 Ondřej Mrákota předseda senátu