10 Ads 22/2019

Rubrum

10 Ads 22/2019 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: K. G., zast. JUDr. Martinem Slobodníkem, advokátem se sídlem U Rybníčku 553, Prachatice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2018, čj. MPSV-2018/156814-913, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2019, čj. 53 Ad 16/2018-23, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Úřad práce ČR, Krajská pobočka v Českých Budějovicích, rozhodnutím ze dne 26. 6. 2018 nepřiznal žalobkyni příspěvek na bydlení ode dne 1. 4. 2018, neboť prostor, který žalobkyně obývá, nesplňuje definici bytu podle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Odvolání, které proti tomu žalobkyně podala, žalovaný zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou krajský soud rovněž zamítl. 10 Ads 22/2019

2. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Setrvala na tom, že prostor, který si pronajímá, je zdokumentován pasportem stavby podle § 125 stavebního zákona, a je tedy bytem určeným k trvalému bydlení podle stavebního zákona ve smyslu definice bytu v § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře.

3. Kasační stížnost není důvodná.

4. NSS na úvod předesílá, že kasační stížnost je na samé hraně projednatelnosti, protože ve většině pouze doslovně opakuje argumentaci uplatněnou v již žalobě. NSS se tedy pouze stručně vyjádří k hlavní kasační námitce, podle níž pasport stavby prokazuje užívání bytu k trvalému bydlení podle stavebního zákona. Zároveň NSS upozorňuje, že se totožnou otázkou (dokonce ve vztahu k témuž bytovému domu) zabýval v rozsudcích ze dne 26. 6. 2018, čj. 9 Ads 253/2017-26, ze dne 26. 7. 2018, čj. 7 Ads 268/2017-28, a ze dne 16. 12. 2019, čj. 10 Ads 21/2019-23.

5. Ve věci jde o výklad § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, podle něhož se bytem pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt.

6. Jak již správně vyhodnotil krajský soud, spisovou dokumentací (zejména sdělením stavebního úřadu ze dne 26. 9. 2016) je spolehlivě prokázáno, že vlastník domu změnil stavební dispozici domu – ze dvou bytových jednotek zřídil tři. Tyto úpravy však provedl bez přivolení stavebního úřadu, a nově zřízená bytová jednotka tedy není jednotkou podle stavebního zákona určenou k užívání jako byt.

7. Stěžovatelka se snaží tento závěr zpochybnit pasportem stavby ze dne 9. 3. 2015, který stavební úřad ověřil dne 21. 1. 2016 a v němž vlastník domu označuje prostor obývaný stěžovatelkou jako samostatný byt č. 1.

8. NSS ve shodě s krajským soudem i se svou předchozí judikaturou citovanou výše konstatuje, že samotný pasport stavby, který je navíc pouze zjednodušenou dokumentací skutečného (faktického) provedení stavby, nemůže v nyní projednávané věci prokázat vytvoření tří bytových jednotek ani vést k závěru o účelovém určení obytných místností k trvalému bydlení v souladu se stavebním zákonem. Tím spíše za situace, kdy předložený pasport obsahuje výslovnou poznámku stavebního úřadu, že pasport nelegalizuje stavbu a nepotvrzuje její správnost podle stavebního zákona. Pro naplnění definice bytu podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře nepostačuje, pokud je obytná místnost fakticky užívána jako byt či je tak fakticky stavebně-technicky provedena (o čemž jediném může svědčit předložený pasport). Zákon o státní sociální podpoře naopak váže vznik nároku na příspěvek na bydlení pouze na užívání obytných místností k trvalému bydlení podle stavebního zákona či kolaudaci těchto místností coby bytu. Ani jedno z toho stěžovatelkou pronajímaný prostor nesplňuje.

9. Stěžovatelka na podporu svých tvrzení poukazuje na rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2017, čj. 1 As 344/2016-42, který je však na tuto věc nepřiléhavý. NSS se v něm zabýval účelem „pasportizace“ z hlediska stavebního práva, a mimo jiné v bodě 40 vyslovil, 10 Ads 22/2019 - 24 pokračování že „není možné, aby se pasportizace stala prostředkem pro legalizaci nepovolených staveb“. V nyní řešené věci na rozdíl od věci 1 As 344/2016 neschází dokumentace potvrzující účel užívání stavby. Z dokladů naopak vyplývá, že vlastník domu provedl nepovolenou změnu stavby, kterou však nemůže uvést do souladu se stavebními předpisy pouze vyhotovením pasportu. Za této situace nemůže pasport stavby – stěžovatelčinými slovy – „nastolit stav právní jistoty“, že stěžovatelkou užívaný byt je určen podle stavebního zákona.

10. NSS proto zamítl kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s.

11. Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. června 2020 Zdeněk Kühn předseda senátu