1 Azs 85/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: V. I., zast. Mgr. Tomášem Verčimákem, advokátem se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2026, č. j. KRPA-179908-12/ČJ-2026-000022-ZZC, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2026, č. j. 46 A 21/2026 - 15, takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2026, č. j. 46 A 21/2026 - 15, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Tomáši Verčimákovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti a náhrada hotových výdajů ve výši 12 270 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobci bylo v březnu 2025 uloženo správní vyhoštění na dobu jednoho roku. V dubnu 2025 byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění. Následně žalobce neúspěšně žádal o udělení mezinárodní ochrany. V lednu 2026 byl žalobce znovu zajištěn a opět neúspěšně žádal o mezinárodní ochranu. V květnu 2026 žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví žalobce opět zajistila za účelem vycestování. Dobu zajištění stanovila na 90 dní.

2. Proti poslednímu rozhodnutí o zajištění se žalobce bránil u Městského soudu v Praze. Především namítal, že realizace účelu zajištění, tedy jeho návrat do Ruska, se nejeví ve světle předchozích bezvýsledných zajištění jako možná. Žalobce je opakovaně zajišťován, ale jelikož nedisponuje cestovním dokladem a ruské orgány odpírají konzulární součinnost (zřejmě kvůli jeho pobytovým a rodinným vazbám k Ukrajině), jeho vycestování není reálné.

3. Městský soud žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Ztotožnil se se závěry žalované a konstatoval, že splnění podmínek pro zajištění žalobce bylo řádně odůvodněno. Poukázal na rozporná tvrzení žalobce ve správním a soudním řízení a uvedl, že ze správního spisu nevyplývají žádné indicie o tom, že by nebylo reálné provést správní vyhoštění.

II. Kasační stížnost

4. Žalobce (dále „stěžovatel“) se proti rozsudku městského soudu bránil kasační stížností. Kasační stížnost je podle něj přijatelná, neboť se městský soud dopustil zásadního pochybení s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele. Zároveň má kasační stížnost i obecný přesah, neboť posouzení možnosti opakovaného zajištění občanů Ruské federace při absenci reálné vyhlídky jejich vycestování má širší dopad na rozhodovací praxi správních soudů.

5. Podle stěžovatele městský soud nesprávně, resp. nedostatečně posoudil možnost uplatnění alternativních opatření namísto zajištění. Zajištění představuje závažný zásah do stěžovatelova práva na osobní svobodu, má na něj výrazné psychické dopady a lze k němu přistoupit pouze jako ke krajnímu prostředku.

6. Rozhodnutí žalované je formalisticky odůvodněno a nevyvozuje žádné závěry z předchozího procesního vývoje. Pokud Ruská federace neplní své povinnosti podle mezinárodního práva veřejného, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži stěžovatele. Stěžovatel poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS) a Soudního dvora Evropské unie (SDEU) k existenci reálného předpokladu vycestování. Pokud je tento předpoklad dán, lze k zajištění přistoupit a případně je i prodlužovat. To však není stěžovatelův případ. Byl zajištěn již potřetí, přestože se v minulosti nepodařilo obstarat mu cestovní doklad a zajistit jeho návrat do Ruska. Žalovaná odkázala pouze na provádění běžných úkonů směřujících k vycestování a městský soud tyto její závěry bez dalšího převzal.

7. Městský soud ve svém rozsudku odkazuje na skutečnost, že stěžovatel žádal o mezinárodní ochranu, to avšak nemá vliv na proveditelnost vyhoštění. Městský soud se nezabýval tím, jak dlouho již probíhá snaha o vydání nového cestovního dokladu stěžovateli, ani tím, jaký je v této oblasti přístup ruských orgánů či jak je dopravně zajištěno spojení do Ruska. Městský soud ani nezkoumal, proč nebyl stěžovatel v minulosti po skončení azylového řízení „přezajištěn“, jak je jinak běžné. Ačkoli je zjevné, že účel zajištění naplněn být nemůže, je stěžovatel opakovaně bezvýsledně zajišťován. Stěžovatel k tomu poukazuje na to, že i v současnosti zůstává zajištěn, aniž v jeho věci došlo k jakémukoli posunu.

8. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

9. Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem (městským) rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

10. Jak NSS uvedl v usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, kasační stížnost je mimo jiné přijatelná, pokud je v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se jedná především tehdy, pokud krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze navíc vyloučit, že nebude respektována ani v budoucnu, nebo krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

11. Kasační stížnost je přijatelná a je také důvodná, neboť městský soud zásadně pochybil při posouzení existence reálného předpokladu dosažení účelu zajištění stěžovatele. Jeho závěry k této otázce jsou totiž prozatím nedostačující.

12. Stěžejní otázkou v nynějším řízení je, zda byl při zajištění stěžovatele dán reálný předpoklad realizace účelu zajištění, tedy jeho vycestování do Ruské federace. Konkrétně jde především o to, zda lze očekávat, že ruské orgány stěžovateli vystaví náhradní cestovní doklad, který by jeho vycestování umožnil.

13. Podle § 124b odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit na dobu nezbytně nutnou neoprávněně pobývajícího cizince staršího 15 let za účelem jeho vycestování, jestliže nevycestoval po pravomocném ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany nebo po ukončení poskytování mezinárodní ochrany z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace ve lhůtě uvedené ve výjezdním příkazu nebo ve lhůtě do 30 dnů, nebyl-li cizinci výjezdní příkaz udělen.

14. Správní orgán má povinnost se v řízení o zajištění cizince zabývat možnými překážkami správního vyhoštění, předání nebo vycestování tohoto cizince v případech, kdy mu jsou tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo kdy před rozhodnutím o zajištění cizince vyšly najevo. V takové situaci je správní orgán povinen možné překážky správního vyhoštění, předání nebo vycestování cizince před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, předání nebo vycestování cizince alespoň potenciálně možné (usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 - 150, č. 2524/2012 Sb. NSS, bod 29).

15. V případech, kdy bude již v době rozhodování správního orgánu o zajištění cizince zřejmé či pravděpodobné, že účel zajištění, tj. správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince, nebude moci být realizován, není možné zbavení či omezení osobní svobody cizince považovat za souladné s ústavním pořádkem, s mezinárodními závazky České republiky v oblasti ochrany základních práv a s unijním právem (tamtéž, bod 24).

16. NSS opakovaně posuzoval situace, v nichž domovské státy odmítly poskytnout součinnost při vystavování náhradního cestovního dokladu cizinci. V rozsudku ze dne 4. 1. 2017, č. j. 4 Azs 242/2016 - 24, se zabýval věcí íránského státního příslušníka, jemuž íránské orgány odmítly náhradní cestovní doklad vydat. Kasační soud v tomto rozsudku podrobil kritice obecný odkaz správních orgánů a městského soudu na pouhou hypotetickou možnost, že náhradní cestovní doklad vydán bude, přestože okolnosti věci svědčily o opaku (zejm. body 22–24 tohoto rozsudku). Obdobné závěry pak NSS v nedávné době přijal i ve vztahu k občanovi Ruské federace, tedy osobě v obdobném postavení, v jakém je nynější stěžovatel (rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2026, č. j. 1 Azs 62/2026 - 71, zejm. bod 21 a násl.).

17. Městský soud v napadeném rozsudku uvedl, že rozhodnutí žalované je přezkoumatelné (bod 18) a že byly splněny podmínky pro zajištění stěžovatele a nebylo možné využít mírnější opatření (body 19 a 20). Nemožnost realizovat vyhoštění v předchozích řízeních byla podle městského soudu způsobena žádostmi o udělení mezinárodní ochrany (bod 21). Průběh předchozích řízení nelze bez dalšího přenášet do nyní projednávané věci, kterou je třeba posoudit individuálně (bod 22). Stěžovatel ve správním řízení tvrdil, že se sám o vycestování neusiloval, v žalobě naopak tvrdil, že opakovaně kontaktoval zastupitelský úřad Ruské federace. Jeho tvrzení jsou obecná a rozporná (bod 23). Nepodložené je i tvrzení stěžovatele, že o vyřízení náhradního cestovního dokladu se neúspěšně pokoušely i správní orgány (bod 24). Ze správního spisu nevyplývají žádné indicie o tom, že by návratové rozhodnutí nebylo možné realizovat (bod 25). Překážky vycestování nejsou v nynější věci dány, zajištění stěžovatele bylo zákonné a v souladu s judikaturou a stanovená délka zajištění je přiměřená (body 26–30).

