1 Azs 42/2026

Rubrum

1 Azs 42/2026 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila a soudkyň Sylvy Šiškeové a Lenky Bursíkové v právní věci žalobkyně: S. B. I., zastoupena Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Varšavská 714/38, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2025, č. j. OAM-74946-5/ZM-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2026, č. j. 16 A 5/2025-31, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně byla držitelkou zaměstnanecké karty a na podzim 2024 ohlásila změnu zaměstnavatele. Žalovaný jí následně sdělil, že nebyly splněny podmínky pro změnu, jelikož nová pracovní smlouva neobsahovala výši mzdy ani místo výkonu práce (§ 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů).

2. Toto sdělení žalobkyně napadla u městského soudu s tím, že navzdory neuvedení mzdy v textu pracovní smlouvy je z ostatních okolností zřejmé, že mzda nebude nižší než měsíční minimální mzda. Současně namítla, že ji žalovaný ani nevyzval k odstranění této vady. Městský soud žalobu napadeným rozsudkem zamítl s tím, že žalobkyně rozporovala pouze neuvedení výše mzdy, tedy jeden ze dvou důvodů, pro které jí žalovaný nevyhověl. Již z toho důvodu je žaloba nedůvodná, jelikož i případná nezákonnost závěru o neuvedení mzdy by nemohla vést k úspěchu žaloby, neboť by zde zůstal další důvod, pro který žalovaný žádosti o změnu nevyhověl (body 11 až 13 napadeného rozsudku).

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného 1 Azs 42/2026

3. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. V ní navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Přesah vlastních zájmů shledává v tom, že předkládá dříve neřešenou otázku.

4. Stěžovatelka souhlasila, že napadené sdělení obsahuje dvě výtky s tím, že v žalobě skutečně „zmínila pouze výtku jedinou, tedy výtku ohledně neuvedení výše mzdy“ a s druhou výtkou „jsem nepolemizovala“. To odůvodnila snad přehlédnutím, které vyplývalo z tučného provedení pouze první výtky v napadeném sdělení. Nicméně poukázala na to, že podstatou její námitky bylo nevyzvání k odstranění vady pracovní smlouvy, a je druhořadé, jestli jde o jednu či dvě vady. Obě jsou přitom odstranitelné.

5. Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s postupem městského soudu a odkázal na dispoziční zásadu. Dále uvedl, že místo výkonu práce je součástí základní charakteristiky pracovního místa. Jeho neuvedení v pracovní smlouvě poté znamená, že nebyla uzavřena na přípustné pracovní místo. Současně poukázal na to, že neuvedení místa výkonu práce není vadou žádosti, ale nesplněním zákonné podmínky, a proto nejde o vadu, k jejímuž odstranění by měl vyzývat. Kasační stížnost proto navrhnul zamítnout.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě, proto je nutné se zabývat její přijatelností. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) totiž platí, že rozhodoval-li před krajským (městským) soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Podstatný přesah má podobu rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského (městského) soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS; či nověji ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11). Kasační stížnost je nepřijatelná.

7. Městský soud vyšel z toho, že přezkum správními soudy je ovládán zásadou dispoziční s tím, že je na žalobci, aby jasně vymezil rozsah a důvody žaloby. Tento závěr je plně v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která od žalobce „tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost“ (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 31; rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 43/2003 - 38, č. 524/2005 Sb. NSS; či nověji ze dne 30. 5. 2024, č. j. 4 As 278/2023 - 30, bod 17 a judikatura tam citovaná).

8. V souladu s judikaturou se za žalobní bod považuje „každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné“, přičemž je důležité, že z tvrzení žalobce jsou „seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce“ (rozsudek rozšířeného senátu č. j. 4 As 3/2008 - 78, bod 33; či nověji rozsudek NSS ze dne 18. 11. 2020, č. j. 1 Azs 138/2020 - 33, bod 25). V žalobě se přitom stěžovatelka zcela zřejmě a opakovaně věnovala napadenému sdělení pouze v otázce neuvedení mzdy současně s tím, 1 Azs 42/2026 - 39 pokračování že „nebyla vyzvána k odstranění výše uvedené vady“. Žádné tvrzení, které by splňovalo náležitosti řádného žalobního bodu ve smyslu výše citované judikatury a které by mířilo proti neuvedení místa výkonu práce, v žalobě ani v nejhrubších obrysech nepředestřela. Na totožném názoru poté setrvala i při ústním jednání před městským soudem. Posouzení takové námitky jako směřující výhradně proti výtce neuvedení mzdy je v souladu s uvedeným pojetím žalobního bodu a dispoziční zásady.

9. Konečně Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že již také akceptoval zamítnutí žaloby při nenapadení všech důvodů nevyhovění s tím, že „soud tak mohl pouze formálně zhodnotit, zda výrok napadeného rozhodnutí spočíval na dalších, stěžovatelem nezpochybněných důvodech, a pokud dospěl k závěru, že ano, mohl žalobu bez dalšího zamítnout“ (rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2025, č. j. 6 As 222/2024 - 30, bod 19; obdobně poté rozsudek NSS ze dne 15. 1. 2021, č. j. 7 Azs 279/2020 - 49, bod 13; či ze dne 20. 5. 2025, č. j. 2 As 104/2024 - 25, bod 41). Postup městského soudu tak byl souladný i s touto judikaturou.

10. S ohledem na to dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že se městský soud nijak neodchýlil od judikatury kasačního soudu a nedopustil se ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Zároveň v řízení nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího správní soudu řešena. Kasační stížnost proto nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele a Nejvyšší správní soud ji odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS; a obdobně usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Stěžovatelka v řízení nebyla úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. června 2026 Ivo Pospíšil předseda senátu