1 Azs 440/2017

Rubrum

1 Azs 440/2017 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců JUDr. Marie Žiškové a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: I. R., zastoupeného Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2017, č. j. OAM-84/LE-LE05-LE24-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2017, č. j. 60 Az 52/2017 – 30, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 8. 2017 neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Závěr o nedůvodnosti žaloby opřel o zjištění vyplývající ze správního spisu: žalobce se narodil na západě Ukrajiny, do Luhanské oblasti se přestěhoval za svou manželkou a zůstal tam žít i po rozvodu až do začátku válečných operací, následně se přestěhoval za sestrou zpět na západ Ukrajiny. Z důvodu nedostatku pracovních příležitostí odjel hledat práci do Evropské unie. Podle krajského soudu měl žalobce možnost vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny a neuvedl žádné skutečnosti, které by mu v tom bránily. Tento způsob řešení ostatně žalobce využil a dočasně pobýval na západní Ukrajině ve Lvovské oblasti. Ekonomické a sociální obtíže v novém bydlišti nejsou z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany rozhodné. 1 Azs 440/2017 II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

3. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

4. Stěžovatel byl přesvědčen, že kasační stížnost je přijatelná, protože rozsudkem krajského soudu došlo k pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský soud nesprávně akceptoval nepřezkoumatelné a neúplné vyhodnocení účinnosti využití vnitřního přesídlení, čímž nerespektoval právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2017, č. j. 4 Azs 197/2016 – 94. V tomto rozsudku soud stanovil požadavek individualizovaného vyhodnocení situace a odmítl paušalizující odkaz na zákon o zajištění práv a svobod vnitřně přesídlených osob, na který odkázal žalovaný i v nyní posuzované věci.

5. Již v žalobě stěžovatel namítl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil eventuální existenci vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, a to především ve vztahu k možnosti využití vnitřního přesídlení. Žalovaný i soud nesprávně dovodili, že stěžovatel prokázal svým přesídlením do Lvovské oblasti, že v jeho případě je vnitřní přesídlení možností, kterou je třeba zvolit v reakci na ohrožení všeobecným konfliktem v stěžovatelově původním bydlišti v Luhansku. Na západní Ukrajině byl stěžovatel nucen přežívat v provizorních podmínkách v domě své sestry, v němž ve dvou místnostech musel žít se sestrou, jejím manželem a rodinou své neteře. Vnitřní přesídlení nepředstavovalo pro stěžovatele dlouhodobější řešení vzhledem k jeho osobním a ekonomickým podmínkám - absenci vazeb mimo původní bydliště, které by umožňovaly přežití v klidnější části Ukrajiny, nucenému zanechání majetku v původním bydlišti a nemožnosti získání výdělku na Ukrajině. Tyto skutečnosti nutně vedou k závěru, že využití vnitřní ochrany je pouze iluzorní možností, kterou po stěžovateli nebylo možné požadovat.

6. Stěžovatel připustil, že krajský soud se zabýval možností vnitřního přesídlení komplexněji než žalovaný, ovšem stejně jako žalovaný vyšel ze skutečnosti, že si stěžovatel našel dočasné útočiště u své sestry na západní Ukrajině, aniž by zohlednil nemožnost přebývat na západě Ukrajiny delší dobu. Pokud vnitřní přesídlení nemůže zaručit byť jen základní přežití, nelze jej považovat za přípustné řešení.

7. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na napadené rozhodnutí a správní spis. Zdůraznil přitom, že podle § 2 odst. 7 zákona o azylu vážnou újmou není, pokud se obava cizince z vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má, a může-li bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu. Pokud jde o nedostatek pracovních příležitostí, je zřejmé, že v tomto ohledu by stěžovatel čelil stejným obtížím jako ostatní obyvatelé Ukrajiny.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. Kasační stížnost je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s § 104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti a výčtem jejích typických kritérií se 1 Azs 440/2017 - Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.

9. S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění Nejvyšší správní soud neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele, ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. K podmínkám, které je třeba kumulativně splnit pro udělení mezinárodní ochrany, se soud již podrobně vyjádřil např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 – 71, či ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 – 62, a to včetně podmínek pro udělení doplňkové ochrany v případech ozbrojeného konfliktu (viz zejm. rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 – 68, č. 1840/2009 Sb. NSS). V nedávné době soud opakovaně shledal, že v západní části Ukrajiny neexistuje skutečné nebezpečí vážné újmy v důsledku ozbrojeného konfliktu (viz usnesení ze dne 25. 9. 2017, č. j. 5 Azs 134/2017 – 24, ze dne 30. 8. 2017, č. j. 2 Azs 226/2017 – 31, nebo ze dne 17. 8. 2017, č. j. 10 Azs 112/2017 – 42).

10. Soud také podrobně vymezil podmínky, za nichž je možné shledat, že přestěhování v rámci země původu představuje „možnost vnitřní ochrany“, kterou je uprchlík povinen využít před vyhledáním ochrany v jiném státě (viz rozsudek ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009 – 74). Rozsudek č. j. 4 Azs 197/2016 – 94, jehož se stěžovatel dovolával, nepřináší nová či odlišná kritéria, ale s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti dané věci shledal, že možnost vnitřní ochrany nebyla dostatečně posouzena. Taková situace ovšem v nyní posuzované věci nenastala. Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by svědčily pro závěr, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení při posouzení možnosti stěžovatele využít vnitřní ochranu v západní části Ukrajiny. Námitka stěžovatele, že by mu toto řešení neumožňovalo „byť jen základní přežití “ , zůstala v rovině prostého nepodloženého tvrzení. Složitá situace na trhu práce a nepříznivá ekonomická situace na Ukrajině nemohou být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (viz např. usnesení ze dne 25. 7. 2017, č. j. 2 Azs 231/2017 – 24, a judikaturu tam citovanou).

11. Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje na námitky stěžovatele dostatečnou odpověď.

IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti

12. Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s.

13. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. března 2018 JUDr. Filip Dienstbier předseda senátu