18. NSS přisvědčil městskému soudu, že stěžovatelova tvrzení ve správním řízení a v žalobě jsou skutečně rozporná. V protokolu o podání vysvětlení ze dne 30. 5. 2026 stěžovatel uvedl, že zastupitelský úřad své země nekontaktoval a skutečnost, že nedisponuje cestovním dokladem, neřešil (s. 2 a 3 protokolu). V žalobě ze dne 16. 6. 2026 naopak tvrdil, že se zastupitelský úřad pokoušel opakovaně telefonicky i osobně kontaktovat, ale konzulární součinnost mu byla odepřena (s. 2 a 3 žaloby).

19. Podle kasačního soudu však to, zda stěžovatel sám kontaktoval ruský zastupitelský úřad, či nikoli, není pro posouzení věci stěžejní. Podstatné je, zda lze vyhlídku jeho vycestování považovat v souladu s judikaturou za objektivně reálnou, tedy zda lze očekávat, že mu náhradní cestovní doklad bude skutečně vystaven, či nikoli. Není přitom rozhodné, zda se tak stane z iniciativy samotného stěžovatele, nebo správních orgánů.

20. Fakt, že se správní vyhoštění dosud neuskutečnilo, přičítá městský soud stěžovatelovým žádostem o udělení mezinárodní ochrany a konstatuje, že ze správního spisu žádné indicie o nemožnosti vycestování nevyplývají. Tyto závěry však podle NSS prozatím nemohou obstát.

21. Závěr městského soudu o tom, že neúspěšné žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany byly důvodem, proč stěžovatel dosud nevycestoval, nebyl v odůvodnění jeho rozsudku blíže vysvětlen. I žadatel o mezinárodní ochranu může být zajištěn, podal-li žádost o mezinárodní ochranu v zařízení pro zajištění cizinců a lze-li se domnívat, že tato žádost byla podána s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, resp. návratu (§ 46a odst. 1 písm. e) a § 46a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; k tomu přiměřeně rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, č. j. 1 As 90/2011 - 124, č. 2936/2013 Sb. NSS). Z rozhodnutí žalované založených ve správním spise vyplývá, že stěžovatelova první žádost o mezinárodní ochranu byla v září 2025 meritorně posouzena s negativním výsledkem a následně byla v listopadu 2025 zamítnuta i jeho žaloba proti tomuto rozhodnutí (s. 2 rozhodnutí o zajištění z ledna 2026). Řízení o jeho druhé žádosti o mezinárodní ochranu pak bylo v únoru 2026 zastaveno a následně byla v květnu 2026 zamítnuta i jeho další žaloba, která neměla odkladný účinek (s. 2 nyní napadeného rozhodnutí žalované).

22. Ze správního spisu však neplyne, z jakého důvodu byla první dvě zajištění stěžovatele ukončena a proč správní orgány v návaznosti na neúspěch žádostí stěžovatele o mezinárodní ochranu nečinily bezprostředně kroky směřující k jeho vycestování. Naopak skutečnost, že byl stěžovatel opakovaně ze zajištění propouštěn, aniž vycestoval, může v nynější věci představovat silnou indicii o tom, že účel zajištění v minulosti nebylo možné z nějakého důvodu naplnit.

23. Podstatné je podle NSS také to, že správní spis se vztahuje výlučně k poslednímu zajištění stěžovatele z května 2026, a proto v něm není žádným způsobem zachycen průběh jeho předcházejících zajištění, důvod jejich ukončení či kroky, které správní orgány činily za účelem realizace stěžovatelova vycestování. Ani předcházející rozhodnutí žalované, která ve správním spise založena jsou, neobsahují nad rámec formální rekapitulace žádné relevantní informace o tom, zda byly již při předchozích zajištěních stěžovatele činěny nějaké kroky směřující k vydání náhradního cestovního dokladu, popřípadě s jakým výsledkem.

24. Pokud se tedy městský soud odvolává na to, že ze správního spisu žádné indicie potvrzující stěžovatelovy námitky o nemožnosti vycestování nevyplývají, je to proto, že správní spis k těmto otázkám žádné relevantní informace neobsahuje, nikoli proto, že by obsah správního spisu námitky stěžovatele vyvracel.

25. SDEU v rozsudku ze dne 8. 11. 2022, C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, uvedl, že soud musí při přezkumu zajištění „přihlédnout ke všem okolnostem, zejména skutkovým, které mu byly předloženy, jak jsou doplněny nebo objasněny v rámci procesních opatření, která považuje za nezbytné přijmout na základě svého vnitrostátního práva, a na základě těchto okolností případně uplatnit nesplnění podmínky zákonnosti plynoucí z unijního práva, i když toto nesplnění nebylo uplatněno dotyčnou osobou“ (bod 88; zvýraznění doplnil NSS).

26. Opakované zajišťování stěžovatele, aniž ten následně vycestoval, vyvolává v nynější věci důvodné pochybnosti o možnosti realizace vycestování, zejména s ohledem na skutečnost, že stěžovatel nedisponuje cestovním dokladem a jeví se jako nejisté, zda mu ruské orgány náhradní cestovní doklad vystaví, či nikoli. Na tuto skutečnost stěžovatel výslovně upozorňoval i v žalobě. Městský soud se tedy neměl omezit pouze na seznámení se s obsahem správního spisu týkajícího se stěžovatelova aktuálního zajištění, který zaznamenává pouze méně než jeden měsíc procesního vývoje, ačkoli v souhrnu trvá snaha o jeho vycestování již více než jeden rok. V souladu s výše uvedeným závěrem SDEU se měl zabývat celkovým kontextem věci, tedy především otázkou, z jakého důvodu nevedla předchozí zajištění k úspěšnému vycestování, zda správní orgány již dříve činily úkony k vystavení náhradního cestovního dokladu, popřípadě s jakým výsledkem.

27. To v procesních poměrech soudního řízení správního znamená, že městský soud měl doplnit dokazování (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) ve vztahu k těmto skutečnostem (přiměřeně např. rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2007, č. j. 1 As 32/2006 - 99, č. 1275/2007 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015 - 71, č. 3577/2017 Sb. NSS, bod 42). Městský soud si tedy měl za účelem objasnění okolností podstatných pro své rozhodnutí obstarat další podklady, které by vypovídaly o tom, jaký byl důvod ukončení předchozích zajištění stěžovatele a v jaké fázi je proces vystavení náhradního cestovního dokladu.

28. Jelikož takto městský soud nepostupoval, je jeho závěr o důvodnosti zajištění stěžovatele předčasný, a napadený rozsudek proto nemůže obstát. V dalším řízení městský soud zhodnotí celkový kontext věci, a to případně i s pomocí správních spisů vztahujících se k předcházejícím zajištěním stěžovatele či jiných podkladů, které vypovídají o postupech správních orgánů v souvislosti s vycestováním stěžovatele. Následně městský soud opětovně posoudí, zda je, či není dán důvodný předpoklad vycestování stěžovatele, a to v souladu s judikaturou NSS (zejména výše citované rozsudky č. j. 4 Azs 242/2016 - 24 a č. j. 1 Azs 62/2026 - 71).

29. S ohledem na předčasnost závěrů městského soudu ohledně samotné existence důvodů pro zajištění stěžovatele se NSS prozatím pro nadbytečnost nezabýval námitkami stěžovatele vztahujícími se k možnosti uložení mírnějších opatření namísto zajištění.

IV. Závěr a náklady řízení

30. Kasační stížnost je důvodná, a proto NSS podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).

31. Usnesením ze dne 15. 7. 2026, č. j. 1 Azs 85/2026 - 12, ustanovil NSS stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Tomáše Verčimáka, advokáta. Jelikož zastoupení stěžovatele tímto advokátem je skončením řízení o kasační stížnosti ukončeno (usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 6. 2018, č. j. 8 As 167/2017 - 58, č. 3766/2018 Sb. NSS), rozhodl NSS o odměně ustanoveného zástupce a náhradě jeho hotových výdajů, které platí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s.).

32. Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží odměna za dva úkony právní služby, a to za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif] a za doplnění kasační stížnosti ze dne 19. 8. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. V souladu s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu činí tato odměna 2 x 4 620 Kč, tedy 9 240 Kč. K tomu je třeba podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu připočíst paušální náhradu hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč, tedy 900 Kč. Celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce činí 10 140 Kč. Ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšuje o tuto daň (§ 57 odst. 2 s. ř. s.) na celkových 12 270 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu NSS do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. září 2026 Sylva Šiškeová předsedkyně senátu